Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Když by náhoda přála a doučující za vhodnou cenu a s vhodnou znalostí by se ukázal jako soused ze stejné lokality, tak možná i napřímo, ale jinak weby, na které odkazoval první článek dohazovlay spíš online doučování.

To může být taky faktor. Ty příklady co myslím byly spíš nějaké mezilidské vysvětlení nějaké látky, např. i mezi spolužáky před zkouškou atd. A vidím to i u jiného vysvětlování v běžném životě, že ten kdo lépe chápe situaci a mentalitu někdo, kdo něco nezná a nechápe (třeba proto, že byl kdysi v podobné situaci), mu má větší šanci to vysvětlit, než někdo, kdo mu to vyssvětlí odbornou terminologií, protože už je v té odborné terminologii úplně zabředlý a zběhlý (i když třeba geniální) a jinak už skoro mluvit neumí.

Docela souhlas, to lidské vysvětlení dělá divy. Všiml jsem si, že lidi kteří perfektně umí nějakou znalost jsou do ní tak zabředlí, že občas už jí lidsky vysvětlit neumí.

Konečně někdo kdo to správně pochopil :-)

Že by byl ten termín přijímán nějak obecněji mimo ankap - libertariánskou komunitu jsem nezaznamenal, ale možné je všechno (to ža poměrně okrajové ankap hnutí obecně přijímá ankap pojmy je ale nepřekvapivé). Vidím to tak, že pokud chci vůči ostatním hájit sebe, tak termín sebevlastnictví až tak nepotřebuju, leda takový argument použít jako zdůrazněný odpor, třeba vůči agresorovi, který by si nějak extra považoval vlastnictví obecně.
Pro mě osobně je konstruktem i vlastnictví - konstrukt ve smyslu nějakého typu dohody, a když taktéž vidím i sebevlastnictví, tak není pro mě potřeba je nějak speciálně vyvracet. Není potřeba říkat, proč to neexistuje. Mnohem zajímavější by byly snahy o to prokázat, že něco jako sebevlastnictví nebo jako vlastnictví existuje víc reálně než jen jako nějaká aktuálně různě platná či neplatná dohoda mezi lidmi.

Tak to soudnictví není stejné jako dnes, ale není tomu zase tak v principu nepodobné. A ano, ta podoba je v tom, že i ankap počítá s tím že odsouzeného bude moct trestat, i pokud odsouzený s výrokem soudu souhlasit nebude.

Takový argument není potřeba, sebevlastnictví je jen nějaký konstrukt, který je viděno trochu jinak než ankapově vlastně zbytečný a i trochu praštěný a zbytečný. Celý je myslím zkonstruován hlavně proto, že ankap chce mít všechna práva hezky shrnutá tím vlastnictvím a aby se nemusel zabývat právy jedince odděleně, tak řekl, že jedinec vlastní své tělo.
Máslo se jinak snažil se sebevlastnictvím taky nějak polemizovat ve své polemice s ankapem, dost filosoficky, ale onu část jsem přeskočil, protože mi to přišlo spíš jako epizodní detail, na kterém zbytek Máslova textu stejně nestál.

Verze ankapu je spíš tato: Pokud mu lidi pravomoci nesvěří, tak je nemá a je soudcem bez sautority. Pokud mu je svěří tak je má a má autoritu, a podle té autority a jejího verdiktu pak budou jiní lidé jednat i s odsouzeným.

A není to tak, že zatím co komunismus potřebuje ty ideální čolky i nesobecké, tak ankapu stačí sobečtí, ale zároveň natolik rozumní, že ve většine nebudou chtít tu svou hromádku zvětšovat otevřených bojem (silnější bere), ale chtějí si raději určit nějaká pravidla, v jejchž rámci budou tu sobeckost provozovat?
Tedy vlastně chtějí v principu totéž, co chce (mimo jiné) od státu třeba pan Fuld nabo Vy - nějaký obecný konsezus na tom, jak má společnost fungovat, co zhruba trestat a co už netrestat, která sobeckost je v pořádku a která už překračuje mantinely přijatelnosti.
Akorát vy preferujete jiný systém dávání těch mantinelů (stát = lidi podpoří jedno centrum a to je pak zpětně hlídá) zatímco ideální ankapáci preferují ten svůj systém kdy se lidi hlídají spíše síťově navtzájem, respektive podpoří vicero center, které se hlídají navzájem, klidně i na jednom území. Stát se vlastně o totéž snaží tím, že teoreticky chce mít alespoň tři oddělené moci (zákonodárná, soudní, výkonná).

