Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Pokud používáte triky k tomu, abyste amorálnost systému zakryl, je třeba použít příklady, které tento trik odhalí v jeho nahotě.

To, že něco systém dělá pro své zachování neimplikuje automaticky morálnost a etičnost takového konání. Na to jsem se snažil upozornit. Tedy argument konání není potvrzením oprávněnosti takového konání.

A právě protože doufám, že nejste příznivec otroctví, státní zvůle zcela zjevné a dalších nechutností, věřím, že konečně bude patrný úhel pohledu, kterým vidím i to, co se z vašeho úhlu dosud jeví – alespoň dle argumentace – jako zcela v pořádku.

Neplave, už se to utopilo. Zase se musíme vrátit k holokaustu. Dle této logiky si za to mohli Židé sami, protože měli hlasovat jinak a přehlasovat v demokratických volbách. To jsem napsal ale blbost, že? Protože je to jen do důsledku dotažený váš příklad s amorálním cílem.

Chcete-li být státem a jeho součástí, prosím. Já jsem, poslušně hlásím, rukojmí a toto se děje proti mé vůli, jen to musím strpět, protože odpor se trestá tvrdě.

Pochopil jsem vaše argumenty. Jen konstatuji, že legálně neznamená automaticky i legitimně. V souladu se zákonem lze klidně podvádět, když najdete mezery.

Uvedu příklad:

Máte bankovky za zlato v nějakém poměru.
Vedle vznikne systém, který nemá vazbu na zlato a někoho napadne, že by mohl tyto systémy propojit.
Nedostane přes papulu hned a povede se mu s tím legislativně fungovat.
Za čas přileze krize, způsobená válkami a kdo ví čím ještě (mimochodem umožněná právě existencí účetních peněz na straně agresora – v rámci sebezáchovy na to přistoupíte také, jenže v tom pokračujete i po válce, protože s jídlem roste chuť).
Máte tu nestabilní systém, který vznikl počátečním nápadem propojit oba systémy, které neměly být nikdy propojeny.
Celé to spadne na hlavu a cca 200 let prověřený systém se vykopne za ten, co umožňoval státu nezměrně utrácet bez nutnosti obhajovat to před voliči. Protože jim to netahá z kapes, jen řízeně ničí hodnotu toho, co v kapsách mají a tím, co si natiskne může největší křiklouny uplácet.

„Vy v tom vidíte loupež, já v tom vidím zásah vlády v podobě devalvace dolaru, kterým vláda odstraňuje nestabilitu peněžního systému v důsledku růstu cen.“ – ten, co držel zlato o zlato nepřišel do doby, než mu jej stát legálně ukradl nuceným výkupem. Jo, je to prachsprostá navoněná loupež.

„Logicky byl tento smíšený peněžní systém opuštěn.“ – logicky byla chyba jej zavádět.

„Byla z něj odstraněna ona zlatá kotva, která společně s cenami ale dolů periodicky stahovala i celou ekonomiku ke dnu.“ – tak tomuhle říkám teprve demagogie :-D

Když nereagujete na menší náznaky, musí člověk zkusit větší kalibr. Zákon není garancí etiky a morálky. Bylo by krásné, když by tomu tak bylo. Historie nám dává cenné lekce, že mocichtiví jsou schopni strašných zvěrstev a proto argument uzákoněného narušení práva nebudu brát jako platný. Snad jsem to dostatečně vysvětlil.

„Za chvíli se od Vás nejspíš dočkám i srovnání zákazu odmítání zákonného platidla s podmínkami v koncentračních táborech.“ – já se od vás dočkal také zajímavých pošťuchování, nyní už predikujete vy ta má… no, pak je otázkou, kdo je tu hysterický. Mimochodem, ty koncentrační tábory byly také v souladu se zákony. Bohužel.

„pak to přece neznamená, že to tak bude navždy.“ – pak to znamená, že přepisováním toho množství způsobem, kdy na tom vydělám se dopouštím jednostranného porušení smlouvy. Nebo tam někde bylo napsáno, že vláda může toto množství libovolně měnit a nebo i zrušit?

„Devalvace, či revalvace měny je vynucené přizpůsobení tomu, co se děje v ekonomice.“ – primárně spíš tomu, co dělá stát. Když jsou to války, zbrojení nebo realizace sociální politky ve velkém za cizí peníze, pokud nechtějí vyhlásit krach, zvolí cestu okradení vlastních občanů. Jako třeba měnovou reformou u nás. Pak si někdo všiml, že inflací dosáhne téhož, ale lidé se tolik necukají…

„Tehdejší peněžní systém nebyl čistý zlatý standard, kde by bylo možné Váš požadavek na neměnnost směnného poměru mezi dolarem a zlatem akceptovat.“ – o kterých letech teď píšete?

„Vy zákonnou možnost devalvace dolaru srovnáváte s norimberskými zákony? Že Vám není stydno.“ – stydno mi není a nebude. To, že demonstruji možnost neetičnosti a nemorálnosti zákona na příkladu, který snad už nebudete rozporovat – a budete muset uznat, že když je něco zákonem, nemusí to být automaticky dobré – považuji za zcela relevantní příspěvek do diskuze.

Nyní, když už jsme si vysvětlili, že zákony mohou být špatné a škodlivé snad nebudete příště argumentovat prostou existencí zákona. Třeba se dostanete i trochu pod povrch a bude se vnímat za jakým účelem vznikl, čí zájmy hájí, jakým způsobem a na čí úkor.

