Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

IMHO mícháte dohromady několik věcí, jejichž souvislost je spíše dosti volná...

Armády, které zastavily machometány u Vídně a následně je vypráskaly z Evropy, nebyly tak docela soukromé. A troufám si říci, že pod Otomany by prostředí vývoji věd a techniky moc nepřálo. Takže úplně všechny zásluhy bych státu neupíral. Takových věcí by se našlo víc, i když občas jsou sporné (pokud bych nadhodil například liberalisaci poměrů v 19. století, dá se argumentovat tím, že stát napravoval, co sám zvoral, což je částečně pravda).

Okamžité totální zrušení státu by v současné době asi průser byl, protože současný stát je neskutečně prorostlý do spousty oborů lidské činnosti a stihl si už vychovat spoustu lidí, kteří na něm jsou závislí. Dá se tedy důvodně předpokládat, že v praxi bychom skutečně o spoustu vymožeností přišli, ačkoli v principu ke své funkci stát nepotřebují.

No z toho místy až hysterického odsuzování všech, kdo se snaží vyhrát válku, kterou si nezačali a výroků jako „Nikdo na mě nezačne házet pumy jen tak“ jsem tedy ten respekt vůči tomu, jak je rozehráno, opravdu nepochopil.

Glande (2019-01-22 14:29:10): Tak nějak. Já se státu nijak zvlášť nezastávám, ale na rozdíl od TF respektuju fakt, že jsme takříkajíc přišli k rozehrané šachové partii a to, jakým způsobem ji někdo v minulosti rozehrál, do nějaké, někdy značné, míry ovlivňuje a omezuje možnosti našich tahů. Nemusí se mi to líbit, mohu nadávat tomu, kdo partii blbě rozehrál, mohu v tom mít stokrát pravdu. Ale to je mi houby platné.

Je ale fakt, že na rozdíl od anarchistů nevidím ve státu (libovolném) příčinu všeho zla, že mezi státy rozlišuji a jsem ochoten přiznat, že i stát čas od času udělá něco dobře. Spousta věcí, které se (nejen tady) vydávají za atribut anarchie, velmi dobře fungovala i ve státech (absence měnového monopolu, soukromé sociální zabezpečení, nestátní zdravotnictví a školství...)

Poměrně zajímavá představa, že „někdo nebude házet pumy jen tak“. A ještě zajímavější je ta asymetrie:

1. AQ odpálí USS Cole, ambasády či WTC, ale to je ok, měli důvod
2. USA začnou pronásledovat AQ, ale to je „házení pum jen tak“

1. Japonci se chovají jako prasata, ve velkém vraždí Číňany a ostatní, to je asi jejich vnitřní věc a je to ok
2. USA přestanou s Japonci obchodovat, to je samozřejmě fuj a legitimní důvod k válce
3. Japonci začnou bombardovat USA, ale to je vlastně v pořádku, protože USA jim nedodaly ropu

Nezlobte se na mne, ale „xy mě sere, protože myslí a žije jinak, než já, takže s ním musím zatočit“ (což je typická motivace nějakého ručníkáře nebo státního zakazovače) nebo „abc je můj nepřítel, protože se mnou nechce obchodvat podle podmínek, které si já stanovím“ (Japonsko před WWII) pro mne není legitimní důvod k agresi. Pokud někdo takto uvažuje a jedná a někdo jiný mu v odpověď na tu agresi dá přes držku, budou mé sympatie velmi pravděpodobně na straně toho druhého. Bez ohledu na to, kdo z aktérů (pokud někdo) je stát, kdo nestátní subjekt a kdo je třeba state-by-all-but-name.

Ano, armády se zpravidla nechovají jako děti z nedělní školy na výletě. To tu ani nikdo netvrdil. Nicméně jestli fakt nevidíte rozdíl mezi tím, jak vedli válku Američané a jak se Japonci chovali k zajatcům a civilistům, asi opravdu nemá cenu se tu bavit.

