Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Tu hodinovou částku taky vidím dost problematicky. Jednak ten výpočet je spíš jen symbolický... A za druhé by mi bylo líto soukromých učitelů :( Tak malý plat si nezaslouží... Pokud někdo za tuto částku doučuje, tak je to nejspíš student, který si tím přivydělává na své studium... Nebude to učitel na plný úvazek, protože by zemřel hlady :(

Je moc fajn vidět Thevara, autora příspěvků. Sympatické, milé, ráda jsem si poslechla! Mí rodiče byli také učitelé, i můj děda byl učitel :)

Napsala jsem pěknou hrubku, mělo tam být "vydělaly", úplně jsem se lekla :)
Ne, to není řečnická, to je naprosto vážně míněný povzdech.
Fyzicky i psychicky by pár hodin denně dítě dalo bez újmy na zdraví, naopak by mělo dobrý pocit... (každé by asi pracovat nechtělo, ty z chudších rodin ano)...
škoda...

Proč ale bránit dětem v tom, aby si své peníze vydělali, pokud chtějí. Jistě by to nebyla nějaká horentní suma, protože by třeba takové dítě (10-15 let) pracovalo denně jen pár hodin... Já jsem o tom snila, protože jsem se cítila jako dítě hodně nesvobodně... téměř vždy, když jsem po rodičích něco chtěla, tak mi řekli, že je to moc drahé - a že nekradou. Kapesné jsem rovněž nedostávala. Možnost někde několik hodin pracovat by mi poskytlo alespoň trochu svobody... mohla bych například s kamarády na výlet, mohla bych si koupit lepší oblečení apod.

Děti sice pracují pro školu, ale do školy by se mělo spíš chodit jako do "herny" s rozmanitým a zajímavým prostředím, s inspirativními průvodci v poznávání... Za takové věci se docela dost platí - a děti i rodiče to chápou. Na druhou stranu by třeba mohly existovat školy, kdy by výuka a získávání určitých manuálních dovedností byla třeba půl na půl... několikrát do roka by děti mohly uspořádat jarmark, kde by své výrobky prodávaly a výdělek si nechaly. Cítily by, že dělají něco smysluplného, užitečného. Časem by mohly za pomoci učitelů cíleně hledat pro sebe nejvhodnější uplatnění, mohly by si volit předměty, které vedou k jejich seberealizaci. Děti by si mohly zvolit předmět typu "Jak se buduje značka", "Jak založit e-shop a co je k tomu potřeba vědět"... Kdybych byla dítě, tak by mě taková škola zajímala :)

Miminko se k tomu těžko vyjádří, ale později kvůli tomu může být terčem vtipů, šikany :(

Když by byly školy volnotržní, tak tenhle problém odpadá.

„Je to nebezpečné, je to proti bohu, skazí to mládež…“

1. "Je to nebezpečné..." Použila bych spíš než nebezpečné slovo nežádoucí. Plynou z toho nároky na adopce dětí a také nároky na to, aby se ve školách vyučovalo, že i takto vypadá normální rodina. S tím mám problém.

2. "je to proti bohu" S bohem ať si to každý zařídí podle svého uvážení a svědomí. Myslím si, že boha v Čechách lidi tolik neřeší :)

3. "skazí to mládež…" Co se tím myslí? Jestli ten zákon zkazí mládež? To samozřejmě ne, ale plynou z toho nároky, viz bod 1.

