Stručně k lásce – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Čas: 2021-07-15 00:00:02

Stručně k lásce

Otázka, proč někoho máme rádi a proč někoho nemáme rádi, je poměrně legitimní psychologickou, možná i filozofickou, otázkou. Setkávám se se situacemi, ve kterých ani rodič, který odmalička trávil extrémně vysoké množství času se svým dítětem, jej nedokáže mít rád jako člověka. Říká: „Mám tě rád jako svoje dítě.“ Co to ale skutečně znamená? Znamená to, že zdrojem jeho emocí je skutečnost, že dotyčný je jeho dítě, ne že dotyčný je tím, kým je. Pak je jeho náklonnost založena především na živočišném pudu nebo sociálních normách. Setkáváme se se vztahy, ve kterých partner se zděšením po letech zjistí, že chodil s úplně jinou osobou, než se kterou si myslel, že chodil. Koho tedy skutečně měl rád? Zdá se, že pouze svoji představu.

Domnívám se proto, že abychom mohli milovat člověka, musíme se o něj zajímat, musíme mu skutečně naslouchat a musíme vytvořit takové prostředí, ve kterém se nebojí projevit i city, které jsou skryté a které nejsou vždy hezké. Láska je z tohoto důvodu vyšší cit plynoucí až z toho, že si dokážeme uvědomit rozdíl mezi sebou a dotyčným, přijmout ho, a dokonce v této odlišnosti spatřovat krásu. Možná proto je těžké milovat lidi, kteří jsou naši nepřátelé – nahlížíme na ně jako na zlo, ne jako na někoho, kdo má složitý vnitřní rámec, podobně jako my. Osobně jsem toho názoru, že pokud bychom všem lidem viděli do hlavy, nejspíše bychom je vesměs milovali. Proto ani nepřátelské diskuze mezi zastánci státu a anarchie např. zde na Stokách nepovažuji za příliš vyspělé.
Přečtení: 8417

Reagujete na tento komentář:
Autor: Marcusant (neregistrovaný) Čas: 2021-07-15 15:54:29
Myslím, že úplně stejně důležité je nechtít mít rád, nechtít nahlédnut, chápat, porozumět, mít možnost nenávidět. Pokud budeme všechny chápat a milovat, bude velmi problematické se vůči nim agresivně vymezovat. Agresivní vymezování je základní strategií přežití, kterou máme a těm milovaným naopak nic nebude bránit v uskutečňování jejich záměrů. Takto nechci milovat a chápat (s výjimkou "poznej svého nepřítele") všechny progresivisty, ekoteroristy, kolektivisty a vyhraněné levičáky obecně. Nechci je chápat a už vůbec je nechci milovat, protože přesně to vždy zneužijí jako slabost protějšku, kterou sami netrpí. Jsou pravidla, kterými se ancap sám oslabuje, protože jsou jeho podstatou. Láska k bližnímu ale mezi ně naštěstí nepatří.
Web: neuveden Mail: schován
Asi narážíš na klasický problém, který tipuju znáš, že v některých jazycích je slovo láska úžívané pro celou škálu mentálních stavů, které se v jiných jazycích rozlišují názvem i věcnou podstatou (třeba nějaké to agape, filia, eros). K té lásce typu miluj své nepřátele, je možná nemusíš ani znát a zkoumat, pokud máš pro ně dostatek přijetí jako pro součást světa. Ale znát je ti v tom možná pomůže.
Web: neuveden Mail: ondra04 v doméně email.cz
Tuším, že jsou jazyky, které pro lásku mají více specifických výrazů, ale při psaní tohoto textu jsem nad tím nutně nepřemýšlel. Pokud to chcete nějak více rozvést, určitě za to budu rád. :)
Web: neuveden Mail: schován
docela odškálované ty vztahy měli třeba v Řecku, dávám odkaz na angl. wiki: https://en.wikipedia.org/wiki/Greek_words_for_love
Částečně na to navazuje i křesťanství, které zachází s tím obratem agape
Tipuju že by to mohli mít odškálované i v indii, kde se mentálními stavy taky dost zaobírali a dost možná i jinde.
