Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Je to jak v tom vtipu: ancapáci chtějí ovládnout svět - a pak vás nechat na pokoji.
- Představme si ideologii, která by požadovala, aby celé území ČR bylo soukromým vlastnictvím nějakého šlechtického rodu, třeba Habsburků. Říkejme jí anarchomonarchismus. Anarchomonarchisté by říkali: "My jen chceme, aby území ČR bylo vlastnictvím Habsburků, kterým právoplatně náleží. Nechceme nikomu řídit život."
Bylo by to jako v tom vtipu: anmonáci chtějí ovládnout svět – a pak vás nechat na pokoji.

1. Ano, svoboda slova souvisí s otázkou jejího omezování, tudíž i cenzury; ale právo na cenzuru není svoboda slova. Urza o mazání na sociálních sítích mluvil mnohokrát; myslím, že skutečně řekl, možná opakovaně, že mít právo na své sociální síti mazat příspěvky jejich uživatelů je svoboda SLOVA. Neřekl to ostatně i v tomto videu? (Neviděl jsem ho.) "Nikdo důležitý" se vyjadřoval v tomto smyslu.
2. Kdyby Urza právo na cenzuru neoznačoval za svobodu slova, byl bych určitě spokojenější, než když to dělá. Video jsem neviděl, takže k jeho věcnému obsahu nemám co říct. Zákaz mazání příspěvků na sociálních sítí je pro mě přijatelná regulace, obzvláště v demokracii.

DODATEK DODATEK DODATEK
Způsobů nalezení vnitřní svobody je více, ale pokud si najdete skutečné vášně, dokážete si z nich vytvořit váš vlastní svět, ve kterém budete daleko svobodnější, bez ohledu na většinu vnějších okolností.
- Na tom je mnoho pravdy. Když osobu pohltí jedna vášeň, skutečně to odstraní ambivalenci. Protože pak co umožňuje pobyt s objektem vášně, je dobré; a co tomu překáží, je špatné. Otázka je, jak moc je takový stav pravděpodobný a samozřejmě zda je žádoucí.
Každopádně jak to Ondra napsal, je špatně: ty skutečné vášně můžou být vzájemně konfliktní (a velmi pravděpodobně budou), čili ambivalence/nesvoboda v mysli se tím neodstraní.

1. Podstatou toho, čemu se říká "nesvoboda v mysli", je ambivalence. To, že člověk může chtít dvě věci, které se navzájem vylučují. Kdo někdy chodil do práce, to zná. Ten pocit, kdy ráno zazvoní budík, z postele se vám vůbec nechce a zároveň víte, že MUSÍTE jít do práce, je dokonalý příklad "nesvobody v mysli". To, čemu psychiatři říkají obsedantně kompulzivní porucha, je tentýž jev.
2) Za zásadní považuji přiznání toho, že žijeme jiný život, než který chceme žít. Výmluvy typu „nemám na výběr” musí jít stranou.
- Chceme žít život, jaký žijeme, jinak bychom ho nežili (pokud nás někdo nenutí), A ZÁROVEŇ chceme žít jiný život. Ambivalence. Je to jako s tím vstáváním do práce.

Vy totiž nemluvíte o svobodě slova, ale o právu umlčovat druhé.
- Urza dělá přesně to, že slučuje svobodu slova a právo na cenzuru do jednoho pojmu, který nazývá svoboda slova. Zřejmě proto, aby to takto zabalené líp prodal. Kdo chce být proti svobodě slova (obzvláště na území bývalého Československa)? Kdežto proti právu na cenzuru nebo právu na absolutní kontrolu majetku je kdekdo.

Ještě jeden zdroj: ekonom George Loewenstein: Vysoký podíl sebevražd tvoří ty impulsivní. A když tito lidé při svém pokusu vzít si život selžou, už se o to znova nepokusí. V některých případech dokonce zpětně přiznávají, že jsou velmi rádi, že se jim to nezdařilo, pro některé je nezdařený pokus v podstatě očistnou událostí.
zde: http://www.lukaskovanda.cz/rozhovory-s-nobelisty/george-loewenstein/
Loewenstein zřejmě nemluví jen o psychiatrických případech – možná o nich nemluví vůbec. Ostatně podle szasziánů ani nejsou žádné psychiatrické případy, jsou jen psychiatrizované případy. Ve "Die Freigabe der Vernichtung lebensunwerten Lebens" se jedná o psychiatrické případy, protože zdrojem je psychiatrická monografie "Über den Selbstmord" od Roberta Gauppa. (Ačkoliv zda se ta konkrétní citace vztahuje k psychiatrickým případům, nevím. Je možné, že ne.) Pokud Loewenstein ty neúspěšné sebevrahy nepovažuje za psychiatrické případy, je to zřejmě jen proto, že informace o nich má z ne-psychiatrického zdroje.
Vůbec nemusím mít na mysli jen "psychiatrické případy". Co lidi, kteří trpí nějakou nemoci způsobující jim nesnesitelnou bolest apod. případy.
- 1. Jak víte, že takoví lidé nejsou "psychiatrické případy"? 2. Jak víte, že by nebyli vděční za zachránění? Je možné, že i Slobodan Praljak by byl vděčný, kdyby ho zachránili. To prostě nikdy nevíte.
zde: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/soud-pro-valecne-zlociny-v-haagu-prerusil-proces-s-chorvaty/r~e6a43c76d4f411e7ad1e0cc47ab5f122/

