Cena, náklady, nabídka a poptávka – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Cena, náklady, nabídka a poptávka... a Hofman!

Já to chápu tak, že nákladová hodnota se projevuje v dlouhodobém měřítku.
Krátkodobě, když chce výrobce uvolnit sklady, dá slevu, aby zboží rychleji vyprodal. Klidně i pod výrobními náklady.
Ale dlouhodobě by pod náklady nikdo neprodával, páč by zkrachoval.

Takze vlastne ne teorie hoddnoty, ale spis model trhu.
Navic plati jen u aktualnich technologii. Kdyz neco zastara, tak uz navzdy bude cena pod nakladama na vyrobu

Nebo aspoň agregátně. Prodejna prodá za podnákladovou cenu zboží, kterému se blíží datum doporučené spotřeby ale ztráty hradí z prodeje ostatního zboží, takže víc zboží musí být nad náklady.

Ale je to v souladu s teorií, že cena není určena náklady ale nabídkou a poptávkou, protože v tomto tvrzení se nemyslí cena agregátně ale cena konkrétní transakce. K transakci potřebujete jednoho jediného člověka, který ten jeden konkrétní kus zboží koupí. A jemu jsou nálady ukradené, on se řídí svým užitkem. Navíc zákazník náklady vůbec nevidí. Ty vidí jen ten prodejce. A to ještě kdyby výrobek vytvořil z přírodních surovin. Zpravidla koupil on sám nějaký polotovar za cenu, která mohla ale také nemusela odrážet náklady.

Hodně se mi líbil pokus Marka H. o obhajobu směnné hodnoty v debatě s Urzou. Nesouhlasím, ale pokus to byl hodně dobrý - uznat vliv nabídky a poptávky, přesto si v pozadí ponechat tu virtuální hodnotu pro udržení teze vykořisťování. (jestli se Marek vrátí zpět a dokáže lépe objasnit kalkulaci té směnné hodnoty, smeknu za odvahu. za mě předem ztraceno, ale smeknu rád)

Mne osobne sa na debate Urzu s Markom Honcovičom nepozdával už pojem směnná hodnota. Možno je to tým že čeština nie je môj rodný jazyk, ale směna je predsa synonymum slova výmena, takže směnná hodnota je cena. A to čo nazýva Marek směnnou hodnotou je hodnota nákladová. Urza ho slovíčkarením natoľko zblbol až to potom fakt vyznelo ako keby Marek nevedel o čom hovorí. Napríklad tá asi štvrťhodinová debata o slovíčku oscilovať, hádam každý chápe že cena sa nehýbe pravidelne podľa sínusoidy, takže tú osciláciu nemôžeme brať doslovne. Ale Urza svoju argumentáciu postavil práve na doslovnom výklade pojmu oscilácia.
Pritom je to jasné ako facka a netreba vymýšľať žiadne nemerateľné virtuálne "hodnoty" : predajná cena je vyššia než nákladová hodnota - firma je v zisku. Predajná cena je nižšia než nákladová hodnota - firma je v strate.

Oscilace nemusi byt sinusoida. Musi ale byt stridave vys a niz. Kdyz je to navzdy niz, tak to proste neni oscilace. To uz by pak oscilace byla uplne vsechno

OK, viem že som to trocha zjednodušil, ale stále nerozumiem tomu že prečo by jedno nevhodne zvolené slovíčko oscilácia malo vyvrátiť nákladovú teóriu. Keď navyše vieme že v účtovníctve sa dodnes používa.
A za druhé, Urza vedome obišiel Marekovu námietku o veteránoch, že teda tá predajná cena môže po čase stúpnuť naspäť nad nákladovú hodnotu.
Nehovoriac o nereálnych podmienkach aké Urza nasimuloval. Predsa aj keby niekto vymyslel dopravný prostriedok výhodnejší než auto tak ho nedokáže dodať zo dňa na deň na trh milióny kusov, aby kompletne pokryl dovtedajší dopyt po autách.

Tam nejde o to, ze by bylo blbe zvolene slovo oscilace. Jde o to, ze diky novym technologiim se stava to, ze cena je dlouhodobe (klidne i navzdy) nizsi nez vyrovbni naklady.
Na argument veteranem Urza odpovidal-aut jsou na svete stamiliony. Kolik je na svete sberatelu?
A pak je k tomu jeste jeden argument. Je mnoho starych veci co nikdo nesbira. Napriklad diskety.
A proc by vytlaceni melo probehnout ze dne na den? I pokud bude trvat 10 let tak to nic nemeni na tom, ze pak cena vytlacene veci bude navzdy nizsi nez naklady.

