Kolik stojí lidský život? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Názor že hodnota ľudského života je nevyčísliteľná nemá nič spoločné s faktom že rozpočet zdravotnej poisťovne ani rozpočet štátu nie je nekonečný.

A jaké má to slovní spojení (nevycislitelna hodnota lidského života) tedy reálný význam? Řekl bych že je to jen takové obecné vyjádření pocitů, ale v realitě to tak prostě není

Hodnota lidského života je 37 286 954,- Kč včetně DPH. A dokažte mi, že tomu tak není!

Je pravda, ze hodbota zivota je nevycislitelna. Asi tak stejne, jako je nevycislitelna hodnita chleba. Proste hodnota veci se neda (zvlaste bez urceni podrobnosti) vycislit. Ale to neznamena, ze je nekonecna

Hodnota chleba je vyčíslená jeho cenovkou.

Hodnota chleba není cena. Pro kupujícího je hodnota chleba vyšší než hodnota peněz v množství daném cenou. Pro prodejce je naopak hodnota chleba nižší než hodnota peněz, které při jeho prodeji utrží. Je to tak proto, protože kupující má nedostatek chleba, tudíž si ho víc cení kdežto prodejce má chleba hodně a cení si ho méně.

Taká "hodnota", ktorá je podľa každej osoby subjektívne iná je na dve veci

Pockej, ty si fakt myslis, ze chleba ma takovou hodnotu, jaka je napsana na cenovce?:-O
Opravdu si tohle myslis?:-O

Ja nie, vy :-DDD
Podľa mňa ju má menšiu. A z toho rozdielu ten výrobca či predajca žije.

Jo takhle.
No, jednak nemas pravdu, nic takoveho si nemyslim, a neznam vlastne ani zadneho ancapaka, ktery by si to myslel.
A predevsim - ty si tdy skutecne myslis, ze HODNOTA nejake veci se da napevno stanovit?

Nepovedal by som to presne takými slovami ako ty, ale pre mňa je hodnota vlastnosť danej veci tak ako objem či hmotnosť. A nie nejaké dojmy.

Aha, tak to se pak uz nedivim nicemu.
Jen se zeptam: Kdyz vyrobim kosili s naklady 10 000kc, protoze budu stale sit a parat dokola, az utratim 10 000kc, a pak ji budu prodavat, bude ta kosile mit HODNOTU 10 000kc?
Pripadne: Budu mit kanystr s vodou, normalni pitnou, a tento bude mit stejnou hodnotu pro cloveka, co bydli v byte, kde mu tece pitna voda z kohoutku i pro cloveka, co zije na pousti a pro vodu musi denne chodit pesky 10 hodin ke studni? Proste ma jednu hodnotu a tim to konci?

Keď chcceš argumentovať páraním košele tak si pozri Bastiata a jeho rozbité okno a nerob zo seba blbca.

A odpovedi by nebyly?

Odpoveď je Bastiat.
Ale keď teda ignorujem tvoje nepochopenie že páraním hodnotu nevytváraš ale ničíš ta ak vyrobíš košeľu v hodnote 10 000 Kč tak má hodnotu 10 000 Kč. A ak ju predáš za menej tak si v strate rovnej rozdielu medzi nákladmi na výrobu košele a predajnou cenou.
A voda na púšti bude mať samozrejme vyššiu hodnotu, kvôli nákladom na jej dopravu do púšte.

Boze, tak tohle je masakr.
Vzdyt nevis, odkud kam se ta voda dopravovala!!! Ani v jednom pripade.
Ale zkusme to s tou kosili jinak. Vezmu normalni latku,rekneme bude stat 100kc, vezmu zamestnance a zaplatim mu 100 000kc na 1 hodinu. Tento clovek bude kosili sit 2 hodiny. Bude tedy tato kosile mit HODNOTU 200 100kc?

Ak vyrobíš košeľu s nákladom 200 000 Kč a predáš ju za 1000 Kč tak si stratil 199 000 Kč. A prečo si vyrobil tak drahú košeľu a prečo si ju tak lacno predal je tvoj problém, nie môj.

WTF?
o nicem takovem jsem vubec nepsal. Mohl bys mi laskave odpovedet na otazku?
ale asi sam citis, ze to, co jsi napsal, je uplna picovina a ted se z toho snazis vykroutit.

Ty nebudeš rozhodovať o tom ako mám odpovedať na tvoje hlúpe otázky.

ROFLMAO
Zmrd se zase projevil…
Nejprve napise "Hodnota tovaru je rovná sume nákladov na jeho výrobu. " a kdyz se ho zeptam, jestli to fakt mysli vazne, jestli kdyz budu mit naklady na vyrobu kosile 200 100kc, tak bude jeji hodnota 200 100kc, tak pise cosi o tom, za kolik ji prodam a jestli prodelam a bla bla kecy blaboly :-D
Fakt zmrd non plus uplna

Jako sorry, Lojzo, zatím jsem byl vždy na tvé straně, ale teď poprvé ne. Zmrd jsi tentokrát bohužel ty! Norbert ti jasně odpověděl, že když budou náklady na košili 10 000, tak košile bude mít hodnotu 10 000. Ano, sice pak psal něco o zisku, ztrátě apod., ale na to, na co jsi se ptal, tedy jaká bude hodnota košile ti odpověděl. Přestože s jeho odpovědí tak úplně nesouhlasím, nemyslím si, že by to tak bylo, odpověď ti dal. Nevím,co bys ještě chtěl.

A ještě něco. Pozor jako na ten tvůj příklad s košilí, kterou někdo ušije za 100 000 za hodinu. Vím, že jsi to dal schválně takto extrémě, abys na tom příkladu ukázal tu nesmyslnost hodnoty dle nákladů. To chápu. Ale pozor - on to může být úplně reálný příklad! Představ si, že třeba chceš mít něco naprosto exkluzivního a požádáš tedy nějakou hodně známou a slavnou osobnost, třeba Jardu Jágra, aby ti vlastnoručně ušil košili. Ale protože Jarda Jágr má typicky úplně jiné starosti, než šít jen tak někomu, koho notabene ani nezná, nějakou košili, tak aby to pro tebe udělal, tak mu budeš muset opravdu zaplatit třeba i těch 100 000 na hodinu. No a ve finále budeš mít košili, ale nebude to obyčejná košile. Bude to košile, šitá vlastnoručně Jaromírem Jágremm. A věřím, že někdo hodně bohatý bude ochoten takovou košili za těch 200 100 koupit, stejně jako jsou různí lidé ochotni za velké peníze koupit já nevím - třeba ponožky nějaké slavné zpěvačky, nebo holící strojek J.P. Belmonda. Takže ta Norbertova teorie vždy zas tak úplně nesmyslná být nemusí. Tím ho tu ovšem nechci nijak hájit, neboť obvykle je úplně mimo, ale snažím se všem měřit stejným metrem.

No, ale to nemas uplne pravdu. To, kolik nekdo za zbozi je ochotny zaplatit prece nic nerika o tom, jakou to zbozi ma hodnotu. Respektive rika to o tom, jakou ma hodnotu PRO TOHO JEDNOHO kupujiciho. Nikoliv vsak univerzalne. Nekdo Jagra vubec nezna a ani kosili nechce, takze ta Jagrem usita kosile pro nej bude mit hodnotu 10kc, ale pro jineho to bude 1 000 000kc, protoze to je jedina kosile na svete, kterou usil Jagr.
A v tom to je a TOHLE se snazim ukazat. Ze neexistuje nejaka jedna hodnota nejake veci, ale pro kazdeho ma hodnotu jinou (ackoliv samozrejme pro mnoho lidi muze mit hodnotu podobnou, az skoro stejnou). Rozhodne se ale ta hodnota neda urcit tak, ze se jedna o naklady, ktere byly potreba k vytvoreni te veci. Protoze uz I ty naklady se u te same veci muzou menit v case, ci menit v zavislosti na lokalite a podobne - proto davam ten priklad s extremne drahou pracovni silou.

Dá se tedy říct, že objektivní hodnota nějakého statku je průměrná hodnota subjektivních hodnot všech, kteří si ho nějak cení. Příklad: Košile. Pro 100 lidí bude mít subjektivní hodnotu 10 Kč, pro 5 lidí 100 Kč a pro jednoho boháče rovný milión. Tedy průměrná hodntoa je 100x10 + 5x100 + 1000000 a to celé děleno 106. Tedy 9448,- Kč, což je objektivní hodnota té košile.

A jaký smysl má tohle číslo? Z koho všeho se počítá ten průměr a jak zjistíte kolik to pro koho má hodnotu? Na světě je několik miliard lidí.

Viz jak psal kolega vyse. A I kdybys udelal prumer vsech lidi na celem svete, porad to bude prumer, ktery vubec o nicem nemusi vypovidat. Muzes napriklad dojit k tomu, ze objektivni hodnota nejakeho umeleckeho dila "nevycislitelne hodnoty" bude asi tak 0,01kc, protoze absolutni vetsina lidi na celem svete v tom zadnou hodnotu nebude videt. A tech par, co by tomu dali trebas milion, se zprumeruje s tema miliardama nul a vyjde nula nula nic.

Však já se to jen snažil nějak zadefinovat, když tady někteří tak strašně toužili zjistit, jaká je objektivní hodnota statku. Tak mě napadlo, že by to mohl být průměr všech těch subjektivních hodnot. Že je to údaj úplně k ničemu vím a chtěl jsem tím jen demonstrovat, že hledání "skutečné" hodnoty nemá valný smysl, neboť nakonec dojdeme k nesmyslu.

Ano, když si zadefinujeme nějakou blbost tak z toho nic užitečného nebude. Třeba když si zadefinujeme, že objektivní hodnota věci je průměr subjektivních hodnot všech lidí na světě nebo že je rovna nákladům na výrobu jak tu tvrdí jiní.

Zato keď si definujete že hodnota sú nejaké subjektívne dojmy tak to bude veľmi užitočné :-DDD.

