Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

1) Nepletu. Vlády již jsou změněné a zákony stále trvají, orderfollowers je stále vykonávají a neštítí se užít násilí.
2) Je to skrytá daň. Pokud vám zachovám hrnec polévky, ale odeberu z něj polovinu silného vývaru k sobě a doleju k vám vodu, není to ta samá a stejně výživná polévka jako na počátku.
3) Ne, vinen je stát a cílení inflace. Zaměňujete příčinu a následek.
4) To znamená, že ČNB nezvládla svou funkci inflaci zkrotit. Státu vyšší inflace nijak nevadí, ten si na to vždy nové šušňě z prstu vycucat umí. Občanovi to neprojde.
5) Proto také tvrdím, že stát je špatně a má být zrušen – jen je třeba, aby to lidé sami chtěli a nebyla to revoluce ;-)

Když by Hitler musel tu hodnotu nejprve získat a teprve pak mohl zbrojit, tak by se k moci nedostal. NAhoru ho vyšvihlo to, že mohl utrácet prachy z budoucnosti a získávat je pundrováním obsazeného území. Příčina a následek.

Vzhledem k tomu, jaký boom zaznamenaly kryptoměny (jakkoliv je nepoužívám) a BTC (který vyčleňuji mimo, protože skutečně řeší problém a byl první), tak bych s tím pojmem primitivnost zas tak nešermoval.

Evidentně jsou lidé, kteří si váží návratu zlatého standardu bez zlata. Takového, který jim nemůže vláda libovolně měnit pod rukama, konfiskovat a dělat podobné brikule.

Bezhlavě fatálně riskovat se rozhodly vlády zavedením nekrytých fiat měn a postihováním konkurence. Konečně vyrostla květina, kterou nemohou snadno zašlapat (BTC nebyl první pokus). Historické hyperinflace ukazují, co je a co není fatální riskování.

V mém vesmíru má krytá měna (bez možnosti libovolného navyšování) vždy navrch nad něčím, co vzniká z ničeho a ředí kupní sílu těch, kteří skutečně něco tvoří (těmi ředidly myslím převážně stát, státní dluhopisy a armády úředníků, kteří konají „práci“ pro práci – a pobírající za to, co by jim dobrovolně nikdo neplatil zajímavé gáže).

Ano vláda (stát, my všichni) – https://youtu.be/b9P6cC_8SDc?t=1795 – já nejsem stát.

„Dodatečné danění to ale není.“ – Je.

„Je to naopak, vláda si půjčuje peníze, takže je nemusí vybrat na daních.“ – vláda znehodnocuje úspory obyvatel, tak, že přelévá hodnotu z existujícího oběživa do nově vznikajícího. Jelikož se tak činí bez souhlasu daných držitelů, který není z principu fungování bank a legislativy aktuálně platné třeba, je to jen legalizovaná loupež. A protože daně jsou legalizovaná loupež, je to skryté danění.

„Jedinou daní placenou v této souvislosti je inflace, kterou takové jednání vlády může (avšak nemusí) vyvolat.“ – cíl je 2 %. Oficiálně. Aktuálně kolem 18 %.

„A ano tento způsob financování vlády umožňují účetní peníze“ – Což je principiálně špatně, protože z mé kapsy je takto zprostředkovaně financováno i něco, co je přímo proti mým zájmům.

„A děkuji Bohu za to, že je dnes máme.“ – no tfuj tajxl!

„V roce 1929 takové možnosti vlády neměly a dopadlo to katastrofou,“ – a od roku 1939 to pokračovalo katastrofou v Německu a pak Sovětským svazem. Děkujeme za všechny co proletěli komínem, či se v gulagu stali součástí zeminy.

„Zatím jsem od Vás nečetl definici uchovatele hodnoty.“ – kupní síla držitele daných peněz v čase neklesá.

„Tato definice se ale hodí spíše na úspěšnou investici, než na vlastnost peněz.“ – tato definice se nehodí na inflační měnu, protože si v tomto ohledu z definice podkopává nohy. Úspěšná investice přináší zisk, tedy kupní síla držitele dané investice v čase stoupá a to výrazně více než případná deflace měny samotné. Pokud má měna stabilní hodnotu, investice je v plusu (dle míry rizika).

„Vaše definice (na rozdíl od mojí definice) odmítá neutralitu peněz.“ – měna, která systémově ztrácí alespoň 2 % hodnoty za rok není neutrální. Je ztrátová a cca za 35 let máte z úspor poloviční kupní sílu. To není neutrální. Tedy ne ve slova smyslu jak neutralitu chápu já.