Máme tu reálný případ, kdy to tak přesně bylo, kdy Li prohlašuje, že jí "záchrana" vadila a způsobila ji další trauma. Ale ti jsi očividně dost bohorovný abys rozhodoval za ni a za všechny ostatní, co jsou v podobné situaci.
- Faktem je, že už v psychiatrické klasice "Die Freigabe der Vernichtung lebensunwerten Lebens" stojí, že zachránění sebevrazi jsou často velmi šťastni, že byli zachráněni, a většinou se znovu o sebevraždu nepokusí:
Diese Erretter vom Selbstmord handeln meist optima fide und gehen dann straflos aus. Eine starke Stütze für ihren Standpunkt bildet die Erfahrung, daß der gerettete Selbstmörder oft sehr glücklich über seine Rettung ist und den zweiten Versuch nach dem mißlungenen ersten meist unterläßt.
zde:https://www.gutenberg.org/files/44565/44565-h/44565-h.htm#FNanchor_28

Máte tam dvě chyby: 1. Píšete, jako by Vám v sebevraždě měl bránit "nějaký cizí člověk". Typicky to tak není: sebevražedné osoby udávají psychiatrům jejich blízcí. 2. Neberete v úvahu, že bez ohledu na to situace "osoba se chce zabít a její rodině to vadí" nastává a jaké to má sociologické implikace.
A je to zastřešeno třetí chybou jiného, vyššího druhu, totiž že nemůžete porozumět postoji naší společnosti k sebevraždám, pokud nerozumíte psychiatrii jakožto sociálnímu jevu (který má nějakou historii a jehož protagonisté mají nějaké zájmy) a jakožto nauce nebo ideologii (která má nějaké základní myšlenky). Za tím, o čem mluvíte, skutečně jsou jak relativně hluboké chybné psychiatrické myšlenky o osobě a mysli, tak především existence psychiatrie jakožto sociálního jevu, který má nějaký raison d'etre, a existence psychiatrů tj. jednajících osob, sociálních aktérů, kteří mají jakožto psychiatři společný zájem. Pokud tomuhle nerozumíte, nemůžete pochopit, co se děje: můžete jen plácat, že vám stát v něčem brání, ale jste úplně mimo. Už to tady jednou bylo, když jste odsuzoval válku proti drogám.
Hodí se zde pasáž ze Szaszova The Myth of Mental Illness: By helping the person become explicitly aware of the events that have influenced his life in the past, the persistent effects of these events on his future can be mitigated and indeed radically modified. In my epistemological analysis of the problem of mental illness, I have relied in part on the same method and premise—namely, that by becoming explicitly aware of the historical origins and philosophical foundations of current psychiatric ideas and practices, we may be in a better position to modify them than we would be without such self-scrutiny.
Jinak řečeno, chtít změnit postoj společnosti k sebevraždám/drogám bez znalosti historical origins a porozumění philosophical foundations (a znalosti sociologie a ekonomie příslušných institucí) je marné. Tak jako se vám nejspíš nepodaří zlepšit svůj život, pokud neporozumíte the events that have influenced your life in the past – zde ve smyslu "události, které váš život utvářely do té podoby, se kterou nejste spokojen".

Opět a zase ten samý stokrát ukázaný nesmysl: v článku i Urzově odpovědi. Státnost státu nespočívá v tom, že by stát vlastnil území, ale v tom, že území kontroluje. Proto ČR nemusí vlastnit celé území ČR, a je na celém jeho území státem. A proto v ankapu vasba nemusí vlastnit téměř žádné území, a přesto bude státem. (A proto je kapitalismus <=> anarchismus nesmysl.)
A proto Republic of Rose Island a Liberland nejsou ministáty: protože své území nekontrolují. Kdyby ho dokázaly kontrolovat, nemohlo by být vyhozeno do vzduchu/zazděno.
Kdyby si anarchokapitalisté koupili veškerou půdu malého státu, stát by tím nezrušili, pokud by stát území nadále kontroloval.
A kdyby anarchokapitalisté to území začali kontrolovat sami, tak by se tím stali státem. Pak by prostě vznikl nový stát: jako vzniklo Slovensko nebo Liberland.

