Věc veřejná: výchova dětí – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Kdo ví nejlépe, co je pro děti nejlepší? Jejich rodiče? Ale kdež, to je už dávno překonaná myšlenka; nejlépe se o naše děti (za naše peníze) postará ministerstvo školství. A ministryně Kateřina Valachová to samozřejmě ví úplně nejlépe, neboť se rozhodla provádět inkluzi postižených dětí; dotyčná sociální inženýrka si usmyslela, že příliš mnoho žáků chodí do zvláštních škol, takže spolu se svými úředníky přišla s „řešením“ (problému, který si sama vymyslela): Školní poradenské zařízení jednotlivým postiženým dětem doporučuje, zda mají navštěvovat normální školu, nebo zvláštní; rozhodnou-li se rodiče dát své dítě do standardní školy, i když mu byla doporučena zvláštní, je vše v pořádku, nicméně naopak už to neplatí – kdo dá své dítě navzdory doporučení ŠPZ do zvláštní školy, toho může buzerovat sociálka, co hrdlo ráčí, v krajním případě až do úplného odebrání dětí.

Zde už nelze použít ani ten otřepaný – a úplně dementní – argument o tom, že rodiče nejsou „odborníci“ na výchovu, zatímco někteří státní zaměstnanci na to mají papír; pracovníci sociálky totiž nemusí být (a typicky nejsou) odborníky na speciální pedagogiku, čímž pádem to nedává už vůbec žádný smysl. Celé opatření není nic než bezbřehá zvůle státu, jenž už nemá naprosto žádné zábrany a jehož politici, úředníci, byrokraté a všichni ostatní pohůnci už považují za úplně normální, že mohou rozhodovat o čemkoliv, co se jim zlíbí; nějaká svině z ministerstva si prostě něco usmyslí a další ochotné svině ze sociálky neváhají ničit rodiny jen proto, aby jejím rozmarům vyhověly. Nezlobte se na mě, ale tohle je prostě k zblití; a už je mi jedno, jestli je dotyčná úplně blbá a myslí to dobře, nebo zda se prostě nudí, případně potřebuje vykazovat činnost – následky totiž bývají hrozivé v každém případě.