Autor: Urza
Čas: 2017-11-10 00:00:02
Povinná vojna
Pro názor, že by měla být znovu zavedena povinná vojenská služba, netřeba chodit daleko; nejsem si však zcela jist, zda všichni, kdo tohle žádají, skutečně plně chápou, co požadují, neboť státní propaganda zašla tak daleko, že mnoho lidí už se ani nezamýšlí nad tím, co se za jednotlivými vládou užívanými eufemismy skrývá. Takže co je povinná vojenská služba? Tak především jde o otroctví; pravda, typicky časově omezené, ale podstatou je, že branci jsou násilím (!) přinuceni podřizovat se rozmaru jiných lidí, jež armáda určí jako jejich nadřízené. Je irelevantní, zda je tito šikanují, nebo se k nim chovají celkem „dobře“; otrokář, jenž své otroky netýrá a je k nim v rámci možností „dobrý“, nepřestává býti otrokářem. Jste tedy vy, přívrženci povinné vojny, skutečně zastánci otrokářství? Myslím, že většinou ne, jen máte za to, že je přehnané vojenskou službu tak nazývat; ale vážně tomu tak je?
Řeknete-li někomu v africké zemi, kde je ženská obřízka běžnou praxí, že se jedná o nechutné barbarské zvěrstvo, nejspíše mu to též bude připadat přehnané, neboť v jeho realitě se jedná o celkem normální věc; dost možná odvětí něco ve smyslu: „Já jsem si tím jako malá taky prošla a alespoň se nekurvím.“ Mrazivá analogie k notoricky známému: „Já na vojně byl, sice mě šikanovali, ale prospělo mi to, alespoň nejsem taková bábovka jako ti dnešní mladí.“ Co tím chci říci? Že to, jak něco vnímáme pocitově, je v extrémně silné míře ovlivněno tím, jak je ona věc běžná v prostředí, kde žijeme – zvykneme-li si, už nás nešokují ani věci naprosto příšerné; v takovém případě tedy na emoce zapomeňme a řiďme se logikou: I když vojnu jako otrokářství třeba nemusíme vnímat, reálně jím je (člověk je násilím donucen podřídit se něčím rozkazům); a čím lze takové zvěrstvo ospravedlnit?
Řeknete-li někomu v africké zemi, kde je ženská obřízka běžnou praxí, že se jedná o nechutné barbarské zvěrstvo, nejspíše mu to též bude připadat přehnané, neboť v jeho realitě se jedná o celkem normální věc; dost možná odvětí něco ve smyslu: „Já jsem si tím jako malá taky prošla a alespoň se nekurvím.“ Mrazivá analogie k notoricky známému: „Já na vojně byl, sice mě šikanovali, ale prospělo mi to, alespoň nejsem taková bábovka jako ti dnešní mladí.“ Co tím chci říci? Že to, jak něco vnímáme pocitově, je v extrémně silné míře ovlivněno tím, jak je ona věc běžná v prostředí, kde žijeme – zvykneme-li si, už nás nešokují ani věci naprosto příšerné; v takovém případě tedy na emoce zapomeňme a řiďme se logikou: I když vojnu jako otrokářství třeba nemusíme vnímat, reálně jím je (člověk je násilím donucen podřídit se něčím rozkazům); a čím lze takové zvěrstvo ospravedlnit?
Přečtení: 35349
Komentáře
Komentář 17752
Ale i kdyby to smysl mělo, má vlastní čest mi brání křivě přísahat. Takže s radostí tenhle stát přenechám těm, kteří o něj mají opravdu starost. A než padnout v nějaké nesmyslné válce (jako že to jsou asi všechny), tak volím normální život někde, kde lidi nejsou kreténi zblblí zabíjením. Já úplně chápu ty muže-uprchlíky, že se jim válčit nechce (i když úplně nechápu, proč po tom všem zůstávají většinou muslimy, ale to je na jinou diskusi, nelze házet všechny do jedné piksly). A nechápu ty, co si myslí, že je válčení povinností zmíněných.
