Autor: velkej Ká
Čas: 2016-10-03 00:00:02
Musíš se podělit s Pepíčkem!
Když už tu bylo pár článků ke školství, tak jsem se pustil do vzpomínání, pozorování a nějakého toho studia. To obnáší i to, že jsem prošel i různé diskuse rodičů o výchově. A tady jsem se pořádně namích. Existují postupy (a knížky), jak se k dítěti chovat s respektem atd. Jenže řada dospělých si to všechno nějak ohne a zkroutí, zapomene na respekt, ponechá si některé manipulativní techniky, které si na respekt jen hrají, a vypadne z nich třeba následující dotaz (a reakce):
• Zlobíte se na děti, když něco nechtějí půjčit, že jsou lakomé? Rozhodnete o tom vy, že to půjčit musí? Zažívám ještě i u školáků, že nechtějí půjčovat věci. Navádíte je ve stylu: "Když nechce půjčit jeden, druhý nemá půjčovat také?" Jak se svými dětmi záležitosti ohledně půjčování věcí řešíte?
• Snažím se spíš vysvětlit, že to není hezké a že jde jen o půjčení.
• Vedu ho k tomu, že věci půjčovat musí.
• Mám děti předškolní, ale funguje u nás "ještě pět minut" - jasně, že když si s nějakou hračkou hraje, tak vydat ji teď hned v tento okamžik taky není fér... takže řešíme stylem - ještě si chvilku pohraj a pak to půjčíš Pepíčkovi.
(Naštěstí je v diskusi i řada rozumných reakcí, většinou od těch, co respektování druhých pochopili.)
Není pochyb, že svět dospělých je značně zkurvený a pokroucený. Žel jak se zdá, totéž tito dospělí předávají dětem. Pokud někdo tápe, kde se bere ono "daně se platit musí" nebo "bohatí se musí podělit s chudými", pak je to právě výše zmíněná výchova, kdy se dětem říká: "To není tvoje. Rozhodli jsme se, že to půjčíme někomu jinému." Ba ještě hůř: "Ostatní ti musí dát, cokoliv si řekneš." A úplně nejhůř: "Když ti někdo nechce něco dát, někdo silnější ho přemluví." Nedokážu si osobně představit, že bych za někým šel, o něco ho požádal, a on by mi musel vyhovět. Např. "Hej ty, slečno, která za tmy procházíš parkem, poděl se o sebe se mnou!" Žádná taková povinnost neexistuje!
Připisujeme státnímu školství leccos, a nepopírám, že často oprávněně, ale znásilňování dětí a křivení jejich povah začíná ještě dřív :|
––––––––––––––––
Poznámka pod čarou od Urzy (se souhlasem autora): Protože se často setkávám s tím, že mě mnozí považují automaticky za autora všech textů ve Stokách (ačkoliv autor je u každého vždy uveden), rád bych zde prohlásil, že s textem výše nesouhlasím a neprezentuje můj názor; publikuji jej zde proto, že ho považuji za zajímavý a podnětný k diskusi.
• Zlobíte se na děti, když něco nechtějí půjčit, že jsou lakomé? Rozhodnete o tom vy, že to půjčit musí? Zažívám ještě i u školáků, že nechtějí půjčovat věci. Navádíte je ve stylu: "Když nechce půjčit jeden, druhý nemá půjčovat také?" Jak se svými dětmi záležitosti ohledně půjčování věcí řešíte?
• Snažím se spíš vysvětlit, že to není hezké a že jde jen o půjčení.
• Vedu ho k tomu, že věci půjčovat musí.
• Mám děti předškolní, ale funguje u nás "ještě pět minut" - jasně, že když si s nějakou hračkou hraje, tak vydat ji teď hned v tento okamžik taky není fér... takže řešíme stylem - ještě si chvilku pohraj a pak to půjčíš Pepíčkovi.
(Naštěstí je v diskusi i řada rozumných reakcí, většinou od těch, co respektování druhých pochopili.)
Není pochyb, že svět dospělých je značně zkurvený a pokroucený. Žel jak se zdá, totéž tito dospělí předávají dětem. Pokud někdo tápe, kde se bere ono "daně se platit musí" nebo "bohatí se musí podělit s chudými", pak je to právě výše zmíněná výchova, kdy se dětem říká: "To není tvoje. Rozhodli jsme se, že to půjčíme někomu jinému." Ba ještě hůř: "Ostatní ti musí dát, cokoliv si řekneš." A úplně nejhůř: "Když ti někdo nechce něco dát, někdo silnější ho přemluví." Nedokážu si osobně představit, že bych za někým šel, o něco ho požádal, a on by mi musel vyhovět. Např. "Hej ty, slečno, která za tmy procházíš parkem, poděl se o sebe se mnou!" Žádná taková povinnost neexistuje!