Je-li peněžní systém neutrálním nástrojem, měli by mít všichni hráči stejné možnosti. Jsou-li možnosti některého hráče silnější, pak je tu nerovnováha a systém jako takový není neutrální.

Jak budu či nebudu co kritizovat a jak se hodlám chovat si, s dovolením, rozhodnu sám dle svých preferencí.

„Tohle by byla poctivá cesta.“ – prosím? :-D

„Vy ale vnímáte, že to, co chcete Vy, jen velmi těžko prosadíte, tak jste se upnuli k alternativnímu postupu s pomocí BTC.“ – proč bych měl přesvědčovat ostatní, když mám k dispozici nástroj, který mohu svobodně začít používat? Kdo chce, ať se připojí. To je lepší než demokracie, kde musím proti těm, co nesouhlasí aktivně bojovat.

BTW, proto držím úspory v něčem, co mi stát sebrat nemůže – z principu.

Systémové znehodnocování úspor by vám na volném trhu neprošlo. Stejně jako dost věcí, co stát dělá by na volném trhu nikdo dělat nemohl. Jakkoliv to budete malovat na růžovo, inflace je pro stát zcela žádoucí skryté danění, kdy přelévá kupní sílu existujícího oběživa do sebou emitovaného skrze dluhopisy. Je to fujky fujky a tím toto téma končím, protože už mne opravdu nebaví.

Mám tu od vás nepřečtených ccae 40 reakcí a nejsem schopen všechno to přečíst a reagovat na to. Takže jsem nucen si vybírat, nač budu reagovat. Muj čas je také vzácný zdroj. Naštěstí zatím stát nenašel způsob, jak by mi jej mohl přímo sebrat. Tak alespoň daní – přímo i nepřímo inflací.

Na věštění ze sedliny nejsem expert. Co se stalo se stalo a bylo to i kvůli umožnění nezřízeného státního financování, kdy si inflaci nemusely vlády před občany obhájit ale udělaly s toho standard. BTW, Hitler na tomto zadlužování a sanací z budoucnosti (vykradení obsazeného) také založil svůj hospodářský růst.

:-D je rozdíl, jestli jste mafián nebo rukojmí.

Jste ve stejném baráku, obklíčeni policajty, oba slyšíte výzvy policie, oba jste ohroženi blížícím se zásahem. Ale jen někdo uvnitř budovy za tu situaci může a jen někdo je oběť.

Tak to napíšu jinak – ekonomika by rostla i v deflačních penězích. Spokojen? Nebyly by zde hospodářské cykly (jakkoliv se vám u toho tvrzení kroutí palce u nohou), nebyla by zde možnost státu prožrat důchody dětem našich dětí. Za tu cenu, že ten růst bude pomalejší a jistější.

Krachuje ekonomika, kde to s řízením inflace nezvládli a utrhla se jim ze řetězu.

Nesmysl je úplně stejně v extrému vyplácet lidem výplatu 3× denně, protože už večer si za ranní gáži nic nekoupí. To je prosím hyperinflace.

Už si toho deflačního strašáka odpusťte, nebaví mne. Pokud nevadí 2% znehodnocení, protože si toho nikdo moc nevšimne (já tedy ano, ale je pravda, je to za delší čas), pak nevadí ani 2 % deflace. V krátkodobém horizontu to nemá skoro žádný vliv. Krom toho, že by stát nemohl skrze emise nového oběživa dojit hodnotu z již odvedené práce obyvatel a ještě tím vysávat i jejich budoucnost.

„Tedy, že se nestydíte za takový názor, spíš demagogii.“ – popis reality není demagogie

„Není přece důležité, kolik stál rohlík kdysi a dnes“ – ale jistě že je, protože o tolik klesla cena hodnota úspor držená v této měně.

„Důležité je, kolik si jich z průměrné výplaty koupíte kdysi a kolik dnes.“ – což jen ukazuje, jak je inflační měna mizerný uchovatel hodnoty. Musíte zvyšovat objem, který lidem dáváte čím dál mizernější měny, aby to nechcíplo. Poškozuje se tak vyjednávací pozice zaměstnance, který musí z pozice slabšího žádat o zvýšení odměny, aby si zachoval životní úroveň. Že vás hanba nefackuje obhajovat takový systém.

Mám pravdu. Pokud roste kupní síla peněz, snižují se ceny a proto mi stačí méně na koupi téhož.

A zas se dostáváme do otázky o jaké míře deflace se bavíme… protože s tou to stojí a padá. Pokud tam firma vidí potenciál, dokáže si to spočítat a když to bude dobré, půjde do toho. Pokud to bude příliš velké riziko a nemá na to, a nesežene investora ochotného toto riziko podstupovat, tak to neudělá. Za mne rozumná alokace vzácných zdrojů.

„Je zde tedy subjekt, na jehož úkor ekonomika roste.“ – jo, nyní je to držitel oběživa, který na tom tratí jen tím, že nekoupil dnes ale koupí později.

