Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

• Jo, toho se také trochu obávám.
• Příliš mnohokrát jsem registroval, co udělá s člověkem získaná/svěřená moc. Znal jsem řadu lidí a jejich názorů, než vstoupili do politiky. A byli jsme názorově podobní. A pak se strašně změnili. A když jsme pak diskutovali stejné věci, co předešle, dívali se na mne jako na hlupáka, který tomu nerozumí, je naivní, neinformovaný, plebejský.
• Je to nějaká nemoc, která lidi získanou mocí posedne.

• Možná jsem ještě chtěl dopsat, že nápad spojení se Soukromníky je to nejmenší zlo, které šlo udělat. Byť úplně libertariánští nebudou, určitě však spíše nebudou etatisty.
• Co ale dělat v zemi/Evropě prokurvené socialismem skrz naskrz?
• V podstatě je pro drtivou většinu lidí libertariánský program čirou utopií a tomu odpovídají i výsledky voleb.
• Asi největší zkušenost z diskusí bych shrnul takto: „no, zní to pěkně, ale to by nefungovalo“. (Kde jinde to funguje, kapitalismus byla slepá kolej, a obligátní: „k čemu je mi svoboda, když nemám na to/ono“.)

V podstatě s hodnocením souhlasím.
• Snaha o větší základnu přitáhne takové, kteří jen hledají cestu k moci (typicky Hampl). Ostatně ti, kteří s ním odešli asi opravdu moc libertariány nebyli.
• Osobně vnímám nejsilněji takovou snahu o širší rozkročení (což kdysi s tragickým výsledkem udělala ODS). Tedy hlasy za každou cenu.
• Rozuměl bych (snad) možná tomu, že se snaží hrát volby s úmyslem použít potom salámovou techniku, ale spíše ne. (Tím myslím ty, kteří chtějí „lepší regulace“, parametrizací.)
• K Machovi bych možná řekl, že mu tragicky chybí charisma vůdce, leadera. Ta jeho vystoupení působí nějak nevěrohodně, až možná tragikomicky.
• Také udělalo medvědí službu, že svého času byl se Svobodnými spojován Klaus (a Mach jako jeho pěšák na šachovnici).
• Problémem je i mediální vystupování (i přes pochopitelný bojkot médií a establishmentu). Prostě záběry ze svatby anebo výletu s manželkou nejsou politicky funkční. To se hodí tak pro spolek včelařů.
• Vcelku dobře popsal situaci L. Zálom na eportal.parlamentnilisty.cz, myslím, že s tím rozborem dost souhlasím.
• Musím doplnit, že členem jakékoliv strany jsem nikdy nebyl, takže je sporné, zda mám právo hovořit o činnosti Svobodných. Takže snad to berte jako dojmy z uměleckého výkonu.

Což je sice dobré pořekadlo, jen platí pouze do doby, než se vůl nasere.

Státní úřady — a není to nic nového — se chovají jako stát ve státě. Jsou již tak nadřazení, že pokládají zákony za platné pouze pro plebs. Tento příklad je markantní, ale v menších rolích se to děje dnes a denně. Ostatně začíná to shora: Zeman byl soudem pravomocně odsouzen za nevymáchanou hubu k omluvě — prohlásil, že se omlouvat nebude a dodnes neomluvil. Socialisté byli pravomocně odsouzeni k úhradě závazku Altnerovi a dodnes nezaplatili, přesněji: nějaké drobné poslali Altnerovým věřitelům, což však nejsou osoby oprávněné, takže nezaplatili nic. Proč bychom se měli divit, že podobně postupují drábové režimu?

VY například děláte chyby soustavně. A kde je vaše odpovědnost?

Jelikož si nejsem jist, že jste skutečným majitelem předmětného vlastnictví, na Vaši nabídku nereflektuji. (A to Vám, pokud není dement, musí říct každý.)

