Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Děkuji za téma, o tom se už dá smysluplně diskutovat. Myslím, že by to byla věc pojišťoven. Pokud by zdravotní pojištění bylo deregulované, dávalo by smysl, aby pojišťovna poskytovala i jiná pojištění než zdravotní. Pojišťovny by se organizovali do cechů, které by se přirozeně snažili plošně minimalizovat riziko škod tedy i případného pojistného plnění. V pojistné smlouvě by mohla být zakotvena klauzule, kdy se pojištěný automaticky vzdává svéprávnosti ve prospěch nějak určených poskytovatelů zdravotnických služeb v případě, že se zblázní + definice zbláznění. V případě nepojištěných by asi připadal v úvahu nátlak charity jako jsou podmínky vstupu a poskytnutí služeb s obdobnou klauzulí. Ti, co by i tímto propadli, by na tom asi nebyli hůř, než jsou teď. Mezi bezdomovci je významné procento psychotiků. To je jen co mě napadlo, neříkám, že to tak bude.

Psychiatr se neptá, jestli je chování skupinové, vůbec ho to nezajímá, není to totiž diagnostické kriterium. Psychiatrická diagnostika je transparentní a s respektem ke změnám stavu pacienta reprodukovatelná obdobně jako somatické diagnozy.

Mezi hulením trávy a maštěním klády je jistě nápadná podobnost, jenom netuším jaká. Maštěním klády bohužel nelze v těle vytvořit nic, co mu není vlastní snad krom odřenin. Konopí tělu vlastní není a i když jsme na něj vysoce adaptovaní, určitému malému procentu obyvatel může předčasně spustit latentní psychózu nebo jiné psych. obtíže. Jinak konopí je na mnoho somatických chorob až zázračným lékem, zejména neurologové ho teď hojně předepisují. Divil byste se jaký je dnes průměrný věk konzumenta konopí. Navíc je to ekonomicky zajímavá komodita v případě legalizace, já proti němu v zásadě nic nemám. Brečíte na špatném hrobě.

Ps: upřímně už jsem toho z vás vytáhl víc než dost, víme kdo jste a kde a brzy si pro vás přijedeme. Muhehehehe

1. Vy jste se v těch všech dokumentech nedočetl nic o kriteriu rozlišuje (sdílenou) realitu od intrapsychických obsahů případně o jinak vyjádřeném ekvivalentu téhož (rozpoznávací schopnosti, vyhodnocuje skutečnost+-)? Pak máte zřejmě mezery ve vzdělání (čtení 1. třída ZŠ)

Vzhledem k tomu, že jste se uchýlil na zakladě svého vlastního zacyklení k vulgarním urážkám, také vám jednu uštědřím. Dle mého názoru jste narcistický psychopatický zmrd, který se z uražené ješitnosti, že nemůže zmrdit, jak ho napadne, rozhodl škodit těm, kteří se snaží pomáhat. Lékaři z definice profese vystupují v roli autority, což některým povahám podvědomě připomene nepěkné zážitky z dětství s tehdejšími autoritami (jmenuje se to přenos) a iniciuje to přepjaté a situačně zcela nepřiléhavé chování náležející ve skutečnosti úplně někomu jinému.

2. Ne neřekne a nikdy, protože skutečně slyšet neexistující hlasy normální není. Je třeba zjistit, co tomu dotyčnému doopravdy je, co a jak vlastně vnímá, jaké jsou jeho rozpoznávací schopnosti.
Pokud pacient dorazí na psychiatrii s tím že má patrně bludy tj. ve světlejších chvilkách si uvědomuje i pod vlivem okolní zpětné vazby, že něco není úplně v pořádku, bude vyšetřen a případně léčen. Nejtypičtějším bludem je tzv. stihomam neboli persekuční blud, který jak známo je z podstaty zaměřen proti psychiatrii. I ten ale mívá občas remise.