„Vy si na jedné straně stěžujete, že v prostředí účetních peněz jsou poškozováni inflací držitelé úspor.“ – souhlas
„Na druhé straně Vám ale zřejmě vůbec nevadí, že deflační peníze by poškozovaly dlužníky.“ – nepoškozovaly. Jen by musel být daný podnikatelský záměr natolik dobrý, aby si na sebe vydělal bez plošného poškozování kupní síly úspor ostatních, kteří se rozhodli držet je v daných penězích.

„A pak je tu praktický problém s poklesem cen v důsledku růstu ekonomiky.“ – což není problém. Když roste hodnota peněz, klesají ceny. Problém v tom vidíte vy. Navíc, já bych vám takové peníze nenutil zákonem, klidně dál užívejte inflační měnu.

„Proč by měli producenti vyrábět více za celkově stejný objem nominálních tržeb?“ – protože by dosahovali zisku. Protože stejný nominál by hodnotově rostl.

„Co by tím získali?“ – zisk by tím získal

„Opravdu si myslíte, že producenti jsou altruisté, kteří budou rádi více zboží prodávat levněji na úkor svých zisků (při nezmenšených jednotkových nákladech)?“ – WTF? Pokud roste hodnota peněz, pak se zlevňuje vše, i jejich vstupy.

Když nyní stojí rohlík 2 koruny a vstupy na něj jsou dejme tomu 1 Kč, tak při vzestupu hodnoty koruny například za 35 let na dvojnásobek (dvouprocentní deflace), budou vstupy stát 50 haléřů a rohlík pořídíte za kačku.

Že stával rohlík 10 haléřů a nyní je to i 2 koruny padesát, to se necukáte. To vám možná přijde i v pořádku. Za mne to v pořádku jednoduše není. Tečka. Toliko můj názor.

„Existuje tedy jen jediný případ, kdy něco takového producenti udělají, a to tehdy, kdy se zvýší efektivita produkce, takže je k zlevnění nakonec donutí konkurence.“ – kulové, zlevní se vstupy. Místo aby zaměstnanci museli požadovat zvýšení, bude jim zaměstnavatel plat adekvátně snižovat. A to pouze v případě, že bude deflace oné měny. Což může být ošetřeno přímo ve smlouvě, což bude v zájmu zaměstnavatele. Dnes valorizace odměny dle inflace v jeho zájmu není a proto tam nic takového zpravidla nenajdete.

„Ostatní případy, kdy by rostla ekonomika při poklesu cen (na úkor zisků producentů), je ale čistě teoretická možnost, která je ve skutečném světě prakticky vyloučena.“ – máte skutečně omezenou představivost. Ekonomika by fungovala i při mírné deflaci peněz. S tím rozdílem, že lidé by mohli s penězi lépe hospodařit a byli by nuceni méně riskovat.

„Nechápu co Vám na tom pořád vadí?“ – princip vzniku nové měny ze vzduchu. Ztráta informace o tom, že držitel vzniklé měny je dlužník (protože peníze nezískal od někoho, kdo je má, ale vytvořil je s bankou). Měna nově vzniklá je nerozpoznatelná od jiné, již existující. Cantillonův efekt.

„Rozdíl mezi vytvořením hodnot v minulosti a v budoucnosti je pouze v tom čase a jednou z funkcí peněz je přenášet hodnotu v čase, takže i v tomto ohledu je celá situace kompatibilní s představou peněz jako prostředku směny a uchovatele hodnoty.“ – nesouhlasím s tímto výkladem velmi razantně a důrazně. Zachovávat hodnotu pro možnost pozdější směny, to je v pořádku a to je funkcí dobrých peněz. Dělat „pumpu hodnot z budoucnosti“, se ztrátou této informace vytvořením nových peněz, je prasárna. Kardinální.

Když půjčí peníze někdo, kdo je už má, tak tato informace se u něj neztratí a není nutné jí zatěžovat jím peníze uvolněné. On už si ten dluh pohlídá, finanční systém není ničím novým naředěn, pouze se do oběhu uvolnily uspořené zdroje již existující. Skin in the game je silný ochranný faktor.

Aktuální půjčky, kdy úroky jsou pod inflací, jsou další chucpe a nesmysl tohoto „super“ systému. V těch „rigidních“ penězích by si toto nikdo nedovolil – pokud by se nejednalo o sponzorství (což banka plošně zpravidla nenabízí). Vydělají na tom ti, co si půjčky berou a kupují za nové peníze za staré ceny. CElou tu polévku naředí a inflace se jen zvyšuje.

