Komentář 92227
» odpovědět «
Autor: marcusant
Čas: 2023-05-15 16:58:20
[↑]
Web: neuveden
Mail: neuveden
"Vzhledem k tomu, že lidi vnímají svobodu různě, tak asi ani nutně neplatí to, že by oni chtěli méně svobody - možná naopak chtějí více svobody-té svojí" na úkor druhých, což jim má zajistit stát.
Efektivita soukromého vlastnictví a neefektivita veřejného/sdíleného vlastnictví byla opakovaně a naposledy v přímém přenosu z Venezuely stále je dokazována nezpochybnitelně. Příklad je jen teoretický, nikdy nenastal a pravděpodobně nenastane. Srovnání s rodinou také moc nesedí. Chování k partnerovi a k potomkům může být individuálně neekonomické tedy netržní, což se tak může rychle přestat jevit v kontextu teorie sobeckého genu. Jednotkou pak už není jedinec, ale rod, který nese gen. Rod má dát přežít co největšímu množství potomků - kopií genu, nikoli jim zajistit co největší individuální bohatství. Mezi těmito dvěma jevy je spíše negativní korelace.
Efektivit nemůže být dost dobře hodnotou sama o sobě, je to efektivita v dosahování konkrétních cílů. To jsou ty hodnoty.
Arbitr má především rozhodovat tak, aby jeho rozhodnutí maximálně vyhovovalo oběma stranám sporu, protože na arbitrovi je třeba se shodnout (i ex ante). Pokud by jenomu rozhodnutí zásadně nevyhovovalo, a zároveň se nejednalo o případ zcela zjevný, nebude to motivovat jeho další potenciální klienty. Mimochodem by taková volnotržní bezstátní arbitráž byla drahá, patrně dražší, než dnes soudy, protože dominantní část sodnictví ve státě je placena z daní. To by mělo spolu s předpokládanou snahou arbitrů o co nejsmírnější řešení vést k minimalizaci počtu arbitráži. Lidé se snáze rozumně dohodnou, když vědí, že stejně budou muset a bude to navíc drahý.
Efektivita soukromého vlastnictví a neefektivita veřejného/sdíleného vlastnictví byla opakovaně a naposledy v přímém přenosu z Venezuely stále je dokazována nezpochybnitelně. Příklad je jen teoretický, nikdy nenastal a pravděpodobně nenastane. Srovnání s rodinou také moc nesedí. Chování k partnerovi a k potomkům může být individuálně neekonomické tedy netržní, což se tak může rychle přestat jevit v kontextu teorie sobeckého genu. Jednotkou pak už není jedinec, ale rod, který nese gen. Rod má dát přežít co největšímu množství potomků - kopií genu, nikoli jim zajistit co největší individuální bohatství. Mezi těmito dvěma jevy je spíše negativní korelace.
Efektivit nemůže být dost dobře hodnotou sama o sobě, je to efektivita v dosahování konkrétních cílů. To jsou ty hodnoty.
Arbitr má především rozhodovat tak, aby jeho rozhodnutí maximálně vyhovovalo oběma stranám sporu, protože na arbitrovi je třeba se shodnout (i ex ante). Pokud by jenomu rozhodnutí zásadně nevyhovovalo, a zároveň se nejednalo o případ zcela zjevný, nebude to motivovat jeho další potenciální klienty. Mimochodem by taková volnotržní bezstátní arbitráž byla drahá, patrně dražší, než dnes soudy, protože dominantní část sodnictví ve státě je placena z daní. To by mělo spolu s předpokládanou snahou arbitrů o co nejsmírnější řešení vést k minimalizaci počtu arbitráži. Lidé se snáze rozumně dohodnou, když vědí, že stejně budou muset a bude to navíc drahý.