Ja bych se jen v tuto chvili zeptal, kde presne v beznem zivote se vyskytuje polozka "hodnota"? Jako nekde v ucetnictvi, ci tak neco podobneho… Ja to nikde takto nevidel.

Promiň, ale děláš ze sebe akorát hlupáka. Výše jsem Ti vysvětlil že i ty subjektivní dojmy užitečné jsou. Žádný argument v čem konkrétně se mýlím jsi nepřinesl jen pořád opakuješ tohle jak kolovrátek. A když jsem se zeptal na několik příkladů kde jsi mohl ukázat jak tvoje "teorie hodnoty" funguje konkrétně tak si taky nereagoval. Také mi z toho plyne že další debata s Tebou nemá smysl, když se očividně nechceš rozumně bavit. Nemám ambice Tě vyloženě přesvědčovat ale případní kolemjdoucí si obrázek snad už udělali. Hezký den přeji

Ale ja nepopieram že tie pojmy sú užitočné. Sú užitočné pre vás ankapistov, aby ste nimi kamuflovali nedostatky trhu.
A na podobné otázky som už odpovedal Lojzovi, hodnota tovaru je rovná jeho výrobným nákladom. Nevidím dôvod odpovedať 20-krát na 20 otázok o 20 rôznych tovaroch.

Jenže takto to definovat prostě nedává smysl a ani v běžném jazyce (mluvím o češtině samozřejmě, možná to má ve slovenštině nějaké trochu jiné významy) se tak nepoužívá, jak jsem ti ukázal na příkladu. Proč vůbec zavádíš pojem hodnota když už máš pojem výrobní náklady a znamená to podle tebe to samé? Jaké jsou tedy výrobní náklady (=hodnota) u kopie filmu nebo práce člověka? Jsou to první dvě věci které mě napadly a ani za mák mi nedává smysl na ně tvoji definici aplikovata vůbec nevím k čemu by mi to jako bylo.

Já jsem ten pojem použil na to abych vysvětlil jak fungují interakce mezi lidmi, ne abych vysvětloval nějaká tvoje selhání trhu. Proč je někdo za něco ochoten zaplatit tolik a někdo zase vůbec ne (a nemusí jít jen o peníze, lidé vnímají hodnotu třeba v dobrém pocitu, nebo v čase který tomu věnovali atd.). Vidím kolem sebe že tak svět prostě funguje.

V bežnom jazyku sa väčšina vami anklapistami používaných pojmov používa v inom význame než ste si to definovali vy. Napriek tomu vás ankapistov to vôbec netrápi a v diskusiách tieto rozdielne významy ľubovoľne podľa potreby zamieňate. Napríklad hodnota sa v bežnej reči stotožňuje s cenou. Preto som aj v mojom prvom komentári v odpovedi Adamovi napísal že hodnota chleba je daná jeho cenovkou.

Interakcie medzi ľuďmi fungujú tak že prídem do obchodu a tam má každý tovar cenovku. A buď zaplatím požadovanú cenu a dostanem za ňu tovar, alebo nezaplatím a tovar mať nebudem. A nikto sa ma na môj názor na cenu nepýta. A zlyhania trhu nie sú moje ani tvoje, je to systémová chyba. Napríklad to že pre zamestnávateľa sú najvýhodnejšie nízke platy a vysoké ceny. Ale z nízkych platov sa tie vysoké ceny nedajú zaplatiť.

Tohle, co napsal Norbert:
"Napríklad to že pre zamestnávateľa sú najvýhodnejšie nízke platy a vysoké ceny. Ale z nízkych platov sa tie vysoké ceny nedajú zaplatiť."

To je fakt dobrej špek a byl bych nerad, aby to tu zapadlo bez povšimnutí. Ona ta věta zdánlivě dává smysl, ale pokud by takto doslova platila, pak by to znamenalo že.

1. Pan Norbert přrdpokládá, že u té firmy nakupují pouze a výhradně jen její zaměstnanci. Moc takových firem neznám, řekl bych že žádnou, ale třeba nám pan Norbert vyjmenuje spoustu takových firem.

2. Pan Norbert předpokládá, že pro zaměstnavatele jsou výhodné co nejnižší platy nejen jeho, ale i cizích zaměstnanců (tedy zaměstnanců ostatních firem). Stejně jako u první varianty - neznám v podstatě žádného zaměstnavatele, který by loboval u úplně cizích firem, aby platili svým zaměstnancům co nejméně, aby tito lidé nemohli kupovat jeho zboží.

3. Pan Norbert je úplně mimo.

C je správně!

Mimochodem - u těch vysokých cen to platí naprosto stejně, jako u těch nízkých mezd. Každý zaměstnavatel má určitě zájem, aby měl co nejvyšší ceny, ale podle pana Norberta má jistě i zájem, aby i ostatní měli co nejvyšší ceny, tedy nakupuje materiál zásadně od té firmy, která mu ho nabídne nejdráž a ještě smlouvá, jestli by nemohl připlatit víc. To dává smysl. Norbertovi určitě.

A zase vedľa.

Mal ste na výber 4 možnosti a vybral ste si všetky 3 nesprávne a tú správnu ste netrafil. Myslel som to tak že pre zamestnávateľa je výhodné ak on platí nízke platy a ostatní podnikatelia platia vysoké platy. Problém ale je že rovnako rozmýšľa väčšina zamestnávateľov a dôsledkom je chýbajúci dopyt a hospodárske krízy.

Tohle je trochu jinak. Je pravda, že zájmem každého zaměstnavatele (od teď budu psát pro zjednodušení firmy), tedy zájmem každé firmy jsou nízké platy vlastních zaměstnanců a vysoké ceny svých produktů a zároveň vysoké platy ostatních zaměstnanců a nízké ceny ostatních produktů. Až sem souhlas. Ale dál už nesouhlasím, že je problém, že takto uvažuje většina firem. Pro zjednodušení budu uvažovat trh o velikosti ČR, tedy nějakých 10 milionů obyvatel. I ta největší firma v ČR má jen nepatrné procento (spíš promile) lidí z celkového počtu obyvatelstva jako své zaměstnance. I kdyby to byla mega firma o 100 tisících zaměstnanců, pak je to právě to 1% z celé populace. Takže ta firma má zájem, aby 1% mělo nízké platy, ale 99% vysoké platy. A u menších firem se bude ten poměr výrazně blížit k nule na jedné a 100% na druhé straně. A u cen produktů tomu bude podobně. A pozor - nesmíme brát v úvahu jen produkt v dané kategorii, ale úplně všechny produkty a služby. Například automobilka Škoda Bude mít zájem, aby Škodovky měly vyšší ceny, ale u všech dalších komodit (nejen tedy u jiných značek automobilů, ale u všeho zboží) tomu bylo naopak. Z tohoto hlediska je podíl aut Škoda vůči ostatnímu trhu stejně malý, jako u těch zaměstnanců.
A Takhle to je u všech firem - prakticky všechny firmy mají zájem na tom, aby více jak 99% zaměstnanců mělo vysoké platy a více jak 99% mělo nízké ceny. A tak to prostě je a není těžké si odvodit, co to znamená.

Samozrejme že je problém ak to robí väčšina. Pretože väčšina zákazníkov sú zamestnanci. Podotýkam že najmä zamestnanci druhých firiem, nie vlastní zamestnanci, aby ste zase nevyvracal strawmana. Takže nízke platy = chudobní zákazníci = nízke tržby.

A další perla:
"A zlyhania trhu nie sú moje ani tvoje, je to systémová chyba."

Opět se nám vrací to tisíckrát vyvrácené selhání trhu.
K tomu bych měl asi toto: Tržní mechanismy, neboli ekonomické zákonitosti, zjednodušeně zákony trhu jsou v podstatě něco jako fyzikální zákony. Nejsou to zákony ve smyslu člověkem navrženými a přijatými zákony, které lze porušit a následně trestat. Stejně jako je absurdní představa - porušil jsi Archimédův zákon a zaplatíš za to pokutu, stejně absurdní je představa - porušil jsi zákon nabídky a poptávka a zaplatíš pokutu.

Stejně jako je nesmysl tvrdit, že "selhaly zákony fyziky", úplně stejně nesmyslné je tvrzení, že selhal trh. Každé zdánlivé selhání trhu je selháním lidského faktoru. Když skočím z okna a zabiju se, pak neselhaly fyzikální zákony, protože se stalo přesně to, co se podle fyzikálních zákonů mělo stát, ale selhal jsem já, protože jsem byl buď neopatrný, nebo jsem byl vůl, že jsem skočil z okna. Dokonce i kdyby ze stejného okna skočili dva lidé a jeden to přežil a druhý se zabil, opět nejde o selhání fyziky, ale o to, že každý mohl dopadnout pod jiným úhlem, jinou částí těla apod. O životě a smrti opět rozhodly fyzikální zákony, nikloi jejich selhání.

A úplně stejně to platí o trhu. Zákony trhu totiž nevymyslel a neprosadil žádný člověk, nebo lidé, ti je jen objevují a snaží se je popsat, stejně jako ty fyzikální zákony. A oni nejdou nějak obejít, nebo změnit, jdou jen zmírnit následky, ale opět pouze za pomoci tržních mechanismů. Stejně jako když dám pod okno trampolínu, žíněnky (jako v doskočišti u atletů), nebo papírové krabice (kaskadéři), tak tím zmírňuji následky mého skoku z okna, zřejmě se nezabiju, možná jen trochu zraním, nebo vyváznu úplně bez zranění, ale to neznamená, že jsem porušil, nebo nějak obešel zákony fyziky, to znamená, že jsem za pomoci jiných zákonů fyziky zmírnil účinky zákonů fyziky.

Nezmysel je porovnávať tzv. "zákony trhu" s prírodnými zákonmi. Lebo prírodné zákony neporušíš ani keby si sa rozkrájal, kým "zákony trhu" sa porušujú dennodenne.

