Autor: velkej Ká
Čas: 2015-10-30 00:00:02
Zdroj morálky – bůh, zákon, nebo něco jiného?
Česká společnost je z různých historických důvodů velmi ateistická. Bereme ateismus jako normální věc a nepozastavujeme se nad tím. Pro jiné národy ale může ateista představovat nepochopitelný problém. Např. pro občana USA je normální věřit v nějakého boha (obvykle křesťanského), dokonce to má napsané na bankovce. Jeho výhrada k ateismu je zhruba taková: „Když nevěříš v Boha, nemáš žádné Desatero, které bys dodržoval, ergo nejsi dobrý člověk!“
Víme z praxe, že tak to není, že řada ateistů je dobrými lidmi. Ale co je zdrojem jejich morálky, když ne Desatero? Zde je jádro pudla. Mnozí lidé nevědomky nahradili víru v boha za jinou, tedy alespoň dle svých proklamací. Na otázku: „Proč nevraždíš a proč nekradeš?“ odpovídají, že je to trestný čin. Víru v boha tedy nahradili za víru ve stát a Desatero za zákon č. 40/2009 Sb.
Celý problém se nám posouvá. Dosaďme si za našeho ateistu anarchokapitalistu a za křesťanskou společnost onu společnost věřící ve stát. Výhrada k anarchistovi bude od zmíněných věřících zhruba taková: „Když nerespektuješ stát, nemáš žádné zákony, které bys dodržoval, ergo nejsi dobrý člověk!“ Anarchokapitalismus je tedy ateismem dneška.
Takže když nemám boha ani zákon, proč nevraždím a nekradu? Prostě proto, že ve společnosti, kde je normální vraždit nebo krást, bych žít nechtěl. Pokud chci žít ve společnosti a společnost chce žít se mnou, nebudu krást ani vraždit; jinak by se mnou žila jen taková společnost, kde je krást nebo vraždit normální, a já nechci být zavražděn ani okraden. Tomuto principu se říká zlaté pravidlo morálky, a je univerzální, protože nepotřebuje vymyšleného boha ani umělý stát, ale opírá se o společnost, která je přirozená (nejen) u lidí. Zdrojem mé morálky je vlastní touha žít a něco z toho života mít.
Víme z praxe, že tak to není, že řada ateistů je dobrými lidmi. Ale co je zdrojem jejich morálky, když ne Desatero? Zde je jádro pudla. Mnozí lidé nevědomky nahradili víru v boha za jinou, tedy alespoň dle svých proklamací. Na otázku: „Proč nevraždíš a proč nekradeš?“ odpovídají, že je to trestný čin. Víru v boha tedy nahradili za víru ve stát a Desatero za zákon č. 40/2009 Sb.
Celý problém se nám posouvá. Dosaďme si za našeho ateistu anarchokapitalistu a za křesťanskou společnost onu společnost věřící ve stát. Výhrada k anarchistovi bude od zmíněných věřících zhruba taková: „Když nerespektuješ stát, nemáš žádné zákony, které bys dodržoval, ergo nejsi dobrý člověk!“ Anarchokapitalismus je tedy ateismem dneška.
Takže když nemám boha ani zákon, proč nevraždím a nekradu? Prostě proto, že ve společnosti, kde je normální vraždit nebo krást, bych žít nechtěl. Pokud chci žít ve společnosti a společnost chce žít se mnou, nebudu krást ani vraždit; jinak by se mnou žila jen taková společnost, kde je krást nebo vraždit normální, a já nechci být zavražděn ani okraden. Tomuto principu se říká zlaté pravidlo morálky, a je univerzální, protože nepotřebuje vymyšleného boha ani umělý stát, ale opírá se o společnost, která je přirozená (nejen) u lidí. Zdrojem mé morálky je vlastní touha žít a něco z toho života mít.
Přečtení: 52985
Komentáře
Komentář 939
Vedle respektu k majetku si vystačím s preferencemi (typu záliba, vkus, sympatie) a s logickým přístupem "já pomůžu tobě, když můžu, ty pomůžeš mě, až to budu potřebovat", respektive "nedělám to co nehci aby mi ostatní dělali". Tohle už ale není o morálce, to je jen o logice a vkusu.
Komentář 940
Respekt k soukromému majetku považuji za dobrý ZÁKLAD morálky, také jako dobrý návod k tomu, kdy je dobré použít fyzické násilí, ale nikoliv k tomu, co je morální a co ne.
Tak například být svině (bez porušování vlastnických práv), lhát lidem (nikoliv ve smyslu podvodu), být hnusný k partnerce, vyhýbat se zodpovědnosti za své činy (nikoliv ve smyslu práv, ale v soukromém životě) považuji též za nemorální, ačkoliv to může být normálně v souladu s NAPem.
Jinými slovy respekt k soukromému majetku neznamená nutně být morální; člověk může respektovat vlastnická práva a být stejně svině. Jen to vidím jako rozdíl mezi tím, kdy jsem oprávněn použít fyzické násilí. Například tedy když mě někdo okrade, mohu ho zmlátit, abych to dostal zpátky; když mě třeba podělá kolega (bez porušení smluv či vlastnických práv), také to není etické, ale ne důvod k tomu, abych ho zmlátil.
Komentář 971
Komentář 972
Komentář 973
Komentář 974
Komentář 975
Komentář 976
Prostě porušování vlastnických práv je špatné, což je určitý základ, ale ještě to neznamená, že všechno ostatní je správné; nemluvě o tom, že NAP vesměs stanovuje spíše nikoliv hranici mezi správným a špatným, ale hranici mezi tím, kde je ospravedlnitelné použít násilí a kde nikoliv.
