Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Proto jsem tam napsal to slovíčko "vždy". Což může znamenat, že většinou ano, ale v některých případech ne. Potom si také nemyslím, že nezabývání se jinými implikuje automaticky rezignaci na vlastní hodnoty. Ty cesty mohou být různorodé a rozmanité :-)

Tak s tím bych souhlasil :-))) Chování celku smysl moc dávat snad ani nemusí, ale pídit se po smyslu u jednotlivců je občas zajímavé, i když si nejsem jist, zda je to vždy prospěšné.

Pak zbývá se tím pokud možno moc netrápit. Sám se s tím taky často peru, ale říkám si, že právě ta povrchnost, hloupost nebo podivné důvody ostatních by mi neměly stát za žádné trápení. Jeden spokojený člověk je totiž důležitější než všechny hloupé činy ostatních...

To samozřejmě dává smysl. Hloubka bohužel v mnoha činnostech, i školním vzdělávání nevyjímaje, chybí...

Myslím, že jako praktik mohu potvrdit totéž...

Aha, tak to já tento problém nemám. Klidně na něco peníze nedám, pokud nechci, i když je to "sebedobročinnější". Ale asi právě proto hrozně rád dám, když se mi něco líbí. Podívejte se na to z druhé strany. Co má dělat ta organizace nebo škola správně? Nemají to vůbec organizovat, přestože to je dobrovolné? I když to může vyvolávat sociální tlak? Podle mne je by bylo perfektní řešení to, co navrhnul "Mojejmeno". Podle mne jste do dceři dala, protože dcera ve společnosti nechtěla vypadat divně, což je to nejlepší, co jste mohla udělat. Můžete dceru vychovávat k vyšší individualitě, ale s tím je chtě nechtě spojeno překonávání tlaků. Bez tlaků to v životě nejde. Já bych dceři vysvětlil, na co ta sbírka je, že třeba pomůže jiným nemocným dětem, ale že nemusí přispět, pokud nechce. A pokud by se mi ta sbírka fakt nelíbila, tak bych dítě nechal třeba doma, a bylo by :-)

Souhlasím, tento postup se mi zamlouvá, pokud bych to nepovažoval z jakéhokoli důvodu za prkotinu...

Podle mne jde o to, co přesně tím sociálním tlakem myslíte. Chtít nebýt držgrešle není sociálním tlakem nikoli vnějším, ale vnitřním. Pak nelze mluvit o tlaku okolí. Je to vnitřní tlak dítěte udělat "to správné". Ale pokud opravdu nechce dát, nedá a někdo cizí mu začne domlouvat, nedej bože říkat, že je lakota nebo tak, tak to by bylo podle mého za hranou. Zajímalo by mne, co přesně tomu říká vaše dcerka a jaký z toho má pocit. Jestli si chtěla to srdíčko koupit, jestli jí to udělalo/neudělalo radost, jestli jí to bylo nějak nepříjemné. Tím bych se asi řídil ;-) Stejně tak na Vás nejspíš zapůsobil vnitřní sociální tlak na to, že dcerce ty peníze dáte. Já si myslím, že za tento tlak nemohou ostatní, ani společnost, ale to, že i Vám je fakt blbý na tu drobnost nedat peníze. Já nemám osobně vůbec problém odmítnout charitu, když se mi na ní něco nelíbí. Ale držgrešle také sám být nechci :-D A pokud instituci důvěřuji, činí mi dar i radost...

Nápodobně :-)

Podle mne toto nelze ani v nejmenším považovat za nátlak. Pokud zde je vůbec nějaký tlak, tak jedině přirozený sociální, kdy člověk nechce být za držgrešli. Jako neblahý tlak by to šlo označit tehdy, pokud někdo bude vaše dítě přemlouvat nebo ho nutit dát peníze i přesto, že samo nechce.