OK. Nicméně myslím, že už víte jak zdejší libertariáni pojem hodnota definují a používají takže by Vás to mast nemuselo a naopak vy byste tu nemusel diskuzi mást svojí odlišnou a ještě navíc nekonzistentní definicí (jednou je to cenovka na zboží, podruhé náklady na výrobu). Samozřejmě na můj dotaz jste mi zase neodpověděl, beru to tedy jako potvrzení toho že minimálně u těchto příkladů svoji definici aplikovat tak aby to dávalo smysl nedokážete.

Interakce funguje taky tak že tu cenu musí někdo odhadnout aby ji byl někdo ochoten zaplatit, tedy aby byla nižší než je hodnota věci pro kupujícího.

Další příklad selhání trhu jsou zaměstnanci, pro ně jsou výhodné vysoké platy a nízké ceny. Ale z nízkých cen zboží pak podnikatelé nemohou zaplatit vysoké platy. (Anebo taky ne a váš i můj příklad je nesmysl)

"Další příklad selhání trhu jsou zaměstnanci, pro ně jsou výhodné vysoké platy a nízké ceny. Ale z nízkých cen zboží pak podnikatelé nemohou zaplatit vysoké platy. (Anebo taky ne a váš i můj příklad je nesmysl)"

Dovolím si odhadnout, jak by asi mohl uvažovat Norbert: Ale když stát zařídí, aby platy byly vysoké (minimální mzda) a ceny nízké (regulované nájemné, cenové stropy,...), tak to bude skvěle fungovat.

Radšej už nič netipujte, lebo tie tipy Vám nevychádzajú.

OK, skúsim to vysvetliť vašou rečou. Hodnota ľudského života sa od hodnoty chleba líši v tom že u chleba máme tie ceny. Podľa vašej teórie síce medzi cenou a hodnotou nie je priama súvislosť, ale na druhej strane zase podľa zákona ceny a dopytu trhová cena odráža prienik ponuky a dopytu, kde ponuku tvoria STH predávajúcich a dopyt tvoria STH kupujúcich. Ale u ľudí takéto orientačné ceny nepoznáme.

Iste, tú predajnú cenu musí výrobca/predajca odhadnúť. Pričom sa riadi aj práve tými nákladmi ktorých vplyv na cenu vy ankapisti nezmyselne ignorujete.

Ten Váš príklad má zásadnú chybu. Nikto nedokáže zamestnávateľa donútiť platiť tak vysoké platy aby bol v strate. Kým zamestnancov by ste bez štátu v ankape donútili prijať aj platy hlboko pod dnešnú minimálnu mzdu.

Děkuji. Řekl bych, že i u lidského života existuje ta pomyslná cenovka daná nabídkou (což souvisí i s výrobními náklady), ale dost to záleží na situaci. Třeba u nějaké vzácné nemoci kde existuje jediný nově vyvinutý lék to může být hodně, u nějaké méně vážné situace to může být nějaký běžný jednoduchý zákrok který bude zase poměrně levný. Ale nemusí zase jít vždy o peníze, když vbíhá dítě pod auto tak záleží na kolemjdoucím jak to vyhodnotí, jeslti mu ten risk že skončí pod autem za to stojí že ho zkusí zachránit. Otázka je, jestli tu pomyslnou cenu někdo bude ochoten zaplatit, tedy zda záchrana něčího života (at už svého nebo cizího) má pro něj subjektivně vyšší hodnotu než to co do toho může investovat. Na nějaké malé roztomilé dítě nebo nějakou populární osobu lidi třeba přispějí víc než na nějakého bezdomovce. Nebo je to samozřejmě dané nějakými limity pojišťovny nebo i omezeným rozpočtem státu.

Ano ale zase nakupujícího typicky vůbec nezajímá jaké byly náklady na výrobu, ale jaký užitek ta věc přinese jemu. Prostě náklady jsou jen jedná část té úvahy, ty zas z nějakého důvodu pomýjíš tu druhou. Pochopitelně, když je cena kterou jsou zákazníci ochotní zaplatit menší než náklady tak má výrobce smůlu a prodělá a asi bude muset něco udělat jinak (snížit náklady, vylepšit marketing nebo prostě přestat).

Mám pocit, že vy prostě vidíte zaměstnance jako ty chudáky kteří trpí pod zlými zaměstnavateli a to se odráží na všech vaši úvahách. Já si to nemyslím. Zaměstnanec je ve stejné pozici, taky ho nikdo nedonutí pracovat když to bude pod jeho náklady (na dojíždění, stravu v práci, třeba když si započítá i nějaká zdravotní rizika). Co ale naprosto ignoruješ je existence nějaké konkurence, kterou zase různé státní zásahy typicky dost omezují a která nutí zaměstnavatele platit víc. Navíc zaměstnance taky nezajímá zda je zaměstnavatel ve ztrátě ale chce být zaplacen jinak může jít jinam nebo začít dělat na sebe. Zaměstnavatel to může řešit zase třeba tím že optimalizuje náklady nebo zvýší ceny. Spousta firem je ve ztrátě a přesto musí dobře zaplatit zaměstnance, třeba proto že se teprve rozjíždí a vyvíjí nový produkt.

A nemýlite si hrušky s jablkami? Cena toho istého lieku bude rovnaká či ním budú liečiť miliardára či bezdomovca, ale vyplýva z toho že životy tých dvoch pacientov majú rovnakú cenu?

Iste, ľudia zvyčajne náklady a teda ani marže predajcov nevedia a neriešia, ale ak cena nejakého tovaru náhle výrazne stúpne tak podvedome cítia že ich chce predávajúci ošklbať. Mohol ste to zbadať pri diskusiách o cenách rúšok a zdravotníckeho materiálu v začiatkoch pandémie, kedy všetci diskutujúci okrem fanúšikov voľného trhu tie prehnané ceny kritizovali.

Nie tak celkom, netvrdím že úplne všetci zamestnaci sú svojimi zamestnávateľmi zdieraní až na kosť, myslím že aj tu som už párkrát písal že konkrétne ja som so svojim zamestnávateľom spokojný, ale ani sa nepokúšam nejakými bizarnými teóriami zakrývať skutočnosť že sa to často deje. Pretože zamestnanec častokrát nie je v rovnakej pozícii ako zamestnávateľ. Ale v horšej. A to že je nejaká firma v strate vôbec nemusí znamenať že sú zamestnanci preplácaní, ale môže to byť tým že majiteľ v danom období investoval viac než koľko mal zisku z práce svojich zamestnancov.

Upřímně nevím co jste na tom nepochopil, ale možná jsem to napsal moc komplikovaně. Reagoval jsem to na to že jste tvrdil, že u lidkého života nemáme cenovky jako u chleba. Říkám že máme, ale liší se to situaci od situace (zašít a vyčisti ránu ze které byste mohl vykr. Cena léku bude stejná pravděpodobně pro kohokoliv. Ale záleží jestli se najde někdo pro koho to bude mít dostatečnou hodnotu aby to zaplatil. Tím chci říct že hodnota lidského života je také subjektivní. Vy byste třeba taky nebyl ochoten zaplatit náročnou léčbu nějakému bezdomovci na druhém konci planety zatímco pro svoje děti byste prodal střechu nad hlavou nebo i obětoval vlastní život.

Na to jaké má kdo pocity nedokážu nijak argumentovat. Připomněl bych jen, že jedna z funkcí ceny na volném trhu je, že reguluje dostupnost vzácných zdrojů, dává informaci o tom že je potřeba jimi šetřit a motivuje další subjekty aby produkty dodávali. Pokud by někdo chtěl ceny regulovat tak sice přinese dobrý pocit pro lidi co si budou moct levněji nakoupit ale nedostatkového zboží rozhodně nepřibude, právě naopak se o to rychleji rozprodá a sníží se motivace s tím něco dělat.

Stejně jako je zaměstnavatel někdy ve výhodné pozici je někdy ve výhodné pozici i zaměstnanec, zvlášť teď s tou vší "ochranou" co mu zajišťuje stát. Tyto zajištěné výhody se ale mohou snadno změnit v nevýhodu v okamžiku kdy budete práci hledat ale kvůli zvýšenému riziku a nákladům se zaměstnavateli nevyplatíte.

*pardon nedokončil jsem závorku s příkladem... liší se to situaci od situace (zašít a vyčisti ránu ze které byste mohl dostat sepsi a umřít je velmi levné, na rozdíl od třeba transplantace kostní dřeně při leukémii.)

OK, teraz už asi chápem ako ste to s tou hodnotou ľudského života myslel. Ale aj tak s tým nesúhlasím.

A čo sa týka tej výhody zamestnanca voči zamestnávateľovi tak ku tomu mám tri pripomienky.
1. Štátna ochrana zamestnaneckých práv sa netýka uchádzača o zamestnanie a plat sa dohaduje práve vtedy, ešte pred prijatím do zamestnania.
2. Áno, vďaka štátu nie sú na tom zamestnanci až tak zle ako v ankape.
3. Nie je pravda že by ochrana zamestnancov zvyšovala nezamestnanosť. Zamestnávateľ sa vždy snaží zamestnať práve toľko zamestnancov aby stíhal plniť zákazky, nebude prijímať zamestnacov "navyše" len preto že štát znížil ochranu zamestnancov.

Bohužel já zase nechápu proč nesouhlasíte. Já myslím, že jsem neřešil nějakou morálku, jeslti by měl třeba stát garantovat nějakou základní péči nebo tak. Snažím se jen popsat realitu vnímání hodnoty různých věcí mezi lidmi. Nějaké logické rozpory jsem v tom nenašel ani po debatě s Vámi.

Myslím že v tato Vaše tvrzení jsou dost nepřesná a zavádějící. Ale debatu o regulacích na trhu práce tu teď už vést nechci.