Jak by v praxi fungoval ten ankap model, to je určitě sporné. Ale ten ideální ankap člověk se zase od ideálního člověka, kterého potřebuje demokracie, zas tak moc neliší, oproti tomu, jak se od ideálního demokrata liší ideální komunista - komunisti potřebují ty čolky zmutovat asi o něco víc. Chce si tedy hrabat na vlastní hromádku, ale oželí ty možnosti hrabat si na ní buď otevřeným gangsterstvím na jedné straně (protože by se mu to mohlo i vrátit a nebo je prostě i trochu dobrák), nebo si na ní nechce hrabat tím stylem, že by dal podporu státu, který by mu pak zase na tu jeho hromádku pravidelně něco přihodil od těch kterým se daří lépe (buď proto, že věří že ve finále by to bylo i pro něj ekonomicky nevýhodné, nebo že by se mu to mohlo i vrátit, nebo z přesvědčení že se to tak nemá dělat = tyto motivace v lidech chce ankap posílit)
Jestli je na ankap čolkovi něco utopického, tak je to právě to, že ankap čolek nechce tu státní ochrannou péči a raději je mu bližší život bez této záchranné sítě.
Kdyby to ale bylo o tom, že skoro všichni chtějí krást sami za sebe na vlastní pěst (gangstersky), a jen stát by jim v tom bránil, tak by bylo s podivem, že by se tu stát v takovéto společnosti udržel - že by měl od těch lidí tu podporu ke své existenci, protože pro lidi tohoto ražení by bylo lepší tu nemít žádnou silnou kontrolu (ani od státu, ani od nějakého síťového konsenzu pravidel typu NAP), aby mohli zkusit své štěstí v otevřenějším boji.

Asi tu časem vyvpilujeme nový argumentační faul "false strawman" = falešně obvinit oponenta z užívání strawmana, kterého však oponent nevyužil, a tím smést ze stolu oponentovu věcnou námitku.

Tady ta svévolnost o které mluvil Lojza by byla i proti čistému NAPu (kdyby někdo někoho svévolně zavřel do cely, musel by ho tam dotáhnout - celá diskuze byla okolo šéfa vazby a ve vazbě zavřeného Urzy).

Muselo by se to provést leda jako past, do které si ten zavřený vleze zcela dobrovolně (bez násilí) sám, nebo tak nějak podobně.

Ale k jinému, zahlédl jsem krátkou kritickou parodii na ankap, mě teda bavil jen ten začátek, pak už se to trochu vleče ale celé je to do 7 minut. Říkal jsem si, že to místní skalní odpůrce potěšilo, tak proč se nepodělit: https://www.youtube.com/watch?v=pZk6ia1vFAc

No, je to tak. V tomhle by zas bylo dobré si dát pozor (v reálném světě) i na tu ochranu dětí, aby se to nepřehnalo i na straně té ochrany. Aby třeba dítě když něco málo pomůže rodiči v dílně nebylo hned za hranou zákona, ideálně z mého pohledu aby opravdu mohlo mít i nějakou přiměřenou výdělečnou iniciativu jak to navrhovala "li", protože v praxi nějaká přiměřená míra téhle činnosti mu prospět může.
V ankapu by jinak v jeho čisté podobě mohlo dítě "dobrovolně" těžit uran. V tomhle směru je asi jedinou šancí pro lidštější podobu ankapu využití těch "kulturních vyjímek" z čistého NAPu, které by se akorát nevtahovaly pouze na ochranu týraných psů (nebo na ochranu cti mužu na středověkém islandu), ale i na jiné situace. Otázka je, zda by to pak byl ještě ankap.