Jistě, působí to složitě; to ale jen proto, že Urza píše zmateně. Důsledná analýza zmateného textu vždy působí složitě. Umím vysvětlit velmi jednoduše, o co jde; chtěl jsem se ale přidržet Urzových formulací.
Takže teď vlastními slovy. Tyto Urzovy zmateniny jsou důsledkem toho, že když ankapáci mluví o společnosti, mluví o něčem jiném, než když o společnosti mluví například demokraté.
Když o společnosti mluví demokraté, mluví o společnosti vzniklé společenským mechanismem, který chtějí zřídit a jsou odhodláni bránit; když o společnosti mluví ankapáci, mluví prostě o tom, jakou společnost chtějí. V jejich řeči a myšlení společnost (anarchokapitalistická) nefiguruje jako důsledek společenského zřízení či mechanismu, který oni podporují; figuruje v ní prostě jako společnost, kterou oni chtějí. Takže demokratická společnost je důsledek fungování demokratického společenského mechanismu, kdežto anarchokapitalistická společnost je prostě společnost, kterou chtějí anarchokapitalisté (lidé nazývající se anarchokapitalisté).
Celá řada nápadně paradoxních tvrzení ze stokových článků jsou implikacemi tohoto rozdílu.
Pro jistotu ještě jednou:
demokratická společnost v myšlení demokratů = společnost vzniklá jako důsledek existence demokratického společenského mechanismu
anarchokapitalistická společnost v myšlení ankapáků = společnost, kterou ankapáci chtějí (která ale není důsledkem existence nějakého anarchokapitalistického společenského mechanismu).

Dobrá, tak jak rozumíte těm dvěma Urzovým větám?

To je fakt síla. Podle Urzy můžou lidé na volném trhu jednat proti principům volného trhu… A stále to bude volný trh! Anebo můžou v ankapu jednat proti principům ankapu a stále to bude ankap! (Protože ankap => volný trh, mělo by to platit.) Co říct na takovou pošetilost?
"Volný trh" odkazuje ke stavu společnosti, kdy se lidé chovají určitým způsobem, což se nazývá "volný trh". Urza říká: "Když se lidé na volném trhu (= lidé chovající se způsobem Z) rozhodnou porušit principy volného trhu (= rozhodnou se chovat jinak než způsobem Z: Bude se soudit podle zákonů které lidem nejvíce vyhovují. Na trhu může vzniknout poptávka po masovém pošlapávání vlastnických práv.), stále to bude volný trh a zřejmě i ankap (= budou se stále chovat způsobem Z).
Co za Urzův "volný trh" dosadit jiného než "lidé chovající se určitým způsobem nazývaným 'volný trh'", aby to dávalo smysl a aby ČR nebyla ankap? Že by volný trh byli vlastnící? Nebo lidé, kteří nabyli majetek v souladu s NAPem? Ani jedno nedává smysl a v obou případech by ČR byla ankapem – obzvláště když je podle NAPu majetkem i vlastní tělo. Rozumí tomu tady někdo? Umí to někdo vyložit, aby to dávalo smysl a ČR nebyla ankapem?
Zařazuju do pořadníku nesmyslů na rigorózní vyvrácení.

A la Plaskačka

Už se blíží den,
už se blíží den,
kdy nesmysl "Kapitalismus je vrcholným vyjádřením anarchie a anarchie je vrcholným vyjádřením kapitalismu"
bude vyvrácen.

Už se blíží den,
už se blíží den,
kdy nesmysl "Kapitalismus je vrcholným vyjádřením anarchie a vice versa"
bude vyvrácen.

Trička se budou
vyhazovat.
Tabule se budou strhávat
(nebo přepisovat)
(nebo zakrývat).

Už se blíží den,
ten slavný den,
kdy nesmysl "kapitalismus je vrcholné vyjádření anarchie a anarchie je vrcholné vyjádření kapitalismu. Nejen, že jsou kompatibilní, ale jedno bez druhého ani nemůže plně existovat"
bude rozcupován.

A proč by nemohl fungovat? 70 je víc než 30… Taky záleží na tom, co by těch 30% bylo za lidi, jak by byli bohatí a ozbrojení. Každopádně obecně není na představě, že 70% obyvatel území vnutí liberální demokracii 30 procentům, nic neuvěřitelného.

Pokud území ankapu nekontroluje vasba, kdo zajištuje, že tam platí NAP (+ ty nespecifikované odchylky od NAPu, které anarchokapitalismus připouští)?

To je problém mnoha kritiků ANCAPu, že nechápou jeho základní principy.
- V tomto případě si špatně představují ankap obě strany: Norbert vytváří chybnou analogii, Vy ankap chybně obhajujete.
Obdobou "Nelíbí se ti, co dělá stát? Tak odejdi." není v ankapu "Nelíbí se ti, co chce vlastník pozemku? Tak odejdi". Protože obdobou státu v ankapu není vlastník pozemku, nýbrž vasba. Takže správně je to takhle:
Ve státu: Nelíbí se ti, jak stát kontroluje území (které nevlastní)? Tak odejdi.
V ankapu: Nelíbí se ti, jak vasba kontroluje území (které nevlastní)? Tak odejdi.
V OBOU případech se jedná o nespokojenost s kontrolou území subjektem, který území nevlastní. Norbert vytvořil špatnou analogii, že obdobou státu (ve smyslu organizace) je v ankapu vlastník území. Vy chybně argumentujete, že stát není vlastník území – to je nepodstatné.
Tohle jsou základy. Po pěti letech diskutování by tohle už mělo být všem jasné.

