Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

No, píšete o anarchokapitalistické útopii a věříte tomu, že jsou anarchokapitalisté všichni stejní? Opravdu si myslíte, že jacíkoli dva lidé na světe (nebo jen v ČR) jsou stejní a mají ke všemu stejné důvody? Pokud by Ti lidé byli stejní a chtěli, aby i ostatní byli stejní, tak by si za ideologii sotva vybrali anarchokapitalismus. Já bych s takovým přesvědčením šel jednoznačně do komunismu.

Myšlenka demokratického státu samozřejmě špatná není. Podle mne není špatná dokonce ani myšlenka komunismu. Teď jsem si nedávno poslechnul asi hodinový výklad událostí 1989 Milouše Jakeše a musím říct, že má mé sympatie. Velký dojem na mne udělalo hlavně to, že zůstal své myšlence věrný, že zůstával skromným člověkem a snažil se určitě vždy hledat řešení problémů v rámci systému. Dokonce nesouhlasím s tím, že by on páchal zločin proti lidskosti, za který byl souzen. Že by byl vinen tím, že někdo jiný střílel lidi na hranicích. Řadu (nekariérních) komunistů mám docela rád. Dokonce jsem přesvědčen, že kdyby v komunismu byla nějak lépe zajištěna motivace lidí jinak než násilím, mohl by fungovat. Výhoda ankapu je ale v tom, že v něm komunisté prostě fungovat můžou (bude-li jich dostatek). Opačně to ale možné není. Tato asymetrie je pro mne dost podstatným důvodem myslet si, že ankap by mohl být skutečně lepší. I komunista by mohl žít zcela komunisticky pomocí sdílení vlastnictví (smlouva), dokud by k tomu nenutil ty, kteří to tak nechtějí. Asi by nešlo sdílet takto fyzická území a vůbec všechny vzácné statky, ale sociální systém nebo zajištění práce by fungovat mohly. Dělící čárou jsou tedy vzácné statky, které nelze tvořit neomezeně. Nové území z ničeho nevytvoříte, kdežto pracovní místo bez problémů. A pro materiálně skromného člověka může být komunismus úplně v pohodě, dokud zajistí alespoň to skromné, ale důstojné bytí.

Podle mne svět k ankapu opravdu dokonverguje. Není to u mne otázkou ideologie ale přesvědčení, že pokud se půjde civilizovanou cestou, tak to tam musí skončit. U mne je to přímým důsledkem a sesazením dohromady poznatků ekonomie, psychologie a vlastní zkušenosti. Prostě neexistuje nic lepšího, čemu by šlo věřit na základně základní logiky věcí. Není to o tom, že to chci nějak prosadit. Jak jsem psal je to zatím dobrý materiál k rozvíjení imaginace na základě poznatků bez výrazných logických rozporů. Nic lepšího jsem zatím nepoznal.

Vesnice ankapáků by asi konkurenčně schopnou ekonomiku nevytvořila, to není realistické. Zvlášť, pokud by se tam nahrnuli existence, kteří ankap ani tak moc nechápou, kdy by jejich motivací byl spíš únik ze systému z jiných důvodů, než projití si složitými úvahami nad myšlenkou ankapu. Samozřejmě si myslím, že by Vám to nejspíš přesně potvrdilo vaše obavy. A také to je důvodem toho, proč takto to ankapáci nejspíš sami nechtějí.

Nástrojem ankapáků je nyní osvěta. A prakticky je podporovatelem jakýkoli libertarián nebo kdokoli chce nějakým dílem moc státu uvolňovat. A vůbec nejdůležitější je jít osobním příkladem. Tedy nenutit do věcí lidi kolem sebe, manželku, děti, spolupracovníky, podřízené, apod. A pak také nenechat se jen tak něčemu donutit jinými. A poznávat to na své vlastní zkušenosti, že to funguje, že lidem je tak s Vámi lépe a lépe. Toto je vůbec asi nejdůležitější místo, kde je třeba začít. Myslíte si, že tohle je málo?

