Znamená socialismus sociální cítění? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Libertariáni jsou často opozicí vnímáni jako emočně oploštělí programátoři, kteří se především snaží si za každou cenu maximalizovat svůj finanční zisk. Socialistické myšlenky oproti tomu velmi často podporují lidé, kteří jsou citliví vůči problémům druhých lidí – chtějí například pomáhat bezdomovcům, dostávat lidi z dluhů a přinést jim patřičné životní jistoty. Je to z důvodu, že lidé se sociálním cítěním mají mnohem větší motivaci snažit se pomoci ohroženým skupinám skrze reformy, které považují za správné. Sám jsem z podobných důvodů býval socialistou.

Nakonec mi ale přijde, že představa jednoho společného zájmu, která je socialistům běžná, lidem spíše na sociálním cítění ubírá. Vžívají se pak do ostatních hlavně optikou tohoto cíle či svojí vlastní optikou, než aby se snažili pochopit jedinečné individuální potřeby druhých lidí. To vede například k relativní vzdělanosti, namísto hledání vzdělání, které lidé potřebují pro naplnění svých potřeb. Jako podobně škodlivé vnímám i obvyklé třídní vidění světa, které v praxi vede k hostilní mentalitě „my versus oni“.

Proces zvnitřňování libertariánských myšlenek pro mě ovšem znamenal začít se vžívat do problémů jak bohatých, tak chudých. Bohaté jsem přestal brát jako nepřátele, ale v mnoha případech jako lidi, kteří se stejně jako chudí snaží vylepšit svůj život i život lidí okolo nich. Již nechci společnost, která by lidem diktovala, jak mají žít a čeho mají dosahovat, protože si uvědomuji, jak hodně je to může zraňovat. Myslím, že společnost postavená na idejích libertarianismu by byla optimální právě pro rozvoj dobrovolné spolupráce a sociálního cítění vůči všem živým bytostem.