Fakt nemáte pocit, že už se stále jen opakujeme?

Pak je třeba jen definovat, co to ZDRAVĚ znamená.

Ocěňuji, že to prezentujete jako svůj názor a ne nezvratný fakt.

To je fajn, že se vám nelíbí a nemáte moc mi to zakazovat. ;-)

Omlouvám se, že už nemám sílu se s vámi na toto téma dohadovat.

Myslím si, že pravdu (falešné signály) nemáte a už nevím, jak to napsat, abych se vyjádřil tak, že to bude pochopitelné a akceptovatelné. Beru to jako svou chybu, jen už mi chybí energie zkoušet to znovu a jinak.

Možná to bude lépe prezentováno přímo Urzou v nějakém jeho videu. Evidentně v této snaze selhávám. Uznávám toto selhání, nikoliv však to, že bych na svůj názor rezignoval.

Já se omlouvám, ale mám pocit, že tato diskuze už se nikam neposouvá.

Banky emitovaly více, než kolik měly zlata již před tím. USA na to několikrát reagovaly změnou gramáže dolarů za dolar. Prasárna, jednosměrné porušení smlouvy, ale hádejte se se státem. Toto samozřejmě bylo i nadále a když by to neruplo krizí, tak by zas stačilo jen posunout množství zlata za dolar na menší hodnotu.

Takže si neodporuji. To, že něco zákon postihuje neznamená, že to někdo (ideálně stát) nedělá. Dělo se to. Stoprocentní krytí nedrželi a krize byla jeden z důsledků snahy o elastičnost systému, který ji ale před veřejností nepřiznal.

Glorifkovat FED za to, že pomohl zprasil během pár let, co předtím (až na státní zvůli devalvace) fungovalo staletí velmi stabilně a dobře, a jako řešení se zavedlo právě toto (co vyhovovalo státu, nikoliv však držitelům původních peněz), nebudu.

Děkuji Vám za diskuzi, která byla přínosná, rozhodně pro mne užitečná. Máte mé uznání za ochotu se jí účastnit, přispívat věcně a slušně (i já měl své úlety, co jsme si to jsme si).

Nyní mi to ale už připadá jako točení se v kruhu, které mi bere čas a nic extra nového nepřináší. Takže ze své strany se již zdržuji reakcí – leda bych měl pocit, že mohu něco přinést a ne opakovat již stokrát omleté (z obou stran).

Bylo mi ctí, ještě jednou děkuji za váš čas a já si jdu po svém spořit do BTC a doufat, že za to státem v budoucnu nebudu perzekuován.

Nápodobně.

„Vy se zabýváte toliko sekundární funkcí peněz v podobě uchovatele hodnoty, a velmi malou pozornost věnujete hlavní funkci peněz v podobě prostředku směny.“ – to je váš pocit. Dobrý uchovatel hodnoty je dobrým prostředkem směny v krátkém i dlouhém období. Inflační s sebou nese transakční náklady na ochranu ztráty kupní síly. Ale už bych se jen opakoval. Účetní měna nejsou dobré peníze, pokud od nich očekáváme vlastnosti dané definicí peněz. Já je očekávám a budu se zas opakovat – byl bych rád za svobodu volby, zda, v čem a čím chci či nechci riskovat. Fiat měna mi tuto svobodu bere. Svobody si vážím a proto tento stav kritizuji i z důvodu, že se na něm přiživuje vláda, stát a dodatečně tím daní občany nucené tuto měnu používat pod hrozbou státního násilí. Ale mám pocit, že už všechny argumenty padly a víceméně si zde vesele nesouhlasíme.

Vy si vážíte jiných parametrů více a jste ochoten z těch, které pro vás nejsou klíčové, slevit. Já to tak nemám. Z toho důvodu se nemůžeme shodnout a stejně jako vy patrně neopustíte své hodnoty, nemám žádnou potřebu z nich slevit ani já, protože ač jste mi mnohé upřesnil, nespatřuji v tomto fungování přidanou hodnotu z dlouhého časového horizontu a vidím převážně negativa z toho plynoucí. Vy to jako negativa nevidíte. V pořádku. Jediný problém vidím v tom, že vy byste byl ochoten mi zakazovat, nakazovat a regulovat, jak se smím ke svým zdrojům chovat a já bych vám v tom rád ponechal svobodu.