Mě třeba ani trochu nevadí nikdo, kdo hájí stát. V reálném světě naštěstí moc těch lidí není. Stát hájí buď politici (politický marketing) nebo si do něho lidi projektují svou představu o tom, co by měl stát zajišťovat. Stát samotný ale nehájí skoro nikdo. I Vy ho tady nakonec hájíte ne proto, že byste ho vyloženě chtěl hájit, ale spíše z obav z ankapáckého uvažování. Kéž by se Vám povedlo získat trochu sympatií, když už tady tomu věnujete tolik energie. Chápu, že vysvětlování a diskuze se může zdát málo. Ale ono to fakt jinak nejde, jinak by to už nebyl ankap ;-)

Jako šaškárnu v mnoha případech. Když jsem ho bral vážně, tak jsem se častěji rozčiloval. Teď mám víc klidu. A dodávám, že mnoho státních služeb šaškárna v žádném případě není a jsem za ně rád. Zrovna tak mám rád pár politiků.

Co se týká toho tvrdého prostředí, tak ono záleží na situaci. Pokud si někdo špatnou situaci způsobí sám a ještě křičí a požaduje něco od ostatních, tak vážně není dobré dávat přímo to, co chce. Pokud se někdo nezaviněně dostane do špatné situace, tak takovým se pomáhat má. Ale opět se ta pomoc nemá vyžadovat od toho, kdo sám řeší něco nepříjemného a nedokáže plně vyřešit své záležitosti.

Obavu z extrémních pozic a jejich zneužití chápu. Proto si myslím, že je nejlepší cesta postupného demokratického uvolňování pravidel, která se ale nějak zvrtla. To už je pak věcí osobního postoje, zda převáží obava nebo naděje. Takoví lidé na obou stranách názorového spektra ani nemusí mít nijak zásadně odlišné postoje k životu, morálce, apod. Je proto dobré přijímat obojí, ale vybrat si pro sebe lze jen ten svůj směr...

No vidíte. Máte pravdu, že jsem frustrovaný příslušník střední třídy. Fakt je to tak, když to mám už přiznat. A nejspíš máte pravdu v to, že to tak mají i někteří ostatní. Ale já se ptám, zda to je nutně špatné jen proto, že to vzniklo z frustrace? Určitě v mém případě není pravda, že bych dupal na krk někomu "pod". Ostatně je mi zcela cizí o komkoli přemýšlet jako o někom "pod" (a "nad"). To už bychom byli pomalu u fašismu.

A myslím si, že ta naprosto drtivá většina anakpáků jsou naprosto mírumilovní lidé. Fakt teď nemám tušení, kdo a čím Vás tolik točí, že si tohle myslíte. Kdo je podle Vás tím radikálem? Jediný příklad?

Teď už asi všechny. V poslední době jsem dost změnil pohled.

Podle mne lze demokracii vylepšit tak, aby dokonvergovala k ankapu...

Konzistenci nelze zaměňovat s hodnocením nějakých předpokladů. Konzistence je jen o bezrozpornosti. Konzistentní může být i teorie postavená na nepravdivých tvrzení. U ankapu tedy určitě nelze na 100% zaručit platnost předpokladů (např., že princip neagrese je tím nejlepším pro všechny). Míra konzistence je však mimořádně vysoká. Sice píšu, žádná teorie nemůže být zároveň úplná a konzistentní, ale vaše argumenty mají spíše charakter hodnocení. Což je vážně subjektivní věc a nikoli problém konzistence teorie.

...Obvykle si to po sobě PŘEČTU. Ach jo ;-)

Omluvám se za příšerný styl textu a občas hrubku. Obvykle si to po sobě nějak, někdy na to ale zapomenu. Jsem zvyklý, že na jiných fórech mohu článek upravit, tady ne...

Jedna faktická: Zrušení státu by byla čistá šílenost. Služby, která stát poskytuje jsou potřebné a užitečné, těžko si představit společnost bez nich. Alespoň Urza mluví pouze o tom, že by neměly mít monopol, a že by nikdo neměl být nucen si je platit. Krom toho i případné uvolňování by muselo být velmi pozvolné, tím se zcela liší od komunismu mimo to, že hlásá pravý opak komunismu. Osobně si to představuji tak, že se sníží daně, tím se zvýší příjem, který pak sám mohu dát nebo nedát na nějaké služby nebo balíčky služeb podle vlastních "politických" preferencí. Mohu tedy žít třeba pravicově nebo levicově podle vlastního uvážení, čerpat výhody i rizika každého ze způsobů.

pan Urza se samozřejmě projevuje jako ideolog se všemi znaky, které popisujete, ale budiž mu k dobru, že nepředstírá nic jiného. A jinak máte pravdu, že změny jsou často tlačeni nějakou frustrací, v tomto případě pravičáků, tedy lidí uznávající vlastní odpovědnost za svůj život. Frustrace patří do života lidského a jedním ze zdravých způsobů, jak s ní pracovat, je začít tvořit něco jiného a žít podle toho, pokud nejde o agresi.

