Zakažme autonomní automobily dokud je čas! – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Autonomní automobil od Uberu zabil prvního člověka. Panika! Ozývají se hlasy vyzývající k zákazu nebo masivní regulaci. Ročně zemře na silnicích zhruba 1.2 milionu lidí, což je zhruba jedna celá Praha. To je mimochodem více, než roční součet ze všech válek a bojů, které v posledních letech probíhají celosvětově. V relativním měřítku, vzhledem k malému počtu autonomních automobilů, je poměr smrtelných nehod pro autonomní automobily teď 10x horší, než pro běžné. Přesto si myslím, že regulace nebo zákaz způsobí ve výsledku jen škody.

Uber má ostudu, což je určitá forma ostrakizace. Má tedy motivaci to napravit. Nehoda je navíc příležitost vyhodnotit chyby stejně, jako se to děje desítky let v leteckém průmyslu. Kvůli tomu je letecká doprava nejbezpečnější dopravou vůbec. Než se systém odladí, lidé budou bezesporu umírat. Někdo může namítat, že smrt lidí není ospravedlnitelná protihodnota za vývoj technologie, protože hodnota lidského života je nevyčíslitelná. Pojďme si rozebrat, proč takový argument nedává smysl.

V první řade ten, kdo reguluje není schopen porovnat, co je ospravedlnitelné a co už není. Lepší je nechat tíhu zodpovědnosti na jednotlivcích a firmách. Navíc regulátor sám o sobě zpravidla nenese nikdy plnou zodpovědnost za vydanou regulaci, což ho motivuje chovat se více nezodpovědně. Autonomní automobily budou mít časem velmi pravděpodobně mnohem menší nehodovost a tím naopak hodně životů zachrání. Regulace a zákazy pouze oddálí tento okamžik a tím zvýší množství lidí, kteří zemřou v rámci běžného provozu nebo testování technologie. Někdo může namítat, že sražení si nemohli vybrat a riziko nepodstupují dobrovolně. K tomu dodám, že to poslední, co je v zájmu firmy, je mít na svědomí mrtvé nebo zraněné. Firmy samy mají naprosto maximální zájem na tom, aby vývoj probíhal bez problémů. Každý problém je potenciálně obrovská ztráta.