Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Přitom jsou všechny modely trvale udržitelného rozvoje založeny právě na takových predikcích a předpokladu, že lidé nebudou na vznikající problémy reagovat…
- Všimněme si, že Urza "reakcí na problém" zřejmě myslí, že lidé budou znečištění kompenzovat nebo ho odstraňovat, nikoliv že prostě znečišťovatelům ZÁKÁŽOU znečišťovat. Takže lidé "budou samozřejmě reagovat na problém", ale jen Urzou povolenými způsoby; tím nejjednodušším, zákazem znečišťování, ne. Proč? Protože připuštěním takové "reakce na problém" by legitimizoval požadavky klima-alarmistů, Thunbergové, těch lidí, jejichž snahu vykresluje jako nesmyslnou.
Proč by se ale měli lidé v reakci na problém tak omezit? Jak by to vypadalo v ankapu? Podle anarchokapitalismu je vypouštění emisí, které mění klima k horšímu, tzn. znehodnocují můj pozemek, můj majetek, ÚTOK. Takže v ankapu by lidé mohli zažalovat producenty emisí, letecké společnosti, velkochovy, výrobce automobilů, všechny neekologicky se chovající subjekty, a pokud by měli tlustší peněženky, soukromý soud by jim dal za pravdu a soukromá bezpečnostní agentura by přinutila útočníky přestat útočit. Čili v ankapu by mohlo proběhnout totéž co v demokracii, jako přes kopírák, jen s tím rozdílem, že o tom, co je "nepřijatelné znečišťování" by nerozhodovaly hlasy, ale peníze.
Thunbergová by v ankapu mohla být úspěšnější než v demokracii. Představme si dívku, která v ankapu začne burcovat lidi, aby jednali se soukromou bezpečnostní agenturou, jak postupovat vůči producentům emisí. Jediný rozdíl by byl v tom, že by častěji říkala, že producenti emisí jsou útočníci.

1+

Nevím to, stejně jako nevím, že Karel Got za dva dny nevstane z mrtvých. Nevidím ale důvod, proč by se to mělo stát. Jsou dvě možnosti: buď technologická singularita předpokládá vznik intencionality stroje, anebo to nepředpokládá. Druhá varianta by znamenala, že počítač je schopen učit se řešit stále složitější a složitější problémy prostě na základě mechanického sebezdokonalování. To podle mě není ve větším rozsahu možné. První varianta by znamenala, že počítač doslova "obživne" a začne něco chtít. To je zjevně nesmysl.
Pak je zde ještě možnost nahrání lidské mysli do počítače, jak bylo zobrazeno ve filmu "Transcendence". To také asi není možné; už proto, že lidská mysl, kterou by bylo možné takto nahrát, zřejmě vůbec neexistuje.

1. Přesněji "duševní nemoci jsou metaforické nemoci". Nemožnost existence duševních nemocí, které by nebyly metaforickými označeními nežádoucích myšlenek, pocitů a chování, je zřejmá z tzv. paradoxu duševní nemoci, který jsem tady nedávno představil.
2. Přesněji "i ankap bude stát". Zde Urza především nerozlišuje stát a vládu, přesněji stát jako "politicky ovládnuté území" a jako "mimotržní organizace v čele s vládou". Ankap je "politicky ovládnuté území", čili je v tomto smyslu státem.
3. To je trochu jiný případ. Singularita zřejmě předpokládá stroj mající intencionalitu. Není žádný důvod věřit, že intencionalita je záležitost výpočetního výkonu.
Tohle je moderní pohádka; je překvapující, jací lidé v možnost technologické singularity věří. Je to příklad toho, že když lidé přestanou věřit v Boha, začnou věřit čemukoliv. Takže Ježíš nevstal z mrtvých, to se nemohlo stát, nikdy tomu neuvěřím; ale věřím, že obživne kalkulačka a pak vyřeší všechny naše problémy nebo nás zničí… Chesterton měl naprostou pravdu.

Jakou má technologická singularita, která nikdy nenastane, souvislost s anarchokapitalismem?

