Autor: Ondrášeček
Čas: 2024-10-30 00:00:02
Vnitřní svoboda a přítomný okamžik
Zdrojem vnitřní nesvobody zdají se mi být různé pocity, jejichž vliv si člověk neuvědomuje, a v důsledku toho již nejedná tak, jak mu to dává smysl nebo co jej činí šťastným, nýbrž například ze strachu, vzteku nebo frustrace. Lidské uvažování se zdá být inherentně spjato s minulostí nebo budoucností, a právě těchto časových os se typicky pocity týkají. Vztek se týká traumatu a narušení osobních hranic v minulosti, zatímco strach se týká myšlenek na hrozby v budoucnu. Tyto emoce nás zbavují přítomné nebo obecné perspektivy, a orientují naše myšlení směrem k nejistým a pomíjivým objektům, což, zdá se mi, generuje utrpení.
Čím víc se snažím o duchovní růst, tím spíš mi připadá, že si potřebuju užít každý přítomný okamžik v jeho nezkreslené formě. Toho lze dosáhnout více různými prolínajícími se způsoby, z nichž mohu jmenovat například mindfulness. Dodám, že se jedná spíš o proces plný vzestupů a pádů než o cíl, kterého by šlo jednoduše dosáhnout. Na zmíněné emoce se lze vůlí napojit a rozjímat nad nimi, pokud jsme v přítomnosti a dokážeme je detekovat. Díky tomu, že si umožním prožít je, si leckdy dovedu zachovat vnitřní klid.
Z této zkušenosti mi přijde, že žít přítomností mi umožňuje akceptovat cokoli, co zrovna přichází, ale zároveň žít tak, jak mi to zrovna dává největší smysl, což by mohlo být pravou podstatou vnitřní svobody. Jakmile se cítím vnitřně svobodný, dovoluji si být autentický a vnímám vše, co v daný moment dělám, jako nekonečný proces směřující k hlubokému vnitřnímu štěstí.
Čím víc se snažím o duchovní růst, tím spíš mi připadá, že si potřebuju užít každý přítomný okamžik v jeho nezkreslené formě. Toho lze dosáhnout více různými prolínajícími se způsoby, z nichž mohu jmenovat například mindfulness. Dodám, že se jedná spíš o proces plný vzestupů a pádů než o cíl, kterého by šlo jednoduše dosáhnout. Na zmíněné emoce se lze vůlí napojit a rozjímat nad nimi, pokud jsme v přítomnosti a dokážeme je detekovat. Díky tomu, že si umožním prožít je, si leckdy dovedu zachovat vnitřní klid.
Z této zkušenosti mi přijde, že žít přítomností mi umožňuje akceptovat cokoli, co zrovna přichází, ale zároveň žít tak, jak mi to zrovna dává největší smysl, což by mohlo být pravou podstatou vnitřní svobody. Jakmile se cítím vnitřně svobodný, dovoluji si být autentický a vnímám vše, co v daný moment dělám, jako nekonečný proces směřující k hlubokému vnitřnímu štěstí.
Přečtení: 986
Komentáře
Komentář 109439
Komentář 109444
A proč vlastně chcete duchovně růst? A proč se odkazujete v té souvislosti na "přítomný okamžik"?
Leda že byste to myslel tak, že v žádném jiném než přítomném okamžiku nemůžete jednat - a proto tedy se snažíte v každém svém okamžiku jednat spravedlivě... To by pak implikovalo, že se budete mít zájem vidět věci pravdivě.
***
"Z této zkušenosti mi přijde, že žít přítomností mi umožňuje akceptovat cokoli, co zrovna přichází, ale zároveň žít tak, jak mi to zrovna dává největší smysl, což by mohlo být pravou podstatou vnitřní svobody."
Ne, žít v přítomnosti neznamená "akceptovat cokoli", ale v každém okamžiku se snažit jednat objektivně, čestně a pravdivě... Právě to je totiž předpoklad k tomu, abychom mohli vůbec uvažovat o vnitřní svobodě.
Komentář 109453
Komentář 109463
***
„Čím níže člověk v intelektuálním ohledu stojí, tím méně tajemná je pro něho jeho existence: spíše se mu zdá, že všechno samo sebou chápe, jak je a že je. To spočívá v tom, že jeho intelekt ještě zůstal zcela věrný svému původnímu určení sloužit jako médium motivů vůli, a proto je pevně spojen se světem a přírodou jako jejich integrovaná součást, tedy je dalek odloučit se od celku věcí, postavit se sám pro sebe a pojímat svět
čistě objektivně. Naproti tomu je zde vyvěrající filosofický podiv v jednotlivci podmíněn vyšším vývojem inteligence, ne však pouze jím, nýbrž bezpochyby je to vědění o smrti a vedle toho sledování utrpení a bídy života, co dává nejsilnější podnět k filosofickému uvažování a k metafyzickému vykládání světa. Kdyby byl náš život nekonečný a bezbolestný, asi by nikomu nenapadlo ptát se, proč tu je svět a proč je právě takový; nýbrž bral by to všechno samo sebou.“ A. Schopenhauer
Komentář 109465
takže odpoved je, ze to nejde a nebo nevíte. hmm...
Komentář 109467
Komentář 109623
ale prepodkladam, ze ted napisete, ze jelikoz to nevim sam, tak je videt ne nejsem schopne objektivne jednat... :)) coz je obvykla uroven vasi "argumentace"
Komentář 109460
hmm... gratuluji, jestli vam to staci :)
Komentář 109624