Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Soudím, že o tom přemýšlíte velmi dobře. Tím stabilizovaným anarchokapitalismem jsem myslel cosi, co by vzniklo na základě vakua, pokud by se naráz zrušil stát. A jsem přesvědčen, že to by nechtěl ani přemýšlivý anarchokapitalista. Zde v diskuzi tím vyjadřuji přesvědčení, že mne už moc nebaví nekonečně polemizovat o konečném stavu bez mezikroků, ale raději bych se zamyslel, co je smysluplným krokem nyní. A zda přece jen není to vylepšování demokracie konvergentní cestou k ankapu. Já věřím, že ano. Chápu veškeré argumenty o nestabilitě demokracie, ale jako přímou příčinu vidím to, že volit jednou za 4 roky, a navíc nikoli konkrétní řešení, ale nějaké uskupení (kde s něčím souhlasím a musím přijmout i spoustu toho, s čím nesouhlasím) je krutě málo na demokracii. Jinak souhlasím i s cestou s osobního opt-outu. Ono je těch cest vlastně více, ale stále je zde problém nepřemýšlení lidí. Řekl bych, že většina stále chce silný stát, avšak spravedlivý. Kdežto přímá demokracie i opt-out jsou cesty k zeslabování státu. A tím se dostávám k tomu, že prezentace ankapu Urzou je pro mne značně problematická. Myslím si, že ankapácké myšlení by mělo zůstat spíše intimní záležitostí.

Místo toho lze navrhnout třeba důchodovou reformu. Ale tak, aby lidé, kteří si již pojištění léta platili, tak aby měli od státu garantováno, že o státní důchod nepřijdou. Což nelze udělat opt-outem dnes. Znamená to, že stát tu musí být ještě alespoň nějakých 40 let pro tuto službu. Byl by problém mít tu dva systémy vedle sebe, protože průběžný systém by se stal podstatně dražším. Což by vedlo k masivnímu odcházení z něho a na důchody by nebylo. Lze ho jedině transformovat postupně během nějakých třeba 40-ti let.

Dále je potřeba najít principy odstátňování. Nerad bych, aby to skončilo jako kupónovou privatizací. Osobně přemýšlím nad principem kontinuity. Tedy, že by se postupně majitelem stal někdo, kdo prokáže, že dlouhodobě dobře spravuje nějaký veřejný majetek. Tedy musel by se i k ostatním chovat hodně dobře, aby mu v budoucnu byl majetek přiznán. Mohl by už nyní tvořit smlouvy. Vůbec by se mi nelíbí homestending jako způsob přivlastňování. Preferoval bych princip kontinuity, kdy některý ze správců bude muset být volen jako nejschopnější, a ten by se stal majitelem.

Takže shrnuto: Opt-out ano, ale nejde to třeba u důchodového systému, pokud chcete stát zrušit. Pak postupné odstátňování, ale pomocí nějakého lepšího principu, než který jsme měli možnost poznat. O tomto by se myslím mezi anarchokapitalisty mělo hovořit více, než o cílovém stavu. A hlavně neodsuzovat verbálně stát. To hodně škodí v přijetí těch myšlenek podle mého...