Nerozumím, s čím nesouhlasíte. A jak má být Brandenburg vs. Ohio a imminent lawless action relevantní? Vždyť podle Tardana jsou zřejmě takové projevy zcela v pořádku; vinu nese ten, kdo projev uposlechne. S čím nesouhlasíte?
1. Autor napsal "nemáme potřebu omezovat svobodu motoriky" ačkoliv "výhrůžkou je i beze slov namířit zbraň" Ano/Ne
2. Odpověděl jsem, že svoboda motoriky je omezována mnohem víc než svoboda slova a že mířit na lidi zbraní nesmíte. Ano/Ne
3. A to i kdyby se nejednalo o vyhrožování, resp. vydírání. Nemáte právo chodit po ulici a mířit lidem pistolí na hlavu, i když po nich nic nepožadujete, a to ani nonverbálně. Ano/Ne
4. Takže PLATÍ, že svoboda motoriky je omezována, a to mnohem víc než svoboda slova. Ano/Ne

Taky bych měl jeden zajímavý postřeh: Anarchokapitalisté jsou stále hloupější a hloupější. Obzvláště nápadné to je, když se pokoušejí být vtipní.
Jinými slovy: 1. Boleslav I. snad byl anarchista? 2. Úmrtí a ostatní neradostné události se při výročích neoslavují, nýbrž připomínají.

Vy si skutečně myslíte, že kdyby byl tvůrce Bitcoinu znám, tak by byl Bitcoin kritizován ad hominem útoky na něj?
Jaké technologie jsou kritizovány ad hominem útoky na své tvůrce? Google, iPhone, žárovka…?

1. Máte svobodu motoriky uchopit pistoli a mířit s ní kolemjdoucím na hlavu? Ne. Čili vaše svoboda motoriky je omezena.
2) A já tvrdím, že stejně tak by se nikdo neměl snažit plošně penalizovat lhaní či urážení
- Kdo se snaží plošně penalizovat lhaní či urážení? Takže nikdo nelže a neuráží? Anebo jsou všichni trestáni?

1. Máte svobodu motoriky uchopit pistoli a mířit s ní kolemjdoucím na hlavu? Ne. Čili vaše svoboda motoriky je omezena.
2) A já tvrdím, že stejně tak by se nikdo neměl snažit plošně penalizovat lhaní či urážení
- Kdo se snaží plošně penalizovat lhaní či urážení? Takže nikdo nelže a neuráží? Anebo jsou všichni trestáni?

Hospody, obchody, školy, nemocnice, soudy, výzkumné ústavy, firmy, domovy důchodců atd. roztroušené po celé zemi, které si menšina vybuduje, protože většina ji do svých institucí nepouští. Jak jinak byste to nazval než "ghetto"?

A jaký státní záměr plnili zřizovatelé tzv. univerzit Břečťanové ligy? Viz seznam zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivy_League

Namířit na někoho zbraň přeci není o nic méně výhrůžkou než verbální příslib téhož, a také kvůli tomu nemáme potřebu omezovat pomyslnou ‘svobodu motoriky’.
- Jak to, že ne? Svoboda motorika přece je omezena. Můžete snad jít v obchodě k pokladní a namířit na ni zbraň?

P.S. Vinit samotný koncept lži či urážky ze způsobení újmy poškozenému je tedy čistě emocionální odsudek
- "Vinit samotnou LEŽ či URÁŽKU". Jaký "koncept lži"?

Pokud zároveň ve společnosti existuje nějaká deviace např. antisemitismus, pak se patrně projeví i v rámci cechovního systému, neboť ho tam nevyrovnávají žádné tržní mechanismy.
- Jaký tržní mechanismus by vyrovnal tuto konkrétní historickou uvedenou situaci: americké lékařské fakulty nechtějí přijímat ke studiu Židy?

2. Fajn, že jste tady. Můžeme něco dořešit.
Napsal jste: Pomocí přístrojových metod (MR, spect, ct, eeg atd) byly zjištěny rozdíly jak ve funkci tak i ve struktuře některých částí mozku schizofreniků oproti běžné populaci, které se postupem choroby prohlubují.
Ptám se: Proč psychiatři Breivikovi neudělali snímek mozku, aby zjistili, zda schizofrenii má, nebo nemá? Proč si s ním místo toho dvacet hodin povídali?

Podnikal Baťa ve státě? Podnikal. Plnil státní záměr? Copak český stát nebyl rád, že Baťa podniká? Potřeboval licence? Baťa snad nepodléhal státní regulaci výroby a zaměstnávání? Co má být ta "imbecilní premisa"?