Tam se dostáváme na ošemetnou půdu náboženství. Obecně psychiatři připouštějí, že k vám může mluvit Bůh, možná i Ďábel, důležité je, zda se u vás vyskytují další příznaky psychotického onemocnění, dokážete přizpůsobovat své chování sdílené realitě a v neposlední řadě záleží i na obsahu božího sdělení.
Takže se může jednat o zaníceného věřícího (v cokoli), fanatika víry (i tito lidé mívají vnitřní rozpory, ale místo toho, aby vyústily v korekci názoru a jednání, mohou vést k psychotickým projevům), ale může se jednat i o výrazně dekompenzovanou poruchu osobnosti obvykle v mládí, kdy se proplétají internalizované osoby rodičů a autorit ve formě jakési persony, kterou nasazuje své představě boha a následně se s ní pře. Existuje také kategorie psychospirituální krize, upřímně nevím, co si o ní mám myslet - trochu umělá hmota. Může se jednat opět i o projev OCD, tam bývá prostor pro široký pantheon. Nakonec se může opravdu jednat i o projev psychotického onemocnění, pokud pacient má i další příznaky. Existuje určený postup při stanovování diagnózy, kde velmi významnou roli hraje psychologické vyšetření, které do určité míry staví na statistickém porovnání a má rysy objektivity. Psychiatři obvykle respektují výsledky těchto vyšetření.
Takže omlouvám se, ale žádnou jasnou odpověď Vám asi nedám.

Challenger pochopitelně má. Omlouval jsem se mu za oslavování předností manipulativních děvčátek. Von je na ně vysazenej.

Jestli to správně chápu, prožívá dotyčný uvnitř sebe vícero odlišných osobností, jejichž "hlasy" se ozývají v jeho mysli? Pro diagnostiku by bylo nutné provést psychologické a psychiatrické vyšetření a zjistit případné další příznaky. Jak už jsem psal, u disponovaných osobností může docházet k personalizaci vnitřního dialogu u výrazně spirituální osoby, může jít o těžkou formu emočně nestabilní poruchy hraničního typu, existuje velmi vzácný syndrom Jekylla a Hydea, ve smyslu nepříjemného prožitku se to objevuje u OCD. V případě dalších příznaků se může jednat i o psychotika.

Vaši "voice hearers" nejsou ani bomba ani taková, snad jen pro vás. Nikoho jiného to moc nezajímá. Požadovaný dokument nemám, asi není, protože je kriterium rozpoznává realitu. Pokud rozpoznává realitu, automaticky to znamená, že tyto hlasy nechápe jako senzorický vjem.

Plesejte při nesmyslné myšlence, že jste mě u něčeho nachytal, nalhávejte si to, jak potřebujete. Že reálný hlas je ten, co ho slyší ucho (senzorický vjem), či je zaznamenatelný např. mikrofonem tedy zvukové vlnění, kdežto vnitřní nikoli jsem opravdu neopsal od vás. Myslím, že to je obecné a jediné rozlišující kriterium, které je mi známo. Jsou osoby, které toto rozlišit nedokážou, říkáme jim psychotici. Není to jediný ani univerzální příznak, ale je velmi častý. Vy snad znáte nějaké lepší rozlišující kriterium hlasů?

Už bežte spát. Nemyslí vám to. Ta vaše "senzoralita" je přeci úplně to samé, co vám píšu. Tedy pokud hlasy vnímám spíše jako senzorický tedy reálný vjem, případně nejsem s to to rozeznat, budu pravděpodobně psychotik. Pokud ji vnímám, že je jen v mé hlavě, ale implantovali ji tam ufouni, opět budu pravděpodobně psychotik. Pokud ji vnímám jako vlastní, ale obtěžující a ubližující v tomto smyslu tedy cizorodou, pravděpodobně nejsem psychotik etc.

