Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Tak konečně tady je tady taky někdo, kdo to nebere všechno příšerně vážně - až do roztrhání těla! :-D

Mohou se vylučovat i nemusí :-) Záleží z jakého záměru by chtěl norbertsvn mrdat nějakou samičku a zda by bral alespoň v úvahu její vůli, pokud ona si raději vybere toho silnějšího. (Omlouvám se dámě za vulgárnější vyjádření, ale nedalo mi to)

No to ale není pravda. Právě princip neagrese přece slouží právě k ochraně slabších. Povězte mi jediný racionální důvod, k čemu by byl princip neagrese, pokud by mělo být cílem, že silnější má vyhrát.

No tak to bez debat. Každý má ke všemu nějaké důvody. Samozřejmě nemůžete mít exaktní důvody o nefunkčnosti něčeho, co je jen představa a útopie. Tohle bych Vám nijak nezazlíval. Ale představa ankapistů je pouze exaktnějším vyjádřením principu "žij a nech žít" demonstrovaného konkrétněji NAPem. Je jasné, že ani NAP, ani ankap nikdy nevyřeší věčné spory o to, co je útok a co obrana. Ale pokud by byl NAP všeobecně a dobrovolně přijat, tak to pak již má poměrně dobře deterministické konsekvence, které ankapisti používají k popisu své představy. Má to tedy sloužit jako prostředek k uvědomování. Je to výborný myšlenkový prostředek, který křišťálově zřetelně dokáže popisovat reálné dění ve společnosti. A já chápu, že musí extrémně dráždit kohokoli, u koho převažují obavy nebo mají nějaké jiné přesvědčení. Ale s tím "drážděním" se musí každý nějak vyrovnat sám...

Nejspíš jste konkrétním důkazem toho, co autor píše. Vidíte ty ankapisty poněkud katastroficky.

Pokud máte doma u svých dětí a rodiny vše v pořádku, tak jste již udělala maximum možného. A může Vám být veřejné diskuze ukradená. Gratuluji Vám a zbytek nechte koňovi. Nebo se běžte angažovat do institucí, které odložené děti svěřují do péče jiným. Slibuji Vám, že Vám do toho nebudu mluvit a budu raději věřit Vašemu instinktu. Možná si nějaké dítko oblíbíte nebo ono Vás, tak si ho rovnou vezmete domů. Nebo bude mít skvělou péči a kamarády v dětském domově tak ho tam raději necháte. Nebo k Vám přijde perfektní homosexuální pár s perfektním zajištěním a láskyplnými úmysly. Budete čekat na potenciálně lepší heteropár? Asi ne. A pokud byste začala s dětmi obchodovat (nabízet podle ceny), tak si sice budu myslet, že jste trochu hyena, ale vím, že Ty děti skončí v rodinách sice nijak pečlivě vybraných, ale zase rychleji a s dobrým materiálním zajištěním. Pokud by děti neměli končit v rodinách, ale v něčem zcela zrůdném, tak by se společnost měla vypořádat s tím, aby tyto zrůdy neexistovali, tedy aby hlavně neměli odbyt. Nějaký malý zlomek dětí neochráníte nikdy a budou to stejně statisticky nejčastěji vlastní děti hetero párů. Může se stát, že budete mít takový příval neodložených dětí, že se o ně nedokážete postarat. Buď budete makat jak šroub kvůli neodpovědnosti cizích nebo budete muse strpět pohled na nechtěné děti nebo lidi násilně sterilizovat. A nebo aspoň nebudete bojovat proti potratům.

Pak můžeme udělat nový pojem XXX, pod něž (podzákonně) zařadíme manželství i registrované partnerství. Pokud něco má být vnuceno, vždy to pro někoho nebude ok :-) Když už "akceptujeme" vnucování, pak ať je to raději podle většiny. Já osobně se v tomto přikláním ke konzervativcům (tedy zachovat ze symbolických důvodů pojem manželství jako svazek muže a ženy), ale nijak šíleně mě nepobuřuje ani opak. Zato mi celkem vadí progresivističní aktivisté, dokud hrozí nějaké nucení přijímat jejich pohled na věc, a proto se v této otázce stavím na stranu konzervativců. Optimální (jako vždy) je, aby se stát této agendy zcela vzdal a využíval plných mocí. A třeba by pak tuto plnou moc mohl deklarovat v občance. Svatební obřad by pak šel zcela oddělit od registrace a mohl by být nabízen jako služba kýmkoli. V anarchokapitalismu by pak stát nebo občanka byla nahrazena nástroji důvěryhodnou autority která by jen neměla monopol.

