Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Zrovna různým "ezo" přístupům by se v idealizovaném ankapu nejspíš dařilo velmi dobře. A teď to je dobře nebo špatně????

Pro člověka bez představivosti to asi gumové je. Pro mě to je spíše velmi pestré a barevné, ale také naprosto jasné ;-) Cvič radši představivost a neptej se furt :-) Ok, posunul jsi se od šroubováku k 2438 soustruhům, malý posun, ale počítá se. Palec nahoru!

Z výroku "vlastnění výrobních prostředků patří do šedé zóny" neplyne, že vaše zakoupení šroubováku je nutně špatně. Šedou zónou rozumíme blíže nedefinovaný okruh situací, ve kterých některé mohou být ok a jiné ne. Váš soukromý šroubovák jistě ok je. Právě ale až patřičným zkonkrétněním situace lze určit, zda to je nebo není ok.

Ano, právo na vlastnictví je evidentně o něco víc, ale základ je odkoukán od opic :-) Takže spor, zda to je nebo není lidský konstrukt není takto binární. Spíš je to rozšiřující lidský konstrukt postavený na základech přirozeného chování ;-)

Já myslím, že máme. Když vezmu nepřátelské gorile její oblíbenou hračku, tak mě asi pěkně požene. Pak se asi budu bát (a možná i útočit), když se na mnou obývaném území objeví cizí nebezpečně vyhlížející vetřelec, který se bude chovat proti mnou uznávaným pravidlům. Tak a teď můžeme vést dlouhé diskuze o tom, zda toto je koncept vlastnických práv nebo ne. Já bych to spíš nazýval přirozeným chováním. Tentýž instinkt mi nijak nebrání vkročit na jakékoli území a dělat si tam s jistou ostražitostí co chci do té doby, než mě někdo vyžene. Myslím si, že právo je tedy určitě něčím víc.

Právo na vlastnictví určitě není přirozené obecně ke všemu. Přirozené je vlastnictví věcí osobní potřeby a ochrana území proti vpádu těch, co nedodržují pravidla daného společenství. Vlastnictví výrobních prostředků je pak trochu šedou zónou. Zrovna tak není přirozené právo na důstojnost, ale přitom pro každého člověka je zachování své důstojnosti přirozeným stavem. Pokud jde o tu matematiku, tak jste citoval komutativní zákon, který v obecné obecné algebře neplatí pro každou algebraickou strukturu. Pokud bych měl připodobnit ankap k algebře, tak se jedná jen o takovou tu elementární algebru. Obecnou algebrou se vůbec nezabývá.

Je to všechno možné, jen ne objektivní...

Přeju hezké a veselé Vánoce všem!

Myslím, že je klíčová je ta chybějící ozdravná konsolidační strategie. Nicméně ta dluhová brzda, pokud zafunguje, tak tím splní svůj účel. Blbé je, že to odnášejí typicky jiné vlády, než ty, které to způsobily. A přesto Babiš i poslední volby málem vyhrál. Můj aktuální přístup je ten, že posuzuji logiku do detailů. Nikoli ideologicky. Na jedné straně je stát, který si počíná celkově hospodářsky naprosto špatně, i když i Babiš dělal některé jednotlivosti alespoň správným směrem (i když typicky hloupě).

Měl jsem velmi dlouho tendence tíhnout k anarchokapitalismu. Ale je to prostě moc radikální, hlavně v tom, že to odvádí pozornost od detailů. Jsem pro opačný přístup. Vyřešit aktuální "detaily" současných systémů a tím se postupně dostat i k lepším základům. Pro současné problémy klasická demokracie zatím jako rámec docela postačuje. Jako zásadní výhodu vidím v tom, že dokážu podporovat oba systémy naráz a nemusím vést tak tvrdé konfrontační debaty na základní úrovni. A tím se dostat k těm detailům...

