Komentář 95108
» odpovědět «
Autor: sparesparrow
Čas: 2023-08-23 02:17:15
[↑]
Web: neuveden
Mail: sparesparrow v doméně protonmail.ch
gpt-3.5 nelze oproti gpt-4 tak dobře konfigurovat pomocí tzv. system message, která udává kontext dotazů uživatele a jak na ně reagovat. Zároveň je gpt-4 schopen zpracovat vetší množství dat v každé zprávě, což vede k uspokojivějším výsledkům při zpracování textů, které nejsou v angličtině.
Výkonnější model a ani množství dat ale nejsou klíčovými aspekty majícími vliv na kvalitu odpovědí. Obecně je každá odpověd právě tak dobrá jako je otázka. Běžně proto otázku měním tak dlouho, dokud nejsem spokojen s výsledkem. Pokud máte pocit, že model v něčem chybuje nebo nejste spokojeni s výsledkem, pak to není jeho zabudovaný nedostatek, ale příliš nekonkrétní otázka a vy ji musíte lépe specifikovat. Slovo otázka je zavádející; lidé zpravidla nekladou otázky v několika souvětích a s rozvětvenou logikou instrukcí jak odpovídat. Proto často nejsme schopni na první pokus formulovat svůj požadavek tak jak bychom chtěli aby byl druhou stranou chápán.
Co se týče generování zdrojového kódu, je potřeba velice přesně popsat nejen to, co má program dělat, ale hlavně jak to má dělat. Ideálně pseudokód, v tom udělá nejmíň chyb, ale to je často ještě víc psaní a to přemýšlení nakonec stejně zůstane na vás. Hodí se to třeba když potřebujete rychle něco napsat v jazyce, jehož syntax vůbec neovládáte a bez GPT by jste se něčemu takovému vyhnuli obloukem protože by vám to zabralo moc dlouho a museli by jste si to nejdřív trochu načíst. To je přesně případ projektu robotický Rothbard, protože jsem nikdy nedělal frontend, F12 v browseru je pro mě utrpení, a python na mě působí tak nějak že ani céčko ani shell, furt to na něčem padá..
Přesto mi to umožnilo v přijatelném čase implementovat funkční řešení, které je ale jen tak dobré, jak dobře jsem mu to vysvětlil a jak dobře jsem mu tam ten guláš z F12ky naservíroval.
V případě, že chcete pomocí GPT pracovat na nějakém větším projektu v podstatě od nuly, je dobré si připravit několik konfiguračních system messages, definujících různé role ve vývojovém procesu, a vnímat je jako tým vývojářů. Jeden bude dělat high-level design, předá dalšímu co z toho udělá seznam úkolů pro třetího co je bude implementovat. Na všech vrstvách budou chyby, které si přebere jiný model připravený hledat v errorech a v kódu, aby dodal záplaty na konkrétní místa.
Pokud nechcete nic dlouze vymýšlet a popisovat slovy, pak v programování pomůže i defaultní model co neví nic, a vy mu jen sypete hlášky kompilátoru, linkeru atd. Překvapivě často vás okamžitě odkáže na správný řádek v kódu, který samotný nikdy neviděl.
V repozitáři na githubu je JSON soubor, který obsahuje články z pirátského fóra a k nim vygenerované reakce. V tomhle případě je potřeba aplikovat to na texty určitého typu, protože ta poměrně prostá system message spoléhá na to, že texty na vstupu budou specifičtější a budou řešit něco konkrétního, co statisticky často souvisí s něčím jiným, přičemž těchhle nepřímých souvislostí je fakt hodně, a každá má fakt hodně dalších, které už jsou třeba ale vyhodnocené že souvisí méně, nebo souvisí jen v případě že přímo souvisí s něčím jiným atd.
Výsledkem je něco, co podle mě funguje na většinu vstupů dobře, a tam kde to je slabší je hned vidět, čím by bylo třeba system message vylepšit. Vylepšovat se dá stále a dokonalé to nebude nikdy, v jednu chvíli si řeknete že to stačí a beru to co je, protože vidím šanci, že díky tomu může být přehodnoceno přijetí alespoň jednoho dobře míněného útočného násilí ve formě buďto nějaké regulace trhu, případně omezujícího zákona, nebo školní osnovy.
A piráti mají často program o tom co se líbí mladým lidem, kteří chtějí jen svobodu a víc neřešit.