Web: neuveden Mail: ondra04 v doméně email.cz
Díky moc, ta kniha je určitě fajn, mám to rozečtené, společně s tak 10 dalšími knihami. :D
Autor: li Čas: 2021-07-15 08:42:00
Web: neuveden Mail: schován
Hezká myšlenka! I když ještě tam asi hraje roli určitá "chemie" při osobním setkání, která rozhodne (vidět někomu do hlavy podle mě nestačí). Někoho máme rádi jako člověka, i když s ním moc názorově nesouhlasíme – a naopak. Bylo by to zajímavé i tady - setkání nesmiřitelných ankapáků a etatistů u piva :) U dětí to může být podobné. Mám 2 děti a jsem (asi jako každá máma) rozhodnutá je mít obě stejně ráda. První dítě mi vždycky v tomhle smyslu dávalo hodně zabrat, protože se často vztekalo, věčně "ukřičené" a hodně náročné... Druhé dítě jako andílek, věčně usmívající-se pohodář... trochu se musím snažit, mít je obě stejně ráda, žádnému nenadržovat a nedělat rozdíly... :) U partnerských vztahů to je většinou tak, že si každý po nějakém čase jde ve vztahu trochu jiným směrem (byť na začátku měli stejné hodnoty, byli sladění a šli vedle sebe) - a pak ti dva zjistí, že jsou jejich cesty už tak jiné, že se sobě ztratí úplně (a na té cestě potkají někoho jiného)...
Autor: Ondrášeček Čas: 2021-07-15 10:39:04 Titulek: Souznění a vztahy [↑]
Web: neuveden Mail: ondra04 v doméně email.cz
Děkuji! Co se týče té „chemie“, přijde mi, že je určitě spousta lidí, se kterými bychom si tak úplně neměli co říct, i kdybychom jim rozuměli. To nám ale podle mě nutně nebrání v tom mít je rádi z povzdálí. Nevím jak Vy, ale osobně mám rád i lidi, se kterými jsem se nikdy moc nebavil, a ani nemám tu potřebu. Příkladem může být, když má někdo rád svého oblíbeného autora i jako člověka. Možná by si s ním na osobní rovině vůbec nerozuměl, ale to obvykle vůbec nevadí. Co se týče názorů, mnoho mých blízkých se ode mě názorově liší alespoň do určité míry, ale přijde mi, že to nevadí, dokud se vzájemně respektujeme a nasloucháme si.

To s dětmi je zajímavé. U odlišných temperamentů lidí mi poslední dobou přijde naprosto klíčové snažit se vidět jejich výhody. To, že se někdo hodně vzteká, na první pohled může působit jako zbytečný afekt, ale jednoho dne nám citlivost tohoto člověka může pomoct uvědomit si něco, co sami přehlížíme. To s těmi partnerskými vztahy si umím představit, dokonce si myslím, že to je aplikovatelné i na přátelské vztahy. Někdy prostě vztah vyčerpá svůj potenciál, třeba protože každý chce jít jinou cestou, a pak je přirozené ho ukončit. Snažit se zachovat takový vztah za každou cenu by naopak bylo nezdravé. Jako problematičtější mi přijde spíš to odcizení, kdy partnera už od začátku vidíme jako jiného člověka, projektujeme si do něj sebe nebo nějakou naši vizi ideálního partnera. Pak vlastně už od začátku doopravdy nemilujeme jeho – alespoň tak to na mě působí.
Autor: li Čas: 2021-07-15 11:19:05 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
Určitě můžeme mít rádi lidi z povzdálí, ale v tom případě se podle mě řídíme většinou právě tím, jestli jsme si názorově blízcí. Chemie při osobním setkání pak může zařídit nečekaný obrat... někdy je to zajímavé :)
Své děti se snažím vnímat i pochopit jak je to jen možné, ale jedno z dětí mi to svým temperamentem (náladovostí) občas hodně ztěžuje. Je to věc, na kterou jsem jako rodič nebyla vůbec připravená, ale je to taková moje výzva - a beru to tak. Samozřejmě vím, kde má dcera silné stránky, které maximálně podporuji! Jen určité věci nás prostě mohou zaskočit, i když se týkají našich vlastních dětí, se kterými trávíme hodně času a jsou nám nejcennější na světě :)
S tím odcizením dvou lidí - to má asi spoustu důvodů... Přijde mi, že často v tom hraje roli právě ta chemie. Když jsme zamilovaný, tak si projektujeme do druhého to neúžasnější... v té fázi jde určitě o zkreslené pocity, které jsou založené na hormonech, ze kterých pak musíme všichni vystřízlivět :) Většinou mi ale přijde, že u delšího vztahu jde o pozvolný proces odcizování... pak záleží jak moc ti dva chtějí / nechtějí hledat zase společnou cestu.