Takže Karel byl rozjetý psychopat víceméně narcistického typu, skálopevně přesvědčený o svých pravdách, které nějakému psychiatrovi ze staré školy přišly příliš šílené na to, aby nebyly produktem bludné mysli. Chudák starý nevěděl co ho za pár let čeká. Tak ho šoupnul na pokoj, napíchal haloperidolem a apaurinem, na noc tisercin, možná i kurty. Karel se bohužel smrtelně urazil, a to zejména proto, že jeho pravdy a práva raději vnímali jako bludy, než aby připustili, že může Karel být takový kretén (psychopat na druhou). Jo to už jsem taky několikrát viděl, jenom nevím, proč ti lidé pořát a znovu lezou na psychiatrii.
1). MKN, DSN, řada učebnic psychiatrie
2) 1. inu nepotvrzuji, není to nic nového
2. rozpoznávají to spolehlivě dané osoby
3. to jsou dvě kriteria: slyší hlasy a
rozpoznává realitu. Pokud rozpoznává
realitu, rozpoznává, že to nejsou
skutečné hlasy. Takto to najdete všude
4. psychotici mají tendenci se svými hlasy
interagovat

Hezké. Dvě obskurní dílka, jedno odbornější než druhé. No věřte si, čemu chcete. Skutečně existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří si svůj vnitřní dialog poněkud personifikují a můžou tomu říkat mé vnitřní hlasy, ale spolehlivě je rozpoznávají od reality. Stejnětak osoby s OCD mohou svá nutkání personifikovat do vnitřního hlasu. Opět ho ale spolehlivě identifikují jako duševní pochod ne realitu. U těchto pacientů ovšem nejsou problémem tyto pseudohlasy, ale jejich mizerná emoční regulace. Mě by vlastně jen zajímalo, co z toho máte. Psychotik patrně nejste, osobnosti psychotiků nebývají tak třeskuté a ani cena nesouhlasí, takže vlastní barvy nehájíte. Nebo máte hlasy? Že byste někoho přesvědčil a založil hnutí svatého Szaszka a získal moc, není nemožné, ale žádné úspěchy jsem nezaznamenal. Ještě mě napadla pomsta psychiatrům za něco jiného, co vám provedli. Možná vás mylně diagnostikovali jako psychotika a takto i násilně léčili, to jste je měl žalovat a chápal bych pak i vaše naštvání. V tom případě bojujte za to, že nejste psychotik, ne že nejsou psychotici

Existence skupiny Svépomocná organizace psychotiků znamená, že psychotické chování (a s tím související prožívání) nemůže být u příslušníka skupiny "SOP" duševní nemocí???! Toje ale děsná hovadina.

1. Tak buď se o tom bavíme a pro tu chvíli teoreticky připouštíme existenci fenoménu nebo o něm moc nelze hovořit
2. Začínám pochybovat o vašem intelektu, pochopil jste to přesně opačně:kauzalita"má latentní schízu->zhulí se->spustí se mu schíza; nemá latentní schízu->zhulí se->nespustí se mu schíza; má latentní schízu->nastane jiná psychicky náročná situace->spustí se mu schíza". Krom USA, kde mají DSN, je procento psychotiků ve společnosti konstantní +- úroveň zdravotnictví a diagnostiky. Schizofrenie v průměru startuje okolo 23 let věku, prvokontakt s konopím býva v průměru mezi 15 a 16 rokem. Spustila by se stejně, jen později.
3. Argumentuji podobným nikoli stejným psychopatie a psychóza nemají bližší spojitost, jen se jedná o lidi s psychickými problémy. Psychotik může a nemusí mít poruchu osobnosti, byť s postupem nemoci k degradaci osobnosti vlivem kognitivního deficitu dochází. A naopak.
4. Hrušky a velbloudi. Podle uvedeného bylo trestní stíhání zastaveno protože: "Znalci podle něj uvedli, že v době činu byly u Chobota rozpoznávací a ovládací schopnosti téměř vymizelé." Proč tomu tak bylo váš text neuvádí. To, že psychiatři zjistili, že trpí těžkou schizoidní poruchou, to zcela jistě nezapříčinilo, ta nezpůsobuje významnou ztrátu rozpoznávací a ovládací schopnosti.

