Autor: Urza
Čas: 2017-06-08 00:00:02
S naháčem za mříže!
Jakýsi chlápek z Vizovic rád pracuje na své (!) zahradě nahatý; nikomu nic nedělá, do cizího vlastnictví nezasahuje, dokonce je ochoten se na žádost sousedky obléci (tedy ne navždy, ale když ho požádá, pro daný den se v rámci dobrých sousedských vztahů oblékne). Dotyčná i přesto sdělila televizi, že má strach si zvát návštěvy, aby z toho nebyly znechuceny; její starosti na moji hlavu! Potud srandy kopec; dotyčná však podlehla společenskému klimatu dnešního státu a udala svého souseda fízlům… A tady končí prdel. Uniformované opice sdělily muži podezření z trestného činu výtržnictví, za které může jít bručet až na dva roky. Proč? Protože sekal svou (!) zahradu nahý; a protože se rozjíždí sousedské práskání. A hlavně ať to nikdo neobhajuje tím nesmyslem, že jeho svoboda končí tam, kde začíná svoboda té dámy; ta hranice je totiž dost jasně dána plotem mezi jejich pozemky – a k jejímu překročení nedošlo.
Přečtení: 79363
Komentáře
Komentář 14350
Komentář 14355
Komentář 14351
Myslím, že naháč může být v klidu.
Komentář 14354
Komentář 14359
Tzn. že vyjmenované případy jsou jednoznačně výtržnost. Ty ostatní podle toho, jak se vyspí soud.
Komentář 14360
Komentář 14362
Komentář 14352
- Slavný soude, on ten pán doma cvičí nahý a mně to vadí!
- Obžalovaný, je to pravda?
- No... pravda to sice je, ale nezlobte se, od té paní přece nemůže být ke mně do pokoje vůbec vidět...
- Jak, není vidět? Stačí, když u sebe vylezu na skříň!
Komentář 14356
Komentář 14353
Komentář 14357
Komentář 14364
Komentář 14365
Komentář 14366
Komentář 14367
Komentář 14358
Komentář 14361
Zakon je zakon ... neda se nic delat ...
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/i-podle-ministerstva-mame-povinnost-tela-z-vystavy-pohrbit-porusil-bych-zakon_1706031100_bar
Komentář 14363
Komentář 14389
Komentář 14368
V situaci, kdy sousedské vztahy nejsou určeny takovou přirozenou genezí, je samozřejmě problém. Nevidím ovšem důvod rozumně předpokládat, že promenáda nahatých dědků není zakázána (ani není důvod rozumně předpokládat že není povolena). Jak to určíme? Myslím že líp než podle místních zvyklostí to asi nepůjde.
A místní zvyklosti asi dávají za pravdu té náně, byť je to kráva blbá když si postaví vizuální překážku právě tak vysokou aby těsně neblokovala výhled.
Komentář 14370
Komentář 14374
Komentář 14375
Komentář 14387
Dovolávat se neexistence anarchokapitalistických dohod v situaci, kdy nežijeme v anarchokapitalismu, mi připadá poněkud tautologické.
Přechod od současného uspořádání k ankapu by byl nepochybně dosti komplikovaný a spousta věcí, které nyní určuje stát, by se začala řešit nově uzavíranými dohodami. Ze skutečnosti, že se nyní lidé nedohodli, protože problém řeší stát, nelze vyvozovat, že by se nedohodli, kdyby stát věc neřešil. To je zcela stejná logika jako "kdo by stavěl silnice".
Komentář 14388
Komentář 14391
Komentář 14393
Komentář 14394
Vy jste nemozny;)
Komentář 14403
(Mmch ta Ikea to ma opravdu takto debilne a ne presne naopak?)
Komentář 14409
tuším, že tam mají "ale za to levný".Ale já fakt nechápu, co na tom nechápete!? Přece je úplně normální, aby ten, kdo má nejvíc peněz, nejvíc rozhodoval.A nejvíc peněz má ten, kterého lidi svými tvrde vydrenymi prachy urči jako nejsilnějšího psa.(A tech bude nakonec more)
Komentář 14410
Komentář 14412
Komentář 14411
(S Ikeou je to z blata do baziny. Nejblizsi smysl dava "odpudivy, ale zato levny" ci "odpudivy, ale presto drahy". Pres zjevnou lez bych uznal i "levny, ale hezky". Venkoncem toho sedi spousta, bohuzel prave ty Vase tipy se sem nevejdou. Ale kdo muze videt do palice nejakejm Svedum...)
Komentář 14445
V "normalnim"kapitalismu, kde nemate zadnou jinou moznost se uzivit(zadny urednik s pytlem cizich penez neexistuje,lidi maji zhruba stejne a jsou po zuby ozbrojeni), nez co nejlepsi sluzbou lidem(hlavne lidem v okoli, takze v tomto smyslu vas taky ani nenapadne chodit nahy po zahrade a nasirat sousedku), tak jediny, kdo urcuje jestli budete king(pes), jsou vasi spokojeni zakaznici.Ne puska a svaly(na peru).Muzete operovat historii, ale ted uz jsme mnohem dal-"dneska by to slo"(to je hlaska jedne stare damy, ktera chtela byt pohrbena na rozptylove loucce, a tak vzdycky, kdyz foukal prihodny vitr, tak to rikala..)
Komentář 14446
............................
To, že silnější pes jebe znamená v lidské říši nejen to, že je fyzicky silnější,
vojebat vás mohu díky své chytrosti, díky schopnosti vás podvést, voblbnout, zmanipulovat,
mohu být silnější i díky bohatství,
a díky moudrosti se na to celé mohu dokonce i vyjebat...
Komentář 14447
Ale pokud nemate jinou moznost, nez ziskat majetek od vasich spokojenych zakazniku, tak si sakra rozmyslite, jestli zacnete s nekym vydrbavat. To se pak o vas siri rychlosti blesku.Pusky a kradeze uz jsou "za hranou", tam uz tihle zmetci moc neuvazuji. Moje predstava-mozna je to cele blbost:(
Komentář 14465
(A jinak pozor: blesk je vydrbavky pomalejsi bracha.)
Komentář 14450
Komentář 14449
...........................................................................................
To já to mám vobráceně,
mě sousedka zase nasírá tím, že zásadně chodí při práci na zahrádce voblečená,
já si pak musím pracně představovat, jak by to vypadalo kdyby chodila nahatá,
což je pro mě tak velký výdej psychické energie,
že se musím jít najíst abych doplnil energii,
a tak díky sousedce zcela nesmyslně tloustnu
a umřu předčasně, nebou tlouštíci obvykle umírají předčasně...
Komentář 14451
Komentář 14457
.........................
Já jsem došel k názoru,
že je mnohem lepší bejt znásilnován nežli znásilnovat,
je to jednodušší a člověk se u toho aspon tak moc nevysílí
a navíc to ani není trestný...
Komentář 14452
Komentář 14455
náhodou je to dobrej vtip...
