Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu

Komentáře uživatele Richard Fuld (strana 12)

Nezobrazí-li se komentář po prokliku do odpovídající diskuse, znamená to, že se jedná o reakci ve vlákně, které se uživatelé rozhodli skrýt (tyto může každý zobrazit po přihlášení).

Web: neuveden Mail: schován
Tak jistě. To je otázka vkusu a názoru, jako v podstatě u každého zákona. Dědické právo je docela zásadní omezení zůstavitelovy svobodné vůle. Nicméně, pokud někdo chce "obejít" omezení plynoucí ze zákona, může tak učinit za života tím, že "přerozdělení" pozůstalosti provede pomocí darovacích (či jiných) smluv a tím se dopadům dědického práva pokusí vyhnout.
Web: neuveden Mail: schován
Ano. Přesně tak. Problém by pak samozřejmě ale mohl nastat, pokud by třeba 99% zaměstnavatelů trvalo na tom, že pokud u nich chcete pracovat, musíte se vzdát svátků. Pak by se význam státních svátků jako dnů pracovního volna jaksi vytratil a o právo nepracovat o svátcích by zaměstnanci efektivně přišli.

V takovém případě by samozřejmě bylo na místě, aby stát danou věc začal regulovat. Např. tak, že by zaměstnancům dal právo zvolit si, zda ve svátek půjdou do práce. Stát by v rámci efektivního působení tohoto práva zaměstnanců ale musel zakázat smluvní "dohody" na tom, že ve svátky ti zaměstnanci do práce chodit musí. Teprve pak by byla práce o svátcích na základě skutečně dobrovolné dohody, na kterou by zaměstnanci přistupovali dobrovolně. Ale opět říkám, že by musely existovat výjimky typu hasiči, policie....
Web: neuveden Mail: schován
Stát se ale tím, že za manželství považuje právě a pouze svazek muže a ženy, montuje do té oblasti genderů a vztahů mezi nimi co nejméně. :-) Méně už to totiž nejde. Ledaže by se instituce manželství z právního řádu odstranila úplně. :-)
Web: neuveden Mail: schován
O.K. Dovedu si představit, že ustanovení zákona týkající se dědictví by mohli rozsah neopominutelných dědiců rozšířit o registrovaného partnera zemřelého tak, že by měl stejná dědická práva, jako manžel/manželka zemřelého. Stejně tak sleva na dani by mohla být upravena tak, aby registrovaní partneři měli stejná práva jako manželé. Tedy není nutno měnit obsah pojmu manželství a s tímto související všechna práva a povinnosti. Rodinné právo se vyvíjelo velmi dlouhou dobu a takto radikální změny, jaké jsou považovány ve vztahu k instituci manželství by mohli mít velmi zásadní a nepředvídatelné vlivy. Takže velká opatrnost a zdrženlivost vůči těmito revolučním změnám je prostě namístě.

Problémem jsou především ty děti... Mám dojem, že když se prosazovalo registrované partnerství, tak se odlišně sexuálně orientovaní lidé, pro něž byl tento institut zřízen, dušovali, že rozhodně nebudou chtít stejná práva právě v oblasti výchovy dětí, adopcí apod. ... Podáte jim prst a oni Vám pak budou chtít utrhnout celou ruku, varovali tehdy někteří. :-) A vypadá to, že se nepletli...
Web: neuveden Mail: schován
Dva různé druhy svazků pro stejnopohlavní páry? A není to málo Antone Antonoviči? Pro 40 genderů lze vytvořit 780 kombinací a každá z nich by si přece zasloužila taky vlastní specifickou právní úpravu. :-)
Web: neuveden Mail: schován
"Principiální problém vidím už v tom, že manželství vůbec nějak definuje stát." To je v naprostém pořádku. Nikdo nikoho přece nenutí, aby vstoupil s někým do manželství a tím se zařadil mezi subjekty, jež mají díky právnímu řádu související práva a povinnosti.