Práveže ide o to slovíčko oscilácia. Predsa ani ja ani Marek netvrdíme že nákladová hodnota sa rovná predajnej cene. Takže bez toho slovíčka oscilácia potom skutočnosť že predajná cena klesne hoci aj na nulu nijako nákladovú hodnotu nevyvracia. Vaša argumentácia je rovnako nezmyselná ako keby som ja začal tvrdiť že ak ja mám svoju subjektívnu hodnotu nejakého výrobku 5€ a všetci ho predávajú za viac než 5€ tak že tým vyvraciam STH.

Jsem z toho zmaten. Kdyz tam teda neni ta oscilace, tak co tam je?
Mohl byste prosím formulovat tvrzeni o te nakladove hodnote?

Z čoho ste zmätený? Že keď niečo neosciluje tak to neosciluje?

Jsem zmaten co teda ta nakladova teorie rika, kdyz nerika ze osciluje

Že zisk=predajná cena-náklady.

To je zcela samozrejme. Ale vzhledm k tomu ze zsik muze byt cokoli mez -nekonecnem a nekonecnem, tak to nice nerika o vztahu nakladu a ceny

Akože to "nic neříká", keď ho dokáže presne vypočítať?

Akože to "nic neříká", keď ho dokáže presne vypočítať?

To "přesně vypočítat" je totiž silný eufemismus. Jeden parametr v rovnici je neznámé číslo mezi -nekonečno a + nekonečno, jak Vám tu již můj kolega psal. A tedy nejenže tržní cenu z nákladů nedokážeme vypočítat přesně, vy ji nedokážeme vypočítat vůbec.

Ja neviem že za akú cenu sa daný výrobok v danom obchode predáva? A takú blbosť ste schopný tvrdiť mne čo pracujem v obchode?

Vy nastavíte cenu tak, aby se Vám vyplatila, tedy nad Vaše náklady + požadovaný Váš zisk. Ale pak nevíte, jestli všechno zboží prodáte. Představte si, že smluvně zavážete hotely, zaplatíte jim zálohy a připravíte katalog dovolených s cenami, které Vám vyjdou z Vaší nákladové kalkulace. Pak ale přijde koronavirus a neprodáte ani jeden zájezd. Protože tržní cena zájezdů klesne a vy s tím nic neuděláte a Vaše nákladové kalkulace Vám toto nepředpoví. Vaše argumentace totiž platí za podmínky Ceteris paribus, kterou jste pominul. Popřípadě při zakalkulování aspoň trendu. Na to ale nelze spoléhat obecně, v reálu a dlouhodobě. Protože přichází koronavirus, padají meteority, centrální bankéři se někdy rozhodnou při hlasování o úrokových sazbách jinak než jak naznačoval před tím guvernér atd.

Ja neviem že za akú cenu sa daný výrobok v danom obchode predáva?

Terminologicky Vám to upřesním. Vy jako obchodník máte pod kontrolou nabídku. Tedy jste schopen nastavit cenu NABÍDKY (nikoliv cenu prodejní). Ale co už nedokážete určit je POPTÁVKA. respektive Vy poptávku jen zhruba odhadujete, podle minulé poptávky. U nového produktu si třeba musíte udělat průzkum trhu apod. Protože každý obchod má dvě strany a na prodejní, tj. tržní ceně se musí shodnout obě dvě. Že se někdy neshodnou očekávání jsem Vám ukázal na tom příkladu s cestovkou za dob koronavirových.

V normálních časech se Vám možná zdá, že cenu určujete jen vy. To pokud ji nastavíte v souladu s konkurencí a pro zákazníky je produkt za danou cenu užitečný. Ale je to klam z doby, kdy se nic mimořádného neděje. Cenu určují vždy obě dvě strany. Nejspíš obchodujete v sektoru s nízkou elasticitou a ještě jste se nesetkal s neočekávaným propadem v poptávce. Tak ať se Vám i nadále daří.

