Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

U těch důchodů mi šlo o to, aby pak někteří důchodci (třeba i bývalí vládní úřednící, ale ankapově nespravedlive vzato i poctiví boháči) nedostávali zaplacené ty důchody od té "ztracené generace" (těch co už nedostanou ale platit musí) a k tomu měli své každoroční lety do Egypta, nebo i jachty v katibiku atd. Eventuelně zohlednit i menši typy nadbytků. Tedy tito co mají sami dost by nedostali nebo by dostali míň, aby se dostalo víc na ty co mají minimum nebo aby ta "ztracená generace" mohla platit míň. Jeden ze zádrhelů by tam mohl být tenm, aby složitost této podmínky nebyla příliš drahá (třeba až tak že by její cena převýšila tu úsporu).

OK, díky, ona matematika jak jsem pochopil od známých co se jí zabývají má hodně zvláštností pro běžné vnímání v těch vyšších úrovních.
Já to laicky bral tak trochu jako násobení nulou - tedy nakládám s nulou = neboli nula krát nakládám = takže výsledek je nula, i u svobody. A oproti tomu pokud nakládám jednou či vícekrát s majetkem vyšším nuly, tak už to hází číslo vyšším nuly a tím pádem je tam svoboda.
Snad nebude matematika nucena kvůli Urzově definici změnit své koncvence :-)

Jo, je to v praxi složité rozhodování, které je asi dost případ od případu, ale ta tvrdost přijetí důsledků je občas dobrá medicína, stejně jako jindy naopak ta podpora v pravou chvíli.
To jak píšete, že ankap by potřeboval doplnit i nějakou filosofií mi trochu připomíná stejnou poznámku, kterou Urzovi říkal i jeden kolektivistický anarchista v jednom starším rozhovoru.
Svým způsobem ani ankap dnes nepočítá s reálnými lidmi, v tom smyslu, že i ankap potřebuje radikálně změnit myšlení většiny populace, aby se mohl realizovat - a to pak teoreticky není až tak vzdálený od jiných anarchismů, které také nepočítají s dnešním reálným člověkem, ale s anarchistou obohaceným o nějakou tu filosofii, na kterou poukazujete jako na potřebnou.
Když úplně mimo ještě něco doplním k té důchodové reformě (když doplním to, jak jsem posledně nechal důchodce na holičkách, když jsem uvedl, že je mi jich líto, ale beru je jako postižené určitou živelnou pohromou typu "stát a jeho pyramidový důchodový systém"), tak když jsem pak přemýšlel nad tím, zda by přece jen nebylo pro mě myslitelné jim víc schválit i tu nedobrovolnou pomoc vynucenou na úkor jiných, tak jsem si zároveň říkal, že i v tomto případě je to asi dost kus od kusu - když si vezmete, že jsou jak důchodci, co z reálné nutnosti otáčí každou korunu, tak i důchodci, co bydlí v přetopených bytech 3+1 sami v jedné místnosti a pak i důchodci co žijí v luxusu a pobírají k tomu ještě luxusní důchod. Že tedy pro únosnost té teoretické transformace, aby ji na bedrech neměla jen ta poslední generace co platí ale nedostává, by se asi mohlo zohlednit i ta různá postavení důchodců a dávalo by se v prvé linii tam, kde je to životně nutné, aby se tíha té transformace přece jen přenesla i na alespoň ty více zámožné z té poslední generace státních důchodců.

Ono to že se to blbě škáluje, nebo že se blbě určuje nějaká objektivní hranice, tu Hefovu námitku myslím si nesmetá ze stolu.
Ona škálovatelnost nebo určení hranic je obecně problém pro různé systémy včetně těch co jsou v ankapu (v něm např. míra přiměřené obrany či míra přiměřené nápravy škody, kor s přihlédnutím k všudypřítomné subjektivitě ceny, a podobně)
Svým způsobem se asi dají říct jen extrémní příklad typu: Když nekomu odmítneš ošetřit odřené koleno tak jsi v pohodě. Když potkáš někoho, koho najdeš umírat na poušti, když kolem jedeš se svou luxusní výpravou od svých vrtů ropy ke tvým městům, a odmítneš mu i základní poct, tak i když nenarušíš NAP vůdči němu, tak holt většina lidí to asi nebude brát jako v pohodě a možná podle toho budou s Tebou jednat i v rozporu s NAPem, budou-li mít tu možnost.
A škála mezi těmi dvěma extrémy je fakt škála, která se holt nedá objektivně určit, ale je ryze subjektivní.
Příjde mi, že i když je Hefo etatista, tak svým způsobem jeho cítění toho problému je mnohem blíže některý anarchistům, než jak tu věc cítí někteří kapitalisto-anarchisté.

