Peklo jménem volby – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Mnozí se mě ptají, koho volit; narovinu říkám, že to nevím. Nemám páru, koho máte volit; dokonce ani netuším, zda vůbec máte volit. Ač nevolení rozhodně nepovažuji za hloupé či špatné, já osobně vždy volil; a volit budu, dokud zpráva, kterou bych vyslal nevolením, bude vnímána jako nezájem, nikoliv nesouhlas. Kategoricky odmítám i tezi, že bych svým hlasem legitimizoval demokracii či stát. Jakkoliv mi není jasné, koho máte volit, troufám si tvrdit, že nejnebezpečnější je hlas Babišovi; o něco málo lepší (ač stále hrozná) je dle mého názoru volba Lidovců či KSČSSD; za dost hloupé (leč opět o něco lepší) pokládám volit SPD či Úsvit, Zelené, TOPku nebo STAN; volbu ostatních stran za tak špatnou nepovažuji, neboť jsou pro napáchání reálných škod příliš malé nebo „menším zlem“ (oproti tomu zbytku). Jen k Pirátům bych rád dodal, že zdaleka nejsou tak „antisystémoví“, jak se prezentují (na druhou stranu pořád lepší než všechny ty strany výše); je mezi nimi spousta socialistů.

Kdo chce volit „proti socanům či Babišovi“ – případně „aby hlas nepropadl“ – a chce se vyhnout volení malé strany, tomu bych asi (s výhradami) doporučil ODS, neboť tu lze možná označit za nejmenší zlo z „těch velkých“; ač v minulosti ostře uhnula od boje proti moc velkému státu (navzdory slibům), čímž podrazila své voliče, poslední dobou se snad snaží o nápravu (soudím tak ze sledování jejich hlasování a projevů), přesto potrvá, než získají alespoň špetku mé důvěry. Argument „propadnutí“ hlasu však považuji za mylný, neboť ten hlas skoro jistě stejně „propadne“ („nepropadne“ jen kdyby bez něj volby dopadly alespoň trochu jinak, což je téměř vyloučeno). Naopak se zapomíná na jeden silný argument pro volení menších stran: Krom toho, že za hlasy mohou dostat peníze, především se jedná o motivaci pro jejich členy, pro něž může rozdíl mezi jedním a třemi procenty znamenat rozdíl mezi věnováním svého času té straně a něčemu jinému.

I proto budu – s velkým sebezapřením – volit Svobodné. Mám k té straně obrovskou spoustu výhrad; bohužel však neexistuje strana, ke které bych měl výhrad méně. Nechci tu detailně rozebírat, co všechno mi na Svobodných vadí, leč s ohledem na to, kolik je mezi čtenáři libertariánů, bych rád zmínil jedno: Ve Svobodných spolu bojují dvě (neoficiální) frakce – libertariáni a pravicoví konzervativci; a protože ti první jsou spíše idealisté (ač mnoho z nich tu politiku v praxi dělá), zatímco ti druzí „reální politici“ (to berte jako silný eufemismus), jsou to bohužel právě libertariáni, kteří stranu častěji opouštějí prostě proto, že nemají žaludek na některé věci, jež se tam odehrávají (ne že by se takové věci neděly v každé politické straně). Co s tím může udělat volič? Napadá mě jediná věc: kroužkování. Hodím to Svobodným (i když je vážně neberu jako „své zástupce“, ale tak už to v demokracii chodí) a pokusím se preferenčními hlasy podpořit libertariány.

Někteří chtějí udělat totéž, ale kandidáty Svobodných neznají, tak se mě ptali na radu; nevím, koho máte kroužkovat, leč zde je seznam těch, kterým bych kroužek dal, neboť je považuji za slušné lidi či libertariány (seznam je subjektivní a neúplný; neznám všechny Svobodné): Tomáš Pajonk (není první náhodou), Jana Urzová, Zuzana Haberlová, Terézia Mlýnková Išková, Igor Bogdanov, Jakub Cyrani, Josef Káles, Jaroslav Suchánek, Pavel Mises (ano, přejmenoval se xD), Alois Sečkár, Jiří Kubíček, Ondřej Martínek, Michael Kopecký, David Král, Jiří Pánek, Martin Rumler, Petr Pořízek, Jan Šebelík, David Forbelský, Jan Matějka, Jiří Zapletal, Zenon Kuder, Jindřich Pilc, Miloš Bém, David Pokorný, Oldřich Peprla, Roman Bartolšic, Jan Mikula, Radim Smetka, Vítěslav Stanovský, Jaroslav Marsa. Z Olomouckého a Plzeňského kraje bych nevybral; o olomouckých kandidátech totiž moc nevím, zato o plzeňských bohužel ano. Naložte s tím, jak chcete. Vaše je volba. Já si moc jistý nejsem, možná dělám chybu, takže mě berte s rezervou.