Holky (alespoň ty, které znám) politika většinou vůbec nezajímá... Mně vlastně taky moc ne, ale k volbám jsem vždycky chodila - a měla aspoň trochu přehled... Ale když jsem se o politice chtěla víc bavit s kamarádkama, tak to velmi brzy skončilo, protože je to trapný téma... Bohužel nechápou ani mou zálibu v anarchokapitalismu a nechtějí do toho dát moc času, aby to mohly ocenit a trochu pochopit... Partnera si člověk vždycky vybírá podle toho, aby k němu "celkově seděl", nějak podvědomě jsem si k sobě vybírala vždycky trochu antisystémové jedince (nemluvilo se o tom, spíš se to žilo), nejoblíbenější písnička mého manžela je N.W.A. - Fuk Da Police :)
Ale občas mě překvapí, že někoho znám jen vzdáleně - je to třeba člověk, vzdělaný hodně dobře v určité oblasti, se kterým v daném tématu hodně souzním a respektuji ho... (znám ho třeba jen z přednášek o určitém tématu na youtube) a po čase zjistím, že jeho politické názory jsou z mého pohledu naprosto zcestné (socialistické až komunistické)... Párkrát jsem si toho v poslední době všimla a je to fakt divnej pocit :) ...

Zamíchal jste do toho víc věcí...
Jako rodiči dítěte je v mém zájmu, aby se mu dostalo dobrého vzdělání. Pokud je malé, tak rozhoduji za něj. Diskuze s dítětem je samozřejmá.
Předpokládám zdravý vztah s dítětem. U patologií by to bylo asi na zcela jinou debatu...
Většina dětí se rádo učí a poznává nové věci... a překvapivě - i ve škole (!!!)

Ankap by totiž určitě nebyl bez škol a bez školních pravidel (někdy i přísných, záleželo by na typu školy). Jen by tam nikdo nebyl nucen chodit :)
Rodičům by ale zcela jistě na vzdělání svých dětí velmi záleželo, takže by zcela jistě drtivá většina dětí do nějakých škol docházela...
Zajímavé by proto bylo trochu modelovat jak by takové školy vypadaly...

Je mi líto, že to vidíte tak černě, ale každý má se školou nějaké své zkušenosti... :(
Tohle téma je rozhodně zajímavé a bylo by fajn školství celé překopat i odloučit od státu...
A pro někoho asi bude i lepší samostudium, ale řekla bych, že to bude minimum dětí... Myslím si, že určitý "průvodce" hodně pomůže v orientaci.
Co třeba škola, kde by si děti mohly například volit většinu předmětů? bez známkování? s možností navštěvování nejrůznějších dílen? myslím, že by to byla naprosto jiná dimenze...
Já do školy chodila ve výsledku celkem dost ráda, hlavně kvůli spolužákům a novým podnětům a zkušenostem, dítě se naučí také komunikaci a spolupráci.
S učiteli jsem neměla v zásadě problém, ale těch opravdu dobrých učitelů člověk ve škole příliš mnoho nepotkal, často na nich bylo vidět, že jsou celkem vyhořelí...

"A teď, pokud jste prodal své sebevlastnictví, jste otrok a nemáte žádný majetek, ani to své tělo, jste z ankap definice úpklně svobodný, protože nikdo vaše vlastnictví nenarušuje, nemá ani co narušovat."

V případě, že budete něčím otrokem, tak o míře Vaší svobody bude s největší pravděpodobností rozhodovat onen člověk, kterému jste se prodal. Mohl by vám říct třeba: přes den můžeš být tady a tady a dělat si tam něco, co tě bude těšit, můžeš si vybrat co budeš jíst a pít... případně Vám jednou řekne - dávám ti úplnou svobodu, odejdi z mého pozemku a dělej si co chceš...

Jen pro pořádek - v jaký stát věříte - je to "spravedlivý stát", "sice trochu voser, ale stát, který nějakým způsobem funguje" nebo "skomírající stát, téměř zatuchlá mrtvola"? :)
Jinak jsou různé věci "obeznámit se a přijmout / nepřijmout" či "pochopit a přijmout / nepřijmout"...

Jsem hrozně zvědavá na Dům svobodného přístavu! zapátrala jsem v katastru a je to v Kladně. Máme dva domovy - jeden ve Stodůlkách a druhý u Nového Strašecí - z obou míst to není daleko. Jestli to bude škola, tak mě to extrémně zajímá :) Všechno dobré v novém roce, jste skvělí!