Pojmů je nekonečně, slov ne. Z toho cosi plyne. Např. to, že slovo typicky má jak úzký přesný význam, který je termínem, tak širší význam v běžné řeči. Jak přesně je širší, by mělo být jasné z kontextu (a v mém případě to jasné bylo). Ghettem prostě můžete označit i jiný pojem než slovníkové ghetto, když ten pojem je nějak příbuzný a když pro něj nemáme jiné označení. A opakuju: Nemáme termíny pro všechny pojmy.
"Ghettem" jsem označil stav, kdy si diskriminovaná menšina sama zřídí instituce, do kterých není připouštěna. Takže třeba diskriminovaní Židé by si mohli zřídit své obchody, školy, nemocnice, soudy, výzkumné ústavy, firmy, domovy důchodců atd. roztroušeně po celé zemi, tj. ne na jednom místě, a přesto dává smysl nazývat to ghetto. Jak jinak byste to nazval?
1. Tak jste přece argumentoval: že když je menšina ve většinových institucích odmítána, může si vybudovat své vlastní. Protiargument je, že si neustále představujete menšinu tak velkou, že je něčeho takového schopna. Lze si ale představit menšinu tak malou, že si takové plně funkční rozptýlené ghetto nedokáže vybudovat. A takové menšině pak většina brání v pursuit of happiness.

V čem podstatném se liší požadavek americké univerzity na etnicitu studentů od požadavku Baťových závodů na vzhled a morální profil zaměstnanců – kromě toho, že první je diskriminace a druhé ne?
Nebo ani Baťa nebyl soukromý podnikatel, protože podnikal ve státě, plnil jeho záměr a potřeboval licence?

1.
1) Včera jsem se dopustil diskuzního prohřešku. Tímto se k němu chci přihlásit a napravit jej.
V diskuzi jsem představil tři hlavní myšlenky:
1. Duševní nemoci nejsou nemoci, protože se tak neoznačují nemoci = tělesné stavy, ale nežádoucí myšlenky, pocity, nálady a chování. To je jednoduché.
2. Paradox duševní nemoci je náročnější: "Duševní nemoc" je nesmyslný koncept, protože podle něj je stav definovaný jako nezpůsobený chorobou přesto "nemoc jako jakákoliv jiná nemoc".
3. Závěr plynoucí z paradoxu duševní nemoci: Osoba má buď tělesnou nemoc, nebo nemá žádnou.
2) K těmto závěrům jsem nedospěl snadno; je za tím spousta studia Szasze, psychiatrie a spousta přemýšlení. Například psychiatři běžně používají argument "O nedobrovolných hospitalizacích nerozhodují psychiatři, ale soud". Byla doba, je už to dávno, dávno, kdy jsem na to neuměl odpovědět. A není to až tak dávno, co jsem to neuměl vyvrátit jednou větou. Přitom je to jednoduché:
"To přece neznamená, že je to legitimní, protože soudce může rozhodovat i v nelegitimních procesech". Navíc: "Ano, formálně rozhoduje soud, jenže psychiatři rozhodují o tom, kdo se stane předmětem takového soudního rozhodování, takže není pravda, že jsou mimo to."
Je to tak, že zpočátku jen tušíte, že tam je něco špatně, pak to odhalíte a nakonec jste schopen vysvětlit to jednou větou.
3) Mou zásadou je argumentovat jen tím, co mám takto zvládnuté. Zaprvé proto, že všechny důležité body už vyřešené mám; jak víte, Marcusant, psychiatr, nedokázal oslabit pádnost JEDINÉHO z jistě desítek argumentů, které jsem předložil, zato já jsem jeho argumenty přesvědčivě vyvrátil. Zadruhé, na Stokách by se mělo argumentovat, ne rozvíjet úvahy.
Tuto zásadu jsem včera bohužel porušil. Nevědomky jste otevřel pro mě zajímavé téma a já se do něj pustil, ačkoliv ho nemám promyšlené a zvládnuté. Takže zásadu "Argumentovat, nikoliv rozvíjet úvahy" jsem porušil, což byla chyba. Když už jsem to ale udělal, pokusím se jí napravit, tím že myšlenku objasním nejlépe, jak jsem schopen.