Zde se cítím tedy vcelku oprávněně na koni a konzistentní se svými názory respektujícími svobodu a zodpovědnost jednotlivce. „Váš systém“, tedy to, co zastáváte, tuto svobodu nabourává a proto se s ním nemohu mávnutím ruky smířit. ;-)

„Ty padělky by nikdo nechtěl přijímat.“ – bingo! A proto z nich raději uděláme jednu zákonem nucenou měnu :-D

Pokud měna nedrží hodnotu bez úročení, není dobrým uchovatelem hodnoty → není tedy dobrými penězi dle definice, která tuto vlastnost pro přiřknutí pojmu peněz vyžaduje.

„Za vydání převoditelné směnky Vás přece do vězení nikdo nezavře!“ – pokud bude mít podobu tisícikoruny? Bance toto projde, soukromníkovi ne.

„Když někdo vydá vlastní směnku“ – banka ale nedává směnky, změní zůstatek na korunovém účtu a poskytne měnu, která do té doby neexistovala.

„Avšak vydávání směnek není možné považovat za padělání směnek, natož pak srovnávat s paděláním peněz.“ – směnka není bankovka, při platbě směnkou vím, jaká konkrétní rizika mohou hrozit. V oběživu se tato informace „rozpustí“ mezi všechny bankovky.

„Teprve, když soused vyhotoví padělek směnky emitované údajně někým jiným, pak jde o trestný čin.“ – přesně toto dělá banka, která na to dostala od státu výjimku. A simsalabim hokus pokus – a už je to legální :-D

„Pokud soused vystaví pravou vlastní směnku, pak se ničeho nezákonného nedopustil.“ – směnku souseda jím emitovanou nenapadám. Napadám legitimitu vzniku nového oběživa, nerozpoznatelného od již oběživa existujícího. Ale to jistě víte.

„Copak nechápete, že vystavení poukázky na budoucí dodávku kachny, vznikne rychleji a snadněji, než shánění nějaké nedostatkové komodity?“ – chápu a tato smlouva by se měla týkat subjektů, které jsou ochotny takový slib akceptovat oproti danému zhodnocení výměnou za podstoupení tohoto rizika. Ne, že toto distribuuji na všechny uživatele dané měny.

Vám se zkrátka stávající systém líbí a jmenujete jeho – ze svého pohledu – pozitiva. Jelikož mám od peněz dost odlišná očekáván, pak vámi prezentované výhody jsou v mých očích vadou, která střílí do nohy jiné vlastnosti – mnou privilegované a vámi považované za sekundární.

Nemusíme se shodnout. To je v pořádku. Já jen nikomu nenutím akceptaci BTC, pokud je chci užít k platbě. Stát mne nutí akceptovat koruny zatížené subjektivně negativními vlastnostmi (pro vás negativní nejsou) a toto nucení již v pořádku stran etiky a morálky není. To je celé.

„Používání komoditních peněz v prostředí, kde nic nebrání použití účetních peněz, je čirý a brutální masochismus.“ – co nebrání, ono je to zákonem nucené a vyžadované. Nebránit a nutit jsou dost rozdílné pojmy. Jeden je plný svobody a druhý tu svobodu postrádá. :-D

https://www.youtube.com/watch?v=kc6EQ8pgOqc&t=3380s

Bez alespoň elementárního krátkodobého udržení hodnoty daná měna pozbývá smyslu prostředku směny. Můžeme se bavit o tom, v jak dlouhodobém horizontu by si měla daná měna/peníze držet hodnotu víceméně stabilní. Ty dvě vlastnosti nelze oddělit. Bezcenné peníze nikdo nechce, protože za ne nic nesmění.

„Vy se zabýváte toliko sekundární funkcí peněz v podobě uchovatele hodnoty,“ – pro mne je to funkce primární, umožňující plánování, rozhodování se dle cenových signálů. Možnost směny přímo vyplývá z toho, že peníze mají nějakou udržitelnou hodnotu. Peníze bez hodnoty jsou jak listí. Na podzim je toho všude dost a nikdo to nechce.

„A jak vzniknou ty existující peníze, které si někdo půjčí?“ – ve zlatém standardu vytěžením dané komodity a navýšením zůstatku na účtu poskytovatele účtu, u BTC vytěžením bloku a získání odměny ve formě transakčních poplatků a nově vzniklých mincí.

„No úplně stejně jako ty, které vzniknou v okamžiku, když si je někdo půjčí v bance.“ – proto se snažím rozlišovat peníze a měnu. Pak nám to v tom dělá brajgl. Chybu beru na sebe, je to MĚNA ZE VZDUCHU, protože peníze takto vznikat nemohou. (držím se své definice pojmů pro tyto mnou rozlišované typy oběživa).

