Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Je tedy logické, že když FED konsolidoval vliv, konsolidoval tím i krach a z lokálních ohňů se stal světový požár. Nic, co by mne vedlo k obhajobě takového systému.

Toto téma je příliš složité, abych o něm mohl zasvěceně debatovat a cítit se silný v kramflecích. Názory na příčiny stavu, který vyústil v to, co se stalo, se liší i u různých historiků, ekonomů atd… A to, co k tomu stavu vedlo bude velmi důležité i pro to, jak se to vyvíjelo dále. Protože v tom systému bylo spousta lidí, lidských osudů, zničených snů atd.

Zajímavý příběh. A jak jsem říkal, pokud to řešení lidé používají dobrovolně, nemám s tím problém. Problém mám s tím, když je to nuceno zákonem a nemůže se tomu legálně konkurovat se stejnou startovní čárou ve smyslu legislativy.

„To je hezké, ale není to potřeba.“ – zajímavé, že jak to není potřeba, tak hodnota BTC utěšeně v dlouhodobém horizontu roste. Ono to totiž není o tom, jak vysoko může BTC vyrůst, ale jak může v porovnání s ním fiat padnout. A BTC to dělá bez státu za zády, naopak, často státu navzdory.

„To, že BTC nepotřebuje důvěru tak vůbec nic neřeší.“ – to jen značí to, jak moc vám zatím uniká unikátnost BTC. V pořádku, dehonestovat vás kvůli tomu nebudu, byť vy jste si to neodpustil.

„Ten systém dával smysl z globálního pohledu, který Vás evidentně moc nezajímá.“ – pokud dává něco z globálního hlediska smysl globálním hráčům a člověk je nucen v takovém systému existovat bez toho, aniž by se jej někdo ptal – tak ano, stejně jako mne nebude zajímat vaše továrna, nezajímá mne ani váš prospěch z tohoto, pokud to znamená, že má práva budou tímto zásahem uměle krácena.

Protože nejsem utilitarista a nesnažím se sečíst všechna dobra a zla a najít nějaké obecně lepší řešení. Protože užitek je interpersonálně nepřenositelný a kvantifikovat a oceňovat různé nedostatky tak, abych v součtu se dostal do plusu.

„Z hlediska individuálního nemá smysl tento systém nějak moc posuzovat.“ – smysl to má, jen to nebude působit pozitivně.

„Brettonwoodským systém odstranil“ – umožnil státní moci přístup do cizích úspor a peněženek tím, že celé toto odvětví monopolizoval a z ochrany zdrojů klasickými metodami udělal trestný čin. Sorry, tohle nebudu glorifikovat.

Což není důkazem toho, že účetní systém je lepší, ale že stát nedokáže udržet oba zároveň. Dále to není ani důkazem toho, že na zlato vázaná hodnota peněz byla špatná. Spíš se to hodilo vládám jako super možnost, jak vybílit peněženky občanům, aniž by si toho všimli. Je rozdíl, když vám vláda vezme polovinu platu a nebo jestli z toho co vyděláváte za čas z trhu přinesete jen polovinu.

U první je zloděj vidět, u druhé je skryt za složitý systém monetární a fiskální politiky, přesouvání aktiv, pasiv, makroekonomických ukazatelů, predikcí centrálních bankéřů, protiinflačních opatření a dluhopisů – se stejným výsledkem. Máte menší kupní sílu.

„Takže já budu chtít postavit továrnu“ – právně, všech, které byste provozem té továrny mohl poškozovat, abyste si kryl zadek před žalobami. Protože splodiny, špnavá voda, únuky chemikálií, prach atp.

„Takto si představujete tu Vaši svobodu?“ – přesně, pokud už někde něco mám, mám právo to chránit a za případné změny k horšímu požadovat odškodnění.

„Budu si chtít koupit dům na hypotéku, ale měl bych nejprve získat písemný souhlas všech občanů, protože bych jim tím mohl znehodnotit úspory?“ – stačí, když přesvědčíte těch pár, co vám na ten barák půjčí. Nebo se domluvíte na splátkách s tou firmou, která baráky staví. Váš barák fakt není můj problém.

„Tohle je ta Vaše svoboda?“ – ano prosím!

„To je ta Vaše etika a morálka?“ – jistě, protože věřitele dělám jen ze subjektů, které o tom ví a svobodně s takovým stavem, který je může poškodit/mohou na něm vydělat souhlasí. To je etika a to je morálka. Machinovat s hodnotou úspor cizích lidí, protože já si nechci na barák našetřit a chci ho hned – a když se to nepovede, on to někdo zatáhne ze svého… To je zas asi ta vaše etika, morálka a svoboda, chtělo by se napsat. ;-)

Průser je, když něco zapíšete do respektované knihy a necháte zbytek světa v omylu, že to zlato už je vlastně vytěžené, když už s ním platíme. :-D

1) to je ta krása, že stačí, když s tím souhlasí ti, co to tak chtějí – a ti do toho nenutí ostatní. A ti ostatní, co to chtějí mít jinak, do toho, jak to chtějí nutí jen ty, co to tak chtějí. Takže můžete mít více skupin paralelně a mezi nimi se pohybovat a spolupracovat s těmi, kde si hodnotově nejvíce sedíte.

