Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

(Vida, pan Rajchenberk!)
Cílem je samozřejmě snaha o centralizaci ekonomiky. Absolutní kontrola nad každým pohybem (a eliminace nežádoucích pohybů) není ničím jiným, než realizace plánovitého hospodářství (tentokrát ne pod vlajkou rudou, ale hnědou).

Vůbec nejsem v diskusi odhalit, s čím vlastně nesouhlasíte.

Nepochybě učiním. (A máte v mailu obšírnou zprávu.)

Tu otázku jsem už viděl a zmínil ji i pan profesor Zelný. Napsal v té věci, že „není dosud vydiskutována“. Pokusil jsem se od něj získat nějaké přesnější stanovisko, ale dosud bez odezvy. Osobně si myslím, že je to jen jiná forma socialismu. Ano, sociálně progresivní, ale prakticky demotivační. Tedy povede k tomu, že každý bude požadovat základní příjem a ke spokojenému životu na účet výkonnějších mu to bude stačit. Tedy nevyvolá motivační tlak k využití vlastních schopností, byť bídných, ale k tomu, že je zde stát, který to nějak ošetří.
Pan prof. to psal v souvislosti s úbytkem pracovních míst, nastupující robotizací, která zredukuje počty nekvalifikovaných profesí. Osobně si myslím, že lidé přirozeně najdou jiná místa, která budou požadovat jiné schopnosti. Samozřejmě ignoruji ty skupiny, které práce nebaví, ale znají mechanismy, jak ji obejít (mimochodem, je to patrně většina těch imigrantů).

To všechno vím a uznávám. Ale lpíte jen na obhajobě automobilismu (jako d-fens) a já se snažil položit tu otázku jinak. Jestli jsme si nevšimli, že výsledek jedné vánočky vezené do Prahy a druhé z Vídně naopak je vlastně ekonomický nesmysl. Samozřejmě kdyby nebyl trh absurdně zdeformován EU, patrně by se to nestalo.
A pak jsem chtěl vlastně říci, že jezdění osobními auty je možná koníček, ale v důsledku ekonomický nesmysl, který si může dovolit jen někdo.

Pohodlné to jistě je. To jsem nerozporoval. Ale je to správné? (Se všemi důsledky drancování zdrojů, monopolizace dodavatelských firem/států?) Nepochybně nelze nic namítat proti koníčku. Ten si můžeme dopřát, když jsme ekonomicky dostatečně silní a náklad koníčku je v našich možnostech. Chtěl jsem spíše ukázat ten nerozum lidí, kteří cítí potřebu mít auto jako prestižní, společenský jev, i když ani na něj, ani na jeho provoz vůbec nemají. Anebo jej provozují prostě proto, že je to konvenční.
A možná i naprosto šílenou přepravu zboží. Jasně, že nemám námitky proti volnému obchodu a pohybu zboží. Ale na druhé straně vidím vánočky, které se vezou z Vídně do Prahy a proti nim jede jiný truck, který veze vánočky z Prahy do Vídně.
Osobní vize světa mi říká, že to je jejich věc. A někde v pozadí duše cítím ten varovný prst, že to je hloupost. A nechci jim nařizovat nedělat to. Jen vidím, že výsledkem je stejně jen vánočka na pultu ve Vídni i v Praze, jako před tím. Jen dražší o tu dopravu a její dopady.
Asi to píšu neobratně. Snad to pochopíte.

Já například nejsem abstinent. Ale chci říci, že nemusím pít. Když je nějaký důvod (a nemyslím „oslavování“), piji pivo. Klidně více, ale podřizuji to tomu, že se musím bez problémů dostat domů, nemusím ráno zpytovat svědomí kde jsem byl, kde mám trenýrky, ani co jsem komu blbě řekl. Ani v opilosti nevyvádím hlouposti, ani nikoho agresivně nenapadám. Ale nemám problém nepít vůbec nic řadu měsíců, když není důvod. A důvodem mi jistě není se opít.
Kdysi velmi dávno jsem zapomněl, že musím odpoledne někam jet a popil jsem v práci. (Za hlubokého komunismu.) Ačkoliv jsem si myslel, že jsem už střízlivý, nevešel jsem se na úzkou okresku s protijedoucím tahačem. Odnesly to jen plechy, ani nezastavil. Od té doby jsem nepil před užitím auta už nikdy.
O mnoho let později jsem měl havárii na dálnici, absolutně střízlivý. Ve špatný čas na špatném místě. Z auty zbyly hadry, ale až na drobnosti se nikomu nic vážného nestalo. Nejezdil jsem dobrovolně deset let. Nechtěl jsem jezdit.
Jen kvůli podnikání jsem si nakonec pořídil další auto, ne pro ježdění sem-tam a zábavu, ale pro potřeby firmy.
Až jsem podnikání ukončil (není to přesná formulace, ale pro tento okamžik nedůležité) jsem auto zahodil. Spatřuji nadále v automobilismu samozřejmě projev osobní svobody, ale zároveň i aspekt otroctví nějakému stroji a technice.
(A když domýšlím důvody ropných států a automobilek, vnímám silně, že jde o gigantickou manipulaci.)
Jezdí se mnohokrát více, než je nutné (a nejsem zuřivý ekologista). Vlastně (anarchokapitalisticky) řeknu, že automobilismus je nástrojem k vynucování spotřeby nad tvorbou vlastního kapitálu. Každý dnes řekne, že jezdit je nutné. Doba si žádá.
Nejezdím, řadu let. Ne proto, že nesmím, ale proto, že jsem svobodnější. Kamkoliv je mohu dopravit efektivněji, laciněji, než autem. A pokud to není možné, pak je dost důvodů pro to, že tam vůbec nemusím být.
Je to dlouhé, zase na soukromý rozhovor, ale myslím že automobilismus není až tak obrovská výhra, pokud člověk uvažuje koncepčně.