aha, tak to už je na mě asi moc složitá matematika - a to jsem se původně radoval jak jsem to matematické pojetí pochopil a ještě rozvinul :-)
Dá se to nějak rozvést, i pro laika, jak z toho nulového majetku vzniká tím matematickým pojetím ta svoboda (pokud svobodu bereme výhradně jako tu možnost libovolně nakládat s vlastním majetkem), protože je to sice takový okrajový problém (pro celou diskuzi), ale vlastně bych to rád pochopil.
(Jinak se vším ostatním souhlas, a to co píšu není námitka k té matemat. metodě ale upřímná zvědavost)

Těším se, že jednou se Vám podaří sestavit celý článek z odkazů na články minulé.
Jinak pointa článku se mi tentokrát libí. Jen ten příklad s líbáním mi moc nesedí pro náš kontext, kde je to naopak možné v pohodě v soukromném i veřejném prostoru. A jak tu poznamenal už Norbert, máme dokonce nakročeno k tomu, aby za to nešlo ani (svobodně = na svém) diskriminovat. Tennto příklad by seděl spíš pokud by jste ho psal pro nějaké prostředí typu Saudské arábie nebo jiné nábožensky bigotní oblasti.
Každopádně pokud by volnost v LGBT aktivitách byla Vašim hlavním motorem proč navrhovat ankap, tak to už by mi přišlo výrazně efektivnější navrhovat nějaký levicový směr, který v tom prosazování této agendy víc tlačí na pilu, a to i na úkor svobody. Efektivita ankapu v tomto nebude nikdy (z tohoto hlediska) tak velká, protože je právě svobodný i v té diskriminaci a také proto, že oproti aktuálnímu levicovému směřování je nakap jen tou vzdálenou utopií, které se dost možná nedožijeme. Jestli Vám ale nevadí, že ankap onu diskriminaci umožňuje, což třeba já osobně na něm oceňuju, pak je to důvod pro mě si Vás vážit, protože pro mě jako LGBT propagátor budete mnohem příjemnější pro "občanské" soužití jakožto libertarián, než jakožto levičák :-)

i když, když doplním to o té matematické hříčce, tak jestli je stav svobody nula, ale je tomu tak u otroka, který své vlastnictví (vč. sebe) dobrovolně prodal otrokáři, tak vlastně alespoň z pohledu ankapu je to stav vesměs žádoucí, protože dobrovolně dosažený. Kamenem úrazu pro neankap lidi je tu ta dobrovolnost, kterou neankapové v některých jejich podobách berou jako tvrdý nátlak.

:-) Tak když bych v té hříčce pokračoval, tak jestli svoboda na hodnotě nula je také svoboda, je pak otázka, jetli tam nedodat nějaký další parametr
např
svoboda na hodnotě nula = stav neuspokojivý
svoboda větši hodnoty nula = stav uspokojivý
Bez toho by totiž kategorie svobody ztrácela význam, pokud bychom chtěli dosáhnout svobody a nevadilo by nám, že jsme ji dosáhli ale s nulovou hodnotou.

Ale jinak dobré, tím že to myslím berete ve finále spíš selským tozumem, tak se ty různé nesrovnalosti včetně těch v ankap teorii dají obejít. Prostě víte o jaký typ světa máte zhruba zájem a na ten cílíte.
Říkám si, že ony ty výhrady ad absurdum proti ankapu jaké tu občas konstruujeme, by asi neměly živnou půdu pod nohama, pokud by sám Urza nepreztentoval ankap jako tu konzistentní teorii, a nepoužíval taky často ty extrémní příklady na jeho onhajobu (nebo na popření konkurence). Ono to pak asi lidi svádí to zkoušet zrcadlově použít proti ankapu, kor tam kde se mluví o nějaké konzistntní a logicky obhajitelné teorii - tam pak šťouravé povahy vždycky mají sklon hledat kličku a zkoumat, jestli to tak opravdu je.

