Komentář 88679
» odpovědět «
Autor: Tento Jeden
Čas: 2023-03-03 21:10:28
[↑]
Web: neuveden
Mail: schován
Děkuju, žes mi ukázal nepřesnost mých slov. Měl jsem napsat že "Teorie polycentrického práva založená na negativních právech je konzistentní, oproti čemuž už praxe být nemusí", stále se ale ani tam nejedná o donucení, které by bylo legitimní.
Tedy: "jak by i dle teorie fungovaly ty arbitráže polycentrického práva..." Ano, jde o tu poptávku. takže ve chvíli, kdy jsou na trhu firmy, které se shodnou (neb se to ekonomicky vyplatí) na nějaké míře týrání zvířat, která je lidem neúnosná se stane toto: Jedinec, který by chtěl takto jednat se zvířetem prostě na trhu nenajde firmu, která by bránila toto jeho negativní právo nakládat se svým "majetkem". A tedy pokud mu bude odebráno rozhodně to NENÍ V SOULADU S NAPEM, nicméně kde není žalobce, tam není soudce. A tedy ten člověk je vlastně jen ostrakizován tím, že se za něj nikdo nepostaví (a ne najednou ale bude to dopředu vyloučeno ze smlouvy uzavíratelné například s bezpečnostními agenturami), než že by mu byla jeho práva popřena (tak tomu bývá v násilných systémech, které zde máme nyní). Prostě jsou v tu chvíli porušena a není to legitimní, leč praktické. Zde vzniká otázka míry a kde se to na škále zlomí a někdo už bude ochoten jej chránit, neb nebude dostatek poptávky na například zamezení "pouhým" výcvikovým fyzickým trestům (třeba u toho psa). Jde o to, že ten zářez na té škále, skutečně reflektuje míru poptávky drtivé většiny a může se dynamicky vyvíjet; nikdo se ale netváří, že onen ostrakizovaný a "okradený" neměl právo nějak jednat. To právo měl, jen si jej neobhájil. Velký rozdíl mezi tímto a přerozdělovacími systémy je ten, že lidé své prostředky odevzdávají dobrovolně a pouze na to, co skutečně chtějí ve srovnání s náklady obětované příležitosti; a tedy takové arbitrárně schválené protiprávní jednání je velmi marginální. Není to dokonalé, lepší však než demo.
Co se týče toho zabavení deštného pralesa tak je to složitější a jde například o to, že těžaři nemusí mít nutně právo, aby jejich les (řekněme že tam domorodci nežijí) přestal produkovat pozitivní externality v podobě kyslíku, které jsou výchozím bodem. Podobně tak s mořem či vzduchem, nejde jen o poptávku ale i o reálnou změnu stavu, kterou se už někomu vyplatí vymáhat.
Tedy: "jak by i dle teorie fungovaly ty arbitráže polycentrického práva..." Ano, jde o tu poptávku. takže ve chvíli, kdy jsou na trhu firmy, které se shodnou (neb se to ekonomicky vyplatí) na nějaké míře týrání zvířat, která je lidem neúnosná se stane toto: Jedinec, který by chtěl takto jednat se zvířetem prostě na trhu nenajde firmu, která by bránila toto jeho negativní právo nakládat se svým "majetkem". A tedy pokud mu bude odebráno rozhodně to NENÍ V SOULADU S NAPEM, nicméně kde není žalobce, tam není soudce. A tedy ten člověk je vlastně jen ostrakizován tím, že se za něj nikdo nepostaví (a ne najednou ale bude to dopředu vyloučeno ze smlouvy uzavíratelné například s bezpečnostními agenturami), než že by mu byla jeho práva popřena (tak tomu bývá v násilných systémech, které zde máme nyní). Prostě jsou v tu chvíli porušena a není to legitimní, leč praktické. Zde vzniká otázka míry a kde se to na škále zlomí a někdo už bude ochoten jej chránit, neb nebude dostatek poptávky na například zamezení "pouhým" výcvikovým fyzickým trestům (třeba u toho psa). Jde o to, že ten zářez na té škále, skutečně reflektuje míru poptávky drtivé většiny a může se dynamicky vyvíjet; nikdo se ale netváří, že onen ostrakizovaný a "okradený" neměl právo nějak jednat. To právo měl, jen si jej neobhájil. Velký rozdíl mezi tímto a přerozdělovacími systémy je ten, že lidé své prostředky odevzdávají dobrovolně a pouze na to, co skutečně chtějí ve srovnání s náklady obětované příležitosti; a tedy takové arbitrárně schválené protiprávní jednání je velmi marginální. Není to dokonalé, lepší však než demo.
Co se týče toho zabavení deštného pralesa tak je to složitější a jde například o to, že těžaři nemusí mít nutně právo, aby jejich les (řekněme že tam domorodci nežijí) přestal produkovat pozitivní externality v podobě kyslíku, které jsou výchozím bodem. Podobně tak s mořem či vzduchem, nejde jen o poptávku ale i o reálnou změnu stavu, kterou se už někomu vyplatí vymáhat.