„Kdykoliv se producent pokusí růst tak, že jen zvýší objem produkce, při neměnné nominální kupní síle poptávky, bude to na úkor jeho zisk“ – no tak to neudělá, nebo to udělá někdo jiný, kdo to bude umět udělat levněji a najde způsob, jak na to vydělat. Zlepší produkt, vylepší službu, zefektivní procesy…

„Tímto způsobem tedy není možné ZDRAVĚ růst.“ – možné to je, jen se vám to nelíbí. Jde o míru deflace, kterou stavíte na roveň ďáblu již od kladné nuly. Což beru jako názor, ne jako fakt a mám názor jiný. Neshodneme se. Nejde to. Nikdy to nepůjde dokud budete obhajovat systém, který poškozuje jeho poctivé uživatele a kterého zneužívají silní hráči typu stát.

„Jsem opravdu zvědav.“ – poskytujte produkt či službu, jejíž přidaná hodnota vám na marži vydělá více než je splátka a obsluha úvěru. Je to docela jednoduché na vysvětlení, na realizaci už musíte mít vlastní nápad.

„Tohle je totiž Achillova pata celého toho konceptu.“ – pouze pokud jste navyklý na to, že můžete podnikat a v inflaci to budou financovat inflací všichni v okolí. Ono jde také o to, že v inflační ekonomice si namůžete na podnikání efektivně našetřit, protože vaše úspory ztrácí kupní sílu. V deflační ekonomice to možné je a jde to o něco rychleji.

„Zcela se zde věnuje JEDINÉ možnosti zdravého růstu v deflační ekonomice a ta s možností úvěrového financování samozřejmě nepočítá.“ – To, že jeden konkrétní autor při pojednání o pojmech inflace a deflace neřeší do detailu primárně funkčnost úvěrové části finančního systému, v textu, který má včetně zdrojů 11 stran, je opravdu argument jak noha. :-D

Mimochodem, všiml jste si, že kritizuji primárně stát a státní dluhopisy, kterými vytváří dluh, který s těží obsluhuje jen na úrocích – a půjčuje si dál. Upřímně, malý a střední podnik by takovou sekeru nikdy nevytvořil. A stát tento systém udržuje, protože na něm netratí – alespoň ne hned. Ono ho to dožene. A všichni doufají, že až po naší smrti. Stejně jako není schopen udělat důchodovou reformu, protože vytvořil strašnou spoustu lidí závislých na sobě. Ponzi schéma jak prase.

„A jaké zákony mafie vymáhá?“ – vymáhá sebou nastavená pravidla
„Nebo pokud "nerozumíte" slovu zákon, tak jaká práva mafie garantuje?“ – podívejte se třeba na japonské mafie, či další případy, kdy poskytovaly ochranu – například před jinými mafiemi v okolí, které chtěly expandovat.
„Řekněme, jaká vlastnická práva mafie garantuje?“ – třeba to, že chce svůj desátek či pětinu zisku. Furt je levnější než státní požadavek cca 60-70 % výdělku.
(což je ekvivalentní k "jaké zákony vztahující se k vlastnictví mafie vymáhá?") – vymáhá primárně své zájmy, když expanduje, může zastoupit určité struktury, které se jí vyplatí držet. Třeba i včetně pomoci v případě průšvihu, protože si tím dělá lepší PR.

„V historii existují období, kdy nominální úrokové sazby byly vyšší než inflace...“ – zajímavé, a takováto „deflace“ najednou nevadí. Držením měny bohatnete… sakra, jak to, že můžete být vnitřně takto nekonzistentní :-D

„Současně platí, že za cenu těch 2% (pokud bychom tolik skutečně platili) dostáváme o stabilnější a lépe prosperující ekonomiku, než v případě, kdyby té 2% inflace nebyla.“ – to je váš předpoklad, nikoliv důkaz. Dále aktuálně platím skoro pětinu ročně. To nejsou 2 %.

„Dále je třeba vnímat, že cílem této inflace není znehodnocování peněz ale držení se v bezpečné vzdálenosti od deflace.“ – které lze paradoxně v podstatě dosahovat úrokováním převyšujícím inflaci. Čili držením oběživa bez investice. Co je tu špatně?

„Nicméně ta 2% mi nebrání v tom, abych označil účetní peníze za dobrého uchovatele hodnoty v krátkodobém horizontu a uspokojivého uchovatele hodnoty v dlouhodobém horizontu.“ – chápu. Já beru plánovanou ztrátu kupní síly 50 % za 35 let jako něco, co není akceptovatelná hodnota udržování hodnoty.

„Pokud bychom odhlédli od všech souvisejících záležitostí, mohli bychom monetární politiku zacílit na 0% inflaci, avšak cena, kterou bychom za to platili by mohla být mnohem vyšší, než kolik "platíme" v prostředí s 2% inflačním cílem.“ – což se nevyplatí státu, který zjistil, jak neviditelné dodatečné danění inflací podporuje jeho rejdy.

„2% inflační cíl může být z hlediska funkce peněz jako uchovatele hodnoty v reálném prostředí tou optimální variantou.“ – pro vás možná, já raději spořím v BTC. Protože mu věřím více a pokud se pletu, nebudu moci nadávat nikomu jinému než sobě.

„Pokud si myslíte, že je důležité obojí, můžete mi uvést příklad dobrého uchovatele hodnoty, jehož kupní síla nikdy neklesá?“ – mohu vám ukázat „uchovatele hodnoty“, oproti kterému jsou zlato a nemovitosti stabilní. Vše může kolísat. Cílení inflace znamená, že ta kupní síla bude záměrně korodovat s poločasem rozpadu 35 let. Jistotu vám nedá nic, jistotu ztráty vám dají fiat peníze.

