Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Člověk intuitivně hájí vždy své zájmy, ale myslím, že ve společnosti rozhodně velkou měrou převažují lidé, kteří přirozeně uznávají základní morální hodnoty...
Z mého pohledu je velmi pošetilý ten, kdo na morální hodnoty kašle - a jedná jen podle toho, co se mu "zdánlivě momentálně vyplatí" - i když tím jiné poškodí...
V pohledu na svět velmi souzním s filantropem Petrem Sýkorou - krásný rozhovor s ním je zde: https://www.youtube.com/watch?v=6vQI0bnxs4g

Ze zvědavosti jsem do googlu zadala "Jak vnímáme čas?" a "Urza", vypadl mi tenhle článek: https://www.mises.cz/clanky/jak-vnimame-cas--2179.aspx

A pod tím Váš komentář: Příčina a následek (vybrala jsem úryvek)
"Například taková bezcílnost. Někdo nemá žádný cíl, tak nešetří, a nazýváme to "vysoká časová preference". Ale to není prvotní, prvotní je za bezcílnost, časová preference je důsledek. Kdyby stejný člověk měl cíl, na který je nutné šetřit, tak by prostě šetřil. Stejně tak s tou školou. Ano, lze to vysvětlit vysokou časovou preferencí. Ale realitě asi mnohem víc odpovídá vysvětlení bezcílností: Kluk nemá žádný cíl, společnost mu toho moc nenabízí, tak prostě zkusí nějakou výšku."

********

Cíl není něco - s čím se narodíme. Narodíme se s určitými předpoklady, které bychom měli v sobě v první řadě "objevit" a pracovat na sobě - zdokonalovat se... K tomu nám slouží určitý cíl (krátkodobý a dlouhodobý), který si sami určíme. Když si žádný dlouhodobý cíl neurčíme, tak naším cílem bývá "udělat maturitu", "najít si nějakou práci", "vydržet v nějaké práci" a pak jet na nějakou dovolenou nebo koupit si něco hezkého, poplatit nezbytnosti... a tak dál, pořád dokola... Proč ne - je to také možné, ale vypovídá to spíš o vyšší časové preferenci. Většina mých kamarádek nemá dlouhodobý cíl - často se o tom bavíme, tohle téma mě totiž hrozně zajímá... I když ho nemají, tak žijí celkem spokojeně... rády jsou celé léto na koupališti, jezdí často na dovolenou nebo na prodloužené víkendy, kupují si hezké oblečení, mají své zaměstnání :)

Pokud si stanovíte sám pro sebe větší cíl, tak to bude většinou také něco víc "obnášet"... V první řadě si musíme "vysnít nějaký cíl", kterému budu sám opravdu věřit - to je asi nejtěžší úkol, na kterém většina lidí pohoří. A pak si položit zásadní otázky... Např. Jsem ochoten většinu volného času pracovat na něčem, čemu věřím? (nebo studovat něco, co budu později potřebovat?) Chci to i za cenu, že třeba 10 let nepojedu na dovolenou - a většinu ušetřených financí i času obětuji svému snu - cíli? Mám na to dost vytrvalosti? Opravdu tomu tolik věřím? "Vyplatí se mi to i za tu cenu?"

Až se dostaneme k otázce "Vyplatí se mi to?" - tak konfrontujeme cíl s časovými preferencemi. Konfrontace dlouhodobého cíle s tím - co opravdu budeme - nebo nebudeme podnikat... Ve finále nám ten cíl pak může vyjít - a budeme třeba mega úspěšný - anebo to všechno bude zbytečné a vložené úsilí se vyplatit nemusí...

Hezké video k tématu je zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/z-vkladni-knizky-vybudovala-miliardove-imperium-proste-makala-z-lodicek-rovnou-na-staveniste-45960

Zkusila bych se také vyjádřit k uvedeným bodům:

1. Co je nelogického na tom, když vysvětlíme "časové preference" příkladem?

2. Model ankapu spíš vychází z "přirozeného lidského jednání" a "respektu k vlastnickým právům", v tom je velmi inspirativní.

3. Co je to vlastnictví většina lidí chápe, jinak také zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlastnictv%C3%AD

4. Slovem "přirozený" chápu "spontánně vzniklý". Spontaneity ve vztahu k solidárnosti si můžeme povšimnout vždy, když se stane nějaká živelná katastrofa...