Já zde řešil problém distribuce bohatsví na základě informací, které jsou veřejně dostupné. Tvrdí se, že 10% lidí vlastní asi 85% světového bohatství. Nebo, že 26 boháčů vlastní asi 20% světového bohatství. Dá se to vyjádřit i lépe pomocí matematických funkcí, existují na to studie. Ten můj 10-ti násobek by v ČR byl nejspíš k ničemu, protože u nás takoví boháči vesměs ani nejsou. Není to tedy problém ČR. Postihnul by částečně nejspíš jen pár málo miliardářů, které všichni známe. O Babišovi snad mluvit nemusím, jak zlikvidoval třeba Kostelecké uzeniny a jak přišel k majetku. Pak nemůžu říct dobré slovo o Ivo Lukačovičovi, se kterým mám přímou zkušenost, kterak využil ekonomické moci při odkupu pozemků od státu, kde prostě existovalo něco, co mi bylo hodně drahé, ale bylo to jen v dlouhodobém nájmu. V obojím případě se ale jedná o deformace způsobené neschopnou a zkorumpovanou státní správou. Tyto situace by při čistě soukromém vlastnictví od počátku věků nikdy nenastaly. Ale chamtivost byla v obou případech velmi zřetelná. A jsou další, kde je chamtivost velmi zřetelná na úkor jiných. A pak jsou takoví, kteří jsou bohatí, ale o nějaké chamtivosti na úkor ostatních nemůže být řeč, např. Dalibor Dědek. Proto je potřeba se bavit o tom, co to přesně znamená "na úkor ostatních". Protože ani velké bohatství není nutně na úkor ostatních. Ale pokud v ojedinělých případech ano a má to zároveň velký dopad, je jedinou reálnou možností systémové řešení, které v krajním případě ospravedlní i vyvlastnění. Ale nejde o vyvlastnění ve smyslu krádeže, spíše si vzít zpět, co bylo ukradeno...

To co jste popsal podle mne spíše odpovídá monarchii. Já zkrátka věřím na demokracii jako pojistku. Chápu, že stát je krutě neefektivní. Ale stačí, aby to lidé pochopili a začali se o to starat. Ale zatím jich není dost. Problém současné demokracie vidím v tom, že špatně reflektuje názory lidí. Pokud někomu stačí 25% bez ohledu na to že většina je proti, nejde o spravedlivou demokracii. Anarchokapitalismus je nádherný, ale momentálně bych se praktičtěji soustředil na změnu volebního systém. Musí se minimálně počítat i záporné hlasy a mělo by být možno dát i více hlasů. Do budoucna by to mohlo pokračovat posilováním přímé demokracie. Pokud by se etabloval systém přímé demokracie, lidé by lépe dokázali přemýšlet o důsledcích svých rozhodnutí. Nabývající důvěra v to, že věci ovlivňují a stát reaguje by mohla vést automaticky k podpoře "odstátňování". Zlepší se důvěra k experimentování a rozmanitosti. Jednoho dne se hlasování prostě může ukázat zbytečným, protože vzniklé instituce budou již mít konkurenci a reagovat rychleji, než hlasování lidí. To bychom mohli nazvat dokonvergování k ankapu. Existující systém hlasování by dále mohl sloužit jako informační zdroj soukromým firmám o tom, co lidé chtějí a nikdo by ho již nemusel ani centrálně držet. Bylo by to jako internetová služba, na kterou jsme si zvykly. Toť má pozitivní vize, jakým směrem by se vývoj mohl ubírat...

Technická vložka je hezká, píšete úhledně, pěkně a pravdivě. Akorát mám pocit že váš příspěvek nenavazuje na podstatu sdělení, totiž že naprostá převaha software a protokolů vznikla pomocí principu nevlastnictví. Takže mne zajímalo, zda dokáže někdo uznat, že i tento model fungování člověka dokáže být vysoce motivační a užitečný. Pokud ano, mělo by být filozoficky obtížné na principu individuálního vlastnictví postavit veškeré postoje.

Encyklopedický výtažek, o kterém píšete není nijak ve sporu. Ale zjistěte si, jak Ti lidé v Bellových laboratořích mysleli a co bylo jejich motivací. Jejich činnost byla založena na odmítnutí osobního vlastnictví (duševního i formálního) ve prospěch sdílení. Ilustruji tím fakt, že dobré a kvalitní nápady se rodí zásadně jiným způsobem, než motivem finančního zisku, konkrétně filozofickým uvažováním. A já odmítnutí duševního i formálního vlastnictví v souvislosti s intenzivní touhou po sdílení své práce napříč velmi širokou programátorskou obcí nazývám myšlením anarchisticko-komunistickým.