Připisujeme státnímu školství leccos, a nepopírám, že často oprávněně, ale znásilňování dětí a křivení jejich povah začíná ještě dřív :|
––––––––––––––––
Poznámka pod čarou od Urzy (se souhlasem autora): Protože se často setkávám s tím, že mě mnozí považují automaticky za autora všech textů ve Stokách (ačkoliv autor je u každého vždy uveden), rád bych zde prohlásil, že s textem výše nesouhlasím a neprezentuje můj názor; publikuji jej zde proto, že ho považuji za zajímavý a podnětný k diskusi.
Přečtení: 36367
Komentáře
Komentář 8387
Komentář 8437
Vše, proti čemu brojím, je, aby k tomu někdo někoho násilím nutil; v tom spočívá to zlo, ne v té věci samotné.
Sám totiž souhlasím se spoustou těž věcí, které stát nařizuje; nechci, aby je nařizoval, ale sám je dělám i bez toho.
A co se týče "nucení" dětí rodiči.... to nemusí být nutně nic proti principu neagrese; ano, může být (zejména v podmínkách, kdy dítě nemůže odejít, protože ho vrací zpátky uniformované opice), ale nemusí (zůstává-li dítě u rodičů dobrovolně, protože jej tito živí).
Komentář 8448
Kritizuji ty případy, kdy má dítě hračku a musí ji půjčit někomu, protože prostě rodič řekl. Co to to dítě učí? "Neexistuje soukromý majetek"? "Nic není moje"?
A když to potom vidí jiné dítě, třeba to, které prosí, a které už je třeba naučené, že věci se musí půjčovat... a pak se vzteká, když nedostane... možná se spoléhá na to, že "Ten chlapeček má určitě nějakou maminku, a ta už ho donutí, aby mi ten chlapeček tu věc půjčil." a bulí, že ten chlapeček je zlý, že on přece půjčovat musí a tamto dítě nechce, teď těžko říct, jestli je nasrané víc na toho chlapečka, co mu nechce půjčit, nebo na své rodiče, kteří ho naučili nesmyslnou povinnost, kterou jiné dítě nec(í)tí.
A tohle si potom děti nesou s sebou dál do svého života. Ano, lakomé dítě narazí. A mockrát. Ale není lepší, když se poučí z přirozených důsledků lakoty, než když má rozdavačnost natlučenou do hlavy jako něco, co přece musí dělat každý, a je frustrované, když to každý nedělá? (A bude se spoléhat, že z každého, kdo se nechce dělit, to vytluče někdo větší a silnější?)
Nicméně, díky za reakci. Vím, že je to výbušné téma (to jsou výchova dětí a školství vždy) - a jsem tomu rád, věřím, že diskuse bude ještě značná. :)
Komentář 8449
A ačkoliv jsem děti vědl k tomu, aby byly štědré, dělily se, chránily slabší, půjčovaly věci a myslím, že se to celkem povedlo, rozhodně z žádného jsem nevychoval socialistu; jedna se o politiku/ekonomii nezajímá, dva jsou anarchokapitalisté. Ze své zkušenosti mohu tedy říci, že výchova dětí ke štědrosti a nelakotě z nich rozhodně nemusí udělat socialisty, pokud člověk jasně rozlišuje a má v tom sám jasno; ony děti pochopí nejvíce na příkladu rodiče, jak se sám chová.
Komentář 8450
Jinak pochopit, proč je dobré to dělat? No, může se to vysvětlit. Nebo se to může zažít (tedy pocítit přirozené následky), a případně jít vlastním příkladem, jak říkáš. Ale jiné možnosti mě reálně nenapadají. Odměny a tresty jsou spíš kontraproduktivní, je to vnější motivace, a pokud k něčemu takovému sáhneme, tak přiznáváme, že to samo o sobě nedává smysl a že je potřeba vnější motivace. Pak to může zajít i tak daleko, že dítě funguje jen za trest/odměnu (samozřejmě je to extrém, ale záleží na tom, jak extrémně působí trest/odměna v té výchově).
Komentář 8451
Komentář 8497
.................................................................................
Jak by mohlo být výhodné někomu něco půjčit,
když já zrovna tuto věc chci mít...