MALÁ OPRAVA AŤ TO JDE ČÍST:
Není to trochu programátorský přístup? :-)
Kategorie "majetek" obsahuje sice aktuálně nula jednotek majetku, ale stále jde o kategorii "majetek" ...?
Ale z té hlavní ankap definice (Svoboda znamená možnost libovolně nakládat s vlastním majetkem (především pak svým tělem) v případě, že tím nenarušuji majetek někoho jiného bez jeho souhlasu) mi stejně pořád plyne, že když není žádný majetek se kterým jde nakládat, tak není žádná svoboda.
Takže když v kategorii "majetek" je nula jednotek
je v kategorii "svoboda" také nula jednotek.
Otrok tedy svobodný je, ale jeho svoboda má hodnotu nula.
Ale to jsou jen takové hříčky :-)

Vaše definice svobody je pěkná, mi příjde lidsky lepší než ta ankapácká, akorát myslím že s ankapem slučitelná není, protože v ankapu bude jednotlivci bráněno v lecčems. Třeba svoboda slova je v ankapu taková, že můžete svobodně mluvit co chcete jen tam kde vám to platforma dovolí, nebo na své platformě. Podle Vaši definice budete nesvobodný, když Vám třeba nějaká platforma zakáže volně mluvit a přitom v té samé situaci budete podle ankap definice stále svobodný

Není to trochu programátorský přístup? :-)
Kategorie "majetek" obsahuje sice aktuálně 0 jednotek majetku, ale stále jde o kategorii "majetek" ...?
Ale z té hlavní ankap definice (Svoboda znamená možnost libovolně nakládat s vlastním majetkem (především pak svým tělem) v případě, že tím nenarušuji majetek někoho jiného bez jeho souhlasu) mi stejně pořád plyne, že když není žádný majetek se kterým jde nakládat, tak není žádná svoboda.
Takže když v kategorii "majeek" je 0 jednotek
je v kategorii "svoboda" také 0 jednotek.
Otrok tedy svobodný je, ale jeho svoboda má hodnotu nula.
Ale to jsou jen takové hříčky :-)

Vaše definice svobody je pěkná, mi příjde lidsky lepší než ta ankapácká, akorát myslím že s ankapem slučitelná není, protože v ankapu bude jednotlivci bráněno v lecčems. Třeba svoboda slova je v ankapu taková, že můžete svobodně mluvit co chcete jen tam kde vám to platforma dovolí, nebo na své platformě. Podle Vaši definice budete nesvobodný, když Vám třeba nějaká platforma zakáže volně mluvit a přitom v té samé situaci budete podle ankap definice stále svobodný.

Souhlas, to bych viděl jako Saziánův špatný výklad.
Svévole by v ankapu z principu nemohla být legitimní.
Leda snad v případě, že by se nějaký rozsudek volnotržních soudců nesešel, a jeden by posoudil jako legitimní to, co by druhý posoudil jako svévoli - oba by přitom soudili v dobré víře ve správnost svého rozsudku (tedy nebylo by to tak, že jeden soudce vědomně překrucuje situaci a maskuje svévoli jako legitimní akci)

Mi by asi taky bylo milejší kdyby to sebevlastnictví hrálo silnější roli.

U toho podezření to řešil Urza tak, že to můžou risknout a vpadnout tam, ale v případě že se ukáže že došlo k omylu tak budou ti co vpadli vini z narušení a budou muset majitele odškodnit. Takže se tam hraje s nějakými pravděpodobnostni a riziky.