Když se Vám nelíbí to, jak to stát upravuje, tak si přece jakýkoliv pár může uzavřít smlouvu o tom, jak bude jejich soužití vypadat, jaká práva a povinnosti budou mít. Jen se ta práva nemohou dotýkat třetích osob a jejich práv, jako jsou děti, nebo jejich biologičtí rodiče, dědická práva neopominutelných dědiců apod.
Web: neuveden Mail: schován
Zaměstnanci měli dostat právo (v každý) svátek nepřijít do práce, pokud nejde o např. hasiče, policii, záchranku.... Pokud by zaměstnavatel chtěl provozovat i ve svátek, měl by to mít jako podmínku při sjednávání pracovní smlouvy, nebo k tomu v jednotlivé svátky jednotlivé zaměstnance vždy přesvědčit, pozitivně je motivovat a v případě, že se mu to nepodaří, tak si najmout na svátky třeba nějaké brigádníky. Tímto by byla zachována možnost zaměstnanců jak k odpočinku o svátcích, tak možnost aby si díky příplatkům vydělali o svátcích nějakou tu korunu navíc. Takto to mají všichni "v jejich zájmu" zakázané.
Web: neuveden Mail: schován
Aha. Takže jste v tomto stejní jako bolševici. Těm by taky ten jejich komunismus fungoval pouze v případě, že by všichni dobrovolně respektovali tu jejich bláznivou utopickou ideu . :-)

Jinými slovy pokud ancap spoléhá na dobrovolné akceptování NAP, pak je to UTOPIE jako PRASE, protože to předpokládá společnost složenou ze 100% z Mirků Dušínů, kterým ani ty sám samozřejmě nejsi. :-)
Web: neuveden Mail: schován
K tomu, aby existovala povinnost respektovat NAP. Dobrovolně NAP mnoho lidí nebude respektovat, resp. budou na jeho dodržování trvat v případě, že někdo bude chtít zasahovat do jejich majetkových práv ale sami by NAP vůči druhým nerespektovali.

Je to podobné jako, když říkají anakapáci, klidně si ten stát nechte ale budu mít práva, která mi vyhovují a dodržovat jen ty povinnosti, s nimiž dobrovolně souhlasím a s ostatními povinnostmi mi všichni vlezte na záda. :-)
Web: neuveden Mail: schován
Napadlo mě, že by to celé mohlo tvořit jakousi škálu intenzity organizovanosti společnosti:

Na jedné straně (vpravo) to začíná bezstátím (anarchií), pokračuje to tím co jsem popsal (stát, který uzákonil pouze NAP, tedy ancap), dál by se mohl vyskytovat jakýsi "plnohodnotný" minimalistický stát, někde uprostřed škály je současný demokratický právní sociální stát, dál nalevo by to byl "klasický" socialistický stát a úplně vlevo by pak byl nějaký totalitní stát v němž by bylo regulováno úplně vše.
Web: neuveden Mail: schován
Ten stát nad ankapem by nic nevlastnil. Pouze by byl formou organizace společnosti pobývající na daném vymezeném území, přičemž právní řád by závazně pro všechny implementoval pouze NAP. Ochrana práv by pak byla řešena soukromými subjekty, které by rovněž byly vázány NAPem, kterým by byl vázán i ten stát samotný, takže by nad úrovni NAPu nemohl přijímat žádné zákony, které by byly v rozporu s NAPem, obdobně jako je dnes zákonodárce omezen prostorem vymezeným Listinou základních práv a svobod. Šlo by o stát, jehož jediný zákon by zněl nějak jako: vlastnictví je nedotknutelné, každý se může bránit proti zásahu do jeho vlastnického práva způsobem, jaký uzná za vhodný.
Web: neuveden Mail: schován
Ano tady se bezproblémově shodujeme. :-)
Web: neuveden Mail: schován
Rozumím. Podle ankapistů mají pravidla platná v nějakém prostoru a čase určovat pouze vlastnici (možná i nájemci?) daného prostoru v daném čase. Problém této konstrukce je ale v tom efektivním určení vlastníka toho prostoru v daném čase.