Autor: Ondrášeček Čas: 2021-07-15 11:39:44 Titulek: Ocenění a zamilovanost [↑]
Web: neuveden Mail: ondra04 v doméně email.cz
Zajímavé, já asi ty názory nevidím jako tak podstatné, přijde mi, že se nám na lidech okolo nás může líbit hodně jiných věcí, za které je máme rádi, i když nemáme potřebu se s nimi bavit. :)
Chápu. Mně přijde, že jakmile začneme vnímat i tu samotnou náladovost jako něco, co může přinášet pozitiva, máme tendenci se s ní lépe vyrovnat. Spojíme si pak tenhle projev chování i s něčím pozitivním a koukáme se na něj pak navždy trochu jinak. Mně třeba poslední dobou vztekající se lidi přijdou docela roztomilí. To, že to člověka může zaskočit, je naprosto pochopitelné, čelit silným emocím druhých lidí je možná jedna z největších výzev vztahů.
S tou zamilovaností máte úplnou pravdu, je to něco jako kognitivní zkreslení, které máme téměř všichni společné. Pak mi ale přijde, že je o mentální vyspělosti umět rozlišit, co je naše fantazie a co je opravdu ten člověk. Můžeme cítit, že je náš protějšek dokonalý, ale racionálně si uvědomovat jeho chyby. Někdo se to naučí už v dětství, pokud je obklopen lidmi, se kterými se vždycky může otevřeně bavit o svých emocích. Já tenhle případ bohužel nejsem: Ale byl jsem zamilovaný už mnohokrát a přijde mi, že se v té schopnosti rozlišit, co je ta emoce a co je ten člověk, progresivně zlepšuju.
Autor: li Čas: 2021-07-15 12:00:02 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
S tou náladovostí je to naštěstí rok od roku lepší, myslím, že se to za nějaký čas samo srovná... ale jsou prostě věci, které si musí člověk prožít, aby je pochopil. Bez určité zkušenosti to jde těžko předat :)
Se zamilováním je to taky hodně individuální, každý si musí zažít a pak má svou unikátní zkušenost :) Někdo říká, že se člověk může zamilovat maximálně 3x za život - a někdo to nezažije nikdy :) Já mám za sebou 4 zamilování - a racionální uvažování bylo vždycky dost na vedlejší koleji - i když úplně mimo jsem snad v úsudku nebyla (nikdy se mi nestalo, že bych si odnesla nějaký silně negativní pocit a rozčarování). To poslední zamilování přerostlo v opravdovou lásku, která doufám bude trvat až do smrti :)
Web: neuveden Mail: ondra04 v doméně email.cz
Do jisté míry si myslím, že chápu, co myslíte. Mě v životě opravdu dlouho štvali náladoví lidé, ale v poslední dobou v tom vidím jistou estetiku. To je nejspíš zase moje prožitá zkušenost, kterou je stejně tak těžké předat.
To je dost zajímavé, nikdy mě nenapadlo, že by množství zamilování mělo mít nějaký limit. Je fakt, že některá zamilování jsem vnímal jako intenzivnější než jiná, ale přijde mi, že jsem za život byl zamilovaný rozhodně více než 5x, a to jsem ještě poměrně mladý. A co se týče lásky, super, přeju Vám, aby trvalo. <3
Autor: li Čas: 2021-07-15 12:42:56 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
S tím limitem pro zamilování - to mi přišlo taky vždycky zajímavé, ale četla jsem o tom mockrát! :) Na druhou stranu mi přišlo zajímavé přemýšlet i o tom, že to třeba člověk za život ani nemusí zažít a přijde o tu zkušenost... Láska je velké téma! :) <3
Web: neuveden Mail: ondra04 v doméně email.cz
Tak pokud se nepletu, neschopnost zamilovat se budou mít například lidé s aromantickou orientací. Vlastně se mi docela líbí, jak hodně se liší vztahové preference různých lidí. A díky za zajímavé postřehy. :)
Web: neuveden Mail: neuveden
Tak pokud se nepletu, neschopnost zamilovat se budou mít například lidé s aromantickou orientací.