Komentář 943
Komentář 946
My všichni víme, že takové společnosti se pravděpodobně vůbec nedožijeme bez ohledu na to, zda sami soukromé vlastnictví ctíme.
Komentář 947
Komentář 948
Komentář 941
Komentář 942
Například jsem dostal nabídku na skvělou zakázku od firmy, která něco programovala pro stát a neměli dost kapacit, takže jsem měl možnost si vydělat několik set tisíc jen za práci po večerech a víkendech po dobu několika měsíců.... je to parádní částka za ne až tak moc času, člověk by si mohl říct, že vlastně nepracuje pro stát, ale pro soukromou firmu, že vlastně státní peníze se točí všude, že i úředníci si kupují chleba a housky, svědomí se okecat dá.... a znám i některé libertariány, které to dělají. Ale třeba Bůh mi dal sílu říci NE. Nevím, zda bych bez Boha stejně neřekl NE, ale rozhodně mi v tom víra velmi pomohla.
Komentář 944
Komentář 945
Ona je jedna věc vědět, že stát je svinstvo, ale úplně jiná si pro sebe zdůvodnit, že to vlastně nedělám pro stát, ale pro soukromou firmu a zavřít před tím oči, protože stovky tisíc jsou stovky tisíc.
Komentář 953
Komentář 954
Komentář 955
Komentář 956
Komentář 957
Komentář 958
Komentář 959
Komentář 960
Komentář 961
Komentář 962
Komentář 963
Komentář 964
Komentář 965
Komentář 966
Ostatně se podívejte na státní propagandu ve školách; na většinu lidí to zabere, ale když pak máte pár anarchistů, málokterý z nich je "jen tak trochu anarchista", typicky ten stát fakt nenávidí.
Komentář 967
Komentář 968
Komentář 969
Komentář 970
Komentář 977
Komentář 978
Komentář 979
Komentář 980
Komentář 982
Komentář 984
Vyčkal, až byl feťák úplně v hajzlu finančně a zblblý drogama, načež ho přesvědčil, aby mu prodal dům v hodnotě několik mega za pár set tisíc; i s rodinou ho vyšoupnul na ulici a následně to vydával za boží vůli.
Komentář 986
Komentář 988
Některé takové jsou, jiné ne; státy mají monopol na násilí z definice.
Komentář 989
Komentář 990
Komentář 991
Komentář 992
Stát: Z donucení mu platíš, za "odměnu" Tě omezuje; dostáváš od něj nějaké služby, ale nemůžeš se z nich vyvázat s tím, že je nebudeš platit.
Církev: Dobrovolně jí platíš (nebo ne), za odměnu Ti zvyšuje Tvůj nemateriální užitek.
Práce: Dobrovolně jí dáváš čas (pozor, i zde tedy investuješ), za odměnu dostáváš peníze.
Jinými slovy církev i práce je dobrovolná směna něčeho za něco (čas, peníze, další statky, je úplně jedno, co je na které straně); v každém případě Ti to ve výsledku zvyšuje užitek (jinak bys to nedělal).
Stát je násilné donucení, s dobrovolností to nemá vůbec co dělat, něco do něj dáváš, něco z něj plyne pro Tebe, ale i když Ti to užitek nezvyšuje, stejně nemáš na výběr.
Komentář 993
Komentář 994
Komentář 949
Komentář 950
Komentář 951
Komentář 952
Komentář 981
Soudím, že se jedná spíše o určité rysy kulturního okruhu, který je v rámci západní civilizace nepochybně tvořen židovsko-křesťanským chápáním morálky a ani není podstatné, zda se verbálně opírá o vědecký ateismus komunistického ražení, výklady církví různých ritů, nebo o vypjatý státismus, což lze pokládat docela dobře také za určité náboženství.
Ostatně bych ani neřekl, že tato společnost je většinově ateistická. Mám pocit, že většina lidí i zde něčemu věří a ten vnější odpor není ani tak k víře, jako spíše k církvím a církevním tatíkům. Možná, že libertariánský světonázor názor je vlastně také namířen hlavně proti (pseudo)autoritám, které prostřednictvím zákonů kážou vodu a samy pijí víno.
Výhodou náboženského konceptu bylo definování poměrně stručného kodexu, který shrnoval body, na kterých se společnost drtivou většinou shodovala. A byl srozumitelný i pro Pepka Vyskoče. Na rozdíl od státismu, kde de facto menšina vyhledává potenciální výskyty sváru a předem (a vlastně už před jejich vznikem) je zevrubně popisuje a reguluje dle představ koncipientů. A v důsledku je jeho produktem nesrozumitelné roští zákonů, kterým nerozumí ani jejich tvůrci, ani jejich vykladači.
Měl-li bych to nějak shrnout, patrně bych řekl, že naše morálka by se dala formulovat takto: „co nechceš sám, nedělej druhým“. A to je docela dobrá víra. Ale k tomu nepotřebujeme ani příliš státních norem a donucovacích prostředků, ani církví a jejich psychického vydírání.
Komentář 983
Každopádně bych se rád pozastavil u tohoto: "Co nechceš sám, nedělej druhým."
Ač je to často opěvováno jako něco velmi pozitivního, já z toho mám určitou obavu; respektive když se to vykládá přesně tak, jak je to napsáno, není to nic proti ničemu.
Často to totiž bývá pochopeno nejen tak, aby člověk nečinil druhým to, co nechce, aby mu bylo činěno, nýbrž i tak, že co jemu nevadí, ostatním činit může, což už je velmi špatně.
Komentář 985
Komentář 987