Z praktického hlediska mi legislativně přijde optimální definovat "registrované partnerství" jako svazek dvou (a klidně i více lidí). Etymologie slova "manželství" by pak mohla zůstat respektována, legislativně by to bylo elegantní, došlo by ke zrovnoprávnění a symbol slova manželství by zůstal zachován pro konzervativce. Samozřejmě se shodnu na tom, že úplně nej by bylo, kdyby to stát vůbec neřešil.

Já si také mohu udělat volno kdy chci, ale během svátků má volno i širší rodina, takže svátky prostě vítám...

Áááááá, pán se účastní komisí, to jsem zcela přehlédnul :-D Pak samozřejmě důvod asi nebude tolik nevinný, jak jsem psal :-)

A co to znamená slavit? Pokud to znamená udělat si volno a celkové zpomalení běžného hrkotu, tak to jedině vítám. Státní svátky mám rád, i když jsem zcela proti vládě státu.

O dobrý vkus dětí se neobávám, a už vůbec ne na základě kvality učebnic ve škole. Autor textu je evidentně designér, tak asi chtěl ukázat, že designu rozumí. A asi není anarchokapitalista, tak ho prostě napadlo, že by to měl hlídat stát :-)

Každopádně dává smysl, že "trapnost" některých reklam by mohla být výrazně způsobena tím, že do toho mluví někdo nekompetentní. Pravda je, že já momentálně o žádných nesnesitelně trapných reklamách nevím. Ale možná je to tím, že povrchní reklamy selektivně ani nevnímám. Uznávám tedy Váš argument, že trapnost reklam by byla součástí záměru oslovit neprivilegované a nemajetné.

Souhlasím, že trapnost cílí spíše na zapamatovatelnost reklamy než na rozum prostších lidí. Dokonce hodně trapnou reklamu by si mohla lépe pamatovat ta "chytřejší" část společnosti, protože u nich může vyvolat silnější emoci. Také nevím, zda toho dělení někdo skutečně využívá. Vycházím ale z toho, že rozum determinuje nějaké typizované chování spotřebitele a na to již cílit pak lze.

Myslíte si, že reklama nepracuje s psychologií rozumu prostších lidí? Pokud uvážíme nějaký průměr, tak ten spolehlivě dokáže rozdělit lidskou společnost na inteligentnější a na hloupější. Podle Gaussova rozdělení budou tyto skupiny zhruba stejně veliké. A na každou z těchto skupin bude nejspíš působit účinněji jiný druh reklamy. Myslíte si, že pokud existuje skupina zahrnující polovinu společnosti, kterou lze lépe cílit, že to zůstane nevyužito?

Super, že jste začal psát příspěvky :-) A zrovna toto je velmi zásadní myšlenka podle mého.

Souhlas, to je hodně zajímavý námět a šance na obohacení diskuze. Diskuze ankap vs. etatismus už je vyčpělá a neinspirativní.

U mě nakonec zvítězila ta matfyzácká snaha o teoretickou konzistenci. Dokonce jsem si dlouho myslel, že taková snaha je zcela marná a zbytečná. Aha efekt u mne nastal, když o tom promluvil Dalajláma, který říkal, že je potřeba přesného a logického jazyka pro popis jemných nuancí zákonitostí lidské duše a jednání. Že je nutné odmítnout i tvrzení Budhy, pokud se ukáže nějaký logický rozpor.

Argumenty všech, kteří namítají, že ankap by mohl vést ke vzniku něčeho jiného, než k rozprostřené svobodě jsou relevantní. Neexistuje důkaz, že to nemůže skončit špatně. Ale tady jde o to zamyslet se, zda tento typ argumentace neospravedlňuje něco, co nefunguje úplně dobře zcela zjevně. Strach z neznámého je automatická prvotní reakce. Je psychologickou zákonitostí, že nové je vnímáno jako nebezpečné. A ankap má tu vlastnost, že je velmi obtížně představitelný bez velmi podrobného studia a navíc principiálně připomíná některé hrůzy, která tady už byly. Je tedy opravdu velký problém a potíž to někomu vysvětlit a vůbec se přenést přes prvotní dojem.