A vůbec bych teorii postavil na jiné terminologii. Kapitalismus má silnou negativní konotaci, NAP působí sektářsky. Blbě se to prostě prodává.
Pěkně by znělo heslo "kapitalismus s lidskou tváří" :)

ještě to dohledávám, on to podává oběma způsoby, které jsou si napohled podobné, ale dávají v případě otroka rozdílné výsledky. Vím že kdysi se tu s tím co píšete operovalo (s tou svobodou která je popsána jako "stav, kdy nejsou porušována vlastnická práva") a pár lidí si všimlo, že na tom by šlo postavit ten paradox "svobodného otroka". Zapátral jsem, tak jsem už zjistil, kde jsem třeba tohle pojetí slyšel, byla to tato přednáška (čas 15:14 https://www.youtube.com/watch?v=q2jJoMJ5IM4 )

Nicméně v tom definičním slovníku, který existuje, i když nevím, jestli třeba nezměnil časem podobu, to má napsáno trochu jinak: Svoboda znamená možnost libovolně nakládat s vlastním majetkem (především pak svým tělem) v případě, že tím nenarušuji majetek někoho jiného bez jeho souhlasu.
Na tomhle podání už by asi paradox "svobodného otroka" postavit nešel, protože otrok by neměl žádný majetek, se kterým by mohl nakládat (ani vlastní tělo) a tím pádem by mu nevznikala ani ta svoboda v tomto smyslu slova.

tak do třetice.., v rozhovorech Urza tu svobodu určuje i tím způsobem, že když lidi nebudou mít dotčená vlastnická oráva, tak budou svobodní. To byla asi ta původní definice, ze které jsem vycházel k tomu paradoxu "svobodného otroka". Tohle pojetí ale Urza používá jen občas (např, tady v čase 15:14 https://www.youtube.com/watch?v=q2jJoMJ5IM4 )

Ve svých definicích to ale udává jinak (Svoboda znamená možnost libovolně nakládat s vlastním majetkem..) což zní dost podobně, ale v případě toho otroka to pak dává jiný výsledek, než to pojetí z přednášky.

Tak omluva, píšete správně že otrok tu svobodu nemá.
Měl jsem omylemv za to, že ta svoboda je ankapem popsána jako situace kdy majetek jedince není nikým narušován (to by byl ten otrok paradoxně svobodný), ale ona je ta definice tak, že svoboda je možnost libovolně nakládat s vlastním majetkem (tu možnost nemajetný otrok nemá, takže svobodný není).
Tím pádem ta má námitka co jsem psal v odkazu níže padá
( https://stoky.urza.cz/texty/maji-lide-mit-pravo-na-dustojnost-2018#comment76455 )

No v tomhle případě ano, kdyby byl člověk na něčím pozemku jako narušitel, tak tam mu sebevlastnictví sice nezaniká, ale trestaný tam bude asi on. Takže v tu chvíli by majitelství pozemku hrálo lepší pozici.

Mi šlo jen o to, že ty práva - právo na sebevlastnictví, na pozemek i na movitost mají teoreticky stejnou ochranu, že žádné nemá nějakou vyšší ochranu.

Asi by se to projevilo v případě, že kdyby naopak někdo něco ukradl, nebo někoho unesl, a při útěku to vzal na svůj pozemek. V takovém případě by mu teoreticky nemělo být to to vlastnictví pozemku záštitou proti těm, kdo by si pro kradenou věc nebo uneseného šli. Tady naopak by bylo legitimní jeho vlastnictví pozemku narušit, aby se napravil jeho přečin v krádeži té movitosti nebo napravil ten únos a tím pádem by v tomto případě ten už ten pozemek nadřazený jiným právům nebyl.

Myslím že Norbert cílíl na ty dystopické scénáře, kde by to vesměs sedělo. To katovství a soudcovství by muselo být jen deklarováno jako pravidlo pobytu na pozemku - platilo by asi pro příchozí, nebo pro tam narozené a to na základě té oboustranné dobrovolnosti (respektuj zákon nebo odejdi). Zní to nepravděpodobně, ale když si vezmu, že dnes tu roli kata a soudce plní stát, v tom potenciálním scénáři by ho jen plnil soukromý velkomajitel, tak to vlastně zas tak nereálně vypadat nemusí. Jen záleží, jak by se k potenciálnímu ankapu došlo a jak by se během transformace rozložily majetkové síly. Nějaký paralelní dohled jestli nepřekračuje smluvně dané peavidla a nesoudcuje a nekatuje příliš by asi být mohl, ale i pokud budeme předpokládat zcela poctivé plnění smluv, tak by asi šlo katovat a soudit i v souladu s pravidly - přiměřené smlouvám (nemuselo by to být theatrálně sto lidí denně, ale prostě občas v exemplárních případech). Určitě to Norbert mohl vyjádřit kulantněji, ale v základě myslím tyto typy scénářů co se týká ústředních principu trefil.