„ak by všetci obyvatelia štátu chceli štát“ – já stát nechci. Ergo tento náš stát není z principu nenásilný. To, že tahám za kratší konec provazu a jsem donucen se přizpůsobit, není omluvou pro stát.

2) „Nedokazuje sa neexistencia ale existencia.“ – ankap funguje všude, kam se necpe stát. Volnotržní vztahy, boty si nekupujete díky státu, ale díky výrobci bot. Jídlo neprodukuje stát, ale farmáři a zemědělci. Ankap, tedy kapitalizmus, tedy trh – tedy dobrovolná spolupráce je naštěstí ve světě skoro všude.

3) Díky za to, že berete můj názor. Máte pro své tvrzení příklady dokazující existenci tohoto? Pozor, zajímá mne prostředí bez státní moci ve smyslu možnost donutit k něčemu legislativou. Obávám se, že budete prokazovat neexistenci, což sám správně odmítáte.

4) „Naopak, tú korupciu spôsobuje trh a štát sa jej snaží brániť“ – jak mohu být korumpován, když nabízím své služby a někdo mi nabídne více? Jak se mohu korupčně chovat v soukromé firmě? Maximálně poškodím firmu (vezmu si bokem peníze pro sebe, na které nemám mít nárok dle smlouvy se zaměstnavatelem). A tam je možný rychlý proces. Stát je ideální korupční prostředí, protože spravujete cizí majetek a nesmíte si jej přivlastnit. Tak si skrze tuto moc nad veřejnými zakázkami, schvalováním regulací, vyjímáním konkrétních činnosti z úředního zřetele či přehlížením porušování něčeho získáváte něco, co už bude vaše. Stát korupci umožňuje tím, že se rozhoduje o věcech, které nemají svého majitele.

„Na trhu to isté konanie nazvete príplatkom“ – přesně, a pokud se to někomu nelíbí, může přejít ke konkurenci. Kam půjdete ke konkurenci, když stavební úřad nevydává povolení, berňák odmítá včas vráti peníze, na které máte mít nárok – a stále chce další a další prokazování oprávněnosti, policie se bude chovat jako slon v porcelánu a vy to odnesete? Někdy si o ten úplateček dokonce otevřeně řeknou. Byly i neveřejné ceníky, kolik si do obálky připravit a ono se to najednou pohne.

5) „Prečo by musel byť ankap večný?“ – tak ono i Rakousko-Uhersko už není takové, jaké bývalo, Britské impérium se dost smrsklo, velká říše Římská jaká byla a jaká je? Věčná nebude ani sluneční soustava. Mimochodem, jak dlouhého trvání mělo Československo, jak dlouhé Ukrajina, co třeba takový Sovětský svaz a další… Dinosauři tu vládli déle, než potkali planetku. Takže netvrdím, že by měl být věčný, tvrdím, že je etičtější a morálnější.

6) „To logicky vyplýva z fungovania trhu, môžete to popierať ale je to márna snaha, je to ako popierať gravitáciu.“ – ankap by byl užitečný pro ty, co by byli užiteční pro ostatní. A ti by to vyjadřovali svobodnou směnou. Konkurencí byste mohl začít nabízet lepší zboží či služby, případně stejné a levněji. Tím byste byl pro okolí užitečný a dostal byste vydělat. Jakou gravitaci tu popírám a koho jste tím „Z toho aj vyplýva že pre koho by bol ankap užitočný.“ myslel?

„Pokud jsou peníze komodita, pak je možný jen jeden druh směny a to komodita za komoditu, tedy barter.“ – Ne. Komodita může být penězi, což neimplikuje, že každá komodita jsou peníze, nebo že všechny peníze jsou komoditou.

Mohu mít poukaz na zlato (bankovku) a směnu provést poukazem/bankovkou, pokud druhá strana tomu poukazu věří. Mohu směnit zboží za státovky – státní měnu – pokud je tato směna z obou stran dobrovolná a ne zákonem vynucená, opět se jedná o směnu, která je košer. Komoditní peníze mají vcelku solidní vlastnost uchovatele hodnoty. BTC nejsou komoditní a až se stanou účetní jednotkou, budou krom bezproblémové směny a uchovatele hodnoty naplňovat i další znak peněz. Vyvozujete něco, co jsem neřekl a netvrdím. Tedy znovu, peníze mohou být komoditou, ne všechny komodity jsou penězi a ne všechny peníze jsou komodita.