Norberte,

1. Souhlasíš s tím, co jsi sám napsal, že hodnota produktu je rovna jeho výrobním nákladům? Souhlasíš? Ano - Ne.
2. Souhlasíš s tím, že když uvaříš nějaké jídlo s náklady 100 Kč a to jídlo nikdo nesní a za měsíc bude to jídlo úplně zkažené,
prolezlé červi a ty uvaříš to samé jídlo za ty samé náklady 100 Kč znova, že ta dvě stejná jídla s úplně stejnými náklady, s
jediným rozdílem, že to jedno se zkazilo, a druhé je čerstvé, že mají stejnou hodnotu? Ano - Ne.

Děkuji.

U mňa s manipulatívnymi otázkami neuspejete. Ale keď už ste spomenul pokazené jedlo, tak to že jedlo zhnilo/splesnelo/skyslo je objektívna skutočnosť a nie Váš subjektívny dojem. A to že veci starnú/opotrebovávajú sa/kazia sa je prírodný zákon, na rozdiel od tzv. "zákonov trhu".

Takže Lojza měl nakonec pravdu. Jsi zmrd. Dvě naprosto jasně položené otázky typu Ano - Ne, přičemž na tu první jsi tu už dříve několikrát odpověděl Ano, tedy, že hodnota produktu rovná se jeho výrobním nákladům. Druhá otázka, jestli čerstvé a zkažené jídlo má při stejných nákladech stejnou hodnotu - opět Ano - Ne. A ty do toho začněš montovat důvody, proč se to jídlo zkazilo a další věci, které s otázkou vůbec nesouvisí. Pointa přitom měla být ta, že ty NÁKLADY, které považuješ za jediný parametr hodnoty něčeho, se v tomto případě vůbec nezměnily. Takže se podle principu hodnota = náklady nemohla změnit ani ta hodnota. Ono se v tom principu totiž vůbec nic neříká o tom, jestli se nějak změní ten produkt, tam se mluví jen o těch nákladech. A když ty až teď dodatečně do toho začneš dosazovat nějaké další parametry, aby ti to vyšlo jak potřebuješ, tak jsi prostě zmrd.

Chtěl bych se omluvit za ty zmrdy, nechal jsem se trochu unést, ale vím, že bychom se v diskuzi měli chovat slušně, i když s oponentem nesouhlasím. Byl bych rád, kdybychom se tu bavili jako úplně normální lidi, ne jako roboti, kteří jsou naprogramováni svým idealistickým programem, podle kterého naprosto striktně jedou a totéž vyžadují po druhých a neodpustí sebemenší chybičku, překlep, nedokonalost.

Kdybych se vrátil ještě k té oblíbené košili, na kterou zde již bylo několik příkladů. Napadl mě ještě jeden, na kterém se budu snažit ukázat, že princip "hodnota = náklady" bez jakýchkoli dalších parametrů nedává smysl. Představte si naprosto běžnou látkovou košili, jejíž náklady byly 300 Kč. Hodnota té košile je tedy 300Kč. A pak někdo vyrobí podobnou košili, ale nebude z obyčejné látky, ale z měděného plechu. Ten někdo bude opravdu šikovný a ta košile bude opravdu skoro stejná, jako ta látková, akorát že z mědi. Náklady na takovou měděnou košili budou jistě výrazně vyšší, nevím vůbec kolik stojí měděný plech, ale pro zjednodušení budu předpokládat, že se spotřebuje 1m2 měděného plechu v hodnotě 2000,- Kč a hodnota práce bude 1000,- Kč. Takže celkové náklady měděné košile budou 3000,- Kč. A když půjdete do obchodu s tím, že potřebujete novou košili, pak zcela jistě zvolíte tu normální látkovou za 300,- a ne tu měděnou za 3000,-. On totiž měďěný plech se výborně hodí třeba na okapy, ale na košili je docela nepraktický. Ona by vám tak měděná košile byla celkem k ničemu i zadarmo, protože by ji asi nešlo dost dobře nosit. A nakonec ani nedává smysl, aby si tu měděnou košili za 3000,- koupil někdo kvůli tomu materiálu, že jako použije ten plech a vyrobí si z té košile něco jiného. Protože hodnota toho samotného plechu je 2000,- a tento ve formě košile za 3000,- je navíc znehodnocen ohyby, střihy apod. Takže pointou je, že skutečná hodnota takovéto měděné košile je docela malá, ne-li žádná, přestože náklady na její výrobu byly docela vysoké.

Tebe nedáva zmysel aby hodnota tovaru závisela od nákladov na jeho výrobu, mne nedáva zmysel aby mal jeden tovar 7,8 miliardy sústavne sa meniacich hodnôt a zároveň aby iný kus takého istého tovaru ( napríklad 2 fľaše tej istej minerálky stojace vedľa seba v regáli obchodu ) mal iných 7,8 miliárd hodnôt.

Skúsim ti to vysvetliť inak : Ty si v noci porovnal "zákony trhu" s prírodnými zákonmi. Ja som v jednom z mojich prvých komentárov v tejto diskusii napísal "pre mňa je hodnota vlastnosť danej veci tak ako objem či hmotnosť.". Takže ak je hodnota vlastnosť danej veci tak ako napríklad tá hmotnosť či objem potom nezávisí na tom či si danú vec chceš alebo nechceš kúpiť. To ale neznamená že sa nikdy nijako nezmení, podobne ako sa môžu pôsobením fyzikálnych dejov či chemických látok meniť aj fyzikálne vlastnosti nejakého predmetu.

Ahoj,
děkuji za odpověď. Tvá teorie, že hodnota je vlastnost, podobně jako objem, nebo hmotnost už aspoň trochu dává smysl, minimálně v tom, že uznáváš, že se v čase může měnit. Já jsem prve rozporoval hlavně to, že jsi tvrdil - a to jsi fakt tvrdil, že hodnota = výrobní náklady. Kdybys už prve k tomu dodal, že tím myslíš tu prvotní hodnotu, těsně po vyrobení, dokud se s produktem "nic nestalo", pak bych to byl ochoten akceptovat, ale pokud jsem na svých příkladech jasně dokázal, že hodnota čehokoli se může v čase měnit, ačkoli náklady se nezměnily, nemohl jsem tušit, že když napíšeš A, že tam máš ještě nějaké B, které jsi ovšem prve neřekl a říkáš ho až teď.

Takže jak píšu - teď už ta tvá teorie alespoň trochu dává smysl, ale přesto bych s ní nesouhlasil. On je tam totiž ten podstatný a obrovský rozdíl, že jak objem, nebo hmotnost můžeš objektivně změřit, přestože se tyto veličiny mohou v čase měnit. Ale když dva, nebo více lidí změří ve stejný čas objem, nebo hmotnost stejné věci, pak, pokud neudělali chybu, dojdou k naprosto stejné hodnotě. Ale hodnota jako taková nelze přesně změřit. A pokud to chceš udělat pomocí něčeho měřitelného, jako například ty výrobní náklady, tak se opět dostaneme na začátek a dospějeme k rozporům, jako v případě čerstvého a zkaženého jídla. Takže ano, výrobní náklady jsou jedním, nikoli však jediným a rozhodujícím faktorem, který určuje hodnotu produktu. Ty další faktory ale už neumíme přesně změřit, takže z toho nutně vychází, že celková hodnota čehokoli je prostě subjektivní záležitostí. Lépe už to asi vysvětlit nedokážu.

Všetky príklady ktoré ste spočiatku dávali ako protiargumenty proti hodnote určenej nákladmi boli tovary s dlhou trvanlivosťou, tak sa časový faktor neriešil. Košeľa vydrží roky, socha či obraz desiatky alebo stovky rokov.
Tak ako by mali dvaja ľudia pri meraní toho istého predmetu namerať rovnaký objem či hmotnosť, rovnasko nevidím dôvod prečo by dvaja účtovníci nenamerali rovnaké náklady na výrobu daného tovaru. A ja nepopieram že dvaja ( alebo viacerí ) rôzni ľudia, ktorí nepoznajú náklady na výrobu daného tovaru môžu odhadovať rôznu hodnotu daného tovaru. A keď tie odhady nazvete subjektívnou trhovou hodnotou tak s tým nemám problém. Len ma nepresviedčajte že skutočná hodnota tovaru je určená tými nepresnými odhadmi.

Nepochopil jsi vůbec nic. Hodnota s obvyklou trvanlivostí produktu nemá nic společného. Nové auto mohu nabourat hned cestou z autosalónu, nová váza mi může upadnout a rozbít se už při cestě z obchodu domů, zmrzlina mi může spadnout na zem ještě, než jsem ji stačil ochutnat atd. atd. Všechny tyto příklady ukazují, že prakticky cokoli může ztratit velkou část hodnoty téměř okamžitě. Bourané auto má zcela jednoznačně daleko menší hodnotu, než nebourané, rozbitá váza bude ztratí na hodnotě tím rozbitím, když mi upadne mrzlina na zem, nebudu ji lízat ze země, ale asi si koupím jinou...

A k té druhé části - ty jsi stále přesvědčen, že lze všechno přesně změřit. O.K., mysli si to, když chceš. Třeba si mysli, že lze přesně změřit krása ženy, chuť jídla, kvalitu hudby, ... Jen by mě zajímalo, čím to měříš. Metrem? Váhou? Voltmetrem? Barometrem?

>> Bourané auto má zcela jednoznačně daleko menší hodnotu, než nebourané

Crash? :)

Koľko absurdít si ešte vymyslíš aby si obhájil ten nezmysel o 7.8 miliardách rôznych hodnôt toho istého výrobku a iných 7,8 miliardách hodnôt iného kusa rovnakého tovaru?
A náklady sa merajú peniazmi.