- Nikoliv. Není to tak, že neschopnost zamilovat mají lidé s aromantickou orientací, ale tak, že lidé, kteří se nezamilovávají (nejsou schopni se zamilovat, dejme tomu) jsou nazýváni "mají aromantickou orientaci". Pletete si příčinu a následek, poznání příčiny jevu a jeho pojmenování. Stručně řečeno, pletete si poznání jevu a pojmenování jevu.
Jinak řečeno, aromantická orientace není PŘÍČINA jevu "neschopnost se zamilovat", ale DŮSLEDEK existence toho jevu, jelikož je jeho POJMENOVÁNÍM.
Web: neuveden Mail: neuveden
Jenze pokud se podivame na kontext toho, o cem kolega diskuter pise, tak on v podstate rika, ze neschopnost zamilovat se budou mit NAPRIKLAD lide s aromantickou orientaci.....Coz znamena, ze autor soudi, ze to je jedna, ale nikoliv jedina skupina lidi, kteri se nebudou zamilovavat.
Tedy, pokud se nekdo nezamilovava, NENI to VZDY aromantik. Muze to mit i nejaky jiny duvod. On by toho byl klidne i schopny, ale ma nejaky jiny duvod, proc se mu to nestane.

A takhle je to u tebe se spoustou veci. Tohle je krasny priklad toho, jak casto vyvozujes z toho, co lide rikaji, zcela mylne zavery. (a jeste pak mas tendenci vsechny poucovat, jak se pletou, ackoliv jses to ty, kdo se plete)
Web: neuveden Mail: ondra04 v doméně email.cz
Díky; ano, naznačoval jsem zejména, že to není jediná skupina. Dodám ale, že je určitě víc forem romantické přitažlivosti než zamilovanost. Člověk, který se nedokáže zamilovat, není automaticky aromantik. Je běžné, že nám někdo připadá romanticky přitažlivý a šli bychom s ním do vztahu, i když do něj nejsme zamilovaní.
Web: neuveden Mail: neuveden
on v podstate rika, ze neschopnost zamilovat se budou mit NAPRIKLAD lide s aromantickou orientaci
- Což je špatně, protože to tak není.
Není to tak, že neschopnost se zamilovat mají lidé s aromantickou orientací, ale tak, že lidé, kteří "mají neschopnost se zamilovat" jsou nazýváni "lidé s aromantickou orientací".
Není to tak, že gejové jsou sexuálně přitahováni k mužům, ale tak, že muži, kteří jsou sexuálně přitahováni k mužům, jsou nazýváni gejové.
Není to tak, že voda vře při 100°C, ale tak, že teplota, při které vře voda, se jmenuje 100°C.

Jde o to, že když se něco pojmenuje, lidé mají tendenci nepovažovat to jméno prostě za řečový jev (tedy za něco existujícího jen v řeči), ale vnímají to jméno jako jakési jsoucno existující ve světě.
Ve skutečnosti je to tak, že jména (aromantik/gej/100°C) jsou jen nálepky pro třídy jevů. Lidé ale mají tendenci vnímat jméno jako jakousi jinou třídu jevů a tu skutečnou třídu jevů vnímat jako vlastnost této fantómové třídy.
Takže jména aromantik/gej/100°C jsou nálepky pro třídy určité chování/určité chování/určité chování vody (nebudu to vypisovat). Lidé ale mají tendenci tyto nálepky vnímat jako třídy a ty skutečné třídy vnímají jako vlastnost oněch fantómových tříd. Pročež uvažují takhle:
Existují lidé (= třída) aromantici, kteří mají tu vlastnost, že se nezamilovávají.
Existují lidé (= třída) gejové, kteří mají tu vlastnost, že jsou přitahováni k mužům.
Existuje teplota (= třída) 100°C, která má tu vlastnost, že při ní vře voda.

Jedná se o iluzi poznání, o zaměňování pojmenování za poznání. Na této iluzi poznání je postavena psychiatrie a zřejmě i psychologie (alespoň obory jako klinická psychologie a psychologie osobnosti). Proto tyto obory neprodukují žádné poznání, jen jeho iluzi. Psychiatrické a psychologické poznání je poznání fantómových tříd, kterým nic skutečného neodpovídá.
