Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Tam se nepíše "ankap pomáhá", ale "oba si přejeme". To znamená, že jedna z přirozených lidských vlastností je soucit s trpícími a solidarita. Tato vlastnost se projevuje vždy, když dojde například k živelné katastrofě, když vidíme někoho trpět atp. Je velký omyl si myslet, že lidé jsou v zásadě špatní a že stát nad nimi proto musí stát s bičem...

Mícháte bohužel víc věcí dohromady :(

No pokud nás bude stát takto záměrně degenerovat, tak o zdravý rozum dříve či později přijdeme... smutné...
Myslím, že pokud dítěti naplácáte na zadek, tak si uvědomí, že udělalo něco špatně. Není to rozhodně o tom, že by chtěl rodič někomu ublížit...
Pokud dítě zbijete, je to něco jiného než naplácání na zadek. Kdo zbije dítě, je psychopat a jeho záměr je ublížit. Žádný zákon nic nezmění, protože začne dítě deptat psychicky...
Máte děti nebo jste teoretik?

PS: Tím chci říct, že se ve společnosti určitě pár procent psychopatů (kteří bijí své děti) najde - je to trestné a je to dobře... Ale myslíte, že pokud se plošně zakáže dát dítěti na zadek, že se tím něco vyřeší? Psychopati přejdou jen na jiný level týrání - na to psychické (nejodpornější)...

Maximalizace bezpečí znamená, že používáte zdravý rozum a podle toho jednáte.
Hrozně by mě zajímalo, jestli jste jako malé dítě dostal někdy na zadek a jak jste to prožíval :)
On je rozdíl mezi: naplácání na zadek – bití dítěte – a další (nejkrutější) level je psychické týrání... Dokážete to rozlišit?

Tady jde spíš o to, že leckterá pravidla jsou kontraproduktivní. Původně stát nic takového jako sedačka či pásy nevyžadoval... Chápala bych, že by tyto věci doporučoval... chápala bych, že by mohlo dojít k nehodě a v důsledku toho, že dítě nebylo v sedačce by mě pojišťovna nechala zaplatit veškeré ošetření případného zranění... přijde mi absurdní striktně dodržet všechna státem daná pravidla - pokud vím, že jsou v dané situaci v rozporu se zdravým rozumem... To jak budou pravidla vypadat je v podstatě loterie... pořád se mění...

Z jiného soudku - nedávno jsem zaregistrovala tenhle článek, kde se řeší zda neuzákonit to, aby bylo trestné když dítěti rodič naplácá na zadek... Je to přeci hrozné, když dítě naplácáme, že? Stát by tak mohl téměř všem rodičům pohodlně odebrat dítě... Není to skvělé? Naštěstí se zdá, že to neprojde... https://zpravy.aktualne.cz/domaci/rozhovor-marian-jurecka/r~652e97c27eb911ecb5bd0cc47ab5f122/?fbclid=IwAR2zg5Ek0rM0pYAObZqeYSIVrP-dyWGqOzM0mW_-iJpDgvz26dyKLjpI1O8

A při čtení tohoto článku jsem si také hned vybavila film Absurdistán... Aby náhodou někdo nedostal při čtení knížky trauma, tak bude mít čtenář u knížky nějaké varování... Co na tom, že v případě, že člověku kniha nesedne, tak ji jednoduše může zavřít... Ne, tohle je přece bezpečnější... Nemohlo by z toho být nějaké pravidlo, ošetřené zákonem? https://echo24.cz/a/SXaw9/univerzita-varuje-pred-orwellovym-1984-jsou-v-nem-pry-urazlive-a-znepokojive-udaje?fbclid=IwAR228Z8Ausa-mjeI--kyEa75buOYmnao03xAMhHEizapnfnqKSLfmUY-hZ0

Přijde mi ta souvislost velmi zjevná. Míra svobody je různá... I pokud se prodáte do otroctví, máte ji sice po určitý čas velmi omezenou, ale určitou svobodu máte po celou dobu - a to jsem popisovala v komentáři...

Pokud by pan Karel nebyl agresivní vůči svému okolí - a žil by si svůj spokojený život, tak bych mu do něj ani v nejmenším nezasahovala. Nemám nic proti podivínům, jsou mi sympatičtí a mohou být i inspirativní.
Pokud by Karlovo onemocnění okolí ohrožovalo, bylo by vhodné to řešit. Nevím co víc k tomu napsat.