Já se teda ještě s dovolením vložím do Vaší diskuze. Tady s tímhle trvzením "Tak ako by mali dvaja ľudia pri meraní toho istého predmetu namerať rovnaký objem či hmotnosť, rovnasko nevidím dôvod prečo by dvaja účtovníci nenamerali rovnaké náklady na výrobu daného tovaru. A ja nepopieram že dvaja ( alebo viacerí ) rôzni ľudia, ktorí nepoznajú náklady na výrobu daného tovaru môžu odhadovať rôznu hodnotu daného tovaru." já vlastně nemám žádný problém, souhlasím s tím, že věcem lze přiřadit nějaké náklady na výrobu. I když myslím že lze najít příklady kde to není vůbec jasné jako třeba u služeb jako hodina doučování (nebo jiná duševní činnost v podobě nějakého stráveného času jako konzultace, učení apod.) nebo třeba kopie filmu na DVD/shlédnutí v kině (můžu definovat náklady na celý film, ale nemůžu je vydělit počtem shlédnutí když nevím kolik jich celkově bude). Ostatně jsem se Vás na tyhle příklady ptal ale neodpověděl jste mi.

Problém je že v STH se neztotožňují náklady a hodnota výrobku tak jako to tvrdíte vy. Poukazuje se právě na to, že aby si věc/službu někdo koupil, musí být cena nižší než to jakou subjektivně má hodnotu ten předmět pro kupujícího. Prostě když vyrobím chleba s náklady 200 Kč a zkusím ho prodat za 210 Kč, tak si ho nikdo nekoupí protože obyčejný chleba takovou hodnotu pro nikoho běžně nemá, na druhou stranu když bude mít někdo fakt hlad a blízko nebude jiný obchod tak už to pro něj třeba bude mít i takovou hodnotu a bude zaplatí to. Je na tom příkladu něco špatně, něco co by nebyla pravda?

Další příklad co jsem našel by byl třeba když mi na pole spade meteorit ze zlata. Moje náklady budou zanedbatelné ale přesto to zlato prodám za spoustu peněz. K čemu je ta Vaše teorie v tomto případě? Proč si to někdo ode mě koupí za tolik peněz, když ta hodnota (podle vás rovna nákladům) je prakticky nula?

Prosím vynechte pocit kupujícího že ho někdo oškubává (ja s tím můžu i souhlasit), ale o tom to vůbec není, já to jednání morálně nehodnotím. Prostě Vaše teorie nijak tu subjektivní hodnotu pro kupujícího nebere v úvahu, a snad nechcete tvrdit, že v tom vztahu kupující/prodejce to nehraje žádnou roli? Abyste se tomu vyhnul tak používáte emotivní pojmy jako oškubávání zákazníka prodejcem.

Co jsem chtěl hlavně říct je, že se tu očividně neshodneme na definici základního pojmu hodnota. Tak to se pak můžeme bavit furt dokola a nikdy k žádnému závěru nedojdeme. Já Vaši definici odmítám používat protože mi nedává smysl a nevím jak bych ji u spousty příkladů (které jsem vyjmenovat výše) vůbec používal. Pokud můžu poprosit odpovězte mi alespoň na otázky u příklady se zlatem.

Načo mi je "moja" teória v príúpade zlatého meteoritu čo Vám zadarmo spadne na pozemok? Na výpočet Vašeho zisku. Čo je základ každého podnikania: kalkulácia nákladov,tržieb a ziskov, prípadne strát.

A načo je Vám teória ktorá tvrdí že fľaša minerálky v obchode má 7,8 miliardy rôznych subjektívnych hodnôt, ak si ju aj tak kúpi iba 1 zákazník a zvyčajne to ani nebude ten podľa ktorého subjektívneho názoru má tá fľaša najväčšiu hodnotu?

Super tak to si zvládnu spočítat taky. A jak ta teorie vysvětlí proč si to ten člověk koupí? Podle mě proto, že to pro něj subjektivně má vyšší hodnotu než za co to prodávám.

https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=1522#l54045

To je jeho subjektívna vec že prečo si to kúpil. Zrejme preto že to potrebuje. A že inde to predávajú ešte drahšie.

Ok. Tak mě skoro přijde že se vlastě shodujeme, akorát používáme každý jiné pojmy. Sice pořád nevím proč se mnou celou dobu nesouhlasíte, ale co už.

Gratulujem, vyvrátil si strawmana, blbečku.

A právě tato absurdní neurčitost hodnoty čehokoliv (pro každého je jiná), je důvodem, proč je tato ancapácká definice hodnoty tak strašně zbytečná a nepoužitelná k čemukoliv, natož pak k smysluplné diskuzi. :-)

Toto Vaše tvrzení ale následně popírá další z ancap teorií: teorii vzácnosti zdrojů. :-) Něco ve smyslu, čím vzácnější něco je, tím větší hodnotu to má. Universálně.

Lojzíčku, tými absurdnými príkladmi akurát robíš zo seba debila.
Lebo ako som už písal aj Marťanovi: Podľa tej údajne neexistujúcej nákladovej hodnoty si všetci podnikatelia počítajú svoje účtovníctvo či budúce podnikateľské zámery. Tržby-NÁKLADY=zisk ( alebo ak je výsledok záporný tak strata ). V žiadnom účtovníctve nenájdete žiadne subjektívne hodnoty ani interpersonálne neporovnateľné úžitky.

Podnikatele se snazi odhadnout, jakou hodnotu bude mit jejich zbozi/sluzby pro jejich potencialni zakazniky. Nekdy se trefi, nekdy ne.
Rozhodne to neznamena, ze by podnikatele vedeli, jakou presne hodnotu ma jejich zbozi, protoze nic takoveho neexistuje. Ano, vezmou si svoji cilovou skupinu a nejakym zpusobem si zjisti, jakou zhruba ma to zbozi pro tuto cilovou skupinu hodnotu. To je maximum, co podnikatel dokaze.

Po slovensky povedané virtuálna subjektívna "hodnota", ktorú podnikateľ z definície nevie zmerať je mu na dve veci. Na h...o a na nič. Je dobrá akurát na kamuflovanie reality.

Me vzdycky prekvapi, jak priserne mimo jses. Delam si vzdycky legraci o paralelnim vesmiru, ale neumim si to jinak vylozit.
Vis, to o cem pisem, nema vubec nic spolecneho s jakymkoliv systemem, statem ci necim podobnym. To je proste univerzalni pravidlo, ktere plati vlastne vzdycky stejne, pouze do nej muze vice ci mene zasahovat napriklad stat, ci nejake jine okolnosti.
Zkus se nad tim zamyslet. Zkus si predstavit, ze jses podnikatel, ktery chce zacit vyrabet nejaky produkt.
Zkus se opravdu zamyslet, jak bys stanovil jeho cenu. Vezmi neco, co neni tolik zname, nezacinej s rohlikama, ci kosilema. Zkus neco, kde neznas "obvyklou cenu".
A zkus zcela vazne vymyslet, jak bys stanovil cenu. Napadl me priklad z meho okoli: Kvalitni cukrovinky z kvalitnich material. Pro zacatek vis, ze material + cena prace na vyrobu cukrovinek (zakusky, pernicky a podobne) te vyjde cca na 2-3x tolik, co by te to vyslo na normalni cukrovinky, jake se prodavaji rekneme v Tescu.
Tak si predstav, ze tohle vis a reknes si, ze by te to hrozne bavilo.
A vymysli: Jakym zpusobem to budes prodavat a za kolik to budes prodavat.

Ja ti reknu, jak jsem ja osobne pomahal tem lidem, co s tim zacinali. Respektive jen zkratkovite:
1. Urcili jsme si, kdo vubec bude cilova skupina na takoveto zbozi.
2. Venoval jsem nekolik desitek hodin zjistovani u nahodnych clenu teto cilove skupiny, jestli skutecne jsou cilova skupina.
3. Venovalo se dalsich nekolik desitek hodin zjistovanim, jestli i kdyz jsou cilova skupina, tak jestli budou ochotni za toto zbozi platit a zhruba kolik.
4. Po zjisteni, ze ciste teoreticky existuje odbyt za penize, ktere davaji smysl, ze zacalo s testovacim provozem…
5. Po cca 2 letech firma zacala I vydelavat nejake penize.

Milé od teba že tu zverejňuješ svoje know-how, akurát že si pri tom ani raz nepoužil pojem subjektívna hodnota. Takže sám vidíš že aj ty sa bez nej zaobídeš :-).

Ja ji tam vidim nekolikrat. To, ze ty ne, to se uz nedivim. V podstate je to naprosty zaklad toho, co jsem psal o tom, jak jsem postupoval.
Objevuje se konkretne v techto bodech:
je soucasti bodu 1 a bodu 2.
v bode 3 je to to, co presne zjistujeme a bez ceho se neobejdeme.
v bode 4 to testujeme v praxi.

V bodoch 1 ani 2 sa žiadna suma, cena ani hodnota vôbec nespomína.
Bod 3 približne zodpovedá definícii subjektívnej hodnoty, ale ty sám si v jednom z dnešných príspevkov tvrdil že subjektívna hodnota sa mení v čase, čo by znamenalo že takýto prieskum je bezcenný.
Bod 4 je už predaj za konkrétnu cenu, navyše pokiaľ by prieskumom odhadnutá cena nedosahovala výšku nákladov tak žiaden bod 4 nebude.

A navyše netvrdíte práve vy ankapisti že jediné zmysluplné hlasovanie je iba hlasovanie peňaženkou, že ak človek nehlasuje peňaženkou tak sa správa nezodpovedne? Potom ale predbežný prieskum, kde ľudia nekupujú iba teoretizujú o budúcej možnej kúpe nutne bude nepresný.

WOW
Kazdy pruzkum je nepresny
Reknete WOW, to by blbyho fakt nenapadlo :-D :-D
Jinak jak jsem psal - chapu, ze to tam nevidis, protoze jsi se nikdy ani nepokusil nad tim premyslet. To je pak tezky no. Zkus si to schvalne a pak zjistis, ze uz v bodech 1 a 2 musis tohle velmi resit.
A az bys to nekdy zkusil v realu, tak bys zjistil, ze v bode 3 nikdy nezjistis nic presne, no potrebujes to vedet tak dobre, jak to jen mozne zjistit jde. Samozrejme se na to vsechno muzes vykaslat a rict si, ze proste veci maji hodnotu, kolik stala jejich vyroba a proste lidi je budou kupovat, kdyz maji tu hodnotu. Vsak take tak 9 z 10 podnikatelskych pokusu skonci krachem, protoze to lide podceni.