Já jsem chtěl jen říci, že se prostě nelze zavděčit všem, nebot lidé mají prostě protikladná přání a pocity,
takže stačí, když se člověk zavděčí především sám sobě
a musí si zvážit, jestli je pro něj lepší chodit nahatej, nebo je pro něj výhodnější vyhovět sousedce,
prostě
jak kdy a jak co,
někdy tak a jindy třeba naopak..
Komentář 14464
Od UOOU oslazeny leak mych letmych potmesile viteznych usmesku Vam k tomu prihodim uz jen jako obligatni tresnicku.
Komentář 14399
Komentář 14404
Komentář 14405
takhle to v tý duchovní oblasti je skoro stejně dáno, jak píšete...
Komentář 14407
Komentář 14408
i když ani to není příliš složité, nebot lidová moudrost správně praví,
že co si kdo uvaří, to si taky sní, případně i vyžere...
Komentář 14369
Tak hranice svobody je dana plotem, vida. To uz chybi snad jen ty fotony (ci co to puvodne bylo).
Komentář 14371
Komentář 14372
Komentář 14373
Komentář 14376
Komentář 14377
Komentář 14378
A co znam silnejsi psy, budou nadseni a v tom soulozeni fklidu za lidi zaskoci.
Komentář 14381
Komentář 14379
- Dodávám – asi to všichni zde přítomní vědí – že tato často používaná sentence vůbec nic neříká. Říká vlastně, že entita A končí tam, kde začíná entita B. Čili jinými slovy, že entita A není entita B.
Ta sentence dejme tomu postuluje existenci osobní svobody všech lidí (i když ani to není jasné), ale o rozsahu té svobody neříká vůbec nic. Je zajímavé a bohužel pro dnešní dobu příznačné, že tak bezobsažný výrok je tak populární.
Připomíná mi to (a mnoho dalších populárních principů a argumentů) film "Absurdistán", kde zalévali pole sodovkou a vysvětlovali to tím, že "obsahuje elektrolyty".
Komentář 14380
Nicméně trváte-li již na tom, pak si troufám tvrdit, že Vaše analýza je špatná a přehlížíte to nejpodstatnější. Neboť tvrzení „entita A končí tam, kde začíná entita B“* přináší jednu velmi podstatnou informaci — totiž to, že obě entity mají společnou hranici; že mezi nimi není spousta „volného místa“.
Po zpětném překladu do svobod to znamená — a to je zde velmi důležité a je vlastním smyslem onoho aforismu —, že svobodu jednoho nelze omezovat nijak jinak, než svobodou ostatních. Chování, jež ničí svobodu nenaruší, nesmí být nijak omezováno (a je-li, pak je něco sakra špatně).
___
* Mimochodem, když už to tedy chcete rozebírat, pak to rozhodně není „jinými slovy, že entita A není entita B“, na to jste, prosím pěkně, přišel jak? Ono výše uvedené tvrzení („končí-kde-začíná“) nejvýše snad implikuje toto („není“), a i to je sporné. Opačná implikace ale neplatí v žádném případě, což snad lze nahlédnout zcela triviálně.
Komentář 14382
- svoboda neni bezbreha, absolutni,
- kazde rozsireni svobod jednoho ubira svobodu jinemu.
Komentář 14385
To druhé platí pouze v tom světě, v němž skutečně svobody jednoho jsou omezeny pouze svobodami druhého a nikoli nějakými nesmyslnými státními limity. Tedy nikoli v reálném světě, v němž žijeme.
Komentář 14386
Mluvi-li se o spolecne hranici svobod jedincu, prostor pro statni zvuli nikde nevidim. Ta bud celkove zmensuje hraci desku, nebo vytvari mezihranicni pasma. Coz mi tedy jako primarni myslenka z tohoto aforismu prilis necni.
(Co ovsem fskutecnosti chtel basnik rici, to samozrejme sud buch.)
Komentář 14398
- Stát se skládá z jedinců. Jednají sice ve státním zájmu, čili se zdá, že ne ve svém, ale jednají taky ve svém zájmu: mají z toho zisk, jinak by to nedělali.
Čili svoboda státu je součást hrací desky.
Komentář 14401
Komentář 14402
- To jsem už napsal: Je to svoboda představitelů státu, resp. ta část svobody představitele státu, kterou by neměl, kdyby jím nebyl.
K nedorozumění přispívá to, že celou diskuzi označujeme "svobodou" to, co je ve skutečnosti "právo". V souladu s tím vadným aforismem: "Svoboda jednoho končí atd.". Správně by to mělo být: "Právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého". Čili ve skutečnosti je řeč o právech jednotlivců a státu, jen tomu – v souladu s aforismem – říkáme svoboda.
2) Rozhodne ale prilis nesouvisi s vzajemnosti svobod jednotlivcu, tudiz ani s diskutovanym aforismem.
- S vzájemností svobod jednotlivců to souvisí, protože stát je složen z jednotlivců, jak už jsem napsal.
Komentář 14406
I zde mi souvislost unika, prestoze Vasi opakovane skladbw statu rozumim. Dle teto logiky stat take dycha a ma jednou za dva mesice menzes.
Komentář 14413
- No, napsal jsem to. Laskavě se podívejte o post výše:
Stát se skládá z jedinců. Jednají sice ve státním zájmu, čili se zdá, že ne ve svém, ale jednají taky ve svém zájmu: mají z toho zisk, jinak by to nedělali.
Čili svoboda státu je součást hrací desky.
2) a je to pro mne predstava natolik absurdni, ze s ni pracovat nedokazu a silne pochybuji, ze by kdy kde takto byla pojimana. Je snad svobodou mesta soucet svobod konselu?
- 1. Jak jsem napsal, hovoříme sice o "svobodě", ale měli bychom správně říkat "práva". 2. A ano: Práva města = součet práv jeho představitelů, např. konšelů. Jak jinak?
3) I zde mi souvislost unika, prestoze Vasi opakovane skladbw statu rozumim. Dle teto logiky stat take dycha a ma jednou za dva mesice menzes.
- Z výroku "Stát je složen z jednotlivců" má plynout, že stát dýchá a má menzes? Vy se překonáváte…
Komentář 14414
Hovorime-li o svobode, neni zadny duvod rikat ji pravo. I tak by mesto melo stezi 12 prav na vzdelani a lidskou dustojnost. O svobodach nemluve.
Jebnuty, ze ano? Akorat ze Vam k te Vasi logice vzdycky napred musim pristrkovat cumak...
Komentář 14415
- 1. Ale v tom aforismu se nehovoří o svobodě, ale o právu. Jinak nedává smysl. Stačí si tam doplnit třeba svobodu slova: Svoboda slova jednoho končí tam, kde začíná svoboda slova druhého… To přece nedává smysl.
2. Město nemá žádná práva, ale představitelé města mají práva. A taková, která by neměli, kdyby představiteli města nebyli.
Komentář 14416
A jsme doma. Ano, mesto nema zadna prava, jez by souvisela s jeho predstaviteli. Stejne tak svobody. Stejne tak stat.
Priste ty internety trochu setrete.