Jo aha, já to inflační financování vztahoval spíš na celkovou obsluhu státu. Pokud je deficit důchodového systému, tak jen proto, že má špatný nedodržovaný mechanismus nastavování. V tomto případě je potřeba nejspíš zvýšit sociální odvody. Deficit 40 miliard znamená průměrně cca 8 tisíc na produktivního obyvatele/rok. Pokud si tedy stát půjčí následující po zúčtování splatí, tak to je vyřešeno. Otázka je, v čem tedy přesně spočívá ta "neudržitelnost".

Ano, souhlas. Dochází k ohromnému zneužívání státem. Proto píšu o potenciálu.

Máte vlastně pravdu. Mnoho lidí se na stát dívá jako na dojnou krávu s nějakou divnou slepou vírou jak píšete. Široký výběr a dobře vymyšlený systém referencí je jistě vynikajícím řešením. Bohužel i s referencemi je nutné umět trochu zacházet. Třeba považovat za nerelevantní reference na webových stránkách daného subjektu. A dostat se vždy k těm relevantním referencím nemusí být dostupné, např. neznám nikoho s přímou zkušeností nebo mohu číst docela hloupé stížnosti nějakých cizích lidí, kteří si často vybíjejí frustraci neoprávněně. Je potřeba buď pečlivější vlastní rešerše nebo mít nějaký sofistikovanější a důvěryhodný systém referencí.

1/ Ty "limity" jsem měl dát do uvozovek. Pochopitelně ani to není třeba brát jako limit. Myslím že to povede k inflačnímu financování, ne ke krachu. A to bude únosné tak dlouho, dokud bude blahobyt alespoň neklesat. Definice solidarity je celkem jedno. Průběžný systém prostě musí být povinný, má-li mít smysl. Je to prostě dohodnutý výdobytek. Ani dobrý nebo špatný. Myslím, že pro snažení to není podstatné. Buď se budu snažit dělat vlastní úspory nebo se při dostatečné důvěře mohu spoléhat na stát a platit větší sociálko. Vydělat to musím tak jako tak. Takže se snažit musím stejně. Samozřejmě se mi nelíbí vysoké výdaje na obsluhu státu tam, kde to zvládne s nadsázkou třeba jeden počítač.

2/ Stát nevyřeší vše, ale jsou věci, kde má potenciál být nejefektivnější. Jestli tvrdíme, že vše jen znehodnocuje nebo tvoří prosperitu nakonec záleží spíš na našem úsudku. Dokud v tom někdo vidí smysl, má to hodnotu. Záleží na většinovém lidském soudu, kdy se užitek překlopí do škodlivosti. Je to jen věc názoru, nejde o realitu. Finanční subjekty nelze efektivně využívat, dokud financím člověk hlouběji nerozumí. Průběžnému systému a stabilní hodnotě peněz lze rozumět snadno.

3/ Nevím jestli jsou některé myšlenky komunistické, ale např. příliš velká majetková nerovnost je problém zcela neoddiskutovatelně. Ne kvůli majetku samotnému, ale kvůli moci tím získané. Takže je jedno, že hlady již nikdo neumírá. Momentálně mi není znám lepší způsob, než nějaké vyvažování.

To máte vlastně pravdu. Já vycházel z definice, že letadlo potřebuje jen neustále nové lidi do systému. Ale letadlo v obvyklém významu je nekonečně zrychlující nárůst účastníků. Takže námitku beru, jde jen o slovo, ale významově asi shoda. Je zřejmé, že různé další vlastnosti jsou shodné nebo podobné i pro důchodové systémy jiného typu.