Lojzo, pletieš si premýšľanie a slepú vieru. Marketingové prieskumy využívajú aj podnikatelia ktorí nikdy v živote o ankape a STH ani nepočuli. Navyše keby si veril tomu čo tu vy ankapisti tárate tak zákazníkovi poradíš preskočiť body 1-3 a spraviť rovno bod 4. Lebo práve podľa vás ankapistov jedine trhom zistíš subjektívne hodnoty, nie prieskumami.

Prosim te, nemohl bys zacit pouzivat to, co mas na krku?
Jednak - ja napisu, ze ta vec nijak nesouvisi s ancapem a podobne, abys mi nasledne napalil, ze jsem uplnej debil, protoze takhle vec nesouvisi s ancapem. No ok...
A predevsim….ano, jedine na trhu zjistis, jestli tvoje uvahy byly spravne. Ale jaksi ty uvahy nejprve musis udelat, protoze jinak….ehm...jinak ani na zadnem trhu nebudes. I uvaha "seru na to, necham to na nahode" je v pohode, ale porad to je nejaka uvaha o strategii prodeje. Bod 1 az 3 jsou docela podstatne pro to, aby clovek dokazal odhadnout, jak se asi zakaznici na trhu budou chovat.
Prosim te, ale ted vazne - nerikej mi, ze me ted netrolis. Vzdyt tohle je neco tak zakladniho a tak logickeho, ze mi prijde nemozne, aby to nekdo nejak zasadne rozporoval.
Ale fakt zase vetsina pokusu o podnikani krachuje...tak asi na tom neco bude, ale az se mi tomu nechce verit, protoze na tohle clovek nemusi byt zadny mudrc, aby to pochopil…
Btw tak jako tak, ta posledni veta je klasicky slamneny panak, protoze neznam zadneho "ancapistu", ktery by presne toto tvrdil, co predkladas.
Minimalne proto, ze pruzkum trhu je jedna ze soucasti pohybu na trhu.

Lojzíčku, keď chceš diskutovať aspoň ako-tak na úrovni tak treba čítať s porozumením a nie vytrhávať slovíčka z kontextu a stavať na tom strawmanov.
Ja napríklad netvrdím že body 1-3 nemajú v reálnom živote zmysel ale že nemajú zmysel iba z pohľadu STH. Takže vlastne tým že ich radíš podnikateľom tak v praxi vyvraciaš platnosť STH a iných ankapistických mýtov.
Ja nerozporujem že mnoho pokusov o podnikanie skončí neúspechom, ale aký to má súvis s STH či RŠ?
Chceš tvrdiť že nepoznáš žiadneho ankapistu, ktorý by tvrdil že jediné fungujúce hlasovanie je "hlasovanie peňaženkou"? Čo tvoje body 1-3 nie sú, až bod 4? Ale máš čiastočne pravdu v tom že aj ten bod 4, teda predaj uvádzacej série sa dá považovať za prieskum trhu.

Njn, nic nepochopil.
Bod 1 : Je potreba si uvedomit, ze ne pro kazdeho potencialniho zakaznika bude mit toto zbozi takovou hodnotu, jako pro jineho. Je tedy potreba se zamyslet nad tim, pro ktereho a pro kolik zakazniku bude mit alespon takovou hodnotu, aby si to zbozi koupil.
Bod 2: Overujeme, jestli jsme odhadli alespon zhruba spravne to, ze vubec existuji lide, kteri si zbozi koupi. Ok, tento bod by sel sloucit s bodem 3 rekneme a neni tu na STH kladen tak velky duraz, protoze zatim neresime uplne cenu.

Bod 3: Zde je na STH kladen velmi silny duraz, protoze zjistujeme, jestli tito lide, kteri by si toto zbozi radi zakoupili, vnimaji jehoi hodnotu tak vysoko, aby za nej dali penize, ktere budeme chtit. Zde primo zjistujeme tu hodnotu u ruznych lidi. Nevim, co uz by melo byt vice dokazujici.

Bod 4 pak uz "pouze" potvrzuje ci vzvraci bod 3 v praxi. Pokud jsme udelali predchozi praci dobre, uz bychom nemeli byt prilis prekvapeni.

A ano, "hlasovani penezenkou". Zkus se zamyslet, CO je potreba udelat pro to, aby slo hlasovat penezenkou. Musi byt hlasujici, tedy zakaznik, a musi byt prodavajici. Prodavajicimu se typicky nezhmotni jeho produkt z niceho nic na stole. Musel si projit nejakou cestu - od napadu, pres "pruzkum trhu", po vyrobu a nasledny prodej. A uz u toho napadu musi premyslet nad tim, jestli to, co vymyslel, bude mit pro nejake lidi dostatecne velkou hodnotu, aby se mu vubec vyplatilo to zacit vyrabet.

Ale veď tomu ja neodporujem že v reálnom živote taký prieskum má zmysel. Aj keď u prieskumu výsledok výrazne ovplyvní aj štýl otázok. Ja som sa už párkrát ako potenciálny zákazník zúčastnil podobného prieskumu a viackrát sa mi stalo že sa ma pýtajúci snažil otázkami dotlačiť do tej podľa neho "správnej" odpovede.
Iste, tým prieskumom zistíš to čo nazývaš subjektívnou hodnotou daného tovaru u daného zákazníka v danom čase. Ale ty sám si tvrdil že každý má tú subjektívnu hodnotu inú a navyše premenlivú v čase. Takže podľa STH má výsledok z bodu 3 asi takú relevanciu ako keby si hádzal kockou :-D.
A čo je treba na hlasovanie peňaženkou? Vyrobiť nejakú uvádzaciu sériu nového produktu a dať ju na trh, teda to čo píšeš v bode 4. A tam sa uvidí že koľko zákazníkov si daný produkt za danú cenu kúpi.

Ale tak kdyz rikas, co jsem sam tvrdil, tak to prosim te rikej cele, nevytrhavej z kontextu a obecne premyslej u toho, co lide rikaji, proc to rikaji a jaky to dava smysl.
Ty jses fakt jak zenska:-(
Jak jsi spravne pochopil, zjistis pruzkumem subjektivni hodnotu zbozi pro daneho cloveka. Tak tady ji mame, mimochodem...No, kazdy ji ma jinou. Ano, to ma. Ale take jsem napsal, a je to tak zcela logicke, ze budou existovat skupiny lidi, ve kterych ta hodnota bude pro vsechny zhruba stejna, ci velice podobna. U ruzneho zbozi budou tyto skupiny ruzne velke. Rekneme si nejake priklady: Vezmeme si chleba. Tam bude celkem velka skupina lidi, kteri budou videt v chlebu dosti podobnou hodnotu, bude se lisit v radu procent, mozna malych desitek procent. No a naopak si vezmeme jine zbozi, napriklad luxusni automobil. Tam uz to bude mnohem mnohem vice diferencovane. Skupina, ktera v nem bude videt podobnou hodnotu, uz bude docela mala. (Napriklad)
A ano, tato hodnota je promenliva v case. A a zase - jak u jakeho zbozi. U chleba se typicky bude hodnota drzet na docela podobne urovni, pokud se ovsem nestane neco jako napriklad Valka, kdy najednou hodnota chleba pravdepodobne poroste. Bude tedy zalezet na tom, jak riskantni produkt nekdo bude chtit prodavat - u nekterych produktu bude risk minimalni, u jinych extremne velky.
A co se tyce myslenky "uvedeme novy produkt na trh a uvidime" - to je jiste mozne, pokud nemas naklady na uvedeni na trh nejake velke naklady. Ale bavili jsme se o podnikatelich, pokud tedy budeme predpokladat podnikatele, co napriklad zacina podnikat s nejakym vyrobkem (uz ses zamyslel na tim prikladem, ktery jsem ti psal na zacatku?), tak ten si opravdu nemuze dovolit nakoupit stroje, najmout lidi, nakoupit material, aby pak zjistil, ze vyrobek nikdo nekoupi, ze…

No nie, tým prieskumom zistíš čo si zákazník myslí o hodnote tovaru, nie jeho skutočnú hodnotu. A vy ankapisti tie dojmy nazývate subjektívnou trhovou hodnotou.

To je mi jasné že viacerí ľudia budú mať tú takzvanú hodnotu rovnakú, predsa pri 7.8 mld. ľudí keby sa tip každého človeka líšil iba o 1 cent od predchádzajúceho človeka tak obsiahneš všetky ceny od 0 do 78 miliónov € a tak obrovský rozptyl je absurdný. Ani to že počet zákazníkov kupujúcich Ferrari a počet zákazníkov kupujúcich chleba sa bude výrazne líšiť nie je pre mňa žiadna novinka.

A s tou vojnou mi iba nahrávaš na smeč. Lebo nie je žiaden dôvod sa domnievať že by sa vojnou nejako zmenili chute zákazníkov a teda ich subjektívna trhová hodnota chleba. Ale stúpnu náklady na výrobu chleba, keďže časť obilia zhorí na poli, časť pekárov narukuje na front a časť mlynov,pekární a obchodov bude zbombardovaná. A teda stúpnu aj ceny. Ale tipujem že ty bez hanby prehodíš príčinu a následok a budeš tvrdiť že takzvaná subjektívna trhová hodnota chleba sa zmenila skôr než ceny a preto ceny stúpli.

Výrobca čo ti zaplatil všetky tie prieskumy, potom skúšobnú vzorku a potom ešte 2 roky doplácal na výrobu tých cukroviniek zrejme nezačínal z nuly, inak by už dávno pred uplynutím tých 2 rokov zbankrotoval. A tipujem že aj tie stroje už mal, že ich nekúpil iba kvôli tomu jednomu 3x drahšiemu produktu.