2.
1) V medicíně se rozpoznávají fyziologické a chorobné tělesné stavy. Diagnóza je hypotéza o přítomnosti chorobného stavu v něčím těle. Může být jasná nebo zpochybnitelná, být potvrzena nebo nepotvrzena nebo vyvrácena. Protože se chorobné tělesné stavy klasifikují, existují oficiální seznamy diagnóz. Důležité je, že v medicíně stav není chorobný proto, že je diagnózou, ale je diagnózou proto, že je chorobný. V psychiatrii to je ale naopak: Tam je stav (mysli) chorobný proto, že je diagnózou!
To vzbuzuje spoustu otázek: Jak je to možné? Jak to, že na něco tak stupidního lidé naletěli? To nemám promyšlené a uzavřené, proto jsem o tom neměl začínat.
2) Jak s tím souvisí "Dr. House"? Je to příklad; neznám lepší na internetu. Stačí, že podle lékařů to není sci-fi: pokud se ty případy nestaly, tak se stát mohly.
Trestí seriálu je situace "Co této zjevně nemocné osobě je?" Proč je to těžké poznat? Proč je na to třeba House? Protože v medicíně je seznam diagnóz seznamem názvů popsaných chorobných stavů; není vyhláškou stanovující "Tyto stavy jsou chorobné".
Proč tedy diagnóza není jasná? V seriálu jsou tyto situace: 1. Možných příčin je víc = je víc diagnóz a je třeba zjistit správnou 2. Chybí informace, které by mohly vést k diagnóze, a je třeba je zjistit. 3. Lékaři mají špatné informace, typicky protože pacient jim lže. 4. Nejpodstatnější: Známá choroba nebo stav (přítomnost patogenu, nebo prostě látky, věci v těle) se projevuje z nějaké z myriád možných příčin jinak, než je běžné.
Takže to jsou důvody, proč diagnóza není vždy jasná.
V psychiatrii, ale tohle všechno odpadá! Psychiatrické seznamy diagnóz JSOU vyhláškami stanovujícími "Tyto stavy (mysli) jsou chorobné". Čili jsou to skryté nebo kódované instrukce pro psychiatry, jak jednat s určitými typy lidí: toho nechat být, tomu předepsat léky, toho násilně hospitalizovat. Čili je to přesně to samé jako instrukce pro policisty: toho nechat být, toho napomenout, tomu dát pokutu, toho vyslechnout, toho zadržet, toho obžalovat. Psychiatrie je jen primitivnější.
Někdy slýcháme, že diagnóza schizofrenie je někdy těžká nebo že na diagnózu autismu jsou třeba opakovaná dlouhá vyšetření apod. Ve skutečnosti se jedná o to, že se psychiatr nedokáže rozhodnout, jak s dotyčným naložit. Není divu: Má se rozhodnout, zda osobu celoživotně stigmatizovat a společensky, biologicky a právně ji poškodit, takže je pochopitelné, že si to potřebuje dobře rozmyslet – obzvláště když se jedná o dítě. Je to jako by vám někdo nabídl peníze za věcné břemeno. Někdy podepíšete hned, jindy hned odmítnete. A ještě jindy si vezmete čas na rozmyšlenou, to ale neznamená, že něco diagnostikujete.
ZÁVĚR: Začal jste o diagnostikování v medicíně a v psychiatrii, na což jsem bez rozmyslu mimo vlastní diskuzní pravidla zareagoval. Teď jsem jasně vysvětlil, proč se to srovnávat nedá. "Diagnóza" znamená v psychiatrii něco úplně jiného než v medicíně. Ano, používá se tam to slovo, ale ne ve významu "hypotéza/názor/mínění o přítomnosti chorobného stavu v těle osoby", ale jako kód pro "rozhodnutí jak jednat s osobou". Diagnóza v psychiatrii je jako diagnóza v policii.

Právě že to je možné kompenzovat jen vybudováním ghetta. Zmíněná gej-diskotéka je druh ghetta. A lze si představit menšiny tak malé, že si plně funkční ghetto nemůžou vybudovat. A za předpokladu opravdu důsledné diskriminace ani částečně funkční, protože jim nikdo nic neprodá.

Už jsem to orientačně zjistil:
Between 1918 and the 1950s a number of private universities and medical schools in the United States introduced numerus clausus policies limiting admissions of students based on their religion or race to certain percentages within the college population.
Many minority groups were negatively impacted by these policies; one of the groups affected was Jewish applicants, whose admission to some New England- and New York City-area liberal arts colleges fell significantly between the late 1910s and the mid-1930s.
For instance, the admission to Harvard University during that period fell from 27.6% to 17.1% and in Columbia University from 32.7% to 14.6%. Corresponding quotas were introduced in the medical and dental schools resulting during the 1930s in the decline of Jewish students: e.g. in Cornell University School of Medicine from 40% in 1918–22 to 3.57% in 1940–41, in Boston University Medical School from 48.4% in 1929–30 to 12.5% in 1934–35. At Yale University, Dean Milton Winternitz's instructions to the admissions office regarding ethnic quotas were very specific: "Never admit more than five Jews, take only two Italian Catholics, and take no blacks at all."
During this period, a notable exception among U. S. medical schools was the medical school of Middlesex University, which had no quotas and many Jewish faculty members and students; school officials believed that antisemitism played a role in the school's failure to secure AMA accreditation.
zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Numerus_clausus
- Z kontextu je zřejmé, že se nejednalo o státní nařízení.