Umělci jsou lidé s různými osudy... :) Někdo umřel jako vážený občan, druhý prožil celý život v bídě... někdo žil bujaře, další žil asketickým způsobem života... někdo měl v životě štěstí, další spíš samou smůlu... někdo dobrý společník, druhý spíš "vyšinutý podivín"... Je fakt, že i umělci mají své subjektivní priority - a podle toho jednají... :) Jsou typy umělců, kteří kolem sebe určitou auru - a žijí stále ve světle reflektorů a v relativním luxusu... a pak jsou typy umělců jakoby "nepoužitelných pro život", méně praktických, chudých (a za svých životů nedoceněných), přesto může být kvalita jejich díla unikátní - s vysokou hodnotou... Problém státních dotací je v tom, že na "toto lákadlo" si budou pravidelně sahat jen někteří vyvolení, kteří se naučili "čerpat" a mají ty správné "kontakty"... Peníze ale nejdou z kapes skutečných mecenášů - protože mecenáši jsme my všichni, takže tak mohou logicky vznikat velmi "neužitečné projekty"...

Nedocenění umělci budou samozřejmě vždy! :) Ale nebude se plýtvat penězi na zbytečné projekty, které jsou mnohdy určitým umělcům "ušity na míru" - zatímco s jinými (neméně dobrými) vůbec nepočítá... Bude to férovější prostředí, kdy umělec bude muset mít svého mecenáše - nebo se umělec musí snažit být zároveň užitečný i pro širší publikum - ve volném čase pak bude mít prostor pro další seberealizaci...

Pokud jste sběratel umění nebo jen milujete určitý druh umění, tak se k výtvarným umělcům dostanete např. na klauzurách vysokých škol nebo na výstavách... Není nic snazšího je oslovit a podporovat ty vyvolené koupí jejich děl či sponzorstvím jejich projektů... Spousta výtvarných projektů se dá dnes podpořit na Startovači, Hit hitu apod... Internet je v tomto smyslu geniální - díky internetu se totiž může mnohem lépe uplatnit i introvert, který nevytáhne paty z domu (a nemá ty správné kontakty)... Státní granty jsou zlo, ale nemám nic proti tomu, když jste filantrop a zřídíte nadační fond, dotujete ze svých prostředků či z prostředků lidí, kteří chtějí pomáhat umění jako takovému :)

Ano :) ! Živím se celý život grafikou, dělám ilustrace do knížek a vyrábím umělecky zpracovaná razítka.
Tyto věci mě živí a jsem velmi spokojená, mám své e-shopy a cítím se naplněná. Mám pocit, že dělám užitečnou práci, lidé mi dávají pozitivní zpětnou vazbu. :)
Zároveň mě fascinuje mytologie a starověké kultury... Hrozně se mi to líbí a nacházím v tom ohromnou inspiraci a naplnění...
Momentálně zpracovávám symbol hada v lidské historii. V budoucnu chci vydat knížku = oslovit nakladatele - nebo ji sama zafinancovat, tak jako jiné projekty...
Věřím tomu a dávám tomu maximum. Když to vyjde, tak se knížka přeloží do X jazyků a bude to finančně hodně zajímavé...
Když to nevyjde, tak to budou jen stovky hodin práce v šuplíku a X desítek tisíc mých vlastních prostředků...
Ale rozhodně můj projekt nebude muset financovat nikdo, kdo by s ním nechtěl mít nic společného. O tom to je.

Muselo by to být tak, že v první řadě by měl být umělec opravdu užitečný = poskytovat služby, o které mají lidi zájem. A v druhé řadě si ve volných chvílích dělat něco opravdu zajímavého - co momentálně lidi třeba neocení, ale ocení to později :) Dělám to stejně tak :) Po večerech a ve volných chvílích pracuji na svých projektech, kterým věřím.
Věřím, že finanční užitek z toho budu mít zcela jistě až později - anebo z toho budou mít finanční užitek až moje děti. Ani s jednou variantou nemám problém :)

CZECHDESIGN je dotovaný Ministerstvem kultury, Magistrátem hlavního města Prahy, Městskou částí Praha 1