i Urza pomerne casto rika, ze ancap nejde nastolit revoluci - protoze by ho proste vetsina lidi nechtela, coz uplne vylucuje, aby mohl existovat.- Což je prokazatelný nesmysl, který zde už byl mnohokrát vyvrácen. Je možné, že Urza si už uvědomil, že v tomhle pořádně ujel, a už to neříká. Mlčením ale ten průšvih, že tuhle hovadinu řekl v DVTV (s vážnou tváří a jiskrou v oku), nesmaže… Už navždy bude lidi napadat: "Jak můžeme brát vážně člověka, který zcela vážně pronáší takové hovadiny?" nebo "Jak můžeme vědět, že jiné věci, které Urza říká – stejně vážně, zaujatě, soustředěně a jiskrně – a které nám dávají smysl, nejsou stejné hovadiny, jenom je nedokážeme odhalit, protože se jedná o složitější otázky?".
Jediná možnost je, že Urza natočí opravné video, kde uzná svou chybu a vysvětlí jaké myšlenkové pochody ho k nesmyslnému závěru dovedly. To je jediný způsob, jak by mohl znovu získat ztracenou důvěryhodnost a vážnost.

Ne, je to kvůli tomu, že věta "pokud je po něčem poptávka, pak se na tom dá vydělat a dříve či později nějaká firma s vidinou zisku tuhle poptávku uspokojí" neplatí pro poskytování práva.
Firma poskytující ankapákům let/teleportaci na Měsíc se v principu může objevit zítra. Ale zítra se nemůže objevit firma, která by jim poskytla život ve svobodné společnosti, protože taková firma by nejprve musela porazit stát – čímž by se okamžitě ona stala státem. Pak by věta "pokud je po něčem poptávka, pak se na tom dá vydělat a dříve či později nějaká firma s vidinou zisku tuhle poptávku uspokojí" neplatila pro poskytování ne-anarchokapitalistického práva.
ZÁVĚR: Věta "pokud je po něčem poptávka, pak se na tom dá vydělat a dříve či později nějaká firma s vidinou zisku tuhle poptávku uspokojí" neplatí pro poskytování práva, čili by Qwertuska měla uznat, že její ideologie je chybná.

Říkáte dvě věci: 1. Že nahlášení šikany bývá ignorováno. 2. Když šikanovaná osobu šikanu nahlásí, stigmatizuje jí to.
K 1: Nevysvětluje to, proč šikana není hlášena. Šikanovaní žáci dopředu vědí, že to bude ignorováno? Je to ignorováno na všech školách?
K 2: To je v souladu s mým vysvětlením. Proč by měl žák věřit, že nahlášení šikany ho stigmatizuje? Protože i on věří, že není normální, a proto je šikanován, tudíž nahlášením šikany by upozornil na svou nenormálnost, což nechce. Proto šikanu typicky nenahlásí.
Je to stejný jev, jako že násilně hospitalizovaní typicky nemluví o tom, že byli násilně hospitalizováni. Proč o tom nemluví? Protože jim hrozí, že budou šikanováni? Ne, protože nechtějí upozorňovat na svou nenormálnost.
Ostatně šikana je v malém to, co je psychiatrie ve velkém: šikana je psychiatrie ve třídě a psychiatrie je šikana ve společnosti. Psychiatrie je institucionalizovaná šikana.

Proste by me nekdo musel presvedcit, ze moje moralka, ktera rika "at kazdy kazdeho necha na pokoji, pokud mu tento nijak neoblizuje, a nikdo nema pravo nikomu ublizovat a delat mu veci, ktere on sam nechce" je spatna.
- Taková morálka je špatná, protože je nekonečně naivní. Nijak neřeší situace "Karel si myslí, že mu ubližuje Franta; Franta si myslí, že mu ubližuje Karel". Což jsou téměř všechny situace. Situace "Karel si myslí, že mu ubližuje Franta; Franta si myslí, že ubližuje Karlovi" jsou vzácné a nepředstavují politický problém. Vlastně říkáte: "Někdo by mě musel přesvědčit, že moje morálka která říká 'ať každý činí dobro', je špatná." Jenže co je to "dobro"? To Vaše morálka nijak neřeší.
"Ať každý nechá každého na pokoji" je "presumpce legitimnosti současného/prvotního stavu". Už jsem zde ukázal její neudržitelnost. Neexistuje žádný stav, sebevíc vzdálený v minulosti, pro který by platila presumpce legitimnosti. Neplatí nikdy.