Komentář 14418
- Kdyby "právo slova" existovalo, asi by to smysl dávalo. Co to je "právo slova"? To jste si teď vymyslel. Práva jednoho končí tam, kde začínají práva druhého. To dává smysl, byť je to poněkud bezobsažné, a to se chce tím aforismem říct. Se svobodou to smysl nedává, a to proto, že práva jedinců jsou v rozporu, ne jejich svobody.
V aforismu se hovoří o svobodě, ale myslí se tím práva. To tak je, že lidé si pletou pojmy.
2) A jsme doma. Ano, mesto nema zadna prava, jez by souvisela s jeho predstaviteli. Stejne tak svobody. Stejne tak stat.
- Ne. Organizace "město" má práva, které = součtu práv jeho představitelů. Je to jako s firmami: taky říkáme, že Google má práva, což znamená, že představitelé googlu mají práva. Stejně tak "stát má práva" = představitelé státu mají práva.
Komentář 14421
co je právo,
to nevím, leda tak právo zemřít,
ale svoboda, svoboda je tohle :
https://www.youtube.com/watch?v=4WIOkYrir04
Komentář 14422
Komentář 14423
podle mne by musel říci, že je bůh, nikoliv že se cítí jako bůh,
ale, podle vás je rozdíl mezi svobodu a volností v čem ???
Komentář 14425
Lidé to sice dost pletou, ale taky dost rozlišují: třeba říká se "volný jako pták" ne "svobodný jako pták".
Nebo když otroci z jihu USA utíkali na sever "za svobodou", tak taky tu svobodu měli získat až v Unii, a ne hned pár kilometrů za plantáží.
Komentář 14431
díky za vysvětlení,
to v duchovnu je svoboda nepřítomností omezení fyzického a psychického
a to až tak, že si uvědomíte sounáležitost či jednotu s vesmírem či bohem
a rozpustíte všechny připoutanosti (karmu)
Pojem volnost se zde moc nepoužívá,
i když by šel použít pro nižšší stav poznání či uvědomění...
Komentář 14435
Ale v tom není problém. Nejde o výrazy, ale o pojmy. Když máte správně utvořené pojmy, můžete deseti entitám říkat abc a z kontextu bude jasné, o čem je řeč. Smyslem rozlišování pojmů je uvědomit si existenci entit, ne jim přiřadit názvy – to je podružné.
Komentář 14436
takže vás pak ovládají jak otrokář otroka
a činí vás nesvobodnými,
takže myslím že ten pojem svobody tam není až tak nadnesený,
vždyt právě díky nim pak vzniká ta státní nesvoboda...
Komentář 14437
2. Kromě toho, že se jedná o metaforu či jinou jazykovou hru, tak mnoho náboženství to tak vlastně nevidí, resp. vyjadřuje jinými výrazy. Třeba biblické křesťanství se svobodou neoperuje; cílem je tuším "skutečná radost". To samé chasidismus (doporučuju tento dokument: https://www.youtube.com/watch?v=rwPCQqU4JRs)
V buddhismu se se svobodou operuje dost, ale nedal bych ruku do ohně za to, že to není artefakt překladu. Koneckonců buddhismus vstoupil do křesťanské kultury, kde se operovalo stále s "otroctvím hříchu" atd., takže jak jinak to přeložit, než použít místí náboženské pojmy.
A je otázka, kdy se se svobodou začalo operovat v křesťanství. Mám pocit, že v bibli toho moc není. A nabízí se, že za tím je ten trik: získáš svobodu, když se Bohu (to jest klerikům) podrobíš.
V psychiatrii se se svobodou operuje úplně stejně jako v křesťanství: Duševní nemoc jedince zotročuje; léčba ho osvobodí…
Psychiatrie vznikla v křesťanské kultuře a je to takové křesťanství 2.0; to je právě ten důvod, proč mám podezření, že i v křesťanství se jednalo o stejný trik, tj. že to ani není původní, tj. že to ani není v buddhismu.
3. Souvislost se státní nesvobodou tam nevidím: za tím je mocichtivost a demagogie na jedné straně a absence moci a neschopnost demagogii prokouknout na straně druhé.
Komentář 14442
.....................................................................................................................
Myslím,
že se nejedná o dvě protikladné věci, ale pouze o jednu jedinou věc,
jenž se pak projevuje těmito dvěma způsoby,
tedy že jde o pouhopouhý pud sebezáchovy, tedy o vůli či touhu žít,
a z něj pramenící strach ze smrti a nemoci a stáří,
tedy že jde o potřebu JISTOTY...
Proto jedni zotročují a druzí se nechávají zotročit,
je to taková osvědčená jistota smečky....
PS.
A pak se to vokecává a zdůvodnuje atd.
A to jak v politice, tak stejně v duchovnu či náboženství,
i ona vznešená touha po poznání vychází právě z tohoto, nebot pravda je také jistota
atd.
Komentář 14443
..............................................................
Tak to nevím,
já jsem se nikdy o nějaké přesné překlady textů příliš nezajímal,
ale vím že se o něco podobného snažili třeba Jehovisti a snažili se přesně přeložit bibli,
mně docela stačí že je to přeloženě volně tak jako se třeba překládá poezie,
tedy že to není slovo od slova,
ale je zachován směr a myšlenka...
Komentář 14424
Jestli tim rozporem myslite stret, je situace u prav a svobod nerozlisitelna.
V aforismu se hovoří o svobodě, ale myslí se tím svoboda. To tak je, že si pletete pojmy.
At se nam to tedy neplete, hodte mi sem please ty predstavitele statu a par statnich svobod (pro mne za mne, rikejte jim treba bembloudi), ja si to na ne zkusim rozpocitat a aplikovat do dotycneho aforismu a na hraci desku. Chtit definovat rozdil mezi pravem a svobodou by uz, predpokladam, bylo prilis odvazne.
Komentář 14434
- 1. Ale ty dvě práva přece nejsou v rozporu. Správně to má být takhle: Vaše právo jednat podle své vůle končí tam, kde začíná mé právo na spravedlivý soud.
2. V předešlém postu jsem napsal práva jedinců jsou v rozporu, ne jejich svobody. Opravuju: Nároky jedinců jsou v rozporu, ne jejich svobody.
A práva by v rozporu být neměla, protože určují, které nároky jsou dobré, a které ne. Samozřejmě, mohla by být v rozporu ve špatném normativním systému.
2) Jestli tim rozporem myslite stret, je situace u prav a svobod nerozlisitelna.
- Rozpor je v nárocích, ne v právech. Práva dělí nároky na oprávněné a neoprávněné; tam by žádný střet být neměl, viz výše. U svobod žádný střet není. Když máte svobodu podnikání, tak to je pro všechny. Kde je tam střet? Když chcete prodávat dřevo a jdete ho těžit do cizího lesa bez dovolení, střet tam je: Vy si nárokujete dřevo, vlastník si nárokuje les, a právo je na straně vlastníka.
3) V aforismu se hovoří o svobodě, ale myslí se tím svoboda. To tak je, že si pletete pojmy.