Ono to ale jde ruku v ruce. Tedy princip, který popisujete svým specifickým způsobem vyrovnává pozice. Jestli jsem Vás dobře historicky pochopil správně, tak v podstatě jde o to, aby pokud existuje schopnost nabízet i schopnost spotřebovávat, tak by bylo ekonomickým zlem nedodat třeba i lacině peníze, aby tyto transakce mohly proběhnout. To ale v principu velmi narovnává příležitosti, protože např. dosud nemajetný a schopný člověk může mít efektivně podobnou příležitost jako boháč. Klíčový je pouze proces k získání půjčky, pokud by se případná ztráta měla socializovat. Pokud lze podnikatelský plán zajistit majetkem, tak nevidím důvod nepůjčovat skoro automaticky a zdarma (za úrok 0).

Ano, průběžný systém skutečně nemůže být dobrovolný. Čistě z principu, není to názor, to je věc základního smyslu té věci. Letadlem to je, ale přivádění účastníků skrz povinnost je velmi spolehlivě zajištěno narozdíl od letadel s dobrovolnou účastí (např. MLM). Tím limitem je pak sice stejně demografický vývoj, emigace, apod. ale tyto změny probíhají dlouhodobě a je čas se na ně principiálně pohodlně adaptovat. Tato rizika nepovažuji za problematická kromě rizika politického. Což je podle mne jedna z nejsilnějších racionálních výhrad. Jinak průběžný systém jistě lze udělat spravedlivý. A podle mne víceméně i je. Kde vidíte principiální nespravedlnost? Pokud každý mladý jednou bude platit a později čerpat, je to spravedlivé. Zbytek je už věc nějaké základní matematiky. Drobné nespravedlnosti jsou nevyhnutelné. Např. pokud někdo zemře předčasně nebo pokud někdo bude žít extrémně dlouho. Ale nepovažoval bych to za nespravedlnost, ale za docela rozumnou solidaritu, která za tento typ jistoty a předvídatelnosti systému stojí. Jinak kulminace demografického vývoje má být kolem roku 2050, pak se to zase bude zlepšovat.

Pod polštář šetřit lze, ale nic nenahradí stabilní a likvidní peníze. I to zlato má docela vysoké náklady na transakce, cena není garantována a nemusí být v každém období dostatečně likvidní. Ale jako nouzový a hodně nedokonalý prostředek při plné ztrátě důvěry v instituce nejspíš poslouží. Mě by se líbilo mít skutečně stabilní měnu vůči základnímu spotřebnímu koši, tedy cenám nemovitostí, potravin a energií. Takto jsem nucen pořád sledovat stav světa, inflační tendence a podle toho včas konfigurovat investiční portfolio. Mě to nevadí, už jsem se po mnoha letech v tom naučil dobře chodit. Ale nechápu, proč bych nemohl být třeba tramvajákem, sloužit poctivě lidem a mít díky tomu své jisté. Práce s rizikem je kontraintuitivní a nemá na to každý buňky. Asi jsem idealista, ale pokud je člověk slušný a poctivý, uznávám jeho nárok na to žít v jistém poklidu. Nevidím v tom státní výchovu. Nebo v to tu výchovu spatřovat i lze, ale neumím to odsoudit jako špatné. I některé komunistické myšlenky byly ušlechtilé a racionální. Akorát ta snaha o extrémní rovnostářství a centralismus byla dovedena do extrému a není tak divu, že se to vždy zhroutilo. Takže bych nerad lidi převychovával k opaku jen proto, že nějak jsou vychovaní. Jsem rád, pokud si na své mohou přijít všechny skupiny a tak nějak se to zkusí vyvážit, aby to co nejlépe fungovalo.

Komerční pojištění je zcela závislé na zájmu. Případný pokles zájmu platit toto pojištění u nějaké konkrétní instituce může znamenat neřešitelný problém. Průběžný systém je opřený o povinnost, kde právě ta povinnost je to, co tomu dává smysl. Pokud bychom zrušili povinný průběžný systém, jedinou rozumnou alternativní volbou je buď masivní diverzifikace na trhu komerčních finančních produktů nebo měna zachovávající hodnotu. Pak by šlo aspoň šetřit pod polštář. Jednoduchost průběžného systému je jeho velkým benefitem. Bohužel to jako libertarián musím uznat, ať mi osobně ten systém vyhovuje nebo ne.