„Teprve pokud peníze nejsou komoditou, lze mluvit o peněžní směně, kde prostředkem směny jsou peníze.“ – Ne. Mohu mít hodnotu v něčem, co není komodita i v něčem, co je komodita. Peníze mohou být buď přímo ten kus kovu, nebo jejich zástupce, o kterém panuje plošně dostatečná víra ve směnitelnost za tuto komoditu – a pak je tato směna náhradním statkem (kus potištěného papíru, mince z jiného lehčího kovu) svobodnou směnou za peníze. Ono i za ty koruny si v určitém kurzu můžete koupit zlato. Akorát vám nikdo negarantuje, že toho zlata za tu cenu bude dost, aby se dostalo na všechny držitele koruny.

„Pokud považujete nějakou komoditu, která je universálním prostředkem směny, za peníze, pak do dané terminologické struktury vnášíte zmatek a množina peněz pak bude obsahovat nejen různé komodity ale i skutečné peníze.“ – co je podle vás skutečnými penězi? Proto rozlišuji peníze a měnu. Abych se v tom vyznal :-D Vy se ty pojmy snažíte spojit, protože pro vás je to totéž a samozřejmě to v tom pak dělá zmatek, protože tím samým slovem vy rozumíte něco, co já rozlišuji, abych tomu zmatení zkoušel předejít. Možná není má definice nejlepší, ale alespoň se mi daří držet oddělené pojmy toho, o čem mluvím jako o dobrých a o čem jako o špatných penězích z hlediska peněžních kvalit (primárně udržitel hodnoty a prostředek směny).

„Proto je vhodné, např. zlato označit jako komoditu, která může být vhodná k tomu, aby byla universálním prostředkem směny.“ – ano, je vzácné, trvalé v kvalitě, ověřitelné, dělitelné, akceptované trhem (historickým a šlo by jej užít s jistými problémy i dnes).

„Peníze se od komodity liší tím, že peníze mají emitenta, zatímco komodita má zpravidla těžaře.“ – tím se u mne liší peníze od měny. Peníze jsou ten vzácnostní fundament (zlato, které musíte vyrubat), měna jsou ty papírky (vycucatelné z prstu, pokud jste jako bankéř nepoctivý). Pokud jste poctivý a držíte 100% krytí, jsou těmi penězi i ty papírky. Pokud peněžní zásobu papírků zvyšujete nad úroveň krytí, způsobujete inflaci a kvalita této měny klesá s tím, jak moc přestávají býti penězi (papíry vyměnitelné za určitou definovanou a léta dodržovanou váhu zlata).

BTC má tu výhodu, že se nenajde další naleziště = je matematicky omezený strop, nemusím řešit ryzost, snadno se ověří právo disponovat daným zůstatkem, neblokuje to danou komoditu pro využití v průmyslu, nelze jej levně falšovat…

„Peníze se od komodity liší tím, že, peníze mají pouze jediné využití, a to jako peníze, zatímco komodita v podobě universálního prostředku směny má i minimálně jedno jiné využití, než jako universální prostředek směny.“ – v tom případě jsou BTC peníze i dle vaší definice. S tím, že splňují další mé nároky na kvalitní peníze a pro vás jim chybí ta možnost je libovolně množit a navyšovat objem dle toho, že někdo má zájem slíbit, ale ne přesvědčit ostatní držitele o zapůjčení zdrojů.

1. Komodita – chápu, něco hmotného
2. Universálně směnitelná komodita – komoditní peníze, tedy podmnožina komodit
3. Peníze – u mne odvozenina z fyzického světa komoditní vzácnosti, tedy BTC
4. Měna – s fyzickým světem vzácností nespojená entita, ať už státní či národní (majoritně fiat) podoba oběživa, která ale nemá definován strop a trpí všemi neduhy (z vašeho pohledu žádoucími vlastnostmi).

„Tohle dělení není nijak ideologické“ – Toto dělení mi přijde dobré a doplnil jsem jej o své rozdělení bodu 3, protože vnímám velké kvalitativní rozdíly dle preferencí mých a vašich. Podoba, která by umožňovala obojí patrně není možná, nebo mne zatím nenapadá.

1. Ražba mince – souhlas, komodita v dané podobě má definovanou váhu, ryzost a pokud daný výrobce nepodvádí, bude jeho oběživo žádané a uznávané.
2. Monetizace zlata bankou – souhlas, netahám zlato ale lehčí poukázky, banka mi může směnit za zlato mezi pobočkami, takže cestuji nalehko, platím nalehko a mám z toho značné benefity.
3. Monetizace vzácnosti v diginálním prostředí – od komodit odříznutá vzácnost řešící problém dvojí útraty, nevyžadující důvěru, počítající s podvodníky a zahrnující do svého fungování reálný svět, proti jehož neduhům se snaží bránit ve prospěch těch poctivých hráčů.
4. Monetizace klientova dluhu – tedy tvorba nových peněz, které jsou nerozlišitelné od již existujícího oběživa, z čehož mají benefity převážně banka a věřitel, v případě splacení dluhu a dohnání inflace (zvětšené zásoby oběživa) ekonomikou cenovou stabilitu. Při politice cílení na inflaci cca 2 % dodatečné zdanění všech držitelů, protože kupní síla jejich úspor postupně klesá a i státní dluh se v hodnotě snižuje.