:) jojo, on když kapitalista na své podnikání myslí kudy chodí (tedy pracuje víc jak 8h denně), tak ten zisk z vykořisťování je přece kompenzace jeho přesčasů.

Když to řeknu po Lojzovsku: Že jdu kolem..
Mi se u Vašich komentů zprvu taky otvírala kudla v kapse už jen proto, že jsem je nemohl přečíst, přes ty různé zkratky typu "mmch" "ofkoz" "fprdel", ale když jsem si zvykl a zjistil, že nejste generátor náhodných slov, ale spíš prostě píšete skoro osmisměrky, tak jsem si zvykl a začalo mě to časem i bavit.
Ale k jádru. Pokud vím, tak pan Heřman přiznává, že chce nějaké povinnosti i vynutit státem (typicky přiznává ty důchody), ale ne ve všech oblastech. Jestli tedy tvrdí, že ty jiné věci by chtěl dobrovolně, tak by se asi hodilo to buď brát vážně, nebo se jej do důskledku zeptat, jestli je ta dobrovolnost opravdová, nebo poukázat místo, kde se mu ta dobrovolnost bortí do nátlaku, který by už porušoval princip neagrese - což je pouze nátlak požadující nějaké nároky na cizí vlastnictví, prováděný v konečném důsledku se zbraní v ruce, ať už v ruce dělníkově, nebo v ruce policisty. Jiné typy nátlaku jako jsou ostrakizace nebo nespolupráce jsou pro ankap v pohodě. A jsou v pohodě i kdyby se "rudé lidové masy" rozhodly své "buržoazní utlačovatele" pouze nenásilně ostrakizovat (takže třeba hromadná stávka), pokud se to provede bez toho, že by jim šahaly na majetek.

Tady bych s článkem souhlasil. Jinak mi příjde, že už povinná klasická škola startuje (a podle některých lidi to tak i má dělat) tu polaritu zábava-volný čas x práce-povinnost. Ono se z toho později vyloupně to Vaše:
práce (třeba hoby práce na zahradě) x práce (výdělek pro prachy)

Spojení těchto dvou pólů do činnosti která je smysluplná pro člověka i pro jeho okolí (takže jí je ochotné ohodnotit, třeba zaplatit) je pro život asi (nevím jak pro jiné) přijemnější, než to mít takhle rozdělené.

Jojo, i to by byla jedna z věcí, která je z čistě ankapového hlediska špatně. Jestli je to tak jak říkáte a vznikne (pozitivní) právo sezdaných k tomu aby je ostatní brali jako sezdané.
Aby to bylo na obojí stranu, tak to samé pozitivní právo vzniká i sezdaným hetero - to ovšem je pro čistý ankap taky špatně. Třetí strany by se ideálně měly samy rozhodnout, zda sňatek kohokoliv akceptují nebo ne.

On si to asi každý vyloží jinak. Né že by bible byla v této otázce pro mě směrodatná, ale když už tu s ní pracujeme, tak on Ježíš taky řekl něco ve smyslu já a otec jsme jedno (tedy ten přísný starozákoní otec) a nepřišel jsem zákon (starý) zrušit ale naplnit a taky něco ve smyslu že „ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka (zákona) nepomine..“ V novém zákoně ale jinak tu otázku homosexuality zmiňuje né pro ní úplně příznivě spíše Pavel: (Řím 1, 26-32) Bůh je proto vydal hanebným vášním. Jejich ženy vyměnily přirozené obcování za to, které je proti přírodě. Stejně tak muži opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem; muži páchají nestydatost s muži a za svou zvrácenost na sebe přivádějí nevyhnutelnou odplatu. Když jim známost Boha nebyla dost dobrá, Bůh je vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné. Jsou prolezlí nepravostí, podlostí, chamtivostí a záští; jsou plní závisti, vraždychtivosti, svárlivosti, lsti a zlomyslnosti; štváči a pomlouvači, odpůrci Boha, zpupní, arogantní, vychloubační, vynalézaví ve zlu, vzpurní k rodičům; nerozumní, nespolehliví, bezcitní a nemilosrdní. Přestože znají Boží rozsudek smrti nad pachateli těchto věcí, nejenže je sami dělají, ale ještě to ostatním schvalují.