Ale Vy skoro nikdy neviete či predáte všetky vyrobené kusy. Najmä u rôznych módnych výrobkov častokrát viac záleží na vkuse zákazníkov než na cene. A keď hovoríte o zájazdoch a korone tak aj keby ste zájazdy ponúkal zadarmo tak nebudete mať toľko zákazníkov než pred rokom. Lebo korona. Takže zase to nie je iba o cene.

Nepotrebujem nič upresňovať. Keď som predavač tak to zoberiem z pohľadu predajcu a nie výrobcu. Viem koľko kusov mám na sklade a za akú cenu som ich kúpil. A viem koľko z nich som predal a za akú cenu. A z týchto údajov si viem na cent presne spočítať rozdiel. Z nemerateľných subjektívnych hodnôt nespočítam nič, môžem akurát tak fabulovať voloviny.

Takže nakonec se shodujeme? Protože s tím, co nyní píšete, v podstatě souhlasím. Počítáte cenu z nákladů a předvídáte poptávku na základě poptávky v minulosti a že poptávka záleží na mnoha faktorech, nejen na ceně, třeba na vkusu jednotlivců. Že nemůžete počítat se subjektivními hodnotami zákazníků (jinak dodávám, že agregátně můžete a sice jako odhad podle minulé poptávky), na tom se také shodneme. To je úžasný a to jsem ani nečekal.

Jinak jsem na samotném začátku polemizoval s tvrzením, že tržní cenu nedokážete spočítat z nákladů. Tedy už si to nemyslíte? Jestli stále myslíte, tak na základě něčeho ještě nevyvráceného, co mi uniklo?

1. Definujte mi trhovú cenu. Lebo u nás etatistov sa trhovou cenou rozumie priemerná cena za akú sa daný produkt v danom čase predáva na trhu. Ale keďže vy ankapisti pozeráte na ekonómiu striktne z pohľadu jednotlivca tak zrejme trhovou cenou myslíte niečo iné.
2. Kde som tvrdil že trhová cena ( podľa mojej definície ) sa počíta iba podľa nákladov?

takze nakladova teorie zni "zisk je rozdil mezi naklady a cenou"? Tak to je revolucni obev.

Samozrejme že nie, ale hádam nechcete aby som Vám sem kopíroval celú nákladovú teóriu. Keď ju chcete spoznať kompletnú tak použite Google alebo wikipédiu.

Nová libertariánská agenda je podpora antidiskriminačního zákonodárství:

https://twitter.com/mmister/status/1272632731873218562

Konzervativci ani republikání ale nejsou libertariáni. Nebo jak myslíte to "Nová libertariánská agenda"?

Náklady hlavně souvisí s tím, jestli někdo bude něco vyrábět.
Takže potencionální výrobci si předem spočítá, jestli se mu vyplatí něco vyrábět. V podstatě si určí minimální cenu, za kterou bude prodávat, pokud tržní cena (cena kterou jsou lidé ochotni zaplatit), bude nižší, tak prostě vyrábět nebude. A toto podle mě vede k tomu, že si lidé myslí, že cenu určují náklady. Neurčují. Jen ovlivňují, protože ovlivňují nabídku.

Ale samozrejme že cenu neurčujú náklady. Rovnako ako ju neurčuje STH. Cenu určuje predávajúci a pri jej výpočte si tými nákladmi pomáha.

No a ty náklady... ty jsou taky něčí určená cena ;)

A tá zase súvisí s nákladmi dodávateľa :-D

Mě fascinuje to, jak si ankapové slovíčkařením a selektivním vnímáním upravují pojmy tak, aby jim to vyhovovalo - nákladová teorie je podle ankapů totální blbost, protože cenu přece určuje subjektivní hodnota. Jasně. Ale když pak uznám, že kromě subjektivní hodnoty se do ceny kromě subjektivní hodnoty promítají zároveň i náklady, tak přece nebudu říkat, že pravda je někde mezi nákladovou teorií a teorií subjektivní hodnoty, prostě řeknu, že nákladová teorie je blbost, a teorie subjektivní hodnoty je správná. Optimálně to po urzovsku zakecám něčím ve smyslu, že to teorii subjektivní hodnoty nerozporuje, a budu doufat, že čtenářům nedojde, že rozpor mezi realitou a oběma teoriemi je úplně stejný. A pak tady máme mít nějakou vyváženou diskusi.