Původně jsem to chtěl Norbertovi taky rozporovat s tím, že ankap nestaví to vlastnictví pozemku výš než vlastnictví movitosti nebo sebevlastnictví, ale zase mi to na Norberta přišlo jako docela malé odchýlení. Jinak to totiž má vesměs věcně dobře - myslím tu část kde zdůrazňuje tu velkou možnost kontroly majitele území. Je jasné, že jinak to bude v praxi chiodit tak když někdo bude "vládcem" svého zadního dvorku za barákem a jinak to bude u nějakého velkomajitele řídícího celá území. Ale v principu i podle Urzy může ankap generovat i ty totalitní území, kde jedinou možností proč by neměly vzniknout je to, že by (snad) neobstály vůči konkurenci (že by z nich lidi odešli jinam, kdyby bylo kam).

S tím otroctvím a svobiodou je právě ankap vtipný v některých jeho extrémních výkkladech:
Svoboda je pro ankap to, že nikdo nenarušuje něčí vlastnictví. Čím méně narušování, tím víc svobody a naopak.
Své sebevlastnictví však je možné alespoň v Urzím výkladu ankapu převést na jinou osobu (dobrovolně prodat) a tím se stát jeho otrokem. Člověk to může udělat třeba z nerozvážnosti, nebo proto, aby si zajistil obživu od otrokáře, pokud by jinak živořil či měl umřít hlady, aby třeba zaplatil něco jiného důležitého a drahého pro své blízké, nebo z jiných důvodů, to je vcelku jedno.
A teď, pokud jste prodal své sebevlastnictví, jste otrok a nemáte žádný majetek, ani to své tělo, jste z ankap definice úpklně svobodný, protože nikdo vaše vlastnictví nenarušuje, nemá ani co narušovat.
A např, společnost, kde je jeden otrokář a zbytek jsou otroci, je velmi svobodbou společností (pokud ti otroci nezačnou narušovat majetek otrokáři, třeba tím že se budou bouřit).
Běžné lidové chápání svobody (svoboda od něčeho) se tedy ne vždy slučuje s ankap pojetím svobody.

Jo, to je možné že mění postoje nebo názory. Já to zaznamenal před cca 2 roky. Možná je i ta taktika nechat ty neobhajitelné drobnosti ať si je tam lidi doplní sami.

Právě proto, že komplexnost tématu se občas blbě shrnuje do 250 slov, tak pak často nezbývá jiný prostor, něž to doprobrat v komentářích. A navíc, když úplní kritikové nebo i jen připomínkoví dílčí kritikové asi jinde než v komentářích prostor nedostanou, tak o to víc pak je ta diskuze v komentářích nahuštěná. Mi by naopak jako pro Vás inspirativní možnost přišlo víc se na ty komentáře zaměřit a do té diskuze jít, protože je to sice víc mravenčí práce která nakonec zapadne, ale pro Váš osobní rozvoj je to myslím lepší, než jen psát další a další články a podcenit tu zpětnou vazbu v podobě diskuze a námitek a hledání nějaké syntézy nebo alespoň pochopení stanoviska protistrany. Navíc bych řekl, že při nějaké základní snaze tu občas ty diskuze i nějaký přinos občas mají. A pak, i když diskuze občas můžou být i konfrontační, mají tu výhodu, že na rozdíl od třeba diskuze nad pivem (nebo i kávou) tady nemůže dojít na těch pár závěrečných facek, ale zůstane to vždy maximálně u urážek :)

Tady bych se Urzy zastal v tom, že on to vlastnictví neobhajuje jeho přirozeností. Tvrdil že neumí jeho přirozenost posoudit, ale že mu na tom až tak nesejde, protože ankap na vlastnictví staví ne kvůli přirozenosti vlastnictví, ale proto že mu to příjde jako dobrý nápad - tedy stavěl by na něm i kdyby se ukázalo že jde o nepřirozený společenský konstrukt. Ale některým dalším ankapákm by se asi libilo to vlastnictví jako přirozené právo brát, ale může to být i tajkové jejich zbožné přání, jako když se králům libila představa, že jsou tu z vůle Boží.