Vámi zmíněné Open Source Programming může mít vliv na vývoj aplikací, což je ale nadstavba vysoko nad službami samotného internetu

I když byste software a protokoly pohrdavě označil jen jako nadstavbu nad hardware nebo nadstavbu nad prapůvodním konceptem sítě s přepojováním paketů, tak to nic nemění na faktu, že se jedná o nejvýraznější model vývoje veškerého software spojeného nejen s Internetem dodnes. Spolupráce, sdílení, odmítnutí vlastnictví. Internet nikdo nevlastní. Je to tedy prostředí navýsost anarchistické (žádný stát mu nevládne), avšak nikoli pouze kapitalistické. Komunita lidí, kteří vytvořili většinu toho celého preferuje sdílení nad vlastnictvím.

...místo nepochopitelných údivů

Co jinýho mám jako psát. Tak se rozepiš o svém názoru jak vzniknul Internet, kdo, proč a z jakých motivů. Jako programátor s 20-ti letou praxí a specifickým zájmem o vznik, vývoj, historii a filozofii Unixu i Internetu se těším na případnou kreativní analýzu toho proč tehdy open source a free sofware přinesl ve velkém daleko vhodnější řešení skoro do všech sfér Internetu.

Unášení dětí z banálních důvodů je strašné zlo. Neexistuje pro to ospravedlnění. Ale ankap není řešením problému. I v ankapu by někdo v banálním projevu mohl vidět týrání dítěte a zavolat bezpečnostní agenturu. Ta by mohla vyvodit, že se o týrání jedná a že jsou porušována práva dítěte. Dítě asi není majetek rodiče. Nakonec to tedy skončí u soudu individuálním posuzováním. To by ale nemuselo dopadnout o nic lépe, než ve státě. Soud bude přihlížet jistě zcela tržně k náladám společnosti. Těmito důvody tudíž nelze ankap obhájit. Jediné, co můžete, tak volat po tom, že to je zlo. V demokracii i v ankapu.

Jinak zcela uznávám i roli kapitalismu. Akorát mi přijde zajímavější ve zdejším prostředí akcentovat opačné principy, protože mi přijde, že míra dogmatismu zdejších anarchokapitalistů jednoznačně válcuje míru dogmatismu oponentů. Je možné, že na střízlivějším fóru budu hájit kapitalismus a volný trh. Zejména tam, kde by někdo chtěl třeba znárodňovat a tak. Znárodňování nebo zrušení státu jsou podle mne stejně extrémní myšlenky a tak je jen brousím. I když nebudeš teď souhlasit, budeš si některé argumenty třeba aspoň pamatovat. A mohou u Tebe ve vhodnou chvíli způsobit obrat myšlení. Ale jsem si vědom, že momentálně Tě nejspíš utvrzuji v tvém (konfirmační zkreslení) přesvědčení.

To myslím zcela vážně, k trollingu se nesnižuji. Masivní rozšíření Unixu a technologií, na nichž stojí dnešní Internet způsobila dobrovolná práce programátorů, kteří od píky začali přepisovat původně komerční kód, aby se oprostili od nesvobodných licencí jejich zaměstnavatelů. Toto odstartovalo Internet a umožnilo vyhrát nad všemi proprietárními řešeními. Až po prvotním úspěchu na tomto rozsáhlém díle začaly stavět i komerční firmy. Dodnes si takový software každý smí zdarma obvykle nainstalovat nebo je součástí komerčních řešení. Takže trvám na tom, že jde o úspěch anarchisticko-komunistických myšlenek v určité oblasti.

