Vnitřní svoboda a přítomný okamžik – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Zdrojem vnitřní nesvobody zdají se mi být různé pocity, jejichž vliv si člověk neuvědomuje, a v důsledku toho již nejedná tak, jak mu to dává smysl nebo co jej činí šťastným, nýbrž například ze strachu, vzteku nebo frustrace. Lidské uvažování se zdá být inherentně spjato s minulostí nebo budoucností, a právě těchto časových os se typicky pocity týkají. Vztek se týká traumatu a narušení osobních hranic v minulosti, zatímco strach se týká myšlenek na hrozby v budoucnu. Tyto emoce nás zbavují přítomné nebo obecné perspektivy, a orientují naše myšlení směrem k nejistým a pomíjivým objektům, což, zdá se mi, generuje utrpení.

Čím víc se snažím o duchovní růst, tím spíš mi připadá, že si potřebuju užít každý přítomný okamžik v jeho nezkreslené formě. Toho lze dosáhnout více různými prolínajícími se způsoby, z nichž mohu jmenovat například mindfulness. Dodám, že se jedná spíš o proces plný vzestupů a pádů než o cíl, kterého by šlo jednoduše dosáhnout. Na zmíněné emoce se lze vůlí napojit a rozjímat nad nimi, pokud jsme v přítomnosti a dokážeme je detekovat. Díky tomu, že si umožním prožít je, si leckdy dovedu zachovat vnitřní klid.

Z této zkušenosti mi přijde, že žít přítomností mi umožňuje akceptovat cokoli, co zrovna přichází, ale zároveň žít tak, jak mi to zrovna dává největší smysl, což by mohlo být pravou podstatou vnitřní svobody. Jakmile se cítím vnitřně svobodný, dovoluji si být autentický a vnímám vše, co v daný moment dělám, jako nekonečný proces směřující k hlubokému vnitřnímu štěstí.