:-) Pak má ale vykořisťovaný dělník nevýhodu, protože oči štěňátka jsou určitě dojemnější než oči dělníkovy.

On by se i ten dnešní stát asi víc snažil, kdyby tu ta konkurence byla nějak výrazně lepší a lidi by odcházeli. Až na některé, kteří opravdu odcházejí, se to ale ve velkém neděje.
Otázka je, zda by míra konkurence v té společřnosti volnotržní vytvořila dostatečně silné konkurenční prostředí pro tu větší motivaci ke svobodě. A nebo zda by eventuelní oblasti svobody kapacitně stačily fyzicky přijmout dostatek lidí (aby se tam ti lidi vešli) aby mohly tu konkurenci méně svobodným územím vytvořit.

Jo, rozumím. Já to bral tak, že rozdíl mezi vraždou a zabitím je v tom, jestli to v té společnosti je nebo není legální (např. i zabití ve válce nebere společnost jako vraždu, a nebo právě to vyhladovění někoho v ankapu bere pravověrný ankapák možná taky jen jako zabití). A vražda v čistém ankapu je asi až něco, co je spojeno s narušením NAPu zavražděného.

V tom čistém ankapu by to tedy takto viděno vražda nebyla, což je ke škodě pověsti ankapu.
Máslo na tuhle slabinu upozorňuje tím, že nazývá to úkladné zabití slovem vražda, takže čin spáchaný v ankapu (legitimně) hodnotí měřítky státní legality (nebo možná jeho osobními měřítky) a podle toho ten čin nazývá.

Asi jediná možná obhajoba ankapu v těchto jeho excesech by asi byla možná, kdyby ankapáci ve velkém měřítku připustili, že alespoň pro tyto a podobné přílady by brali "kulturní vyjímky", u kterých je možné porušit cizí negativní práva - zde třeba porušit negativní práva toho, kdo obklíčeného obklíčil nákupem pozemků, aby ho tam nechal umřít hlady.
Podobně jako třeba Urzo jinde zmíněná kulturní vyjímka k odebrání týraného psa (tady narušuje negativní právo majitele psa).

Příjde mi fajn, že se podání tohohle tématu s časem i námitkami posouvá a rozpracovává.
Zaujal mě tentokrát ten pojem "kulturní vyjímka", ilustrovaný dříve na pozitivním právu odebrat týrané zvíře, nebo tentokrát na příkladu pozitivního práva na čest na středověkém Islandu (tohle období Islandu s jeho thingy a althingem mi přišlo dost zajímavé i dřív nezávisle na ankapu).
Asi to budě o nějaké škále, ale říkám si, kolik kulturních vyjímek by mohlo být, aby ankap zůstal ankapem. Je ale vlastně i zajímavé s nimi počítat, protože by mohly hrát i pro některé lidi pozitivní roli v otupování některých extrémních scénářů, které se dají naroubovat na čistý výklad ankapu a NAPu. Např. i některé výhrady mě i pana Másla k čistému NAPu, které jsem nadhodil jinde (tady: https://stoky.urza.cz/texty/sedmadvacet-let-od-smrti-murrayho-newtona-rothbarda-2036#comment76765) by se v praxi daly řešit určitou kulturní vyjímkou pozitivního práva, nebo obecné shody na potrestání i těch činů, které nenarušují striktně vzato negativní práva jiných lidi. Kulturní vyjímky by asi mohly tvořit i nějaký spojovací můlstek ankapu a jiných typů anarchií. Když pak ale ještě vezmu extrémnější (ad absurdum) možnost, tak současný stát je svým způsobem vzato ad absurdum taková robusní sada kulturních vyjímek od čistého negativně-právního ankapu (na té škále ankap stát to už však bude vyjímka, která vše posouvá do oblasti státu).

