Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jistě, musí chtít oba, bez toho to moc nejde. Na druhou stranu mi přijde, že často nelze s jistotou říct, že ten druhý nechce. Možná chce, ale nedaří se komunikačně. I tam je OK to vzdát (nechci tím trávit tolik času), ale přijde mi fajn neodcházet s „ten blbec si to nenechal vysvětlit“, ale spíš s „nepodařilo se nám najít společnou řeč“, a možná ještě přemýšlet, jak to příště zlepšit.

Ono je otázka, kdy je to hádka s blbcem, a kdy se jen dva lidé nechápou. Ale s jednou věcí bych tu souhlasil – pokud člověk ke komunikaci přistoupí jako k hádce s blbcem, tedy bez snahy naslouchat, stěží bude produktivní. Ať už ten druhý skutečně je blbec, nebo ne.

Jaké vlastně bývají ty důvody pro podmínku? Týká se uživatele, nebo výrobce/dealera?

Myslíte tím to, za váš offtopic komentář byl skryt? Dle mého názoru by možná ten komentář tu měl i svoje místo (třeba jako článek do Stok), ale ne jako komentář k nesouvisejícímu tématu. Proto jsem jej hlasoval pro skrytí.

1. To není návod, jak pokaždé dosáhnout svého. Nic takového IMHO neexistuje.
2. Z přítomnosti násilí IMHO může plynout legitimita některých prostředků, ale nevidím tu vliv na účinnost.

No, a co s nimi chcete dělat?

Taková anekdotická zkušenost z pracovního prostředí: Něco jsem řešila každý jsme měli jinou představu. Dokud jsem se to snažil komunikovat stylem „musí to být taktoz protože X“, naráželo to na odpor. Když jsem zkusil rozebrat jednotlivé varianty, v rámci možností nestranně, najednou byla mnohem větší vůle přijmout moje řešení. Nejspíš protože jsem to netlačil jako to správné řešení, ale protože jsem se snažil být otevřen i jiným řešením.

Rozumím, nebylo v tom žádné násilné donucení, ale v tom nevidím až tak zásadní rozdíl, proč by to mělo fungovat jinak. Ano, pokud na vás někdo poběží s nožem, to už bude jiná situace…

Nebo máte nějakou představu o lepším řešení?

No dobře, ale nejsem si jist, kam tím míříte. Jestli k jednání s BÚ, nebo k jednání s lidmi, kteří aktuální systém obhajují. Nebo ještě někam jinam…

To záleží. Asi bude jiná strategie vhodná pro odvrácení bezprostřední hrozby a jiná pro „pachatele dobra“.

Přijde mi, že tento přístup často vede k tomu, že obě strany odejdou s pocitem, že se setkali s blbcem nebo darebákem, který je nechce pochopit.

Když budeme normalitu vnímat statisticky, u drtivé většiny lidí dříve či později přijdeme na něco, v čem nejsou normální. Ve výsledku pak není normální být normální…

Nemá to být až za měsíc? Podle YouTube dnes má být stream o budoucnosti, a to s Terkou.

I v kamenném obchodě je možné dělat konverzi měn, tuším, že to existuje i nějaká aplikace, která provede OCR, konvertuje měnu a zobrazí cenu v jiné měně.
Druhá věc jsou ale závazky. Tam nestačí jednorázový přepočet kurzu, tam se hodí odhad dlouhodobějšího vývoje, případně nějaké zajištění.
Jako nemohu vyloučit, že jeden bude měřit peníze v gramech zlata, druhý v uncích stříbra, třetí v BTC a čtvrtý v XMR. Je to námět k zamyšlení, ale spíš bych takový vývoj nečekal.

Na komentar vo slovenčine som sa fakt tešil…

Soukromé ≠ volnotržní

Na téma US zdravotnictví doporučím video s Vláďou Krupou: https://youtu.be/UeY9PfgBx78?feature=shared

Nepřijde mi to jako dobrý příklad, řekl bych, že dopad státu zde bude minimální:

1. U pádu typicky nemám moc velký prostor na rozmyšlení.
2. Jsou tu i další incentivy než jen finanční, a ty mohou snadno převládnout.
3. Pokud tu nějaký dopad bude, podobný problém v principu bude mít i tržní pojištění. Ano, může být lépe nastavené a například motivovat spoluúčastí (částka, která nepotěší, ale nezruinuje), a odpadá etický problém.

Lepší příklady by IMHO šly najít u dlouhodobých rozhodnutí týkajících se zdravého životního stylu. Dnes víte, že něco není zdravé, ale nikdo vám nespočítá jak moc. Tržní pojišťovna by to nejspíš zacenila do pojistného.

Souhlasím, že původní příspěvek spojuje více nesouvisejících věcí, ale trochu bych si dovolil oponovat k bodu 3: Možná to bude platit pro některé (ne nutně všechny) učitele a možná to bude tak vypadat i podle některých metrik jako průměr, což ale nevylučuje významné rozdíly. Když soukromá škola nastaví odměny relativně dobře a motivačně (tzn. výsledky práce se projeví do mzdy), zatímco státní škola nastaví odměny podle roků praxe (tzn. snahou neovlivníte odměnu), může to pro některé lidi a podle některých metrik vypadat dost podobně, ale přinést to zatraceně odlišné výsledky. Státní škola bude podhodnocovat mladé učitele, ať se snaží sebevíc, a naopak přeplácet nepružné učitele, kteří to chtějí doklepat do důchodu. Jednak obě získají různé skupiny učitelů a jednak i ten stejný učitel bude v obou školách úplně jinak motivován.

