Komentář 232
» odpovědět «
Autor: Urza
Čas: 2015-09-30 16:49:40
Titulek: Re: Klíčem je svépravnost
[↑]
Web: https://www.urza.cz/
Mail: urza v doméně urza.cz
Děkuji! Jsem moc rád, že mé články hodnotíte tak kladně.
Co se týče toho argumentu, tak máte pravdu, že jsem se s ním už setkal, ale nepřišel mi nikdy tak častý, abych ho v článku vyvracel; možná jsem jeho četnost ale podcenil.
Osobně bych jej vyvracel jedním z následujících způsobů (nebo všemi, ale každý z nich je dostačující):
1/ Rozhodnutí brát drogy činil ještě jako svéprávný, že se jeho stav pak změnil, je už irelevantní; když se někdo opásá trhavinou a nastaví si rozbušku tak, aby to za hodinu bouchlo a nikdo (ani on) už to nemohl zastavit, též ho to nezbavuje zodpovědnosti jen proto, že půl hodiny před výbuchem už neměl možnost to vypnout.
2/ Drogy snad nikdy nikoho o svéprávnost a svobodu nepřipraví ZCELA (dokud ho nezabíjí) a velmi často vůbec ne. Nebo snad je kuřák zbaven svobody a svéprávnosti jen proto, že je závislý na droze? Jeho výbuchy vzteku (prokazatelně spojené s absťákem) budeme omlouvat závislostí? V případě destruktivnějších drog se sice mění míra, ale nikoliv princip – i odvykající kuřák je absťákem bezesporu ovlivněn.
3/ Naprosto stejný argument lze použít pro alkohol; alkoholik není o nic méně problematický než smažka, jsou to obě zkrachovalé existence s otupělou vůli. Nejsou-li dotyční zastánci zákazu alkoholu, není konzistentní, aby obhajovali zákaz jiných drog argumenty, které se dají použít i v případě alkoholu.
4/ Není žádný rozumný způsob, jak zvenku posoudit, zda je někdo svéprávný či svobodný. Kolik už musí těch drog brát, abychom jej mohli takto klasifikovat? To je čistě individuální, někteří lidé mají vůli silnější, jiní slabší, někdo může celý život fetovat a svobodnou vůli si zachovat, jiný může zmagořit po pár měsících. A z toho důvodu není pravdivá věta, že drogy člověka o svobodu a svéprávnost připraví; pouze že MOHOU připravit, přičemž ale tento stav nedokážeme ani definovat, natož rozpoznat.
Co se týče toho argumentu, tak máte pravdu, že jsem se s ním už setkal, ale nepřišel mi nikdy tak častý, abych ho v článku vyvracel; možná jsem jeho četnost ale podcenil.
Osobně bych jej vyvracel jedním z následujících způsobů (nebo všemi, ale každý z nich je dostačující):
1/ Rozhodnutí brát drogy činil ještě jako svéprávný, že se jeho stav pak změnil, je už irelevantní; když se někdo opásá trhavinou a nastaví si rozbušku tak, aby to za hodinu bouchlo a nikdo (ani on) už to nemohl zastavit, též ho to nezbavuje zodpovědnosti jen proto, že půl hodiny před výbuchem už neměl možnost to vypnout.
2/ Drogy snad nikdy nikoho o svéprávnost a svobodu nepřipraví ZCELA (dokud ho nezabíjí) a velmi často vůbec ne. Nebo snad je kuřák zbaven svobody a svéprávnosti jen proto, že je závislý na droze? Jeho výbuchy vzteku (prokazatelně spojené s absťákem) budeme omlouvat závislostí? V případě destruktivnějších drog se sice mění míra, ale nikoliv princip – i odvykající kuřák je absťákem bezesporu ovlivněn.
3/ Naprosto stejný argument lze použít pro alkohol; alkoholik není o nic méně problematický než smažka, jsou to obě zkrachovalé existence s otupělou vůli. Nejsou-li dotyční zastánci zákazu alkoholu, není konzistentní, aby obhajovali zákaz jiných drog argumenty, které se dají použít i v případě alkoholu.
4/ Není žádný rozumný způsob, jak zvenku posoudit, zda je někdo svéprávný či svobodný. Kolik už musí těch drog brát, abychom jej mohli takto klasifikovat? To je čistě individuální, někteří lidé mají vůli silnější, jiní slabší, někdo může celý život fetovat a svobodnou vůli si zachovat, jiný může zmagořit po pár měsících. A z toho důvodu není pravdivá věta, že drogy člověka o svobodu a svéprávnost připraví; pouze že MOHOU připravit, přičemž ale tento stav nedokážeme ani definovat, natož rozpoznat.