Odkazy? Hlasy můžete slyšet v extrémně vypjatých situacích i vy nebo pokud se řádně upravíte nějakou mňamkou, případně pokud trpíte hraniční poruchou s psychotickými projevy (stále se nejedná o duševní poruchu. Další otázka je, co jsou to ty hlasy. Myslím, že si to opět cucáte z prstu.

Hele mám kamaráda, co si v mládí (asi 26 let) vyhulil schizofrenii (iniciace nikoli způsobení) a je aktivním členem fotbalového klubu v obci kousek od mého rodného města. Hraje sice mizerně (a není sám), ale s nadšením a když nemá zrovna stavy, umí i máknout, na hřišti je furt co dělat. Chlapi to moc neřeší, Pepan je prostě divnej a ví se jen, že nesmí moc pít, takže třetí mu už nenatočej. Konkrétní příklad z první ruky.
Potuchy osobnosti nejsou duševními onemocněními, ale vadami charakteru. V MKN najdete řadu diagnoz vážících se k symptomu či syndromu nikoli chorobě. Až na tu trestní odpovědnost je to trochu slovíčkaření, v té ale opět lžete. Porucha osobnosti dle zákona nikoho z ničeho právně nevyviňuje, což dokazuje i nadstandardní výskyt psychopatů ve věznicích. Vy toto dobře víte, už jsme to několikrát probírali.

Nejspíš večer nic nepochopím a netěším se na to, co napíšete, ale pište, třeba to bude podnětné.

Myslím, že to jsem právě vyjádřil závorkou o temperamentu. Osobnost opravdu po porodu hodnotit nelze, temperament s trochou nadsázky už ano a v tomto směru mohly být děti zcela rozdílné. Temperamentově rozdílné děti ve Vás nutně musely vytvářet odlišnou emoční reakci. V tomto směru je těžké malé dítě ošálit a ony chtě nechtě na Vaše emoce reagovaly. Pokud byste pevně věřila, že dítě má sedět v sedačce a jinak to nebude a důsledně na tom trvala, dítě by se patrně přizpůsobilo. Pokud je to děvče, bude se mu vcítivost a manipulační potenciál v životě moc hodit. (Sorry Challengere.)
Moje děti rozhodně klidné nejsou, nejstarší již zletilý snad, bývá to někdy osud prvorozených. V sedačce seděly všechny, dcera to rozhodně nemilovala, ale přizpůsobila se. Ale třeba máte pravdu Vy a Váš přístup je lepší. Člověk byl konstruován v pravěku, co my dnes víme.

To že vy jste si vycucal z prstu že: "A že příslušnost ke skupině (či "skupinovost chování") vylučuje duševní nemoc, je apriorní pravda poznaná rozborem pojmu duševní nemoc", vůbec neznamená, že to tak je. Naopak nevím o tom, že by jakákoli duševní choroba vylučovala příslušnost k nějaké skupině (s výjimkou skupin, které psychotiky apriorně nepřijímají AČR, PČR, atd.). Na druhou stranu skupinka diskutujících schizofreniků nemívá dlouhého trvání, jelikož obvykle obsahuje více diskutujících, než je přítomných osob. Mimochodem pokud pro vás jsou skupina už dva (z definice jsou to minimálně tři), tak "skupinek" zcela dobrovolně diskutujících psychotiků vídám denně řadu. Vážně vůbec nechápu, jak jste na výše citovanou větu přišel. Jedině snad, že lidé se schizofrenií bývají méně společenští, než lidé s bipolárně-afektivní či schizoafektivní poruchou, takže vytváření větších skupin je méně pravděpodobné.