Vlastnictví čehokoliv má smysl pouze v rámci nějakého společenství, protože samotný obsah vlastnických práv tvoří vlastně povinnost všech ostatních členů dané společnosti odlišných od daného vlastníka, a to povinnost nezasahovat do vlastnických práv daného vlastníka. Takže už jen samotný koncept vlastnických práv (k čemukoliv) musí být zakotven v nějakém souboru společných efektivně vymahatelných pravidel, jimiž budou členové toho společenství vázáni. A právě platformou pro zakotvení těchto obecně pro všechny platných pravidel je právě ten (nejlépe) demokratický stát. Pouze v rámci toho státu lze určit, kdo vlastní který pozemek, ležící na území daného státu a teprve takto ustanovené vlastnictví pozemku by mohlo eventuálně vést i k tomu, že jeho vlastník má právo určit si svá pravidla na daném pozemku, avšak pouze v tom rozsahu, v jakém nebudou odporovat pravidlům, která pro celé své území jednotně určil právě stát.

Požadavky ankapu by tak vlastně splňoval právě stát, který by na jeho území zakotvil jen jediné pro všechny závazné pravidlo v podobě uzákonění vlastnického práva a případně i jeho ochrany. Pouze v takovémto případě by pak mohlo platit, že skutečný(!) vlastník pozemku, nacházejícího se na území takového státu, si může na své pozemku určit prakticky jakákoliv pravidla, která pouze nesmí být v rozporu s právní úpravou vlastnického práva a jeho ochrany. Prakticky by pak šlo o jakési plně autonomní státy ležící na území velmi minimalisticky pojatého "mateřského" státu. Jednotlivé pozemky by tak byly něčím jako jsou dnes kraje, které by ale měly zcela autonomní a neomezenou zákonodárnou moc na svém "krajském" území a jež by pouze ležely na území státu, který uzákonil pouze vlastnické právo a všech ostatních pravomocí se vzdal ve prospěch těch krajů. Vlastnící pozemků by tak byli neomezenými vládci na svých pozemcích, s tím, že ale i oni by museli plně respektovat veškerá vlastnická práva. Takovéto uspořádání totálně fragmentované společnosti mi ale přijde jako totální úlet. :-)

Skutečným cílem ankapáků tak není úplné odstranění státu a nastolení anarchie (bezstátí). Cesta k jejich cíli vede paradoxně k prapodivné podobě státu. Ideálně ke státu, který by zakotvil pouze vlastnické právo a možná i jeho ochranu. A toto asi bude podstata argumentu mnoha odpůrců anarchokapitalismu, kteří stále dokola píší, že ankap je v podstatě taky stát. :-)
Web: neuveden Mail: schován
Mluvilo se o konzervování ekonomiky v nějakém stavu tím, že se lidem platily mzdy bez ohledu na to, zda chodí do práce. Ano jistě, po dobu krize byla snaha udržet kupní sílu poptávky, pokud možno v původním (klidně tomu říkejme zakonzervovaném) stavu. Šlo ale o prospěšnou věc, nikoliv o nějaký negativní jev. Prospěšné na tom bylo, že krizí byly postiženi pokud možno minimálně a snesitelně pouze provozovatelé služeb (a jejich zaměstnanci), jejichž provozovny byly z důvodu covidu zavřeny.

A účelem podpory kupní síly těch postižených ekonomických subjektů bylo právě to, aby případný pokles jejich kupní síly nedostal sekundárně do problémů i jiné sektory ekonomiky, které krizí přímo zasaženy nebyly.

To, že se po dobu krize konzervovala i místa, která po skončení krize stejně zaniknou, je jen malou cenou za to, že "zbytek" ekonomiky se udržel nad vodou. Naopak je to přece logické. Proč v ekonomické krizi nebránit zbytečné nezaměstnanosti? V krizi by si ti lidé stejně nacházeli místa jen obtížně. Mnohem lépe se jim bude hledat nové místo (pokud to původní po krizi zaniklo) až ve fázi následného růstu ekonomiky.