Za mě co by bylo potřeba vyvrátit ani není tak složité. Musel by mě někdo přesvědčit, že jsou v lidské společnosti oblasti, kde neplatí, že pokud je po něčem poptávka, pak se na tom dá vydělat a dříve či později nějaká firma s vidinou zisku tuhle poptávku uspokojí.
- Mezi anarchokapitalisty V Česku i ve světě je poptávka po životě ve svobodné společnosti, jak oni říkají. Přesto se dosud neobjevila firma, která by chtěla s vidinou zisku tuto poptávku uspokojit, nevypadá to, že by se v budoucnosti objevila, a dokonce sami ankapáci s tím nepočítají. Stačí? Máte pravdu, že nebylo složité to vyvrátit…

1. Podstata sporu spočívá v tom, že Vám připadá (tak jako miliónům Čechů), že kritérium nebezpečnosti (Pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy) omezuje pravomoc psychiatrů; já tvrdím, že kritérium nebezpečnosti specifikuje svévoli psychiatrů.
Je to jako byste řekl, že právní předpis ustanovující, že "Žena může být zavražděna a znásilněna Jirkou Strakou, jestliže se nachází ve Strakově blízkosti, v potemnělé a a liduprázdné části Prahy, bez doprovodu, bez psa, beze zbraně, je mladší 30 let a Strakovi se líbí" omezuje pravomoc Jirky Straky.
Rigorózní argument dodám do několika dnů.

2. OTÁZKA: Připouštíte možnost, že formulace Listiny je obecná ("držení osoby v ústavní zdravotnické péči bez jejího souhlasu") ne proto, že jejím účelem je povolit víc věcí, ale proto, aby se tak odvedla pozornost od věci, kterou chce povolit?
Jinými slovy, připouštíte že účelem obecné formulace nemusí být zahrnutí více věcí, ale zastření věci?
Copak nemáme zkušenost, že lidé mluví obecně proto, aby něco určitého nemuseli říct, vyslovit? Nikdy jste nemluvil obecně, protože jste něco určitého nechtěl říct?

Není to legrace. Co je špatně? A proč šikanovaní školáci šikanu typicky (nebo téměř nikdy) nenahlásí, pokud to není z důvodu, který jsem uvedl?

Já znám ten zákon. Co to ale mění na tom, že povolení "držení osoby v ústavu zdravotnické péče bez jejího souhlasu" je v Listině kvůli psychiatrii (a jen kvůli psychiatrii) a že se tím myslí násilná psychiatrická léčba (a jen ona)? Vždyť je to záměrně takto formulováno a spojeno s těmi dalšími věcmi, aby to vypadalo, že je tady nějaké obecné "držení osob v ústavech zdravotnické péče" a zastřelo to tu prostou skutečnost, že zde máme dvě instituce sociální kontroly: policii a psychiatrii. Je pro Vás tak těžké pochopit, že stejnou normu, stejné sdělení můžete naformulovat tak, že něco bije do očí, nebo tak, že je to nenápadné? Potřebujete nakopnout? Opět a zase anarchokapitalističtí naivkové… Parsifalové se zvlhlýma očima a horoucím srdcem, kterým vůbec nemůže vstoupit na mysl něco tak nečistého a nízkého, jako myšlenka, "že by někdo schválně popsal věc tak, aby z textu měl čtenář takový pojem o věci, který pisatel chce, aby čtenář měl". To je pro anarchokapitalisty nepředstavitelné… Proč? Protože "podle sebe soudím tebe" nepřestalo platit, takže pro ankapáky jsou všichni lidé takoví parsifalové, které něco takového vůbec nemůže napadnout.
1. Osoba v bezvědomí. To je sice ošetření osoby bez jejího souhlasu, ale ne proti její vůli. Takže to není problém. Myslíte, že kvůli něčemu takovému je třeba přidat odstavec do Ústavy? (Upozorňuju na další ústavně-psychiatrickou vypečenost: formulace nezní "proti vůli osoby", ale "bez jejího souhlasu". Oceňuju. Ale určitě to tak není záměrně. Pro parsifala ne…)
2. Nakažlivá choroba. Otázka: Kolik lidí byl poslední rok násilně léčeno kvůli nakažlivé chorobě? Odpovím: Nula. A za posledních deset let taky nula. Kolik si myslíte, že je v ČR ročně násilných hospitalizací na psychiatrii? Oficiálně asi 20 tisíc, takže ve skutečnosti tak 30-40 tisíc. (Psychiatři používají tři způsoby, jak oficiální počet násilných hospitalizací snížit.) Každopádně je dnes v Česku zavíráno na psychiatrii víc lidí než do vězení.
Případy nosičů chorob se řeší domácí karanténou, nikoliv násilnou hospitalizací. Navíc šíření nakažlivé choroby je trestný čin, takže proč by to mělo být v ústavě?
3. Sice jste to nenapsal, ale další věcí, která tam myslím je, je první pomoc při závažných, život nebo zdraví ohrožujících stavech. I kdybychom připustili, že je to něco tak důležitého a chtěného, že by to mělo být povoleno v ústavě, skutečně věříte, že kdyby ústavodárce chtěl povolit TOHLE, zvolil by formulaci Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu.?

ZÁVĚR: Dokázal jsem, že ustanovení o "držení osoby v ústavní zdravotnické péči bez jejího souhlasu" je v Ústavě jen kvůli psychiatrii. A že je takto obecně formulováno a v příslušném zákoně jsou uvedeny další případy držení osoby právě proto, aby to zastřelo, že je to jen kvůli psychiatrii. Přesně řečeno, aby to zastřelo prostou skutečnost, že v ČR máme dvě instituce sociální kontroly: policii a psychiatrii.

