Anarchokapitalisté by mohli známý výrok „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.“ přeformulovat na „Nesouhlasím s tím, co děláte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to dělat.“
V těchto videích mám ale pořád problém s absolutním chápáním státní moci v kontrastu s mocí korporátní či jinou. Toto bylo hodně patrné např. v debatě s Vávrou na téma cenzura. Když Vás korporátní byrokrat zlikviduje, protože se mu nelíbí vaše názory, je to bráno jako něco zcela jiného, než když to udělá státní byrokrat. A obří nadnárodní korporace, která nemá reálnou konkurenci, je hodnocena jinak, protože tu potenciálně může konkurence vzniknout. Zatímco státní moc je vnímána jako absolutní. Přestože máte volební právo, můžete ovlivňovat politiku a můžete emigrovat. A státy vznikají a zanikají, tedy i u nich fungují určité selekční mechanismy konkurence, i když na jiném základu než u firem a zpravidla v delším časovém období.
Pokud se člověku v této zemi nelíbí, může kdykoliv odejít stejně jako z firmy pro kterou pracuje. Jen to pro něj má větší následky. Pokud by šlo jen o to, žít podle vlastních představ, pak by asi nebyl problém najít místo na světě, kde by to šlo. Nebo kde by to alespoň šlo lépe než tady. Ať už jsou ty představy jakékoliv.
Pan Urza společnost popisuje zpravidla z úzce ekonomického pohledu. Kdy na anarchokapitalistickou společnost je většinou nahlíženo jako na generickou masu vykořeněných atomizovaných jedinců bez kultury, kteří se na trhu snaží maximalizovat svůj užitek. Mohla by ale vzniknout i tribalizovaná společnost. Ať už z důvodu efektivity nebo lidské přirozenosti žít ve skupinách a někam patřit. Tyto skupiny by mohly tvořit korporace, náboženství či cokoliv jiného. Člověk by si mohl vybrat, ke které chce patřit, ale pak by byl podřízen jejím pravidlům stejně jako ve státě. Takže i když by byla zrušena moc států, možná by se ve výsledku pro jedince tak moc nezměnilo. Jen by společnost nebyla primárně organizovaná teritoriálně, ale příslušností k těmto skupinám.
Tedy to vnímání protikladnosti státu a trhu mi přijde do určité míry umělé. Anarchokapitalisté si v něm našli svého ďábla, kterého musí zabít na cestě do „ráje“.  
Dokonale jste vystihnul argument, na který se už asi rok snažím Urzy nějak doptat, aby se nějak vyjádřil. Je to podle mne jediný opravdu korektní a naprosto fundamentální argument dokazující útopii ankapu tak jak ho Urza prezentuje. Pokouším se čas od času o různé formulace naprosto téhož meritu věci. Ale Urza se asi rozhodl mé komentáře zcela ignorovat a rozhodně na ně nijak a nikde nereagovat nebo nemá čas na takto podstatné otázky odpovídat.
pan Jardík k Finanční gramotnost, cesta ke svobodě:
Já jsem tím myslel to, že důchody jsou mandatorní výdaj. Ty stát na rozdíl od investic neškrtne. Důchody se vyplácejí za všech okolností a ještě je lákavé přidávat, protože je to největší voličská skupina, viz 13. důchody tam u vás, ačkoliv je vaše […]
PavelX7 k Finanční gramotnost, cesta ke svobodě:
Ja třeba chápu ze ten průběžný systém ma tyhle výhody . Akorát ma proste tu nevýhodu ze je to letadlo . A demografické předpovědi docela jasně říkají, za 30 let bude plátců do něj cca polovina co dens . Takze buď budou dochodci brát polovinu , nebo se […]
Komentář 127820
hefo k Finanční gramotnost, cesta ke svobodě:
Ten systém je v deficite asi tak, ako je v deficite celý štát. Akonáhle by sa nemohol štát ako taký financovať na dlh, aj na dôchodky by sa dalo dať len z toho, čo sa vyberie. Či je to cez sociálnu poisťovňu alebo z iného vrecka daňového systému, je už […]
Komentář 127818
Rakusak k Individualismus v(ersus) kolektivismu(s):
Jiste, jiste. Ja vam preji sdruzovani, to vubec neni problem. Jen mne nechte byt a nechtejte zit z mych zdroju. To je cele. Pak si budeme rozumet. ;-)
Komentář 127817
pan Jardík k Individualismus v(ersus) kolektivismu(s):
Fotbalu říkáme kolektivní sport, ne kolektivistický a už vůbec mu neříkáme kolekce, přestože to všechno spolu nějak souvisí. Ale nejsme dementi, abychom psali poloramdom bláboly pouze na základě etymologický podobnosti. Teda někdo.
Komentáře
Komentář 61933
V těchto videích mám ale pořád problém s absolutním chápáním státní moci v kontrastu s mocí korporátní či jinou. Toto bylo hodně patrné např. v debatě s Vávrou na téma cenzura. Když Vás korporátní byrokrat zlikviduje, protože se mu nelíbí vaše názory, je to bráno jako něco zcela jiného, než když to udělá státní byrokrat. A obří nadnárodní korporace, která nemá reálnou konkurenci, je hodnocena jinak, protože tu potenciálně může konkurence vzniknout. Zatímco státní moc je vnímána jako absolutní. Přestože máte volební právo, můžete ovlivňovat politiku a můžete emigrovat. A státy vznikají a zanikají, tedy i u nich fungují určité selekční mechanismy konkurence, i když na jiném základu než u firem a zpravidla v delším časovém období.
Pokud se člověku v této zemi nelíbí, může kdykoliv odejít stejně jako z firmy pro kterou pracuje. Jen to pro něj má větší následky. Pokud by šlo jen o to, žít podle vlastních představ, pak by asi nebyl problém najít místo na světě, kde by to šlo. Nebo kde by to alespoň šlo lépe než tady. Ať už jsou ty představy jakékoliv.
Pan Urza společnost popisuje zpravidla z úzce ekonomického pohledu. Kdy na anarchokapitalistickou společnost je většinou nahlíženo jako na generickou masu vykořeněných atomizovaných jedinců bez kultury, kteří se na trhu snaží maximalizovat svůj užitek. Mohla by ale vzniknout i tribalizovaná společnost. Ať už z důvodu efektivity nebo lidské přirozenosti žít ve skupinách a někam patřit. Tyto skupiny by mohly tvořit korporace, náboženství či cokoliv jiného. Člověk by si mohl vybrat, ke které chce patřit, ale pak by byl podřízen jejím pravidlům stejně jako ve státě. Takže i když by byla zrušena moc států, možná by se ve výsledku pro jedince tak moc nezměnilo. Jen by společnost nebyla primárně organizovaná teritoriálně, ale příslušností k těmto skupinám.
Tedy to vnímání protikladnosti státu a trhu mi přijde do určité míry umělé. Anarchokapitalisté si v něm našli svého ďábla, kterého musí zabít na cestě do „ráje“.  
Komentář 61993
Komentář 61934