„I peníze, které si už někdo vydělal, mají původ v tom, že si je někdo dříve půjčil v bance“ – měna ano, peníze ne.

„Mezi původem peněz, které už existují a těmi, které aktuálně vznikají při dluhové transakci žádný rozdíl není.“ – na počátku nebyl dluh, ale zlatý standard, který měl fundament jištěný danou komoditou. Po jeho opuštění tu jako pohrobci zůstaly v oběhu bankovky a mince, které měly původně tuto vazbu, která byla násilně a jednostranně zpřetrhána státem. Ergo peníze mají původ ne v dluhu, tam vzniká až nynější oběživo a skutečné peníze tímto byly vytlačeny mimo.

„Výhoda možnosti vytváření nových peněz spočívá právě v tom, že když dojde nabídka úvěrů již existujících peněz, existuje stále nabídka úvěrů nově vytvářených peněz.“ – v mém vidění světa toto výhodou není. Naopak, je to citelná přítěž důvěryhodnosti takového systému. Chápu jak to myslíte, vím, že jste z toho nadšení, já tento pohled nesdílím.

„Dané prostředí je tak mnohem svobodnější, než prostředí, v němž je možné půjčit si pouze existující peníze, kterých může být z různých důvodu nedostatek.“ – dle vašich hodnot to tak lze označit, dle mých hodnot to se svobodou nemá nic společného. Protože fiat.

„A ty nové peníze nevznikají monetizací vzduchu. Vznikají monetizací dluhu.“ – už bych se opakoval. Vzniknou nové zůstatky, které takto byly vytvořeny. bMonetizace dluhu nastává až po jeho splacení, do té doby je to pohledávka.

„Nikde jsem neviděl povalovat se dlužní úpisy, které by lítaly v prostoru, tak jako se tam nachází vzduch.“ – zajděte někdy do banky a zažádejte o úvěr a pak se píděte, kde se ty peníze na toto hospodaření objevily.

„Ochota zadlužit se je rozhodně vzácnější komoditou, než vzduch.“ – v době 17% inflace a úroku cca 9 % je blbost se nezadlužit. Úroková sazba je záporná, čerpat dnes a splácet později se vyloženě vyplatí. Což nedává smysl ve světě peněz, které mají držet hodnotu. U inflačního aparátu je to realita.

Pokud je daný zůstatek na účtu, který úročení nabízí. Což nemá nic společného s poskytnutým úvěrem. Majitel účtu čerpá finanční služby u dané banky. Když je dá na běžný účet, protože je potřebuje mít v pohotovosti pro realizaci dalších směn, úroku se nedočká. Jaké čachry v pozadí si dělá banka je v tu chvíli irelevantní, protože pro držitele toho zůstatku to nemá pozitivní vliv. Navíc úročení nebývá nad úroveň inflace, takže ztráta se realizuje i tak.

„Stačí to takto?“ – na váš názorový vektor je toto výrazný kompromis, takže stačí a smekám.

„Tu dynamiku a svobodu ale umožňují právě ty elastické peníze.“ – dynamiku asi ano, včetně těch ozdravných krachů. Svobody tam v případě nucení něčeho proti mé vůli je objektivně méně – ve prospěch toho, jehož svoboda se na můj úkor realizuje.

„Možnost používat jiné neelastické peníze povede k dynamice a svobodě asi stejně, jako když se necháte spoutat do svěrací kazajky.“ – spíš bych to připodobnil, že možnost nejít na bungge jumping znamená, že nebudu mít tu jistotu onoho hopsání nahoru dolů. Svěrací kazajka má konotaci s duševně nemocnými, kteří jsou nebezpeční sobě a okolí. Jako dehonestace názoru fajn, jako příspěvek k debatě úplně nanic.

„V tom spočívá ten demagogický klam "ankap je dobro z definice".“ – ankapem můžete nazývat jen určité uskupení společnosti. Pokud se ti lidé chtějí navzájem vraždit, okrádat, zavírat se do koncentráků a nutit jeden druhému proti jeho vůli své priority, pak to naplňuje spíš státní zřízení či mafii (což stát je, jen má lepší PR).