K pro ankap trochu paradoxním historickým příjkladům decentralizovaného práva mě napadá právo mezinárodní (mezistátní), protože jestli budeme brát státy jako subjekty (vlastníky svých území, i když směem dovnitř tyranské), tak navenek vůči sobě si (kromě válek) vyjednávaly i určitá pravidla, bez toho, aby nad nimi byl nějaký jediný nadstát, který by tvořil svrchovaného arbitra. Když jsem na to téma zapátral, tak se o historické podobě mezistátní arbitrážé mluví mezi právníky dost podobně jako je popisována arbitráž v ankapu:
Arbitráž byla definována (...) jako vyřizování sporů mezi státy, prostřednictvím soudců jež si strany zvolí...
(celý text tady: https://rozkotova.cld.bz/POKOJNE-RESENI-SPORU/134/#zoom=z)

Mi zase příjde že funkcí rodiny není láska, protože k lásce (ať už ve smyslu bezpodmínečné přijetí, nebo oběť pro druhého) rodinu a dokonce ani partnerství nepotřebujete a k sexualitě nepotřebujete rodinu ale stačí vám partnerství. Mi spíš připadá, viděmo trochu technicko historicko tradičně, že základní funkce rodiny je tvorba dalších generací a vzájemná pomoc s tím související. Dále pomoc generacím dosluhujícím a pak rozvoj dětí ve vícero oblastech, ale mj. jejich výchova k zopakování toho modelu umožňujícího ten vznik dalších generací (tedy ta reprodukční funkce není jen v její aktuální realizaci, ale i v předávání a uchování toho vzoru). Láska je pro tyto funkce rodiny velmi prospěšná, ale je to spíše mazivo tohoto stroje (a osobní naplnění jeho členů) než jeho cílový hlavní produkt rodiny, protože jde právě generovat i nezávisle na rodině.
Další, méně viditelnou, ale myslím, že podprahově výraznou funkci rodiny, je učení se (dětí ale i dospělývch) tomu, jak se navzájem střetávají, vyvažují, doplňují ale i do určitého konfliktu stavějí principy (či archetypy) ženství a mužství.

Ankapově vzato je to správné řešení to co popisujete. Současné státní manželství či státní svazek libovolného typu je ankap-dogmaticky vzato vlastně určitým různě silným zajištěním pozitivních práv sezdaných narušující negativní práva jiným osobám (daňovým poplatníkům, soukromým institucím, dětem).

Tohle vidím spíš jako úvahu či výzvu k soukromým názorům, víře filozofii než k politice.
Podle mě anarchokapitalismus nebo libertariánství v politickém smyslu nemusí být vůbec spojeno s nějakou všeobjímající vstřícností ke všemu. Může tomu být v lecčems i právě naopak. Někdo může chtít svobodu libertariánskou proto, aby si třeba měl právo (negativní) otevřít Cukrárnu u Adolfa, kde bude dělat dorty pouze hetero-árijským rodinám a z pohledu libertariánství (politického) je to zcela v pořádku. Nebo si založit školu kde bude učit podle muslimské či pravověrně židovské víry, že homosexuálita se protiví Bohu (Leviticus 18,22 , Leviticus 20,13 , Deuteronomium 22,5 aj.). Nebo jen chce mít i pokud nemá nějaké tyto náboženské důvody právo (negativní) vyjádřit o některých věcech svůj otevřený názor na určité principy o soužití lidí, které považuje za zdravé či přirozené, nebo ten názor předat svým dětem, bez toho, že by za to mohl být trestán.