Abyste to mohl prodat (bez podvodu), musíte doložit to vlastnictví a z podstaty věci vám stát takovou obligaci nevydá, natož, aby svolil k jejímu prodeji. Proto píšu, že majetek všeholidu je čiročirá fikce. Je to majetek strany a vlády (momentální).

Veřejné vlastnictví dosti přesvědčivě dehonestuje Rothbard v Etice svobody. Dokládá, že už ten termín je absurdní.
Za A) I pokud bychom pro účel diskuse něco takového připustili, vždy dojde k efektu obecní pastviny.
Za B) k rozprostření nákladů i na ty, pro něž je takový statek zcela bezcenný.
Za C) opět jde jen o posilování státu nade všechny meze, nebo jinými slovy: stát je majitelem veškerého svého území včetně staveb a osob na něm nedobrovolně poutaných, čímž se do značné míry stává stejným feudálem, jako byl ten předchozí. Můžeme sice zajásat, že svého správce feudálního majetku si nyní volíme, kdežto ten předešlý byl z boží vůle, ale to je tak asi celý rozdíl.

• To přirovnání s akciovkou dost kulhá: akcie mohu volně obchodovat, tedy ji reálně vlastním, což u vlastnictví všeholidem jaksi nejde uplatnit.
• Do jisté míry se z majetku státu staly akcie Kupónovkou, ale viděli jsme, že vlastnická struktura vedoucí ke konsolidaci a většinovému vlastníku vlastně převedla majetek do rukou těch, kteří měli informace z první ruky (plus konexe apod.), tedy se povedla jen tím, že majetek byl odstátněn, ale ne privatizován.
• Majetky šlechty vznikly z tehdejšího uspořádání: král, šlechta, církve. Už za Masaryka byly z části ty majetky vyvlastněny, částečně rozdány (ten klíč by stál za podrobné zkoumání, ono to ustrnulo tak nějak v půli cesty), drsnou ránu vlastnictví zasadil Beneš (a to už nešlo vůbec o šlechtu) no a dovršil to Gottwald (i když vlastně jen příštipkařil). De facto bylo tím majetkem zamícháno tak, že dnes hledat den Dé je vlastně nemožné.
• Ale ať tak, či tak, soukromý vlastník obecně je lepší, než kolektivní vlastník bez definované odpovědnosti.

Jo, přesně to mi šlo hlavou.

Celý spor o to, zda byl Hitler pravičák, nebo levičák má jediný důvod: bolševičtí levičáci odmítají připustit, že Hitlerova politika nacionálního socialismu byla až nápadně podobná socialismu bolševickému. Tedy že byly obě doktríny stejné, násilné, etatistické, levicové.

Nebaví mě opakovaně vysvětlovat něco, co odmítáte pochopit.

• V tom se tedy neshodneme. Vám vadí ty termíny, ačkoliv jsou zavedené a definovatelné. A hlavně pochopitelné i pro Pepka Vyskoče. A dokud o sobě bude jedna strana tvrdošíjně hovořit jako o levici, nutně je potřeba mít k tomu pravici, jinak bude levice všechno, od ponožek až k Marsu.
• Jistě, mohli bychom se snažit vytvořit dělení na etatisty/neetatisty. Jenže jsou to cizí slova, která téměř nikdo nezná. A ani počeštění na státisty nepomůže.
• „Řešme činy“ je přesně důsledek fabiánského přístupu. Tak si to vymysleli a naprogramovali. Aby se diskutovalo o konkrétních věcech a neříkalo se, že je to levicový koncept (ne)řešení. Tedy přesun jen k té kvantifikaci, jak už jsem uvedl.
• Přesně toto udělala ODS, kdy se nechala ideově zrelativizovat, až pak uvažovala ve stejném levicovém konceptu státismu jako socialisté (byť mírně vpravo). Už jen kvantifikovala místo jednoznačného ne.