Fakt netuším, kolik o tomto oboru skutečně víš, ale můžeš si počíst tady a pak nekonečně přemýšlet o tom, proč se svobodný software prosadil proti proprietárnímu (vlastněnému):

https://cs.wikipedia.org/wiki/Otevřený_software

Rád jsem tě nasral. I když bych Tě ještě radši potěšil příjemným prožitkem pochopení. Pokud mi ale nechceš činit dále radost, doporučuji nereagovat :-)

Internet vznikl v podstatě anarchisticko-komunisticky. Ohromné množství autorů pracovalo na protokolech i software ve svém volném čase a bez nároku na honorář. Totéž platí o operačních systémech. Čistě pro radost a užitek ostatním. Jedná o ohromný úspěch komunistických myšlenek, pokud jsou aplikovány na základě dobrovolnosti.

Komunismus je pro líné, kapitalismus pro chamtivé.

Kde ta hranice přesně leží nikdo neví a proto se to pořád zkouší. Postavit tu hranici do bodu 0 je také nekompromisní a arbitrární stanovení hranice. Takže pro Vás ta hranice je v bodě 0. Není to tak, že pro Vás hranice neexistuje. Ostatní ji akorát připouštějí jinde.

Urzovy hrátky z myšlenkama (možná je myslí vážně) mne nechávají klidným. Člověka při nich napadají pitomosti, o kterých by jinak ani nepřemýšlel. Například jestli Urza nenaplňuje taky nějakou definici parazita, když žije ve státě, jehož součástí on podle svého tvrzení není? Ale když si řeknu, že jsem solidární, tak Urza hnedle parazit není. Takže to, zda Urza je nebo není parazit patrně záleží na mém názoru. Možná na tom, zda můj názor je dobrovolný. A jestli je vůbec dobrovolný názor, kterým jsem se nechal oblbnout. Už jsem se ztratil, tak stačí :-) Ale zní to učeně a logicky, ne? :-)

Tak pokud nejste dogmatik, tak OK. Od té doby jsem si to vyhledal a Urza se přiklání k tomu, aby i tento extrém platil. Bylo by pro mne zajímavé znát (i jen tak přibližně) míru dogmatiků ohledně ankapu. Alespoň Urza je extrémní dogmatik. Takovým dogmatikem byl třeba i Stalin, ač v prosazování marxismu-leninismu.

Jinak já nepsal, že je cokoli špatně s FB nebo návštěvou kamaráda. Obojí je naprosto normální věc. Já jen zkoušel, kam se dostaneme s dogmatismem. Tu hranici je třeba vždy reálně někde určit...

Super, pochopil jsi to :-) Takže ještě jedna hypotetická možnost. Teď uhýbám zcela od FB, ale tohle mne právě zajímá:

Přijde Ti, že případné fyzické podepsání smlouvy, ve které je jednostranně vyhrazeno právo změnit jakékoli podmínky této smlouvy a zároveň ji lze z obou stran kdykoli vypovědět. Zda je to TOTÉŽ jako žádná smlouva? Chápu přitom, že takový papír pak může mít jistou informační hodnotu, jak to je TEĎ, ale nezaručuje, že za 10 minut to nebude jinak. Ale jde mi o to, zda to považuješ za ekvivalent žádné smlouvy.

A ještě další věc:

Pokud by se druhý výrok "a zároveň ji lze z obou stran kdykoli vypovědět" zaměnil za "a nelze ji vypovědět", pak by šlo o otroctví. Nevím, zda to ankap nějak připouští, ale nejspíš musí při své dogmatičnosti. Pokud je člověk vlastníkem těla, tak ho může prodat a vlastníkem je pak ten druhý. Podle mne ankap toto musí nutně připustit, jinak by se jednalo o výjimku ze smluvní volnosti. Jak se bude řešit u soudu, pokud se otrok na soud obrátí s tím, že svůj prodej do otroctví přelédnul? Může případný soud upřednostnit lidský omyl navzdory striktní definici ve smlouvě?

Jo, dobrý Lojzo. Spokojenost. Jasněže to nejde nikdy říct přesně. Já ani nenadávám na dominantní postavení. Nevadí mi, pokud to vzniklo spontánně. Takže Tě fakt nechci konfrontovat. Jen mne zajímá, zda FB považuješ v pořádku a zda uznáváš že by FB nebo něco podobného existoval klidně i v anarchii. Není to konfrontace, ale důkaz, že anarchie funguje. Takže se asi nemusíš nijak bránit.

