Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v Baru Behind the Curtain jsem mluvil (nejen) o adultismu, předsudcích a svobodě.
Dneska vystoupí Tim; bude mluvit o ochraně a diskriminaci menšin se státu i bez něj.
Všichni jste též rovnou zváni na příští přednášku, která by se měla konat 6. listopadu; budu mluvit o lidově tvořivé ekonomii.
Těším se na vás dnes večer v 19 hodin v podniku Bar Behind the Curtain.

Proti otroctví se velmi dobře argumentuje emocemi: Něco podobného je přeci kruté! Ačkoliv otroctví v drtivé většině případů nepovažuji za legitimní nebo morální, pozastavuji se nad jeho podobností s trestancem v běžném pojetí. Vězeň má omezená práva, náleží do svého vězení, typicky má přísný harmonogram a vykonává práce. Kdybych si měl vybrat, zda budu rok otrokem v ucházejících podmínkách, nebo rok vězněm v ČR, budu dlouho rozmýšlet. Některé formy otroctví tedy evidentně nemusí být o nic horší než vcelku běžná praktika našeho státu.

Jedno odnětí svobody lze učinit legitimně, tak proč by nemělo jít i jiné? Z libertariánské pozice přináším argument, že otroctví prostě občas plyne z přirozených práv: Pokud někdo působí objektivní újmu, má oběť právo považovat náhradu v adekvátní míře. Je-li tato škoda obzvláště závažná, může oběť nad jeho životem dostat libovůli za účelem odškodnění. Vězení v tomto smyslu i pro mnohé oběti představuje adekvátní formu zadostiučinění, čímž se uvěznění stává legitimním aktem i pro etatisticky smýšlející masy (ač „náš“ systém mnohdy trestá nelegitimně). Stejně legitimním procesem ovšem lze rozhodnout, že pachatel bude otročit pro oběť, dokud nedojde k odškodnění. Myslím si tedy, že rozšířenost konceptu vězení pouze dokazuje, že i otroctví může mít v právní společnosti své místo.