Chute zakazniku se nezmeni, zmeni se ale zivotni priority. Mnohem vetsi hodnotu budou mit potraviny, protoze je clovek k zivotu potrebuje a bude mnohem vetsi riziko, ze se jich zacne nedostavat.
Plus samozrejme casem se jich zacne nedostavat. Naklady na vyrobu ale klidne mohou byt stejne. Predstav si to na prikladu brambor. Zasadis brambory, pak je casem vykopes a prodas. At je Valka nebo ne, delas tu samou praci.
Jinak uz zase fabulujes o vecech, o kterych nic nevis, a to stylem, ktery ma ukazat, ze tvuj oponent vlastne stejne lze a stejne vsechno bylo jinak. Vis co, tohle bude moje posledni odpoved na tvoje blaboly a urazky zase na dlouhou dobu. Vyrobce, co si zaplatil vsechny ty pruzkumy, zkusebni vzorky a 2 roky doplacel na vyrobu cukrovinek, skutecne nezacinal z nuly. Zacinal z minusu, ty kokote. Pujcil si na to, financoval to ze svych penez, ktere kdyby to cele nevyslo, tak by musel platit. Stroje si koupil z teto pujcky, a prvni roky ten clovek pracoval zcela zadarmo, nebral si zadny plat. Penize na splatky pujcky mu pomahal splacet clen rodiny. Tento vyrobce bude dalsi roky a roky splacet pujcku a je rad, ze uz konecne dneska ma I neco malo pro sebe.
Takhle to totiz funguje. Takhle funguje zacatek podnikani drtive vetsiny podnikatelu.

Hele me je to uplne jedno. Klidne si mysli, ze kdyz vyrobim kosili s nakladama 1 miliardu kc, tak bude mit hodnotu 1 miliardu kc. Musim ti gratulovat, jses jasna jednicka v oboru "jak vubec netusit, jak funguje svet kolem nas".

To je blbosť. Keby aj krátkodobo stúpol dopyt po potravinách, tak ako na začiatku karantény keď niektorí ľudia spanikárili a vykúpili zásoby niektorých potravín, tak z dlhodobého hľadiska bude ten počiatočný nárast kompenzovaný neskorším poklesom spotreby, keď ľudia začnú tie nadbytočné záísoby spotrebovávať aby sa nepokazili. Ale viem si dobre predstaviť že podobne ako bolo so zdravotníckym materiálom tak aj pri potravinách by sa našli zmrdi čo by skúpili zásoby potravín za účelom nárastu ich ceny a zisku z tej zvýšenej ceny na úkor spotrebiteľov. A ten umelo vyvolaný nedostatok by aj ďalších ľudí potom nútil robiť si väčšie zásoby a tak predlžovať obdobie prechodného nedostatku a prehnane vysokej ceny. A čo sa týka nákladov tak je síce pravda že nejaký konkrétny producent potravín by nemusel kvôli vojne utrpieť straty, ale domnievať sa že by žiaden pestovateľ ani žiaden spracovateľ potravín neutrpel žiadne straty je naivné.
A čo sa týka toho tvojho klienta tak to musí byť génius. Bez úspor si ešte požičať, zaplatiť prieskumy, predávať so stratou a napriek tomu mať na splátky úveru, na krytie strát aj na vlastné živobytie je zázrak. Alebo kecáš a fakty boli trochu inak.
Takto môže fungovať podnikanie jedine tým 90% podnikateľov o ktorých tvrdíš že zbankrotujú.

A košeľa z hodnotou miliardu Kč nie je o nič absurdnejšia než košeľa s výrobnými nákladmi miliardu Kč ani ako 7.8 miliardy sústavne sa meniacich hodnôt toho istého výrobku.

Ok, vyjimka:
Ty curaku, cti poradne, co pisu. A ano, predstav si ty demente, ze vetsina lidi zacina podnikat tak, ze se zadluzi, podporuji je pribuzni a podobne a stejne mnozi z nich zkrachuji.
Nebo jak si ty kokote predstavujes, ze zacina podnikatel? Jako ze rozpare polstar, vytaha z nej par milionu a rozjede podnikani? No, mozna ve tvych vlhkych snech to tak je. A chapu, ze pak mas pocit, ze uzasne rozumis tomu, jak funguje svet, aniz bys vubec tusil, co meles za hovna.

Ako si to predstavujem ty debil? Tak ako začínalo pár mojich známych. Že mali zamestnanie s nadpriemerným príjmom a začali podnikať až keď mali našetrené. A podnikajú dodnes. Aklebo poznám pár inštalatérov čo ako zamestnanci si po víkendoch privyrábali fuškami s firemným náradím a keď našetrili na vlastné tak sa osamostatnili. A ani jednoho podnikateľa čo by začínal z nuly a všetko mal na úver.

Zcela primárním a zcela nezbytným krokem ale bylo stanovit si minimální cenu těch cukrovinek NÁKLADOVOU METODOU. Bez toho by všechny ty další kroky nedávaly vůbec žádný smysl. A ve finále jsi zjišťoval zda ty cukrovinky budou mít dostatečně velkou hodnotu pro určité množství zákazníků. Jinými slovy výsledkem je nabídka cukrovinek za cenu, za kterou se jich prodalo dostatečné množství tak, aby se producent dostal po dvou letech do zisku. Jakou hodnotu připisují jednotliví zákazníci danému produktu je producentovi nakonec úplně jedno, protože ten prodává za jednotnou cenu, kterou je ochotno akceptovat dostatečné množství zákazníků. Praktický smysl ancapácká teorie hodnoty tak nemá vůbec žádný.

Jakou hodnotu pripisuji zakaznici = za kolik jsou ochotni koupit. Takze me sakra zajima, jakou hodnotu pripisuji zakaznici.
Btw za jednotnou cenu se neprodava ani nahodou. Ostatne, drtiva vetsina vyrobcu tvl neprodava za jednotnou cenu, kde to zijes?

>> Jakou hodnotu pripisuji zakaznici = za kolik jsou ochotni koupit.

A je to, DIK! Zvitezils, STH je na kolenouch.

Cywe, jak jsem tak prochazel debatou, svrbely me ruce, jenze ono bylo post za postem stale idiotstejsi, tak uz jsem jen cekal, kde se to zastavi (pokud vubec). Ale tohle je jasny finale, tvoje spanelska vesnice uz nemuze byt spanelstejsi.

Netvrdim, ze jsi nejak vyrazne blbejsi nez mnozi jini mistni pomatenci, akorat holt tak nejak vic vycnivas a v momente, kdy opustis nabiflene fraze, ktere jsou obsahove zcela mimo tve chapani, je to cira komedie. Ok, tragikomedie. V cele tehle ture, kde ses Norbertovi tak blahosklonne snazil osvetlit vyznam "hodnoty", ses kompletne, totalne a definitivne mimo. Baba nebo snih, cenu a hodnotu klidne prubezne prohazujes jak skorapkar kulicku. A mozek je trvale odstaven v hluboke hibernaci.

No a tady's to pohrbil definitivne. Ale zase aspon je jasno...

Ale náklady na načerpání vody z vodovodu a náklady na donesení vody z 10km vzdálené studny budou samozřejmě rozdílné. Takže nákladová teorie hodnoty spolehlivě funguje i v uvedeném případě.

Jen jin ak okecaná nadhodnota. A pak že nejsi marxista. :-)))

Vy máte metodu, jak tu hodnotu zjistit objektivně? Sem s ní. Jsem zvědavý.

Také jednoduché neviete? Hodnota tovaru je rovná sume nákladov na jeho výrobu.

Takže pomník Stalina na letné měl obrovskou hodnotu, protože byl obrovský a na jeho postavení byly vynaloženy obrovské náklady? Jen jsem aplikoval Vaši teorii, co je hodnota statku. Pokud odpovíte, že měl (OK, jste konzistentní), tak se rovnou zeptám, proč si myslíte, že bylo po čase zbořen? Další generace si byla vědoma té hodnoty ale rozhodla se jí vzdát a dobrovolně si zhoršit životy? Proč by to dělala? Pomník měl hodnotu danou náklady, nikoliv míněním těch lidí, tak v čem byl háček? Nebo zkrátka jen neznali Vaši teorii a kdyby znali, pomník bychom tu stále měli?

Pomník měl hodnotu danou náklady, nikoliv míněním těch lidí, tak v čem byl háček?
...........................................................
V tom, že lidé nevědí co chtějí a chovají se jako ovce,
proto taky měli Stalinovi udělat pouze voddělávací hlavu,
kterou by pak mohli pohodlně měnit dle svého ovčího mínění co je pravda a láska, takže by ze Stalina lehce udělali jakoukoliv autoritu který zrovna ted právě lezou do zadku...

Takto jen zcela zbytečně vylili vaničku i s dítětem (tedy Stalinem)

Podľa tej údajne neexistujúcej nákladovej hodnoty si všetci podnikatelia počítajú svoje účtovníctvo či budúce podnikateľské zámery. Tržby-NÁKLADY=zisk ( alebo ak je výsledok záporný tak strata ). V žiadnom účtovníctve nenájdete žiadne subjektívne hodnoty ani interpersonálne neporovnateľné úžitky.

Ty sis definoval, že náklady na vznik produktu = hodnota, chápu to správně?

Co třeba umělecké dílo - sochař koupí kus dřeva, nějaké nástroje, stráví tím dejme tomu 50 hodin, jakou pak má dílo hodnotu?
Co když prodávám svoji práci (třeba jako nějaký poradce nebo učitel), jakou má hodnotu?
Předpokládám že uznáváš duševní vlastnictví. Jakou má hodnotu kopie filmu?
Když nějakým neefektivním způsobem vyrobím košili (nebo cokoliv jiného) s náklady 200 000 (jako dával příklad Lojza), tak má hodnotu těch 200 000 i když je to stejná košile jako se normálně prodává za 500?