Rozdíl tam myslím je :-) Zákaz následuje pokud domluvy dlouhodobě k dané věci nefungují. Ale vždy tomu předcházejí domluvy a snaha domluvit se. Je pro mne nepředstavitelný zákaz bez poměrně dlouhodobé snahy o domluvu předtím. Také pozoruji značný rozdíl mezi dětmi. U jedné z dcer zákazy nejsou vůbec potřeba. Ale ta druhá potřebuje dost pevně vymezovat hranice, což se tu tam projeví zákazem ;-) Ale souhlasím, že je možné si dovolit jen tolik zákazů, kolik jich nenaruší přátelský a respektující vztah. Jít za tuto hranici se zákazy by bylo čistým zlem.

Připouštím, že jiné zachování může lecčemus předejít. Já si jsem vědom problematického chování nás dospělých v určitých situacích. Jinak máme s dcerami hezký vztah a zákaz prostě po všech stránkách partikulárně zafungoval. Myslím si, že zákazy a příkazy se má u dětí obecně šetřit, ale to nevylučuje, že v některých situacích je lepším řešením, než neudělat nic nebo dělat něco zásadně složitějšího ;-)

Jak to tak čtu, tak obsah, který konzumují vaše děti je podstatně jiný, než konzumuje jedna z mých dcer. Ta mladší (6 let) nyní hraje hry a už je v pohodě, závislost si nebuduje. Ale v mladším věku to také bylo nutné omezovat. Ale u té starší to fakt bylo nutné zakázat:-) Omlouvám se, já to tady nechci teď vypisovat, protože je to docela soukromé. Ale prostě šlo o absolutně jiný obsah, než jaký popisujete Vy u vašich dětí. Fakt je to individuální a já dělal tu chybu, že jsem se celé roky zdráhal to nějak kontrolovat a zakazovat. Ten zákaz se projevil pozitivně. Zlepšily se i výsledky ve škole, samostatnost, atd. Jinak mám s oběma dcerami myslím hezký vztah :-) Takže plně uznávám Vaši odlišnou zkušenost. Nemyslím si, že se něco má zakazovat paušálně, spíš jsem to myslel tak, že se může stát, že můžeme někdy být sebevíce zastánci svobody, ale hranice přesto existují. Může to samozřejmě může být důsledkem nějakých vlastních rodičovských chyb, povah rodičů, prostředí, atd. Ale může se stát, že to jinak, než zákazem prostě řešit dost dobře nelze.

Nepovažuji sezení u PC obecně za špatné. Sám dávám dětem bohužel hodně blbej příklad, ale holt nás to dobře živí. Akorát nevím jak ten příklad nepředávat, protože dítě dokáže ten čas trávit fakt hodně neprospěšně. Míra jeho vnitřního nelidu je pak přímo úměrná nadměrnému času u počítače. Když se počítač omezí (zakáže), dítě je méně agresivní a spokojenější, a to beze změny ostatních faktorů. Tuto úměru vidím značně zřetelně u všech třech dětí. Samozřejmě pomáhají třeba jiné společné aktivity, apod. Ale i ten pouhý zákaz má docela dobrý efekt, kde si nejsem vědom žádných jiných nevýhod, které by se odrážely v emocích a chování. Samozřejmě vím, že dítě tyto zákazy obejde, když bude mít příležitost, ale přesto to působí převážně pozitivně. Volný průběh byl větší problém. A bylo to zkoušeno docela dlouho...

Chápu. Člověk často napadá jiný názor ne proto, že by byl s ním v rozporu, ale často jen proto, že "zrovna" chce zviditelnit ten svůj. To považuji za za škodlivé.