Případná anarchokapitalistická společnost je vždy projekcí konkrétních jedinců. A nemůže vzniknout, pokud většina bude chtít silný stát. Tedy pokud se o ní mluví s nějakým předpokladem, skutečně se předpokládá nějaké majoritní smýšlení, které dnes je útopií. Korporátní fašismus podle mne v ankapu nehrozí. Protože pokud bychom předpokládaly, že ano, tak to je zjevným důkazem, že společnost ještě převážně neuvažuje svobodně/odpovědně, a tedy, že není anarchokapitalistická. Pokud by se v takových podmínkách zrušil demokratický stát, tak by to pak byla přímá cesta do kruté totality. Ale toto fakt asi žádná anarchokapitalista nechce. Anarchokapitalista je ten, co chce žít svobodně. A Ti inteligentní si uvědomují, že revoluční cestou to fakt nepůjde. Velké riziko je v tom, že pokud by Ty myšlenky získaly na síle, jsou zneužitelné právě těmi fašisty. Pak by ale nešlo o anarchokapitalismus.

Já osobně se nechci tvářit, že je jakkoli prospěšné pořád jen snít o vysněné útopické společnosti. Ale vůbec netuším, jak demokratickým procesem přispívat k nápravě. Jedná se o činnost, kde můj hlas je velmi slabý, pokud se ovšem nezačnu politicky angažovat, o což ale zase nestojím. Mým cílem je žít maximálně svobodně, kde denno-deně zažívám "boj" se zažitými stereotypy. Anarchokapitalismus u mě je systém, na kterém si třídím myšlenky a názor, ne něco, co bych chtěl zavést. Dokonce přiznávám, že bych se asi hodně lekl, pokud by ho někdo zavést chtěl. Ale jsem na 100% pro tu a tam odebírat pravomoce státu, když vidím, jak příšerně funguje v mnohých případech. A rozhodně jeho pravomoce neposilovat. Toto je myslím velmi realistické. Ještě jednou: anarchokapitalismus je o třídění myšlenek, reálné chování pak o pomalé a postupné podpoře oslabování státu tím, že se nějaké myšlenky šířím do svého okolí, jdu s plnou odpovědností osobním příkladem, aby každý mohl zažít, že fašista nejsem. Vliv je sice stále relativně malý, ale není jistě menší, než síla volebního hlasu. A podporuji na 100% Urzu, který se do povědomí mnoha lidí stále a úspěšněji dostává...

No mě přijde jako trochu divoké formulovat, že pokud dojde k nějaké spolupráci, tak že se tím z více subjektů stává jeden. Můžu klidně tvrdit i to, že všichni jsme jedno a budu mít také pravdu. Takže pokud tomuto říkáte negace konkurence, tak ať. Pokud přistoupím na tyto svérázné definice, pak ani mě nevadí neexistence konkurence. Dokonce konkurence v mém slova smyslu není to, co primárně vyzdvihuji. Vyzdvihuji pouze svobodnou možnost začít poskytovat libovolného typu.

Sorry, ale to už jsou na mě fakt příliš silné konstrukce. Existence jediného subjektu samozřejmě v nějakém okamžiku znamená neexistenci konkurence. Ale obecně není nijak zabráněno konkurenci vzniknout.

Pokud by existovalo více policejních útvarů, která v žádném smyslu nepodléhají nikomu, a které zároveň získávají samostatně klienty, pak by samozřejmě přestal existovat monopol na násilí. Ani kdyby spolupracovali. A to nemluvím o tom, že v tom, čemu tady říká ankap, by ani útočné násilí nebylo legitimní...

Pěkně popsáno. Já mám pocit, že představy příznivců a odpůrců jsou dva fakt hodně odlišné ankapy. Prostě to každý vidí jak to vidět chce. Prostor pro fantazii je tady fakt obrovský.

No jasně, že spolupráce není nutným opakem konkurence. Já si žádnou prosperující společnost (a zvlášť ankapovou) nedokážu představit jinak, než založenou na spolupráci. Konkurence není boj, spíše "souběžnost". Samozřejmě ankap založený na boji je pekelná představa...

No vidíte, mě nakonec čistě materialisticky úplně stačí k pocitu potěšení, to že jste příznivcem toho minimálního státu.