„Nakonec i v té centrálně plánované by šlo jen o iluzi zachování hodnoty.“ – centrální plánování je kvůli ztrátě cenových signálů předem odsouzeno k zániku.

„A ano, i peníze, které se budou znehodnocovat o cca 2% ročně, pro mě budou dostatečně dobrým uchovatelem hodnoty.“ – vidíte a pro mne ne. Protože ta 2 % je cílení. Aktuální hodnota je přes 17 %. Jsou dobrým uchovatelem hodnoty i nyní?

„Za uchovatele hodnoty pak nelze považovat aktiva, která jsou v krátkodobém horizontu nestabilní, i když z pohledu do hluboké historie budou signalizovat dlouhodobé zhodnocování.“ – záleží na preferenci držitele, takže lze.

„Krátkodobá stabilita je totiž velmi zásadní pro funkci peněz jako prostředku směny a peněžní jednotky.“ – což je třeba zlato. Aktuálně účetní peníze prokazují, jak tuto funkci neplní.

Dělám to pro vás, sloužím vlasti! :-D

1) zákon není garancí dodržování etiky a morálky. Viz gestapo, STB, politické procesy, normalizace. Svévole mafie a státu se liší jen trpělivostí, tedy délkou času k užití násilí. Nemusíte s tím souhlasit, jen popisuji své vnímání reality.
2) Stát tak dostane zdroje od institucí, kterým dal licenci na penězokazectví (vydávání nekrytých peněz). Banky mají silnou motivaci spolupracovat, protože stát si zákonem spolupráci může vymoci. Závidím vám vaši naivitu, musí se vám dobře spát.
3) inflaci vytváří cíleně centrální banka svou politikou a je zřízena státem. Stát vydává dluhopisy, za které pak vrací inflací znehodnocené peníze. Pro stát i banky good deal. Pro ostatní držitele měny nepříjemné postupné ukrajování z jejich produkce ve prospěch někoho jiného, kdo se o to ničím nepřičinil.
4) aby mohlo být zdražení na volném trhu, musí být a) absence konkurnece či kartelová dohoda (nestabilní a na volném trhu ji vždy někdo poruší), b) zlepšení produktu či služeb a nebo c) snížení hodnoty oběživa. Pokud je to plošný projev, jedná se o reakci všech hráčů na trhu na inflaci. Nepletu se.
5) Bez státu by bylo legální se tomuto násilí bránit. Nyní je to jen legitimní, na což státní moc hází bobek.

„To, že peníze vznikají, jim nelze jaksi vyčítat jako nějakou systémovou vadu.“ – jistě. Ale to, jak vznikají, již předmětem mé kritiky je.

„proč Vám vadí peníze, které vznikají z něčeho jiného,“ – pokud by vznikaly ze stříbra, oproti zástavě ve formě nemovitosti či automobilu, pak bych s tím problém neměl. Ale ono to vzniká oproti ničemu. Dlužník bude čerpat statky a v budoucnu to snad vrátí. Jede na dluh aniž by o tom ti, co mu statky poskytují, měli informaci. Dostávají nové oběživo, které tímto ředí hodnotu ostatní měny v oběhu. U malých soukromých úvěrů si toho člověk tolik nevšimne. Ale když je dlužníkem stát, začnou se dít věci… :-)

„Aby vznikly peníze, kterými platí banka mzdy svých zaměstnanců, musí zaměstnanci odvést svou práci“ – nenene. Aby mohli zaměstnanci dostat zaplaceno, musí poskytovat služby, které jsou ziskové a za které jim lidé dobrovolně zaplatí. Ne, že udělám nějakou akci, kterou prohlásím za práci a vytvořím si na to obecně uznávané a zákonem nucené papírky či číslo na zůstatku účtu.

„Tyto účetní peníze jsou tak podobné BTC“ – BTC má protokolem definovanou emisní politiku. Srovnávat toto s neomezenými možnostmi bank není ani dobrý vtip.

„V případě monetizace dluhu dochází vlastně k monetizaci budoucí práce/produkce dlužníka.“ – a má to monetizovat někdo, kdo je držitelem peněz a je ochoten je riskovat. Ne, že si danou cifru vyčaruji ze vzduchu a simsalabim, budeme se tvářit jako že se to povedlo, tady jsou nové prachy navíc a šupajdi do světa vyměňovat posvěcené sliby za již odvedenou užitečnost ostatními. Že o tom oni neví? Spral to ďas, máme tu vynález účetních peněz a proč zatěžovat jejich hlavinky informací, že jedeš dekády na dluh, s obtížemi obstaráváš jen úrok a ve skutečnosti nesplácíš… protože jsi v tom nejvíce mnou kritizovaném případě stát.

„Avšak z praktického hlediska jde o iracionální důvod,“ – ne, je to stále velmi racionální důvod, který mi ale v současném systému není možno uvést do praxe, protože tato informace je zničena emisí nového inflačního oběživa bez krytí.

„protože dané riziko nese banka“ – už x-krát rozporováno tím, jak stát a banky vzájemně si umí na úkor ostatních hráčů na trhu legálně (nikoliv však legitimně) vypomoci.