Děti mám čtyři, něco o tom vím. Problém je v této větě: "zažívala jsem pokaždé ohromné dilema, když jsme jeli kamkoliv autem" a Vaše dítě to velmi dobře vycítilo a podle toho jednalo. Druhé, temperamentově odlišné dítě (temperament je vrozený a nezměnitelný) z Vás nic takového zřejmě necítilo, jelikož z počátku nejspíš hned neřvalo a Vy jste neměla zmíněné dilema, tudíž ho z Vás ani vycítit nemohlo. Emoce rodiče jsou základním orientačním prostředkem malého dítěte ve světě. Na rozdíl od slov jim začíná rozumět již krátce po narození. Pokud má malé dítě rozporuplné signály, přiklání se obvykle k těm nejjednodušším a nejsrozumitelnějším, což jsou typicky právě emoce.

Ps: vy tak strašně lžete. Opravdu neexistuje důvod, proč by nemohla nastat situace, kdy se sejde 100 osob s duševní nemocí. Uplně běžně se takto scházejí např. osoby s poruchou osobnosti (Pride). Obsahuje to pár technických problémů s diagnostikou a značnou míru opatrnosti v úsudku, ale postup je v zásadě obdobný jako u jednotlivců. Takže jev, který vylučujete nastat může, není důvodu, proč by nemohl. Na chybném axiomu nelze postavit smysluplnou teorii.

Běžně vídám padesátičlenné, nestačilo by to? To je totiž průměrná kapacita jednoho psychiatrického oddělení v nemocnici.

Nutná tedy rozhodně není, stát by se tím neměl vůbec zabývat, měla by to být věc pojišťoveň a kráceného plnění. Na druhou stranu podobná nevýchova je nesmysl, děti zvláště malé potřebují stanovit hranice a pokud se vám podařilo udržet dítě v sedačce až ve třech letech, nehledal bych chybu v tom, že tam být musí, ale v tom, že tomu sami nevěříte, to dítě to dobře pozná a chová se podle toho.

1. Karel dává (nedokonavý, neboť plnění je průběžné) něco Frantovi např. brambory 2. Franta dává něco Karlovi např. peníze; kolik, kdy, v jaké kvalitě a za kolik atd. Karel dává, určuje vnitřní předpis stanovovaný a průběžně měněný Karlem, na což má Franta zanedbatelný vliv cca 1:7000000. Pokud se pokusí ze smluvního vztahu vyvázat, tedy všechno prodat a odstěhovat se někam, kde Karel nevládne, zkusí ho před tím ještě Karel řádně oškubat a podojit ve formě různých daní. Do toho je nutno započítat, že naprostá většina účastníků smlouvy s Karlem ji s ním dobrovolně neuzavřela, alébrž se do ní narodila a osmnáct let v ní žila bez možnosti to jakkoli změnit nebo ovlivnit.
Pseudofilozofování, plané mudrování je pouze jedním z mnoha možných příznaků zmíněného duševního onemocnění, ale také poruchy osobnosti a několika vzásadě neurologických diagnóz jako demence, atypicky umístěné epileptické ložisko, nádor na mozku či jiná příčina útlaku mozkové tkáně. Vy to děláte v hojné míře také, přesto bych se vás zdráhal jednoznačně diagnostikovat pouze na základě jednoho příznaku. Vyloučit snad můžu jen malignitu, tyto nádory bývají rychlé, ale vy mudrujete už dost dlouho.

Jsem asi zoufale nemoderní, ale vůbec tomu nerozumím. Nemohl by to někdo přeložit do češtiny? Vypadá to jako čeština, gramatiku to má jako čeština i některá slova poznávám, ale smysl to nedává.

