Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Předem neznáme parametry toho konkrétního otroctví ani parametry jeho alternativ. Otroctví je v tomto smysl spíš právní stav.
Urzova verze otroctví jako vlastnění těla je novum a v praxi se pokud vím na živých lidech neprovozovala. Nedává to smysl. Je-li člověk vnímán jen jako věc (soubor orgánů), není běžným nazíráním ani otrokem. Nemá v takovém systému ani právo na život. To pak prakticky znamená, že ho takový právní systém ani nepovažuje za člověka. Životaschopný člověk pak nutně bude v nepřátelském vztahu s takovým systémem.

Justiční zločiny jsou problém vždycky. Ale je pod nimi aspoň někdo podepsán.

Proč navždy? Podle daného práva by mohl nebo po nějaké době třeba i musel otroka propustit. Případně by mu mohl také otrok utéci, což je sice bezprávní akt, nicméně nikde není psáno, že se vše musí vymoci.
Možností je obecně mnoho.

V pohodě. Nijak nepléduji pro otroctví.

Takové dítě má nevýhodnou pozici. I ve státě. Není výhodné být nalezencem.

Pokud připustíme otroctví: Na trhu většinou prodávání vlastních dětí je společensky deklasující, deklasovaný člověk pak typicky skončí sám na trhu lidí jako otrok, čímž pochopitelně ztrácí i kontrolu nad svojí reprodukcí a i pokud někoho zplodí (nebo porod), patří pak výsledek jeho pánu.
Je ale také možné se rozhodnout pro nepřípustnost otroctví, pak i ti, kdo budou chtít někoho prodat, nebudou mít kupce.

Kdyby byl ankap lékem na všechny společenské pasti, hravě ho nastolíte třeba v místech, kde se lidé dodnes jedí navzájem (tady bych měl napsat nekonsensuálně, konsensuální jedení navzájem lze technicky provést i v Německu, byť se to většině lidí pochopitelně nelíbí), ale to zjevně teď nikdo neumí. Osobně mi přijde, že ankap může být pro všechny děti, ale ne pro všechny dospělé. Svět není bez traumat, nikdy nebyl. Problémem jsou traumatizovaní lidé.

Myslím, že jste dobře pochopil smysl článku. Lpění na tom systému, že něco vyřeší, ať už je jakýkoliv, ho může spíš sabotovat než mu pomoci. Hledání skutečných řešení má smysl.

Pochopil jste.

Bezprávní cochcárna je zlá. Znamená v praxi znásilnění, vraždy, loupeže, protože si v ní prostě bezprávní lidé berou, co chtějí bez ohledu na cokoliv. Je v podstatě jedno, zda na to mají stát nebo anarchii, protože to, co reálně vládne, je bezedné ego.

Legitimita je ten společenský konsensus, to jsme se moc nepohnuli. Konsensus je dynamický.

Na základě čeho? Když se na Vás dneska obrátí policista s žádopstí o informaci, řeknete mu, že jste si ho nezvolil a je tudíž nelegitimní?

On ale je vždy průběžně legitimizován, jinak to není systém, ale konflikt. Tak končí i totality státní. Legitimizace prostě jen probíhá velmi složitě, takže je obecně na ni (stát nestát) těžké najít správnou metriku.

Ano, ona ta legitimita je typicy celospolečensky ad hoc, sociologové se ji snaží predikovat, moc jim to ale nejde.
To máte ale i ve státech.

Stačí číst, co píšou sami výrobci a regulátoři. Ze začátku jsme toho věděli málo, ale dost na to, aby bylo jasné, že to smrdí, teď když se uvolňují další a další data vysouzená v USA, je už situace jasná, nejznámější jsou ty záněty srdce, ale je zaznamenáno asi 1400 diagnóz ve VAERS, přes tisíc publikovaných článků. Contergan byl proti tomu čajíček.

Dost lidí po tečce zaklepalo bačkorami, Fico si to jako jeden z mála dokázal uvědomit. To není jen štěstí.