Pokud budete vraždit mé příbuzné a kamarády a nebudu mít k disposici jinou metodu, jak Vás zastavit, klidně Vám dám pod auto metrák trhaviny. Že to třeba odnesou i Vaši blízcí mne nebude těšit, dost možná mne to bude i trápit. Ale pořád méně, než kdybych Vás nezastavil.

Filosovování o morálce, důvodech, vině a možných alternativách je hezké. On černobílý svět je vůbec moc hezký. Jenže když na Vás někdo začne házet pumy, tak je Vám houby platné, že dotyčný pilot je vlastně chudák, který k tomu byl donucen či zmanipulován (což samozřejmě nepopírám) a že ten, kdo ty pumy vyrábí dělá přesčasy a podává zlepšováky jen proto, aby mohl dětem zaplatit lepší školu. Vy jste tu situaci nevytvořil, nevybral jste ji, ale prostě v ní jste a musíte ji nějak řešit. Ani jedno řešení nebude pěkné. Jenže takhle to holt v životě často chodí :-(

A samozřejmě v konkrétním případě Japonců moc nepomohlo to, že se jejich armáda ca 10 let před Pearl Harbourem chovala jak necivilisovaná prasata - a to opravdu ve velkém.

Ad vlastní zdroje: američané jen v rámci válečných půjček dobrovolně půjčili své vládě ca 200 miliard dolarů. Projekt Manhattan stál ca 2 miliardy. Ano, vím, že ty bondy se pak splácely z daní - ale v porovnání s jinými věcmi, za které státy občas utrácí, to myslím bylo pro drtivou většinu lidí přijatelnější, než případná prohra ve válce.

Dokonce i český právní neřád zná institut krajní nouze. Jaderné bombardování Japonska dle mého názoru definici vyhovuje. Vojenský plánovač není soudce a neřeší tedy něčí vinu. Vojenský plánovač řeší, jak co nejrychleji dosáhnout cíle, přičemž se musí pohybovat v mantinelech technických možností a případně nějakých dalších politicky/morálně daných omezení. V podstatě klasická ekonomická úvaha.

Ať se to anarchistům líbí či ne, každý z nás patří k nějaké skupině a má tendenci členy této skupiny preferovat - přinejmenším jako užitečnou zkratku. Samozřejmě je tam spousta rozdílů v povaze těch skupin a míře loajality. Státy jsou naštěstí v žebříčku skupin a míře loajality u většiny lidí poměrně nízko, nicméně v takových krajních situacích, jako je válka, naprosto chápu, že někdo radši vybombarduje nepřátelské město, než by nechal padnout lidi, ke kterým má podstatně blíž (i po případném odečtení té společné státní příslušnosti). V okamžiku, kdy na mne střílí dvacet lidí v cizích mundůrech prostě střílím zpátky a neřeším, zda jeden, dva či pět z nich bylo do mundůru navlečeno proti své vůli a momentálně mi schválně střílí nad hlavu.

Ten socialistický výmysl je parafrází toho, co sv. Pavel píše v první epištole Timotheovi (6:10): Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchžto někteří žádostivi jsouce, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými.

Sice bych asi nesouhlasil s tím „všeho“, nicméně jinak na tom něco je. Peníze jsou ve svobodném prostředí prostředkem směny a následně tedy i jakýmsi indikátorem toho, jak je někdo užitečný svým bližním. Pokud se samy o sobě stanou předmětem lásky a uctívání, je něco blbě...

Jo. V teorii by se mi to líbilo. Jen kategorie 2 je naprosto nereálná. Abyste věděl, kdo v současné době těm podmínkám vyhovuje, musel byste provozovat tak rozsáhlé šmírování a vyhodnocování dat, že eet a kh dph jsou proti tomu čajíček pro batolata.

Osobně by se mi líbil například přístup přesně opačný proti současnému - a sice ten, že státní správa by primárně podléhala samosprávě, prostřednictvím nepřímých voleb a delegace jasně vymezených pravomocí. Přímo volený centrální parlament by pak plnil funkci dohledu a potlačování excesů, ale neměl by právo samosprávám něco přío nařizovat.