"Principy, zakonitosti, smysl a vubec cele fungovani statu jsou ezoritualy...." ano, pravda, čím dál tím víc mám takový pocit...
Z mého pohledu je celkem dost podobné v co věří věřící ve "spravedlivý stát" a v co věří věřící v "homeopatika"...
Obávám se, že obeznámit se s alchymistickými a okultistickými principy je jedna věc - ale pochopit je - je druhá věc. Stejně tak je to s ekonomikou.
Jinak připíjím na rok 22 - hodně radosti, šťastné ať jsou všechny bytosti! :)

Soucítím s drogově závislými. Plošný zákaz drog ten problém neřeší, jen to tak trochu zametá pod koberec. Problém nastává až tehdy, když závislý člověk páchá trestnou činnost, aby získal peníze na drogu. Jenže co s tím?
Když vidím zdrogované lidi na ulici, tak cítím dost velkou úzkost a beznaděj... Nikdy jsem žádné drogy nebrala, takže to ani moc nedokážu pochopit... Vnímám to tak, že okolní realita jim přijde natolik strašná, že ji musí neustále měnit drogou... Přijde mi hrozné, že těm lidem díky tomu postupně zchátrá celé tělo, většinou přijdou brzy o zuby - a všechny orgány jdou postupně do kytek... Z toho na mě jde celkem hrůza... Mám pocit, že kdybych byla v té situaci, tak bych si nutně dala takovou dávku, abych to celé vyrušila...
A některé drogy jsou celkem zajímavé, např. LSD může být asi dost inspirativní, kdyby byla legální cesta jak ho sehnat, tak bych ho docela ráda někdy zkusila.

Z mého pohledu spokojenost pochází z vnitřku a vyjadřuje to vztah k nějakému vnějškovému stavu.
Otázka je do jaké míry můžeme ovlivnit, abychom si dokázali opravdu vážit a těšit se z určitých drobností, které může druhý ohodnotit jako samozřejmost. Ale určitě na tom jde pracovat.
Je to asi otázka určitého "vnitřního nárokování": Nespokojený je pak ten, kdo si vždy vnitřně nárokuje víc, což je v dlouhodobějším horizontu dost trýznivé... (myslím, že se tomu říká "žádostivost").
Na vnějších okolnostech určitě záleží, ale zásadně rozdílně s nimi můžeme nakládat ve svém nitru. Můžeme se jimi užírat (a obviňovat jiné) - anebo je můžeme zkusit přijmout (pochopit) a racionálně si říct co s tím můžeme udělat - a makat na tom každý den. Ve finále tu stejnou věc pak bude člověk vnitřně zcela jinak prožívat. Samozřejmě si od určitého věku i nejbližší lidi kolem vybíráme, je možné se např. odtrhnout od nějakého patologického vztahu apod...

Je možné, že to chápeme každý trochu jinak, ale každopádně se těším na novoroční shrnutí :)
Pro mne "spokojenost" vyjadřuje trvalejší hodnotu a vyjadřuje určitý postoj k situaci.
Pocit štěstí mi přijde víc prchavý... Ale asi je to i otázka konkrétnější definice.

Také přeju krásné Vánoce a hodně životní radosti a spokojenosti!
Skoro bych řekla, že právě "spokojenost" je klíčová pro radostný život.
Spokojenost z vnitřku, kdežto "štěstí" pochází spíš ze šťastné shody okolností, tedy z vnějšku.

Já zase nevím co je to "cherrypickovať" :)
Myslím si, že když na někoho je život příliš složitý - z nejrůznějšího důvodu, tak by to společnost měla plně akceptovat a dovolit mu důstojnou smrt.
Smrt není konec, smrt je přechod. Pokud naše společnost není vyloženě sadistická, tak by před tím neměla zavírat oči.