Pokud budete mít společnost natolik vyspělou – ve smyslu vážící si svobody a zodpovědného chování – pak bude menší tlak na to nutit něco okolí, role státu bude ustupovat, stát se bude zmenšovat a nakonec jako struktura centrální moci bude moci i zaniknout. To, co zbude, je společnost lidí mající určité hodnoty, které vedou k tomu, že svobodně může stát mizet až zmizet. Tyto hodnoty jsou velmi blízké tomu, co ankap definuje.

„"v ankapu nebudou války"“ – já jsem psal: Ano, i v ankapu by se mohlo bojovat. Možná i častěji. Jen by ty spory byly menší, izolovanější a rozhodně bychom se nedočkali prasáren typů koncentrační tábory či aktuální dění na Ukrajině.

Čímž existenci válek nevylučuji, jen nebude možné skrze zdanění a inflaci fiat měny financovat tyto aktivity proti vůli těch, co se na tom podílet nechtějí. Pokud je tedy nezačnete nutit silou – což už ale není ankap prostředí, protože někdo porušuje princip neagrese. A je otázka, zda a jak dlouho si taková společnost dokáže uchovat své hodnoty (centrálně nevynucované) a takovému útoku na ně odolat.

„Co si pod pojmem uchovatel hodnoty představujete?“ rozhodně ne cílení inflace na 2 % a tím ztrátu poloviny kupní síly za cca 35 let.

„Úrokové sazby mají velký vliv na to, zda jsou peníze uchovatelem hodnoty.“ – úrokové sazby chápu dnes hlavně jako ochranu proti inflaci. V případě termínovaných vkladů, které slibují lepší zhodnocení, to znamená i nedostupnost dané rezervy po daný čas – tedy kompenzace za odloženou spotřebu a podstoupené riziko.

„Pokud jsou úrokové sazby stejně vysoké jako je míra inflace, pak jde o peníze, které roli uchovatele plní.“ – to není pravda z toho důvodu, že ne všechny peníze leží na úrokovaných účtech. Dále banky úročí lepším úrokem běžnému smrtelníkovi peníze jen do určité hodnoty (třeba 250.000). Úrok může danou inflaci kompenzovat, měna jako taková ale neplní roli uchovatele hodnoty, což zjistíte hned, jak pod polštářem objevíte balík bankovek po dědovi (za předpokladu, že by ty bankovky ještě platily).

„Pokud jsou úrokové sazby stejně vysoké jako je míra inflace, pak jde o peníze, které roli uchovatele plní.“ – nikoliv, uchovatel hodnoty uchovává hodnotu bez ohledu na úročení. Úročení je investiční instrument motivující k investici úspor někomu, kdo je bude mít potenciál zhodnotit a za to dostanu odměnu. Peníze, které musí něco dělat, aby uchovaly hodnotu, nejsou dobré peníze a nejsou dobrým uchovatelem hodnoty.

„Účetní peníze nechávají na ekonomice, jaké ty peníze budou, zda deflační nebo inflační.“ – cílením ČNB na 2 % inflaci rozporuji toto tvrzení. Není v praxi pravdivé.

„Ekonomika v tomto prostředí může zdravě růst“ – pokud centrální banka nepřepálí emise, tak může. Stejně tak může růst a rostla ve zlatém standadru. Otázkou je, co si pod pojmem zdravý růst představujete vy. Za mne tam nepatří vytváření nových neexistujících peněz již tolikrát z mé strany kritizovaným způsobem.

„aniž by peníze ztratily funkci uchovatele hodnoty“ – cílené znehodnocování 2 % lze vyložit, že ze stovky za rok udělám kupní sílu 98 korun při jakémkoliv výkonu ekonomiky. Protože pokud by náhodou ekonomika umožnila kupní sílu 102 Kč, ČNB zasáhne a dosáhne toho, že splní svůj cíl, poplácá se po zádech a rozdá si odměny (tímto způsobem vytvořené).

„Když začne ekonomika klesat, začnou se účetní peníze chovat deflačně, což brzdí projevy poklesu ekonomiky.“ – toto jsem v praxi nikdy nepozoroval. Že by plošně klesaly ceny. Máte příklad z historie, který mi unikl?

„Rigidní peníze budou uchovatelem hodnoty (tedy ani deflační ani inflační) pokud ekonomika ani neroste ani neklesá.“ – budou uchovatelem hodnoty i když produkce bude stoupat, ceny tím budou klesat a já si za úspory budu moci koupit více.

„Aby byly rigidní peníze uchovatelem hodnoty musí se i ekonomika chovat rigidně.“ – ne, může klidně i růst

„Jakmile ekonomika začne růst začnou se rigidní peníze chovat deflačně.“ – což nesnižuje hodnotu peněz, čili v této situaci jsou peníze stále uchovatelem hodnoty.