„Ten dlužník prodal bance svoji schopnost splatit dluh.“ – nedostal ale peníze z držení zásoby banky, ale ta banka emitovala nové. To je ten problém, to je to, co kritizuji a opakovaně kritizovat budu. NEvydala mu akcii, nevydala mu směnku, neriskovala své zdroje. Ty možná bude riskovat v budoucnu, když to nevyjde. Jenže jak velké krytí a plnění vzhledem k poskytnutým úvěrům musí mít? Když by to bylo 100 %, přimhouřím oči (otázkou je, za kolik se pak to, čím je kryto na trhu prodá). Tady bych si je ale musel vypíchnout, abych to neviděl. :-D

„Vytváření nových účetních peněz není samozřejmě žádné penězokazectví.“ – je to penězokazectví. Tvorbou nového auta vytvořím fyzický objekt, spotřebuji na něj nějaké omezené zdroje a pokud jeje dokážu prodat za více než kolik jsem spotřeboval, vyplatí se mi v tom pokračovat.

Tvorbou peněz změnou čísla na účtu mohu tím samým úkonem vytvořit korunu a nebo miliardu miliard. Najednou je to půl rohlíku oproti několik automobilek i s auty. Je tam nepoměr vynaloženého úsilí, spotřebovaných zdrojů a hodnoty, která doopravdy vznikla.

Tvorbou auta jsem vytvořil přepravní prostředek, který přináší nesporné výhody majiteli, jeho získání a tvorbě je třeba něco obětovat a proto také auto nestojí korunu.
Tvorbou nekrytých peněz mohu stiskem tlačítka vlastnit takových aut milion, ale nevytvořil jsem hodnotu, které by si trh symetricky vážil. Leda by to bylo těžbou BTC, kdy jsem pro celý svět něco vytvořil a mnou vytěžené BTC by na trhu získaly zakovou hodnotu, že bych si ta auta mohl koupit. Jenže tam je ten problém, že tvorba BTC něco stojí a něco přináší. Prokazatelně – a proto 1 BTC má úplně jinou hodnotu než 1 Kč či 1 USD. Byť byly doby, kdy měly tyto jednotky paritu.

„Pořád zapomínáte na to, že peníze jsou prostředek směny“ – nezapomínám. Vy zas z mého úhlu pohledu ignorujete žádoucí vlastnost peněz, a to je uchovatel hodnoty pro možnost odložení spotřeby. Fiat měna tuto vlastnost plánovaným znehodnocováním přímo podrývá.

„I v případě účetních peněz tedy směňujete něco, co už někdo vytvořil za něco co už někdo vytvořil.“ – vezmu si půjčku, vzniknou nové peníze. Co jsem vytvořil (krom slibu), že se to směňuje něco za něco? Tento slib je nerozlišitelný od již vytvořených hodnot, protože ty bankovky i zůstatky na účtu vypadají stejně. Nerozlišitelně. Takže mohu směňovat tak, jak jste naznačil penězi, co jsou již nějakou dobu v oběhu. U nových peněz tomu tak není a to je to, co celou dobu kritizuji – spolu se zákonem nutícím akceptovat tuto měnu. Ale to už se dostaneme zas do kolečka, že vy jako člověk, který věřil by najednou zjistil, že někdo, kdo nevěří to neakceptuje a vy byste svou druhou část směny nemohl provést. Ano, a bylo by to v pořádku, aby si člověk mohl vybrat, kterému systému bude věřit a kterému ne.

„Banka si vezme část úroku pro sebe a zbytek zaplatí onomu prodejci kachny.“ – pokud by byl prodejce kachny součástí smlouvy (jedna z podepisujících stran), věděl by o rizicích (kuře pojde a na nové nemám) a akceptoval to, měl byste pravdu. Takto tomu ale není.

„přičemž jeho čekání na slepici bylo kompenzováno úrokem“ – zajímavé, já zatím pozoruji, že držením měny dostávám inflaci, úrok za držení hotovosti jsem nikdy nezaznamenal.

„Když uznáte, že dlužní úpis je něco a ne vzduch“ – dlužní úpis, který nezíská existující peníze, ale vytvoří nové, dosud neexistující, které ale mají vlastnosti stejné jako ty již v oběhu, jsou ze vzduchu. Jsou ze vzduchu a ještě jednou, JSOU ZE VZDUCHU. Pokud by banka půjčovala existující peníze třeba toho majitele kachny, který by svůj zůstatek k tomuto propůjčil, pak byste měl pravdu a dokonce by i ten majitel kachny dostal onen zisk za podstoupení rizika, které za něj rozhodla a realizovala banky (která také dostala svůj díl odměny). Ale pokud peníze vzniknou, jedná se o „PRACHY ZE VZDUCHU“ a je mi líto, že se tak snažíte. Nemůžete tento můj postoj změnit, protože popisuje faktický stav věci. Oproti slibu se peníze nepůjčí, ale vytvoří, vrhnou se do oběhu a pak se doufá, že daný subjekt to splatí.