Myslím si, že zrovna tak nespokojený může být boháč ve zlatém paláci, když je uvnitř prázdnota. Naopak spokojený může být i chudák, který je vděčný za drobné věci, které má. A který se například dovede radovat z obyčejných věcí.
Ale může to být samozřejmě i tak, že máme spokojeného boháče - ten může být zároveň i moudrý - a dává hodně svých prostředků na "prospěšné věci" nebo na charitu obecně... Nebo závistivého chudáka, který se utápí ve svých problémech - a má radost z toho, když je na tom někdo jiný ještě hůř...
Život je určitá hra, samozřejmě by měl mít každý právo na to, aby rozhodl - jestli ti hru che nebo nechce hrát.

PS: Navíc, pokud bychom všichni měli na paměti to, že žijeme "nekonečně teď po sobě jdoucích okamžiků" - tak nám možná o to víc záleží na tom, jakým způsobem "momentální život" prožijeme - a budeme opečovávat do značné míry "duši"... S tou představou operuje drtivá většina filozofů, čím dál tím větší skupina vědců, samozřejmě také náboženské systémy...

Hezký článek tady: https://www.respekt.cz/denni-menu/vedci-rekli-jasne-slovo-smrt-neexistuje-zijeme-nekonecnou-serii-vecnych-ted

Klíčový je životní pocit spokojenosti. Ten si člověk prostě nekoupí... Je fajn pomáhat slabším - a myslím, že většina lidí to tak intuitivně má, pomáhá - a má z toho dobrý pocit...
Ale myslím, že by nikdo neměl být nucen to dělat. Ať si klidně žije ve zlatém paláci, každý jednou zemře a všechno tady nechá...

Jedna věc je inteligence, druhá věc jsou další individuální kvality člověka. Pokud bude dítě v elitní škole, ale bude líné - tak z něj může být povrchní spratek, i když bohatý. Zrovna tak pokud bude dítě z chudé rodiny dělat nějaké řemeslo, ale bude pracovitý, tak může mít ve finále mnohem šťastnější život, ve světě se určitě neztratí. Mluvím z vlastní zkušenosti, startovní čáru jsem měla dost špatnou.

"Spíš bych to tipoval na nějaké snahy o to srovnat materiální startovní čáru, bez ohledu na kvality "závodníků".
Jak si představujete tu startovní čáru?
Budeme tu startovní čáru srovnávat jen při narození - nebo každý rok - nebo měsíčně - u každé štafety?
A co když jsou lidé, kteří makají proto, že jim na majetku záleží. A pak lidé, kterým záleží spíš na poklidném životě s minimem pracovních stresů a minimem výkonu. Budeme to také srovnávat?

Bylo to zklamání, ale nedá se s tím nic dělat...

Je to dost tristní výsledek vlády i soudců, ale člověk už se ničemu nediví... :)

Je to tenhle rozsudek, je to ohledně retrospektivního zákona o navýšení částky rodičovského příspěvku, kdy se měnila pravidla během hry a diskriminoval tak tisíce rodin.

Na podzim 2018 byl vytvořen retrospektivní zákon (už to bylo blbě), kdy se zvýšila částka rodičovského příspěvku všem rodičům, kteří dnem nabytí právní moci mají dítě mladší 4 let - o 80 tisíc. Týkalo se to i mně, protože jsem v té době měla dvouletou holčičku a ještě jsem v té době na ni pobírala rodičovský příspěvek. Někdy začátkem roku (nebo na jaře) byl ale ten zákon nečekaně novelizovaný - a to tak, že se navýšení částky bude týkat jen těch, kdo stále rodičovský příspěvek čerpají. Paní Schillerová to tehdy prosadila s tím, že ve státní kase prý není dost peněz. Místo toho, aby se tedy zvýšila celková částka všem o menší částku - tak se část lidí prostě škrtla a podmínilo se to statusem zda ještě čerpá nebo nečerpá...