Sám jsem argumentoval přesně jako Vy. Prostě že způsob nadvlády se transformuje do jiné formy a proto by bylo zajímavější přemýšlet o tom, jak zamezit především těm zvěrstvům, které dobře známe. Konkrétně mi jsem viděl zcela symetricky nebezpečí ekonomického útlaku k nebezpečí mocensky/násilného útlaku. Prosazoval jsem toto:

1/ Přímou demokracii podstatně pokročilejšího typu, než jakákoli dosud existuje nebo je navrhována
2/ Podnikatel by si mohl přivlastnit zisk pouze jako 10-ti násobek průměrné mzdy jeho zaměstnanců

Zkrátka omezit akumulaci přesně těch typů moci, které si dovedeme představit. Velmi jednoduchá myšlenka se zachováním demokracie. Strhla se tady tehdy vášnivá diskuze, ze které jsem neměl vůbec dobrý pocit. Anarchokapitalistické myšlenky jsem po zralé úvaze přijal jako opravdu podnětné a smysluplné. Anarchokapitalismus je samozřejmě nesrovnatelně elegantnější. Ale není zde jistota, zda řeší aktuální problém ;-) Tuto otázku mám stále otevřenou a žiju s tím, že se mi líbí oba dva koncepty, byť nemohou existovat oba naráz. Současné směrování společnosti se mi ale nelíbí vůbec, tím jsem si jist absolutně, chtělo by to závan něčeho svěžího po nějaké době ;-)

Pokud anarchista vyznávající jiný směr má potíž nazvat ankap anarchií, tak bych k tomu potřeboval znát jeho názor na to, co anarchie je a zároveň dokázat, že je to ve sporu s ankapem. Pokud to bude konzistentní, nevidím problém v tom, pokud používáme pojmy jinak, pokud si je vysvětlíme.

K těm arbitrům: Ano, nic takového se vyloučit nedá. Pokud je společnost většinově naladěna jinak, tak nemůže obstát dlouhodobě systém, který jde ostře proti. Dnes je většinová společnost také naladěna podstatně jinak než na svobodu, popř. má o svobodě trochu jiné představy. Proto ankap dnes není reálný. Reálně se můžeme snažit pouze obracet pomalu trend a stejně to vypadá, že se to zatím moc nedaří.

Součástí ankapu jako myšlenkového proudu je respekt k ekonomii. Je pak otázka ekonomické gramotnosti, aby nemohl vzniknout rozpínající se feudál, z jehož nadvlády se nelze vymanit. Samozřejmě nelze zaručit, že se to nemůže stát. Ale přijde mi to zcela nerealistické při předpokládané ekonomické osvětě ve společnosti. Tato osvěta je dnes také neexistující, tedy nerealistická. Tento názor je opřen o mou víru, že čas a pokrok jde jedině dopředu a proto není tak úplně důvod obávat se toho, že by mohlo přijít něco, co tady bylo v minulosti. Může to mít podobné znaky, ale v nových podmínkách to může znamenat zcela odlišnou zkušenost. A také se to může vždy zvrtnout. Je to podobné, jako když komunisté říkají, že komunismus zde nikdy nebyl (a mají pravdu). Akorát si u ankapu nejsem vědom v teoretické rovině základních nedostatků jako třeba v komunismu, který přímo v sobě obsahuje nerespekt k ekonomii + ligimitizaci útočného násilí. Ankap je spíš výsledkem úvahy, kam lidstvo přirozeně plyne a osobní demonstrace pak spočívá v tom bránit tomu, co tomu brání ;-)

Pokud jde o vnitřní diskuzi, tak se podle mne při domýšlení extrémů musím dostat do stavu, kdy přestanu nějaký princip hájit dogmaticky. Ostatně proto přímo i Urza naprosto správně uvádí, že NAP není dogma, ani náboženství. Užitečnost systému nebo ideologie spočívá v tom, že navede na způsob uvažování, ve kterém se relativně dobře žije. Momentálně je pro mne ankap systém s nejméně vnitřními rozpory, co jsem poznal, aniž by systémově chtěl být k někomu "zlý". A zůstává v teoretické rovině hodně realistický. Dobře vysvětluje současné problémy demokracie. Klidně ale přesvědčení vyměním za lepší, pokud ho naleznu.

A co přesně podle Vás je definičním znakem anarchie? Pro mne anarchie vždy znamenala bezvládí a chaos spolu s přesvědčením, že bezvládí implikuje chaos. Jenže po promyšlení jsem přišel na to, že chaos ve společnosti je vždy jen přechodným a nestabilním jevem. Chaos by se dal charakterizovat jako období ranné adaptace na změnu. Chaos tedy bez problémů způsobí jakákoli zásadnější změna, ať vyvolaná uměle nebo přirozeně. Pokud bych nadále trval na své původní představě o anarchii, dostávám se do sporu s tímto novým poznáním. Zdá se mi, že Vy osobně anarchii nějak vztahujete k nenásilí. Pak ale v rámci konzistence bych měl být schopen nechat se také okrást nebo dokonce zavraždit a nijak se za to nemstít. To ale není v souladu s pudem sebezáchovy, který je velmi silný.