Se zbytkem plný souhlas. Grýn dýly, dětinské hrátky s energetikou, LGBT, drahá nenávist vůči Rusku, to vše jsou přesně témata, která se klidně dají vyřešit skokově. Ale věřím, že to narazí na realitu jak píšete. Už se to snad i koneckonců děje...

Jj, to šlo zjednodušit. Ale dát rovné příležitosti nemusí stát ani korunu, takže bych to v tom případě klidně ze svého dal :-) Urza možná měl na mysli nějaké dotace, ale to je něco úplně jiného než rovné příležitosti. Dát rovnou příležitost znamená podle mého ukázat realistickou cestu a pomáhat lidem po ní jít. Nic více, nic méně. Žádné prachy v tom nemusí hrát nutně roli.

Myslím si, že zrušení důchodů je přímým důsledkem mnoha libertariánských myšlenek. Protože průběžný systém je založen na přerozdělování a to je v nemilosti. Jak píšu, je to realistické, ale pokud nechceme sebrat dnešním důchodcům důchody, tak bychom si museli spořit na svůj důchod, platit dnešní důchodce a přitom se vzdát nároku na svůj důchod. Tak jen jestli to je to co je pro libertariána ok. To by mne zajímalo. A i kdyby se důchody prostě zrušili, tak bych jako libertarián mající rodiče čerstvě v důchodu je musel vyplácet komplet vyplácet právě v době, kdy mám navíc své děti. Ne, že by to nešlo, ale ten náraz by byl opravdu velký a jentaktak bych to zvládnul i s poměrně slušným příjmem z podnikání. Super by to měli mladší ročníky s rodiči v aktivním věku a bez závazků. Časem by se to krásně srovnalo s tím jak by důchodců ubývalo a Ti budoucí důchodci by postupně najížděli na úspory. Cílový stav, kdy se spoří by byl optimální. A také by to chtělo stabilní měnu, aby spoření nemuselo být dobrodružství, pokud o to někdo nestojí.

Prostě přechod na jinak šikovné a ověřené ekonomické principy by dnešního libertariána stál hodně peněz. A mě jen zajímá, kdo je skutečně ochoten to podstoupit a kdo by jen ve svůj prospěch udělal nějakou šílenou zkratku...

Spekulací začal Urza, ale jinak chápu, že jde jen o sofistikovaněji znějící výrok "Nechci platit daně". Já to chápu. Tak nalezněme způsob, jak z toho Urzu a další vyvléci. Ale nelze to udělat tak, že třeba současným důchodcům přestaneme platit důchody. Považoval bych za nemorální jim měnit pravidla "za provozu". Jistě by ale bylo možné podstatným způsobem daně snížit. A bude-li nějaký podstatný zájem, nijak bych mu nebránil, pokud bude připraven lépe, než současné zákony...

Na to jistě každý může mít svůj názor a mohou být odlišné. Mě šlo o to vyjasnit Urzovi, jak to nejpravděpodobněji myslí ten, kdo tu rovnost hájí. V příspěvku se Urza ptá: "co to ale znamená?". Avšak ihned si sám sobě odpovídá pomocí jakési vlastní super zobecněné interpretace. Která je správná, ale nereaguje vůbec na to, jak to mohou myslet Ti pravičáci...

Mimo téma:

Zrovna jsem viděl zajímavou přednášku Františka Koukolíka, který popsal obvyklou podobu demokracie jako způsob svobodné volby vlastních diktátorů :-) Docela zajímavé vyjádření, mohlo by se anarchokapitalistům líbit stejně jako mě.

Řekl bych, že příležitostí se v tom to případě myslí předem definovaný proces, jak lze nějakého dílčího cíle dosáhnout. Je to tedy více než právo, ale méně než záruka jejího naplnění. Samozřejmě to nezaručuje reálnou využitelnost pro každého. Ale kdo chce, tak ví hned přesně jak. Tím je nejspíš myšlena ta rovnost příležitostí.