Komentář 17753
Ale připadá mi zajímavé, že v poslední době po vojně vidím volat hlavně různé ženské okolo čtyřicítky, čemuž moc nerozumím.
Komentář 17755
Komentář 17756
Komentář 17774
Komentář 17777
Komentář 17778
Komentář 17779
Komentář 17754
Komentář 17757
Komentář 17758
Komentář 17761
Komentář 17759
Komentář 17760
Cooooooooooooooooooooool argument.
Přemýšlím, že si koupím čepici s obrázkem Pandy, růžovou bundu, metalový pyramidový pásek a nechám si obarvit vlasy na zeleno... proč? No, protože mi to přece neuškodí
Komentář 17762
Komentář 17763
Komentář 17766
Komentář 17767
Dále jste se na vojně ani nikde jinde nenaučil neodporovat si: pokud nakonec vojnu hodnotíte pozitivně, tak to přece nebyl "rok v háji".
Komentář 17768
Pokud jde o to schvalování vojny, rád bych věděl, jak jste na to přišel. Napsal jsem už předtím, že se mi tam nelíbilo a že bych si to nerad zopakoval. Pro jistotu zde výslovně uvádím, že vojnu hodnotím negativně.
Doufám, že z toho zase nevydedukujete nějakou další logickou úvahu o neodporování si.
Komentář 17769
- Tyhle kecy samozřejmě znám, jenom podle mě jsou to právě jenom kecy, tj. že to říkáte, ale nic si pod tím nepředstavujete. Čili: O jaké konkrétní situaci – zřejmě úplně běžné – z vojny mluvíte? Vždyť vojna je přece o tom, že děláte to, co všichni, co musíte – kde je tam nějaká samostatnost?
Komentář 17771
Prostě jsem se na vojně naučil, že pro uspokojení svých potřeb musím sám vyvinout nějaké úsilí, což mne předtím ani nenapadlo, protože do té doby když jsem něco chtěl, stačilo si o to říci.
Nicméně znovu podotýkám, že na vojně se mi nelíbilo :)
Komentář 17773
Taky pro takové životní lekce není třeba zřizovat vojnu; řekl bych, že každý, kdo si vaří, pere a uklízí tohle ví. Vlastně – ty Vaše příběhy: padnoucí košile, něco jako klubovna – úplně každý, kdo není rodiči naprosto absurdně opečováván, tohle ví.
Jinými slovy: O tom, že se na vojně naučíte spoléhat se na sebe, jste mě nepřesvědčil. Navíc není jasné, proč by to mělo přetrvat po zbytek života, protože tyhle návyky vznikají v řádech týdnů/měsíců a zanikají ještě rychleji.
Nepřesvědčil jste mě, že "vojna vás naučí samostatnosti" apod. je něco jiného než kecy: že se to tak prostě říká, ale nikdo si pod tím nic nepředstavuje, stejně jako se říká "šťastné dětství" a taky si pod tím nikdo nic nepředstavuje.
Komentář 17781
Jinak si myslím, že velmi podobné účinky má delší chůze hlubokým sněhem s batohem na zádech, tu bych opravdu doporučil. Ten pocit boje s dřinou a marností, ta neschopnost situaci pojmout nějak jinak a docílit trochu snesitelnějšího stavu, hodiny a hodiny zmařené v úsilí dát té cestě nějaký smysl a při tom tak minimální posun...
Komentář 17784
A když to budete dělat rok, stane se z vás něco jako superman.
Samozřejmě lze člověka zocelit a může to nastat i na vojně. Když budete dělat rok kliky v bahně, něco to s váma udělá, a nejspíš budete míň zhýčkaný. To je jasné. Na druhou stranu nevěřím na nějaký hlubší dopad vojny typu samostatnost, pracovitost atd.