- A argument? Bude? Už jsem vysvětlil, že se tím myslí práva. Moje svoboda podnikání (tj. že můžu něco prodávat a nikdo mi v tom nesmí bránit) končí tam, kde začíná Vaše svoboda podnikání (tj. že můžete něco prodávat a nikdo Vám v tom nesmí bránit)… Vidíte, že to nedává smysl.
4) At se nam to tedy neplete, hodte mi sem please ty predstavitele statu a par statnich svobod (pro mne za mne, rikejte jim treba bembloudi)
- Vláda má pravomoc vybírat a alokovat daně. Psychiatři mají pravomoc svévolně zavírat na neurčitou dobu a násilně léčit dospělé svéprávné osoby, které nespáchaly trestněprávní delikt.
Tohle: Stát rozhoduje, jak máme vzdělávat své děti, jaké zboží či služby smíme nakupovat a prodávat, koho nemůžeme zaměstnat, komu a proč naopak nesmíme zaměstnání odepřít, za jakých podmínek mají lidé pracovat, co nemohou veřejně říkat, jak si platit lékařkou péči, jaké látky můžeme vpravovat do našich těl, od kolika let smíme mít sex, čím můžeme topit, jezdit, za jakých podmínek řídit či přepravovat ostatní, které zbraně vlastnit a nosit, jak postavit svůj vlastní dům, která domácí zvířata nesmíme chovat. taky není nic jiného než práva některých představitelů státu.
5) Chtit definovat rozdil mezi pravem a svobodou by uz, predpokladam, bylo prilis odvazne.
- 1. Základní pojem je "legitimní nárok" – v daném normativním systému.
2. Tyto nároky se dělí na svobody a práva. V tomto smyslu je svoboda "legitimní nárok na to, že nikdo nesmí bránit vaší vůli". Právo je "legitimní nárok na to, že se někdo musí podvolit vaší vůli".
3. Svoboda má ještě jiný, mnohem důležitější význam, který se týká rozdílu mezi otrokem a svobodným občanem. V tomto smyslu je svoboda metaprávo, "právo na právo".
Komentář 14438
Dobre a zle naroky. Urcene pravem. A jsou v rozporu. Uff... No nic, asi bude stejne hur.
Rikate, ze u prav a naroku neni zadny stret, zatimco u svobod zadny stret neni? Nu, to se pak jiste rozlisi snadno. Deli-li se neco dle opravnenosti, pak prave ta prava.
Presne stejne jsem Vam vysvetlil, ze se tim mysli svoboda. Jeste si mozna musime vysvetlit, co se(!) mysli onim "se".
Dobra, stat se tedy sklada z vlady a psychiatru, svobody statu jsou souctem jejich svobod, prava prav. A "tohle: ..." jsou tedy ve Vasi nove kategorisaci naroky, prava, nebo svobody statu? Nebot specialne v pripade prav bych byl zvedav na opravnenost prislusnych naroku.
Nerikal jsem to uz na zacatku? Cely tenhle muj predchozi text je zcela zbytecny.
Pravo deli naroky na opravnene a neopravnene. Naroky se deli na svobody a prava. Svoboda je pravo na pravo.
Dik, nemam jeste zcela jasno v detailech, ale jeste par kruhu v obili a Hlav XXII a smirim se s tim.
Komentář 14439
- Opravil jsem "práva jsou v rozporu" na "nároky jsou v rozporu". Což je logické: Kdyby si nikdo nikdy nenárokoval něco, co si nárokuje někdo jiný, právo by nebylo potřeba.
2) Rikate, ze u prav a naroku neni zadny stret, zatimco u svobod zadny stret neni? Nu, to se pak jiste rozlisi snadno. Deli-li se neco dle opravnenosti, pak prave ta prava.
- Dle oprávněnosti se dělí nároky. Práva dělí nároky na oprávněné a neoprávněné.
3) Presne stejne jsem Vam vysvetlil, ze se tim mysli svoboda. Jeste si mozna musime vysvetlit, co se(!) mysli onim "se".
- A argument? Bude? Už jsem vysvětlil, že se tím myslí práva. Moje svoboda podnikání (tj. že můžu něco prodávat a nikdo mi v tom nesmí bránit) končí tam, kde začíná Vaše svoboda podnikání (tj. že můžete něco prodávat a nikdo Vám v tom nesmí bránit)… Vidíte, že to nedává smysl.
Odpovězte laskavě na tohle. Dupání podpatkem není argument.
4) Dobra, stat se tedy sklada z vlady a psychiatru, svobody statu jsou souctem jejich svobod, prava prav. A "tohle: ..." jsou tedy ve Vasi nove kategorisaci naroky, prava, nebo svobody statu? Nebot specialne v pripade prav bych byl zvedav na opravnenost prislusnych naroku.
- Jsou to práva, jak jsem už napsal. A není žádná nová kategorizace.
5) Nerikal jsem to uz na zacatku? Cely tenhle muj predchozi text je zcela zbytecny.
Pravo deli naroky na opravnene a neopravnene. Naroky se deli na svobody a prava. Svoboda je pravo na pravo.
Dik, nemam jeste zcela jasno v detailech, ale jeste par kruhu v obili a Hlav XXII a smirim se s tim.
- Ano, jen 1. LEGITIMNÍ nároky se dělí na svobody a práva 2. DALŠÍ význam výrazu svoboda je právo na právo.
Komentář 14440
Presne stejne se dle opravnenosti deli prava.
Vase pravo na spravedlivy soud konci tam, kde zacina moje. Vidíte, že to nedává smysl.
Zatim jste zcela bez zabran dohopsal ze svobod pres prava na naroky. Tak abych vedel, kde zrovna aktualne jsme. Dobra, nez pujdu blejt, jeste jednou se ujistim: skutecne tvrdite, ze stat ma OPRAVNENY(!) LEGITIMNI(!) narok na (a vezmu hned to prvni) vzdelavani mych deti?
A tak.
Pravo deli naroky na opravnene a neopravnene.
Opravnene naroky se deli na svobody a prava.
Dalsi vyznam svobody je pravo na opravneny narok.
Prava si udelujeme sami, tak nejak jakoby svobodne.
Lepsi se to. Tak mi tam k tomu predchozimu, prosim, prihodte jeste slepici s vejcem, Mobiovu pasku a jeden alpicyryn. Jinak snad uz jen kavicku...
Komentář 14444
Komentář 14466
(I kdyz Vas spis jenom zmatlo, ze ja davam mezery zaludne az za interpunkci. :))
(Jinak dik, ze jste mi vyplasil Szasziana, kdyz uz jsem ho mel tak hezky rozdelanyho. :))
Komentář 14467
- 1. „Práva jsou v rozporu“ jsem v následujícím postu opravil na „nároky jsou v rozporu“. Žádný „základní termín“ jsem tedy nezměnil. Na opravení nelogičnosti by nemělo být nic frustrujícího: Vlastnická práva libovolných dvou osob by přece neměla být v rozporu, nebo snad ano?