Samozřejmě všechny tyhle problémy jsou přímo úměrné míře vlivu státu. Když se s prominutím s..e skoro do všeho, je potřeba kontrol a pojistek vysoká. Pokud jediné, co by stát zajišťoval byla třeba obrana a justice vyšších stupňů, financované dobrovolnými asignacemi v celkovém objemu jednotek procent DPH, potřeba řešit věci jako volby apod by byla výrazně nižší.

Ad 5.1. - Teorie pěkná. Praxe je bohužel taková, že demokracie, založená na všeobecném rovném hlasovacím právu, se odhadem tak ve 3-4 generaci voličů zvrhává v tyranii tak, že se za „veřejné věci“ prohlásí kdejaká pitomost. Demokracie ve státním měřítku může fungovat pouze velmi dočasně - dokud dožívá (z dob nedemokratických) nějaké základní povědomí o tom, že existuje něco jako dobro a zlo (jakkoli se téměř nikdy nevyskytují v čisté formě), přirozená práva apod.

Je to jako by spolek lodních modelářů, kterého jsem členem, chtěl rozhodovat (samozřejmě demokratickým hlasováním) o tom, jakým smím jezdit autem, nebo jak dlouho smím trávit v práci. Tedy u toho spolku by to ani tak nevadilo - než tam vlezu, zjistím si stanovy a pokud spolek ovládne nějaká skupina, která bude prosazovat pitomosti, tak vystoupím (a přijdu o přístup do bazénu za pár peněz, nicméně stále si mohu svoje lodičky pouštět na slepém rameni před domem). Ovšem současný stát mi kecá do daleko více věcí a činí tak téměř výhradně stylem one-size-fits-all. V podstatě shora diktovaná identity politics - „jsi občanem tohoto státu, to je Tvoje primární/jediná důležitá identita a tomu se musí ve Tvém životě podřídit vše“.

Souhlas. Ještě bych dodal, že kromě toho bordelu, který do původně čistého a logického účetnictví zanášejí státní zásahy, je problémem i tempo, jakým se tento bordel mění.

Na druhou stranu, jak píše níže Glande, existence výrazně volnějšího trhu s památkami by mohla k záchraně památek motivovat i lidi, kteří to dnes typicky neřeší a „staré haraburdí“ hážou automaticky do odpadu nebo (u nemovitostí) nechají spadnout.

Jako rozumný první krok bych viděl zrušení přímých grantů a dotací, které dnes vyhánějí ceny pro památky typických stavebních prací do absurdních výšek. Když stavební firma ví, že určitý typ práce se v 99 % případů dělá z dotací, tak napálí cenu 2x až 3x vyšší než za podobně časově i technologicky náročnou práci na běžném rodinném domku (kde jsou ceny deformovány o něco méně existencí hypoték a stavebních norem).

Co se týče toho přechodného období, tak dlouhodobě zastávám názor, že na to by se měly použít výnosy z rozprodeje státního majetku. Na to, aby zafinancoval přechod k privátnímu systému (+ charitě) je ten majetek dostateně rozsáhlý. Navíc to myslím poměrně elegantně řeší i morálně-filosofické záležitosti jako že jedni celý život makali na stát, jiní by měli makat na ty první a zároveň už by nikdo nedělal na ně atd.

grr, výnosy pochopitelně

To jsou opravdu úžasné rady. A nechcete mi říci, jak proměním ty akce, nebo i jen výnosi z nich v úhradu svých běžných nákladů? Zahraniční akcie Vám stát sebere jen o něco obtižněji než peníze v české bance. Samotné akcie jsou téměř vždy v elektronické podobě, jen vzácně alespoň trochu anonymní. Informace o majitelích firem, bankovních a brokerských účtů jsou u nějakou dobu předmětem čilé výměny mezi státy (ano, Zimbabwe či Súdán do této výměny asi zapojeny nejsou, ale tam se zase moc smysluplně investovat nedá). Akcie se zpravidla nekupují za balíčky bankovek a stejně tak se tímto způsobem nevyplácejí zisky - takže je to zase někde evidované. I pokud by Vám ty akcie stát přímo nesebral, tak Vám dokáže *velmi výrazně* zkomplikovat užívání výnosů takových investic.