Jakože pojmy si můžeš definovat jak chceš, jen si myslím že to v tomto případě nedává moc smysl, jakože by každá věc měla přiřazenou nějakou konkrétní hodnotu. Každé věci se dají asi přiřadit náklady, cena za kterou se prodává/prodala, zisk výrobce z ní ale hodnota je prostě subjektivní pojem (a z toho důvodu se v účetnictví s tímto pojmem neoperuje). A nemyslím, že je to nějaký anarchokapitalistický výmysl, lidé ten pojem chápu většinou subjektivně IMHO. Když se někde nabízí šperk za 1000 Kč, tak někdo si ho koupí protože to pro něj tu hodnotu má (líbí se mu, má na něj, chce ho někomu dát), pro jiného zase ne (nelíbí se mu nebo na něj třeba nemá), takže si to nekoupí - tímto způsobem se ten pojem běžně používá. Takže ačkoliv to není objektivní pojem tak má smysl právě pro vysvětlení toho jak fungují interakce mezi lidmi.

Chápem správne že Vám sa zdá nepochopiteľné že dva podobné tovary majú dve hoci aj veľmi rozdielne hodnoty, ale nezá sa vám zvláštne že by jedna a tá istá vec mala ak to tiež preženiem do extrému 7.8 miliardy rôznych hodnôt??

Chapes to imho zcela spatne. Nam se zda pochopitelne, ze vec ma 7,8 miliardy ruznych hodnot zcela bezne. A dokonce kazdy okamzik se techto 7,8 miliard hodnot muze menit.

Nauč sa čítať, ja viem že vám sa taký nezmysel zdá pochopiteľný :-DDD

Necháptete správně, dva podobné předměty mohou určitě mít velmi různou hodnotu v závislosti na spousta okolnostech.

A můžete mi prosím odpovědět jak byste tedy určil hodnotu v těch 4 příkladech, které jsem jmenoval tak aby to dávalo smysl?

Teorií na téma, jak stanovit hodnotu toho, či onoho bude samozřejmě fůra. Problém akcapu je ten, že říká že obecně hodnota čehokoliv stanovit nejde, protože je v každém případě jiná, neboť závisí na konkrétní situace toho, kdo danou věc nabízí a kdo o ni má zájem.

Já se ale domnívám, že je praktické mít alespoň nějaké teorie, které umí stanovit hodnotu čehokoliv pro standardního prodávající a standardního kupující, než pouze tvrdit, že v každé transakci budou situace kupujícího a prodávajícího natolik odlišné, že obecně hodnotu čehokoliv ani vůbec nelze stanovit. Samozřejmě s vědomím, že žádná z těch teorií není 100% platná, protože 100% transakcí se nebudou účastnit jen standardní strany.

Nevím co ankap. Ale ano, hodnotu věcí/lidí/času/čehokoliv prostě vnímají různě. Další příklad může být třeba vstupenka na nějaký sportovní zápas. Pro mě nemá žádnou cenu, protože sporty nesleduju, a nekoupil bych si ji ani zadarmo. Naopak pro nějaké skalní fanoušky může mít cenu velkou a byli by ochotní za ni zaplatit třeba i násobek toho co se běžně prodává jen aby se na svůj oblíbený tým podívali. To je vše. Vůbec nijak se to nevylučuje s tím, že lze stanovit nějakou "standardní hodnotu" pro kupujícího a prodávajícího třeba v nějaké konkrétnější cílové skupině. Třeba tak nějak jak to tu popisoval Lojza v tom příkladu s cukrárnou. A je to samozřejmě s vědomím, že tento odhad není 100% platný a můžu se v něm i šeredně zmýlit a následně prodělat.

Takže hodnota života Vaší matky bude pro Vás jistě jiná, než pro někoho cizího. Takže o nějaké univerzální hodnotě čehokoliv, natož pak o hodnotě života nemá cenu vůbec diskutovat. Ani s Urzou. :-)

Ve stáři je problém že starý člověk je smířený s tím že za nějakou dobu může zemřít a tak zdraví nebere už tak vážně. Ale je ho děti a příbuzní ho stále nechtějí ztratit a tak ho nutí a přemlouvají aby se více staral o své zdraví a méně si užíval.

Často se také zaměňuje "hodnota života" s ohodnocením smutku pozůstalých.

1/ Nějaký výpočet HDP na hlavu, případně tržní cena vyprodukovaných hodnot člověkem po odečtení nákladů na jeho vzdělání a podobně.
......................................................

Vezmeme-li v úvahu,
že min. zdrav pojištění je 2000 Kč,
přičemž pouhých 10% lidí spolehlivě vždy vyčerpá vše co se vybere na pojištění,
je pak cena lidského života přibližně 20 000Kč měsíčně,
což je jen díky tomu, že 90% lidí pouze vkládá ale nevybírá zhola nic či jen příložitostně...

to cena vašeho života je nulová, ani pes by po vás neštěk

>> to cena vašeho života je nulová, ani pes by po vás neštěk

Nestek, jenze to je spis tim, ze dnes uz ani pes zadarmo nehrabe.
Cena se fskutecnosti vetsinou pohybuje mezi starou belou a zlamanym grosem.

>> je pak cena lidského života přibližně 20 000Kč měsíčně,

Takze naklady na servis a udrzbu mame. Jeste obcaa vymena obuti, nejaka nafta a aditiva, vetsinou i ustajeni. To by tedy byly naklady.
Ovsem zde pozor na znamenko, v tom se casto chybuje. Vzhledem k nulovym prinosum je cena zivota hluboce zaporna! Kazdym zmarenym zivotem usetrite! A kazdy slusny clovek by mel zacit u sebe. Mejte se tu krasne...

V parku

Z you tube:


Jak je možné , že tomu pořád nerozumíte? Žádný covid neexistuje! Je to lež od začátku do konce. Jedná se pouze o záměnu za chřipku. Je to pouze jiný název za chřipku. To je všechno. Proč vyvoláváte strach v lidech?. Na jednu stranu jdete proti vládě , ale na druhé straně se mi zdá , že jim některé věci bašťíte i s navijákem a v některých věcech je i podporujete. Říkám vám , že je to pouze mediální bublina .Už 2. den ,kdy začal tzv . nouzový stav jsem věděl o co jde. Započal proces , který nese název Industry 4.0 , který je součástí NEW WORLD ORDER. Je to změna ekonomického a společenského života. Omezené cestování, omezení práv a svobod člověka, postupné zrušení hotovosti, robotizace, práce z domu, nepodmíněný příjem, covid pass, větší špehování obyvatel,rozdělování rodin, odebírání děťí od rodičů pro postupné programovávání , čipování obyvatel , masivní výroba elektromobilů ,LGBT atd... To je budoucnost , která nás čeká. Covid ( fiktivní bubák) je jenom zástěrka k naplnění cílů kabalistů a jiných mocipánů. , které se mají odehrát do roku 2035. Politici jsou jen loutky v rukách těch co vládnou tomuto sytému. Pokud mi nevěříte , jděte se podívat do nemocnic, a uviďíte sám. Nemocnice jsou poloprázdné. Kdo si nechává brát dobrovolně svoje práva , která má od boha ve jménu zdraví , si nezaslouží ani svobodu ani zdraví. Používejte prosím selský rozum, a nevěřte médiím a různým organzacím typu who, osn, nato, eu, neziskovky atd.. Jejich cílem je tvorba chaosu , tak aby se lidi v tom zmatku nemohli vyznat.

Kazdym zmarenym zivotem usetrite!
..................................

To ano,
ale jsou přeci jen vyjímky potvrzující toto pravidlo jako např. kuřáci a alkoholici, na těch se ušetří především díky tomu že žijí a ještě neumřeli...

Proto je ten korona virus sestaven tak,
aby zabíjel starší lidi ovšem s vyjímkou kuřáků a alkoholiků, ti totiž podrží stát i v dobách krize jako je ta dnešní kdy vše bylo zastaveno a vrženo do karantény...

Kolik stoji prdel?

Je to dost podobný jako kozy,
jednak se také skládá ze dvou částí,
tvar je podobný a množství silikonu je víceméně stejné,
takže nová pohodlná měkká prdel bude stát nejspíš dost podobně...

120kč
https://m.heureka.cz/hledat/?h%5Bfraze%5D=prdel

To jsou zase plky. Ti zli parchanti, co s nami zase chteji orat, ti z toho primo ukapavaji. Dejte si radeji placku na celo.

Ok, takze pri kazdym infarktiku dame anketku, jestli pro toho Pepu pojedem. Vlastne spis referendicko. A pak hned sbirecku.
Ne vic, nez on by si pral? Wtf? Kdyz pominu absurditu funkcni i logickou, kdo je ten "on sam", aby se sral do cizich penez?
Ano, universalni cena zivota samozrejme JE totalni nesmysl. Proc jste si takovou kravinu vymyslel, to je mi zahadou.

Jo, a mozna byste taky nemel tak bezuzdne michat cenu a hodnotu. Nekolik nohsledu uz z toho v diskusi melo reversni orgasmus.

Závažnější otázkou je, kolik by stála Babišova smrt :D

Myslím,
že by to vyšlo levnějš než ta Urzova kniha,
jenže nesmíte zapomenout na další miliony dobroserů co by to po něm nadšeně převzali..

Ale možná by šlo pak usmlouvat množstevní slevu...

Celá ta ancap teorie má velmi vážné problémy. Totálně brání tomu, aby běžně používané pojmy měly svůj obsah. Např. maximální užitek je něco, co každý každou vteřinu svého života získává tím, že nějak (jakkoliv) jedná. Každému je tak zřejmé, že pojem maximální užitek tak nemá v podstatě žádný obsah. Ať děláte, co děláte, vždy dosahujete svého maximálního užitku.

Stejně tak pojem hodnota je ancap teorií zcela vyprázdněný. Hodnota čehokoliv je totiž pro každého jiná. Takováto definice hodnoty je ale samozřejmě úplně k prdu, protože pokud budete chtít řešit hodnotu čehokoliv, nemáte se o čem bavit, protože pro každého jde o zcela individuální záležitost.

Celý ten ancap je založen na zcela prázdných a zbytečných tautologiích.

Gratulujem, vyvrátil si strawmana, blbečku.