Souhlas.
On bude asi problém v tom, co je to ta hodnota...

Někdy to jsou peníze, někdy čas, někdy city. Když jsem výrobce a udělám židli za 500, mám těch židlí milion, tak má pro mě hodnotu těch 500 (+ marže, když to prodávám. Zaměstnanci ji nechám klidně za těch 500 :-) ).
Když jedu k babičce a dám za jízdenku 500, kolik je hodnota té návštěvy?
Za 700 bych tam nejel? Nebo tam budu jezdit dvakrát tolik, když jízdenka bude za 250? Nemyslím si...

To je síce všetko pravda, ale "subjektívna teória hodnoty" tam potom nič neprináša, lebo tú hodnotu nedokáže kvantifikovať. V zásade je to potom len obkecaná tautológia "ľudia robia nejaké veci, lebo sa im to javí vhodné ich robiť".

Mně to jako tautologie nepřijde. "Lidi dělají nějaké věci." - "Lidem přijde vhodné dělat nějaké věci". To jsou dvě různá na sobě nezávislá tvrzení, a obě z nich jsou vyvratitelná, resp. měřitelná, takže na jejich spojení lze stavět nějakou teorii.

Co se týče kvantifikace... to k teorii není potřeba. Už se totiž můžeme přít o to, zda jsou věci, které lidem nepřijde vhodné dělat, ale přesto je dělají. Už můžeme tou teorií vysvětlit, proč lidé dělají to, co dělají. Odpověď "Protože jim to přijde vhodné dělat" vám sice může připadat nelogická, ale ona úplně klidně mohla znít jinak:

"Protože to je osud." - tzv. fatalismus
"Protože je to jednoznačný důsledek složitých fyzikálních procesů." - tzv. determinismus
"Protože bagr." - tzv. exkavátorismus

Lze tedy diskutovat nepřeberné množství teorií lidského chování, a není potřeba hned zkraje řešit vzorečky. Ony možná nějaké u některých teorií přijdou, ale vzorečky nejsou jediný způsob, jak popisovat souvislosti.

Máte pravdu, tvrdenie "Ľudia dobrovoľne robia nejaké veci, lebo sa im to javí vhodné ich robiť" spolu s ankapistickým axiómom "Čokoľvek ľudia dobrovoľne robia je pre nich výhodné" nie je tautológia ale argumentačný klam dôkaz kruhom.

1. To není důkaz kruhem, ale prostě ekvivalence.
2. V anarchokapitalistické argumentaci se ale vyskytuje jedna tautologie, kterou jsem odhalil až teď. Spočívá v tom, že se nerozlišují pojmy "oprávněný" a "dobrovolný". Co je podle anarchokapitalistického práva oprávněné, je dobrovolné; a co je podle toho práva neoprávněné, je nedobrovolné. Anarchokapitalisté si to zřejmě neuvědomují a argumentují, že něco "je oprávněné, PROTOŽE to je dobrovolné" a "není to oprávněné, PROTOŽE to není dobrovolné". Což je tautologie. Ve skutečnosti tím vypovídají "je to oprávněné, protože to podle našeho práva je oprávněné" a "není to oprávněné, protože to podle našeho práva není oprávněné". Když chtějí pohovořit o tom, kdo má mít jaká práva, přejdou do jazyka dobrovolnosti, a zřejmě si vůbec neuvědomují, že ta "dobrovolnost" je ve skutečnosti oprávněnost teoretiky anarchokapitalismu přejmenovaná na dobrovolnost.

Good point!

Dám ještě příklad.
A: Žijete na území státu vybírajícího daně. Podle anarchokapitalismu na to stát nemá právo (je to NEOPRÁVNĚNÉ) => nemá právo vás nutit zaplatit daň => pokud daň zaplatíte, ač nechcete, je to z vaší strany NEDOBROVOLNÉ.
B: Bydlíte v domě vlastníka vybírajícího nájemné. Podle anarchokapitalismu na to vlastník má právo (je to OPRÁVNĚNÉ) => má právo vás nutit zaplatit nájemné => pokud nájemné zaplatíte, ač nechcete, je to z vaší strany DOBROVOLNÉ.
Takže v anarchokapitalističtině jsou "oprávněné" a "dobrovolné" synonyma (nebo něco jako synonyma; teď nad tím nechci přemýšlet). Což je samo o sobě v pořádku, jenže anarchokapitalisté si to zřejmě neuvědomují a argumentují "je to oprávněné, PROTOŽE to je dobrovolné" a naopak. A to je tautologie.