Komentář je především negativním vymezením vůči online výuce. Tuto stát dočasně všem vnutil, mnozí si to ohromně chválili. Je to levnější, dokonale kontrolovatelné, aseptické a pokud by nějaký žák při výuce příliš prudil, dá se vždy vypnout. Má to následky v podobě otevření O. okna. Nemyslím si, že bude online pro všechny a na všechno, protože to doufám většina nepřipustí. Vy vůbec nechápete, že účelem existence ZŠ není jen vzdělávání, ale taky výchova (ze zákona). Ta se online provozuje strašně blbě. Navíc podstatnou část této výchovy vůbec nepáchá učitel, ale žáci navzájem a tento vliv při nemožnosti osobní korekce prostě nefunguje.

Po pár letech výuky už naprostá většina učitelů žádné přípravy nedělá - už je mají, jelikož učivo ZŠ, SŠ a mnohdy i VŠ se krom některých technických oborů moc nemění.

Čekal jsem napjatě, kde autor chce sehnat 2M učitelů individuálně se věnujících 2M žáků/studentů. Odpověď je, že online (moderní varianta abrakadabra). Fakta: online výuka není individuální ani tolik, jako klasická prezenční výuka ve škole jednoduše proto, že učitel a žák nejsou v jedné místnosti, jsou propojeni jen úzkým okénkem obrazovky. Pokud je žáků víc, než se dá okének smysluplně naskládat na obrazovku učitele, ztrácí přehled úplně. Tento způsob výuky klade daleko větší nárok na vůli žáka, která na prvním a leckdy i druhém stupni ZŠ nebývá nejvyvinutější. Po lockdownových zkušenostech se ukazuje, že většina žáků právě z těchto důvodů preferuje prezenční výuku. Ti, kteří preferují online výuku se rekrutují převážně z řad jedinců s osobnostní patologií (např. typ nerd), kterým osobní sociální interakce činí potíže. Tento jejich menšinový v jistém smyslu zbabělý požadavek hrozí rozvojem dalších sociálních patologií a rozkladem společnosti. Sociální interakce, kterou nelze jen tak vypnout je vymezující a kultivující a i když často není zrovna příjemná, je nezbytná pro zdravý psychický vývoj jedince.

Vidíte a já myslím, že je to prakticky totéž. Ve chvíli, kdy si uvědomím sám sebe, zaujímám k sobě tedy zejména ke svému tělu nejaký postoj, vytvářím si k sobě nějaký vztah. Jeho součástí je nepochybně pudová potřeba chránit integritu těla. Pokud se sebeuvědomuji, tedy identifikuji své tělo jako JÁ a zároveň mám a realizuji potřebu chránit jeho integritu, pak se dle mého názoru vlastním. Jedná se o uvědomovaně vlastní nikoli cizí tělo.

Naše existence není jen jedna. Během života existujeme jako děti, dospívajícím dospělí a staří lidé. S každým věkem spojujeme nějaké vlastnosti, úkoly a možnosti. S věkem se také mění časová preference, a to přesně opačně, než by odpovídalo množství času, který v daném věku pravděpodobně ještě máme. Dítě má tedy v průměru velmi vysokou preferenci času nad dlouhodobým užitkem. Zároveň jeho volní a intelektuální dovednosti, schopnost abstraktního myšlení atd. nejsou v průměru ještě takové, aby společnost dospělých usoudila, že se může dotyčný rozhodovat sám za sebe aniž by to skončilo fiaskem. Některé děti toto vnímají velmi úkorně a nesou si to sebou do dospělosti případně celého života. Takoví lidé zároveň často trpí tzv. narcistní poruchou (osobnosti). To, že pubescent chce svou svobodu, chce své vlastní peníze, chce dělat to, co dospělí nechtějí a naopak a svět mu to nechce poskytnout, dokud z toho trochu nevyroste, je nezbytnou součástí vývoje člověka.

Nejde asi úplně o to, který systém je ideální jaká politika je nejefektivnější, ale o to, který systém neumožňuje ve velkém cizopasit, žít na povinný úkor druhých. On bude v důsledku také nejefektivnější, ale to je jen jakýsi bonus.