Vy ale píšete o rovné příležitosti jako o něčem, co je patrně pro nějaké dva lidi nebo více lidí úplně stejně snadné dosáhnout a zároveň všechno započítává komplexní realitu. To samozřejmě nikdy nelze srovnat ani měřit.

Vztah mezi rodičem a státem je dán po dobu čerpání příspěvku. Kdo ukončil čerpání, nemá nárok na nic. Změnám pravidel za provozu se říká "nepravá retroaktivita", který je prý běžná. Podle mne by se i tímto typem retroaktivity mělo šetřit. A rozhodně by měla být nepřípustná pro realizaci populistické politiky. Umím si její aplikaci představit maximálně v případě, pokud v nějak nastaveném pravidle nelze doslova fyzicky pokračovat nebo se identifikuje zásadní nespravedlnost nebo spor v zákoně samotném. Ničím takovým navýšení částky není. Rozhodnutí soudu si vysvětluji jeho principiální zdrženlivost k zásahům do politiky. Soud tu úpravu totiž přesto považuje pouze za neoptimální. Podle mého názoru by na legislativu měli být kladeny nároky nejvyšší. Neměli bychom se spokojovat s výraznější nedokonalostí. A díky tomu, že co není zákonem zakázáno, tak je dovoleno, tak by i to bylo pro soukromé subjekty bylo spíš k užitku...

Jj, to si pamatuji, také jsme to asi o rok prošvihli. Ale měli jsme rodičák rozložen klasicky na 4 roky, takže bychom si to stejně prodloužit nedokázali. Také nám to přišlo vyloženě špatné, protože kdokoli na konci období dosáhnul retrospektivně na vyšší příspěvěk. Schválně se mrknu na ten rozsudek, až budu mít trochu času...

Zkuste létat, ale pro první pokusy si ponechte pod sebou měkkou matraci ;-) Zahodit, až to budete umět :-)

1/ To je docela rozumný přístup

2/ :-)

3/ :-)

4/ Aha, přijde Vám to jako utopie. Mě ne nutně. Zmenšit stát se dá i v demokracii a až budeme vidět jako to funguje, lze jít klidně dále až k plnému zrušení. Myslím si však, že taková ta demokratická zpětná vazba je zatím velmi užitečná. Nikoli aktuální podoba, ale princip. Dnes je samozřejmě doba šíleného hrocení všeho možného. Podle mne je to způsobeno informačním boomem a postupně se to spontánně vyřeší s tím, jak se lidé naučí s přehršlem informací zacházet. Jistý si nejsem, je to jen názor. Ale neumím si představit, že by vývoj šel dozadu.

To soudnictví mi tak hrozné nepřijde. Jen je šíleně neefektivní. Většina soudců mi přijdou rozumní v případech, kde jsem se nachomýtnul. Prosím Vás jaký rozsudek ÚS máte na mysli?

1/ Já s Vámi souhlasím, tudíž se nerozcházíme. Pouze jsem k tomu přidal něco jako dotaz, zda si jste vědoma, že i při dobrovolné platbě možná podporujete i něco, co by jste mohla považovat za nemorální. Rozdíl pro Vás je jen tom, zda o nemorální volbě v pozadí víte nebo nevíte. Nikoli v tom, že tam něco morálního je nebo není. Ale chápu to tak, že se takto na to dívat třeba ani nechcete. A právě proto Vás možná tolik irituje stát, kde jsou ty nemorální věci opravdu na očích.