V té době jsem už rodičovský čerstvě dočerpala, ale kdybych to věděla o měsíc dřív, tak si jednoduše čerpání částky snížím třeba na 100 měsíčně a na navýšení bych tím pádem měla nárok. V mém případě to bylo tak, že jsem po celou dobu pracovala (naštěstí můžu pracovat z domova, takže jsem to zvládala i s dětmi) a odváděla sociální, zdravotní pojištění + další daně, takže jsem délku čerpání příspěvku vůbec neřešila... bylo mi jedno, jestli částku vyčerpám na 2 nebo za 4 roky (neměla jsem důvod si čerpání částky nikterak protahovat - délka čerpání mi byla fuk)...

Senát to sice vrátil zpět, ale nakonec to v té podobě i přes mediální humbuk odhlasovali. No a pak to část senátorů dala k ústavnímu soudu... Předmět: rozpor s principy předvídatelnosti, ochrany důvěry v právo a legitimního očekávání, rovnosti pečujících o děti na pomoc státu.

Soud dopadl tak, že to zamítl. Prý se dnes oháněli tím, že se to týkalo jen minority rodičů.


krátká reportáž zde:
https://www.facebook.com/ZvyseniRodicovskehoPrispevku/videos/874847479881538

článek tady:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-soud-nevyhovel-navrhu-skupiny-senatoru-na-zruseni-casti-zakona-o-rodicovske-183466?fbclid=IwAR3OCHkozakm5hMINPlV_yzfewJmiFf2CfPZSFkkDbyHO_7Azs3-zy0Ndpo

rozsudek tady:
https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2021/Pl._US_1_20_na_web.pdf

1. Pokud bych si byla vědoma, že finančně podporuji něco, co se mi morálně příčí, tak se mi dělá fyzicky zle. Pokud to sice podporuji, ale nevím o tom, tak to neřeším. V okamžiku, kdy to zjistím, tak hledám alternativu.

2. :)

3. :)

4. Já v tento systém nevěřím, přijde mi utopické. Každý je zcela jiný, proto bych si přála zmenšování státu a větší možnost rozhodování o svých prostředcích... jiné cestě intuitivně nevěřím. Většina lidí se nechce zabývat věcmi, které je nezajímají - nechce tomu dát čas, energii... takže pokud o daném problému nic nevědí, tak nevím proč by o tom pak měli rozhodovat. Mě také spousta věcí nezajímá - a nikdy nebude... o takových věcech bych fakt rozhodovat nechtěla... A spousta lidí se dá velmi snadno zmanipulovat, všímám si toho velmi často i ve svém okolí - to mi přijde na demokracii dost děsivé...

PS: Ani v naše soudnictví nemám žádnou důvěru, přijde mi to jako loterie... zaznamenala jsem v minulém týdnu rozsudek ústavního soudu, který jde proti veškerému logickému chápání, je to smutné.

Tak jo, na příště si připravím smrtelný úder, jinak jsem ovšem nekonfliktní "holka"... ráda se směju a baví mě číst vtipné komentáře, nerada se hádám :)
Když mám s něčím nějaký problém, hledám řešení - a problém mám teď momentálně s demokracií. Ankap se mi dost líbí, je to inspirace a osvěžení, zkusila bych létat...

1. Jenže státu platit musím - ať je morální či ne (a ať mi poskytuje dobré či špatné služby) - v tom se zásadně rozcházíme

2. Tady byla řeč o školství a indoktrinaci. Myslím, že oba cítíme, že je na čem pracovat, takže celkem shoda :)

3. Shoda :)

4/1 V tomto bodě jsme se původně bavili o tom, že mi vadí, když o mém osudu (i financích) ve velké míře rozhoduje někdo absolutně nekompetentní - to demokracii nikdo neodpáře.
4/2 Nemám přílišnou důvěru v "obecný lid" i jejich "lidové soudy"... ale to asi nevyřešíme v krátkých zprávách, protože je to dost obšírné téma...

Nechci se hádat, jen vyjadřuji svůj pohled.

ono to spíš bylo napsáno v kontextu o pár komentářů výš - byl tam příměr demokracie versus "blbě navržené auto", spíš to mělo být asi na "pz100000" :)