Co by určitě nefungovalo? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Těžištěm většiny debat o anarchii bývá diskuse o tom, co by mohlo či nemohlo fungovat bez státní moci; anarchokapitalisté se snaží predikovat (ač sami připouštějí, že s jistotou to říci nelze), jak by teoreticky mohl volný trh nahrazovat jednotlivé funkce státu, zatímco etatisté přinášejí nejrůznější námitky, proč by to vlastně nebylo možné. Domnívám se však, že svět (a volný trh) funguje mnohem úchvatněji, než by si kdo vůbec dokázal představit (včetně anarchistů, kteří jsou si toho vědomi); rád bych zde uvedl dva příklady.

Představme si, že by existoval zákon, podle kterého by musel být v každé restauraci přítomen policajt, který hlídá, zda někdo neutíká bez placení, případně neodmítá po jídle zaplatit; jak by takový zákon asi etatisté obhajovali? Inu, pravděpodobně by namítali, že kdyby tam nebyl, všichni by toho určitě zneužívali, nastal by doom a všechny restaurace by zkrachovaly; hosté by masově odcházeli bez placení, po jídle by si vymýšleli, že nemají peníze, nebo by si je s sebou vážně naschvál nebrali – a co s tím pak chudáci číšníci nadělají? A nyní anarchisté, ruku na srdce: Kolik z Vás by vymýšlelo nějaký složitý konstrukt, jak by trh tento „problém“ řešil? Já třeba určitě ano; namítal bych například, že restaurace mohou vyžadovat po neznámých zákaznících zálohu, zatímco po jídle by platili jen štamgasti. Přesto… reálně to prostě a jednoduše není třeba; až na výjimečné excesy to funguje i bez nějakých speciálních opatření.

Nyní předpokládejme, že by Internet nebyl anonymní; číkoliv činnost po síti by byla veřejně přiřaditelná k jeho skutečné identitě. E-shopy by něco takového rozhodně začaly využívat k ověřování totožnosti svých zákazníků. Jak by etatisté obhajovali toto? Zde by nejspíše přišli s tím, že e-shop na anonymním Internetu prostě fungovat nemůže, protože kdokoliv by mohl objednat zboží na dobírku na cizí jméno, obchody by byly zaspamovány objednávkami a musely začít vyžadovat platbu předem; jenže pak by si zase všichni začali masově zakládat falešné e-shopy, kasírovat peníze, ale zboží by nikdy neposlali. Bylo by tedy „každému jasné“, že na anonymním Internetu by prostě nikdy nikdo nic neprodával a nenakupoval, protože by si uživatelé nemohli věřit; a teď to – ve světě neanonymního Internetu – těm etatistům (nebo majitelům e-shopů) zkuste vyvrátit!

Domnívám se, že mnoho problémů, pro které v současnosti složitě vymýšlíme, jak asi by je bylo možné vyřešit beze státu, má ve skutečnosti daleko přímočařejší a neuvěřitelnější řešení, než bychom se vůbec nadáli.