Mluvím o zákazech, které jsem musel dát vlastním dětem, přestože se ztotožňuji prakticky se vším, o čem zde mluvíme. Poznal jsem, že děti jsou schopny dodržovat dohody jen do určité míry, někdy vůbec. A pokud nefungují dohody, dost dobře nelze jen přihlížet k tomu, že si dítě buď zásadně škodí (třeba tráví čas jen a pouze u počítače a buduje si závislost) nebo zásadně překračuje hranice nás rodičů, tedy důsledky padají na nás. To z toho důvodu, že dítě nevyhodíte na ulici a ani mu neodepřete jídlo. Prostě když někoho máte rád, tak ho můžete vystavit jen takovým důsledkům, se kterými si poradí a které nezničí jeho pocit bezpečí. Ale bohužel to v některých případech nemá jiné východisko, než autoritativní rozhodnutí nebo zákaz nebo něco, co se v anarchokapitalistických kruzích asi moc nenosí :-) Udržovat v jeho okolí lidí, kteří ho dokáží nadchnout je myslím ten vůbec nejlepší přístup, ale bohužel je za hranicí mých schopností toto nabídnout ve všech myslitelných oblastech a dokonce i v pouze těch oblastech, kde by to bylo zásadně potřeba. V žádném případě nelajnuji dětem život. Moc by mi v toto chvíli třeba pomohlo, kdyby nebyla povinná školní docházka a kdyby někteří učitelé neměli žádnou možnost být pouhou trestající autoritou. Přechod na jinou školu by možný byl, ale má to zase jiné komplikace a rizika. A v tuto chvíli třeba je potřeba to dítě donutit aspoň do té míry, aby nepropadlo. Zvlášť když má předměty jako "výchova k občanství", který navíc učí ho patrně aktivistický homosexuál. Pomíjím, že bych fakt chtěl, aby takový předmět vůbec neexistoval. Tak na jedná straně před dítětem nezastírám, že to, co se učí je takto opravdu zbytečné a že s ním soucítíme, ale na druhé straně ho musím donutit aspoň projít. A nechci to dělat tak, že se budu tvářit, jakože s těmito učiteli nebo školou souhlasím. Prostě nezbývá, než dělat něco, co vlastně nikdo dělat nechceme a musíme tím umět projít.

Sice to byl trochu vulgárnější příspěvěk, ale obecně vzato argumentace vlastní zkušeností mi přijde velmi reprezentativní. Mnoho z nás došlo k tomu, že přestože jsme v danou chvíli dělali a činili, co jsme považovali za nejlepší, tak přesto jsme za nějaké to donucení nakonec s odstupem času rádi. A kupodivu i jako rodič několika dětí zjišťuji, že míra spokojenosti dítěte může být zvýšena i nějakým tím donucením. Klíčem je dobrý cit pro situace. A opravdu jde o cit, ne jen rozum. Rozum a logiku používat prosím pouze pro kultivaci toho citu.

Ano, nestihl jsem to napsat. V tuto chvíli předpokládám, že jsme v NATO partnerem a ne poddaným. V EU se ale armádě uvažuje. Což by bylo v pořádku, pokud by došlo k transformaci členských zemí EU na nový supestát EU. A pak by právě nemělo smysl hovořit o armádě ČR.

Nezaměňoval bych smysl armády a její reálné fungování. Pro mne je problematická kombinace "potřebujeme armádu" a "podvolme se EU". Smysl armády je spojen se suverenitou. Pokud nebudeme suverénní, tak pouze poskytujeme vojáky a zdroje výměnou za nějaké výhody. Vlastní silná a samostatná armáda v tomto světle nedává žádný smysl. Pro samostatný stát naopak smysl má.

1/ Nedělám chybu. Vycházím jen z toho, co jste psal Vy, ne co psal Urza. A pokud jde např. o přiřazení kauzality mezi "být negramotný" a "neschopný číst a psát", tak souhlasím, že zde není jednosměrná příčinná souvislost, ale spíš ekvivalence. Toto ale není problém na logické úrovni, ale v úsudku. Každý má tedy možnost se rozhodnout, zda tyto dva výroky dá do vztahu ekvivalence nebo jednostranné implikace. Mohu tedy s Vámi souhlasit, že Urzův úsudek může být podivný, ale není tím automaticky nelogický. Nic více a nic méně jsem tím nemyslel

2/ Ano v ankapu se může vynucovat jako kdekoli jinde, ale je zde klíčový princip, aby se míra vynucování snižovala. Není samozřejmě nijak garantováno, že zafunguje. Samozřejmě i v ankapu se neodstraní nerovnost v postavení a jednostranně výhodné smlouvy. Mohou být dokonce obtížně vypověditelné, ochrana proti hlouposti je zde výrazně eliminována a je nade vše je posílena individuální odpovědnost. Což se mi líbí, protože momentálně mám pocit, že v systému je fixováno a ochraňováno mnoho hlouposti.