Já mám k té věci prostě vztah, takže pro mě je výhodné tuto věc mít a ne ji nemít...
Takže jste manipuloval,
ale tímto způsobem manipulujeme v dětmi všichni, všichni cpeme dětem pseudomorálku
která vychází z našich egoistických pocitů...
Ono je to vcelku těžké
podoporovat děti v přirozeném vývoji - to jest individualismu a egoismu a sobectí,
ale to je prostě přirozený vývoj daný vývojem jedince,
ovšem pseudomorálka jde proti tomuto vývoji...
Ale to je pak špatně, nikoliv dobře,
přirozený vývoj egoismu pak má svůj další vývoj,
podobně jako existuje i vývoj při učení matematiky, jedno navazuje na druhé,
ale pokud neumíte pořádně sčítat, nenaučíte se ani pořádně násobit...
Prostě děti je třeba vychovávat k egoismu a sobectví, nebot to odpovídá směru jejich vývoje...
Komentář 8500
Komentář 8503
ale já jsem svou dceru vychovávl stejně blbě jako Urza...
Ale dnaska bych to dělal dle jiného mustru,
nebot přece jen mně už není dvacet a tak svět vidím poněkud jinak
a nejednám až tak podle zavedených civilizačních šablon,
ty ostatně nic moc dobrýho nepřinesly,
nebo že by snad všude na světě vzkvétala svoboda,
to se mně fakt nezdá...
Dneska spíše spoléhám na přirozený vývoj přírody,
nežli na nějaký jiný pindy co se komu vylíhly v hlavě,
prostě příroda...
Komentář 8504
děti se rodí v meditativním stavu nevědomosti,
později se učí koncentraci
a naučí-li se pořádně koncentraci,
objeví
meditativní stav ovšem stav vědomý...
Tím se překročí omezený egoismus a dojde k uvědomění celku...
Ale bez koncentrace to nejde, což znamená že to nejde bez egoismu,
jinak řečeno
MUSÍTE VYVINOUT OBROVSKÉ ÚSILÍ - UDĚLAT NIC
Komentář 8496
...................................................................................
Existují dvě úrovně vůle - individuální vůle a boží vůle
A pak existuje POKURVENÁ BOŽÍ VŮLE - MORÁLKA,
KTERÁ JE SPÍŠE NAUČENOU POCITÁŘSKOU VOPIČÁRNOU
ZA KTEROU SE S OBLIBOU SCHOVÁVÁ KDEJAKÝ SVINSTVO
Zatímco individuální vůle říká - To je moje a já to nikomu nedám,
a je v pořádku to takto říkat
tak
boží vůle říká pravý opak - nic není moje, či spíše všechno co jest je bůh
Ale morálka, to je prostě individualisticko - boží mix,
ve kterém se vždy schovává náš egoismus,
ve jménu celku prosazujeme svůj egoistický záměr
PS.
V tomto bodě selhávají všechny náboženství a duchovní směry,
obzvláště Ježíšovi se plete boží vůle a jeho vůle,
s vyjímkou TAOISMU,
TO JE OSTATNĚ TAKY JEDINÝ SMĚR JENŽ SE PŘIKLÁNÍ K ANARCHII,
a to z prostého důvodu, nebot taoismus je zaměřen právě na ne-konání - vůli
Komentář 8493
Komentář 8494
Komentář 8510
Komentář 8513
Komentář 8521
Komentář 8523
............................................................
Ano, může být jak píšete,
ale problém je taktrošku v tom, že sice víme jakš takš jak funguje Vesmír a jeho zákony, ale zas tak úplně přesně vše nevíme, možná že víme velmi málo...
Tak třeba teorie karmy, tedy teorie příčiny a následku praví,
že - Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá,
či jinými slovy, že platí - Oko za oko, zub za zub,
předčímž Ježíš varoval a říkal že si máme dát bacha na to, abychom zlo neopláceli zlem...
Tedy je to jen teorie,
ale neobjevuje se jen v křestanství, ale i hinduismu, budhismu a svým způsobem i v taoismu...
Možná, že to tak vskutku funguje, že energii kterou člověk vysílá do okolí se mu pak prostě vrací v té samé úrovni..
Můžete tomu věřit či nevěřit,
důležitější ovšem je, jestli jste schopen vypozorovat jak vaše různé reakce působí na vás samotného, např. že jste rudý vztekem, což je dost zjevná reakce které si lze snadno povšimnout, poněkud těžší je si pak povšimnout jak naše různé reakce pak blokují naše tělo a vědomí na energetické úrovni...