Kdyby nic jiného taky proto, že po absolvování výcviku z 1. odstavce si stačí lehnout do měkkých peřin dát si jogurt s marmeládou a za týden je z vás úplně stejná bábovka jako předtím.
Komentář 17782
Vojna prohloubí schopnost jednat s blbci a žít na dolním stupni pyramidy (alespoň přijímač). A vyrovnávat se s nepřijatelným. Není to špatná zkušenost, je to jen špatný zážitek.
Komentář 17785
Vojna není jen výcvik, ale i pobyt v určitém prostředí s určitými vztahy mezi lidmi.
--- Taky pro takové životní lekce není třeba zřizovat vojnu
Jistěže ne. Není psáno, že by se člověk jinde nenaučil totéž.
Tak moment. Zdá se mi, že jsem ve Vás i v jiných vzbudil dojem, že podle mě by vojna měla být povinná.
Neměla by být. Snad jsem to mohl výslovně napsat hned ze začátku, ale domníval jsem se, že je to samozřejmé.
--- O tom, že se na vojně naučíte spoléhat se na sebe, jste mě nepřesvědčil
Já se naučil. Je to tedy možné. Netvrdil jsem nikde, že vojna (a jen vojna) naučí každého, nebo snad ano?
--- úplně každý, kdo není rodiči naprosto absurdně opečováván
No a to já jsem právě byl. A kdybych nešel na vojnu, vzhledem k podmínkám v rodině bych dost možná tím mazánkem zůstal a ve čtyřiceti (kdy se podmínky zhoršily) bych se divil. Takže pro mne vojna nebyla až tak čistá 100,0000 % ztráta.
Komentář 17786
Ale bavili jsme se o samostatnosti. A já říkám, že na vojně se samostatnosti nemůžete naučit, protože to je velmi paternalistické prostředí: autorita vám řekne, co máte dělat, a vy to musíte dělat, nebo budete potrestán – čili nerozhodujete o sobě. Vojna vás může zocelit, protože nepohodlí vás samozřejmě zocelí. To je jasné. Ale samostatnosti se nemůžete naučit v takovém paternalistickém prostředí, kde máte celý den autoritou nalajnovaný: v 10:00 se dělá tohle v 16:30 tohle… Zvyknout si na to není samostatnost, ale institucionalizace.
Komentář 17770
"Takže: Rok v háji, nelíbilo se mi to a nerad bych si to zopakoval" - toto jde z tebe, je to první, co napíšeš o vojně. Zkus popsat, proč si to myslíš; a buď si to myslet přestaneš, nebo si svůj názor potvrdíš a přestaneš hledat výmluvy. V obou případech se vyhneš té sebepopírající debilní větě "A, ale ono ne A".
Komentář 17772
Komentář 17775
Jsou tu příspěvky od sedmi lidí. Kolik z vás bylo na vojně. Počítám, že jen jeden.
Všichni ostatní melou o něčem, o čem nic neví.
Komentář 17776
Komentář 17780
Komentář 17790
Komentář 17787
*To je důležité - pokud bych chtěl. Zdaleka ne každou válku bych viděl jako ohrožení sebe a těch, na kterých mi záleží.
Komentář 17783
Komentář 17817
Komentář 17818
.................................................................................................................
Vždyt je to přece to samé o čem je školství,
učíte se zde koncentraci, ovšem za poněkud obtížnějších podmínek nežli v tý škole...
Proto také někteří říkají, že jim to prospělo a že nejsou bábovky...
I v bojových uměních se začíná s tím nejnižšším, disciplínou a koncentrací,
když to zvládnete může objevit meditaci...
Na hovno je to ze stejného důvodu jako to školství,
jste nucen se koncentrovat na něco, co vás nebaví,
přesto to mnohokráte zafunguje tak, že už nejste bábovka co se posere z každýho pšouku...