„(nízké jednotky % objem existujících dluhů, jež nejsou zcela nebo zčásti splaceny)“ – státní dluhy se „chlubí“ trochu jinými čísly.

„A nedochází ani k ředění peněžní zásoby v důsledku nesplácení dluhů selhávajícími dlužníky.“ – takže to zvyšování cen na trhu je způsobeno asi trpaslíky :-D Stát si půjčí, utratí to a nesplácí a objem oběživa narůstá.

„V tomto ohledu bych spíše chápal Vaši nedůvěru ve směnitelnost bankovek za zlato.“ – proto mi dává smysl BTC, protože zde nemusím bance důvěřovat a asymetrie informací neexistuje. Já vím, kolik je UTXO a i to, že si daná protistrana nemůže jen tak stvořit nové bez užitečné vynaložení práce. Čisté, efektivní, rychlé, decentralizované, životaschopné a evidentně se rozšiřující.

„Moje hodnoty preferují důvěru, bohatství a hojnost“ – máme stejné preference. Nicméně důvěra může být zklamána a systém, který ji nevyžaduje je odolnější. Tím může být lepší platformou pro zbylé dvě – bohatství a hojnost.

„Vaše hodnoty Vám mohou připadat lepší z hlediska morálky a etiky ale ve finále lepší nejsou.“ – toto konečné hodnocení naštěstí není na vás. Takže vám to tak přijde, ale prokázaný fakt to není.

„Lidé mají mnohem lepší předpoklady k tomu, aby k sobě chovali morálně a eticky (jinými slovy, slušně, vlídně a spravedlivě) v prostředí bohatství a dostatku“ – k čemuž potřebují systém, který je o to v průběhu času systematicky a zcela plánovaně neobírá.

„A účetní peníze nejsou fiat.“ – ukažte mi, prosím, účetní peníze, které nejsou fiat a stejně prosperují v konkurenci jiných skutečných peněz.

„Vaše definice vede k tomu, že bankovky směnitelné za zlato by nebylo možné považovat za peníze, což mi nepřijde moc přesvědčivý výsledek.“ – tak znovu, komoditní peníze jsou přímo to zlato. Může mít formu valounu, mince, prstenu. Bankovka je pouze směnkou dokládající, že daná banka převzala do úschovy určité množství zlata jisté kvality a toto množství je ochotna oproti bankovce vydat. Zlato = peníze (dělitelné, zaměnitelné, směnitelné, může být účetní jednotkou, je trvalé, uchovává hodnotu, je vzácné).

„Vytěžením se pouze dostane komodita nad zem. Peníze vzniknou až monetizací toho zlata, tedy až např. banka emituje bankovky směnitelné za to vytěžené zlato.“ – jelikož za peníze bylo možné vydávat pouze to, co bylo nad zemí a k dispozici hned, vznikly nové peníze vytěžením. To zlato byly peníze. Bankovka byla jen papírový doklad o vlastnictví, pohodlnější formou na přepravu, směnu větších objemů, dělení, ukrytí a správu. To zlato jste k placení mohl použít i bez banky – jen tam byly transakční náklady s ověřením ryzosti a váhy. Což bankovky elegantně řeší do doby, pokud banka poskytuje krytí blízké 100 %. V ideálním případě 100% (což je případ BTC).

„To, zlato ale v těch bankách zůstalo!“ – zrušením směnitelnosti o něj byli v důsledku okradeni původní majitelé.

„od té doby šlo o homogenní systém 100% účetních peněz“ – se všemi výhodami (dle vás) a nevýhodami (dle mne)

„Bankám pouze ubyla povinnost směňovat bankovky za zlato.“ – to by znamenalo ,že do oběhu nebudou přibývat nové bankovky. Jenže možnosti emise jim zůstaly a tak původně zlatem podložený papír ředili papírem podložený slibem z budoucnosti.

„K žádnému vytlačení nedošlo.“ došlo k vytlačení krytí komoditou následnými emisemi. Když se podíváte, jaký byl objem dolarů v oběhu tehdy a nyní, zjistíte, že daná polévka je už spíš homeopatickým roztokem původní hodnoty zlata.

„Došlo pouze k odstranění anomálie“ – z mého pohledu došlo k nahrazení funkčního systému anomálií, která byla výhodnější pro stát.

V prostředí BTC takové falešné signály vzniknout nemohou, protože nižší úroky jsou způsobeny vyšší nabídkou peněz k půjčení. Lidé s úsporami si takto konkurují, protože chtějí své úspory zhodnotit a je více takových subjektů na trhu, které chtějí se svými přebytky něco dělat.

Ti, co zainvestují, pokud je projekt úspěšný, získají úrok. Ti, co nezainvestují mají stále své úspory. Vzniklý produkt/služba může být natolik atraktivní, že majitelé úspor mají větší užitek z nového statku než z toho dané úspory investovat. Nový statek našel na trhu uplatnění, peníze se otáčí v ekonomice, konkurence pro úvěry klesá, úrok může růst, realizovat se budou slibnější a méně rizikové záměry.

Pokud projekt úspěšný není, vyčerpala se část zdrojů na jeho realizaci, zainteresovaní hráči nesou následky svých rozhodnutí ztrátou. Nabídka úvěrů klesne o vyčerpané zdroje, což se může projevit v poptávaném úroku.