2. Patří tam „právo“, jak jsem ukázal. A se zavedením „nároku“ to nesouvisí: klidně si myslete, že ve střetu nejsou nároky ale práva; nic to nemění na tom, že svobody ve střetu nejsou nikdy.
Tímto považuju bod 1 za uzavřený, tím spíš, že zde nepolemizujete s ničím, co tvrdím, jen mi vytýkáte cosi vymyšleného.
2) Presne stejne se dle opravnenosti deli prava.
- Nárok je buď oprávněný, nebo neoprávněný, neexistuje ale „neoprávněné právo“.[/b] Výraz „oprávněné právo“ je pleonasmus. Čili práva se dle oprávněnosti nedělí, protože výrazy „oprávněné/neoprávněné právo“ jsou nesmyslné, nic existujícího neoznačují. Tímto považuju bod 2 za uzavřený.
3) [i]Vase pravo na spravedlivy soud konci tam, kde zacina moje. Vidíte, že to nedává smysl.
- 1. Ale všechny nároky nejsou ve střetu: V jakém smyslu je Váš nárok na dům v Paříži ve střetu s mým nárokem na dům v Praze? Některé nároky, ale ve střetu jsou. Proto máme práva.
2. Tuto větu už jsem pár postů výše opravil: Správně to má být takhle: Vaše právo jednat podle své vůle končí tam, kde začíná mé právo na spravedlivý soud. Což smysl dává.
3. Když obhajujete, že se v aforismu hovoří o svobodě, měl byste uvést příklad se svobodou, který dává smysl, nikoliv příklad s právem, který smysl nedává.
4) Zatim jste zcela bez zabran dohopsal ze svobod pres prava na naroky. Tak abych vedel, kde zrovna aktualne jsme. Dobra, nez pujdu blejt, jeste jednou se ujistim: skutecne tvrdite, ze stat ma OPRAVNENY(!) LEGITIMNI(!) narok na (a vezmu hned to prvni) vzdelavani mych deti?
- 1. Z pojmu „legitimní nárok“ se odvozuje pojem „právo“ i „svoboda“ (v 1. významu). To tak je, že se složité pojmy vysvětlují jednoduššími.
2. V normativním systému, kterým je platný právní řád ČR, má stát oprávněný nárok = právo vzdělávat vaše děti.
5) A tak.
Pravo deli naroky na opravnene a neopravnene.
Opravnene naroky se deli na svobody a prava.
Dalsi vyznam svobody je pravo na opravneny narok.
Prava si udelujeme sami, tak nejak jakoby svobodne.
- Chtěl jsem napsat, že tohle je i na Vás příliš násilné, ale pak mě něco zastavilo…
Slovo „právo“ má dva významy: subjektivní právo (right) a objektivní právo (law).
Takže je to takto:
Pravo (law) deli naroky na opravnene a neopravnene.
Opravnene naroky se deli na svobody a prava (rights).
Dalsi vyznam svobody je pravo (right) na opravneny narok (nikoliv, na právo ve smyslu law)
Už je to jasné?
Jinak, kdyby v aforismu byla řeč o svobodě a ne o právech, jednalo by se o svobodu v 1. významu; svobodu v 2. významu tedy vůbec není třeba řešit, uvedl jsem to jen pro pořádek.
Komentář 14468
.............................................................................................................
Žádné takové právo neexistuje,
nebot neexistuje žádné právo,
právo je jen představa v duté hlavě,
jenž slouží k podporovnání či zdůvodnování jiných představ či záměrů,
které mohou být zcela libovolné,
od vzdělávání dětí, přes vraždy tyranů až po holokaust
Právo má vždy a leda silnější pes,
slabší pes má leda tak právo držet hubu a krok,
případně stáhnout vocas mezi nohy a mazat pryč,
což bych už nenazýval právem, ale zdravým rozumem...
Komentář 14472
2. Co se týče toho silnějšího psa: je iks normativních systémů, třeba šachy, hokej… Když v hokeji hráč fauluje a soupeři vznikne právo na přesilovku, v jakém smyslu tam platí pravidlo silnějšího psa? Účastníci, tím že začali hrát, se zavázali dodržovat normy. Nebo je silnější pes ten, kdo normativní systém prosadil? Nikdo takový ale není, takové systémy vznikají jednáním celé společnosti. Čili normativní systém musí nakonec většině účastníků vyhovovat (v tom smyslu, že je pro ně lepší jej neporušovat než se ho snažit změnit): kdyby pravidla hokeje většině lidí nevyhovovala, prostě by se na něj přestali dívat, hrát ho.
Čili tím "silnějším psem" jsou všichni, pro které je lepší normativní systém dodržovat, než proti němu bojovat.
Komentář 14474
........................
Nu ano,
a moje máma mě na rozdíl od Forrestrovy mámy říkala :
Kdyby všichni skákali z voken, tak ty budeš taky ???
Prostě
je to jen představa, který se věří jako by to existovalo a byla to pravda...
PS.
Když někdo věří představě, že je Napoleon, tak ho zavřem do blázince,
ale když někdo věří všeobecně uznávaným představám, tak pak je to vážený právník..
Komentář 14477
Peníze mají hodnotu, protože si všichni myslí, že mají hodnotu, a zacházejí s nimi, jako by ji měli.
Já jen říkám, že ty mentální obsahy, jsou pravda, v tom smyslu, že ti lidé je skutečně mají.
Lze samozřejmě tvrdit, že by lidi ty mentální obsahy neměli mít: neměli by si myslet, že Zeman je prezident; neměli by si myslet, že peníze mají hodnotu; a neměli by dodržovat normativní systém.
Ale ti lidi to dělají proto, že je to pro ně výhodné. Protože vědí, že když to nebudou dělat, budou tratit.
Je jistě možné se od toho všeho odpoutat, ale proč to dělat, když to není výhodné?
Navíc: odpoutat se od normativního systému, to snad neudělá důsledně ani buddhista. Nebo buddhista bude krást a vraždit, protože "není spoutaný"? Vy se vyjadřujete, jako že to máte všechno promyšlené. Ale co morálka? To je taky normativní systém, byť si ho osoba vytváří sama. A je taky arbitrární? Taky "představa, který se věří jako by to existovalo a byla to pravda…"?
Když jsem přesvědčen, že něco je správné, mám dělat opak, abych "nebyl spoutaný", resp. "abych nevěřil všeobecně uznávaným představám"?
A jaký je rozdíl mezi touto motivací – nakonec taky "zištnou" – a obyčejnou konformitou: dívám se kolem sebe a dělám to, co ostatní. Za obojím je zisk. Chci tím říct: Lze se skutečně odpoutat? Jak se můžete odpoutat sám od sebe? Od svého vlastního normativního systému?
Komentář 14485
........................................................................................................
Lze,
ale je to velmi těžké a proto i velmi vzácné
Navíc: odpoutat se od normativního systému, to snad neudělá důsledně ani buddhista. Nebo buddhista bude krást a vraždit, protože "není spoutaný"? Vy se vyjadřujete, jako že to máte všechno promyšlené. Ale co morálka? To je taky normativní systém, byť si ho osoba vytváří sama. A je taky arbitrární? Taky "představa, který se věří jako by to existovalo a byla to pravda…"?