I já to zkoušel. Též marně. (Média jsou až ten potvrzovací mechanismus. Základy k tomu položila škola. A nejde tvrdit, že škola lidem lhala; to se dalo říci za komunistů, kdy to dělení na my a oni bylo jasně průhledné. Ale v tzv. demokratické společnosti to nikdo nepřipustí, protože to je zpochybnění základů státu (a je zcela irelevantní, že ty šrouby do hlavy jsou až na drobné nuance stejné).)

Naprostý souhlas.

• Proto (opakovaně) píšu, že je třeba levici a pravici přesně definovat, aby bylo jasné o co jde. S rukama to nemá společného vůbec nic. To je jen historický anachronismus. Jen začít tomu teď říkat jinak je zavádějící. Pokud začnete zavádět dělení na horňáky a dolňáky, nikdo nebude vědět co chcete říct.
• Levice v tomto konceptu je mnoho silného státu, pravice je málo státu (a zde se nám pak dělí ta pravice na konzervativní a liberální). Lze souhlasit s vícerozměrným Nolanovým grafem a hledat podobné dělení i na levici.
• Souhlas s tím, že jsou dvě základní měřítka svobod — ekonomická a osobní. Ale obě jsou v kontradikci se státem. Silný stát omezí jednu, druhou, nebo obě.

Sociolog je vzdělán právě k pochopení práce s masou.

Ano, to jsem měl na mysli. Levičáci totiž definují pravicovost naprosto (a zcela účelově) chybně.

Nechci zanášet článek o Hamplovi politickou analýzou. Jde o jediné: stát si za svou pravdou a neustupovat, protože jinak i ta bude zrelativizována.
(PS: k tématu poslední: KSČ(M) obvinila ČSSD z pravicových úchylek. Je proto ČSSD pravicová? To jen k té nezbytné definici.)

• Chce to koupit si krabici Gastrogelu a Anacidu (proti žaludečním šťávám) a se zkaženou vírou v lidstvo si přečíst všechny práce utopických socialistů až po G. B. Shawa, S. J. Webba a jeho manželky Beatrice Webb, H. G. Wellse, Annie Besant, Eleanor Marx, E. Bernsteina, Jeremy Benthama a F. Engelse, V. I. Uljanova až po Tony Blaira, Neila Kinnocka, britského premiéra Harolda Wilsona, britského premiéra Clementa Attlee, Čecha Ludvíka Hocha až třeba po J. M. Keynese.
• Celým jejich nástrojovým fundusem je relativizace. Počínaje právě ukradenými slovy až po soudobý newspeak a politickou korektnost. Smyslem je právě, aby lidé nevěděli, o čem je vlastně ve skutečnosti řeč. (Před chvílí jsem v rádiu zrovna slyšel termín investiční pobídka, kterou prý Úřady práce stimulují pracovní trh — sám odhalíte, kolik lži a ukradených termínů © je jen v tom krátkém sdělení.)

Tzv. ordoliberalismus, nebo jiným slovem socialismus s lidskou tváří, nebo sociální kapitalismus, stále ta stejná třetí cesta. V Německu založená už Erhardem, zde se pokoušející v '68 o kočkopsa, než se soudruzi konsolidovali.

• Pojmy pravice/levice mají smysl nadále, protože jasně a bez složitých politologických kritérií rámcují názorové schema politika.
O zrušení takového kategorizace se usilovně snaží Nová levice (nebo fabiánští socialisté, nebo neomarxisté), kteří právě stojí o převedení politického diskursu z roviny zda má stát cosi zařizovat či nikoliv do roviny jak mnoho to má dělat. Tedy od kvalifikace k pouhé kvantifikaci.
• Je třeba přesně a správně definovat levici a pravici podle současných kritérií (ne, jak historicky byla/nebyla progresivní). Velmi zjednodušeně je tedy současná levice státistická, kolektivistická, intervencionistická, přerozdělovací, autoritářská a centristická. Pravice přesně naopak.
• A pokud jde o Hampla, jeho jediným kritériem je osobní mocichtivost. Pokusí se k ní dostat jakýmkoliv způsobem a s jakýmkoliv konjunkturálním tématem na zádech jakékoliv strany, která bude mít prostředky a vliv. Pokud bych jej měl zařadit podle svých měřítek, použil bych slovo diktátor. Na cílech a prostředcích nezáleží. Jsou zcela variabilní.