Chápu. Tento argument je podle mne velmi validní. Ostatně, také jsem jím argumentoval, když jsem se snažil dostat k podstatě toho, co Urza říká. Stále jsem viděl společné znaky demokratického státu a ankapu a nemohl jsem pochopit, proč by jedno mělo být nutně "dobré" a druhé nutně "špatné". Nezlobte se, ale stát obhajovat již nedokážu. Začíná to u nás na radnici, konče v parlamentu. Přesto mám své oblíbené politiky, kteří se snaží, seč mohou. A fakt si myslím, že pokud bychom stát alespoň výrazně zeštíhlili a řadu i zásadních věcí ponechali na dobrovolné bázi, žilo by se časem mnohem lépe. Podmínkou podle mne je, aby se lidé tolik nebáli osobně projevit, aby se občas měli raději, aby nepřijímali tak snadno status quo, které jim nevyhovuje. A aby záležitost řešeili nejprve u sebe a ne tím, že snaží něco prosadit na ostatních.. A on se pak člověk musí ptát, zda toto je opravdu nutný stav a zda nechce svým příkladem přispívat k něčemu jinému. A prostě se teď tak trochu na straně myšlenkového směru pana Urzy cítím docela dobře. Důvod je spíše takový osobní :-)

V tom, že soutěží o zákazníky. Shodu na soudci nevidím jako překážku naplnění smyslu konkurence

Je jednoduché hrát argumentační ping pong na toto téma, ale nechci tomu moc věnovat čas. Zvlášť pokud mne řadíte mezi někoho, kdo se nejvíc hlásí k anarchokapitalistům, přestože jsem spíše opatrným příjemcem těch myšlenek...

No jasně, také mám s ankapem řadu problémů, mezi nimi i ten, co uvádíte. Ale 100% konzistence není možná. To je i matematicky dokázáno (Gödelovy věty). Naštěstí praxe funguje i navzdory teoretickým nedostatkům.

Pestrost samozřejmě může nastat ve zcela nepredikovatelném slova smyslu. Takové riziko a nemalé tam určitě je. Přesto ty myšlenky jsou docela kvalitní protiváhou a osobním postojem k dost neblahý, jevům, které se dějí dnes...

No já teda připouštím funkčnost konkurenčních soukromých agentur, tedy určitě žádné řezání podle libosti. Dnes taky můžu seřezat kohokoli. V obou případech by mi to ale neprošlo, pokud se u toho nechám identifikovat. Tohle pro mně tedy není srovnávací měřítko.

Urzův ankap plně umožňuje vlastnit území s neomezenou mocí nad ním. A fakt teď nechci diskutovat o tom, jestli kus půdy nebo vzduch je fyzickým objektem. Je mi to jedno. Pozná se vždy až v konkrétní situaci co je kravina a co ne. A navíc je to subjektivní. Jde o to, jak pestré možnosti řešení jsou legitimní. A ankap minimálně umožňuje vyšší pestrost...

No to by bylo škoda, pokud byste se přesunul. Zrovna Szasziána už moc nečtu. Jeho sdělení mi připadají taková "přeargumentovaná" a těžko se mi v nich orientuje. Jádrem anarchokapitalismu jsou podle mne dvě věci:

1) Nenutit ostatní k ničemu pod hrozbou násilí (část "anarcho-"). Avšak výjimkou je nucení k respektu k soukromému vlastnictví fyzických objektů
2) Dynamiku systému realizovat volným trhem, který je umožněn bodem 1) a který plní těžko nahraditelnou alokaci omezených zdrojů (část "-kapitalismus")

Jednoznačným rizikem je převzetí moci ekonomickými dravci na základě nerovného postavení majitelů území a jejich návštěvníků. Představa, že vlastním třeba pozemek o výměře třeba 400m2 a na jiném území nemůžu jednat svobodně vůbec nijak je pro mne značně problematická. A to i kdyby Ti majitelé umožňovali jakkoli mírumilovný život na jejich území, avšak svázaný mnoha pravidly. Planeta Země "patří" svým způsobem všem obyvatelům stejně jako moře živočichům. (Dokonce bych spíše řekl, že planeta vlastní přirozeně nás). Ankap na tento důležitý aspekt bohužel nedává žádnou odpověď.

Díky :-) Už začínám tak 10 let, ale teď to nabralo obrátky...