.................................................................................................................
Morálka je také systém, který si vytváří osoba sama,
či spíše tu morálku přejímá,
a ta morálka je pak přejímána - ovšem jako pouhá představa -
od těch, kteří pak realizovali tu svobodu...
Problém je ovšem v tom, že nelze vysvětlit jak funguje svobodný člověk,
protože funguje bez představ,
je to jako bych vám měl vysvětlit jaká je chut cukru,
nikdy to nebudete vědět, dokud ten cukr neokusíte,
a když to okusíte, tak stejně nebudete moci popsat těm, co neznají cukr,
co je to cukr,
jen velmi přibližně jim to popíšete co to je ten cukr a jak chutná...
Prostě to nelze popsat,
pokud to uděláte, jako to mnozí dělají, bude z toho hromada nesprávných představ
a morálka...
Komentář 14476
V tom hokeji je to snad zrejme zcela, ne? Slabsi nejenze nesukal, ale dokonce byl osukan sam. Tipnete si, ktery je ktery. Vysledek nasledneho suku popiskoveho, jehoz se ucastnil uz i pes nejsilnejsi v pruhovanem pyjama, jste zminil.
Neporusovat? Proc? Proc ne "lepsi jej porusovat"?
A proc "prestat hrat", kdyz lze "na ne srat"? (Na pravidla, ofkoz; to kvuli rymu.)
Prave jste odhalil tzv. demokracii.
Komentář 14479
...................................................
HAMLET: Být nebo nebýt – to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát – a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát – spát, možná snít – a právě v tom je zrada. Až ztichne vřava pozemského bytí, ve spánku smrti můžeme mít sny – to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život. Neboť kdo vydržel by kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku, nadutost úřadů a ústrky, co slušnost věčně sklízí od lumpů, když pouhá dýka srovnala by účty, a byl by klid? Kdo chtěl by nést to břímě, úpět a plahočit se životem, nemít strach z toho, co je za smrtí, z neznámé krajiny, z níž poutníci se nevracejí. To nám láme vůli – snášíme radši hrůzy, které známe, než abychom šli vstříc těm neznámým. Tak svědomí z nás dělá zbabělce a zdravá barva rozhodného činu se roznemůže zbledlou meditací, záměry velké významem a vahou se odvracejí z vytčeného směru a neuzrají v čin.
Komentář 14487
Prosvetlilo okoli.
Komentář 14482
- Opět nerozlišujete právo ve smyslu right a ve smyslu law. Předpokládám, že schválně, protože tohle jedničkářky z gymnázia vědí. Přesto ale:
Právo je pojem, který se na rozdíl od angličtiny používá ve dvojím pojetí:
1. v objektivním smyslu (anglicky law) je to druh normativního systému – soubor právních norem, tj. příkazů, zákazů a dovolení (obecně pravidel), jimiž právotvorné společenství upravuje přípustné jednání a vzájemné vztahy svých členů a
2. v subjektivním smyslu (anglicky right) je to oprávnění osoby nějak se chovat, více vizte v článku oprávnění.
zde: https://iuridictum.pecina.cz/w/Pr%C3%A1vo
2. Dál tomu nerozumím, takže se ptám: Kdo je v hokeji (v normativním systému hokejová pravidla) nejsilnější pes?
Komentář 14486
Takze VY tam jebnete "pravo" as is a cajk, nacez JA zopakuju "pravo" a nerozlisuju?
Neni uz na Vas zase moc hodin?
Ten, kdo mrda. A co si predstavujete pod takym terminom "hokej"?
Komentář 14469
Svoboda/pravo/naroky zcela libovolne, jak se to zrovna lip hodi, pri pokusu o definici si poslapete vlastni zada. Stret a rozpor jsou synonyma, tvrzeni si vyvracite vlastni citaci hned o radek niz, zcela shodna veta je u Vas dukazem, zatimco ode mne je vyzadujete.
A to jsem jen letmo proskocil tak desetinu debaty a bral jen ty obecnejsi hruzy. Pokus o druhe cteni perel typu svoboda statu je souctem svobod vlady a psychiatru by totiz zcela jiste zanechal nasledky uz trvale.
---
Ano. Prvnich 45st a pitomost stejna, pokud ne vetsi.
Ne (a pitomost stejna). Narok je vyhradne dusledkem prava.
Tady se Vam podarilo nablejt asi nejvic.
Ano, nektere jsou, jine ne, tady svym objevem bodujete. A kurwa co? Ten zaverecny presne opacny exkrement jen doklada Vas totalni chaos: hovno, prave zakony vytvari naroky se vsemi prip. dusledky.
Vtipne se pozastavujete nad vlastni nesmyslnou konstrukci. Kterou jste v ramci oblibeneho twistu nasledne jeste poprznil z X1 ku X2 na X1 ku Y2 - to bych bodove ohodnotil skoro na pravy uhel. Dle OnklGuglTans: vase svoboda konci u meho prava. Sukces.
Wtf, jaky proboha priklad? Jako ze svoboda Petra konci u svobody Pavla? Tak ho mate - ja si zatim skocim vomejt prirozeni vlazno vodo.
Ano, normalne se takto veci vysvetluji. Ale ja Vasi snahu o zauzleni a rozblemtani chapu. Co uz ted jineho, ze. Za to naivni tapani mezi legitimitou a legalitou Vam dam tak 30st.
No budiz, tady se aspon snazite (pak ovsem nevim, nevim, zda tady to celem vzad dotocite) a dokonce to zni relativne rozumne, wiki holt je mocna carodejka. Nicmene:
Pravo (a to zcela obecne, tak jak o nem debatujeme) neni nic jineho nez pravidlo ci zasada, jakysi predpis, uzus, farplan. Law naroky nedeli, to je naopak vytvari. Narok nemuze byt neopravneny (a to doslovne), neb je prave pravem DANY. Je-li u naroku jiny zadrhel, i pak je chyba v onech pravech k nemu vedoucich.
Svoboda nema s pravy a naroky fakticky nic spolecneho - krom te nebetycne drzosti, s niz law tu a tam bezostysne deklaruje, ze Vas o nejakou odnoz svobody neokrade hned a do posledni mrte. Ale ZADNE pravo Vam nemuze svobodu davat - tu mate. A definitivne je ohranicena pouze a presne svobodou druhych, at se trochu vratime k puvodnimu pudlovi.
Rights jsou obecne zcela totez, co svoboda. Z hlediska law tim padem pouze jakousi podmnozinou naroku, ci jinymi slovy vyberem z kladne casti prav. tedy zcela zbytecny konstrukt, resp. jen jiny nazev pro naroky, a to vc. tech zapornych, tedy povinnosti a restrikci.
V aforismu JE rec o svobode a JEDNA se o svobodu#1 (tedy snad - definoval jste ji kdesi pradavno, a to znacne nesmyslne jako jakysi narok).
Uvest pro poradek cosi, co sice sam povazujete za irelevantni, ale zato to vyvola absolutni bordel, je akosi... no nic.