Zhlediska ankapu čistě definičně feudál skutečně není vládcem, pokud a nevolník s tímto vzájemným vztahem souhlasí, byť důvodem souhlasu je i pouhý pud sebezáchovy. Pokud by však došlo k tomu, že nevolník situaci neunese, je i v anarchokapitalismu v pořádku porušit NAP a zaútočit na něčí majetek s tím, že i případný arbitr může rozhodnout PROTI NAPu ve prospěch takového nevolníka. NAP aspiruje na princip, který by mohl být dobrovolně a bez vnucování přijímán, nemá to znamenat to, že za jeho porušení se má automaticky platit. Být arbitrem, klidně mohu rozhodnout o plném osvobození člověka, který porušil NAP. Mnohé záležitosti je třeba řešit až po jejich výskytu a ne "preventivně". O předčasné prevenci totiž nikdy nevím, nezpůsobí-li více škod, než užitku. A to už vůbec nemluvím, že potřeba prevence se mění v čase. V nějakém okamžiku může být prevence zcela zásadní a opodstatněná. Ale po nějaké adaptaci společnosti se může zdát vzhledem k pokroku v rozlišovací schopnosti lidí obecně překážkou.

Podle mne se majetkově nebo ekonomicky vláda vykonávat nedá. Pokud do smluvního vztahu vstoupím dobrovolně, a podmínky jsou takové, že je nemůže jedna strana jednostranně změnit, pak bych o vládě nehovořil. Pokud by však vznikla jakási degenerovaná situace s ekonomickou převahou někoho, z jehož vlivu se nelze relativně nijak snadno vymanit, pak by o takové vládě hovořit šlo.

Anarchie podle mne nemá souvislost s násilím. Násilí může být součástí jak anarchie, tak státu. Necítím se ale bohužel vůbec nijak kompetentní vyjadřovat se k anarchii. V ankapu to přebírám od Urzy jednoduše jako nepřítomnost státu, tedy monopolu na násilí.

Bohužel se dopouštíte podsouvání. Já žádný restart společnosti nechci. Přeji si jen otočení trendu, tedy zastavit množství zákonů a poté jejich množství snižovat, netrvám ani na nějaké rychlosti nebo dynamice. Tolik ke svému politickému postoji.

NAP samozřejmě je výchozí princip a nikoli konečné uspořádání. Je tedy nesmysl chtít po NAPu konečné znění složitého uspořádání společnosti. Váš argument je ekvivalentní tomu, že bych dejme tomu vyvracel demokratické uspořádání (vládu většiny) tím, že ještě nebyly definovány zákony. Takže zkuste prosím nejprve pochopit, než se dopustíte hodnocení druhého.

Argument s australskými domorodci nechme stranou, byl jen na okraj a trochu dogmatický a neměl nijak vyvracet Váš názor, ale spíš Vás přivést do roviny trochu abstraktnějšího uvažování, což se mi nepodařilo.

Bojíte se příšerného zhoršení stavu společnosti, pokud by se tyto myšlenky začali uvádět do praxe. Ale mám pocit, že má představa je zásadně odlišná od toho, než jak si ji projektujete Vy. Mou snahou tedy není Vás přesvědčit o opaku a mém názoru, ale dosáhnout alespoň toho, abyste dobře pochopil základ a pak to zvážil sám za sebe. Možná jste zaregistroval, že jediná snaha anarchokapitalistů je učinit vše dobrovolným, nikoli zrušit stávající systém. To ale nemá nic společného s představou nějaké nové ideální společnosti, kde by bylo potřeba vše od základu přebudovat. Takže nejen, že nejsem pro restart, ale dokonce jsem i ostře proti takovému postupu. Jinak by lidé, kteří si za nějakých podmínek začali platit třeba do průběžného důchodového systému, tak by byli donuceni do něčeho jiného a dokud se hlásí k původní myšlence, nelze jim takové právo přímo podle NAPu upřít. Takže sám NAP takové zhůvěřilosti má zabránit a vaše představa o mém uvažování je tedy v tom lepším případě pouhým nepochopením. Ještě jednou: Jsem s Vámi zcela v souladu s tím, že představa restartu je fakt debilita na druhou a budu celou svou osobností bránit tomu, aby se tak stalo. A trvalo mi docela dlouho, než jsem pochopil, že tohle opravdu není to, co anarchokapitalisté chtějí.