V BTC umořit takovou ztrátu z vlastních zdrojů znamená převést peníze od sebe někomu jinému. V účetních penězích je možnost podvodu, jak to sanovat, rozložit, prodat jako neevymahatelnou pohledávku subjektu, který udělá bílého koně a pak půjde do likvidace na úkor někoho jiného o tolik snazší. Lidé nejsou všichni poctiví. Obzvláště, pokud jsou u moci, je dobře kontrolovat jejich činnost a koukat jim pod prsty. BTC toto řeší. Půjčuje se existující, ztrátu nelze zamazat pod stůl nějakou úpravou legislativy (prominutí dluhu, sanování ze státního rozpočtu, na který si ten stát u té banky, která by krachla, protože špatně hospodařila, půjčí…).

„nemělo by Vám vadit, že přitom vzniká to oběživo, pokud si půjčujete v bance a ne od souseda.“ – vadí protože když by oběživo tímto způsobem vytvořil soused, jde za katr za penězokazectví. PRotože on by mohl vytvořit směnku na dluh a s tou pak obchodovat a všichni by viděli, že toto je sice cenný papír, ale nejsou to peníze. Je to smlouva s jistým rizikem. A v tom je ten kardinální rozdíl. Vám to přijde prospěšné, já mám přesně opačný názor.

„Úplně stejný průběh by měla daná transakce i v prostředí komodity v roli prostředku směny, jen byste si musel najít toho souseda co by Vám půjčil.“ – ano, místo vymyšlené kachny by mi musel proti vzduchu a slibu dát svou kachnu. To je pro mne dost podstatný rozdíl, takže to není ekvivalentní ani náhodou.

„nikdo ze zúčastněných není poškozen.“ – emisí nového oběživa je malinko znehodnocena zásoba všech s tím, že pokud to růst ekonomiky dožene, místo deflace bude stabilita. Cílenou inflací 2 % je vidět, že se centrální banka snaží poškodit úspory držené v dané měně u všech bez rozdílu. Takže je, ale 2 % ročně zatím tak moc nebolí a málokdo si to spočítá ve výhledu 35 let. Když vám inflace skočí na 18 %, najednou si toho všimne více lidí.

„Účetní peníze mají také tu výhodu, že mohou začít fungovat i v prostředí, kde zrovna žádné peníze neexistují.“ – to je právě otázka, zda je to výhoda. Je to vlastnost, která podrývá jinou vlastnost a tou je udržitel hodnoty.

„Tvorba účetních peněz se v komoditním standardu popisuje jako podvodné jednání bank, protože banky údajně emitují nekryté peníze a bezpracně a bezrizikově tak vydělávají.“ – je to podvod, protože pokud se může emitovat jen oproti krytí a já to poruším, pak se obohacuji na tom, že doufám, že se na to nepřijde. Legalizovat zločin je u státu docela zaběhlá praxe.

„To ale není pravda.“ – pokud je bankou hlásáno, že poskytuje svým bankovkám 100% krytí danou komoditou, tak je to podvod jak prase.

„Představa, že banky emitovaly více směnitelných bankovek, než měly zlata a tyto bankovky pak půjčovaly za úrok a tak bezpracně bohatly, je nesprávná.“ – toto je přesně to, co ty banky dělaly a doufaly, že si nikdy 100 % držitelů bankovek nepřijde vyměnit papír za zlato. Proto také v minulosti banky dělaly na sebe runy a snažily se tak prokázat, že ta druhá banka není košer.

„Tento způsob úvěrového trhu je ale zcela nedostatkový plně závislý na dostatku peněz klientů.“ – proto také byly peníze vzácné a měly hodnotu. Koukněte se na kupní sílu dolaru v počátcích jeho platnosti a dnes. Nebe a dudy.

„kdy by banka chtěla půjčit peníze důvěryhodnému klientovi, ale neměla by na to peníze“ – pokud má tak málo solventních klientů, tak se to klidně může stát. Řešením by bylo třeba vytvoření oněch bankovek – nekrytých peněz, které by si měly nějaký kurz k té zlatem kryté měně. Kdo by ji držel, mohl by ji po určité době vyměnit za zisk, pokud se to povedlo. A pokud se to nepovedlo, má kus papíru. Něco jako akcie banky – čímž by banka mohla získat zdroje na to, aby mohla realizovat své záměry a pokud jí to půjde dobře, bude o její bankovky zájem. Stále je zde ale možnost mít tvrdou měnu opřenou o zlato a pokud člověk nerad riskuje, má svobodu si vybrat. A to je to podstatné, za co tu celou dobu kopu.

„Proto banky v případě nedostatku(!) peněz monetizovaly dlužní úpisy klientů.“ = půjčily něco, co neměly, vydaly nekryté peníze a nikomu na trhu (ani tomu dlužníkovi) o tom nic neřekli. Když se na to přišlo (půjčili moc či krachli, protože to neodhadli), lidé chtěli zpět své zlato, nedostalo se na všechny a bankéři zůstali pro výstrahu na kandelábrech.