Nejvíc mne ale zajímal názor, zda když má smlouva jednostranné podmínky, jinak běž, tak jestli Ti to přijde ekvivalentní žádné smlouvě. To je pro mne nová teze, která mi ale přijde absolutně logická. Tak jsem se chtěl zeptat na názor. Pro ankap je toto podle mne v pořádku, není to s ním v nesouladu. Přijmi, že teď ani nebrojím proti ankapu, ani za něco alternativního.

Jak je firma řízená zevnitř mne nezajímá. To do toho nepleťmě. Ptám se, jestli lze na vztah mezi FB a uživateli nahlížet jako na dobrovolný. Ano? Chci tvou odpověď. Je to snadné ANO/NE. A druhá otázka zní: Souhlasíš, že pokud je ve smlouvě uvedena možnost kdykoli jednostranně změnit podmínky, že to je ekvivalent žádné smlouvy? ANO/NE. A je úplně jasné, že pokud tento ekvivalent uznáš, tak lze říct, že vztah mezi uživatelem a FB není řízen reálně řízen smlouvou, ale jedině FB. Reálně se jedná o totální podřízení uživatele Facebookem, kterého se ale uživatel účastní zcela dobrovolně. Z mého pohledu se jedná o spontánní řád, což je podle mne totéž jako anarchie. Teď se ukaž, zda jsi schopen logického myšlení. Dosud jsem jen obhajoval nějaké idee pro Tebe šílené, se kterými bylo možné nesouhlasit. Ale teď se ukaž v argumentaci...

Jestli je pro Tebe anarchie jen pojem pro jasně definované uspořádání společnosti, tak si představ třeba společnost, kde je jen FB a jeho uživatelé. Nikdo jiný. Jsi strašně nechápavý, sorry... I když se Ty vyjadřuješ nejasně nebo nesouhlasím s tvými hodnotami, tak Tě obvykle chápu...

Musíme řešit postavení Facebooku všude tam, kde působí. Nevím o jiné síti stejného typu. Twitter, Instagram mají jiné funkční zaměření, ty nepočítám. Pokud tedy FB nemá dominantní postavení v oblasti specificky zaměřené soc. sítě, tak se klidně nechám vyvést u omylu. Dotaz zní, zda je to anarchie. Pokud odhlédnu, že do vztahu mezi FB a uživatelem kecají národní vlády. Ale je jistě snadno představitelné, že by to fungovalo i bez vládních intervencí...

Kousíček výše jsem dovozoval přísně logicky, že FB je čistá anarchie. Zajímalo by mne zda Lojzo s tím budeš souhlasit nebo i zde najdeš nějaký nesouhlas. Reakce by mne zvláště zajímala...

"myslý" - sorry, fuj to je hrubka jak Brno. Vadí mi, že to tady nejde opravovat, jsme zvyklej psát jak hotentot a pak to korigovat :-)

To je v poho. Jde jen o rozdíl mezi monopolem a dominantním postavením. Je nutné skutečně mezi tím rozlišovat. Ale víme, že norbertsnv myslý dominantní postavení. Ono se to tak v běžně nazývá. Naštěstí máme mozek a jsme schopni poznat, co tím druhý myslí na základě kontextu...

Trochu výše jsem logickou dedukcí došel k tomu, že Facebook je vlastně čistá anarchie. Což u státu neplatí, protože jako občan mám i jiné možnosti, než odejít. Zjišťuji, že obojí je pro mne přijatelné. Ale tenduji k tomu spíše mít garantovanou možnost do něčeho kecat a mít nějaký vliv, než se rozhodovat pouze stylem zůstat/odejít. U FB je docela snadné odejít, takže mi to akorát tolik nevadí. To bych pak mohl pořád jen odcházet, až nebudu mít kam. Zcela ideální je kombinace mít možnost něco ovlivnit a když se nepovede, tak se smířím. Dělá mi problém smiřovat se akorát příkazy a povinnostmi, u nichž vím, že je nepodporuje ani většina občanů. Třeba policejní buzeraci kvůli nesvítící žárovce by určitě většina účastníků silničního provozu jistě nechtěla. Případná namátková kontrola (kterou možná taky skoro nikdo nechce) by se nesměla provést jen proto, že policajt řidiče zastaví kvůli něčemu jinému.