P.S. Uvědomte si, že žijete ve zkaženém, strašně zkorumpovaném světě. Proberte se, procitněte, uvědomte si zkorumpovanost světa, uzpůsobte podle toho svůj život. Nemůžete přece všemu takhle parsifalovsky věřit! Uvědomte si tu absurdnost: Označujete se za anarchokapitalistu, přečtete si zákon (!!!) a bez sebemenšího podezření přijímáte, co tam stojí. Parsifal hadr…

1) Mě to zvláštní nepřijde. Teď si jeden ústavní soudce rozmyslel, že volební zákon, který sám jako poslanec předložil, je proti ústavní. Tohle je příklad vaší naivity jako etatisty.
- Ale no tak… "Jeden volební zákon a jeden ústavní soudce" versus "300 let násilné psychiatrie, desetitisíce soudních rozhodnutí o umístění na psychiatrii v Česku ročně, samozřejmá součást právnického vzdělání, ombudsman, Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva, mezinárodní úmluvy, to všechno krát 50", protože ústavy evropských zemí tohle budou mít podobné.
Násilná psychiatrie je v Ústavě povolena záměrně. Protože kdyby v ústavě nebyla, byly by zákony o psychiatrii v rozporu s článkem 2 Ústavy. Když je psychiatrie v ústavě výslovně povolena, tak to vypadá, jako že to je v souladu s Ústavou; rozpor s článkem 2 (a Listinou a duchem) se ignoruje. Je to záměrné.

2) Jinak, tak extrémně kritický pohled na psychiatrii jako vy, většina lidí, včetně zákonodárců a soudců, nesdílí. Takže se tomu nelze teprve divit.
- K poznání protiústavnosti psychiatrie není extrémně kritický pohled na psychiatrii třeba, stačí všeobecné vzdělání. Jak už jsem napsal: Právníci vědí, že psychiatrie je protiústavní. Je to záměrné. Nejde to udělat jinak, tak se to prostě musí dělat takhle…

2) Tak, jedná se o zákon č. 372/2011 Sb. § 38. Tam se opravdu nemluví jen o psychiatrii.
- Nebudu teď hledat ten zákon. V Ústavě se "držením v ústavu zdravotnické péče" myslí jen psychiatrie. Co jiného se tím myslí, kromě psychiatrie?
3) Ne, říká, že (1) Pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže b) ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy
- 1. To znamená, že psychiatr může zavřít na neurčitou dobu kohokoliv, kdo je nějak nebezpečný; stačí když o něm řekne, že "jeví známky duševní poruchy".
2. Což je v rozporu s článkem 2 Ústavy (a s článkem 8 Listiny), protože samozřejmě neexistují žádné zákony stanovující, že kdo dělá to a to, má být zavřen na psychiatrii a násilně léčen (kór na neurčitou dobu).
3. Pokud by tato norma měla nějaký praktický dopad, jako že nemá, tak by jen OMEZOVALA lidi, které psychiatři můžou zavírat. Ale to, že můžete svévolně zavírat jen určité lidi (lidi, o kterých máte informaci, že jsou nebezpeční), přece neznamená, že je nezavíráte svévolně.
4. Navíc tato norma psychiatry nijak neomezuje (naopak jim náramně vyhovuje: proto jsme taky proti ní za 30 let od psychiatrů neslyšeli ani píp, ač z jejich pohledu je naprosto nesmyslná, nelidská a škodlivá). Když někoho psychiatři chtějí zavřít, tak ho prostě zavřou. Když chcete dostat na psychiatrii někoho, koho psychiatři chtějí zavřít, tak ho tam vždy dostanete i s kritériem nebezpečnosti: prostě na dotyčného zaútočíte, zavoláte psychiatry, řeknete, že on napadl vás, a je to… Tak se to dělá.

4) Take ne. Musí představovat ohrožení pro sebe a své okolí. Ne že ho může psychiatr zavřít, kdy chce.
- Ale psychiatři CHTĚJÍ zavírat jen lidi, o kterých mají informaci, že jsou nebezpeční. To přece neznamená, že to není svévolné. Svévolné zde znamená "NEZÁVISEJÍCÍ na splnění stanoveného kritéria v jednání osoby" (kterou chcete zavřít). To je jako byste řekl, že Jirka Straka nevraždil ženy svévolně, protože protože přece vraždil jen ty, které pobývaly v Praze, chodily v noci po městě samy, byly mladé, Strakovi se líbily… Jinými slovy, zákonitost nevylučuje svévolnost.

1. Na první odstavec už jsme odpověděl přímo Vám.
2. Pokud ty zákony říkají, že někdo může svévolně někoho zavřít, tak jsou s LZPS a Ústavou v rozporu (nic překvapivého), ale není to rozpor v těchto třech původně zmíněných ustanoveních. Takže IMHO spíše platí tvůj bod b) - může jít o rozpor psychiatrické praxe a zákonů, které ji upravují s LZPS a Ústavou
- Jak už jsem napsal, tomu nelze věřit, protože 1. by to znamenalo, že ústavodárce nevěděl, co ustanovuje, a že předpokládal psychiatrie v ČR už nebude fungovat tak, jako fungovala stovky let předtím po celém světě. 2. Pokud by toto nestačilo, tak je neuvěřitelné, že by si za 30 let nikdo nevšiml, že psychiatrická praxe je protiústavní. Tím spíš, když psychiatrické případy běžně řeší ombudsman, řešil je Ústavní soud a určitě i mezinárodní soudy.