Aby se jim vyhovělo, a zároveň nevybočilo z etatistického cyklu, pak nezbývá než nám tu svobodu zajistit centrálně.
Třeba, když jim to bude někdo pořád donekonečna opakovat jak dětem ve škole, toho pak nechají.
Výkonnější model a ani množství dat ale nejsou klíčovými aspekty majícími vliv na kvalitu odpovědí. Obecně je každá odpověd právě tak dobrá jako je otázka. Běžně proto otázku měním tak dlouho, dokud nejsem spokojen s výsledkem. Pokud máte pocit, že model v něčem chybuje nebo nejste spokojeni s výsledkem, pak to není jeho zabudovaný nedostatek, ale příliš nekonkrétní otázka a vy ji musíte lépe specifikovat. Slovo otázka je zavádející; lidé zpravidla nekladou otázky v několika souvětích a s rozvětvenou logikou instrukcí jak odpovídat. Proto často nejsme schopni na první pokus formulovat svůj požadavek tak jak bychom chtěli aby byl druhou stranou chápán.
Co se týče generování zdrojového kódu, je potřeba velice přesně popsat nejen to, co má program dělat, ale hlavně jak to má dělat. Ideálně pseudokód, v tom udělá nejmíň chyb, ale to je často ještě víc psaní a to přemýšlení nakonec stejně zůstane na vás. Hodí se to třeba když potřebujete rychle něco napsat v jazyce, jehož syntax vůbec neovládáte a bez GPT by jste se něčemu takovému vyhnuli obloukem protože by vám to zabralo moc dlouho a museli by jste si to nejdřív trochu načíst. To je přesně případ projektu robotický Rothbard, protože jsem nikdy nedělal frontend, F12 v browseru je pro mě utrpení, a python na mě působí tak nějak že ani céčko ani shell, furt to na něčem padá..
Přesto mi to umožnilo v přijatelném čase implementovat funkční řešení, které je ale jen tak dobré, jak dobře jsem mu to vysvětlil a jak dobře jsem mu tam ten guláš z F12ky naservíroval.
V případě, že chcete pomocí GPT pracovat na nějakém větším projektu v podstatě od nuly, je dobré si připravit několik konfiguračních system messages, definujících různé role ve vývojovém procesu, a vnímat je jako tým vývojářů. Jeden bude dělat high-level design, předá dalšímu co z toho udělá seznam úkolů pro třetího co je bude implementovat. Na všech vrstvách budou chyby, které si přebere jiný model připravený hledat v errorech a v kódu, aby dodal záplaty na konkrétní místa.
Pokud nechcete nic dlouze vymýšlet a popisovat slovy, pak v programování pomůže i defaultní model co neví nic, a vy mu jen sypete hlášky kompilátoru, linkeru atd. Překvapivě často vás okamžitě odkáže na správný řádek v kódu, který samotný nikdy neviděl.
V repozitáři na githubu je JSON soubor, který obsahuje články z pirátského fóra a k nim vygenerované reakce. V tomhle případě je potřeba aplikovat to na texty určitého typu, protože ta poměrně prostá system message spoléhá na to, že texty na vstupu budou specifičtější a budou řešit něco konkrétního, co statisticky často souvisí s něčím jiným, přičemž těchhle nepřímých souvislostí je fakt hodně, a každá má fakt hodně dalších, které už jsou třeba ale vyhodnocené že souvisí méně, nebo souvisí jen v případě že přímo souvisí s něčím jiným atd.
Výsledkem je něco, co podle mě funguje na většinu vstupů dobře, a tam kde to je slabší je hned vidět, čím by bylo třeba system message vylepšit. Vylepšovat se dá stále a dokonalé to nebude nikdy, v jednu chvíli si řeknete že to stačí a beru to co je, protože vidím šanci, že díky tomu může být přehodnoceno přijetí alespoň jednoho dobře míněného útočného násilí ve formě buďto nějaké regulace trhu, případně omezujícího zákona, nebo školní osnovy.
A piráti mají často program o tom co se líbí mladým lidem, kteří chtějí jen svobodu a víc neřešit.
Aby se jim vyhovělo, a zároveň nevybočilo z etatistického cyklu, pak nezbývá než nám tu svobodu zajistit centrálně.
Třeba, když jim to bude někdo pořád donekonečna opakovat jak dětem ve škole, toho pak nechají.
