Autor: Urza
Čas: 2016-08-04 00:00:02
Zpět do cechů!
Asociace malých a středních podniků somruje po ministerstvu průmyslu, aby zakázalo hodinovým manželům provádět složitější úkony, například práce zednické, instalatérské, malířské či truhlářské; nadále by tedy směli vykonávat jen drobnosti typu sekání trávníků nebo čištění koberců. Proč? Podle předsedy Asociace malých a středních podnikatelů prý hodinoví manželé berou živnostníkům práci a navíc ji často odvádějí nekvalitně; a protože lidé jsou tak nebetyčně hloupí, že si jejich služby stále objednávají, stát teď musí přijít a ochránit je zákonem před službami konkurence a především ze všeho nejvíc před nimi samými, protože to by tak hrálo, aby se řemeslník domluvil s klientem na podmínkách, za kterých pro něj odvede práci. A konec konců… co je špatného na tom, že někdo někomu „bere práci“ poskytováním služby, kterou si lidé dobrovolně vyberou, čímž demonstrují, že je to pro ně lepší alternativa?
Přečtení: 16240
Komentáře
Komentář 7421
Komentář 7422
Komentář 7423
• Mimochodem: před nějakými 15 lety jsem provozoval firmu ve velmi specifickém oboru sklářství. Na živnostenském úřadě se mohli pominout z toho, že na ten obor nemám výuční list (protože takový obor se nikde nevyučoval). Naučil jsem se to dělat samostudiem a prohledáváním starých knih, nejen v našich, ale i cizích technických knihovnách. Ale pro úřady bylo nesnesitelné, že ten absurdní papír nemám, takže živnosťák mi sice vydali, ale uvedli na něm tolik zákazů dílčích operací, že se jednalo v podstatě o zákaz činnosti. (Typu, ano, smíte pracovat se sklem, ale nesmíte ho řezat, brousit, ohýbat a leštit… Tedy zbylo tak maximálně, že si ho mohu koupit a nosit z místa na místo.)
• Nikoho nezajímalo (a ani nebyl schopen kvalifikovaně posoudit), zda tu práci umím dělat. (Na okraj, bylo nás tehdy v celé republice asi 12, kteří to dovedli dělat.) Takže jsem jim na jejich zákazy kašlal a dělal to, co bylo potřeba. Uplynul čásek a přišla delegace z nějaké samozvané „profesní komory“ — co jiného, než cech, že! A že pokud nebudu mít jejich papyros, nebudu se smět ucházet v soutěži o žádné veřejné zakázky. Jinak: členství v komoře se získávalo tak, že člověk složil 50 000,-- a dostal papír, že je členem Bratrstva kočičí pracky.
• Když vynechám soustavné návštěvy byrokratů tu z toho, tu z onoho státního úřadu, které zajímaly samozřejmě naprosté zhovadilosti (i to, zda nosím pracovní oděv a vysoké boty se zpevněnou špičkou — protože to se musí, když nosíte sklo :-), povinnost instalace sprchy, abych se mohl po práci osprchovat, povinnost zbudovat bezbariérový přístup do provozovny atd., atp.) A hysterický záchvat, pokud jsem jim nepředložil Inspekční knihu. No, otravovali a prudili všichni tak dlouho, až jsem se na to vybodl a krám zavřel.
• Takže to jen tak na okraj, jak si to s živnostničením a volným podnikáním stát představoval. Myslím, že dnes je to ještě horší, když uvážím, jaké výkaznictví a byrokracie se dnes požaduje. Středověk neskončil, středověk trvá a samostatný člověk je nadále třídním nepřítelem.
• Hlavně, že se tvrdí, že je zde svobodné tržní hospodářství. Pendrek.
Komentář 7424
Komentář 7425
Komentář 7428
Komentář 7429
Komentář 7426
Komentář 7427
Komentář 7430
Komentář 7431
Komentář 7432
Komentář 7433
Na druhou stranu jak k tomu přijde účetní, když si topenář píše faktury nebo nákupčí a spdiční firma, když si sám jezdí do velkoobchodu pro materiál.....
Krásný nový svét dle socanů: prefesionální budicí služba mne vzbudí, hospoda dodá snídani, taxikář doveze do místa montáže, kam mi spedice doveze brašnu s nářadím a materiàl, profesionální uklízeč po mně uklidí a došedší písař sepíše předávací protokol......nádhera, ne?
Jen nemám dosud jasno v tom, zda by ten protokol za klienta neměl smět podepisovat výhradně právník....
Komentář 7434
Komentář 7436
Úspěšné společenství lidí vzniká dobrovolnou směnou majetku a služeb, státu do toho nic není.
Komentář 7438