Přesně tak! :)
Nemám problém s tím, když si někdo koupí mazanici na milion (je to jeho věc) - ale mám problém s tím, když bych se na tom měla finančně podílet i já :)

Ano, díky grantu si tak můžeme vychutnat tyčinku Kofila v limitované edici. Autorka vítězného obalu v neformálním rozhovoru s úsměvem přiznala, že jí práce zabrala 2-3 hodiny času :)
https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/soutez-kofila-v-limitovanem-obalu-ma-viteze-na-rykruv-odkaz-nejlepe-navazali-cesti-ilustratori
70 tisíc za 2-3 hodinky času jistě potěší :) Třeba by za tu samou částku vzniklo i něco zajímavějšího, co by ve finále potěšilo ještě o malinko větší počet lidí?
Granty jsou se stoprocentní jistotou rozdělovány zejména na základě konexí! :)

Já si to nemyslím! Pokud by trh nebyl pokřiven granty, tak bychom měli mnohem zajímavější a pestřejší škálu umění. V současné době jsou peníze zbytečně dávány do projektů, kterým většina obyvatelstva nerozumí - a dobrovolně by nic podobného nechtěla financovat. Anebo jim rozumí - a o to víc se mu ježí vlasy hrůzou... Kdyby se tedy o grant ucházel Vincent van Gogh, tak ho v žádném případě nedostane - protože za svého života nebyl v kurzu - a neměl zkrátka ty správné kontakty...

Myslíte si, že např. Vincent van Gogh pobíral státní granty? A přesto se dnes prodává za astronomické částky... :)
Kvalita umění nesouvisí s tím - kolik má kdo v peněžence... Za života van Gogha měl o jeho umění zájem zejména jeho bratr Theo, který mu věřil - a který ho dotoval.
S takovou formou dotace nemám samozřejmě absolutně žádný problém :)

Tohle téma je hrozně zajímavé - určitě bych byla ráda, kdyby na tohle téma udělal Urza video (pokud už tedy není na světě a já o něm jen nevím)! :) Celý život se zajímám o výtvarné umění, zajímají mě dějiny umění a sleduji zároveň současné umění. Ze všeho nejvíc mě zajímá knižní ilustrace.

Abychom porozuměli každému jednotlivému oboru v umění, tak bychom se museli tomuto tématu soustavně věnovat, získat tak určitou vizuální zkušenost... Ale i tak jsou lidi, kteří budou mít se stejnou zkušeností i vzděláním diametrálně odlišné estetické preference... Záleží také na konkrétním profesorovi na vysoké škole, protože od charakteru jeho postavy se bude odvíjet celý obor, který vyučuje... Pak jsou školní klauzury - a "nezasvěcení diváci" absolutně nechápou o co jde... Jsem zastáncem mnohem větší pestrosti, větší srozumitelnosti většímu okruhu publika...

Velmi často si všímám, že určitá "elita" umělců se svým "uměním" uživí jen proto, že je přisátá na granty... Vzniká tak často velmi "nesrozumitelné" umění, které by bez těchto grantů nemohlo vznikat - a rozdávají si různé ceny a jsou vidět/slyšet v médiích, v porotách se opět objevují stejná jména... Další skupina zajímavých (ale méně šťastných) umělců tře bídu s nouzí - případně se začne živit úplně něčím jiným...

Stejná situace je s festivaly a státní podporou. Existuje například dotovaný festival ilustrace Lustr, který si ve svém repertoáru propaguje velmi úzkou skupinku ilustrátorů (kamarádů ze školy), i když je současná ilustrátorská scéna mnohem pestřejší... každým rokem drží své stálice - někdy svá dílka vystaví i několik let po sobě :) Jsem tedy jednoznačně pro rozmanitost a nedeformování trhu.

Těžko říct. Možná to někdo dovede sám, jiný by měl raději vyhledat odborníka :)

Taky mi to přijde moc málo konkrétní... Každý asi máme z dětství (mládí) určité věci, které nám vadily - také si na takové věci velmi dobře vzpomínám... Ale já jsem spíš zastánce toho, že si to pro sebe pojmenuji, ale pak už se v tom "nebabrám"... Spíš se zaměřuji na to, co s tím momentálně budu dělat. Mám kamarádku, která pořád něco řeší v minulosti, mám z toho takový divný pocit... Za dvacet let co ji znám za tím nedokázala udělat nějakou tlustou čáru - a žije si svým způsobem stále v tom svém dětství...