Proč by měl být jakýsi abstraktní argument spočívající v nijak nevysvětlených negativních dopadech jakéhosi zakonzervování ekonomiky důležitější, než reálné a hmatatelné zabránění prohloubení krize a odsunutí řešení dopadů krize (zaniklých míst) až do období, po odeznění té krize? Mě to přijde racionální, strpět jakési abstraktní následky dočasného zakonzervování ekonomiky výměnou za záchranu té ekonomiky.

Je to jako volit mezi uspáním pacienta (pomoc ekonomice, byť s následkem dočasné konzervace v budoucnu nadbytečných míst) před vážnou operací, nebo provádět tuto operaci za plného vědomí a navíc i bez byť jen lokální anestézie (ať si ekonomika pomůže sama, jak umí). Prostě Urza je v tomto případě zastáncem zbytečné krutosti. :-)
Web: neuveden Mail: schován
V ankapovej teorii píšete o státu a ve skutečnosti ale píšete o ankapácké verzi "státu", tedy o něčem úplně jiném, protože jste si běžnou definici státu změnili.

Pro běžné lidi je to forma organizace společnosti na určitém vymezeném území. Pro Vás je to forma organizovaného nelegitimního násilí vůči vlastníkům pozemků, které se nacházejí na daném území.

Uvedené mimo jiné znamená, že vlastně mluvíte cizí řečí a s těmi běžnými lidmi, které byste rádi přesvědčili o svém světonázoru, nemůžete ani běžně konverzovat. Pro Vás je to trochu hendikep a značně kontraproduktivní postup.
Web: neuveden Mail: schován
Otázka vlastnictví pozemků státem je irelevantní. Důležité je vymezení území, na němž platí pravidla daného státu, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem daného státu. Dokonce i pro pozemky vlastněné cizími státy, to platí. :-)
Web: neuveden Mail: schován
Jasně fanatičtí kovaní nesmiřitelní anarchokapitalisté, kteří si předefinovali většinu běžně používaných pojmů, tak aby jejich nové definice vyhovovali jejich fanatické nesmiřitelné ideologii, nikdy nemohou v ničem couvnout ani o píď. :-) Je to ale jen projev hloupého fanatického primitivismu.
Web: neuveden Mail: schován
Sedláček mívá někdy zajímavé názory, chytrá přirovnání, umí nalézat zajímavé souvislosti mezi na první pohled nesouvisejícími věcmi... Ale volební práva v rukách dětí, to mi tedy přijde hloupé.
Web: neuveden Mail: schován
Taky nepovažuji potravinovou soběstačnost za nějaké automatické dobro, k němuž je nutné (za nějakou cenu) směřovat. Nicméně, pokud se potravinová soběstačnost na nějakém území státu již vyskytuje, nepovažuji ani tento stav za něco špatného, co by bylo třeba redukovat. Jediné pozitivum potravinové ale i energetické soběstačnosti vidím v případech nějakých "turbulentních" krizových situací. To pak je člověk vděčný i za to, co si vypěstuje sám na té zahrádce. :-)
Web: neuveden Mail: schován
Neberte to osobně, ale Vaše individuální definice manželství je úplně irelevantní. Jediná relevantní definice manželství a definice mnoha jiných právních pojmů, je uvedena v zákoně, který určuje obsah daného pojmu pro všechny stejně a závazně.

Nucení ostatních, aby přijali všichni nějaká společná pravidla (mezi něž platí rovněž pravidla určující co je obsahem právního vztahu v podobě manželství) je imanentní a tedy zcela přirozenou vlastností samotného organizování společnosti podle společných pravidel (zákonů), jež má ale smysl pouze tehdy, platí-li pro všechny členy společnosti stejně.

Uvedené samozřejmě platí i pro zákonné regulace, které se některým členům té společnosti mohou jevit jako naprosto hloupé, nesmyslné, zbytečně omezující, či naopak poskytující příliš mnoho svobody pro jednání společensky většinově vnímané jako nepřijatelné ... Nic zvrhlého ale na tom není. Jde o to, že existence pravidel má smysl jen tehdy, platí-li pro všechny stejně. Nucení k jejich dodržování je jejich nedílnou součástí.