Náhodou se tu nedávno mihl tento odkaz na asi akademickou obcí stvořenou kritiku Rothbardovy koncepce:
Pojem non-agrese u Murrayho N. Rothbarda a jeho korekce - Lukáš Augustin Máslo
https://e-logos.vse.cz/pdfs/elg/2021/01/06.pdf
Kromě samotného závěru mi Máslovy výhrady přišly blízké mým námitkám vůči ankapu.
Myslím námitky typu "obkličitel" (viz ta práce), kdy v principu je možné (práce je o právních principech, né o životní praxi) skoupit území kolem někoho a poté mu neumožnit volný odchod, což bylo v případě té teoretické práce popsáno jako způsob úmyslného non-agresivního zabití obklíčeného vyhladověním, v případě mé námitky jsem jako cíl takového postupu viděl i různé jiné formy nenásilného nátlaku. Práce pak operuje s třemi dalšími způsoby nenásilného cíleného zabití, které už mi tak silné nepřijdou, ale v principu funguji.
Má výhrada k Máslově práci je vlastně jen vůči jeho závěru, kdy Máslo celou dobu staví na poměrně přesných definicích, aby se nakonec odvolal na subjektivní, blíže nedefinované a citově zabarvené termíny "spravedlnost" a "vražda" a jejich rozpor s "non-agresí", z čehož vyvozuje pro mě principiálně zvláštní majetkové nároky poškozených. To, že nesouhlasím s jeho závěrem, ale nic nemění na tom, že souhlasím s jeho námitkami typu "obkličitel" jako s principiální a pro mě v principu výraznou vadou na kráse ankapu a čistého NAPu.
Každopádně když už si Máslo a vedoucí jeho práce dali tu námahu s takovýmito akademickými výhradami k ankapu, možná by byl Máslo i zajímavý host do rozhovoru ve studiu.

Ještě k Rothbardovi - myslím, že jeho teorie jsou trochu dítětem své doby, kdy si asi lidé o něco hůř než dnes mohli představit, že by mohl kromě státu existovat i jiný dostatečně silný subjekt schopný výrazně ovlivňovat (řídit) chod společnosti. Z mého osobního pohledu je možné za vládu považovat i určitou silnou kombinací ekonomicko-majetkového vlivu a obranného násilí (v ankap slova smyslu obranného), a proto nedokážu ve všech případech souhlasit s souhlasit s Rothbardovým "capitalism is the fullest expression of anarchism", zejména ne v případech extrémního nepoměru majetkových sil. Možná Rothbard s nestátním zdrojem "vlády" způsobeným silným nepoměrem majetkových sil (a možností obranného násilí) ve své době nepočítal, a nebo by jej možná jako vládu nevnímal v principu vůbec. Výrazněji některé podobně stavěné námitky k ankapu vyjadřil třeba Noam Chomsky: Anarcho-capitalism, in my opinion, is a doctrinal system that, if ever implemented, would lead to forms of tyranny and oppression that have few counterparts in human history. There isn't the slightest possibility that its (in my view, horrendous) ideas would be implemented because they would quickly destroy any society that made this colossal error. The idea of "free contract" between the potentate and his starving subject is a sick joke, perhaps worth some moments in an academic seminar exploring the consequences of (in my view, absurd) ideas, but nowhere else. https://en.wikipedia.org/wiki/Anarcho-capitalism.
V této nejednosti výkladu anarchie je ale i určitá její krása nebo živost, a bylo by skoro nudné a vzhledem k povaze anarchie i paradoxní mít jeden přesný, všemi uznávaný a zcela konzistentní typ výkladu anarchie.

Tak ať nechodím jen s kritikou tak uvedu, že tentokrát s tím článkem z většiny souzním, pokud v sobě potlačím mou oblíbenou roli scénáristy katastrofických scénářu, které jsou akoát trochu jiného typu než ty uvedené.
Obzvlášť u těch dětí ze souvislostí předpokládám, že nejste pro nevzdělávání, jak by asi chtěli někteří proti Vám namítat "argumenty" typu návrat do středověku, ale jste jen proti určitému typu povinného vzdělávání, s tím, že jeho náhradu vzděláváním jinými cestami předpokládáte. To učení se plnit i přes svou nechuť povinnosti které si nevybraly (aby v tom pak pokračovaly až do smrti) se pak možná dá nahradit učením se plnit závazky, které přijaly, aby dosáhly cílů o které usilují. A je to pak i trochu jiný postoj, i pokud ty povinnosti budou nakonec poměrně podobné těm závazkům. Podobně vštěpená dovednost slepě věřit a poslouchat autoritu, která jim bude představena, také nemusí mít ve zbytku života zdaleka jen ty některými lidmi očekávané pozitivní přínosy.