2/ Jasně shodu nebo alespoň vzájemné porozumění mám rád :-)

3/ :-)

4/ Ano, to mám stejně. Je fakt, že demokracii nelze odpárat to, že o vašich penězích rozhoduje někdo jiný. Ale bylo by možné jí principiálně odpárat to, aby o tom rozhodoval někdo nekompetentní. Je potřeba ale smysluplně definovat, co to znamená kompetence. Určitě to neznamená člověka stejných hodnot a názorů. Jsem si naprosto jist, že kompetentní lidé existují a je potřeba tu kompetenci vyžadovat. A bylo by dobré kompetenci i definovat. Například mým osobním názorem je, že v politice je zcela nekompetentní jakýkoli aktivismus (prosazování názoru nátlakem). Že naopak kompetence se projevuje pocitem povinnosti se domluvit. Alespoň v situacích, na nichž je elementární shoda, že je třeba je řešit. K tomu přidat otevřenost a pravdomluvnost a pak schopnost odlišit realistické myšlenky od nerealistických. Tyto tři vlastnosti podle mého kompetenci zaručují. Pokud by tyto kompetence byly přímo zákonem požadovány, tak by situace mohla vypadat úplně jinak. Povinnost domluvit se by mohla být určena stanovením lhůt kdy má být domluva provedena, posouzení otevřenosti a pravdomluvnosti bych ponechal na voličích. A schopnost být realistickým lze ověřit klidně něčím jako školní test.

V obecný lid také nemám úplně důvěru, je to dobrá námitka. Ale pokud by lid dostal možnost iniciovat nebo vetovat dobře připravené zákony (podle výše uvedených kritérií), tak vlastně nelze trefit příliš vedle. A vůbec bych si nedělal starost s tím, že by legislativní proces byl pomalejší. To je jen prostor pro efektivnější činnost soukromého sektoru a přirozená překážka pro vnucování nesmyslů.

Dneska není nikdo ani v Ústavě upřesnit věci, na kterých není shoda.

1/ Máte právo na informace a státní proces je kromě utajovaného materiálu veřejný. Možná to nefunguje dobře, ale působí alespoň tato incetiva. Kapitalista Vám nemusí vysvětlovat vůbec nic, pokud to nemáte ve smlouvě

2/ Tady Vám celou dobu dávám argumenty, proč se otevřít více možnostem. Ale Vy jste už možná vyhraněnější. Já vůbec netvrdím, abyste upřednostnila ankap před demokracií. Ale spíš o tom, že není od věci uznat smysluplnost obojího

3/ jj, mám raději shody :-) Konfrontace zase raději Urza

4/ Já také. Bohužel se každé nařízení snaží často krýt i velmi málo pravděpodobné scénáře. Důležité obecnější zákonnitosti se naopak neujasňují a nedefinují. Pokud bychom se shodli, že vznik jakéhokoli zákona by musel mít nějaké objektivnější podmínky, než že si to sněmovna navrhne, tak v tu ránu je hodně věcí jinak. To vše lze ještě pojistit lidovými iniciativami a lidovými vety. Já si přeju tento typ rozhodování ovlivňování vedle peněz zatím rozhodně zachovat. Ale výrazně proměnit jeho podobu.

1/ Prosím Vás přečtěte si ten argument ještě jednou

2/ Ne, že si jen vyslechneme různé názory, ale také to, že v určitém okamžiku dokážeme ustoupit

3/ :-)

4) A já mám morální problém s tím tolerovat některá jednání, které jsou přesto v rámci legislativy v pořádku. Proto se tak snadno demokracie mentálně nevzdám. Spíš bych ji kultivoval. Nijak mi to nebrání mít přijatý i ankap. Jestli jednou doroste do ankapu nebo ne bych nechal koňovi. Rozhodně ankap nechci náhle bez přípravy uprostřed demokratického systému. Poté by to mohlo fungovat. Nelze ani jednoduše provést pouhé uvolnění monopolu na všechno. Tím by se okamžitě zrušil smysl existujících systémů. Jinak ať o systému rozhodně ten, kdo si myslí, že ten jeho je nejsprávnější. Můj přístup je na této úrovni kritický. Naopak jsem konstruktivní pro dílčí změny odspodu, což dnes lze jen v rámci toho, co je, tedy demokracie.