Takže když Marcusant napsal Pomocí přístrojových metod (MR, spect, ct, eeg atd) byly zjištěny rozdíly jak ve funkci tak i ve struktuře některých částí mozku schizofreniků oproti běžné populaci, které se postupem choroby prohlubují.
a já opáčil Tak vysvětlete, proč psychiatři prostě Breivikovi neudělali snímek mozku, aby zjistili, zda schizofrenii má, nebo nemá. Proč si s ním místo toho dvacet hodin povídali?
tak Marcusant neodpověděl, ne proto, že neumí odpovědět, protože jsem DOKÁZAL, že nemá pravdu, že mozek schizofrenika a ne-schizofrenika se liší, ale protože to je pro mě ten nehorší trest?

DODATEK 2 DODATEK 2 DODATEK 2
Aby to bylo úplně jasné: Ve skutečné medicíně se můžou chorobné stavy neomezeně odchylovat od diagnostických kritérií, protože ta kritéria jen KLASIFIKUJÍ přírodní jevy, chorobné stavy, ale NENAŘIZUJÍ jejich chorobnost. Jejich chorobnost má jiný zdroj.
V psychiatrii to tak ale NENÍ! "Ateista začne z ničeho nic věřit v Boha" není chorobný stav, protože psychiatři NAŘÍDILI, že to není chorobný stav. Takže psychiatrická kritéria (pouze) NEKLASIFIKUJÍ chorobné psychické stavy, ale (také) NAŘIZUJÍ jejich chorobnost.

DODATEK DODATEK DODATEK
1. PŘÍKLAD: V psychiatrii platí, že když nevěřící začne věřit v Boha, sebevíc, sebeneočekávaněji, tak to není symptom duševní nemoci, není to blud. Proč? Protože si to psychiatři tak odhlasovali. Odhlasovali si tuto konkrétní výjimku: "Toto blud není". Čili i kdyby to BYLO způsobené duševní nemocí, tak vlastně není, protože si psychiatři odhlasovali, že to tak není.
PŘÍKLAD 2: V psychiatrii platí tzv. bereavement exclusion, která znamená, že mít depresi 2 měsíce po úmrtí blízké osoby není symptom deprese. Odhlasovali si tuto konkrétní výjimku: "Toto není deprese". Čili i kdyby to BYLO způsobené duševní nemocí, tak vlastně není, protože si psychiatři odhlasovali, že to tak není.
Ale ve skutečném lékařství to tak nefunguje. Když se lékař setká s osobou se závažnými zdravotními problémy, nemůže říct "To nic není, protože pro to nemáme diagnózu", "To nic není, protože jsme si odhlasovali, že to není chorobné", "To nic není, protože jsme si odhlasovali, že to není závažné".

1. Tak to ale funguje jen v psychiatrii, protože duševní nemoci se neobjevují, ale odhlasovávají. Pak pochopitelně "existují" jen ty duševní nemoci, které si psychiatři odhlasovali a jen v té podobě, v jaké si je odhlasovali. Ale ve skutečné medicíně to tak není. Nemůžete si odhlasovat, že přírodní jev existuje/neexistuje nebo jak vypadá. Jinými slovy existuje spousta chorobných stavů, které žádnou diagnózu nemají, anebo vypadají jinak než jak jsou popsané.
2. Argumentoval jste, že je to medicínská záhada. Upozornil jsem, že na toto téma byl natočen seriál a uvedl jsem odkaz na seznam diagnóz z něj: všechny byly medicínskými záhadami. A diagnostičtí specialisté existují i ve skutečném zdravotnictví. Jinými slovy medicínské záhady existují; neexistují jen v psychiatrii, protože tam je všechno předem odhlasované.
3. Prostě napište, co si myslíte.