„Když ekonomika začne klesat, začnou se chovat inflačně (= stagflace).“ – pokud klesne produkce, bude méně zboží za stejnou míru oběživa a ceny půjdou nahoru. To je také incentiva pro lidi začít podnikat, protože v daném odvětví lze vydělat zajímavější peníze. Čili zdravý stav.

„Ekonomika může zdravě růst POUZE při poklesu cen,“ – ne, ekonomika může růst i při růstu cen, protože lze za poskytování téhož vydělat více. Pokud se nebavíme o plošné krizi, která by byla ekvivalentem hyperinflace, ale třeba o krizi v odvětví keramiky, tak začít dělat keramiku bude vzhledem k ostatní poptávce ziskovější a do daného segmentu mohou vstupovat noví hráči, kteří tuto poptávku uspokojí a tím se cena opět sníží. A nevidím v tom žádný problém.

„Pouze zhodnocení peněz deflací způsobenou zvýšením efektivity produkce nepoškozuje producenty a zachovává zdravý chod ekonomiky, proto pouze tato změna kupní síly může být považovaná za neutrální z hlediska funkce peněz jako uchovatele hodnoty.“ – ano, místo aby držitel fiat měny cíleně tratil, drží peníze a tato uchovaná hodnota je v čase stejná nebo vyšší. Čili v tom může i šetřit na důchod a za 50 let nebude mít v odloženém neinvestovaném objemu hodnotu potištěného papíru. Nemusí riskovat do fondů, pokud jim nevěří, nemůže mu tyto úspory nikdo systémově tak snadno vykrást, zestátnit, zdanit atd.

„Pokud kupní síla peněz roste na úkor producentů v důsledku toliko omezování spotřeby, pak nelze hovořit o plnění funkce neutrálního uchovatele hodnoty.“ – pokud si vážím peněz více než zbytného zboží (což je subjektivní hodnocení a bude se lišit člověk od člověka) a neutratím je (a bude nás takových hodně), tak se produkce takového zboží utlumí. Mohou to bít falešné elfí uši, plastové upíří zuby, pouťové růže na střelnici… Pokud se nebudou produkovat, rozhodně to nezpůsobí krizi. Jedná se o zboží, které se pořizuje z přebytků a rozmaru. A přesně tyto produkty, pokud se utlumí, nemá to negativní vliv na ty ostatní, které jsou potřeba. Těm naopak zbude více zdrojů a lidí na produkci toho, co lidé kupovat chtějí. Je to jen cenová komunikace k realokaci zdrojů, které si trh bude v dané podobě více vážit. Čili prospěšná činnost.

„Z výše uvedeného je zřejmé, že účetní peníze umožňují dva způsoby zdravého růstu“ – to jsem úspěšně rozporoval, takže pro mne to zřejmé není. Ona je totiž asi i otázka definice pojmu „zdravý růst“. Oba tím velmi pravděpodobně rozumíme něco trochu jiného a proto se i naše závěry na toto hodnocení růstu liší.

„zatímco rigidní peníze pouze jeden způsob (růst efektivity produkce).“ – také nesouhlasím, ale to je vám asi jedno.

„Účetní peníze pak umožňují také rychlejší růst efektivity produkce,“ – zároveň prinášejí reálné riziko krizí, recese a propadů, které se cyklicky opakují v cca 7letých cyklech.

„protože na technologický vývoj je možno použít více peněz,“ – více čím dál méně hodnotných peněz.

„rigidním prostředí, kde by na takové riskantní investice nemuselo zbývat dost peněz.“ – nemuselo by jich být tolik, protože by byly hodnotnější, v případě vámi tolik obávané deflaci by jich bylo potřeba pro realizaci nějakého podniku čím dál méně.

1. „V tržní ekonomice nelze produkovat bez plýtvání!“ – ale pokud skutečně plýtváte svými zdroji, tak vám dojdou. Stát plýtvá zdroji všech a může si je neomezeně zajišťovat (opět příklad třeba Venezuela). čímž může způsobit více a více dalších škod. Jen to není tržní ekonomika, protože v té skutečně tržní by si mohly svobodně konkurovat i měnové systémy s těmi peněžními. :-D

2. Přesně, ale s penězi, které musíte nejprve mít/sehnat od někoho kdo je má a které drží hodnotu v čase, si dovolíte méně střílet od boku.