Komentář 8524
málem bych zapomněl na lásku, a to jsem sluníčkář,
samozřejmě že vše děláte z lásky,
z lásky děti trestáte a z lásky se i upalují čarodějnice a také vedou války apd.
Jo láska je prostě láska...
Komentář 8502
Odpovím ale na tu druhou část - nevím, jak ty, ale já nedávám věci jako úplatek, ale jako dar, např. protože mám dotyčného rád. Představa, že bych dítěti od jeho např. 4 let věku už nikdy nedal žádný dárek, by mě možná deprimovala víc jak to dítě...
Komentář 8495
Osobně už mám děti dávno dospělé, ale řešil bych spor o hračku na pískovišti tak, že bych naopak svého potomka hlasitě a veřejně poučil, že kyblíček patří Pepíčkovi a jestliže bude Pepíček ochotný, jistě mu jej, až jej nebude tolik potřebovat, na chvíli půjčí. (A dítě cizí si to obvykle nechalo projít hlavou a půjčilo samo.) Časem si ten model sám osvojil a už nechodil za mnou, protože krom morálního apelu se větší podpory nedočkal a šel za Pepíčkem/Toničkou sám se stejným: hele, až nebudeš lopatičku potřebovat, mohl bys mi ji půjčit? A většinou byl úspěšný. (Ovšem vynalezl si už sám postup, když byl odmítnut: hlasitě dal najevo, že má vlastní náhradní řešení. Např. „to nevadí, já ten písek budu nabírat rukama“.) A buď se lopatička za chvíli přece jen uvolnila, anebo si bez frustrace z odmítnutí s rukama vystačil.
Komentář 8499
.................................................................................
Já bych řekl, že sobectví je vcelku efektivní životní model k výchově,
jen jej nesmíte narušovat vy svými znalostmi dospělého člověka...
Střet různých vůlí je efektivní způsob výchovy,
a jestli váš malý bojovník prohraje svou bitvu o kyblíček,
pak se naučí používat rozumu mnohem spíše nežli vítězný bojovník, jenž bude spoléhat na svaly, a to je pak přirozený vývoj že dítě zaměří pozornost na to, co mu přináší uspokojení a štěstí...
Děti prostě mají různé dispozice a ty je třeba rozvíjet dle jejich naturelu,
i ten nejpitomější svalnatý hrubán a násilník má svůj talent,
a pokud jej bude pečlivě rozvíjet, je schopen překročit svůj omezený egoismus...
Komentář 8501
jestli je taková nebo maková,
prospěšná či neprospěšná,
jestli vám uspokojení přináší štourat se v zadku či psát oslavné básně o přírodě,
záleží jen a jen na pozornosti a tudíž na vaší schopnosti koncentrace pozornosti,
jak jest psáno v bibli,
"Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký!
16 Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.
Život člověk není ani tak o tom, jsou-li jeho skutky takové či makové,
podstatou života je schopnost pozorování jak sebe tak i světa,
a záleží jen na tom, co dokáže udělat se svou pozorností,
nebot bez pozornosti není ani světa a ani nás samých...
Komentář 8515
Komentář 8522
každá mince má samozřejmě dvě strany,
ale sobec zas až tak moc ty druhé nepotřebuje,
von dokonce ani není nějako závislej na mínění davu a jen tak jej někdo nevoblbne nějakejma sladkejma řečičkama...
Vystačí si sám, je světem sám pro sebe,
jeho pozornost není rozptýlena do světa, ale zaměřena na sebe a své touhy
: Teď si pomoz sám
...................
To je dobrý heslo, dokonce i když scháníte něčí pomoc, musíte si s tím scháněním pomoci pomoct sám...
V duchovní oblasti - ale nejen tam - nikdo za vás nic neudělá...
Komentář 8505
Problém "já chci" je trochu jiného rázu. Pamatuju si na své dětství, a vím přesně, proč tohle děti dělají - protože je nějaké chození po nákupech s rodiči sere. Nemůžou blbnout, nemůžou si hrát, musí se držet maminky nebo tatínka. Strašné. Za takové utrpení nejspíš chtějí nějakou satisfakci. No a hlavně to ty děti vidí na rodičích - ti jsou vůči dítěti taky samé "já chci". Já chci, aby ses oblík, jdeme na nákup. Bum, tečka, přes to nejede vlak. Tak to dítě oplácí - já chci, abys mi koupil hračku. Bum, tečka, lehnu si na zem a zůstanu tady.