Zlato a stříbro se sice ulít dá, ale opět je tam problém s tím, jak ho v případě potřeby zpeněžit, resp. přeměnit na statky pro vlastní potřebu. Zákaz držby a používání drahých kovů je pro stát triviální záležitost. Tím se výrazně sníží možnosti směny, chytí se toho podsvětí, se kterým si ne každý chce zadávat (a které je plné policejních práskačů) atd.

Pokud by se rozšířily kryptoměny, je jejich zákaz otázkou dvou hlasování ve žvanírně. A přes všechna tvrzení bitcoinových věrozvěstů to prostě je průser. Ona většina subjektů se tomu totiž podrobí bez velkého odporu. Tržbu v bitcoinech sice před státem schováte, nějaký software si za ně také koupíte, ale tím to končí. Ty části ekonomiky, jejichž produkty potřebujete nejvíc, jsou jako na potvoru docela náročné na výrobní technologie, vstupy, půdu apod. Tj. figuruje tam spousta hmotných aktiv, které před státem jen tak neschováte a jejichž majitelé se tedy v drtivé většině případů nátlaku státní moc podvolí spíše ochotněji než méně ochotně.

Na prosperitu ČR, resp. jiného státu, kde budete žít, odkázán do jisté míry pochopitelně budete. Mj. proto, že v čím větším průseru ten stát bude, tím intenisvnější bude hon na „keťasy“, „spekulanty“, „vykořisťovatele“ apod. A samozřejmě stát bude svojí politikou výrazně ovlivňovat nabídku na trhu (i trhu práce) a tedy ceny Vámi poptávaných statků.

Osobně si myslím, že v principiální rovině největší smysl mají investice do lidí. Do vzdělání svého, svých dětí, širší rodiny a zbudou-li prostředky tak i ostatních lidí obecně. U toho bližšího okolí jde o budování a utužování vzájemných vazeb, schopností společně řešit problematické situace atd. U okolí širšího jde o to, že pokud bude 80 % lidí chápat základní ekonomické principy, je výrazně to sníží pravděpodobnost toho, že si tito lidé zvolí a budou podporovat nějakého přerozdělovačského šmejda...

V rovině praktické jde o to, aby člověk dokázal nabízet něco, co je poptáváno jeho okolím, schopným poskytnout mu prostředky k zajištění základních potřeb. To „něco“ bude samozřejmě velmi záležet na situaci. Jiné to bude dnes v Evropě, jiné ve zkrachovalém státě a la Venezuela a jiné v coyotově oblíbeném postapu.

A čemu se divíte? V nemalé části populace je minimálně v podvědomí notně zažraná nákladová teorie hodnoty a současně s ní představa, že je nemravné dostávat hodně peněz za málo práce.

Ale houby - pokud se to praktikuje s trochou rozumu (tj. opravdu problémové záležitosti se odlifrují do nemocnice), tak bezpečnost domácích porodů není problém. V Holandsku se ještě před ca 20 lety rodila většina dětí doma. Rozdíl proti ČR byl minimální (po započtení mírně odlišné metodiky). Dnes se ca 3/4 dětí rodí v nemocnicích (většinou ambulantně), domácí porody jsou nadále běžné ve venkovských oblastech mimo Randstad a v některých oblastech stále převažují. Vliv místa porodu na bezpečnost je statisticky nepozorovatelný - daleko větší roli hrají etnické a kulturní rozdíly a z nich vyplývající celkový přístup k systému zdravotní péče.

Fundamentální lpění na domácím porodu bez ohledu na okolnosti je pitomost, ale jinak je to podle všeho z hlediska bezpečnosti wurst.