1/ To jsem Vám snad srozumitelně popsal, že není v těsně propojených ekonomikách realistické. Nemáte šanci ovlivnit ani v kapitalismu, na co vše vaše peníze jdou. To v tom státě máte o chlup lepší možnost dohlédnout dále.

2/ To je v pořádku, ale možná se člověk cítí o chlup lépe, pokud přijímá vícero alternativních možností než jednu jedinou

3/ Super :-)

4/ Tak to určitě. Proto máme nejen stát, ale i podnikatele. Ale já jsem tak nějak rád, že ta moc vlastníků není neomezená. Existuje jich dost, kteří dělají věci, které se mi fakt nelíbí, mám s tím morální problém a cítím k tomu odpor. Takže zrušením státu jeden problém vyřeším, abych druhý posílil. Není to tedy ono ;-)

Ani to zdánlivé ničení měny tolik nevadí, když to člověk pochopí a podle toho se zařídí. Proti inflaci se lze individuálně chránit docela dobře a s jistotou. Dokud dluhy budou spláceny, je vše v pořádku. Roste totiž produktivita a efektivita. Já sám jsem dnes asi tak 10x efektivnější ve své práci než před 20 lety. To, co mi tehdy trvalo rok, tak dnes vyprodukuji za měsíc. A proto dává smysl půjčit na jakoukoli investici, u níž lze realisticky předpokládat zhodnocení a peníze klidně natisknout. Až budeme chtít ekonomiku zpomalovat, což bych sám i uvítal, tak si prostě přestaňme půjčovat, zpomalme tvorbu třeba ve prospěch kvality a vyšší trvanlivosti, s inovacemi přicházejme v delších intervalech. A volme politické strany, které jdou tvrdě proti státním výdajům...

Ano, to přirovnání k autu chápu. Přirovnal jsem to ostatně podobně. Já to s tou demokracií mám tak, že se podle vyvíjí pomaleji, než propojenost lidí. Jde tedy o jakési zaostávání. Já si dokážu třeba dost dobře představit, že by dnes technicky šlo demokraticky rozhodovat skoro o všem. Třeba z počítače, a že bych si mohl zcela volně volit i míru zastupování. Jinými slovy buď se hlasování účastním sám na úrovni jednotlivých témat nebo třeba celou oblast deleguji na někoho, komu věřím. A mohu tuto delegaci kdykoli provést nebo odebrat. Nejen jednou za 4 roky. Politik by pak byl zástupce s velmi proměnlivou sílu svého hlasu při vyjednávání s jinými politiky. Tento systém jistě však stále bude mít z vašeho pohledu jeden podstatný problém. Nezabrání v principu totalitě většiny. Nicméně pokud by se do této degenerované fáze dostal a většina si uvědomí, že to není ono, je legitimní cesta zpět stále poměrně snadná. V kapitalismu při případném prozření z chyb nevidím tak snadnou šanci na nápravu, protože případné kumulované vlastnictví zároveň s nedotknutelností majetku dokáže i neblahý stav pořádně zakonzervovat. A neviděl bych tam jiné řešení, než násilný převrat. Nemusí k tomu vůbec dojít, ale čistě systémově tam tohle riziko je a v demokracii není.

Už jsem psal že to je problém nesouladu mezi lidmi a systémem. Tvrzení, že jde pouze o důsledek nastavení systému mi přijde podobné jako tvrdit, že to je jen v lidech.

Já nic nerozporuji. Spíše doplňuji. V textu samozřejmě hledám vždy víc, než říká sám o sobě. Protože to nejspíš prohlásil člověk, jehož myšlení je obecnější, než tato jedna věta vytržená z kontextu. Tak jen píšu, jak to tito lidé v drtivé většině případů myslí. Můžete se někoho takového namátkou zeptat, zda si něco domýšlím nebo to tak je. A tím se přesvědčit.