Jak definujete oprávněnost? A když oponujete tvrzení od zastánců ankapu, tak konkrétněji, jak byste definoval oprávněnost ve společnosti, kde neexistuje všeobecně závazné právo? Protože tvrzení, se kterým oponujete, bylo nejspíš vsazeno do tohoto konceptu. Předpokládám, protože píšete, že šlo o debatu se zastánci ankapu a tedy to bylo o ankapu.

1. Protože nemluvím anarchokapitalisticky, nýbrž česky, používám "oprávněné" ve významu, který má v češtině. Což je "v souladu s právním systémem" (daným kontextem). Hierarchicky je to nějak takto: oprávněný = Atribut/ Jednání/ "v souladu s právním systémem".
2) jak byste definoval oprávněnost ve společnosti, kde neexistuje všeobecně závazné právo
- Vám už to definování leze na mozek… Já definování neřeším. V takové společnosti by výraz "oprávněné" odkazoval k právnímu systému řečníka (což by bylo zřejmé z kontextu).

Pak ale nemůžete vytýkat kolizi oprávněnost s tím, jak toto slovo používají anarchokapitalisté ve smyslu jejich představy o anarchokapitalistické společnosti, protože tam to podle Vaší definice být nemůže.

Vám už to definování leze na mozek… Já definování neřeším.

A právě tím tahle nedorozumění vznikají. O definici jde totiž primárně, pokud napadáte používání nějakého slova oponenty jako špatné. A také se to tak ukázalo, protože Vaše definice je v kontextu ankap nesmyslná a nelze ji použít. To Vám ale mělo dojít už z toho, když zastánci ankap popisovali představu společnosti svou, nikoliv české reálie, kde oprávněnost definuje stát podle zákonů (takhle jste to v podstatě napsal).

Naopak, slovíčkarenie je iba finta ako zabiť diskusiu.

Naopak, slovíčkarenie je iba finta ako zabiť diskusiu.

Ano, souhlasím. Vysvětlete to Szaszianovi tady https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=665#l57868 protože na jeho slovíčkaření já jsem reagoval. jeho post byl o tom, že nějaké slovo zastánci ankap používají špatně kdežto on ví, jak je to správně.

jak toto slovo používají anarchokapitalisté ve smyslu jejich představy o anarchokapitalistické společnosti, protože tam to podle Vaší definice být nemůže. (…) protože Vaše definice je v kontextu ankap nesmyslná
- Ale anarchokapitalistické "oprávněné" je stejné jako české "oprávněné". Obojí znamená "v souladu s právním systémem". Anarchokapitalistické "dobrovolné" je jiné než to české.

Jaký je prosím český význam slova dobrovolné? :D že bych se přiučila, zda to znamená něco jiného než nenucené.

>> Jaký je prosím český význam slova dobrovolné? :D že bych se přiučila, zda to znamená něco jiného než nenucené.

Mno, nez se pustite do toho vyssiho levlu, priucte se zatim, ze nenucene znamena neco jineho nez ne nucene. :D

Když se chcete potahovat na mobilním autocorrectu prosim :D

>> Když se chcete potahovat na mobilním autocorrectu prosim :D

To se urcite hodlat nehodlam, uz jenom proto, ze toho autokorenta vubec neznam, natoz abych na nem provozoval nejake calounicke autokorekce.
Vlastne jsem chtel jen tak empaticky pripodotknout, ze hranice mezi mezi sarkasmem (ci co to bylo) a selfpwnem nemusi byt nutne neprekonatelna.

To je síce všetko pravda, ale "subjektívna teória hodnoty" tam potom nič neprináša, lebo tú hodnotu nedokáže kvantifikovať. V zásade je to potom len obkecaná tautológia "ľudia robia nejaké veci, lebo sa im to javí vhodné ich robiť".