Hypotetický příklad:
Zpronevěříte někomu 10 milionů. On vás buďto zabije - nebo si to u něj odpracujete. Svobodně zvolíte, že odpracujete. Po celou dobu jste odkázán na to, co vám dá k jídlu a jaké podmínky k životu vám poskytne. Stále jste člověk - ne věc (= dýcháte, jíte, pijete, chodíte na záchod, máte vzpomínky, touhy, emoce, stále dokážete přemýšlet apod.).. Určitou svobodu máte. Můžete rozhodnout jakým způsobem budete přemýšlet, jestli jídlo sníte celé - nebo kousek necháte, jestli se půjdete vyčůrat hned - nebo až za chvilku. Máte také určitý vztah s otrokářem (možná vás to překvapí, ale otrokář ke svému otroku může mít i velmi přátelský vztah - občas se tom píše i v Bibli). Po nějaké době může nastat situace, kdy za vás někdo dluh zaplatí nebo si ho odpracujete = otrokář se s vámi rozloučí... Jaké překvapení - stále jste člověk! Máte zase na výběr: můžete zkusit pracovat, můžete zase někoho okrást, můžete si hodit mašli... Ale nikdo z vás mávnutím kouzelného proutku neudělá věc nebo zvíře... být člověk je někdy zapeklitá věc... :)

Celé jsem to nečetla, jen jsem to přelétla... ale klíčové pro rozpoznání duševní nemoci je výrazná odchylka od běžného chování... Pro určení konkrétního typu odchylky se pak zkoumají konkrétní znaky... Může to být například citová oploštělost, neschopnost pochopit určitý kontext, nezájem o navazování vztahů, nerozhodnost, mohou mít bludy, plané mudrování (kdy se odbíhá od podstaty věci a řeší se marginálie, které de facto celý smysl rozmělní a překroutí), prudké změny nálad... Pokud jsou takoví lidé neagresivní k okolí, tak nevidím důvod k tomu, aby byli násilně hospitalizováni. Pokud začnou nějakým způsobem vážně okolí, tak je to důvod k tomu, aby se léčili a zamezilo se jim ohrožovat jiné na životě apod.

Fakt nerozumím...

To jste ale smíchal dohromady víc věcí... racionálně jsme maximalizovali své bezpečí.
Chápu, že v případě nehody bychom si mohli stěžovat jen sami na sebe. Riziko nehody by ale bylo mnohem vyšší pokud by dítě řvalo v sedačce.

Jinak, za rok můžeme mít nová pravidla a budeme v autě jezdit zásadně s helmou na hlavě a neprůstřelnou vestou... protože co kdyby, stát se musí postarat...

Jak to myslíte? Jakože stát může za to, že mi v autosedačce řve dítě? To jistě ne - to jste špatně pochopil.
Je to myšleno spíš tak, že se stát mnohdy stará o naše bezpečí až moc... takže to může být kontraproduktivní.
Ale tohle je jen střípeček z celé mozaiky.

Po pravdě řečeno, druhé dítě jsem neplánovala, protože to první mi dalo tak zabrat, že jsem si netroufala na druhé. Když jsem zjistila, že jsem znovu těhotná, tak jsem z toho měla celkem hrůzu a říkala jsem si, že to asi vůbec nezvládnu... A pak jsem jen zírala :)
Ale musím říct, že i první dcera udělala obrovské pokroky - do školky jsem ji sice dala až ve 4 letech, protože dřív tam nechtěla, přestože měla vždycky hrozně ráda děti. Jsem si jistá, že dříve by to nebylo dobré... Ve 4 letech už i školku bez problémů zvládala a i do školy chodí hodně ráda. Mladší dcera školku dala bez problémů už od 3 let. Děti jsou prostě jiné a já to respektuji a vnímám jejich potřeby...