On se jako ankap označuje i sám. Nechám stranou, jestli tomu tak skutečně je, jeho program je spíše minarchistický. (Program může být kompromisem mezi přesvědčením a realizovatelností.)
Zrušení centrální banky zní lépe, než tož co prosazuje – on ji chce v podstatě nahradit Fedem.
Přišel mi trochu jako konzerva, ale pokud se bude věnovat primárně ekonomickým tématům, tak to nemusí vadit.
Na konec nezapomínejme, že jde o prezidenta, ne o diktátora. Ať bude chtít sebevíc, sám nejspíš nemůže prosadit všechno. Podporu v parlamentu má malou, na druhou stranu, někteří politici se mohou chtít svézt na jeho úspěchu a podpořit jej.

To mi ale neodpovídáte na otázku „jak vůbec vybrat ty oblasti, a jak uhlídat regulaci, aby se neutrhla z řetězu“. Tedy jde o princip – předpokládám, že nenavrhujete, že budete rozhodovat Vy.

Já ten text začal psát celkem dávno, kde jsem to psal jako vlastní postoj. Bohužel jsem to tehdy nepublikoval, tak jsem to musel celé přepsat. Agnosticismus zde nabízím jako přijatelný postoj, a pokud to někomu pomůže věnovat pozornost důležitějším věcem, budu rád. Zároveň mi přijde, že spousta lidí se má potřebu do některé z těchto skupin zařadit i bez dostatečného promyšlení, a pak se zbytečně vymezují proti té druhé skupině. Nedovedu to určit u jednotlivců, ale přijde mi, že odpověď „nevím“ by zde byla na místě mnohem častěji, než jak často ji slyším.

> Pokud z nějakého důvodu označíme víru v etatismus za náboženství, tak na zcela stejné úrovni bude anarchokapitalismus též náboženstvím.

Samo o sobě není náboženství ani jedno z toho, ale spíš určité pojetí etatismu/anarchokapitalismu. A v případě etatismu je to asi častější, což ale odpovídá způsobu, jak se k tomu lidé dostanou.

Jinak žádná analogie není dokonalá. V případě postoji ke státu může agnosticismus mířit minimálně dvěma směry (klidně oběma současně):

1. Jak by která varianta dopadla? Svět je komplexní a nic nedokážeme předvídat dokonale (to z principu není argument ani pro ankap, ani proti). Agnosticismus zde znamená, že to nemůžeme vědět.
2. Hodnotová otázka – i kdybychom měli dokonalou predikci, může být těžké rozhodnout, která varianta je lepší.

Připusťme, že by několik málo oblastí fungovalo s regulací lépe. Otázka je, jak vůbec vybrat ty oblasti, a jak uhlídat regulaci, aby se neutrhla z řetězu.

Předpokládám, že teda regulací myslíte něco, čemu neuniknete, ne pravidla platformy, ke které může existovat konkurence (Bolt, Uber, Foodora, Wolf, …).

Urza k tomu měl pěknou přednášku Mít pravdu nestačí: https://youtu.be/5wMC5sU-Km8

V zásadě se vydává stejným směrem jako Anička, ale je to podrobnější, i s příklady z historie.

Začnu od toho, proč se vlastně omlouváme. Podle mě tím přiznáváme nějakou svoji vinu. Asi by nám přišlo divné, kdyby se německý prezident omlouval za Benešovy dekrety nebo český prezident se omlouval za genocidu Židů za druhé světové.

U firem může být omluva jménem firmy podobně problematická, ale záleží. Ale tam mi to aspoň nepřijde tak škodlivé, protože firma (ať už vlastnictví, nebo zaměstnání) není nikomu přidělena.

Tiskové mluvčí bych nechal stranou – tam je snad zjevné, že názor neprezentují sami za sebe, trochu na ně lze hledět jako na takový inteligentní papír, na který někdo jiný napsal zprávu.

Praktické konsekvence u firmy klidně. Beru to tak, že nový majitel přebral firmu i se závazky, navíc přívětivý přístup k zákazníkům pro něj může být pragmaticky výhodný.

Praktické konsekvence u státu jsou s otazníkem, zejména má-li jít i nějakou finanční kompenzaci. Obvykle je to dobrý způsob řešení majetkových nepravostí, ale u státu to v podstatě znamená, že se na odškodné musí složit daňoví poplatníci.

Zlato ukradené Židům – představte si situaci, kdy koupíte nějaké zlato, a následně dojde ke zjištění, že to zlato někdo někdy ukradl. Taková situace nemusí mít dobré řešení – vy jste nakoupil v dobré víře, zároveň není fajn, aby okradený nic nedostal.

