Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Sei gegrüßt, Genosse.
Např. zde je velké množství knih a článků o tomto tématu (od lidí jako D. Friedman, Murphy, Hoppe, Rothbard): http://ozarkia.net/bill/anarchism/PolycentricLaw.html

Například ukradený záchod a pračka v Buče.

Obranné násilí je ovšem přípustné, to víme všichni. A to je třeba v té tvé úvaze zohlednit, odlišit od násilí útočného.

Myslím, že Tomáš Cuník napsal diplomku Polycentrické právní systémy; ještě jsem ji nečetl, ale mám to v plánu. Kdybyste to někdo udělali dřív, prosím, dejte vědět, jak na Vás působila. Díky!

Co přesně není pravda a jak s tím souvisí, že lidé pracovali i v socialismu? Mám pocit, že tohoto se můj komentář vůbec netýká.

---

K vašemu druhému komentáři: "pritom infraštruktúra je v biednom stave, bytov je málo, zdravotníctvo tiež nič moc"

Zrovna tyto tři věci, co jste vyjmenoval, zůstaly víceméně socialistické, takže se nedá divit, že jsou v bídném stavu. Oproti těm ostatním, kde je prosperita (potraviny, průmysl...).

0. Neumíš číst?

Odpovím jen na první část příspěvku. - "Co bych řekl vojákovi, který obhajuje svou práci (konkrétně vraždu) delegací své odpovědnosti na někoho jiného?" Řekl bych asi to, co jsem byl naučen v mládí, a sice něco z tohoto:
1) "Tak co, už je ti líp?" (Když někoho zabil.)
2) "Když ti řeknu, abys skočil do studny, tak tam skočíš?" (Když dostal rozkaz.)
ad (1) To mi občas říkal táta, když jsem udělal něco špatné, třeba když jsem rozbil nějakou věc. Po té otázce jsem pocítil lítost.
ad (2) To mi jednou řekla učitelka přírodopisu na ZŠ, když jsem se obhajoval tím, že mi spolužák řekl, abych udělal to, co jsem udělal. Když jsem si představil, jak skáču do studny, cítil jsem se trapně, že dělám takové blbosti jen proto, že mě k tomu někdo vyzval a já to bez přemýšlení udělal.
Někteří lidé (a nevím, jak velkou část celku tvoří) neměli takové štěstí na učitele a na situace, jako já. Měli štěstí na něco jiné. Vlastně nevím, jestli je chci obhajovat. Tvrdím, že my lidé jsme automaty (byť velmi složité)(automaty - takže bez svobodné vůle) a učíme se často napodobováním (a jen občas úsudkem, pokud jsme to byli naučeni dělat). To, co do nás jednou někdo zaseje, částečně předurčuje naše plody v budoucnu. Setba probíhá neustále. Je dobré klást otázky. Mají tendenci točit se v hlavě a nutí člověka přemýšlet. (Samozřejmě mírumilovně nutí...)

0 . A ze by 60% byla ve státu “cena za vlastnění majetku” je blbost , tvoje .

Chudobnela relatívne voči jej možnostiam vychádzajúcim z technického pokroku (keby chudobnela aj absolútne, to by bol na 20. storočie snáď svetový unikát). Stačí sa pozrieť na rozdiel medzi západným a východným Nemeckom, na pochopenie ekonomického zaostávania socializmu netreba nič viac.

Neviem ako ty a prečo, ale ja a moja rodina sa v kapitalizme máme oveľa lepšie než v socializme, a to sme všetci len zamestnanci (dobre, brat má sro-čku, ale "jednochlapovú", takže vykorisťuje len sám seba). Veľmi veľa vecí je beztak spomienkový optimizmus. Infraštruktúra v biednom stave, to si treba pozrieť Prahu v 80-tych rokoch, na polovici domov trvalé lešenie, aby omietka nepadala na chodcov.

Pokud je moznost trestu soucasti smlouvy, na zaklade ktere dobrovolnik ci zoldak bojuje, je to v poradku.

Iste, to mnohým stačí k spokojnosti. Len ten systém viedol vnútornou neefektivitou k tomu, že chudobnela celá spoločnosť. To síce ľuďom až tak nevadilo, stačí že sused nemal viac ako ja, len tá spokojnosť náhle pominula u tých, čo mali možnosť nazrieť trebárs kúsok cez Dunaj do Viedne.
Asi ako ten sovietsky pilot MiGu, čo uletel do USA, a dlho si myslel, že toľko tovaru do obchodou navozili len preto, aby ho ohúrili.