Tak s tím stoprocentně souhlasím. Samo se totiž nevyřeší vůbec nic. Představy ankapistů samozřejmě jsou pohádka. Je to jen vymyšlená a nedokonalá ideologie. Ale z těch nedokonalých ideologií mi zkrátka připadá stále docela přitažlivá jako vnitřní reakce na bezmocnost proti společenským jevům, které jsou na mne už občas opravdu moc. Hlavním problémem je, že mám pocit, že někdo (hodně jiných lidí) z nás chce dělat lidi bez vlastního úsudku a snad i bez mozku. Alespoň toto ankapáci dnes určitě důsledně nedělají.

pan Urza vykazuje poměrně málo pokory k mnoha svým hostům, kteří se na věci dívají z jiných úhlů pohledu. Dokáže být hodně nepříjemný na kohokoli, kdo si myslí něco jiného a není důsledně logický. To občas dokážu těžkou zkousnout. Čistě na základě nějaké elementární empatie. Nenechá hosta mluvit a tvrdě ho manipulativně tlačí k sobě vlastnímu způsobu komunikace. Ale na druhou stranu velmi uznávám jeho nadání kombinovat logiku a popis společenských jevů. Opravdu v tom moc chyb nemá, maximálně o některých věcí neví vše a zbytečně předčasně něco kritizuje. Ale naopak na mnoho věcí dokáže zase pohlédnout úplně novým způsobem...

Vlastně se Vám nedivím, pokud byste se přesunul jinam. Po nějaké době může být dost unavující, pokud nikdo nějak rozumněji neuchopí vaše argumenty, které jsou často velmi dobré a relevantní. Alepoň tak, že by byly uznány, abyste měl lepší zpětnou vazbu. Většinou se dočkáte mlčení nebo nějaké primitivní protiargumentace. Já sem asi texty psát nebudu. Nejspíš proto, že jsem s Urzou neměl historicky moc příjemnou komunikace a přišlo by mi divné, že najednou by se začal chovat jinak jen díky tomu, že jsem začal akcentovat něco jiného. Význam pro mne mají především některé zajímavé diskuze pod články

Máte pravdu, že jsem se od té doby rozhodl dát více šanci svobodným myšlenkám, a to i v bezprostřední realitě. Momentálně procházím obdobím, kdy přecházím pracovně od fulltime zaměstnání ke svobodnějšímu způsobu, ke kterému jsem jen neměl s rodinou a hypotékou dosud odvahu. Ten přechod není jednoduchý, speciálně, když Vás v majoritní společnosti chce skoro každý alokovat výhradně pro sebe. Ale už jsem přežil 2 měsíce, zažívám slušnou nejistotu, ale přináší to také velice intenzivní poznání a i snad drobné úspěchy. Ale jinak souhlas, přešel jsem plně na temnou stranu i její finanční podporu :-)

Jinak já měl pouze dvě myšlenky, které jsem zde výrazně prezentoval. Jednak posílení přímé demokracie. A druhak určité omezení skupiny "nenasytných" kapitalistů tím, že jim nepřiznám plné právo na zisk, kterého rozhodně nedosáhli sami. Obě opatření, pokud by byla dobře nastavena, tak by čistě teoreticky měla šanci dokonvergovat do ankapu, tedy do stavu, kdy by jich už nebylo třeba. Přijmout něco tak radikálního jako ankap mi prostě přišlo jako velký úlet, protože to ani nejde nijak realizovat. V dnešní společnosti nelze udělat nic, aby tento názor měl podporu byť o trošičku vyšší, než úplně mizivou. Pak jsem zaslechl v rozhovoru Dalajlámy s Kovym, jak Dalajláma mluvil o důležitost konzistence myšlenek a přesné formulace, a to i když jde o hluboce lidské záležitosti. Že záleží na tom, v jakém jazyce myslíme (on prezentoval jako vhodnou Tibetštinu), a že pokud něco popře logiku, je to nutné nekompromisně zamítnout, přestože by se jednalo třeba o slova Budhy. Dalajláma je také mimořádně logicky konzistentní člověk, který netrpí tím, co jsem viděl v Urzovi, tedy absenci jakéhosi sociálna. V tomto okamžiku mi vše začalo dávalo obrovský smysl. Teprve poté jsem si začal pouštět Urzovi přednášky o anarchokapitalismu a sám jsem se divil, kolik věc jsem si do té doby plně neuvědomoval.

Přesto o ankapu nemám vůbec žádnou jistotu, jestli by to fungovalo na širší společnosti. Ale mnohé myšlenky jsou tak kvalitní a souladné s mou svobodnou duší, že prostě nemohu jinak, než je přijmout. A je možná prospěšné vzdát se předjímání, jak by to dopadlo nebo nedopadlo, což byla pro mě předtím hodně důležitá otázka, avšak zcela nezodpověditelná.