Právě proto si myslím, že to jinak než postupně nepůjde. U důchodů se to asi stane tak nějak přirozeně – například se bude zvyšovat věk odchodu do důchodu, až možná reálně bude jen pro opravdu dlouhověké. Už dnes od spousty mladých slýchám, že se nebudou spoléhat na státní důchod.
U zdravotnictví nevím. Tuším, že dnes zubaři stojí z velké části mimo systém, možná tak dopadnou i další obory. Bohužel si ale dovedu představit, že i přes snížení služeb zůstane zdravotní daň stejná, protože stát to někde utratí.

Ono to není až tak jednoduché – na jednu stranu by člověk chtěl co největší změny, na druhou stranu je potřeba počítat s tím, na co jsou lidé připraveni, aby ty změny vydrželi. Změna důchodového systému prakticky není jednoduchá, protože tu bude spousta lidí, co (nedobrovolně) platila.

Podobný problém je i ve zdravotnictví, kde statisticky platí více mladí a čerpají více důchodci, čímž je ve zdravotnictví schovaná část důchodového systemu. Tím neříkám, že nešlo udělat větší pokrok. IMHO by pro mladé a zdravé mohlo být plně tržní pojištění, zatímco pro ty, kdo před změnou buď zaplatili do systému ranec peněz (důchodci) nebo v době změny mají problematický zdravotní stav, by tu zůstal původní systém, který by ale potom nepřijímal nové lidi.

Možná by bylo jednodušší udělat větší pokrok u vzdělávání, tam nemusí být takový problém „ale já celý život platil“.

Jistě, další volby mohou změnit leccos, ale to lze namítat na každou změnu. Jistota není nikdy.

Nepochybně bude důvodů více. Podstatné je, že současné školství k tomu může přispívat.

Přitom podnikání nemusí znamenat žádný až tak komplikovaný plán. Některé věci lze začít celkem rychle a s malým kapitálem, někdy i při zaměstnání. Třeba krejčí.

Zřejmě to má být reakce na mě.

1. Já ale nepsal, že nikdo nikdy nemění svoje zaměstnání. Jen že mi přijde, že někteří lidé kvůli návykům ze školy ve svém zaměstnání setrvávají zbytečně více. Důvodů, proč někdo nepodniká, může být více. Kapitál někdy taky, nicméně spousta věcí jde začít i s malým kapitálem, resp. s něčím, co už člověk stejně má.
2. Vlivů zde bude více, včetně výchovy.

Myslíte v zaměstnání?

1. Přijde mi, že spousta lidí nadává na zaměstnání, ale bere to jako svůj úděl, a nejde jinam, protože nečekají, že to tam bude lepší. Myslím, že to některé naučila právě škola. Tu sice žák teoreticky změnit může, ale nejspíš o tom tak většina lidí nepřemýšlí (školu si sami nevybrali) a navíc při centrálně plánovaném školství lze docela čekat, že jinde to nebude o tolik jiné.
2. Do jisté míry ta obliba podřízených pozic může být dána právě školou. Jasně, asi bude méně šéfů než podřízených, ale spousta lidí by mohla fungovat i jako živnostníci, ale protože jsou zvyklí na podřízenou roli, moc o tom nepřemýšlí.

Jenže pokud někdo tvrdí „nemám X rád protože XYZ“, může za tím ve skutečnosti být „prostě nemám rád X“. Pak sice vypadá vyvrácení XYZ jako cesta, ale není.

To je docela náročný filtr, kterým byste vyfiltroval nejspíš mnohem víc ankapáků.

LBNL, hádám, že tento filtr by víc podporovatelů odradil než přilákal.

> kdyby ty organizace se rohodly nebrat peníze od státu, tak by byly na státu víc nezávislé a stát by jim do tvorby těch pravidel nemohl až tak kecat

Možná do nějaké míry ano. Nicméně ten článek jsem nepsal proto, že bych viděl nějaké konkrétní zásahy státu v tomto směru. Spíše jde o to, že často slýchám něco ve smyslu „OK, ať si je někdo klidně trans, ale je problém s trans sportovci“. Určitě to je v některých případech problém, ale snažím se ukázat, že to není celospolečenský problém vyžadující státní řešení.

> Trochu podobně je to i u dotovaných vs nedotovaných škol či vzdělávacích skupin i jiných projektů

To ano.

> říct těm organizacím (byť utopicky), ať teda nechtějí ty státní peníze?

Ty organizace pak mají na výběr dvě možnosti:

a. Peníze nevzít a být (v rámci možností) na státu nezávislé. Problém ale je, že stát bude nejspíš takové organizaci z daní financovat konkurenci, která si ty peníze vzala. A jestli stát něco stanoví skrze zákon, tak si taky moc nepomohou.
b. Peníze vzít a asi se více podřídit pravidlům stanoveným státem. Pro některé organizace to může být celkem dobrý deal, protože stát jim bude přikazovat něco, co by tak jako tak dělaly.

Není, pokud to nechce násilím vnutit. Je OK, když si ta pravidla stanoví pro hry, které organizuje, nebo když třeba nějaké sdružení vydá nějaká pravidla, kterých se může někdo dobrovolně držet.