Autor: Urza
Čas: 2016-06-20 00:00:02
Zbraně jen pro agresory
„Zbrojní průkazy by se měly vydávat pouze v mimořádných situacích. Myslím si, že neexistuje důvod, proč by lidé měli u sebe nosit zbraně.“ Tímto totalitním výrokem se před nějakou dobou blýskl Jiří Dienstbier, ministr pro nic a zároveň ty největší nesmysly; a po orlandském masakru si dotyčný socan samozřejmě nenechal ujít příležitost přihrát si svou polívčičku, ačkoliv je naprosto zjevné, že magora, jenž jde vystřílet gay bar, rozhodně nezastaví zákaz zbraní (už proto, že ho nezastavil daleko zásadnější zákaz zabíjet lidi), zatímco pár drsných homosexuálů s jednou rukou dlouhou by jej eliminovalo celkem spolehlivě, takže by jich stihl postřílet jen pár, nebo – v lepším případě – by toho sráče, který si sice troufl na neozbrojené, odradil už jen fakt, že se jeho oběti budou bránit a nedají se tak snadno.
Dienstbier masakr komentoval slovy: „Beru každý podobný útok za doklad toho, že zbraně patří do rukou jen bezpečnostním složkám státu. Nepatří do rukou žádným pomyslným domobranám, nepatří do rukou ani veřejnosti, která se bojí,“ přičemž zcela pomíjí, že právě kvůli absenci zbraní v rukou obětí postačí jeden sadistický magor, který si nějakou tu zbraň vždy sežene, aby napáchal takové škody, neboť ty slavné bezpečnostní složky státu tomu prostě nezabrání, protože i kdyby všude byly do pěti minut, je to dost času na obrovské krveprolití, nemohou-li se oběti účinně bránit. Nemluvě o tom, že odzbrojování obyvatelstva státem je znakem každého totalitního režimu; ostatně Dienstbierova rétorika není nic nového: „Němci, kteří chtějí používat zbraně, by měli vstoupit do SA nebo SS; obyčejní občané zbraně nepotřebují, protože v jejich rukou státu k ničemu nejsou.“ – Heinrich Himmler
Dienstbier masakr komentoval slovy: „Beru každý podobný útok za doklad toho, že zbraně patří do rukou jen bezpečnostním složkám státu. Nepatří do rukou žádným pomyslným domobranám, nepatří do rukou ani veřejnosti, která se bojí,“ přičemž zcela pomíjí, že právě kvůli absenci zbraní v rukou obětí postačí jeden sadistický magor, který si nějakou tu zbraň vždy sežene, aby napáchal takové škody, neboť ty slavné bezpečnostní složky státu tomu prostě nezabrání, protože i kdyby všude byly do pěti minut, je to dost času na obrovské krveprolití, nemohou-li se oběti účinně bránit. Nemluvě o tom, že odzbrojování obyvatelstva státem je znakem každého totalitního režimu; ostatně Dienstbierova rétorika není nic nového: „Němci, kteří chtějí používat zbraně, by měli vstoupit do SA nebo SS; obyčejní občané zbraně nepotřebují, protože v jejich rukou státu k ničemu nejsou.“ – Heinrich Himmler
Přečtení: 11071
Komentáře
Komentář 6800
Komentář 6801
Komentář 6806
Komentář 6802
Komentář 6803
Komentář 6804
Komentář 6805
Komentář 6808
Zajímavé uvažování, které nejsem schopen pochopit.
Komentář 6815
Tady se tudíž nabízí myšlenka, jestli by se lidé (jejich většina) neodvrátili od státu, kdyby se tu vyskytnul nějaký prokazatelně silnější hráč. Má to ale dvě ale, která by mě od reálných experimentů na toto téma dost odrazovala:
1. O takové spojence, kteří jdou zištně za nejsilnějším, nestojím (snad z pochopitelných důvodů).
2. Přemýšlím, co by to muselo být za sílu, aby měla očividnou převahu nad státem (ta zjevnost převahy je nezbytná). Zbrojařská korporace vymknuvši se kontrole? Piráti na steroidech? Přepadové komando mimozemšťanů s vlastním jaderným arzenálem? Obávám se, že všichni takoví myslitelní hráči by měli vlastní agendu, a nejsem si jist, jestli bych je chtěl potkat. Konec konců, mít kupříkladu vojenskou moc schopnou porazit všechny státy, nejsem si zcela jist ani sebou. :-(
Komentář 6816
Ale proč ho stát porazil? Nemyslím, že to byl vědecký ateismus (i když ten se také hodil).
Docela bych řekl, že než: demokracie. Stát prostě nabídl podíl na moci i lůze (a nemyslím to slovo pejorativně). Stát nabídl teoretickou možnost každému stát se velkoknězem a tu víru řídit. Posilovat její stabilitu a rozsah moci.