Web: neuveden Mail: neuveden
Nemas pravdu. A nijak se evidentne nesnazis na to tak nahlednout, alebrz budes vytvaret slozite konstrukce, proc tu pravdu mas, i kdybys kvuli tomu mel ohnout cely svet.
Ale dam ti takovy priklad.
Souhlasil bys s tim, ze clovek, ktery smrka ma rymu?
Tedy, ze "ma rymu" pojmenovava to, ze smrka?
Protoze PRESNE TO tu predvadis...
Btw s tou teplotou 100 stupnu jses opet ZCELA mimo...to je docela zvlastni, ze je to PRESNE naopak, nez pises, ale ty jses evidentne tak zaslepeny svou "genialitou", ze i kdyz by ti to clovek dokazal, ze jses mimo, stejne si budes mlit svou...
Web: neuveden Mail: neuveden
1) Souhlasil bys s tim, ze clovek, ktery smrka ma rymu? Tedy, ze "ma rymu" pojmenovava to, ze smrka? Protoze PRESNE TO tu predvadis...
- Ne, protože pojmy "má rýmu" a "smrká" nejsou ekvivalentní. Kdežto tři dvojice pojmů, které jsem komentoval, jsou ekvivalentní. Kdo má rýmu přece neustále nesmrká. Takže zde iluze poznání nevzniká. Smrkání je řekněme "část" rýmy. A když se učíte "Tato věc se skládá z těchto částí", je to poznání.
Iluze poznání by byla, kdyby se smrkající nějak pojmenovali, třeba "rhinitidové", a začalo by se o nich mluvit a myslet a la "Pokud se nepletu, hodně smrkají například rhinitidové".

2) Btw s tou teplotou 100 stupnu jses opet ZCELA mimo...to je docela zvlastni, ze je to PRESNE naopak, nez pises
- To mě zajímá. Jak to může být špatně? Je to přece jako jakýkoliv jiný systém měření: vždy musíte mít etalon, ze kterého je vše ostatní odvozeno. Čím se to liší od "relativní atomová hmotnost uhlíku je 12" x "'relativní atomová hmotnost 12' je jméno hmotnosti atomu uhlíku"? Nebo to je taky špatně?
Web: neuveden Mail: neuveden
Pokud je mi znamo, dnes definice stupnu celsia nevychazi jiz z bodu varu vody, ale odvozuje se od jednotky SI, tedy stupnice Kelvina.
Ostatne, jak pisu jinde, voda malo kdy vre pri 100 stupnich celsia...
Web: neuveden Mail: neuveden
To bych neřekl: jsou to přece dvě různé stupnice. To je jako říkat, že americké palce se odvozují od centimetrů. Samozřejmě, definice stupně Celsia se může změnit, tím se ale teploměry přece nezmění, nebo ano?
Každopádně, ať je to jakkoliv, jak to vyvrací, že se lidé dopouštějí popsaného omylu? Nijak.
Web: neuveden Mail: neuveden
Nastesti neni dulezite to, co bys rekl, ale jak to v realu je....takze v pohode.
Web: neuveden Mail: neuveden
V reálu je to tak, že se teplota stále měří v stupních Celsia, což je to jediné, co je podstatné. Koncept stupně Celsia podstatný není. Je to jako když metr začal být odvozován od rychlosti světla: taky to mělo nulový dopad na stavebnictví a strojírenství.
Web: neuveden Mail: neuveden
To sice places krasne, ale na spatnem hrobe. O tom jsme se vubec nebavili, ze....
Rec byla o necem uplne jinem. Coz jsi krasne zakecal a snazis se odvadet pozornost jinam.
Web: neuveden Mail: schován
k té teplotě varu, tak jsem si vzpoměn že by měla být různá v závislosti na míře tlaku vzduchu, tedy např. různá v různých nadmořských výškách. Nějaká tabulka těch teplot varu v závislosti na tlaku by měla být tady (m,ají to tam ve škále od 99,6 stupňů až k 78,9 stupňum: http://kabinet.fyzika.net/studium/tabulky/teplota-varu.php
Web: neuveden Mail: neuveden
Btw, vyvraci to, ze fyzice tady rozumis vice, jak vsichni ostatni :-D Ty genie :-D
Web: neuveden Mail: neuveden
a mimochodem to tvrzeni "Existují lidé (= třída) aromantici, kteří mají tu vlastnost, že se nezamilovávají." jaksi nevylucuje, ze existuji dalsi lide, kteri se nezamilovavaji A ZAROVEN to nejsou aromantici.