Komentář 14470
Komentář 14471
Ostatně už s tím pomalu končím – končívám s tím v situaci, kdy Pézet začne ignorovat mé argumenty a reaguje na něco úplně jiného.
Čili z mé strany se jedná pouze o intelektuální cvičení; rozhodně tím nezamýšlím porazit stát.
Komentář 14473
Komentář 14475
Komentář 14481
Komentář 14480
Komentář 14478
Hezky jste to tentokrat napsal, ostre lokty tedy tentokrat netasim. Temer jako z meho brku, jen osoby bych asi prohodil.
Komentář 14483
Komentář 14570
1) Narok je vyhradne dusledkem prava.
- Pak jak to, že existují neoprávněné nároky? Když dva lidé chtějí tu samou věc, o co se jedná, když ne o střet nároků? O dva nároky, z nichž alespoň jeden nutně musí být neoprávněný?
2) Wtf, jaky proboha priklad? Jako ze svoboda Petra konci u svobody Pavla? Tak ho mate - ja si zatim skocim vomejt prirozeni vlazno vodo.
- Ale JAKÁ svoboda? Uveďte příklad s definovanou svobodou, kde svoboda jednoho končí u svobody druhého. Jako jsem já uvedl s právy: Vaše právo jednat podle své vůle končí tam, kde začíná mé právo na spravedlivý soud. Já totiž přece celou dobu tvrdím, že takový příklad nenajdete.
3) Pravo (a to zcela obecne, tak jak o nem debatujeme) neni nic jineho nez pravidlo ci zasada, jakysi predpis, uzus, farplan. Law naroky nedeli, to je naopak vytvari.
- Čili ve společnosti bez law by si nikdo nic nenárokoval?
4) Narok nemuze byt neopravneny (a to doslovne), neb je prave pravem DANY. Je-li u naroku jiny zadrhel, i pak je chyba v onech pravech k nemu vedoucich.
- Zde si odporujete: Nejdřív „nárok nemůže být neoprávněný“, pak „je-li v nároku jiný zádrhel, pak je chyba v právech“. Co myslíte tím „jiný zádrhel“? Co to je, když ne neoprávněnost?
5) Svoboda nema s pravy a naroky fakticky nic spolecneho
- Uveďte prosím, co myslíte tou svobodou. Nedává mi smysl, že by si otrok nemohl svobodu nárokovat. Že by nemohl tvrdit, že má právo na svobodu, protože je lidská bytost.
6) Ale ZADNE pravo Vam nemuze svobodu davat - tu mate.
- V jakém smyslu měli černoši na jihu USA před občanskou válkou svobodu?
7) Rights jsou obecne zcela totez, co svoboda. Z hlediska law tim padem pouze jakousi podmnozinou naroku, ci jinymi slovy vyberem z kladne casti prav. tedy zcela zbytecny konstrukt, resp. jen jiny nazev pro naroky, a to vc. tech zapornych, tedy povinnosti a restrikci.
- Zde si odporujete: Říkáte 1. že nárok je daný právem (Narok nemuze byt neopravneny (a to doslovne), neb je prave pravem DANY.) 2. že rights jsou podmnožina nároků ( Rights jsou … Z hlediska law tim padem pouze jakousi podmnozinou naroku 3. že rights = svoboda (Rights jsou obecne zcela totez, co svoboda.) 4. že svoboda není dána právem (Ale ZADNE pravo Vam nemuze svobodu davat - tu mate.)
Čili: právo ›› stanovuje nároky ›› podmnožina nároků jsou rights ›› rights = svoboda
a současně: svoboda s právem nesouvisí.
To je přece jasný spor.
8. Použijte laskavě číslování, Váš poslední post byl extrémně nepřehledný.
Komentář 14617
Ta svoboda. Jako vek, stesti, rosny bod.
Vyjimecne presne tak.
Je-li neni je, ale jestlize je. Cokoli, co hodlate zadrhelem zvati.
Moznost zit dle vl. vule bez omezovani. Ma-li otrok pravo, muze narokovat. Ma-LI.
V tom smyslu, jak si ji nechali omezit.
Ne. Prehlizite to nejdulezitejsi: z hlediska zakona. Ten se snazi ona prava (a stejne tak svobodu) prirknout (a tim padem je ucinit narokem), coz je u obeho stejny nonsens (alias Vase "nesouvisi"). Ovsem ona prava jsou v pojeti zakona jakasi chora mixtura hovezin, oproti svobodam jeste vyrazne chorejsi.
(Coz bohuzel nic nemeni na tom, ze cely ten muj odstavec je celkem nechutny zprasek, od pulky nesouvisejici, neprepsany a zapomenuty, za coz se Vam vsechny me alkoholismy a jine infarkty omlouvaji.)
Ee. Kazdy naznak cislovani u Vas vzapeti exploduje na libovolny pocet libovolne kypicich nesouvislych rad libovolnych cislic v libovolnem poradi i formatu. Coz casto prekonava i onen povestny drat do oka, kteryzto zazitek si dobrovolne znovu vskutku hodlat neprivodim.
Komentář 14620
0. Ee. Kazdy naznak cislovani u Vas vzapeti exploduje na libovolny pocet libovolne kypicich nesouvislych rad libovolnych cislic v libovolnem poradi i formatu. Coz casto prekonava i onen povestny drat do oka, kteryzto zazitek si dobrovolne znovu vskutku hodlat neprivodim.
- 1. Zřejmě ne; aspoň to slyším poprvé. 2. I pokud bych to dělal, nevím, čemu by mělo Vaše nečíslování zabránit? Když nečíslujete, podle Vás to nedodržuju; ovšem teď to nemůžu dodržovat, protože to nedodržujete Vy. 3. Čili ještě jednou Vás žádám: Dodržujte číslování, protože takhle není jasné, na co odpovídáte.
1) Nechte si ty figury. Vy neco tvrdite, a jato mam zduvodnovat? Neexistuji.
- To má být k bodu 1? Čili neumíte odpovědět? Opakuju otázku: Když dva lidé chtějí tu samou věc, o co se jedná, když ne o střet nároků?
2) Ta svoboda. Jako vek, stesti, rosny bod.
- Ale z čeho má plynout, že moje končí tam, kde začíná Vaše? Já jsem uvedl příklad s právy: Vaše právo jednat podle své vůle končí tam, kde začíná mé právo na spravedlivý soud. Vy jste neuvedl žádný příklad se svobodou.
3) Vyjimecne presne tak.
- To má být k bodu 3? Každý člověk si nárokuje všechno, co chce spotřebovat. A tak by tomu bylo i ve společnosti bez law.
4) Je-li neni je, ale jestlize je. Cokoli, co hodlate zadrhelem zvati.
- První větě nerozumím a druhou se podle mě vyhýbáte odpovědi. Takže opakuju otázku: Zde si odporujete: Nejdřív „nárok nemůže být neoprávněný“, pak „je-li v nároku jiný zádrhel, pak je chyba v právech“. Co myslíte tím „jiný zádrhel“? Co to je, když ne neoprávněnost?