Obdobně, jako Vy, by někdo mohl přece napsat, že považuje naopak za arogantní a sobecké (nebo by mohl použít slovo zvrhlé), že chcete nutit společnost (všechny její členy), aby nějaká pravidla, na nichž se již shodla, rušila, nebo změnila jenom proto, že se Vám nelíbí...

Abyste mě pochopil správně. Já neobhajuji zákonný status quo týkající se institutu manželství, jako jedinou v úvahu přicházející právní úpravu. Jen se Vám snažím vysvětlit, že pokud chcete ve společnosti prosadit vlastní představu řešení nějaké společenské otázky, tak toto řešení musíte v té společnosti prosadit. Najít dostatečný počet obdobně smýšlejících a prosadit svůj názor jako většinově akceptovatelný. Nikoliv jen planě kritizovat zákony, jako jakousi zvrhlost, která je prostředkem, který umožňující jedněm vnucovat své představy jiným. Skutečné zvrhlosti by totiž velmi pravděpodobně nastaly, kdyby ty zákony nebylo možné přijímat a tedy nikomu v ničem prostřednictvím zákonů "nebránit".
Web: neuveden Mail: schován
Někde je to jednoduché. Jinde složité. To, že v některých případech je určení racionality jednání složité a nejednoznačné, neznamená že je třeba veškerá jednání označit za racionální a tím složitost toho určení takto "vyřešit".
Web: neuveden Mail: schován
Načrtnutý problém s pojetím racionality jednání sklouzává k morálním otázkám, což není ten hlavní zádrhel. Tím kruciálním zádrhelem "rakouského vnímání" pojmu "racionální jednání" spočívá v tom, že toto pojetí činí adjektivum "racionální" zcela bezobsažným a zbytečným, protože na každé jednání je možno daným úhlem pohledu nahlížet jako na racionální. Neexistuje-li tedy možnost iracionálního jednání znamená to, že používání adjektiva "racionální" ve vztahu k pojmu jednání je zcela bez obsahu a tedy zcela zbytečné. Právě ono zbavení významu daného adjektiva je považováno za problém. Protože v praktickém životě má otázka racionality/iracionality jednání své velmi důležité místo.
Web: neuveden Mail: schován
Z některých fatálních chyb se nepoučíte, právě protože byly fatální a k případnému poučenému jednání již nedostanete příležitost.
Web: neuveden Mail: schován
OPRAVA:

V této fázi vzniku peněz, je dlužník zároveň v pozici toho, kdo ty peníze vlastní (jsou připsány na jeho vkladovém účtu) a zároveň ty samé peníze BANCE DLUŽÍ.
Web: neuveden Mail: schován
To samozřejmě není pravda. První má ty peníze připsány na účet ten dlužník, ne banka. Tak ty peníze vzniknou a jejich prvním majitelem je právě ten dlužník, ne banka. V této fázi vzniku peněz, je dlužník zároveň v pozici toho, kdo ty peníze vlastní (jsou připsány na jeho vkladovém účtu) a zároveň ty samé peníze vlastní. Pokud by ty peníze zůstaly v tomto iniciačním stavu, pak dlužník by platil bance úrok sjednaný v úvěrové smlouvě a banka by platila dlužníkovi úrok sjednaný ve smlouvě o vedení vkladového účtu. Banka tedy přijme úrok, odečte si z něj náklady na provoz banky, na riziko nesplácení úvěru a ziskovou marži a zbytek úroku (který je sjednán ve smlouvě o vedení vkladového účtu) vyplatí zpět dlužníkovi jako úrok z v kladu. Ve fázi, kdy dlužník půjčené peníze utratí, tedy převede je na jiného klienta banky, dostane se banka do situace, kdy stále inkasuje úrok sjednaný v úvěrové smlouvě od dlužníka, avšak úrok sjednaný ve smlouvě o vedení vkladového účtu nově vyplácí tomu, na koho dlužník půjčené peníze převedl. Takto se nově vytvořené peníze dostanou do oběhu. Dluží je pořád dlužník, ale vlastní je vždy aktuálně ten, na koho byly naposledy převedeny.