1) Já si myslím že to tam jasně stojí.
- Jasně to tam stojí, ale má to úplně jiný význam! A samozřejmě předpokládám, že ústavodárce věděl, jaký to má význam, že věděl, co ustanovuje. A je jisté, že to věděl.
2) A vůbec se tam nemluví o psychiatrii, to specifikují až další zákony.
- Že tam stojí "ústavní zdravotnická péče" a ne "psychiatrická nemocnice" (nebo tehdy ještě "psychiatrická léčebna") taky zavání křiváctvím – že záměrně použili hyperonymum, aby to nebylo tak nápadné. Odkazuje to JEN na psychiatrickou kontrolu společnosti, na nic jiného. Opakuju, že ústavodárci věděli, co ustanovují: první psychiatrická nemocnice vznikla v Paříži v roce 1650, takže po 340 letech nepřerušeného evropského zavírání na psychiatrii a po celé řadě "zneužití psychiatrie" (např. v SSSR nebo v nacistickém Německu) by už ústavodárci měli vědět, o co jde (a věděli).
3) A ty určují, za jakých podmínek se tak může psychiatr rozhodnout.
- Určují, že psychiatr může zavřít, koho chce.
4) Není to tak, že by chtěl tak tě zavře.
- Právě že to tak je.
5) Reálně to tak asi částo funguje, může si důvod vymyslet
- A jaký si myslíte, že je ten "nevymyšlený" důvod? Co to podle Vás je?
6) …stejně jako třeba policajt když tě pošle podusit do CPZ.
- Ne, policista nemá takové právo.

1. Napsal jsem to stručně už předešlém příspěvku: Psychiatrická praxe je protiústavní. Je v rozporu s vládou zákona, tedy s článkem dva Ústavy: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá., protože při násilných hospitalizacích nejsou lidé zavíráni na neurčitou dobu a násilně léčeni proto, že by to ukládal zákon, ale proto, že to chce psychiatr.

2) Nicméně nevidím tam to porušení, první dvě slova odstavce 6 jsou naopak reiterací jako ve zmiňovaných třech předchozích příkladech
- Ano, formulace je stejná, ale odkazuje k něčemu jinému. A o to přece jde: Důležitý je význam ustanovení, ne slova v něm použitá. Jde o to, že formulace "zákon stanoví, jak to bude" normálně znamená "zákon stanoví, jací lidé mají být zavíráni", kdežto případě odstavce 6 článku 8 Listiny to znamená "zákon stanoví, že psychiatři můžou zavírat, koho chtějí". Existenci takových zákonů (nebo "zákonů") ale Ústava v článku 2 výslovně zakazuje, zakazuje to i Listina v článku 8 a je to zcela zjevně proti duchu Ústavy a Listiny.

3) dále je tam napsáno, že si právě nemohou zavírat a léčit, koho chtějí.
- Kde to tam vidíte? Kde je tam nějaké omezení? V Listině stojí tohle: (6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.
A onen zákon ("zákon") stanovuje, že s osobou může být takto jednáno v případech, kdy to chce psychiatr.

Takovou odpověď jsem čekal. Typická anarchokapitalistická naivita. Na tom je legrační, jak tihle naivkové působící jako naprosto nedotčení životem sami sebe vidí jako strašně sofistikované lidi v kontrastu se státisty, kteří jen tupě poslouchají autority. Většího sebeklamu nebylo.
1) Ten článek ústavy říká, že se vás nemůžu zavřít já jen tak protože chci.
- 1.1 Pokud myslíte článek 2 Ústavy, tak ten je přece v pořádku. Jde o to, že Listina je s ním v rozporu (a sama se sebou). 1.2 Tento článek rozhodně neříká jen, že vás nemůžu zavřít já jen tak protože chci. Musím mít zákonné oprávnění. Říká něco podstatně určitějšího.
2) Jinak řečeno, zákon vám ukládá povinnost psychiatra poslechnout . Vždyť tím ods. (6) začíná: "zákon stanoví.. . "
- Ano, a v tom je ten rozpor. Mezi Listinou a Ústavou a v samotné Listině.