Teorie subjektivní hodnoty Vám vysvětluje, proč bylo zboží prodáno za cenu pod náklady. Protože se nenašel žádný zájemce o nákup zboží aspoň za náklady. Pro prodejce bylo výhodnější zboží prodat, protože tak měl menší ztrátu, než kdyby neprodal a měl by nulový příjem a náklady na likvidaci neprodaného zboží. Nakupující zboží koupil za danou cenu proto, že ze zboží měl větší užitek než z peněz, které za něj dal, než kdyby za ně koupil pro něj druhé v pořadí nejvýhodnější zboží. Vyplynu mu to z porovnání užitků obou zboží.

Tedy koncept subjektivního užitku Vám vysvětlí, proč nakupující koupil zboží za cenu, která nemá naprosto žádný vztah k nákladům na výrobu toho zboží. Nákladová teorie toto vysvětlit neumí.

Graf ponuky a dopytu bol vymyslený dávno pred STH. Takže na vedomosť že ak klesá dopyt tak musí klesať aj cena žiadnu STH netreba. Navyše z definície STH vyplýva že predávajúci nepozná subjektívne trhové hodnoty svojich potenciálnych zákazníkov a teda pri určovaní požadovanej ceny je mu STH platná ako mŕtvemu zimník.

Ale graf ponuky a dopitu je agragátní. To je spíše až statistický důsledek nějaké detailnější teorie (té STH). STH Vám vysvětluje tržní cenu i v případě, kdy kupuje/prodává jednotlivec. Například najdete někde v jeskyni hroudu zlata, protože je tam bohaté přírodní naleziště a Vy jste se tam ocitnul jako první. Rovnováha mezi poptávkou a nabídkou Vám nevysvětlí, proč dotyčný zlato prodá za tržní, nikoliv nákladovou cenu. A proč například na pustém ostrově, kde by ztroskotal, by zlato vyměnil za jídlo na několik dní, ač by ho to v bohaté civilizaci, která umí zlato lépe využít, mohlo živit celý život. To proto, že užitek z hroudy zlata na pustém ostrově je malý. Nákladová teorie Vám to také nevysvětlí, jelikož podle ní by to zlato měl za všech okolností prodat velmi levně, za cenu třeba opotřebování tašky, ve které si tu hroudu donesl domů.

Samozrejme že je agregátna. Výrobcu či predajcu predsa nemusí zaujímať ako sa volá konkrétny zákazník ale to aké sú náklady na prevádzku a aké sú tržby a zisky. Ale aby ma nejaký ankap blbec nechytal za slovíčka tak tým netvrdím že nemá zmysel napr. evidovať jednotlivých odberateľov a poskytovať im množstevné zľavy. Ale v princípe je pre biznis dôležitý práve ten agregátny súhrn, či je zisk alebo strata a prípadne aký je trend oproti minulosti.

přece nebudu říkat, že pravda je někde mezi nákladovou teorií a teorií subjektivní hodnoty, prostě řeknu, že nákladová teorie je blbost, a teorie subjektivní hodnoty je správná.

Ona ale pravda není uprostřed. Cena se primárně odvíjí od poptávky a tedy subjektivního užitku. Náklady s cenou souvisí jen volně. Nějakou dobu můžete například prodávat i pod náklady, pokud si na to vytvoříte rezervy. Dlouhodobě ale nemůžete. Ale primární je cena plynoucí z nabídky a poptávky, a náklady musíte, chcete-li dlouhodobě uspět, nastavit podle ní, nikoliv naopak.

Dodávám, že mluvíme o trhu. Ve státní správě to může být jinak. Tam můžete konkurovat i vyšší cenou, protože cílem je vyšší přerozdělování a s vyšší cenou Vám může lépe vyjít dotační projekt. Protože byly situace, kdy jsme potřebovali čerpat evropské peníze a nebyly projekty. A politici a úředníci zoufale potřebovali co největší čerpání (a všimněte si i toho absurdního neekonomického názvosloví, další perla je "profinancovat"). Jenže nehovoříme tu o absurditách socialistického hospodářství.

> Ona ale pravda není uprostřed. Cena se primárně odvíjí od poptávky a tedy subjektivního užitku. Náklady s cenou souvisí jen volně.

Tak mi vysvětlete, jak kvantifikujete to, od čeho se cena odvíjí víc. Vy ankapové přece tak rádi bazírujete na přesných definicích.

> Nějakou dobu můžete například prodávat i pod náklady, pokud si na to vytvoříte rezervy.

A prodávat levněji, než je subjektivní hodnota toho statku pro kupce, snad nemůžu?