Je to sice hezké, že máte snahu o vcítění se do mé situace, ale jste vedle. Mé děti jsou od narození kompletně rozdílné osobnosti... už od prvních chvil života měly obě děti naprosto jiné prožívání a nejsem si vědoma, že jsem se k nim chovala jinak. Rozdíl jsem si uvědomila téměř ihned po porodu. (pro úplnost: oba porody proběhly bez komplikací, obě děti měly apgar skore 10/10/10)... Při narození druhé dcery jsem byla velmi (mile) překvapená tou rozdílností.
Nicméně gratuluji, že máte 4 klidné děti, jste šťastný člověk :)

Já mám zase pocit, že bychom zaručeně bourali, kdybychom jeli v tom řevu - byla to ohromná nervozita, napětí, stres... Pochopí to asi jen ten, kdo má podobnou zkušenost. Rozhodně záleží na dítěti, vím, že s tím některé děti žádný problém nemají a jsou klidné. Jsem ráda, že už to máme za sebou a jsme živí a zdraví :)

S tím rozhodně nesouhlasím, není to o žádné "nevýchově" ani naši nechuti ji dávat do sedačky. Jak jsem napsala - "zažívala jsem pokaždé ohromné dilema, když jsme jeli kamkoliv autem"... Pokud však chce člověk pro celou rodinu maximalizovat bezpečí, tak by měl sám realisticky vyhodnotit aktuální situaci... Dcera byla zvyklá, že i doma jsem ji měla v podstatě neustále v náručí. V autě na sedačce se necítila komfortně a uklidnilo jí v podstatě jen kojení. Je to individuální záležitost. Druhá dcera cesty v autě zvládala celkem bez problému, protože má jinou povahu a byla celkově mnohem klidnější.

Pokud mu alespoň někdo rozumí, tak by si toho člověka měl považovat, to je asi hlavní poselství :)
Ale asi bych to víc nepitvala...

Ne, tak jsem to nemyslela! Zkusím to znovu :)
Nezáleží na tom, jestli tak člověk mudruje doma (sám k sobě) - nebo mudruje ve společnosti jiných lidí, která mu příliš nerozumí, ale nechává ho volně mudrovat...

To je vztah majitele k objektu, ale nemění to nic na tom, že člověk zůstává člověkem, zvíře zvířetem a stroj strojem... Nedochází tam k žádné "alchymistické transmutaci" a podobně... :)

Otrok je stále člověk. Auto je stroj a domácí zvíře je stále zvíře.

Může to být jedním znakem schizofrenie, nezáleží na tom zdali tak mudruje sám v kolektivu. Lékař by pak posuzoval další projevy, aby mohl stanovit diagnózu.

V přítomnosti budete řešit například toto: Dostanete misku rýže k obědu. V tuto chvíli to bude Váš majetek. Můžete ji sníst - anebo nesníst....

Pokud momentálně nevlastníte ani své tělo, protože jste ho v minulosti prodal, tak není vyloučené, že Vás v budoucnu někdo jiný nevykoupí atp... zkrátka máte určitou šanci získat postupně více svobody i majetku... pokud budete pracovitý, tak můžete mít postupně víc a víc majetku, se kterým můžete libovolně nakládat...

Máte zajímavé myšlenkové pochody, hodně vtipné je to plané mudrování o blbeckosti, to člověku chtěj nechtěj vykouzlí úsměv na tváři! :)
Souhlasím s paní Kučerovou, že tzv. plané mudrování může být znakem schizofrenie. Duše psychicky nemocného člověka je podle Junga taková, která je odtržena od celku, proto má jiné vnímání. Tak jako se ve fyzické rovině ztratil člověk lidstvu - právě tak se v duchovní rovině ztratil duchu.

Zajímavé je i porovnání těch dvou tvrzení, co myslíte?

1. "Ve zdravém těle zdravý duch." Skoro jako by to znamenalo: "Když budete mít zdravé tělo, i duch bude automaticky zdravý (a když ne, tak ani duch zdravý nebude)..."

2. "Je žádoucí, aby ve zdravém těle byl i zdravý duch." Toto tvrzení mi přijde mnohem lepší.... Tělesná výuka ve školách nás ale nic o zdravém duchu neučí, není to škoda? :)

Když o něčem "hovno víme", tak by nás to mělo nějakým způsobem dráždit a snažit se o tom něco dozvědět... Vy se spokojíte s tím hovnem? To máte zajímavé uvažování :)
Myslím si, že člověk je tvor zvídavý a měl by si neustále klást podobné otázky. Ale život ať si každý samozřejmě žije podle svého uvážení a schopností...
Sokrates věděl, že lidské poznání má své hranice (na rozdíl od lidské blbosti)... celý život poznání zasvětil.