K tématu jsem našla toto "Osvětový a vzdělávací program pro děti" - když se nad tím zamyslím, tak je to dost šílené...
http://osvetovabeseda.cz/rovnopravnost-neni-sproste-slovo/

"Mnoho lidí u nás je přesvědčeno, že muži a ženy jsou si rovni, takže feminismus pozbyl smyslu. Proč ale muži v průměru berou za stejnou práci o čtvrtinu vyšší plat, než ženy? Pokud se hovoří o diskriminaci, obrací se pozornost takřka výhradně na ženy – jenže muži na tom v některých ohledech nejsou lépe."

Co se tím chce říct? Jsem žena - a nikdy jsem neřešila "proč ale muži v průměru berou za stejnou práci o čtvrtinu vyšší plat, než ženy"... Jednoduše jsem si našla práci, která mě naplňuje - a která mě uživí... Co víc si přát? A jak je to tedy myšleno s těmi muži, že v některých ohledech na tom nejsou lépe? :)



"Proč pětina absolventů marně hledá práci více než rok a proč je člověk ve věku nad 50 let považován za odepsaného?"

Také se mi to přihodilo. Člověk po škole - bez praxe - má většinou problém sehnat ihned zajímavou práci - to je logické a dnešní školství tomu jen nahrává. Byla jsem z toho sice nešťastná, ale brala jsem to jako výzvu. Abych se uživila, dělala jsem prodavačku - a po večerech - a o víkendech jsem makala, abych se mohla ucházet o pozici, kterou jsem vystudovala. Trvalo mi to tři roky. Člověk nad 50 zase má hodně zkušeností... věřím tomu, že i díky internetu má takový člověk mnohem více možností než dříve...


"Je opravdu jedno, jestli je člověk české či jiné národnosti, je ve skvělém zdravotním stavu či má nějaký handicap, nebo je třeba homosexuál? A pozor – pokud vás tohle téma netankuje z pohledu lidských či rovných práv, možná vás zaujme z pohledu ekonomického: diskriminací, lhostejno kvůli kterému z uvedených faktorů, přicházíme o peníze všichni…"

Člověk jiné národnosti - zejména pokud neovládá jazyk té země - bude mít zcela jistě mnohem větší problém se začlenit. Rozhodně bych nechtěla pracovat např. v Německu - protože neovládám němčinu a nedovedla bych se tam správně zorientovat, na vše bych potřebovala překladatele a právníka... S tím se holt musí počítat. Otázka zdravotního stavu je hodně široká, ale člověk by měl najít cestu jak být společnosti užitečný - podle svých možností, i když je handicapovaný. Pokud to nejde, tak plně podporuji charity a jejich záchrannou síť. Z mého pohledu je ale úplně nejhorší věc - být na někom (na státu nebo nějaké jiné osobě) zcela závislý... Homosexuálové podle mne nejsou dnešní společností diskriminováni.

Ve vztazích je určitá rovnost většinou žádaná, ale i tam se to těžko poměřuje... protože poměřujeme hodně věcí zároveň... (například manželka miliardáře většinou dorovnává nepoměr svým sex-appealem apod.)...:) Důležité je, že osobní vztahy si sami vybíráme, nejsme k nim přímo nuceni společností.
Jaký rozdíl konkrétně vidíte mezi bojem za rovnoprávnost a bojem za rovnost? Co konkrétně znamená "nespravedlivé systémové zacházení" a měla by společnost opravdu do důsledku trvat na boji za rovnoprávnost? Nemohlo by se to lehce zvrtnout na tu - či onu stranu? Jakou jinou možnost ve státu máme - než nařídit určitou "toleranci" - nebo nařídit, že budeme systému přispívat nějaké prostředky, aby mohl někde provozovat něco "bohulibého"? :)

"Co je to za otázku?" Jak to myslíte?
Ptám se na to, protože mi Vaše argumentace připadá zvláštní... Toť vše, nic víc v tom nehledejte.
Ale už se tím netrapte, obejdu se i bez té odpovědi...