V době splatnosti dluhu pak banka dlužníkovi strhne jistinu s poslední platbou úroku z jeho vkladového účtu a zároveň "roztrhá" úvěrovou smlouvu. Tím ty původně vytvořené peníze zase zaniknou. Pokud dlužník svůj dluh nesplatí, musí ho banka splatit za dlužníka. K tomu bance slouží vlastní kapitál. Pokud nebude mít dostatek vlastního kapitálu, banka zkrachuje. Představa, že nesplacení dluhu dlužníkem na banku nijak nedopadne, protože banky si mohou vytvořit peněz kolik chtějí je samozřejmě nesprávná.

Z uvedeného by mělo být jasné, že dlužník platí bance úrok především za podstoupené riziko, že bance dluh nesplatí. A banka pak část toho úroku platí aktuálnímu držiteli těch peněz. Skutečnost, že banka společně s dlužníkem vytváří peníze neznamená, že dlužník je nemusí vrátit a že bance nehrozí žádné riziko, když dlužník dluh nesplatí. Banka si totiž nemůže vytvořit peníze sama pro sebe, kterými by splatila dluh za dlužníka. Banka k tomu, aby mohla vytvořit nové peníze potřebuje nějaký další, nebankovní subjekt a v takovém případě vždy vytvoří peníze, které patří tomu nebankovnímu subjektu, nikoliv bance, takže bance tato možnost tvořit peníze nijak vlastní existenci neulehčuje. Z uvedeného by mělo být zřejmě, že představa, že banka vytváří peníze z ničeho je velmi vzdálená pravdě. Banka vytváří peníze v podstatě ze závazku dlužníka. Dluh dlužníka sice nemá hmotnou formu, ale rozhodně o něm nelze prohlásit, že je z důvodu absence hmotné formy ničím.

Banky při tom, když vytváří peníze, tak prakticky monetizují závazky. Když banka v rámci zlatého standardu vydává zlatem krytou bankovku, monetizuje tím (přeměňuje na peníze) svůj závazek uvedený na bankovce, tedy kdykoliv na požádání vyměnit bankou emitovanou bankovku jejímu držiteli za předem určené množství měnového zlata. Obdobně v peněžním systému založeném na účetních penězích banka monetizuje závazek dlužníka splatit bance půjčenou částku. Půjčení peněz bankou tak, lze přirovnat k tomu, že dlužník prodává bance jím vystavený dluhopis, za který mu banka zaplatí nově vytvořenými penězi. Banka touto transakcí nijak nezbohatne. Toliko ji vzroste bilance. Na straně aktiv ji přibude dluhopis, na straně pasiv ji přibude nový peněžní vklad peněz, kterými bylo zaplaceno za dluhopis.

Do roku 1971 fungovaly peněžní systémy jako hybridní nehomogenní směs obou dvou systému, kdy banky vytvářely peníze (bankovky) kryté zlatem (monetizací svého závazku směnit bankovku za zlato) a současně vytvářely rovněž účetní bezhotovostní peníze, které zlatem nebyly kryty a jež vznikly monetizací dluhů dlužníků bank. Od roku 1971 již máme homogenní peněžní systém, kde peníze vznikají obecně řečeno monetizací v podstatě čehokoliv, co se banka rozhodne monetizovat a co jí dovoluje výše jejího vlastního kapitálu a pravidla pro kapitálovou přiměřenost bank.