Určitě by to byly pro ankap plusové body, kdyby se dalo prokázat, že vlastnictví je něco pro člověka tak přirozeného, že je to v něm zapsáno od narození a nemusí ho to nikdo učit. A i kdyby to bylo naopak, tak zrovna tohle ankap nepoloží.
Mi ta přirozenost vlastnictví příjde taková dvojaká, trochu je to řekl bych podobné tomu jak si zvěř řeší teritoria - je celkem přirozené si je tvořit, značit a chránit a je to pochopitelné i pro vetřelce, ale stejně tak je přirozené i to vetřelectví a narušování teritoria.
Když to vezmu na lidi, bez toho že budu hodnotit dobré/špatné, tak mi přijde docela "přirozené" že se lidi naučili rozlišovat majetek movitý, i ty naše nemovitá "teritoria", ale stejně tak by mi příjde přirozené i to narušování mjajetku. A asi tam vidím i nějakou škálu, kdy víc přirozené mi to narušování příjde tam kde je ten majetkový rozdíl vyšší, a nebo tam kde ten majetek je jen formální ale nevyužívaný - třeba formálně vlastnil nějaké rozsáhlé majetky, které neužívá, tak je dříve či později začnou využívat jiní lidé (a naruší mu tím jeho formální vlastnictví). Takový zábor, re-homestading nebo vydržení. Nedá se tam ale říct nějaká hranice, spíš to vidím jako plynulou škálu.
Jěště je pak otázka, jak je to vlastně s tou vrozeností vztahu k vlastnictví (s tou reálnou přirozeností) - protože všichni jsme nějak zformovaní okolím a je otázka, kdyby člověk teoreticky vzal vzorek úplně malých dětí a nikdy je nic neučil o vlastnictví (takže asi nerealizovsatelný pokus), jestli by si k tomu vlastnictví došly nějak samy, nebo jestli by vzniklo nšjaké úplně jiné vnímání. Dost ale pochybuju, že by zrovna takovéto děti došly zrovna k tomu absolutnímu pojmu vlastnictví jak ho chápe NAP a ankap v některé ze svých extrémních poloh - ře by měly přirozeně vzniklé pochopení třeba nějaký ten hodně velký majetkový rozdíl.
Možná je to podbné třeba paměti na lidi - máš nějakou škálu do kdy jsi si schopný zapamatovat lidi, vztahy, kontakty atd. Pak od určité hranice si to lidi začínají zapisovat, protože jde třeba o vzdálenější a míň užívané vztahy, až se to postupně mění do nějaké zkonstruované sítě kontaktů, které by bez toho technickoho zápisy už nešly udržet. A s vlastnictvím si jsi taky schopný uhájit a obhospodařit jen určitý poměrně malý úsek. Následně člověk šáhne k nějakému majetkovému zápisu, systému evidence a formální systémové ochrany (katastr, zákony o ochraně majetku), až nakonec můžeš formálně vlastnit i věci, které jsi třeba nikdy ani neviděl, pouze je máš jako položky na nějakéých listech a spravují ti je systémy tvých správců nebo tebou koupené tržní subjekty ve tvém portfoliu. Otázka je, jestli je tam na té škále někde nějaká hranice přirozenosti.