3/ ČR je ankap v tom smyslu, pokud se budeme všichni považovat za spoluvlastníky území ČR. Pak zde opravdu není rozdíl. Ať Urza tvrdí cokoli. Skutečná motivace ankapu je podle mne území více rozdělit (vyšší granularita) a zároveň projevovat více respektu k vlastníkům. Osobně mám trochu problém s vlastněním území. Přijde mi to podobné jako vlastnit vzduch. Přijde mi jako lákavější prostředí, kde se mohu volně pohybovat skoro kdekoli mimo osobního prostoru jiných lidí (byty, kanceláře), skutečně vlastnit potřebuji pouze kousek soukromí a pak nějaké věci. Ankap nic takové nijak negarantuje, je však možné, že má potenciál toho dosáhnout lépe, než přeregulovaná společnost.

3.1/ Aha, připuštění možného nežádoucího závěru ukazuje tedy podle Vás na problematičnost doktríny? Pokud se zabýváte skutečností, je to podle mne OK a dává to jednoznačně smysl. Ale mnoho věcí začínalo v teorii a vidím jako problematické společenské teorie posuzovat podle toho, že umožňují nežádoucí stavy. Svým způsobem záleží na každém, jak zhodnotí přínosy a problémy. Není to věc objektivní, to vždy ukáže až zkušenost. Sám mám absolutně nulovou jistotu, že by ankap fungoval. Ale jsem si stoprocentně jist, že lze začít ihned uvolňovat mnoho regulací a že by to bylo přínosné. Je možné, že bych se dostal na nějakou hranici, do nějakého bodu, kde sám nebudu chtít vlastníkům území uznat všechna práva, pokud by se tito vlastníci nechovali vstřícně. To se může stát. Ale momentálně jsem si naprosto jist směrem k uvolňování regulací, posilování volného trhu a práv vlastníků

1/ Sice Urzovo povídání o tom neznám, ale na Vámi citované formulaci není nic nelogického. "extrémně vysoké časové preference" je přiřazení vlastnosti, které je příčinou nějakého chování. Zajímalo by mne, co znamená logika u Vás. Zdá se, že více, než-li fakticky je. Samozřejmě nemusíte souhlasit s tvrzeními, ani vyvozením nějakého chování z takto definované vlastnosti. Nesouhlas nelze použít jako argument pro nelogičnost

2/ Považujete nevynucování za nelaskavé nebo za neempatické? Nebo lze opak, tedy vynucování, považovat za akt empatie a laskavosti?

3.1/ Ne (žádný výdobytek není zdarma, beze zbytku platí "něco za něco" v každém systému)

3.2/ -

3.3/ Můžete o vlastnictví přijít

3.3.1/ Česká republika svým způsobem je ankap. Touto optiko můžeme vidět v komunismu kapitalismus, kde všechno vlastní strana. Měl byste se zamyslet, zda Váš způsob uvažování je nějak užitečný.

Žádný rozpor jste neprokázal, spíše to vypadá, že nerozumíte nebo nevěříte základní tezi, že není nutné plošně a centrálně řídit většinu lidských záležitostí. Anarchokapitalismus pak je spíše pomůckou k uvědomění si toho, že patrně není vůbec nic nutné řídit centrálně. Což je zajímavý myšlenkový krok. Nic víc, nic míň. Detaily už jsou pouhou projekcí této myšlenky do představ o jednání lidí. Rozdílnost v myšlení je běžná věc, měli bychom s tím umět nakládat lépe, než nějakými nevraživými poznámkami.

4/ Zde urážíte, nechováte se laskavě, ani empaticky. Ankap evidentně není pro Vás. Nerozumím tomu, proč zde ztrácíte čas a plivete jed.

Určitě. A do třetice ještě také na materiálním bohatství zájemců. Tedy jedná se dohromady o funkci individuálně posuzované kvality, množství zájemců a bohatství zájemců.