Výhodou současného systému je, že banky a dlužníci nejsou v jejich ekonomických záměrech nesmyslně omezováni nějakým rigidním parametrem v podobě např. množství zlata nebo BTC. Naopak, banky dnes fungují v prostředí, kde poskytování úvěrů je limitováno pouze výší jejich vlastního kapitálu a pravidly pro kapitálovou přiměřenost bank. Tento pružný systém umožňuje mnohem větší objem ekonomických aktivit, než rigidní systém, v němž by byl permanentní nedostatek peněz, který by ekonomické aktivity jak na straně produkce tak na straně spotřeby nesmyslně a zbytečně omezoval tím, že na vše si nejprve musíte vydělat a naspořit, namísto toho, že to vydělávání přesunete z minulosti do budoucnosti.
Web: neuveden Mail: schován
No a ty banky taky nejsou zvýhodněny. Ty prostě podstupují riziko, že peníze které půjčí (bez ohledu na to, že tím vytvoří), jim dlužník nevrátí. Za toto riziko si nechávají od dlužníků platit rizikovou přirážku k úroku. Žádnou nespravedlivou výhodu banky nemají. Když půjčují peníze bonitním klientům, vydělávají, když půjčují peníze nekvalitním klientům, prodělávají. Jejich úspěch není automatický a bezpracný.
Web: neuveden Mail: schován
No já si nemyslím, že když si půjdete půjčit do banky peníze a tím se Vám dostanou do ruky jako úplně prvnímu, že tím získáváte bůhvíjakou výhodu oproti ostatním, kteří si do té banky pro úvěr mohou zajít také.

Jakou výhodu vidíte v tom, že si třeba na úvěr se sazbou např. 6% koupíte ledničku, která v době, kdy ten úvěr bude splacen bude stát třeba o 2% méně? Kde a jak jsem na tom nezaslouženě vydělal. Jakou výhodu mám oproti někomu, kdo si koupil lednici bez úvěru tedy bez platby úroku?

Když si berete úvěr na nákup čehokoliv, pak podstupujete riziko, že náklady na úvěr (zaplacený úrok) budou vyšší než růst ceny toho co kupujete. Nedostáváte žádnou výhodu. Dostáváte pouze příležitost si zariskovat a být odměněn pocitem, že jste něco koupil dnes levněji, než třeba za 3 roky. Nebo můžete být naopak potrestán tím, že placením úroku vynaložíte na nákup peněz více, než kdybyste si na to našetřil nebo si to koupil za dříve vytvořené úspory.

Já to nevidím, jako nějaké automatické a nespravedlivé zvýhodnění těch, co nakupují na úvěr. A i kdyby to tak mohlo být vnímáno, pak platí, že možnost takového zvýhodnění má každý.
Web: neuveden Mail: schován
A vidíte v tom nějakou nespravedlnost, nějakou nezaslouženou výhodu? Že se někdo dostane k penězům jako první přece neznamená, že si je utrhl na stromě, jak píšete. Získání těch peněz je přece spojeno s podstoupením rizika a/nebo odvedením práce buď v minulosti nebo v budoucnosti, v závislosti na tom, o jakých penězích (zda komoditních nebo účetních) se bavíme.
Web: neuveden Mail: schován
Peníze se hodí jako "hlasovací lístky" v ohledu tržních preferencí u dvoustranných transakcí mezi dvěma jednotlivci. K určování obecně pro celou společnost platných pravidel se ale nehodí, právě proto, že by právo ovlivňovat poměry ve společnosti nebylo založeno na tom, že daný jednotlivec je členem dané společnosti ale i na tom, kolika penězi disponuje k uplatnění práva na ovlivnění daných pravidel. Uvedený princip by totiž trpěl tou samou vadou, kterou vyčítají anarchokapitalisté současné demokracii, kdy právo ovlivňovat pravidla, která budou ve společnosti platit mají všichni stejné. Jsou to přece anarchokapitalisti, kteří tvrdí, že demokracie je špatně protože jedné početnější skupině členů (chudým) umožňuje okrádat druhou méně početnou skupinu členů (bohaté).

Uvedený "nedostatek" demokracie ale není jakási systémová vada. Předmětná "nedostatek" fungování demokracie spočívá totiž pouze v početní převaze chudých oproti bohatým, kterou se standardně vyznačuje kapitalistická tržní ekonomika. Pokud by se podařilo, aby bohatých bylo více než chudých, daný "nedostatek" demokracie by jaksi zmizel. Příčina daného "problému" tak nevězí v principech demokracie. Vězí ve majetkovém rozvrstvení společnosti. Jen doplňuji, že na rozdíl od anarchokapitalistů ono majetkové rozvrstvení společnosti nevidím jako příčinu jakéhokoliv problému, tedy ani jako příčinu problému fungování demokracie, protože možnost většiny přehlasovat menšinu vnímám jako imanentní vlastnost demokracie, nikoliv jako nějakou její vadu.