Nerozumím tomu, a přitom na to narážím ve vlastní rodině. Sestra, synovec i mamka řídí a hlasitě tleskají těm restrikcím. Nulová tolerance například. Já jsem schopen pochopit, že samy vůbec nepijí, tedy nalézají, že za všechno mohou lidé, kteří pijí. Samozřejmě to není pravda, ale jakékoliv pokusy o vysvětlení narážejí na zeď nepochopení. Nějaká psychická bariéra. I řeč o tom, že nepochybně a doložitelně existuje přirozená hladina etylénu v krvi je uráží v jejich náboženství.
Ta psychologie zřejmě spočívá v tom, že člověk se snaží nadhodnocovat, tedy své vlastnosti a kostry chování pokládá za správné a normální a ty ostatní požaduje silově potlačovat, aby mu neohrožovaly jeho koncept správnosti.
Jinými slovy neuvažuje v kritériích objektivity, správnosti, nebo racionality, ale je v zajetí předsudku. A vlastně měřítko svobody a odpovědnosti jedince vůbec neberou v úvahu.

Ono je totiž pravda oboje. Dotace jsou legální, účetní optimalizace také.

Nepodaří, protože nevyznávají jakákoliv (etická) pravidla. Jsou silnější tím, že účel světí prostředky. A my budeme stále říkat, že „to se nesmí“ a oni budou stále říkat „no a“? Proto vždy vyhrají. Je jim jedno jak. Potřebují zvítězit a dosáhnout toho (mimochodem, dnes jsem rád-nerad přetiskl politické vyznání Luboše Záloma. Jaký z toho máte pocit?)

Ale to je přece extraktem fabiánského socialismu. Kolečko za kolečkem ořezávat svobodu, až nebude žádná. A lidé, žel, říkají, no jo, to je malichernost, nebo to je fajn. Až se jednou vzbudí v totalitě a bude pozdě. A pak budou čekat 20 let, než se ta totalita zdiskredtuje, aby po ní klidně zavedli jinou totalitu. Jsem z toho unavený.

Muhehe, checht. Také napíšu dlouhý traktát, pak vyhodím redundance, a pak zjistím, že to bylo to jediné a podstatné. :-D

Muhehe, checht. Také napíšu dlouhý traktát, pak vyhodím redundance, a pak zjistím, že to bylo to jediné a podstatné. :-D

A chybí tu ještě vyjádření toho, že bych si tu věc nekoupil v tomto čase a s takovouto preferencí v žebříčku potřebnosti. A úplně kardinální věcí je, kde se vzalo těch sto korun. Protože stát (mimo inflaci) peníze negeneruje, vzal je násilím někomu, kdo měl jinou preferenci, chtěl něco jiného, ale už to nemůže zrealizovat, protože jej stát o tuto volbu zkrátil. Jde o násilné obracení hodnotového žebříčku. Tedy dostávám věc, kterou moc nechci, na úkor někoho, kdo ji také moc nechce.
Ale celá motivační psychologie je založena na tom, že (možná) získám nějakou výhodu na cizí náklady. Jinými slovy: socialismus.

To ano. Ale snažil jsem se to formulovat tak, že lidé se do nějakého prostředí narodí a berou ho za normu. (Ostatně ta škola jim to, že to je norma, důsledně vštěpuje, o tom žádná). A během jejich života se palečnice utáhne, a oni se nechají přesvědčit, že je to nutné (i zlo). A to vede k tomu Stockholmu: naučí se milovat své trýznitele. A mají pro něj pochopení. On za to vlastně nemůže, jen udělal něco, co je nutné. A následující generace už má hranici vězení posunutou. Proto jsem psal, že se ty dva mechanismy prolínají.

To mě překvapuje. Nabízí se to jako nejsnazší odpověď. Už nějaký chytrý pán řekl, že co je nejsnazší je obvykle správné.

Jen klasický fejk: „a kdo by pak stavěl silnice?“ To setrvalé utahování šroubů je přesnou a funkční interpretací zákona, že kdo ze narodil ve vězení, vězení miluje. Anebo stockholmský syndrom, což je vlastně totéž.

Kdysi dávno to komentoval jeden Žid: Čechy Čechům, blechy blechům… Je v tom hluboké filosofické poznání.

Mně vlastně primárně na mysl vůbec nepřišel Rothbard, či Mises. Jen prostá logika: příčina -> důsledek. S tím, že takhle by to mohli pochopit.

Trochu OT, ale je to do očí bijící. Celou tu imigrační vlnu iniciuje právě ten socialismus. A čím je větší, tím bude silnější. Včera jsem o tom psal na http://www.svobodny-svet.cz/1255/slozeni-imigrantu-2014-oficialni-cisla.html. Jdou čistě po socialistických-sociálních státech. Kromě jiných deformit tak lze na vrub socialismu připsat ještě tuto čárku. Ergo: zcela účelově využít imigrantské vlny a zdiskreditovat socialismus jeho dalším výsledkem. Tím, který většina lidí nechce, ač je jinak k socialismu vstřícná.

Jsem plně přesvědčen, že je to účel. Pokročilá propaganda, která přesvědčí méně vybavené jedince v tom, že jedině stát (EU) je schopen to vše garantovat.