3. „Chcete-li zamezit plýtvání zdroji“ – naprosto jste mne nepochopil. Tržní systém je pro distribuci zdrojů nejvíce efektivní, pokud disponuje stabilním metrem v podobě kvalitního oběživa.

4. „Plýtvání je ale skvělá věc!” Není
„Když pak přijde krize, máte rezervy v produkčních kapacitách“ – když by předtím neplýtvali, tak by krize nemusela vůbec přijít.
„Když jedete nadoraz bez plýtvání, v krizi“ – pak taková krize spíš nepřijde a začne se omezovat zbytné. Ne každý potřebuje i dnes elfí uši, duhové parkuky, latexové kalhoty s vyřízlým pozadím, tělesné modifikace na úrovni implantátů prouze pro vizuální proměnu. Když bude mít hlad, toto si může odpustit. A uvolněné kapacity mohou tvořit něco, co je potřeba a ne co je hrazeno z prachů ze vzduchu.

„Když plýtváte, máte pak kam ustoupit. Když neplýtváte, jakákoliv krize Vás zasáhne citelně.“ – když neplýtvám, mohu šetřit a uspořené pak použít, když je nedostatek.

„Skutečné svobody volby je v prostředí účetních peněz samozřejmě mnohem více, než v nesvobodném prostředí spoutaném rigidními penězi.“ – Ne, pokud se to týká i lidí, kteří s tím nesouhlasili a jsou nuceni se toho účastnit.

„V prostředí účetních peněz nemusí jednotlivci nést zodpovědnost…“ – do doby hyperinflace, měnové reformy a dalších státních zásahů.

„Nesou zodpovědnost pouze za svá individuální rozhodnutí.“ – kéž by tomu tak bylo

„V prostředí rigidních peněz nesou jednotlivci odpovědnost, resp. čelí následkům u všech krizí.“ – a mají-li úspory, mají čím čelit. KDyž ale nejprve planetu vysílíte světovou válkou, v dost státech zjistí, že vracet se ke komoditnímu standardu se jim jako vládám nehodí do krámu, začnete jet na dluh a svazujete to celé dalšími zákony a regulacemi, tak se to prostě někde podělat za čas zákonitě musí. Je s podivem, že to vydrželo tak dlouho.

„Je tedy jasné, kde se lidem bude žít lépe a skutečně svobodněji.“ – každý tuto otázku vyhodnocujeme jinak.

„Proč měnit obrovskou škálu svobod a výhod pružného systému za jakousi parodii na svobodu v prostředí rigidních peněz,“ – proč bych na toto měl nějak smysluplně reagovat…

Používáte pojem svobodu v prostředí peněz s nuceným oběhem k popisu tohoto oběhu a ekonomiky na tomto závislé. Těžko mi to pak chápat v mantinelech, ve kterých to vidíte Vy.

Opět se dostáváme k tomu, že centrální banky cílují inflaci a ne stabilitu.

Ne, máme rozdílné hodnotové žebříčky.

„Takové jednání nepovažuji za znehodnocování cizích úspor. Naopak takové jednání zvyšuje možnosti, za co ty úspory utratit.“ – princip už jsem vysvětlil tolikrát, že už tím nebudu ztrácet váš ani svůj čas. Neshodujeme se v tom, co je z tohoto hlediska morální a etické.

„Tohle nemá s etikou ani morálkou nic společného. Je to čistě ekonomický eticky i morálně neutrální fakt.“ – ani omylem. Jen vám to vyhovuje a tak to chcete za neutrální považovat.

„Pravdu byste měl pouze v případě“ – dvouprocentní cílení inflace. Více k tomu nemám (krom tragikomického zmínění inflace aktuální).

Tu peněžní zásobu ředí inflační 2 % cíl. Který není vždy dodržetelný, jak ukazuje naše situace. KDyž to vezmou do ruky moulové, je k příkladu i Venezuela a další. Že lidé své úvěry splácí je fajn. Jaký je ale oběm aktuálně splacených úvěrů a jaký je objem úvěrů nesplacených (a z jaké části)? Nemá ta bublina žití na dluh také nějaké hranice, za kterými už to zdravé nebude? Tuto situaci tu máte poprvé za celou historii a 100 let není zrovna dlouhá doba na to predikovat životnost takového systému na delší období.

To záleží na nastavení etiky a morálky. Evidentně se naše hodnoty v tomto dost citelně liší. Což nedělá z jednoho lepšího a z druhého horšího člověka. Jen jsou tyto žebříčky v určitých ohledech dost mimoběžné.