A ptám se VÁS, co tím myslíte; neptám se, co tím myslím já.
5) Moznost zit dle vl. vule bez omezovani. Ma-li otrok pravo, muze narokovat. Ma-LI.
- 1. To si ovšem vymýšlíte vlastní jazyk, ne-li vlastní kulturu: Toto se svobodou nemyslí a takovou „svobodu“ by v anarchokapitalismu neměl nikdo.
2. Nejprve: ZADNE pravo Vam nemuze svobodu davat - tu mate. a teď Ma-li otrok pravo, muze narokovat. Ma-LI. To je přece jasný rozpor, nebo není? Navíc několikanásobný: též s: Svoboda nema s pravy a naroky fakticky nic společného a dále otrok z definice jistá práva nemá…
Tady nerozumím Vaší pozici: Napište, jak souvisí pojem otrok s pojmy, o kterých diskutujeme.
6) V tom smyslu, jak si ji nechali omezit.
- Vy: Ale ZADNE pravo Vam nemuze svobodu davat - tu mate.
Já: V jakém smyslu měli černoši na jihu USA před občanskou válkou svobodu?
Vy: V tom smyslu, jak si ji nechali omezit.
- Pokud to chápu, tak jak jste to myslel, je to na Vás překvapivě zajímavá sofistika. Jistě je možné tvrdit, jak to děláte, že všichni mají VŠECHNY svobody, a právo je POUZE omezuje. Stejně tak můžete tvrdit, že nikdo nemá ŽÁDNÉ svobody, a právo je POUZE uděluje.
Správná odpověď je, že svoboda je právní pojem a mimo právo neexistuje. Čili svoboda, stejně jako rights, vzniká se vznikem law; předtím neexistuje.
7) Prehlizite to nejdulezitejsi: z hlediska zakona. Ten se snazi ona prava (a stejne tak svobodu) prirknout (a tim padem je ucinit narokem), coz je u obeho stejny nonsens (alias Vase "nesouvisi"). Ovsem ona prava jsou v pojeti zakona jakasi chora mixtura hovezin, oproti svobodam jeste vyrazne chorejsi.
- Čili podle Vás: Law sice stanovuje práva a svobody, ale podle Vás je to nonsens, protože svobodu vám nemůže dát právo, tu prostě máte.
Takže viz závěr bodu 6.
Komentář 14634
0.-1 Pokud tim slysim myslite ctu, pak to jen opet potvrzuje mou prastarou teorii, ze posty, na nez odpovidate, vubec nevnimate (ctete-li je vubec).
0.2 Nekonecnemu rozvoji Vasich sifrovanych kryptosekvenci, zajistujicich medle pouze dokonale zmateni textu tam, kde jste v koncich.
0.3 Posledni zoufaly pokus tedy timto cinim.
1, 1), 1. nebo 1.1 Jedna (uz jako sloveso) se o stret pozadavku.
2. Protoze lide pri provozovani zivota spolu nutne interaguji. Hranice vznika tam, kde se jejich vule stretnou - a presne sem patri i onen aforismus. Ja chci sex, Vy ne.
3. Ano, odstavce jste vicemene pochopil uz u bodu 1. Ne, nenarokuje - chce (a ne kazdy, ne vse a uz vubec ne co chce ci muze spotrebovat). A?
4. Dobra, tentokrat jeste vynecham jedovatou poznamku "pro blbe" a zkusim to - nakolik jsem schopen - trotlfest: pokud (pokud!) by VAM (nebot JA nic takoveho nekonstatuji) na libovolnem naroku pripadalo cokoli dobre ci spatne (ci zadrhelove ci bledemodre), bylo by to (samozrejme krom pripadne vlastni nesoudnosti) jen a pouze dusledkem onoho prava, jimz dany narok vznikl.
5.1 Zmatene predstavy mate Vy. Mysli a nemel, prave proto taky ankap neni zadna extra vyhra.
5.2 Pro matku moudrosti: svoboda je stav, zakon je predpis, narok jeho aplikace. Rozpor zadny a ten (Vas!) otrok nesouvisi nijak (resp. zcela stejne jako otrokar ci kdokoli jiny).
6. Ano!!! Ano, bohuzel ale jen v tom kratkem useku "všichni mají VŠECHNY svobody, a právo je POUZE omezuje" (v prijatelne zkratce, ofkoz). Opak tvrdit nemohu (ehm), nebot by z nej - stejne jako z te Vasi fascinujici absurdity v boldu - vyplyvalo, ze clovek zijici MIMO ramec prava nema svobodu ZADNOU, je tedy v ziti dle vlastni vule omezen absolutne. Brilantni, dik.
7. Ac tomu temer odmitam verit, zde zcela bezvyhradny souhlas.
Komentář 14384
1. se ta sentence typicky používá, jako by to nebyl aforismus, ale spíš něco jako Zlaté pravidlo
2) Vaše analýza je špatná a přehlížíte to nejpodstatnější. Neboť tvrzení „entita A končí tam, kde začíná entita B“* přináší jednu velmi podstatnou informaci — totiž to, že obě entity mají společnou hranici; že mezi nimi není spousta „volného místa“.
- Co se týče toho "není tam volné místo", tak to platí o jakýchkoliv dvou entitách. Můžete říct: Stůl je to, co není ne-stůl. Taky máte celý prostor rozdělený na stoly a ne-stoly. A je to poněkud bezobsažné.
Nebo: Vaše práva končí tam, kde začínají práva jiného. Poněkud bezobsažné.
3) to je zde velmi důležité a je vlastním smyslem onoho aforismu —, že svobodu jednoho nelze omezovat nijak jinak, než svobodou ostatních. Chování, jež ničí svobodu nenaruší, nesmí být nijak omezováno (a je-li, pak je něco sakra špatně)
- Jistě, ale když neřeknete, KDE končí svoboda A (a tudíž začíná svoboda B), je to jako byste neřekli nic. To je ta bezobsažnost. Že sentence obsahuje konsekvence "vstupu" na svobodu B je bezobsažné, když ta hranice není definována – může být kdekoliv.
4) Mimochodem, když už to tedy chcete rozebírat, pak to rozhodně není „jinými slovy, že entita A není entita B“, na to jste, prosím pěkně, přišel jak? Ono výše uvedené tvrzení („končí-kde-začíná“) nejvýše snad implikuje toto („není“), a i to je sporné. Opačná implikace ale neplatí v žádném případě, což snad lze nahlédnout zcela triviálně.
- 1. S tou "opačnou implikací" tomu nerozumím. To má být ekvivalence, nebo co?
2. Tím zjednodušením na "entita A není entita B" jsem myslel to, že ta sentence říká, že máte svobodu (entita A), která někde končí (entita B). Čili: je entita A, která není entitou B.
Komentář 14395
jak se rozhodli, že budou tak jako za mlada celej den chodit nahatý,
a při obědě bába povídá : Mně ti je dědku nějako teplo u srdíčka !
a dědek na to : Bobejt by ne bábo, když máš kozu v polívce...
A vo tom to je....