Komentář 8508
...................................................................................
S tím souhlasím,
vono to totiž neplatí jen u dětí,
ale všeliké zkratky na odnaučení sobectví a egoismu se vytvářejí i pro dospělé v duchovní oblasti,
a následky jsou stejné, nevidíte pak jaké má vaše rozhodnutí následky
a zaměnujete pak vašei individuální vůli za boží vůli
Komentář 8514
Komentář 8517
Komentář 8506
Já mám tři děti. 12, 7 a 2 roky.
První s čím se musíte smířit je, že jim sice můžete říkat co chcete, ale co si nezažijou, to vám stejně neuvěří.
Druhá věc, s kterou je potřeba se smířit je, že vlastnictví není nic co je musíte učit. Velmi brzy zjistí, že co je jejich s tím mohou dělat co chtějí (jedno z prvních slov mého dvouletého syna bylo "moje!").
Takže co je potřeba je naučit?
Že tak jako oni mají něco, tak něco mají i jiní a pokud to chtějí, musí se s nimi domluvit. Vždy musí být vždy potrestáni, pokud použijí násilí místo domluvy.
Možná vám to ode mě připadá jako plané žvanění, ale není. Praktikuji to tak. A ani nemám problém dát klukovi na zadek, pokud u hračky své setry křičí "Moje!" a mlátí ji, protože mu to nechce půjčit. Nechce. Je to její a nemá povinnost mu to půjčit. A ovšem, pokud ona pak chce třeba na jeho houpačku a nadává, že jí tam nechce pustit, nedostane se jí ode mě zastání, naopak jí řeknu: "Je to jeho, a nechce ti to půjčit, jako tys mu to nechtěla půjčit něco před tím."
Možná to zní jednoduše, ale není. Každá situace je jiná. Ale sklouznout k tomu (jako babička), že začnu tvrdit že to je všech a mají si to půjčovat, je cesta do pekla.
Komentář 8509
................................................................................
Prostě vytváříte zkratky,
místo aby jste děti nechal samotné přijít na to, že nenásilí je lepší..
Takže vytváříte násilí vůči svým dětem aby nepoužívali násilí,
tomu já říkám boj za světový mír,
oblíbené to heslo socialistů...
Já vím, je to jednodušší a dělá to tak každej,
zkratky jsou vždy jednodušší a jejich efekt je i zřejmější,
zatímco přirozený vývoj je pomalejší a není zas až tak efektivně viditelný...
Komentář 8512
Komentář 8519
to je vše,
někdo třeba bude reagovat vždy stejně at už jde vvo krádež prdu nebo zlaté cihly...
Říkám, že by měl každý reagovat dle své přirozenosti,
nikoliv dle morálních keců co mu kdo nacpe do hlavy...
Komentář 8516
Ale jsou to proste priserny blaboly.
A ano, takovych "nevychovavanych deti" kolem sebe vidam docela dost.... Je to naprosta katastrofa, a az to vyroste, tak chudaci vsichni, co s tim prijdou do styku...
Komentář 8518
Ale jsou to proste priserny blaboly.
..................................................................................
To si piš,
jsou to intelktuální bláboly vysoké úrovně,
nebot jako zapálený sluníčkář zaníceně říkám hlubokomyslnou myšlenku -
na pilu se nemá tlačit,
ale k tomu je nejlépe dojít vlastní praxí,
nikoliv morálníma žvástama...
Komentář 8520
A ano, takovych "nevychovavanych deti" kolem sebe vidam docela dost.... Je to naprosta katastrofa, a az to vyroste, tak chudaci vsichni, co s tim prijdou do styku...
...............................................................................
To jsou sluníčkářský bláboly,
pokud se nemýlím,
tak citát o tom, že dnešní mládež je zkažená pochází již někdy ze starého Říma,
takže to není žádná novinka
jen plané moralizování...
Komentář 8511
Komentář 8507
2) Pokud dítě má něco svého, má to pro něj hodnotu materiální nebo emocionální, mělo by si rozhodnout samo.
3) Své děti jsem učil přiměřené vstřícnosti, kdy zápujčka jinému je mj. projev sympatií a slouží k budování sociálních vazeb.
4) Učím děti říkat NE, pokud si někdo od nich vynucuje chování, které pociťují jako újmu nebo se ohání podporou vnější autority.
5) I ten největší sobec je raději obklopen jinými lidmi, jejichž konání mu usnadňuje život.