K argumentaci pravidlům. Co je těžkého pochopit na tom, že pravidel se lze účastnit dobrovolně? Prostě pravidla se stanou společnými těm, kteří se jich chtějí zúčastnit. Fotbalista chce hrát fotbal a přijme pravidla svého manšaftu. Zároveň mu nic nebrání vytvořit si jiný manšaft, kde platí jiná pravidla, dokud pokud neohrožuje jiné manšafty. Hloupé je zakázat mu tvořit manšafty s jinými pravidly nebo nutit ho zůstávat v daném manšaftu. Pokud tvrdíte, že musí platit "MY (VĚTŠINA Z NÁS) CHCEME", aby společná pravidla fungovala, pak jednoduše to musí všichni chtít. A když to zjevně všichni nechtějí, tak pak ta pravidla přestávají fungovat. Buď nefungují v tom smyslu, že neslouží některým účastníkům nebo v tom smyslu, že je nesouhlasující ignorují nebo bojkotují a pak přestávají fungovat obecně. Mimochodem mám pocit, že tady je jádro vašeho názoru. Že prostě toto zcela přehlížíte a ignorujete. Nesouhlasícím chcete odebrat volbu nezúčastnit se smyšlenkám jiných a odkazovat se přitom na zdlouhavou a neúčinnou demokratickou cestu, která předpokládá existenci podstatného počtu lidí s podobným názorem.

Zajímavý je Váš argument vnitřního sporu. Bohužel Vám i ten snadno vyvrátím tím, že jsem plně vědom toho, že pro zajištění svého vlastnické práva potřebuju souhlas ostatních. Ale to jsem myslím přímo Vám nedávno zcela uznal ve vlákně o negativních a pozitivních právech. Ano, anarchokapitalismus potřebuje a předpokládá pozitivní právo na soukromé vlastnictví. A musí být všemi ostatními nebo aspoň valnou většinou uznáváno, má-li fungovat a nebýt násilně vynuceno. A pokud to uznávám, tak já ve sporu nejsem, a to ani kdyby jiný anarchokapitalista tvrdil něco jiného. Krása této myšlenky je její minimalismus místo nabubřelosti dnešní reality. A nejlepší na tom je, že i při respektu soukromého vlastnictví ostatním můžete klidně fungovat s filozofií kolektivního vlastnictví s lidmi podobného smýšlení. Akorát jako celek budete nejspíš muset obchodovat se zbytkem, pokud ho nebudete chtít okrást nebo vraždit. Dnes dochází ještě k tomu okrádání, k vraždění už asi moc ne (aspoň v ČR). Nevidím nic špatného na tom tento morální deficit systému eliminovat. Co neeliminuji nikdy, tak excesy jednotlivců.

Zase se navážíte do mé soudnosti, aniž byste nejdřív pochopil, co říkám. Úplně mne už nebaví opakovat, že pravidla jsou dobrá, pokud nejsou necitlivě nebo na špatné úrovni aplikována, že v žádném případě nehájím pravidlo fyzicky nejsilnějšího nebo absenci pravidel. Dokonce hájím přesný opak. Říkám akorát, k čemu nabádá systém, který obhajujete (demokratický právní řád) a jak toto dokáže řešit jiný systém a za jakých předpokladů má potenciál tuto vizi naplnit. Vnímám u Vás neochotu k abstraktnějšímu uvažování o této záležitosti, kterou to prostě vyžaduje. Schopnost abstrakce je pro poznání klíčová. Dokonce tvrdím raději narozdíl od Urzy, že anarchokapitalismus je pokročilým stádiem kvalitní demokracie a nikoli alternativa. Urza to bohužel staví proti sobě, což považuji za velmi nešťastné, protože upřednostnil přesnost definic před srozumitelností. Já tvrdím, že demokracie má možnost dokonvergovat k ankapu. Předpokládá to ale odstranění jedné bariéry, naučit se v maximální míře respektovat lidi s odlišným názorem a umožnit jim v maximální míře žít podle jejich přesvědčení. Dokud se bude jednat o souboj vnucovaných názorů, který hraje na celkové vítězsví a ne na snahu spolu vyjít, tak to klidně skončí v totalitě. Totalita se jistě dá také rozumně přežít, pokud nedochází k vraždám a jsou zajištěny základní fyzické potřeby. Takže vraždit bych kvůli režimu určitě nezačal, jsem docela skromný člověk.