Web: neuveden Mail: schován
Do fyziky fakt nezahýbej, je to až trapné.
Web: neuveden Mail: neuveden
Zrovna o fyzice vím pravděpodobně víc než velká většina diskutujících na Stokách. Bylo by smutné, kdybych toho věděl nejvíc; na druhou stranu je možné, že tomu, co vím, rozumím hlouběji, než ti, kteří mě znalostně dalece převyšují. Každopádně pojmy teplota a stupně Celsia znám. Co má být trapné?
Web: neuveden Mail: neuveden
Mno, pokud bys tomu rozumnel, tak bys vedel, ze voda vre pri 100 stupnich celsia jen v docela malem procentu pripadu...mimochodem.
Jinak jeste k tomu, co jsi psal predtim. Chces nam tu tvrdit, ze VSICHNI lide, co se nezamilovavaji, jsou "aromantici"?? Nenapadlo te nekdy (ja vim, ze ne, to je recnicka otazka, trebas te nakopne, aby sis to uvedomil), ze se nekteri lide mohou nezamilovavat i z JINYCH DUVODU? Tedy, ze by se zamilovat chteli, ale z nejakych duvodu nemohou? Napriklad me napada, zetrebas ziji v takovem prostredi, kde nemaji vhodne protejsky...
Web: neuveden Mail: neuveden
Chces nam tu tvrdit, ze VSICHNI lide, co se nezamilovavaji, jsou "aromantici"??
- Ne. Tvrdím, že "aromantici" je fantómová třída, které nic skutečného neodpovídá; a že je docela dobře možné, že si to Ondra neuvědomuje. K lidem mimo fantómovou třídu "aromantici" se vůbec nevyjadřuju.
Web: neuveden Mail: neuveden
Moc to nechapu.
Snazis se tedy rict, ze neexistuje skupina lidi, kteri nemaji schopnost se zamilovat z duvodu toho, jak jim funguje mozek? Nebo co se nam snazis sdelit?
Web: neuveden Mail: neuveden
Ne, snažím se (marně?) sdělit něco podstatně důležitějšího. Každopádně uvedená skupina lidí neexistuje. Mozek má na starosti jiné věci než se zamilovávat. Mozek ani nenakupuje, natož aby se zamilovával.
Web: neuveden Mail: neuveden
Aha, a to je zajimave...co v tele tedy podle tebe zaridi to, ze se citis zamilovany?
Web: neuveden Mail: neuveden
Tatáž entita, která zařídí to, jak se cítíte, když vyhrajete 100 milionů. Čili mozek ne.
Web: neuveden Mail: neuveden
Jo chapu...Vis, ale neprozradis....
Tvl :-D :-D
Ty jses komik :-D
Ale tak je mozne, ze nekteri lide maji funkce, ktere jsou bezne v mozku, nekde jinde....Trebas v prdeli, nebo tak nejak...
Web: neuveden Mail: neuveden
Dělá to osoba.
Web: neuveden Mail: neuveden
To si neumim predstavit, jak to myslis.
Jedine snad, ze by to bylo neco jako "duse".
Coz ve skutecnosti neni pravda.
Jedna se proste o procesy v mozku
Web: neuveden Mail: neuveden
Jde o to, že mozek nemůže vědět, že jste vyhrál 100 miliónů, protože nemá kanály, jak by se to mohl dozvědět. Pokud byste takové kanály objevil, dostal byste Nobelovu cenu. Ale vzhledem k tomu, že mozek je prozkoumán jako máloco a nezdá se, že by tam vůbec bylo moc zajímavého (je to v podstatě hrouda tuku: není to "nejsložitější objekt ve známém vesmíru"), je skoro jisté, že v těchto věcech mozek vůbec nefiguruje. Mozek ví, kolik máte v krvi cukru a spoustu dalších věcí; neví ale, že jste vyhrál v Sazce a neví, že zdražily banány.
Čili se nejedná "prostě o procesy v mozku", protože žádné takové procesy v mozku nejsou známy.