Zabitie vo vojne je vražda a prznenie hladných černoškov je dobrovoľná výmena.

Každé pomenovanie je možné, keď si zvolíme nám vyhovujúcu definíciu.

Jinými slovy, pokud došlo k narušení mých vlastnických práv, kvůli čemuž jsem narušoval vlastnictví, odpovídající část viny přechází na původního narušitele.

Absolutni souhlas.

Akorat bych jako podminku netrestnosti nestanovil to, ze se dezerce tresta smrti. Staci to, ze se dezerce tresta a je jedno jak. Jinymi slovy, trestne by to melo byt u dobrovolniku a zoldaku.

:-D
tvoje schopnost nepochopit psany text je opravdu na velice vysokem levelu :-D
A tvoje "logicke zavery" jsou tak mimo realitu, ze ani nema smysl je nejak vyvracet, protoze tobe je uplne jedno, co clovek skutecne napsal a jak to myslel, ty si tam neco vzdycky vymyslis a na tom to pak stavis.
Btw vyrokovou logiku pouzivas naprosto.....nesmyslne
Vcetne toho tveho proc cesko neni ancap skrze porovnavani statu a mafie

Nemyslel jsem to tak, že byste vy to obhajoval.
No já si právě myslím ze to jako argument takto moc použít nejde . Protože to muže říct kdokoliv na cokoliv , což jsem se snažil ilustrovat

Vaše pocity vám nikdo nebere. Ale nemůžete tvrdit, že létáte, když máte pocit, že létáte.

Ehmmmmmmmmmmm
Ted to napisu...a ty se na to opet zeptas.
Jinak ano, pokud budes dostatecne velky kokot, coz jiste zvladnes, dokazes slovo "domluvit" vzit zcela a naprosto doslova.
Normalni clovek by z kontextu pochopil, jak je to mysleno
Ale i kdybys to vzal doslovne, a pominul, ze se tezko domlouva napric stoletima, tak opakuji, napriklad to, jestli exituje ci neexistuje "svobodna vule" je otazkou debat, co existuji nejake pisemne zaznamy...

Žádostivost můžem být jedním ze zdrojů pocitu nesvobody, ale mluvit o žádostivosti v situaci existenčního nátlaku který jsem uvedl jako příklad mi přijde bizarní.

Když si tak čtu konverzace pod příspěvkem, tak mi dále ještě víc připadá, že "nesvobodou" myslíte nedostatek (což je subjektivní míra) a "pocitem nesvobody" právě žádostivost.
Potom ale nemá smysl vytýkat anarchokapitalistům, že by jejich systém vedl k pocitu nesvobody, protože odstranění téhle vaší "nesvobody" není jejich cílem.

Vlastně kritizujete opět jenom používání pojmů, ne skutečné cíle anarchokapitalistů a jejich metody k dosažení toho cíle.

Spíš popisujete žádostivost. Respektive říkat si tomu můžete jak chcete, ale označovat to za svobodu mi přijde celkem nepatřičné; dává to pocit, že si od ostatních můžete *žádat* co vám připadá, že vám schází.

V té situaci je vaší svobodou umřít na hlad/mráz nebo se nějak zajistit (třeba s dobrovolnou pomocí někoho jiného). Svoboda někoho jiného je například vám nabídnout potravu za otroctví. A tím vlastně tu divně pojatou svobodu rozšiřuje - dává vám vedle možnosti umřít taky možnost žít a otročit. Díky takové možnosti by mi spíš dávalo smysl se "cítit svobodněji", a právě žádostivost to může přebít pocitem, že je to málo.

Podle mě je možné se různými způsoby snažit pomáhat lidem k větší míře svobody. Jenom si nemyslím, že by někdy reálně vznikla společnost, kde by se všichni cítili naprosto svobodně jenom protože bude existovat společenská struktura vyhovující nějaké definici.

Článkem jsem chtěl říct, že mi libertariánská definice svobody postavená nad prožívání jednotlivce přijde zavádějící, protože její prosazování reálně k prožívání svobody vůbec vést nemusí. Dokonce hrozí, že otřesné pocity nesvobody bude vydávat za svobodu.