Jenže v příměru bylo odlišeno zabití a vražda...
"Daň není krádež, stejně jako není každé zabití vraždou. Když máte povinnost platit daně, je to stejné jako když máte zakázáno vraždit."
Jinými slovy:
Daň není krádež. Proto máme povinnost platit daně.
Vraždit je zakázáno. Je tedy zakázáno vyhnout se neplacení povinných daní.
Každé zabití není vraždou. Neplacení povinných daní za určitých okolností není zločin.

Takže kdy nemusíme platit povinnou daň? Kdy jde tedy v příměru jen o "zabití v sebeobraně"?

"Daň není krádež, stejně jako není každé zabití vraždou. Když máte povinnost platit daně, je to stejné jako když máte zakázáno vraždit."
Jak jste to tedy myslel s tím "zabitím" v přirovnání k povinným daním?

Mohli bychom to tedy uzavřít - "dluhopisy se refinancují" a brzy to bude velmi zajímavé... čas ukáže...

"Kurzarbait, Antivirus"
Kurzarbait v přímou souvislostí s plošným zákazem chodit do práce je něco jiného než kurzarbait v souvislosti s nějakým výpadkem dodavatelů...
Dvojí metr pro podnikatele je HELL

"Nikdo není povinen splácet státní dluhy." Velmi zajímavá úvaha ... :)

"Koho státní dluh zajímá?"
"Držitele státních dluhopisů tak pouze zajímá, aby zde byla instituce, která jim kdykoliv ty státní dluhopisy smění zase na peníze/likviditu a tou institucí je centrální banka."

Počkejme si. Hádám, že "státní dluhopisy" budou jen cárem papíru.. :)

"A ta opatření se dělají obecná, nikoliv pouze pro ŠKODA AUTO."
Ne, tato opatření se nedělají obecná!!! proto se vede tato diskuze.
"Připomnělo mi to psychiatrické testy určené k zjištění psychopatických poruch osobnosti..."
Předpokládám, že jste je tedy už "zdárně" absolvoval, já zatím nemám tuto "zkušenost" :)

Cože??? "Vaše názory naopak krizi vítají."
Co tím chcete říct? Když komentuji realitu, tak krizi vítám??? Kritizuji státy, že dopustily tenhle mordor - skutečnou krizi oddálily a zatížily dluhem ještě nenarozené děti...
"Vaše kritika green dealu. :-) Ten to přece všechno ještě zhorší..." - Kritika green dealu je na místě, protože je to šílený projekt = velmi špatně načasovaný...

"Oni ti, co na příkaz vlády sedí doma, by rádi do té práce šli."
Tentokrát to není na příkaz, ale určitý výpadek dodavatelů... (malinko rozdíl)
"A o Vás si myslím, že jste jen další primitivní osoba, která startuje nenávist na první dobrou..."
Děkuji, ale příliš nerozumím z čeho tak usuzujete...
Budete takto pomáhat i ostatním podnikatelům, kteří mají velmi vážný výpadek dodavatelů? Bude jich hodně.

Ano - to právě předpokládám. "Přijde krize, na níž nebude stát adekvátně reagovat, lidé budou přicházet o práci/příjmy"
Stát sice bude mít "snahu" nějak reagovat, ale inflační spirála v kombinaci s green dealem je celkem dost smrtelná...
Minulá krize byla velmi slabým odvarem toho, co přijde nyní...

To jste napsal moc hezky:
"A záchrana ekonomiky není záchrana jedněch na úkor jiných. Je to záchrana všech, protože pokud by se té krizi nechal volný průběh, zasáhla by nakonec i ty, kteří dnes mají pocit, že ekonomika je zachraňována na jejich úkor."
Pokud zachraňujeme - musíme zachraňovat všechny. Pokud nezachraňujeme, tak "zachráníme jen určité vyvolené"??? Pokud se do toho plete stát, zavání to z dlouhodobého hlediska katastrofou...
Zkuste o té prasárně dnes popřemýšlet. Pan Kovanda totiž přesně o tom mluví.

:D

Ano, splácení hypotéky bude samozřejmě mnohem "obtížnější"... bude to celkem "peklo"...