...jinak k předchozí odpovědi ještě doplním, že to téma rovnosti v pozitivních právech pro LGBT mě tím jak se tu občas probíralo (Vy a pan Šesták) se mi nakonec vytříbilo do tohoto článku, který jsem se ale snažil pojmout tak trochu obecněji ( https://stoky.urza.cz/texty/rovnost-v-pozitivnich-pravech-a-libertarianstvi-1998 )a jestli Vám to téma i to malé dilema s libertariánstvím příjde zajímavé, tak jsme to tam pak s panem Šestákem trochu proprali hned v prvním diskuzním vláknu, a snad jsem došli i k nějakému alespoň pochopení druhé strany, když né přímo k syntéze. Možná pročténím té diskuze lépe pochopíte můj pohled na tu věc. Ale mi to téma příjde docela zajímavé, takže za nějaké jeho další probrání tady budu rád. Když nad ním přemýšlím, tak je to tady ve stokách vlastně asi jediný požadavek libertariánů ke státu o nějaké pozitivní práva, ve všech ostatních tématech se zdejší příspěvky drží pouze toho, aby stát nenarušoval lidem ty jejich práva negativní.
(Pro srovnání: např. nejsou libetariáni, kteří by chtěli zrovnoprávnění pro někoho (když né pro sebe) třeba v přijímaní nějakých dávek, které mají někteří migranti, s tím, že to chtějí proto, aby došlo k té plné rovnoprávnosti. K této úvaze mě inspirovala má známá z německa, číňanka, která je tam také čerstvý imigrant, ale její rodina platí daně a musí si vesměs na všechno vydělat. Ona pak byla překvapená až šokovaná, že jiní imigranti, ti z afriky, dostanou dle jejich slov od státu rovnou auto, dům a dávky, aniž by museli pracovat.)

Ono to je ode mě psáno hodně puritánsko-ankapácky.
Je mi jasné, že máte nějaké své zájmy a že žijete ve světě, kde stát je a kde s ním realisticky vzato nějak obvykle koperujeme. Ten etatismus je holt pak všude tam, kde k té kooperaci dochází tím způsobem, že od státu chceme něco co on zařídí na úkor jiných, a pak už jen tím že žádáme jeho služby chtě nechtě posilujeme jeho roli coby univerzálního rozhodčího - to se děje i u státního svazku muž-žena.

Zkuste cvičně hledět na stát jako na velkou firmu na trhu typu agentury, která ale provádí to, že nezajišťuje lidem pouze negativní práva (ochranu za dobrovolný poplatek) ale i pozitivní práva (tedy zajišťuje jim něco, co je ale na úkor někoho jiného). Cílem ankapu vlastně není tuto firmu zničit, ale pouze se dostat do stádia, kdy ona firma začne zajišťovat pouze za negativní práva, a její zbylí klienti budou pouze ti dobrovolní.

Čistě ankap řešení bych teoreticky bylo to uzavírat svazky tam, kde chceme, podle pravidel, které daný subjekt nabízí. Ať už si to partneři slíbí jen tak pro sebe, nebo si to zapíšou do blockchainu, v kostele, nebo u potenciální vzdáleně budoucí volnotřžní firmy "Česká republika". Jednotlivé subjekty by pak mohly nebo nemuseli uznávat svazky uzavřené u konkurence.

Soukromníci dnes tu službu uzavření sňatku poskytnout můžou, pouze ji asi nebude stát a jeho instituce uznávat (to je ještě v pořádku, nemusí ani z ankap pohledu, protože neuznání není porušením NAPu), ale bude i aktivně napadat věci vyplývající z vaši mimostátní smlouvy (až tady je porušen NAPu).

K těm výhodám ze státního svazku na úkor jiných - kromě různých přídavků či vdovských důchodů, které možná člověk ke svazku žádat nemusí mě napadá třeba to, že když máte soukromou nestátní kliniku, mělo by asi být na jejím majiteli, koho uzná jako partnera hospitalizovaného (z ankap hlediska). V případě dětí pak z ankap hlediska ony podléhají sebevlastnictví. Zákonné zastupování je vlastně omezením jejich sebevlastnictví, opět vlastně i v rodině muž-žena, nebo ve státním ústavu. Jistou maličkostí je i samotné provedení a evidence svazku, obojí placené z daní.