Časem by měly existovat stroje, které sežerou kameny a budou se replikovat, otázkou je, za jakých okolností

Smer má nespornou výhodu v tom, že si nezadal s vražednými injekcemi. Tam se diskreditovali ostatní politici. Na Slovensku opravdu není koho volit.

Něco arbitrární být musí. Jinak to neumíme. Náš rozum neumí postavit něco z ničeho. Potřebujeme do začátku axiomy a odvozovací pravidla. To je arbitrární.

Potíž je v tom, že psí a kočičí etiketa je často zapsaná hodně natvrdo, a tak nezbývá, než aby se ji naučil člověk. Spousta lidí toho ale není schopná, důsledkem je pak vzájemné utrpení.

A ekologickým hodnocením si v tomto směru tak moc hlavu dělat nemusíme, jsou funkční ekosystémy, kde je v pohodě zabíjet v jisté míře na maso, kůži apod. A jsou i systémy nefunkční, a tam ani vegetariánství nebo veganství nepomůže. A přetěžování ekosystémů je problém i u rostlinné výroby.

Možná ale některým zvířatům prostě nerozumíme. Jsou i lidé, jejichž chápání smluvních vztahů je hodně jiné, přesto kvůli tomu nepřestávají být lidmi.
Podobně, naše chápání lidoopů a kytovců je hodně omezené, neznáme dobře jejich vztahy.

Tak hlavně rostliny samy ovoce nabízejí, živočichové ne. Samotný životní cyklus rostlin se snězením počítá! A upřímně si nejsem jistý, zda taková ovce nebo kráva se snězením v jistém smyslu nepočítá také. U psa, kočky, velryby, delfína a opic mi to přijde jiné, tam bych se asi opravdu cítil, jako bych jedl člověka.

A vy máte nějaké zvíře, s nímž máte smlouvu?

Aha. To jsem netušil. Znají aspoň své skóre? Zajímavé! :-)

Nemusela, mohly by existovat třeba samotěžební stroje...

Ti, kdo tu označují komentáře jako odpad, všimli jste si, že to tlačítko NENÍ disklike, ale něco úplně jiného?
<<Prosíme, nepoužívejte tuto funkci jen k vyjadřování nesouhlasu s názory druhých; smyslem je skrytí zbytečných komentářů či spamu mimo téma.>>

Touhle linií argumentace by šlo absurdně dojít k závěru, že není nic špatného na kanibalismu, dokud člověk kvůli tomu nikoho nezabije.
Tam by autor směřoval? Nebo spíš, jak píše Tron, strawmenuje?
I rostliny mohou být komplexní organismy, poměřují snad vegetariáni a vegani, to, co jedí, komplexitou toho, z čeho to vyrostlo? Nebudeme jíst kiwi, protože je komplexní?

Nikdo snad nemusí číst nic, pokud vím.

To není "naše" zdravotnictví. Ty otázky jsou opravdu těžké kdekoliv na světě.
O tom, jak lze někoho zabít, se s cizími lidmi nebavím, protože kdo ví, jak s tím kdo naloží. Zaručené není nic. https://www.jareknohavica.cz/jaromir-nohavica-cerna-jama/

Prakticky? Prakticky je to to hlavní téma. Učinit svět tak žitelný, aby se lidi sebevraždili co nejméně.
Reálně se lze bavit o tom, jak případně je nebo není svobodné někomu sebevraždu vymlouvat, někdo by pak mohl mít pocit, podle mě mylný, že akomodace suicidálního jedince (nebo třeba i skupiny) není dostatečně respektující k jeho právu na eutanázii.

O sebeblbějších psychiatrech bych pomlčel, lidská blbost je jak známo bezmezná. Psychiatři často nemají čas něco zjišťovat. Nezřídka se mění několikaleté diagnózy. Psychiatrie často řeší, co se nevešlo nikam jinam. Za mě dva psychiatři nejsou zárukou ničeho speciálního, tím méně sebevraždy. Představa, že suicidální jedinec by se pak tím spíš šel vypovídat k psychiatrovi, mi nepřijde realistická.