Zcela chápu, pokud ten pojem někomu nesedí na anarchokapitalismus. Ankap předpokládá závaznost dodržování soukromého vlastnictví, závaznost smluv a nějakou moc (ač soukromou a konkurenční), která nad tím má dohlížet. Do "pravé" anarchie nic takového dodatečného nejspíš nepatří. Osobně si myslím, že to ve společnosti řádově do nějakých 200 jedinců to i může fungovat i bez tohoto (původní velikost lidských tlup, kde se všichni ještě vzájemně dobře znají), ale pak jde o to, pokud se ty skupiny nebudou chtít vraždit a okrádat, tak si neumím představit nic jiného, než obchod a směnu. Takže nakonec i ta anarchie, pokud by měla být civilizovaná, tak musí dospět na určité úrovni velikosti k anarchokapitalismu, pokud nechce nijak centralizovat moc. Ale nic nebrání, aby uvnitř fungovaly komunity na zcela odlišných principem. Avšak navenek by takové skupiny vlastnily své pozemky a se zbytkem (jednotlivci a jinými skupinami) obchodovali.

Přístup k vraždám, který jsem popisoval není mým individuálním postojem. Pokud tedy hovořím o záměrech lidí a Vy o zákonech, tak platí, že zákony vycházejí ze záměrů a neplatí, že záměry lidí vychází ze zákonů. Poslechnutí zákona nepovažuji za záměr. V tomto smyslu není můj názor protinázorem vašemu, ale můj názor ten Váš plně zahrnuje. Nemyslím si, že by vrazi začali méně vraždit, pokud bych pouze změnil systém, aniž by se zmírnila hrozba trestu pro vrahy. Jako vlastnost zákonů uznávám fakt, že mají stabilizační vliv. Jen se ptám, proč stabilizovat i to, kde je přirozená poptávka po změně.

Argumenty brát nemusíte, ale z vaší věty přímo vyplývá, že nějak zvláštně zužujete pojem společnosti. Pro Vás to asi znamená lidi na území jednoho státu. Já společnost vidím multidimenzionálně, kde občanství ČR je pouhou jednou z mnoha dimenzí. Jsem členem lidského druhu, státu, rodiny, kamarádské party, diskutujících na stokách, anarchokapitalistou. S Vámi sdílím členství pouze ve 3 těchto společnostech. A samozřejmě nevidím sebemenší problém v tom, pokud v každé z nich fungují odlišná pravidla. Pokud jste ale psal jen o pravidlech pro skupinu občanů ČR, tak se přiznám, že na této úrovni tolik těch pravidle nepotřebuji. Jako anarchokapitalista bych rád vlastně jedno jediné pravidlo: ochranu soukromého vlastnictví, protože jde o nejminimalističtější funkční pravidlo s potenciálem nejpřirozeněji uspořádat celou společnost bez zbytečných brzd v jejím vývoji, a zároveň vyloučit vraždění a okrádání se. Jako programátor se dívám, že že cesta plošných zákonů je sériová, kdy se zkouší jedno pravidlo po druhém, kdežto volný trh nabízí paralelní stejné nebo různé strategie, z nichž se dá daleko rychleji a přesněji poučit. Nepotřebuji se poučovat pouze o jediném: Nechci krást a vraždit. V ostatních případech chci pozorovat různé strategie, volit ty, ke kterým mám blízko, vidět a zažívat důsledky.

Já nemám nic proti pravidlům, ale pokud vidím pravidla, která mají chránit pouze mě od něčeho, co sám nechci nebo společnost od nějakého mého jednání, které nemá šanci na nezúčastněné nijak dopadnout, nemám důvod tato pravidla podporovat. Naopak mám důvod je ignorovat a tím bojkotovat. Prostě když na mne zaútočí někdo, komu jsem nic neudělal, nepřijde mi správné ani přirozené podřídit se automaticky. Je mi lhostejné, že to někdo jiný vymyslel preventivně a patrně nepostihnul správně mou situaci a možnost mého řešení. Nemusím přece platit za jeho chybu (nebo obvykle za realizaci jeho vlastního zájmu).

Pravidlo silnějšího zcela nevyloučíte nikdy. To je přírodní proces, program přírody. A ten proces zahrnuje i to, že nemusíte být nejsilnější nutně fyzicky, což je úžasné. Můžete mít vysokou inteligenci, empatii nebo použít libovolný Váš talent pro to, abyste neprohrál. Ale určitě nevykompenzujete to, že silnějším (lepším) v čemkoli se bude lépe dařit...