Otroctví bylo (až na historicky existující dobrovolné smluvní "otroctví") nedobrovolným systémem (porušení NAPu otroků). Antidisktiminační zákony neslouží ke zrušení otroctví, ale už přesahují do toho nedobrovolného omezování někoho (opět porušení něčího NAPu). Ankapu v jeho čisté formě by asi mohlo jít o to, zrušit nedobrovolný (násilím vynucený) útlak, aniž by současně vznikl jiný.

Ale berte to třeba jen jako nějakou úvahu o podstatě ankapu, který je jak tušíte dost specifický. V jakékoliv jiné společnosti než ankap budou asi Vaše úvahy vnímány jiným úhlem pohledu.

V původním slova smyslu byla zdá se důstojnost lidská vlastnost, takže o právu na důstojnost by ani nešlo mluvit. Naopak důstojnost by jako vlastnost člověk buďto měl nebo neměl, v závislosti na svém chování a bez ohledu na to, jak s ním nakládá jeho okolí.

dostojьnъ je od dostati - ten, kdo dostojí slovu, dostatečný k nějakému úkolu, plně příslušný, zasloužený, hodný čeho.
https://www.odpovedi.cz/otazky/jaky-puvod-ma-slovo-dustojnost

Většinou mají věřící i nějaký důvod ke své víře, i když dost různé a na dost odlišných stupních síly. Urza myslím uváděl něco typu, že se modlil v různých náboženských systémech, aby si ověřil, jestli na tom něco není, a když zkusil Ježíše, začaly se dít věci.
Mi od lidí co to berou takto připadá jejich víra jako něco typu "né zcela ověřená hypotéza", ovšem s důvodným i když osobním a těžko jiným lidem předatelným podezřením v to, že může platit.

Taky mě to trklo to s těmi penězi. Kor s teorii subjektivní hodnoty ankapák nemůže posudit, že nějaká služba či zboží je pro jiného kravina. Jeden rád utrácí za alkohol, druhý za drogy, třetí za horoskopy, čtvrtý za bitcoiny a každému to podle ankapu nese užitek, který se nedá někým jiným kvantifikovat, poměřit a tedy ani odsoudit jako nákup kravin.

Myslím, že i ankap je pro dost příznivců spíš o víře než o tom, že by měli nastudovánu teorii a dokázali by si jí sami obhájit před vlastními skeptickými námitkami, které si sami dokážkou namítnout. A může to být i víra že už ankap dobře znají, že znají i námitky a že ty námitky jsou liché.

Jinak, při tak častém psaní článků je asi těžké hledat témata, ale přijde mi, že zrovna tohle je slabší než jindy - srovnat stát, který nemáte rád, s něčím jiným, co nemáte rád. Časem by to mohlo hodit i zajímavější články typu "Stát je jako tchyně". Ale když už je to postavené na polaritě skeptické racionality vs. víry, tak by jste se mohl rovnou opřít třeba do iracionálně věřících křesťanů, muslimů, židů atd.

Ke skepticismu, speciálně tomu v českém rybníčku, si pak ještě pamatuju ten vtipný detail, kdy předseda českého klubu skeptiků ve vícero rozhovorech popisuje, jak nevěří třeba v telepatii, a následně v témže rozhovoru mluví o své katolické víře a o své doslovné víře v sílu motlitby, zázračná uzdravení na přímluvu svatých, v zázraky popsané v Bibli, panenství panny Marie a zmrtvýchvstání páně.

Vidím to dost stejně. Vlastně jsem si říkal, že by šla ta dlouhá spekulativní část článku (jak to asi ti "pravičáci" podle urzy vidí) úplně vypustit, asi nějak takhle :)

Velmi často se od někoho (zejména od různých „pravičáků“) doslechnu, že dotyčný nenavrhuje státní zásah pro rovnost výsledků, nýbrž „jen“ pro rovnost příležitostí. A to rozhodně není zadarmo. Chcete dát lidem „rovné příležitosti“? Pro mě za mě… ale ze svého!

v pohodě. A jo, tohle jsou ty přiblblé trendy součastnosti. Snad to časem půjde anulovat alespoň tím, že když bude potřeba sestavit čistě mužský pracovní kolektiv, tak potom polovina chlapů o sobě před kontrolou prohlásí, že se cítí být ženami :-)