Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Hledej baby lab, případně baby lab morality.

Plus se ještě může fixlovat na druhé straně. Podepíše se jedna pracovní smlouva, aby se mohla ukázat původnímu zaměstnavateli. Poté se jde na VLP a podepíše se druhá smlouva, už se správným datem. Nebo opět, mohou být dva papíry, u zaměstnavatele s datem A, u původního s datem B.

Ty systémy nejsou až tak propojené. Zaměstnavatel dostane informaci o VLP ve formě papíru. Na něm může být cokoliv, důležité je, že ten papír zůstane u zaměstnavatele. Doktor předá pojišťovně, že vyšetřil pacienta, a do lejster založí stejný papír, ale s datem, který hlásil pojišťovně. Případná kontrola přijde:

a) K doktorovi z pojišťovny. Zkontroluje, že lejstro, které vydal (a jehož kopii má uloženou u sebe v papírové podobě), souhlasí s tím, co nahlásil pojišťovně. Souhlasí.
b) K zaměstnavateli z inspektorátu práce. Zkontroluje, že VLP byla vykonána před podpisem pracovní smlouvy. Byla.

Takže?

Neřeší se to náhodou tak, že se na papír z VLP napíše "správné" datum?

Ad Molyneuxovo UPJ, právě, že jde o vnitřní rozpor. Pokud vyznávám jednostranné smlouvy a zároveň zatracuju znásilnění, mám vnitřní rozpor, protože znásilnění je jednostrannou smlouvou na sexuální služby. Ale pokud jsi měl na mysli to, že vnitřní rozpory dotyčné netrápí, pak v tom máš pravdu.

Jinými slovy žádáš objektivní pilíř pro některou z našich hodnot, jako např. svoboda nebo sebevlastnictví. (Popravdě, není ani objektivní pilíř pro existenci vesmíru. Prostě nějak je.) Ale dobře, nabízím několik možností, o co lze morálku opírat:

- Zlaté pravidlo morálky. Chtít nesvobodu pro druhé znamená chtít nesvobodu pro sebe. Ano, možná někdo chce pro sebe nesvobodu, zcela vědomě. Takže to moc použít nejde; nicméně je to nejstarší známý přístup.
- Množina hodnot, která není vnitřně rozporná. Pokud např. budu považovat za správné jednostranné uzavírání smluv, ale budu odmítat znásilnění, pak mám vnitřně rozporný žebříček hodnot. Tento přístup zvolil (poslední dobou značně attention-whorující a odchylující se) Stefan Molyneux ve své knize Univerzálně preferované jednání.
- Morálka jako výsledek evoluce, který je vrozený. Ohledně toho existují experimenty s batolaty (ročními), kdy se jim hrálo maňáskové divadlo, kde jedna loutka ukradla míč ostatním loutkám, a děti, ačkoliv neměly mít nějaké vědomí o spravedlnosti, tuto loutku trestaly. Tento experiment se opakoval na mnoha místech na světě, a prostě fungoval. Čili nějaké hodnoty jsou nám vrozené. Otázkou samozřejmě je, jaké přesně. Já si z toho vyvozuju vrozenost vlastnických práv (a nehledal bych za tím nic komplikovaného, podle mě ty děti vnímaly citovou vazbu loutek na míč).

Kolegové jistě přijdou s dalšími nápady.

Pokud jsi alergik a byl jsi k tomu donucen... no, potěškoště.

Určující je, kdo je na daném území majitel. Ten určuje pravidla, a těm se podřizuješ nebo ne. Pokud namítneš, že tedy stát zde určuje pravidla zcela právem, pak musím oponovat - stát není majitel. (A pak se dostáváme do sporu a do takových záležitostí jako vydržení majetku apod., které jsou běžné ve zvykovém právu někde v Anglii.)

Děti majetek dědí, protože jim jej předává zesnulý předek v závěti. Je to vlastně posmrtný dar. Co se závazků týče, tam je to problematičtější. Vznikly nějakou dohodou, není to hmotná věc, a na tom závazku jsou prostě podepsaní jiní lidé než dědicové. Obecné zvyklosti by asi vedly k tomu, že závazky se sice nedědí, nicméně smluvní protistrany zesnulého mohou být (z úcty k zesnulému) nakloněny uzavření navazujících smluv s dědici za stejných či podobných podmínek, za kterých je uzavřel zesnulý. Ovšem uzavření navazujících smluv není povinnost. V tomto ohledu si kdysi věřitelé dost hlídali, aby jim dlužníci příliš neumírali - nemuseli by dlužné peníze dostat zpět.