Když vám slíbím čisté maso a začnu za to vydávat piliny, do určité míry mi to může procházet. Od určité míry ale dostanu zaslouženě přes držku.

„které měly někdy za následek růst cenové hladiny“ – proč asi…

„A máte tu run na banky, krachy bank, peněžní kontrakci a krizi.“ – příčinou ale není zlatý standard, ale naboostování ekonomiky v příliš krátkém časovém úseku. Přehřátí a krach jsou přirozený vývoj.

„Tímto jsem Vám popsal neodvratnou a stále se vracející situaci (hospodářský cyklus?), kterou ale nezpůsobovala ta samotná inflace, ale existence směnitelnosti inflací znehodnocených peněz za zlato!“ – vy si odporujete, píšete, že, cituji „Vznikaly tak účetní bezhotovostní peníze a peněžní zásoba pak sestávala z bankovek směnitelných za zlato a bezhotovostních účetních peněz.“ a pak „existence směnitelnosti inflací znehodnocených peněz za zlato“.

Za zlato měly být směnitelné jen ty bankovky kryté zlatem. Směnky mohla banka možná vykupovat, ale jen v případě, že tomu záměru věřila a za své zásoby zlata, které generovala ziskem svého podnikání. Pokud začala ve směnkách utápět i peníze klientů, kteří pak přišli pro své zlato a zjistili, že banka je jen plná papíru, není to selháním zlatého standardu, ale banky, která se snažila ochránit své směnky za cizí zdroje (zlato, které jí nepatřilo).

„Po odstranění směnitelnosti peněz za zlato byl tento systémový problém odstraněn.“ – jo, otevřely se hradla inflaci a hyperinflaci. Zakázalo se vlastnit zlato a zlodějina mohla, nyní již legálně, probíhat ve velkém. Protože státu se tato politika velmi hodila. Vždy se hodí mít možnost dostat peníze od instituce, které já vydávám licenci a mám tedy na ni jak zatlačit – třeba pohrůžkou ztráty licence. Nebo změnou legislativy (musíte držet nějaké peníze na státním účtu jako jistinu – kdo by přeci pochyboval o holubičích záměrech státní moci).

„Inflace přestala způsobovat krachy bankovního systému a následné krize.“ – způsobuje je stále vysíláním falešných signálů úvěrového trhu.

„Tím byste ale ekonomiku zasaženou krachem bankovního systému zabetonoval právě v situaci totálního nedostatku peněz, tedy v hluboké krizi“ – ne, umožnil bych směnkami konkurenci, možnost výdělku těch, co budou směnky držet a možnost s nimi obchodovat by byla dobrovolná. Kdo chce zlato, dostane bankovku. Kdo chce příslib zhodnocení, vezme směnku. Něco, jako když by bylo možné platit akciemi (dluhem a podílem na prosperitě dané firmy).

„Jedinou možností jak se vymanit z takové krize bylo znovu dostat zlato zpátky do bank“ – není pravda. Možností je rozhodně více, vy navrhujete takovou, která se vám pak následně nehodí do krámu.

„K tomu ale nikdy nedošlo a vždy po nějaké době to zase krachlo, naposledy v roce 1929, což tentokrát konečně vedlo k ukončení směnitelnosti dolaru (a postupně i ostatních měn) za zlato.“ – já už fakt nemám sílu. KDyž by ty systémy držely od sebe oddělené a účetní by nešly směnit za zlato či bankovky klientů banky, tak by žádná taková krize nenastala. Padly by některé projekty, ale run na banku by skončil stoprocentní výplatou bankovek zlatem klientů. Krom toho zlata, které by nebylo vázané na bankovku, ale na smlouvu, že banka může s tímto zlatem zkoušet podnikat, úvěrovat a investovat – s tím, že je tam nějaké riziko, ale také nějaký úrok. A také by tam byl nějaký časový úsek, po který není možné směnku na zlato bez pokuty/penále proměnit.

To, že bankovek bylo v oběhu více než zlata, je ve zlatém standardu podvod na klientech. Pokud chci standard opustit, a neřeknu to klientům, je to realizace podvodu. Byla asi všude a dokud byla v rozumné míře, lidé neměli potřebu testovat, zda za papírky dostanou hodnotu. Pak, když už to banky přehnaly, hodnotu získali jen ti první a zbytek měl spoustu potištěného toaleťáku.

„Ja zase za taký systém považujem ankap.“ – v něm vám ale nikdo legitimně nemůže nutit proti vaší vůli něco, s čím jste nesouhlasil. Ve státě je toto legální.

„Akurát ankap je taký nezmysel že nefungoval nikdy nikde.“ – výrok bez argumentu beru jako váš osobní názor. Máte na něj právo, nesdílím jej.

„A v čom by bol funkčnejší ankap?“ – ve všem, co by bylo nabízeno jako služba či produkt s možností konkurence.

„V presúvaní majetku do rúk plutokracie?“ – usnadňuje stát legislativou a korupcí. Plutokracie je forma vlády, ankap vládu nemá. Ergo máte zmatení pojmů.