Ano, jsem anarchista, ale myšleno proti státu a plošným pravidlům, ne proti pravidlům obecně. Nepohybuji se ve vzduchoprázdnu, tedy vím, že bez základních pravidel je spolupráce s jinými lidmi ve velké míře vyloučena. Ale nemám pocit, že by stát ta pravidla tvořil dobře. Protože součástí úvah o tvorbě pravidel by měla být i nějaká analýza cost/benefit a úvaha o úrovni, na které má být pravidlo definováno. Toto je docela odborná věc, kdy je potřeba pracovat se statistikou a s daty v případě rozsáhlejšího impaktu, a to vůbec nijak nekoresponduje s běžnými politickými zájmy. Ta mimoběžnost mě stále nepřestává překvapovat a se stoupající zkušeností mi připadá větší a větší. Veškerý pozitivní vývoj je navzdory tomu, ne díky tomu. Sám trvám na jasných pravidlech ve své profesi pořád a snažím se je pevně dodržovat. Jen jsou prostě trochu jiná, než - dejme tomu - mainstream a samozřejmě je v čase proměňuji podle svého vlastního poznání. Základem je vzájemná volná dohoda, ta je pevná, ale lze ji kdykoli změnit. Vybírám si ke spolupráci lidi, kteří to mají podobně, nepotřeboval jsem nikdy nějaké zákonné záruky. Samozřejmě zkostnatělost mnoha institucí je prostředí, které bych asi už nepřežil :-) Snad jen se někde zašít a předstírat činnost nebo dělat nějakou jednoduchou mechanickou činnost, abych při tom mohl tak akorát myslet na to, co budu dělat doma. Asi bych to nějak přežil, ale není to lákavé.

Ano, pro vraždu nepotřebujete explicitní zákaz, stačí vědět, že vražda jen tak neprojde i bez explicitního zákazu.

No ano, jednotné řešení konfliktů nemůže být řešeno jinak, než univerzálními pravidly. Akorát by se k té jednotě mohlo dospět podstatně efektivněji a méně bolestně. A pokud nebude všude jednota, tak se vůbec nic neděje, pokud si každý má možnost částečně zvolit svůj způsob.

Vy to vidíte buď jednotná pravidla nebo jakási čistá anarchie zcela bez pravidel. Ale to, jak o věci uvažuji já je něco zcela jiného. Je docela náročné to pochopit, což chápu. Asi to ani nejde, dokud se alespoň nepokusíte k tomu přijmout kladný postoj. Ani tak to totiž není jednoduché představit si. Ono to teda je až triviálně jednoduché, ale náročné je odpoutat se od zavedeného myšlení. Odměnou je pak daleko vyšší soulad a konzistence myšlenek, postojů a reality, a tím i docela vysoká míru vnitřního klidu...

No tu vraždu bych zrovna jako protipříklad nedával. Sice si myslím, že je zcela zbytečné, aby muselo být někde psáno, že vraždit nesmím, ale v žádném případě si nemyslím, že by vražda měla komukoli projít. Co určitě neplatí, tak výrok, že regulace je zbytečná, pokud neplatí pro všechny. Naše regulace v ČR také fungují (podle mého chybně, ale fungují), i když neplatí pro australské domorodce.

Jinak pravidla jsou funkční pro všechny členy dané společnosti jen tehdy, existuje-li na nich shoda. Funkčnost nelze objektivně posoudit. Každá akce má reakci a pokud se vzdáme hodnocení dobře/špatně, funguje vlastně všechno, protože vesmír nemůže nefungovat. Proto, pokud chceme funkčnost posuzovat alespoň nějak smysluplně, je potřeba ji vztáhnout k lidskému záměru, který je do velké míry individualizován. Proto zafunguje zcela spontánně a zároveň logicky samovolné rozdělení společnosti. Tomu nelze NIJAK zabránit, taková je fyzika situace. Otázka je akorát ta, zda to poklidně přijmout a nechat ostatní s jejich názorem být nebo mocensky bojovat za nějaké jedno univerzální řešení a tím znásilňovat ty, kteří se již rozhodli jinak.