Ano, potomci dobrovolného otroka žádnou smlouvu neuzavřeli. Mají svou vůli, nezávislou na vůli svého předka. (A předpokládám, že na zbytek už nepotřebuješ odpověď, ale kdyby ano, tak ne a ne.)

Teď si uvědomuju, že těch analogií je tam víc.
4) Předpokládá se, že důchodce nepošle prodejce do prdele, stejně tak jako občan nepošle do prdele stát.
5) Někteří důchodci kupují předražené hrnce dětem. Stejně tak se nebezpečný mem státu předává z generace na generaci (a ve školách).

A možná by vás napadly další.

Jo, implicitní společenská smlouva... prodej předražených hrnců je to. Vysvětlím:

Normální smlouva je zřejmá, drží se obvyklých podmínek, neobvyklosti jsou zřejmé oběma stranám, neboť si je dojednaly nebo byly patřičně zdůrazněny. Když ji chce někdo změnit, musí se obě strany dohodnout. A není problém od smlouvy odejít, vrátit věci do původního stavu nebo jinak vyrovnat plnění.

Velmi často se u etatistů setkáme s implicitní společenskou smlouvou, tedy jako když vstoupím do obchodu, restaurace apod. Prostě tím, že jsem se narodil do nějaké společnosti, jsem uzavřel implicitní smlouvu. Jenže je zde dost rozdílů, které ze společenské smlouvy vytvářejí právě ten prodej předražených hrnců. Tak za prvé, jako novorozeně nemám možnost si vybrat, do jaké společnosti se narodím. Což se podobá vydírání důchodců na předváděcích akcích. Za druhé neznám ani smluvní podmínky, a i kdyby mi byly nějak předány, v dané fázi života bych jim nerozuměl (a to pomiňme jazykovou bariéru a neschopnost číst, prostě bych neznal ani ty koncepty a konstrukty). Což se podobá oblbování, manipulaci a zatajování při předváděcích akcích. Ten druhý bod má ostatně hromady dalších problémů v tom, že nikdo pořádně nezná konkrétní obsah konkrétní společenské smlouvy, nehledě na to, že se neustále mění (což je taky průser sám o sobě). No a za třetí, a to je spíš taková třešnička na závěr, ty hrnce jsou prostě předražené zmetky, nevím, proč by se mi to mělo líbit. A stát chápu naprosto stejně podle této analogie.

Demokracie je, když dva vlci přehlasují ovci ohledně večeře. Svoboda je, když se ovce nenechá sníst.

Vau! Kdy už to bude?

Já jim to neberu, ať si v tom socialismu žijou. Ale já nemám žádný závazek vůči nim jich v tom jakkoliv podporovat.

Tak zrovna tohle je jednoduché: Stát nechce, aby lidé pracovali. Proč by jinak na práci uvaloval daně a dotoval ty, kteří nepracují? A vyháněl ty, kteří pracují?

Zajímavý pohled. Pak bych jim mohl stejně tak pomáhat tím, že je budu posílat do prdele.

Jo, ta empatická rovina mě sere neskutečně. Všichni ti zakazovači a dobroseři se neustále chlubí tím, jak na někoho myslí, jak jim jde o jejich dobro atd. Přitom empatie nejspíš nemají ani špetku, základní pravidlo "každý to nemusí mít tak jako já" jim absolutně nic neříká, a aby toho nebylo málo, nás, svobodomyslné jedince, kterým jde jen o to, aby si každý o svém osudu rozhodoval sám a sám si řídil svůj život, označují za psychopaty a sociopaty. A to mi hlava nebere.

Jenže dlužníkem je v příběhu zaměstnanec, ne jeho zaměstnavatel. Proč ty náklady na řešení dluhu, jehož není ani jednou stranou, má nést on?

Má dobré PR. Jak jde o stát, polovička IQ jde u lidí dolů.

Q: Koupil jsem si v akci v rybářských potřebách uran a centrifugu. Soused mi nákup rozstřílel, co mám dělat?
A: Zkuste zboží vrátit, nebo se obraťte na pojišťovnu. A mimochodem, příští týden mají ve zverimexu v akci plutonium.

Q: "Pomoc! Soused si koupil v akci uran a centrifugu. Co mám dělat?"
A: "Nesrat ho."