FB má zcela jistě vyhrazenu jednostrannou změnu podmínek. To se kombinuje s nepredikovatelností. Nelze predikovat, za co budete blokován. Takovéto pojetí smluvních podmínek je podle mne ekvivalent tomu nemít žádné smluvní podmínky. Nikdo nepotřebuje žádnou smlouvu tehdy, pokud ví, že ho druhý může kdykoli vyhodit, aniž by bylo jasně definováno, za co. Aneb FB funguje na principu čisté anarchie (spontánního řádu). Je ale opravdu zajímavé pozorovat jev, že se ještě nerozšířila žádná alternativní síť na podobných základech. Patrně proto, že uživatelům anarchie zásadně nevadí. Což je pro anarchisty možná zajímavý poznatek. Je to vlastně čistá anarchie v praxi a funguje.

Každý má má "pocity" nedobrovolnosti determinovány svým myšlením. Pokud někdo chápe smysl daní jako povinnost v běžném slova smyslu, tak se nesvobodný nejspíše cítit nebude. Pokud mu ale smažou příspěvěk, ve kterém se jen objeví nějaké klíčové slovo (třeba nevhodné jméno), považuje to oprávněně za porušení smlouvy ze strany Facebooku. Takže je naprosto v klidu dobrovolnost chápat tak i tak. Že to ankapák má jinak je stejně validní. Takže když napíše, že to má naopak, rozhodně to není hloupé. Pak by stejně hloupé muselo být i to co říká ankapák. Myšlení ankapáka není nijak lepší, ani chytřejší, ani logičtější, ani konzistentnější. Je jen jiné. Pokud si předefinuji modrou barvu na červenou (a opačně), nejde o chybu logiky. A takto si ankapáci předefinovali povinnosti ze strany státu na násilí. A stejně tak povinnosti vyplívající z "dobrovolných" smluv za nenásilí. Je to OK. Ale slušelo by alespoň nepohrdání ostatními...

Souhlas s tou mocí. Proto tvrdím, že neomezenou moc nesmí dostat do ruky ani socialista, ani kapitalista. A když tvrdím, že moc má být omezená, bohužel musím nějakou míru značně uměle určit. I při vědomí zásadní nedokonalosti, protože se musím zabývat těmi hranicemi. Bez hranic to ale nefunguje nikde. Ale ty hranice nesmí zároveň určovat žádná koncentrovaná moc. A souhlasím, že volná spolupráce (kapitalistického charakteru) musí převažovat. Ale nejde to bez pojistek.

Já ani nevěřím, že v ancapu by byli všichni milí a morálně čistí, ale ti morálně čistí mají možnost s nimi neinteragovat a nebýt pod jejich vliv

V reálném světě nemůžete nikdy žít všechny své představy. Pro některé interakce, které chce musíte dělat interakce, které dělat nechcete. Interakce nebývají nezávislé (princip něco za něco). Bez ohledu na to, zda jde o ankap nebo státní zřízení. Všichni děláme jen to, že hledáme myšlenky, které nějak maximalizují náš dobrý pocit, tedy "naplněné žití". A zamýšlíme se, kde přidáme a kde ustoupíme. A to nemluvím o tom, že to naplnění je lepší hledat ve své duši, než v systému. Do myšlenek o systému obvykle nějak promítáme své momentální fungování, které ma každý trochu jiné. Je to prostě těžký "AS IS" a rozumem neuchopitelné :-) Považuji za nerozumné to chtít komplet uchopit rozumem...