Web: neuveden Mail: neuveden
Napadaji me kanaly jak zrak, sluch....
Pokud tvuj mozek nevi, ze zdrazily banany, docela by me zajimalo, jakou casti tela se rozhodujes, jestli si je koupis, nebo ne...
No, jeden tip uz jsem sem daval....
Web: neuveden Mail: neuveden
Zrak a sluch jsou smysly osoby, ne mozku.
V obchodě banány zlevnily na polovinu; koupíte jich dvakrát víc než obvykle. To je obecné spotřebitelské chování. Jak to mozek udělá? Jak mozek ví, kolik stojí banány? Prostě to neví. Ukažte mi fyzikální kanál, kterým se do mozku dostávají tyto informace (které by mozek musel mít, kdyby to dělal mozek), a pak se můžeme bavit dál. Do té doby mají pravdu szasziáni.
Je to tak, že informace o ceně se do mozku (dejme tomu) dostávají řečí, a řeč je projev osoby. Szasz o tom napsal knihu "The Meaning of Mind", kde jako příklad uvádí Hanu Kellerovou, která se narodila hluchoslepá, řeč ovládla až okolo pěti let, takže si dobře pamatovala, jaké to je.
Kdyby "to všechno dělal mozek", měli by lidé, kteří neovládli řeč, být normálně inteligentní, například by měli být schopni nakupovat. Tak to ale není.
Web: neuveden Mail: neuveden
DODATEK2 DODATEK2 DODATEK2
Zapomněl jsem: Hlavně, že "za vším je mozek" učil už Hippokratés před dvaceti čtyřmi stoletími. Že to dnes lidé pokládají za objev moderní vědy je husarský kousek psychiatrického píár (nebo psychiatricko-scientistického). Dejme mu slovo:
And men ought to know that from nothing else but (from the brain) come joys, delights, laughter and sports, and sorrows, griefs, despondency, and lamentations. And by this, in an especial manner, we acquire wisdom and knowledge, and see and hear, and know what are foul and what are fair, what are bad and what are good, what are sweet, and what unsavory (…) And by the same organ we become mad and delirious, and fears and terrors assail us, some by night, and some by day, and dreams and untimely wanderings, and cares that are not suitable, and ignorance of present circumstances, desuetude, and unskilfulness. All these things we endure from the brain, when it is not healthy, but is more hot, more cold, more moist, or more dry than natural, or when it suffers any other preternatural and unusual affection. And we become mad from humidity (of the brain). For when it is more moist than natural, it is necessarily put into motion, and the affection being moved, neither the sight nor hearing can be at rest, and the tongue speaks in accordance with the sight and hearing.
As long as the brain is at rest, the man enjoys his reason, but the depravement of the brain arises from phlegm and bile, either of which you may recognize in this manner: Those who are mad from phlegm are quiet, and do not cry out nor make a noise; but those from bile are vociferous, malignant, and will not be quiet, but are always doing something improper.

zde: http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.01.0248%3Apage%3D365
- Vskutku, jen místo slizu a žluči dejte serotonin a dopamin a dostanete moderní psychiatrii.
Web: neuveden Mail: neuveden
Potom vysvetli, co to je ta "osoba".
Ty v podstate tvrdis, ze mozek neridi NIC, co se tyce podnetu zvenci.
Takze jedes autem, a ridi nejaka osoba, rozhodne ne mozek.
Prijedes na krizovatku, na semaforu sviti cervena. To, ze mas zastavit, nerozhodne mozek, ale nejaka osoba.
Zeptal bych se, co to je ta "osoba", a za dalsi, co teda presne dela mozek.
Uprimne, to co tu pises, je na urovni "zeme je placata".
A vlastne me ani nebavi lidem vyvracet, ze zeme placata neni...
Autor: hefo Čas: 2021-07-16 11:58:43 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
Kdyby "to všechno dělal mozek", měli by lidé, kteří neovládli řeč, být normálně inteligentní, například by měli být schopni nakupovat. Tak to ale není.