Signály fungují a nikdo rozumný nerealizuje rizikové a málo ziskové projekty v dobách, kdy trh nemá vytvořené zásoby na to tyto více postradatelné statky odebírat.

„V prostředí účetních peněz jsou vysílány úplně jiné signály, vyžadující úplně jiné reakce.“ – nízký úrok znamená výhodnější půjčku a větší ochotu realizovat cokoliv, co má v rozvaze zisk převyšující úrok. Úrok ale není signálem o volných zdrojích na trhu, je to umělý signál banky, že poskytujeme úvěry, protože si myslíme, že to má smysl. Projeví se inflace (zvýšená zásoba oběživa na trhu) než se realizuje nový statek. Ten může a nemusí najít odbyt. Protože nízký úrok nesignalizuje stav akumulovaných zdrojů, je větší riziko, že daný statek nebude mít kdo kupovat, protože nebude za co. Je větší riziko, že daný podnik skončí, zdroje byly vyplýtvány, ekonomika vysílena neefektivní distribucí zdrojů. Oběživa je nadbytek, zdrojů je méně o propálené neúspěšné pokusy, ceny se zvyšují. Informace o tom, kolik volných zdrojů lidé mají není nijak propsána, banka může poskytnout další překlenovací úvěry na pokusy zachránit krachující podnik a tím jen zhoršuje situaci. Plýtvá se více, vzácné zdroje jdou tam, kde je nikdo dále čerpat nebude, zásoba oběživa na trhu opět roste, věci se zdražují, tím ubývá volných statků a rezerv, které mohou lidé utratit i za zbytné věci. Krize jak vyšitá, může skončit hyperinflací, pokud ten podnik, co si dokola půjčuje, je stát, protože on ty úvěry dostane i když by měl centrální banku zestátnit a ty prachy si vycucat z prstu.

To je pro mne zásadní rozdíl mezi existujícími zdroji s tzv. kotvou v realitě a účetními penězi, které ji nepotřebují (a pokud je odhad dobrý, akceleruje se růst). Jenže s jídlem roste chuť, je tlak na to, aby se podporoval trh i nadále, úroky klesají, ekonomika se roztáčí, statků přibývá, ale v určitou chvíli nabídka přeroste poptávku, financování z trhu mizí (lidé nekupují, protože na to nemají), podniky krachují, sanují se problémy vzniklé špatným odhadem a toto se děje cca v sedmiletých cyklech. Trh se pročistí, zásoby se začnou tvořit a místo toho, aby se informace o těchto rezervách nechala vytvořit trhem, opět to vezme do ruky centrální banka – a pokud neudělá botu, může se z toho nějakou dobu těžit. Jenže tu bodu nakonec někdo někde udělá… Není totiž otázkou zda, ale kdy.

„Je to růst, který všem prospívá a nikoho nepoškozuje. Ani producenty, ani spotřebitele, ani držitele úspor.“ – inflace poškozuje držitele inflačního oběživa. Pokud se inflace vyskytuje jako základní stavební kámen systému a cílí se na ni, pak ekonomika na tomto základě postavená nemůže být z vámi napsané definice zdravá, protože v tomto bodě jí odporuje.

Kde dělám chybu ve své úvaze? Protože já ji nevidím a přijde mi, že nekonzistentní jste vy.

„Pořád píšete, že je důležité, aby peníze byly uchovatelem hodnoty do budoucnosti.“ – ano, to znamená, že vykonaná práce je propsána do peněz, je to doklad o užitečnosti v minulosti směnitelný za čerpání služeb a zboží v budoucnu. Aby bylo možné tuto užitečnost akumulovat, jsou tu peníze, které pak umožňují v budoucnu provést větší investice. Opora tohoto aktu – investice – ale je, že čerpáte dobro, které jste vykonal pro společnost. Vykonal. Pokud chcete cizí peníze a máte slib zajímavého podnikání, opět se jedná o čerpání cizího dobra s jeho souhlasem pro podporu vaší vize. Žádný transfer hodnoty z budoucnosti se nekoná. Pokud je záměr úspěšný, hodnota je vytvořena, odměnou investorovi je splátka navýšená o úrok a odměnou podnikatele zisk.

Máte jinak nastavené hodnoty a tak vám toto přijde zkostnatělé. Já s vámi v tomto ohledu nerezonuji, mám na to odlišný názor a to co popisuji je pro mne definice zdravé ekonomiky. Proto, když použijete pojem zdravá ekonomika vy – a myslíte tím něco zcela jiného – si nemůžeme rozumět.

„A jaké informace se Vám při tom ztrácejí?“ – držitel nových peněz nemá na těch penězích nikde vytištěno – toto jsou peníze za slib budoucí prosperity, práce se za ně ještě nevykonala.

„A banka si dluhy nepohlídá?“ – banka nepůjčuje existující peníze. Vytváří se nové v nichž se informace o dluhu ztrácí. Úročením pod inflací (což aktuálně je) člověk s úrokem čerpá více než hodnotově v budoucnu splatí (úrok 9 %, inflace 17 %). Ano, v tomto ohledu banka dluhy nehlídá a inflaci přímo podporuje.

„Banka má taky svou kůži ve hře.“ – nemá, protože to nejsou její existující peníze, má za sebou moloch státu a při dostatečné velikosti ji bude stát sanovat z rozpočtu, a na toto sanování si peníze klidně půjčí od ní. Takže, ne, nemá kůži ve hře způsobem, který by ji motivoval chovat se zodpovědně. Jinak by nemohla půjčovat za méně, než kolik je inflace.