Ankap před 500-ty lety nedokážu porovnat s případným dnešním ankapem. Věcí, kterým se lze věnovat dnes je neporovnatelně více a lidí na planetě také. Ani jedno z toho samozřejmě nevylučuje spontánní řád, na který já věřím. Akorát si myslím, že spontánní řád je nevyhnutelný. Přestane-li být demokracie optimální, začne se sama hroutit. Avšak zdaleka ještě nebyly vyčerpány její možnosti - podle mého názoru. Pokud naopak ankap bude optimální, tak to tam dojde samo. Je možné, že za 100 let bude ještě ideální demokracie a za 200 let už bude ankap. Podle mne je ideální případné konvergování demokracie k ankapu. Musím tedy dnes využít demokracii k odstranění byrokracie a překážek. Nejsem si však jist, zda by ankap byl dostatečně uspokojující pro jeho proponenty. V tom smyslu, zda by cítili lepší naplnění života nebo tak. Myslím si, že důležité je cesty hlavně zkoušet. A raději postupně v malém.

V ankapu zcela určitě budou mít bohatí potenciálně větší vliv. Což nemusí být na škodu, budou-li se chovat převážně morálně. Pak by byl ankap tím vhodným systémem. Ale obávám se, že moc a peníze je droga, která ničí charakter. Vidíme to zejména v politice, kam se do politiky dostávají lidé, kteří neumí s mocí neumí zacházet vůbec. U podnikatelů platí v relativně velké míře totéž. Je pouze otázkou, zda tomu přihlížet a být rád, že i tito podnikatelé přece jen něco tvoří a nebo trochu riskovat snahou o nějakou jejich korekci. Nejde tedy vždy přímo o socialisty nebo komunisty, to je naprosto nesmyslně zjednodušující pohled. Jde možná i o lidí, kteří chtějí s určitým rizikem a opatrně zkusit i něco jiného. Protože narozdíl od fyzikálních zákonů nejsou zejména ekonomické teorie nijak přesvědčivě dokázány. Hraje tam vždy podstatnou míru víra.

Ano, musím být v pohodě i s případnou situací, že někdo něco takového provede mě, ale je schopen to vysvětlit. Ale věřím, že můj přístup (nebo spíš mentalita) povede k lepšímu porozumění, a tedy umenší celkový počet konfliktů společnosti. Je řečeno, že se něco nedělá, ale zároveň by každý měl vědět, že se o důvody prohřešku druhého má zajímat. Pokud ten druhý (zloděj) navíc odmítne vstřícně komunikovat, pak připouštím plné morální odsouzení jeho činu. Jinými slovy tvrdím, že v DNA systému má být spíše jistý stupeň tolerance, než důslednost.

Protoze jinak jsme se dostali ke klasickemu "co je tvoje, to je moje a co je moje, do toho ti nic neni"
Tuto interpretaci zcela odmítám. Mám pocit, že tíhnutí k tomuto extrémnímu pojetí způsobuje snaha vidět věci až moc jednoduše. Vlastnictví hmotných statků pro mne není nic jiného, naše dohoda o tom, že o nějaké hmotné, nebo nehmotné věci nechávám rozhodovat Tebe. Každý to chápe docela přirozeně. Komunisti od kapitalistů se liší tím, že Jedni Ti takových práv přiznávají málo (kartáček na zuby Ti i komunisti dovolili vlastnit) a druzí zase nesmyslně mnoho. Člověk vlastnit potřebuje. Ale naprosto dostatečně dokáže fungovat i sdílené vlastnictví v menší skupině, která něco autenticky sdílí. Je běžné, že se tam sice o materiální věci lidé nestarají tak dobře, ale pocit pospolitosti a spokojenosti tento materiální aspekt spolehlivě překoná. Důležité je, aby tento model nebyl vnucován tím, že by byl jediným existujícím.

