Obhajoba rebelství – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Urza říká, že vzdorovat nemá smysl pro vzdor samotný, ale já si naopak myslím, že právě toto může být nezbytnou podmínkou změny. Osobně se mi třeba nikdy nelíbilo, když mi lidi překračovali hranice, jen jsem to neuměl pojmenovat. Ze snahy ostatních diktovat mi, jak mám žít, vycházela spousta mé frustrace a vzteku. Proto jsem pak byl často proti různým pravidlům preventivně a odmítal je, pokud mi někdo nedal opravdu dobrý důvod. Mnohé z toho, co jsem kdy v životě udělal, bylo vlastně mimo jiné s cílem ukázat světu, že se nebojím žít tak, jak sám chci. Chtěl jsem se vlastně cítit lepší než ostatní.

Slepý vzor se však v mém životě časem začal přetavovat v něco konkrétnějšího díky zájmu o debatní argumentaci, psychologii a politickou filozofii. Uvědomil jsem si, že zdroje mého utrpení mohou být institucionálně, kulturně a vztahově zakotvené. Díky tomu jsem dostal možnost začít je řešit a navrhovat alternativy. Nebýt však mého původního motivu rebelství, možná dnes vůbec nejsem tam, kde jsem. Třeba by mi nevadilo, co se v naší společnosti děje. Z tohoto důvodu ve mně nejspíš i rebelové „bez příčiny“ budí zvláštní sympatie. Umím si představit, že někdo takový se za mě dokáže postavit, spíš než někdo, kdo si nikdy nepřišel utlačovaný a prostě si jenom myslí, že pořádek musí být.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Hlavní nevýhodu „rebelství bez příčiny“ spatřuji v tom, že v tom stavu vlastně řídím své chování podle toho, proti komu rebeluji, a ne dle sebe; tento text však ukazuje, že to může být funkční první krok.