Navíc návrh, že vyšší majetek by znamenal větší váhu hlasu při rozhodování o pravidlech by přece umožňoval totéž, tedy např. to, že byť početně méně hojní bohatí by díky váze svých hlasů rozhodli, že chudí nebudou mít žádná práva a bohatí, že budou mít práva všechna. Něco podobného v podobě neomezené vlády různých vládců už jsme ale zažili, že? Jinými slovy anarchokapitalistické řešení trpí stejnou vadou, jako to co sami kritizují u demokracie, jen tentokrát by to bylo naruby, kdy menšina bohatých by přehlasovávala většinu chudých.

Standardní demokracie, kde každý má jen jeden hlas, bez ohledu na jeho majetkové poměry je neutrálním a rozumný kompromisem v ohledu jejího fungování. Extrémy by představovaly systémy, kde váha hlasů by se odvíjela od majetkových poměrů jednotlivých členů společnosti. Jeden extrém by byl založen na tom, že počet hlasů jednotlivce by se násobil velikostí majetku daného jednotlivce. Druhý opačný extrém by spočíval v tom, že by se počet hlasů jednotlivce naopak dělil velikostí jeho majetku. Na této ose je pak současná demokracie někde uprostřed a tedy v daném ohledu neutrální.
Web: neuveden Mail: schován
Manželství ale není pouze o vztahu mezi těmi dvěma lidmi. V manželství se předpokládá především, že dojde ke zplození dalších lidí - dětí, vůči nimž mají manželé práva a povinnosti. Předmětem právních vztahů, které vznikají při uzavření manželství jsou tak i vztahy vůči dalším stranám s daným manželským vztahem souvisejícím. Vy to vidíte příliš zjednodušeně, ostatně jak už je u anarchokapitalistů špatným zvykem. To, že něco nechápete (jak se sám bezelstně přiznáváte), neznamená automaticky, že je to špatně. Abyste něco mohl hodnotit, měl byste to nejprve pochopit, pokud možno ve všech relevantních souvislostech. Pokud si např. dva partneři podle Vašeho vzoru dohodnou, že budou vzájemně jedinými dědici veškerého jimi vlastněného majetku, pak tím může být zasaženo do práv jiných osob, které by podle zákona měli nárok na určitý podíl majetku, který zemřelý po sobě zanechal. Zavedením absolutní svobody v ohledu uzavírání smluvního manželství byste zasáhl i do jiných právních sfér a do aktuálně platných práv jiných subjektů. To, že se ancap vymezuje proti existenci drtivé většiny obecně pro všechny platných zákonů, neznamená že má pravdu v tom, jak mají být vztahy ve společnosti uspořádány. Je to jen Váš velmi menšinový názor. Pokud se Vám nelíbí, jak je společnost uspořádána, najděte si území, kde žádné zákony neplatí, nebo jsou jen stěží vymahatelné, tedy někde, kde budete zcela izolován od všech ostatních lidí a teprve v takovémto prostředí se přiblížíte tomu, co si přejete, optimálně tam s sebou vezměte všechny Vaše názorové soudruhy a žijte si v tom Vašem anarchistickém ideálu. Všechno si vybudujte sami od píky, abyste pochopili, čeho všeho se tím vlastně vzdáváte. Představa, že budete žít ve společnosti, která bude poskytovat veškeré možnosti a současně se na Vás nebudou vztahovat pravidla, které se Vám nelíbí, je pro drtivou většinu členů dané společnosti zcela oprávněně neakceptovatelná. Pokud chcete svobodu od pravidel, pak se vším, co s tím souvisí, tedy i vyčlenění ze společnosti, která se těmi pravidly řídí.
Web: neuveden Mail: schován
No právě. :-)
Web: neuveden Mail: schován
V ankape by byla možná i smlouva, kde by se manželka vzdala veškerých svých práv včetně vlastnického práva ke svému tělu, takže manžel by manželku zcela vlastnil. :-)
logo Urza.cz
kapky