No právě s těmi investicemi mi taky příjde, že teoreticky je nemůžou dělat všichni, protože je to tak trochu krysí závod - tedy že ale nejde o sysémové řešení pro celoui generaci. Pak by si leda museli spořit v nějaké deflační nebo alespoň stálé hodnotě, protože Vy třeba těmi investicemi vlastně vyvažujete inflaci a ideálně i něco navíc.
Jinak jsem chtěl (abych tu nevypadal jako úplný nelida) jít na nějaký ten kompromis, aby důchodci nemuseli umírat hlady pod mosty (tedy že těm potřebným by se důchod neodepřel, těm středně potřebným podle možností a těm co mají moc by třeba nespravedlivě dán nebyl) a ti druzí pak taky ne.
Zajímavé je, že když bychom přijali tu představu státu coby mafie, tak důchodci a podobně závislí na státu tu hrají roli rukojmích, kdy na ně je možné poukazovat jako na ty, co zemřou nebo jim bude zle, pokud ostatní se od mafie odvrátí.

A nebo naopak jít dál, a upravit základní ankap jako rovnici či program, dát to strojově zkontolovat zda je tam konzistence a pak i případně čekat na výroky ke sporným otázkám od "centrálního mozku lidstva" :)

Ale proč by tu změnu zpět měla naplno platit ta "ztracená generace"? Chápu že důchodce nechcete trestat za to, že je stát navezl do důchodů, ale trestu pro někoho jiného se stejně nevyhnete. A potrestáme-li "ztracenou generaci", může dojít k tomu, že všichni důchodci přežijí, někteří dokonce i v nadbytku, ale část té ztracené generace bude mít možná nohy podražené tak, že až na ni dojde věk, tak ji bude čekat ten osud, od kterého chcete ochránit ty důchodce. Kdyby se to rozložilo, tak sice potrestáte i ty zámožnější důchodce za jejich píli, ale zase méně potrestáte tu "ztracenou generaci". On život přináší jistá rizika, včetně živelných katastrof,kolizí s tramvají nebo válek, a to že je člověk státem namočen po celý život do rizikově nastaveného důchodového systému je jedním z těch rizik. Raději bych škody z toho rizika rozložil, než některé poškozené zcela zachránit, a jiné poškozené nechat naplno napospas důsledklům.
Myslím, že aby se to řešení na plný důchod posledním důchodcům udrželo, musel by jste před tou ztracenou generací buďto ony plány mlžit (skrývat - což se možná i děje dnes), nebo by to museli být lidé velmi solidární, nebo by jste je musel k loajálknosti dost nutit, a nebo by ti lidé shledali, že takové řešení je pro ně často nelegitimní a pokoušeli by se tomu vyhnout.
Ale je to Vaš model a příjde mi zase pěkné, že lidi alespoň zkouší vymyslet nějaká řešení, jen jsem tam chtěl nadhodit i tento podnět :-)

"..stejně by jeho geneze nemohla nijak svědčit pro anarchii, protože celá proběhla ve státech" - to máte neprůstřelná kritéria :-) to by ani vznik uživatelsky příjmené anarchie nemohl svědčit ve prospěch anarchie, protože by probíhal ve státě :)

Ten amazoňan nemusí příchozího cizince nutně chtít zabít, i bez nějakého základního "právního systému o nezabíjení cizinců". Leda že ten základní "právní systtém" vidíte už v tom, že někdo někoho nezabije jen proto, že k tomu nevidí důvod.

A když se ještě vrátím k té dobrovolnosti, tak mi to pořád příjde v některých situacích jako lidsky dost nepřijatelný tlak. Ona jíná dobrovolnost je to nějaká dobrovlná spolupráce lidí v zahrádkářské osadě, nebo živnostníčků mezi seboum, a jiná dobrovolnost je to když máte gheto gde lidi bydlí v chatrčích a dobrovolnbě chodí za hrst rýže pro nějakou obří společnost vlastnící vše možné okolo (třeba i půdu pod jejich zadkem, která má tak silné ekonomické postavení, že je ještě záměrně v té co nbejvětší nouzi udržuje, aby pro něho byli levní, i když třeba jen ekonomickou cestou a né násilím. V těchto vyhrocenějších polohách mi u anarcho-kapitalismu připadá, že se tam ten anarchismus někam tiše vytrácí a mění se to spíš do nějaké korporativismu nebo feudalismu.