Problem je ze ti šašci jsou spis ta většina tady :-D

Nějaký intenzivní pocit svobody neprožívám, pouze si někde vevnitř uvědomuji, jestli ji mám nebo nemám a přemýšlím nad tím. Pocity a emoce prožívám různé, třeba i ve stejných situacích v jiné dny.
Když píšete, že je pro vás svoboda důležitá, chápu z toho, že bychom k ní měli nějak směřovat, což pokud ji chápete jako pocit není možné, viz můj komentář, případně to obsahuje nucení někoho k něčemu (proto o tom píšu, rozumím, že to není vaše původní myšlenka).
Potom nechápu co jste chtěl článkem říci a opravdu mě to upřímně zajímá.

Přijde mi, že tohle je hrozně časté. A nebezpečné. Socialisté a komunisté vám řeknou, že člověk nechodí do práce dobrovolně (=svobodně), protože přece potřebuje peníze, čímž je v podřadném postavení proti zaměstnavateli. A z toho si odvodí, že zaměstnavatel omezuje jejich svobodu a lze proti němu iniciovat násilí (daněmi, zákony, okradením apod.). Jenže když si nadefinujeme svobodu takto (a budeme z toho odvozovat důsledky při jejím narušení), tak si vlastně může každý při každém svém pocitu říct, že je "nesvobodný", protože nesnese pohled ze svého trabantu na sousedova bavoráka.

Proto mi přijde lepší říkat tomu "možnosti", ne "svoboda". Což mimochodem neznamená, že odepření "možností" nemůže být nemorální. Jen to není odepření svobody.

Až na to, že já označuju za trola tebe a pár dalších šašků, zatímco ty tak označuješ prakticky všechny tady :)

:D :D vyspávání po nocích :D :D

Ano, prostě řidič z povolání ví líp než doktoři medicíny, co ve špitále dělají a nedělají a kolik přesčasů tudíž zvládnou :D :D. Prostě opět centrální řízení jak za komára, kdy prezident truhlář rozhodoval o kvótách a cenách všeho. Jak to má pak ve společnosti vypadat, když takový omezenci jako ty si myslí, že tak komplexním věcem jako zdravotnictví rozumnějí víc než ti, kdo to x let studovali a y let to dělají? To je tak bizarní, jak můžeš být až tak sebestřednej a blbej, abys fakt věřil tomu, že víš líp než oni, co tam dělají a jak moc to zvládnou nebo ne :D :D?? Hezky ses zas jednou vybarvil :D :D

Když říkám, že bych v nějaké situaci nebyl svobodný, tak to neznamená, že bych někoho musel k něčemu nutit. O tom můj text vůbec není.

Že se v rámci každého společenského uspořádání někdo pravděpodobně bude cítit nesvobodný mi přijde zřejmé.

Pokud pocit svobody skutečně za všech okolností prožíváte podle předložené definice, tak mi to přijde zvláštní, ale žádnou umělou definici vám vnucovat nebudu. Možná se někdy v životě setkáte se situací kdy to bude jinak, možná ne.

Podle mě si dost pletete pocit svobody si vybrat s pocitem spokojenosti z toho, z čeho máte na výběr. Svoboda pro mě znamená, že máte možnost si vybrat ze všech možností co v ten moment existují (kterých bude spíše více než jen hlad a otroctví, ale budiž) a nikdo vám žádné uměle nezakazuje. To, že se vám žádná možnost nelíbí chápu, ale to, že byste si přál nějakou další bonusovou možnost je jaksi úplně mimo situaci. Nejenom, že byste musel násilím nutit ostatní poskytovat vám jiné varianty (protože pokud by to bylo dobrovolné, už by existovaly), ale ve vaší definici svobody, by nic jako svoboda nemohlo vůbec nastat, neboť není možné aby byl pro každého nekonečný počet možností a on si tak mohl vybrat přesně to, co chce. Že vy nechcete volit mezi otroctvím a umrznutím je celkem pochopitelné, co ale pokud by někdo nebyl spokojený ani s variantami normálně pracovat apod. a svobodně by si přišel pouze tehdy, když by mohl přijít ke každému domů, vyjíst mu lednici a znásilnit manželku?

Požadavek, abych svobodu nejprve definoval, než smím říct, co pro mě není, už sám předpokládá, že existuje nějaká svoboda nezávislá na mně, ke které se mám vztahovat. Já ale žádnou takovou svobodu neznám. Znám jen takovou, jakou ji cítím nebo necítím.

Vynechme nyní, že v tomto textu žádné donucování neobhajuji. Ale zaujalo mě, že proti donucování argumentujete právě pocitem nesvobody.

Na takovych vecech, jako co je svoboda, svobodna vule, jestli clovek vubec svobdnou vuli ma ci nema a podobne