Zmiešavaš veci, ktoré navzájom vôbec nesúvisia. "Reč" je druh komunikačného protokolu, bez znalosti ktorého sa nedá s protistranou používajúcou tento protokol (ktorá napr. ponúka banány na predaj) komunikovať (t.j. reagovať na jej signály). Asi tak ako čudovať sa, prečo si so starým mobilom, ktorý podporuje len WAP, nevieme pozrieť štandardné webové stránky. Nebudeme snáď tvrdiť že "to všetko nemôže robiť procesor" len preto, že príslušný softvér nepodporuje protokol HTTP(S). Keby ľudia mohli používať na plnohodnotnú komunikáciu aj iné signály než reč, tak by mohli nakupovať aj bez nej. Ale v súčasnosti neviem o forme, ako by človeku bolo možné vysvetliť podstatu nakupovania inak než použitím nejakého ľudského jazyka (či už hovoreného, písaného alebo prevedeného na iné symboly).

Ja inak si tiež nemyslím, že mozog ako fyzický orgán je jediným zdrojom myslenia a konania človeka, ako katolík verím v existenciu duše. Ale tvoja argumentácia mi pripadá scestná.
Web: neuveden Mail: schován
Jestli se nemýlím, tak se tu poměrně decentně snažíte naťuknout téma lidově řečeno mimosmyslového vnímání...?
(neberte mě za slovov pokud se vám termín nebude líbit)
Mám tím na mysli to, když člověk do vědomí nějak dostává informace, které tam nepřišly konvenčními smyslovými kanály.
Nebo myslíte ještě něco jiného?
Web: neuveden Mail: schován
Tvoje srovnávání fyziky (pojmenování 100°) a psychiatrie (aromatizmus, tvoje oblíbená schizofrenie...). Já myslím, že fyzice trošku rozumím, mám z ní něco málo (taky?) vystudované.
Web: neuveden Mail: neuveden
Jo takhle… Fyzici samozřejmě iluzi poznání nepropadají, vědí jako to je s Celsiovou stupnicí – taky jsem nic takového neřekl. Ale psychiatři a psychologové iluzi poznání skutečně propadají – zrovna teď si vybavuju jeden excelentní výrok Cyrila Höschla. A běžní lidé si myslí, že voda vře při 100°C, úplně stejně jako si myslí, že gejové jsou přitahováni muži.
A pro pořádek, o schizofrenii jsem nic nepsal.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Ondrášečku, moc hezký příspěvek. Omlouvám se, že jsem se proti Vám občas snad až příliš vymezoval. Berte to tak, že jsem opravdu radikálně změnil názor. Začínají se mi Vaše texty líbit...
Web: neuveden Mail: ondra04 v doméně email.cz
Díky moc! Nestíhám úplně číst všechny komentáře, ale něčeho od Vás, co bych vnímal nějak negativně, jsem si nevšiml. :)
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
No tak to jsem snad i rád :-D Ale tento text je opravdu perla. Ani nedává smysl o něm diskutovat, to je dobré pouze navnímat a nechat vstoupit do sebe :-)
Autor: Marcusant (neregistrovaný) Čas: 2021-07-15 15:54:29
Myslím, že úplně stejně důležité je nechtít mít rád, nechtít nahlédnut, chápat, porozumět, mít možnost nenávidět. Pokud budeme všechny chápat a milovat, bude velmi problematické se vůči nim agresivně vymezovat. Agresivní vymezování je základní strategií přežití, kterou máme a těm milovaným naopak nic nebude bránit v uskutečňování jejich záměrů. Takto nechci milovat a chápat (s výjimkou "poznej svého nepřítele") všechny progresivisty, ekoteroristy, kolektivisty a vyhraněné levičáky obecně. Nechci je chápat a už vůbec je nechci milovat, protože přesně to vždy zneužijí jako slabost protějšku, kterou sami netrpí. Jsou pravidla, kterými se ancap sám oslabuje, protože jsou jeho podstatou. Láska k bližnímu ale mezi ně naštěstí nepatří.
Autor: aaa Čas: 2021-07-15 16:05:12 [↑]
Web: neuveden Mail: schován
Ztratil jste heslo?
Web: neuveden Mail: schován
Popravde verim, ze schopnost skutecne milovat (jako osobnost) druhe plne odrazi schopnost milovat a respektovat sebe sameho... Mnohdy je tento atribut mylne zamenovan za egoismus nebo narcismus, nicmene jde predevsim o nepodminenou sebeuctu...
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.
logo Urza.cz
kapky