Výrazně se u mne prohloubilo poznání faktu, že do tohoto světa jsem se fakt narodil sám za sebe, a že domluvit se s tím, kdo se domluvit chce je docela snadné. A s tím, kdo nechce, tak to nemá cenu hrotit a je lepší odejít...

V té nepřesnosti přirovnání k vězňovu dilematu máte sice pravdu, ale pro význam článku toto přirovnání není úplně podstatné. Spontánní (shora neřízená) spolupráce bývá nejlepším možným řešením, pokud je dobrovolná a riziko pro obě strany je přijatelné (strany se mají šanci poznat a domluvit). To skutečně není případ vězňova dilematu.

Souhlas, tento článek je opravdu silným a zdařilým důkazným argumentem. Takto systematicky jsem o principu reciprocity jakožto strategii nikdy neuvažoval. Ondrášku, bravo...

A jak se vypořádáte s tím, pokud určitý jedinečný poznávací proces jiných lidí Vám způsobí značné nepříjemnosti? Resp. jakým způsobem projevíte respekt sám k sobě v podobné míře jako těm ostatním? Myslím si totiž, že byste měl sám sebe respektovat ve srovnatelné míře jako Ty ostatní. A co když pomlouvající je známá a nějak respektovaná osobnost a Vy jste spíše obyčejný člověk? Já si myslím, že by stačilo jediné: Pokud za ním zajedu a přiměřeně mu nabančím, neměl bych pak být příliš popotahován a poučován, že takto se to dělat nemá, že k tomu jsou instituce...

Jsem si vědom stádního chování snad 95% společnosti (informaci beru od Radkina Honzáka). I já se často chovám stádně, nepovažuji se v tomto ohledu za výjimku z lidské přirozenosti. To na jedná straně jednoznačně potvrzuje, že legitimita na základě zákonů a konvencí společnosti je opravdu důležitá pro soudržnost celé společnosti jak píšete. A uznávám, že je nejspíš lepší udržovat demokracii v nějakých mantinelech, než umožnit její rozklad. Jde o to, že není žádného mechanismu, jak toho dosáhnout. V okamžiku působení rozkladných sil nelze tyto mantinely nijak udržet. Pojistky mohou působit jen nějakou dobu. Ale přesto souhlasím s článkem, že neexistuje nic jako defekt demokracie. Ten, kdo tato slova užívá má spíše na mysli demokracii podle něho samotného. Nedávno jsem slyšel Dalajlámu hovořit o tom, jak strašně je důležitá logická konzistence a přesné vyjadřování, pokud se bavíme třeba o práci s myslí a duší. Tento článek je z mého pohledu zcela v souladu s tímto důležitým poznatkem.

No tak to jsem snad i rád :-D Ale tento text je opravdu perla. Ani nedává smysl o něm diskutovat, to je dobré pouze navnímat a nechat vstoupit do sebe :-)

Ondrášečku, moc hezký příspěvek. Omlouvám se, že jsem se proti Vám občas snad až příliš vymezoval. Berte to tak, že jsem opravdu radikálně změnil názor. Začínají se mi Vaše texty líbit...

Co by AnCapáka přimělo ke znovu-přehodnocení některých ze svých postojů?

Podle mne jedině to ankap myšlenky osobně realizovat a pak se z nich poučovat. Je třeba ale jít cestou pomalého a evolučního procesu. To je absolutní základ toho, aby se z toho nestalo zlo a peklo. Ale ty myšlenky jsou filozoficky skutečně zajímavé a hodnotné. Alespoň mě se stalo to, že se původní protest proti ankapu přerodil v zážitek opravdu neobyčejného souladu myšlenek, srdce, pozorované reality, atd. A to tak, že mi vůbec nevadí nedokonalost a rizika. Těch si stačí být vědom. Nemám sebemenší problém tato rizika a nedokonalosti přiznávat. Rizika jsou všude a jsou běžnou součástí. Pro většinu lidí je ale nejspíše normální tolik nepřemýšlet, myšlenkové konflikty vytěsňovat, odvracet od nich pozornost pro zachování pohodlnějšího stavu mysli.

Takže se klidně nechám přesvědčit o čemkoli jiném, ale mělo by to umět nabídnout podobný vnitřní soulad myšlenek, srdce a pozorované reality.