Tož, ať zdraví slouží. Je jedno, co je příčinou neobvyklého vývoje.

Je zvláštní, že někteří lidé mají neustálou potřebu se veřejně projevovat jako totální debil. A čím větší, tím více.

Je to docela velmi pravděpodobné, protože nahrazení etanolu metanolem byla cesta, jak se vyhnout jedné z daní. (Nemluvím o hlouposti těch napodobovatelů, kteří se někde dočetli, že když je v krvi etanol, metanol se neuplatní.)
Stálo by za tu práci zjistit si, jak se alkohol pančoval za americké prohibice.

To je marná snaha. Vždy se dovíte, že kdyby stát ceny nereguloval, výrobci by si dělali, co chtějí. A to socialistický stát nemůže připustit, protože by tím připustil konkurenci ve výkonu moci.
Socialistický stát nezbytně potřebuje mít absolutní mocenský monopol ZEJMÉNA proto, aby nebylo vidět, že výkon jeho moci a rozhodování je mezně neefektivní.
Toto, co je zde provozováno, je přesně ta třetí cesta socialismu, ordoliberální směr, který ponechává částečnou suverenitu ve výkonu vlastnických práv včetně výrobních prostředků, ale systematicky ničí tržní signály, ať už cenovými, nebo jinými regulacemi, nebo cly, nebo subvencemi do vybraných segmentů, čímž vlastně přebírá (ve skrytější formě) principy centrálního plánování.
Jestliže velmi, velmi kdysi, napsal Herbert Spencer: „Ať už je či není pravda, že člověk je formován v nespravedlnosti a počat v hříchu, je nezpochybnitelnou pravdou, že Stát je zplozencem agrese a udržuje se agresí.“, pak o socialistickém státu to platí dvojnásob.
Ale lidé socialismus chtějí a stát jim jej ochotně poskytuje.

To je jedna z cest. Závist je těm vrstvám vrozená a establishment ji obratně namířil proti podnikatelům. Je to hnusné, podlé a manipulační, ale je třeba učinit totéž: otočit zlost všeholidu proti státu a jeho aparátu.

Ano, to je přesné. Demokracie je problémem obecní pastviny.

V otázce byla skryta odpověď. Demokracie vždy, opravdu vždy, dá moc těm, kteří touží po tom, co mají jiní. A nedopadne to nikdy jinak. Pravicová strana, která by (snad) zrušila mocný stát jen posune vývoj na krátkou dobu o malé jednotky roků zpět. Následně to demokracie vrátí do původního stavu. Díváme se občas na Švýcarsko s nějakou laskavou závistí, že nemá až tak všemocný stát. Ale i ono k němu kráčí, jen má zpoždění o ty roky, kdy tam byla demokracie omezená. Ženy získaly volební právo až v roce 1971. (Ale nemyslím si, že ženy jsou vinny, jen to byl poslední krok k bezbřehé demokracii.)

Což samozřejmě musí sami chápat jako vysoce nebezpečné. Jinými slovy to staré známé o kapřících. Ale je někde alespoň náznak možnosti, že demokratický mechanismus může to kolo dějin otočit? Není vlastně lhostejné, jaká strana se k moci touto cestou dostane, když se nakonec stejně transformuje na státistickou, regulující, zakazující a trestající centristickou mocenskou skupinu?

Nechte toho duševního mrzáčka Antiurz být. Je to primitiv a ubožák.