Většina náboženských systémů pracuje s tím, že člověk má tělo, duši a ducha. Chápu to tak, že tělo a duše jsou svázané s momentálním pozemským životem a předpokládá se svobodná vůle rozhodování. Duše je nesmrtelná, takže po smrti těla existuje dál... podle východních představ by mohlo být převtělování, které mi přijde docela pravděpodobné. Duch je pak něco, co je také v nás obsaženo, je to určitý boží princip - a míra napojení na ten boží princip je velmi různorodá, někdo se s duchem v podstatě vůbec nepropojí. Pokud vědomě nějakým způsobem pečujeme o duši, tak máme větší šanci napojit se i na "ducha". Řekla bych tedy, že vlastník těla je duše i duch.
Já mám občas pocit, že naši existenci někdo ("duch") naprogramoval a sám se do každého z nás tak trochu integroval - a sám se tím učí...

oprava: (místo "naše" je tam samozřejmě "Vaše"
Pokud je Vám něco (v tomto případě tělo) darováno, tak je to Vaše vlastnictví.

2.1 Mohl byste to malinko víc rozvést?

Komu tedy patří můj život? Kdo za mě prožívá emoce, kdo za mě rozhoduje, kdo obsluhuje mé tělo, kdo mi dal život?
Jana Sokola celá naše rodina osobně znala - bydlel totiž kousek od nás a chodili jsme do stejného kostela (v Břevnově). Jan Sokol byl věřící, věřil tedy, že život nám dal Bůh, ale pokud vím, tak sebevlastnictví nezpochybňoval. Pokud je Vám něco (v tomto případě tělo) darováno, tak je to naše vlastnictví. I přesto, že byl Sokol věřící, byl velmi otevřený jakékoliv diskuzi. Byl žákem Jana Patočky, který ho myslím zásadně ovlivnil... "Život jako závazek" se nijak nevylučuje se "sebevlastnictvím". Křesťané tedy věří, že člověk dostal své tělo i duši od Boha a měl by se o tyto dary starat. Jak s tím naloží nechal na svobodné vůli člověka. Ježíš v této souvislosti vypráví např. "podobenství o svěřených hřivnách", kde vysvětluje, že bychom se o svěřené tělo i duši měli starat... Je tam také řečeno, že každý má prostě jiné startovní podmínky, takže každý by měl jednat v rámci svých možností... ta péče znamená tedy určitý závazek.

*****

Mt 25,14-30
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování.
Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal. Pán mu řekl: Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.
Přistoupil i ten druhý, který dostal dvě hřivny, a řekl: Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal. Pán mu řekl: Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. pojď se radovat se svým pánem. Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.
Pán mu odpověděl: Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."

Přímo se to v textu nepíše, ale většina doučování pravděpodobně probíhá on-line, záleží asi na dohodě. Ale nějak si nedovedu představit, že by někdo za částku 134 Kč / hod ještě někam dojížděl nebo by pravidelně přijímal různé studenty ve své kanceláři (bytě, domě) ... :(
Autor příspěvku mi je sympatický - líbí se mi jeho nadšení i zápal pro věc! Ale osobně bych tuto vizi vzdělávání viděla stále jen v mezích doučování. Ve škole se toho děti za měsíc příliš mnoho nenaučí, ale i když se nic nového neučí, tak si procvičují své znalosti = prohlubují znalosti, to prostě vyžaduje čas. Soukromý učitel může pomoci, pokud dítě něco v hodině nepochopí, ale pak se to dítěti musí dostat "pod kůži" cvikem = časem... Dítě se učí i tím, když s učitelem interagují jiné děti apod.

Ta částka 134 Kč je vypočítaná "hodně od oka", takže se bohužel od toho člověk vůbec nemůže odpíchnout = nevypovídá to o ničem... Je tam například zahrnutá i mateřská škola, kde paní učitelky žádnou "přípravu" neprovozují a rodiče ještě platí každý měsíc cca 500,- školkovné... Není jasné co všechno spadá do nákladů - tedy na jaké konkrétní položky je rozpočet rozdělen...