Kvalita umění určitě nesouvisí absolutně nijak s množstvím peněz v peněžence. Ale kdo říká, že kvalita má jít ruku v ruce s penězi? Ruku v ruce s penězi má jít jen užitek pro ostatní. Pokud peníze pochází z vzácných zdrojů (třeba obětovaného času), nelze je fyzicky alokovat podle subjektivního hodnocení kvality. Mohu tedy uznat maximální kvalitu nějakého díla, ale přesto své peníze potřebuji alokovat třeba na bydlení. Toto je elementární rovnováha podobně jako zákon zachování energie.

Ani ne, středoškolská fyzika je triviální, ale umět být dobrým učitelem, to je o nějaké osobní zralosti. Samozřejmě souhlasím, že to nemá být záležitostí titulů, ale spíše předpokladů k vyučování.

Souhlasím. Myslel jsem to tak, že to lze připodobnit k mluvení vícero jazyky zároveň. Jsem například ostře vymezený libertarián. Ale mohu mluvit jazykem ankapu i jazykem demokracie. V rámci všech přístupů mohu prosazovat to, co je NAP, aniž bych to takto nazýval. Je teď otázka, zda podstatu je nutné vyjadřovat jen jedním jazykem a druhému jazyku se bránit. Jsou zde dva validní přístupy:

1/ Myslíme tak jak mluvíme. To jednoznačně obhajuje přístup, kde jazyk je důležitý

nebo

2/ Za myšlením je nějaká podstata, se kterou jsme schopni kreativně pracovat v rámci různých ideologických modelů

Sám nemám vyjasněno to, zda je jeden z těchto způsobů obecně vhodnější něž druhý. Přeneseno do praxe mě to staví před rozhodování, zda začít povídat rovnou o ankapu nebo vést diskuzi v rámci toho, jak uvažuje ten, s kým hovořím. Samozřejmě konzistentní idea nebo ideologie v pozadí je užitečná vždy, protože nějakým způsobem ukotvuje myšlení samotné v rámci jakéhokoli "jazyka".

Podle mne diskuze typu "Když už tady je stát, tak jak by měl vypadat" je v pořádku. Protože i na stát je možné se v jistém slova smyslu dívat jako na volnotržní mechanismus. Dějou se zde sice věci, že hraje roli poptávka po tom donutit ostatní k lecčemus, za co nakoupit volební hlasy, jaká služba za to bude odvedena nebo kolik úspor bude lidem uzmuto. Toto reprezentuje konkrétní hodnoty lidí. Systém a kultura pak zase zpětně působí na lidi tak, že se podvědomě adaptují, což ale není samo o sobě špatné, protože stabilizace je také důležitá. Bez stabilizace lidé ztrácí půdu pod nohama. Pro kapitalistu je značně nejistý socialismus a pro socialistu kapitalismus. Každý je nervózní z něčeho jiného, ale obě dvě skupiny umějí být stejně nervózní. A nebo také být v klidu. Myslím si, že obě skupiny chtějí zažívat stejný pocit svobody (myslím pocit, ne definiční podstatu). Takže chybí jen pochopit, že je nejspíš možná paralelní existence obojího. A navíc úplně v pohodě. Můžu zůstat konzerva, i když přijmu rozmanitost světa. To není protimluv.

Tohle je hodně zajímavá připomínka! Rád čtu vaše názory, vždycky mají hlavu, patu a promyšlenou logiku. Byť jsem sám podstatně méně konzervativní. Jen nedávno jednou jsem u Vás zaznamenal vztek, provokaci nebo něco takového vůči někomu zde.

Možností je daleko více krom odchodu do jiného státu. Od snahy přesvědčit ostatní ke změně, přes aktivní nebo pasivní odpor až po využití státu ve svůj prospěch. Samozřejmě, že možností zůstává smíření se se státem a jeho přijetí. Osobně kombinuji možnosti využít možnosti vzít si od státu (v mezích zákona) zpět vše, co dříve ukradl. A pak stát obcházím tím, že se neúčastním pracovně/právních procesů a nepracuji pro stát. Jsem docela spokojen, byť nejsem spokojen s incetivami, které stát vytváří.

Ano, v rámci trhu "BY" to nejspíše šlo daleko rychleji.