3. Hlavně že jsem vám vypsal všechny možnosti… Napsal jsem přece, že jsou tři možnosti: a) rozpor je mezi Ústavou a Listinou a v Listině b) rozpor je mezi psychiatrickou praxí a těmito dokumenty (psychiatrická praxe je v rozporu s Ústavou a Listinou) c) rozpor mezi Ústavou a Listinou a v Listině ve skutečnosti neexistuje, protože to, co se v těchto dokumentech myslí zákonem, rozpor nepřipouští. Možnost b) jsem zamítl jako nesmírně nepravděpodobnou a možnost c) jako absurdní. Načež Vy otráveně odpovíte, že to je samozřejmě c)…
PROČ TO TAK NENÍ: Z ducha i litery Ústavy ČR plyne, že Ústava nepřipouští zákony, které by dovolovaly nějaké skupině lidí (třeba poslancům) svévolně zavírat lidi. Jaký smysl by pak měla věta Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá., kdyby mohly existovat zákony stanovující "Členové organizace O můžou dělat, co chtějí" (svévolně zavírat lidi nebo jinak zasahovat do jejich životů).
Stejně tak v článku 8 Listiny, kde se nakonec povolují násilné hospitalizace je hned TŘIKRÁT po sobě v ustanoveních o trestním stíhání, trestu odnětí svobody, zadržení a vazbě formulace "jen pokud to stanoví zákon":
2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně.
5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
Což jistě nepřipouští možnost, že by zákon mohl stanovit, že soudce může posílat do vězení/vazby, koho chce, nebo že policie může zadržovat, koho chce. K čemu by potom ta ustanovení byla, když by stát nijak neomezovala?
Takže v Ústavě je tento princip (vláda zákona) nejprve přesně formulován (navíc hned na začátku, v článku 2, což svědčí o jeho důležitosti a nadřazenosti), pak je v Listině v článku 8 třikrát uveden, a pak je v témže článku v odstavci 6 porušen, neboť tam se říká, že psychiatři můžou zavírat a násilně léčit, koho chtějí.
Jediný smysl dávající výklad je, že odstavec 6 článku 8 Listiny je v rozporu s odstavcem 2 téhož článku, s článkem 2 Ústavy a s duchem Ústavy a Listiny.

Psychiatrická praxe je protiústavní. Je v rozporu s vládou zákona, tedy s článkem dva Ústavy: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá., protože při násilných hospitalizacích nejsou lidé zavíráni na neurčitou dobu a násilně léčeni proto, že by to ukládal zákon, ale proto, že to chce psychiatr.
A protože násilné hospitalizace jsou povoleny v Listině, a protože v Listině je znovu vyhlášena vláda zákona (jinými slovy), musí tam být nutně rozpor: mezi Ústavou a Listinou a v samotné Listině.
Jsou sice možné ještě dva jiné výklady: a) Že rozpor není v Ústavě a Listině, ale mezi psychiatrickou praxí a těmito dokumenty. Tj. že psychiatrická praxe prostě porušuje Ústavu a Listinu, a ty dokumenty jsou v pořádku. b) Že slovem "zákon" se v Ústavě a Listině myslí něco, co rozpor nevytváří. Jenže první výklad je nesmírně nepravděpodobný a druhý absurdní, takže je to tak, že mezi článkem 2 Ústavy a článkem 8 Listiny je rozpor a mezi odstavcem 2 a odstavcem 6 článku 8 Listiny je rozpor.

Článek 2 Ústavy:
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Článek 8 Listiny:
(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
(6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

1. Ústavou se samozřejmě zavazuje jen stát. Nevím, jakou pasáž myslíte. Pokud tuhle: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá., tak v ní se stát zavazuje, že nepoužije násilí vůči občanu, který dělá, co není zákonem zakázáno, a že nebude občany nutit k ničemu, co neukládá zákon.
2.1 Máme zastupitelskou demokracii, ne přímou. Občané nehlasují o zákonech, ale o tom, kdo je má tvořit. Ústavodárce dostal od lidu pověření vytvořit ústavu, a tak prohlašuje jeho jménem "My, občané České republiky přijímáme tuto Ústavu České republiky". Proto tam je prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců. A nestojí tam, že to pověření dostal od všech občanů ČR.
2.2 I kdyby ústavodárce žádný mandát od lidu nedostal; kdyby se nikým nezvolení lidé rozhodli, že založí nový stát, i tak by mohli ústavu začít "My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku…". Znamenalo by to "my občané ČR, kteří chceme nový stát". Na množné číslo stačí dva lidé.
2.3 Pokud je to myšleno, že jste se do ČR narodil a nikdo se Vás neptal na souhlas, pak to nijak nesouvisí s Ústavou. "My občané České republiky v Čechách" odkazuje na lidi, kteří žili v době schválení Ústavy. Jinak viz předešlý bod 3.
3. To je ovšem smutné.
4.1 Poslanecká imunita. Rovnost před zákonem znamená, že pro všechny platí stejné zákony, ne že zákony všem dávají stejná práva. Když chcete mít práva, jako má poslanec, musíte se stát poslancem. To už byste mohl říct, že nerovnost před zákonem je, že poslanec má právo hlasovat o zákonech, a vy ne. Takže to není protiřečení.
4.2 Povinná školní docházka není považována za "nucenou práci nebo službu". A správně: Je snad dobrovolné studium na střední škole dobrovolná práce nebo služba pro někoho? Takže to není protiřečení. Navíc povinná školní docházka je do 15 let, čili se týká jen dětí, u kterých benevolentní donucování není považováno za problém.