„Cantillonů efekt“ – jistě víte, že to znamená nerovnoměrnou distribuci hodnoty ve prospěch těch, co úvěr čerpají a doplatí na to ti, kteří úvěr nemají.
„To je stejné jako si stěžovat na to,“ – není, byť vám to tak možná připadá.

„Cantillonův efekt by byl sand relevantní v prostředí růstu peněžní zásoby komoditních peněz.“ – pokud je více zlata, může jeho hodnota klesnout. Jenže je tam ta fyzikální pojistka, že to zlato musí někdo za docela draho získat. V případě účetních peněz tato kotva do reality neexistuje a proto je tam tento efekt silnější a ničivější.

„protože s novými penězi roste i nová nabídka, takže ten růst cen není zaručen.“ – s novým oběživem roste primárně spotřeba a uvolňování těchto zdrojů na trh. Vznikající nabídka bude mít zpoždění. Záleží na objemu nového oběživa, jak velký a dlouhý propad to bude a zda trh bude mít zdroje na to tyto nové služby čerpat. Viz falešné finanční signály a tak dále. Témata omletá již mnohokrát stále dokola.

„namísto abyste reagoval na to, co jsem Vám k Vašim opakovaně uplatňovaným výhradám napsal“ – to je jednoduché, protože mám stále ty samé výhrady, které jsou platné a trvají. Proto mi přijde, že se motáme v kruhu, protože vy přinášíte „nové sexy kudrlinky na povrchu“ a já kritizuji „prohnilé jádro jako takové“. Takže se omlouvám, že nereaguji na kosmetické úpravy, které jsou irelevantní, pokud se provádí na produktu, který nemohu akceptovat z jeho podstaty.

Proto mám pocit, že už není moc co dodat. Vy jste vyjádřil své sympatie k účetním penězům a opovržení nad neinflačními penězi. Já vyjádřil své (z mého pohledu oprávněné) pochybnosti o prospěšnosti inflační měny a vyzdvihuji výhody skutečných peněz (tedy takových, které naplňují i funkci uchovatele hodnoty v delším časovém horizontu). Vy se zas stočíte k deflaci a budete se hrozit jí. Já budu kontrovat hyperinflací. Tu uznáte a budete trvat na tom, že i malá deflace je zmar. Já na to, že tomu tak není – a budeme se dohadovat stále dokola. A jak říkám, nemám pocit, že by to někam vedlo.

1) stát je pomalu se měnící moloch s velkou setrvačností, jsou to organizace a úřady schopné používat násilné vynucování úkolů daných jim legislativou. Nemají motivace zkoumat, zda to, co dělají, je etické a má to smysl. Vláda má možnost tento moloch směřovat jinam změnou legislativy. To, že jsem rukojmím mafie neznamená, že jsem členem mafie. Znamená to, že jsem nucen se přizpůsobit jejich agresi, která je oproti nestátní mafii pomalejší a má lepší PR.
2) Státu to jde v první řadě – vystaví si dluhopis, dostane nové prachy. Stát ty zdroje utratí a tím je uvolní do oběhu. Tím se podpoří inflace (více oběživa bez přidané hodnoty) a podnikatel je donucen po čase reagovat zvýšením cen, aby vykompenzoval nižší hodnotu oběživa, kterou za své statky dostává.
3) nerozumím této reakci a tak nevím, co k tomu dodat. Můžete tu myšlenku vyjádřit jinými slovy, abych pochopil, co jste tím myslel?
4) Cenotvorba reaguje na sníženou kupní sílu oběživa a proto se ceny zvyčují. Snížená kupní síla oběživa je daná inflací, kterou má monitorovat a korigovat ČNB. Když to ČNB nezvládne a inflace vystřelí, ceny porostou. Ale není to tak, že by nejprve rostly ceny a pak byla inflace (uvolnění nového oběživa). Za vazba je opačná – zboží se stává cennějším v porovnání s hodnotou oběživa a proto požaduje podnikatel za své služby více toho oběživa, kterého je více než zboží a služeb na trhu, aby byla jeho kupní síla zachována.
5) Bez státu by hlavně nebyla ona centrální moc, která by realizovala svou politiku i za zdroje lidí, kteří s ní nesouhlasí a které poškozuje. Takto byli Židé donuceni financovat vlastní holokaust.

Hitlera dostala do sedla spousta faktorů. https://ekonom.cz/c1-67051290-nacisticka-ekonomika-rychle-rostla-ale-jen-diky-dluhum-a-zbrojeni

Ke kritice FEDu máme různé důvody, ale je kouzelné, že se shodneme na aktu kritiky samotné. :-D Byť každý z jiné strany.

Hluboký respekt a to pozvání na pivo stále platí :-D Praha 7 a Praha 6 by byly ideální.

„100% krytí bylo, ale jen u bankovek, které byly směnitelné za zlato“ – nebylo, protože by pak nedávalo smysl měnit poměr dolar a zlato (opakovaně). Natiskli moc a když už bylo pozdě s tím něco dělat, udělali reformu poměru – a najednou měli zas jakž takž 100% krytí.

100% krytí nedržely ani soukromé banky. Ale stát je velký a tak okrádání v přímém přenosu dělá plošně ve velkém. Kdo by jej hnal k soudu, když si vytvoří zákon, který mu očistí ruce.