„V tom áno, kým by neskolaboval.“ – ?

„Z toho aj vyplýva že pre koho by bol ankap užitočný.“ – své závěry jste nepodložil ničím, co by se dalo rozporovat či diskutovat. Máte názor a závěr. Prosím. Nechte si je.

Moje definice peněz rozlišuje, co jsou peníze uchovávající hodnotu a co plní jen část úlohy peněz a to je prostředek směny.

„Peníze nejsou komodita“ – ne, že se mi to nebude líbit, toto je prostě nesmysl. Komoditní peníze nejsou bankovka, protože se jedná přímo o statek, který je fyzicky oněmi penězi. Třeba zlato nebo stříbro. O nepraktičnosti tahat s sebou větší se nehádám. Čili prospěšné to bude asi pro vaši argumentaci, ale já toto neberu jako platné. Čtu dál.

Jinak s vašimi definicemi nemám zásadní problém. Ten mám s legislativou, tedy povinností přijímat to, co si stát prostřednictvím banky vymyslel vynucovat jako měnu a nemožnost tomuto monopolu konkurovat volnotržně.

Čili osobně bych preferoval peníze, které by byly penězi v mém smyslu chápání toho pojmu.

Dost pravděpodobně bílý kůň…

Otázkou je, proč krachl. Existují hlasy, které se domnívají to co vy (to nelze rozporovat), ale i takové, že za to mohlo právě to, že stát začal neužívat tohoto nekrytí a nechal trh v iluzi, že krytí stále existuje (protože dle zákona to tak mělo být). To je dobré připomenout.

Dále, ve zlatě to byla víra, v BTC si můžete stav účtů ověřit a nelze podvádět naředěním zlata stříbrem či bramborami. BTC je v tomto ohledu o dost dále.

Nepletu. To vy si pletete diktaturu s právem ;-) (obě poznámky zbytečné, že?)

Abych zkalibroval pojmy:
Zdravotní pojištění – státní není pojištění, protože nezohledňuje, ruzuka, dispozice a životní styl. Počítá se z výše příjmu a jako takové naplňuje znaky daně. S pojištěním to tedy nemá, krom formálního názvu, nic společného.
Kvalita zdravotní péče – není pravda, že všichni dostanou stejnou péči, protože se nám do takového rovnostářského systému propašovává korupce, známosti a protekce obecně. Že nemáme stejnou kvalitu je vidno u papalášů typu Zeman a další. Takovou péči, kvalitu a pozornost by dědeček z Horní Dolní kdesi z podhůří Krkonoš nepoznal.

„Tu možnost máte. Soukromé kliniky existují. Stačí platit“ – ale musím platit dvakrát… Jednou to státní výpalné a pak znovu výkon v kvalitě, kterou považuji za relevantní.

Jinak já bych si klidně a rád platil komerční pojištění, které by reflektovalo to, že když mám nadváhu, kouřím, piju a do toho se nehýbám, tak si za takový životní styl v případě nemoci připlatím – ale zároveň, pokud se chovám zodpovědně, chodím na prevence, udržuji se v kondici a nezatěžuji své tělo zbytečně škodlivinami, poznám to na benefitech a nižších platbách.

„Rychle byste asi zjistil, že to nebude ono.“ – rychle bychom zjistili, který způsob je lepší a má výsledky.

„Opět platí, že je lepší vynaložit větší úsilí“ – neplatí, pokud toto úsilí jde navrub někoho, kdo s tím nesouhlasil. Bavím se v rovině etiky a morálky.

„vše se odehrává v účetních knihách, ne v dolech na zlato“ – jo, a to je ten průser :-D

„pod taktovkou FED“ je ta klíčová informace. Dolar tu byl před tím jak dlouho? Od 6. července 1785, než ho dostal FED na starost…

„Nestabilitou trpěl i před zřízením FED“ – myšleno je tím přesně co? Abych si nedomýšlel něco, co je mimo.

„v roce 1929 bouchlo všechno naráz“ – což lze přičíst první světové válce, zadlužení, FEDu a tomu, že tam vůbec začal figurovat… těch příčin je spousta a jakou mají které váhu se experti dodnes přou. Za dobu před FEDem byly také války a tak zničující to nebylo. Přitom to byly i války přímo na území USA.

„budou zde navěky.“ – uvidíme ;-)

„protože zde panovala vzájemná důvěra“ – BTC ji nepotřebuje

„Brettonwoodským systémem“ – další netržní státní zásah → konverze dolaru za zlato nebyla vymahatelná jednotlivcem, ale měly na ni nárok centrální banky jiných zemí. – do toho bych jako držitel měny určitě dobrovolně šel. Najednou si nejsme rovni a jsou tu kasty s právy a bez nich.

„Vy byste možná napsal došlo ke konkurenci komoditní a účetních peněz.“ – já bych napsal, že to byl nevolnotržní systém, který byl pokřiven regulacemi, nedodržováním slibů (navázání na zlato, jednostranná změna zrušení směnitelnsoti jednotlivci, posléze i opuštění navázání na zlato). Tam toho státu a svévole bylo tolik, že se ani nedivím, že jim to bouchlo v to, jakou kupní sílu má dolar dnes oproti své historické hodnotě.