DODATEK 2 DODATEK 2 DODATEK 2
Za nápadnou nepočetností diagnóz duševních nemocí doktora Dooma je to, že scénáristé si uvědomují, nebo spíš cítí, že by to byl podvod na divákovi. Bylo by to, jako by Titanik končil scénou "A pak se Jack Dawson probudil".

A kde všude jste se díval? Např. ty kvóty na židovské studenty zmíněné Szaszem byly přece kvótami těch soukromých univerzit, ne státním nařízením. Nebo to tak nebylo?

DODATEK DODATEK DODATEK
3. Ještě je tam čtvrtá možnost: duševní nemoc není v příběhu řešením záhady, je známá od začátku.
A viděl jsem na vlastní oči alespoň jeden díl, kde Doom diagnózu duševní nemoci zrušil. Řekl: "Pozor, Taube, to není schizofrenie, ale nedostatek vitamínu K". A řešením jednoho případu odstřelil mezi řádky celou psychiatrii: považoval za jeden z mnoha symptomů změnu osobnosti a pořád mu to nesedělo; až ho osvítilo: "To není symptom. Ten kluk je prostě takový." A bylo.

1. Buď má tělesnou nemoc, nebo žádnou. Tertium non datur.
2. "Co mu teda je" je ústřední otázkou oblíbeného mnohařadového seriálu, kombinace nemocničního seriálu a detektivky, jehož hlavní postava "Dr. Doom" se nikdy neuchýlil k řešení "Má duševní nemoc", protože to by byl podvod. (Tedy až na pár výjimek, které jsou nejspíš psychiatrickou propagandou, nebo možná úlitbou psychiatrii, anebo pro to byly příběhové důvody.)
zde: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_diagnoses_from_House_(TV_series)

3. Můžete odpovědět na otázku? I případy, kdy osoba sama sobě vsugeruje, že je nemocná, a v důsledku toho se jako nemocná cítí, jsou SKUTEČNÉ nemoci? Viz ty případy škol v USA a v Afghanistánu uvedené zde: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kuba-tajemne-zvuky-karibik-diplomati-zahadny-utok.A171024_131246_zahranicni_hm1

Existují menšiny tak malé, že si nemůžou ve společnosti vybudovat plně funkční ghetto. Je snadné být přesvědčen, že diskriminace nikomu nebrání v pursuit of happiness, když je představujete jen takové menšiny, kterým to v pursuit of happiness nebrání…

protože trh bude mít vždy výjimky, zkrátka někdo zkusí něco udělat jinak, provozovatel vietnamské restaurace například bude preferovat vietnamskou menšinu, přestože nevietnamské většiny je víc a na ní by mohl více vydělat. A tak ti vietnamci, třebaže menšina na trhu, najdou možnosti, ve kterých je protistrana nebude diskriminovat.
- Když si automaticky představujete menšinu, kterou diskriminace vlastně neochuzuje, pak se diskriminace samozřejmě nejeví jako problém… Skutečně bychom ale v historii nenašli menšiny tak malé a slabé – například Židé – že jim diskriminace na trhu efektivně bránila v pursuit of happiness?
Diskriminace je zaměřena proti skupině, ne proti jedinci. Nikdo v demokracii nikomu nebrání neobsloužit, neošetřit, nepřijmout, nezaměstnat kohokoliv, jen to nesmí být kvůli jeho statusu. Diskriminace není nic dobrého, je to akt nenávisti a protispolečenský jev. Je pochopitelné, že je v demokracii potlačována.
Tím neobhajuju antidiskriminační legislativu v celém rozsahu. Souhlasím, že u hospod je lepší umožnit lidem vyložit karty na stůl, na druhou stranu umožnit v demokracii diskriminaci ve školách a nemocnicích mi přijde jako pořádná blbost. Každopádně zákony pomáhající jedinci, aby nebyl ochuzován kvůli statusu, kvůli příslušnosti ke skupině, nemůžu považovat za nemorální.

Co příklad ze Szaszova mládí, jak ho nepřijali na několik škol jen proto, že byl Žid?

Opět velmi hloupá odpověď…
2. Já přece netrvám na tom, že osoba která "zvrací v křečích" je zdravá. Trvám na tom, že nemá DUŠEVNÍ nemoc. Proč, už jsem vysvětlil. Takže s čím nesouhlasíte?
3. Můžete odpovědět na otázku? I případy, kdy osoba sama sobě vsugeruje, že je nemocná, a v důsledku toho se jako nemocná cítí, jsou SKUTEČNÉ nemoci?