„Samozřejmě problémem byla možnost přeměnit bezhotovostní nesměnitelné peníze, na směnitelné bankovky tím, že si člověk vybral vklad z banky.“ – což není problém držitelů peněz ale problém bank, které takovou ptákovinu dovolí.

„lidé si začali vybírat z bank hotovost“ – pokud by byla hotovost stoprocentně krytá, tak by to nebyl problém, protože každá bankovka by byla vydána oproti definované hmotnosti zlata. Takže tady to nesedí.

„žádné runy na banky by se nekonaly“ – hlavně by nikdo nedržel dolary, ale zlato. Proč mít papíry, když mohu mít obecně akceptovanou hodnotu, kterou nikomu nemusím nutit násilím = rád ji přijme.

„Znamená to, jen že nedošlo ke splnění podmínek, kdy se ten systém začne chovat nestabilně.“ – nedává to smysl, pokud by bylo krytí bankovek zachováno. Neexistovaly by bankovky nekryté (vyjma penězokazectví). Nesedí to s realitou. Buď bylo bankovek moc, nebo zpronevěřil zlato. Jinak by nastala situace, že banky jsou plné papíru a lidé mají doma žluté valouny.

„Urobíme tedy taký kompromis. Příčinami nestability smíšeného systému je směnitelnost dolaru A inflace.“ – jak mohla být inflace, když bylo dle vašeho tvrzení 100% krytí? Pokud by se vytěžilo zlato navíc, bylo by i zlato na krytí (inflace by byla jen o nárůstu peněžní zásoby, nikoliv v dnešním slova smyslu ředění kupní síly již držené měny). Směnitelnost dolaru není problém, pokud je zač směňovat. Evidentně nebylo, protože papíru bylo více než zlata…

„Dokazovalo to, že daný systém nebylo možné udržet.“ – jediné, co to dokazuje, je, že stát nemá mít pravomoce se o takové smlouvy starat = jakkoliv ovládat měnu.

„A nejspíše tahle možnost byla uzákoněna. Takže tohle bych za prasárnu nepovažoval.” – zákony o podlidech znáte? NEmorální a neetické zákony se nestanou čistými jen proto, že pro ně pár lidí zvedne ruku.

„lidé držící znehodnocené dolary tyto směňovaly za státní zlato v původním pevném kurzu“ – bože, když by byly dolary drženy v poměru ku zlatu, nemohlo dojít k okrádání. Okrádal stát, který svévolně porušoval poměr a když to přepísk, tak to chtěl raději zrušit.

„dělal jen vše proto, aby tento systému udržel“ – lze říct o vznosných myšlenkách, ale třeba i o otroctví, událostech v 1968 u nás atd. S čistou morálkou a etikou to může a nemusí mít nic společného.

„Když rozhodl stát o tom“ – před chvíli jsme byli stát všichni a najednou rozhodl stát o ostatních. U mne to je jasné, já nejsem stát, já nemám ambice přiživovat se na ostatních. Vám tu ale konzistence trochu plave.

„aby mu občané a firmy jeho zlato prostě vrátili zpět“ :-D my jsme dle vás přece stát. A ti lidé a firmy, tedy součást státu, už to zlato u sebe měli. Takže jaké vrátili zpět? Navíc pod hrozbami pokut a soudů – ne, tohle není spravedlnost a právo. To je čuňárna non plus ultra.

„Samozřejmě, že se do toho celého procesu mohlo zamotat i zlato, které patřilo klientům, nikoliv státu.“ – vzhledem k povinnosti odprodat, co myslíte. Mohlo zamotat? Nebo bylo ukradeno a aby tolik neřvali, dal se jim papír, kterého si mohou vytisknout kolik chtějí? Zde byla porušena práva jednotlivců příšerným způsobem.

„Je otázkou, jak velký podíl tohoto soukromého zlata zde byl a kolik zlata si tito klienti vybrali zpět, ještě, když mohli.“ – všechno zlato je soukromé, pokud občané tvoří stát a jsou tak jeho majiteli. Jenže ono tomu tak není. Je tu entita, které říkáme stát, je to pomatení mozků, že někdo má mít právo rozhodovat o to, po čem mu nic není.

Proto jsem anarchokapitalista. Proto je pro mne nejvyšší hodnotou svoboda a zodpovědnost. Tyto dvě hodnoty byly v minulosti mnohokráte pošlapány a to hlavně za posvěcení státu, vlády, úřadů. Obzvlášť v poslední době. Proto mi přijde užitečné a prospěšné pro celou společnost stát zmenšovat. Snižovat zvůli mocichtivých organizovat a předělávat život ostatním. Sebrat jim možnost ředit obsah peněženek je jeden z velmi mocných obranných nástrojů – a to je BTC. S tím, že kdo ho nechce, nemusí jej používat. Je to dobrovolná finanční sebeobrana.

Ale to už jsme od politiky fiat měn odskočili opravdu daleko. Jen je asi třeba. aby to zaznělo a jen obtížná korekce mých názorů na fiat měny byla jasně patrná. Vychází totiž z cela jiných hodnot a pokud chci být vnitřně konzistentní, nemohu sám před sebou strčit do kapsy „33 stříbrných“ a akceptovat status quo státních měn jako dobré řešení.