1. Právní stát tu za komunistů byl, pokud právní znamená, že existovalo právo, v tomto případě zákony.
2. Tohle porušuje i zákaz chovu burunduka. Osoba nic neprovedla, přesto nesmí chovat burunduka, protože je občanem EU.

Však taky neříkám, že je to za hranou. Jen si nemyslím, že bychom si pomohli děláním téhož a oplácením zla zlem. Nechal bych to vážně na Ztohovnech.

To zní jako typická Ztohovnovina. Osobně si ale nemyslím, že trolling na hraně NAPu je nejlepší způsob, jak propagovat naše přesvědčení.

To je holt mentalita "vítězů" voleb, jejichž názor je správný, protože "vyhrál" ve volební boxovačce, tedy zcela čestně podle regulí. Z jejich pohledu se tudíž jejich názor nikam a nikomu necpe - prostě byl demokracií potvrzen. Demokratická logika, znáš to :) Oni zase nechápou tu naši.

Parádní přednáška, díky!

Jen ještě doplním k souvislosti drogy - léčba závislosti a následků - pojištění. Lidem, kteří oponují legalizaci v rovině nákladů ve zdravotnictví, je záhodno ukázat, jak současné zdravotnictví tratí velké peníze na jiných věcech, za které si lidé můžou sami, např. jde o problémy z obezity a cukrovku, kde ta léčba stojí velké peníze (inzulín, měřící štítky pro diabetiky), a vlastně bychom mohli přidat i obecně zanedbávání prevence čehokoliv, protože následky zanedbání prevence jsou dražší než sama prevence.

Takže jenom cukrovka 2. typu (která je z 90 % z obezity) v roce 2013 stála Čechy 38 miliard korun (ze statistik Ministerstva zdravotnictví). Každý z nás tedy platí ročně cca 4 tisíce korun na léčbu cukrovky někomu, kdo si ji sám způsobil. Dál by mohly následovat nemoci pohybového ústrojí (klouby tlustého člověka jsou víc namáhané) atd., nebudu to teď rozepisovat.

Proti tomu pak stojí statistiky léčby závislosti:

Odhadovaný objem výdajů ze zdravotního pojištění na léčbu poruch spojených s užíváním návykových látek v r. 2012 činil 1597 mil. Kč, z toho na léčbu poruch způsobených alkoholem (dg. F10) bylo vydáno 1124 mil. Kč a na léčbu dalších poruch (dg. F11-F19) 473 mil. Kč. Část, která byla spotřebována adiktologickými (AT) programy, dosáhla 148 mil. Kč u alkoholu (140 mil. Kč lůžková a 8 mil. Kč ambulantní péče) a 64 mil. Kč u dalších poruch (59 mil. Kč lůžková a 5 mil. Kč ambulantní péče). Vývoj a strukturu těchto nákladů uvádí tabulka Odhad nákladů zdravotních pojišťoven na dg. F10 a dg. F11–F19 podle druhu péče v letech 2007–2012, v tis. Kč

http://www.drogy-info.cz/drogova-situace/narodni-protidrogova-politika-a-jeji-kontext/rozpocty-a-financovani/vydaje-zdravotnich-pojistoven-na-lecbu-uzivatelu-drog/

Čili 1,5 miliardy za rok, přátelé, 150 korun ročně každého z nás. Řešíte jak zdravotnictví zatíží feťáci, ale 20krát víc ho zatěžují cukrovkáři a ještě víc kuřáci (ti také údajně dalších 70 až 100 miliard, pokud mohu věřit webu Kuřákova plíce).

Žes nevěděl moc o kofeinu... a co teprv čokoláda! ;) U té navíc neexistuje ani jasná shoda mezi odborníky, zda je čokoláda droga a zda na ní lze vytvořit závislost. A přitom je to indiány podobně uctívaná rostlina jako koka, taky z Jižní Ameriky.

A já to mám přesně naopak - vím, že je prvního dubna a těšil jsem se na nějaký aprílový vtípek :)

Názor úředníka bývá dostatečným důvodem.

To už se v podstatě rovná cenzuře a pokud by někdo dostal pokutu za politický projev, tak to možná smete ÚS. Ad absurdum by totiž ani novináři nemohli psát o politice. I když si někdy říkám, že by to mohlo být fajn, je to jen jedna půlka politiky, které bychom se zbavili.

Zjevně pánové nikdy nenarazili na aktivního úředníka.

Mario, díky, to si umím dohledat sám, měl jsem ale na mysli ten případ s kavárnou.