S tím souhlasím, synergie mezi jistotou a rizikem je. Jako lidé potřebujeme i jistoty, to vůbec nepopírám. Ale jde o to, že vynucená jistota generuje svůj protipól, tedy zvýšené riziko někde jinde. Např. jistota minimální mzdy, generuje riziko že nějaká práce nebude k dispozici vůbec. Jistota mzdy znamená jistotu nižšího výnosu průměrně, protože za toto riziko se odmění zaměstnavatel. Také souhlasím i s tím, že je skvělé systematické odstraňování rizik ve prospěch ve prospěch kreativity a určitého klidu. A jedním z účinných nástrojů pro získání dlouhodobé jistoty je právě diverzifikace rizik. A co dělá zákoník práce? Upřednostňuje jistotu nedobrovolnou před jistotou dobrovolnou a je pro určitý způsob výkonu práce navíc vynucován (zákaz švarc systému). Toto vynucení navíc není kryto ochranou zaměstnanců, ale spíše snahou o maximální zdanění zaměstnanců, což je vyloženě nemorální...

Proč hledáte preferujete jistotu místo toho, abyste se naučil pracovat s rizikem? Právě tento myšlenkový postup je jednou z příčin naprosto zbytečného sebeochuzování se na základě chybějící gramotnosti v této oblasti. Není sebemenší důvod pro jakékoli arbitrární určení toho, jaká míra rizika nebo ochrany je pro koho ta správná.

Souhlasím, že nazývání právě tohoto "pozitivním právem" mi také přijde dost netypické, ale jde o slovíčkaření. Ale autor má pravdu v tom, že každý pól mívá protipól. Např. k právu patří povinnost. Chci být svobodný? Pak mě někdo jiný NESMÍ do něčeho nutit. Chci se vzdělávat podle svého? Pak nikdo jiný nesmí tvořit zákony, které někoho nutí. Tato dichotomie je přítomna patrně vždy, proto má Richard Fuld v zásadě pravdu.

Podobnou dichotomii obsahuje ankap sám. Aby mohl fungovat, je potřeba ho podstatnou částí společnosti přijmout. Vtip je podle mne v tom, že v ankapu může vzniknout uvnitř i komunismus a i lidé, kteří se chtějí účastnit "bohatého" pozitivního práva, tak by měly do vysoké míry možnost. Dokonce jedině tak může vzniknout ideální komunismus na bázi dobrovolnosti. Proto si myslím, že i pro komunisty by ankap měl být zajímavý...

No jasně, je potřeba pozitivního práva k tomu, aby nikdo nesměl nutit ostatní k ničemu, pokud ovšem nejde o obranu vlastnictví. Pokud toto jednoduché pozitivní právo nahradí přehršel současných pozitivních práv, tak jsem s tím ok.

No jasně.

No jasně, ani v nejmenším nezpochybňuji to, že "školní" výchova může výrazně indukovat různé problémy v budoucnosti. Já taky chodil do školy za komančů. Dnes mám děti ve (státní) škole a rozdíl je dost podstatný. Učitelka vnitřně známkovat nechce, dělá to, protože to udělat musí. Dává vesměs hezké známky, pokud někdo neumí, tak známku "nepočítá". A chodí se učit třeba ven. Jasně, pořád zvoní a pořád tam to dítě musí, a pořád tam musí dělat něco podle učitelky. Ale to dítě se hlavně těší na spolužáky a kamarády, což převažuje nad frustrací toho, že ráno musí v stávat nebo že musí do školy.

Jinak ano, někteří to prožívají hodně špatně. Ale to nebývá tím, že do školy musí, ale souhrou dalších faktorů. Např. pokud se nátlak ze školy spojí s nátlakem od rodičů nebo nějak špatnou rodinou situací. A třeba se ještě přidá nějaká forma šikany. Pokud je rodina fajn a spolužáci ok, je to i pro dítě celkem v pohodě. Tedy až na ten výchovný efekt, který indukuje tendenci k podřízenosti nebo nadřízenosti v pozdějším životě, což je podle mého názoru skutečně problém.

Víte co to je abstrakce a čím jsou abstrakce velmi užitečné? Pochopit dobře smysl abstrakcí je fakt extrémně obtížná disciplína, kterou každý nezvládá. Takže chápu, že se Vám to na první pohled zdá hloupé.

Naštěstí to dítě průměrně neprožívá tak hrozně, jak píšete. Souhlas s nesmyslnou výchovou k podřízenosti. Ale co se prožitku dítěte týká, tak to nad svou frustrací ve škole obvykle nebude přemýšlet jako třeba dospělý bez rezerv a s hypotékou při změně zaměstnání. Zvlášť, pokud škola dobře plní svůj socializační účel (kamarádi, spolužáci), a dítě není šikanováno.