Akceptuji, že ten nápad považujete za hloupý. Je za ním ale myšlenka, že firmu netvoří jen majitel a už vůbec ne akcionáři. Dnes oceňujeme schopnost podstoupit riziko podstatně výše, než třeba dobře odváděnou práci. Protože to podstupované riziko je přesně to, co zřetelně definuje podnikatele. Ale nejsem si jist, zda právě tento princip je vhodný pro dnešní společnost. Historicky správný byl v době průmyslové revoluce.Tento princip na jedné straně motivuje podnikatele, ale na druhé straně demotivuje mnoho jiných pracovitých lidí, jejichž přínos je obrovský. Takže to je asi základní otázka, podle které tak nějak posoudit, zda je můj nápad chytrý nebo hloupý. V detailech to pak lze domyslet vždy. Třeba ohledně té uklízečky by nemuselo vadit, že budou mít různě. Ale jinak předpokládám, že podnikatel vyšší příjem bude raději generovat trochu jinak, než zvednutím platu uklízečce.

Takze to znamena, ze existuje nejaka hranice, za kterou uz proste nerespektujes moje vlastnictvi

Ano. v některých případech tvé vlastnictví respektovat nemusím. Stačí mi k tomu, že se přesvědčím, že jsi majetku nenabyl morálně únosným způsobem (samozřejmě z mého pohledu). Samozřejmě v systému, který chrání vlastnictví s tím nic dělat nemohu. A je to v pořádku. To by jinak vládla anarchie :-) Ale osobně to cítím jinak a demonstruji to pak třeba v politických názorech. Mé zdejší názory jsou přesně tímto ovlivněny. Absolutního respektu vůči tomu, kdo se mne pokusil podvést nebo zradit nejsem schopen.

A nasledne jsi potvrdil, ze proste ty sis tu linii nekde vytycil a tak je to proste spravne
Pro mne ano. Chápu, že druhý tu linii jiný může mít jinde. Nic jiného, než svůj pohled nemám. A ty nemáš nic jiného, než tvůj pohled.

Nekdo se trebas blbe vyspi a potrebuje se nutne ozrat, jenze nema penize. Takze te okrade, aby si mohl koupit chlast. Pokud ty se proti tomu budes branit, tak te nebude povazovat za partnera, jehoz vlastnictvi by mel respektovat, takze te klidne muze okrast a je to v poradku.

Ne, tohle pro mne asi nikdy důvod nebude. Ten důvod by musel být patřičně morální a můj pocit nějak rozhodne, které strany se zastanu.

Jinak si ale myslím, že mé myšlenkové pochody chápeš dobře. Působíš jako chápavý člověk, i když jistě nesouhlasíš. Já si myslím, že se chceš držet nějaké jednoznačné metriky a logiky. Poměrně rozumím matematice, logice a práci s tvrdými čísly. Ale prostě v těchto věcech zapojuji cit, kterým rozeznávám ani ne tak co je dobré a co špatné, ale řekněme co je v souladu s mou duší a co ne. Proto raději říkám, že něco není se mnou v souladu, než-li, že je něco dobré nebo špatné. A také nechci vytyčovat jasné a tvrdé hranice ve věcech morálky. Potřebuji mít širší prostor než logicky striktní pravidla. Odpovědi hodně často nalézám v jemných mezerách mezi. A proto jsem potřeboval asi odbočit od ryze pravicového vnímání světa. Jeví se mi nyní příliš zjednodušený. Vnímám nyní úplně jiné věci, než tehdy. A daleko víc.

JAK presne se zamestnanci budou delait o ztratu?

Pokud se vyčerpá rezervní fond, tak při takto velké ztrátě buď firma krachne nebo může být zainvestována. Ať podnikatelem nebo investorem. Samozřejmě může podnikatel libovolně ponížit mzdy a opět se dostává do režimu, že zaměstnanci rozhodovat nesmí. A to z titulu toho, že nyní se jede na peníze podnikatele nebo investora.