Řekl bych, že ta racionální ignorance bude fungovat jen do určité chvíle. Zdá se, že politika čím dál více lidí štve a tudíž motivuje se lépe rozhodovat. Právě toto hrocení musí jednou vyústit buď ve válku nebo v pochopení, že mnoho věcí lze řešit mnoha způsoby zároveň. A zvlášť věci, kde nejde o vzácné zdroje. Např. myšlenky a koncepty nejsou vůbec vzácné, byť mohou být velmi užitečné. Může jich být neomezeně mnoho a dostupné každému. Sem patří klidně věci jako sociální zabezpečení nebo důchodový systém. Horší to je třeba s vlastnictvím pozemků. Tam bude poptávka buď po nějaké míře rovnoměrnosti nebo po omezení práv vlastníků.

Čistě z profesionální praxe podvádějí s drtivou převahou státní instituce. A považují to za normální. Nejsou totiž vůbec zvyklí služby poskytovat, protože slouží jen jen byrokracii. Chovají se tak, protože to jinak neumí. Samozřejmě to sami považují za normální. Ono tedy nejde přímo o podvody, ale o způsob fungování, který je neslučitelný se zdárným dokončováním projektů. Ale klidně a bez skrupulí odmítnout zaplatit, pokud projekt jejich vinou vázne. Jejich pověst není podstatná, protože jejich existence je zajištěna a není špatnou pověstí nijak ohrožena. Jejich činnost bývá navíc téměř zbytečná. A když ne zbytečná, tak 10x zesložitěná a prodražená.

Ano.

Ano, to si vše uvědomuji. Ale toto nikdy nejde domyslet do dokonalého řešení, protože názorové a zájmové střety prostě jsou nezničitelnou realitou. Holt bych se spokojil pouze s funkčnějším řešením:

1/ Částečně by to řešilo pojištění a částečně asi skutečně ne. S tím bych se asi smířil. Zvlášť, pokud efektivní soud by byl daleko lacinější záležitostí. Třeba ne vyšetřování vraždy, ale soud za nějaký naprosto stupidní poplatek by mohl stát třeba pár stovek v dnešních cenách. Mohl by být záležitostí třeba dvou poměrně krátkých telefonátů takového soudce.

2/ Soudci nelze nezaplatit, ale platba by byla samozřejmě až PO. Ale za předem dohodnutou částku.

3/ Špatně jsem to napsal. Strany se samozřejmě mohou v průběhu řízení dohodnout a řízení ukončit. Ale soudce přesto dostane zaplaceno plnou částku. Nemyslel jsem tedy odvolání soudce, ale spíše přerušení případu z důvodu dohody.

4/ Výsledek soudu je směrodatný. Měl jsem na mysli spíš osobní účast, nikoli neúčast. Ale platilo by to i pro neúčast. Nerespektování rozhodnutí je nepřípustné. Mohlo by se stát, že nějaké rozhodnutí bude nerealistické nebo hodně nespravedlivé. Pokud by to bylo způsobeno okolností, které si soudce nebyl vědom, může sám svůj rozsudek modifikovat. Pokud ale soudce vědomě spáchá nespravedlnost, tak to nemá řešení. Případné silové složky mají možnost takové rozhodnutí z morálních důvodů nevymáhat. Předpokládám, že takový soudce si poškodí pověst a nebude přijímán jak lidmi, tak ostatními soudci (kteří na něho nebudou delegovat)

5/ V případě ankapu bezpečností agentury, v případě státu policie. Říkejme tomu obecně silové složky pro vnitřní bezpečnost ;-)

Ano, já nebrojím teď nutně proti státu. Jde spíš o obecné principy. A je mi teď trochu lhostejné, zda je budu hájit ve státě nebo beze státu. Prostě to není důležité. Může být na jednu stranu vše soukromé a stejně nic nebude fungovat, pokud Ti vlastníci s tím nebudou umět zacházet směrem k všeobecnějšímu prospěchu. A stejně tak může perfektně fungovat stát, pokud s ním politici budou umět zacházet. Momentálně jsem přesvědčen, že Ti soukromí vlastníci, kteří nejsou navázání na stát jsou podstatně kompetentnější. Ale to je jen můj názor.