„Pouze tento smíšený peněžní "standard" v historii doslova zkrachoval.“ – kvůli státním zásahům se ani nedivím, že si prosadili ten, který jim umožnil tisknout jak o závod a financovat tím co bilo libo bez nutnosti za to něco užitečného vytvořit.

„Vy byste asi napsal, komoditní peníze prohrály na celé čáře a vyhrály peníze účetní.“ – já bych napsal, že komoditní peníze nevyhrály tržně, ale byly státní mocí zrušeny, protože ono bez dluhů se hůř vládne a slibuje. Zato za cizí, díky skrytému danění inflací, to se to rozhazuje plnými hrstmi. :-D

„dynamicky rostoucí svobodné ekonomice“ – pod tím si představuji možnost tyto elastické peníze nepoužívat. To jste na mysli ale asi neměl, že?

„kde kupní síla poptávky je svázána rigidním množstvím peněz.“ – na druhou stranu by vám na realizaci záměru a život (díky zvyšující se efektivitě a obávané deflaci) stačilo stále menší množství peněz.

„Proto říkám, že rigidní peněžní prostředí je prostředí nedostatku a chudoby a prostředí pružných peněz je prostředí dostatku a bohatství.“ – chápu váš názor, mám to zcela opačně.

„pružné peníze nechávají ekonomickým subjektům svobodu rozhodnout se jakým tempem přispějí k růstu bohatství za základě svého někdy i riskantnějšího jednání“ – svoboda znehodnocovat cizí úspory je z mého pohledu svévolí centrální autority podložené vynucováním tuto měnu používat. Zde se rozcházíme v etice a morálce – přičemž tím z vás nedělám horšího člověka. Jen máte jiný žebříček hodnot a inflace vám nevadí. Já to mám opačně.

„Avšak i kdyby platilo (jako že neplatí)“ – s číslem 95 % jste přišel vy. Netuším, odkud pramení, když vidím, kolik startupů lehlo popelem a kolik peněz se propálilo ve vývoji nerentabilního modelu. Nejsem utilitarista, takže možná i v tomto ohledu jsou naše metriky rozdílné a neslučitelné.

„Aritmetika a logika je v tomto případě neúprosná!“ – morálka a etika také.

Že vám něco potvrdil někdo, kdo nemá ekonomické vzdělání, nad tím bych moc nejásal. Důležité pro mne je, že by toto nebyly centrální účetní peníze a jejich akceptace by byla dobrovolná a ne vynutitelná. Což je ale zcela odlišný systém od toho, který tu máme nyní.

„Hlavní je ale to, že byste se do takové situace nedostal, pokud byste se neocitl v prostředí s rigidními penězi.“ – toto je vaše obava, ne nevyhnutelný scénář.

Promiňte, ale stále vnímám rozdíl mezi
něco vytvořit a teprve s tím obchodovat/přesvědčit někoho, kdo vytvořil, aby mi to existující a odpracované půjčil
a
slíbit někomu s licencí, že něco snad vytvořím a tím vytvořit nové oběživo.

Metafora a zkratka → peníze ze vzduchu.

1. přijde mi ,že uvažujete zodpovědné politiky a centrální bankéře. Nicolás Maduro a jemu podobní tací nejsou a nebudou. A právě tyto existence moc láká jak můru lampa.

2. má více měny v oběhu a spoustu služeb a produktů, které ale nakonec nenajdou svého spotřebitele a tím se jedná o plýtvání zdroji.

3. pokud se bavíme o krizi takové, jak ji chápu já, tak nepomůže ani elastická měna.

Věřím, že i Vy chcete, aby lidé netrpěli. Já bych jim jen nechal svobodu volby a také zodpovědnost za jejich budoucnost.

„Právě jste vymyslel, hádejte co?“ – právě jsem vymyslel něco, co by mohlo existovat a přitom to nijak nedegradovalo oběživo již existující, protože by bylo rozpoznatelné (úpis není krytá bankovka, v tomto případě záznam o BTC v blockchainu) a já bych měl svobodu daný úpis akceptovat a nebo odmítnout jako prostředek směny (čili to, čím tato debata začala). Což je pro mne ale principiální rozdíl oproti nerozlišitelné hotovosti, která se smísí s již existujícím oběživem a tím jej naředí.

„nevypadá jako nějak funkční model.“ – na to, že jsem to vystřelil za pár minut je to dle mne dobrý koncept. Kdo by v tom viděl potenciál, mohl by si v tomto odvětví vytvořit podnikání a když by to dělal udržitelně a prospěšně pro okolí, máme tu funkční model. Také vám na koleně nevymyslím letadlo, státem financovaný výzkum zjistil, že létat se jeětě tak století nebude a bratři Wrightové pak tento výzkum popřeli tím, že na letadle těžším než vzduch vzlétli.

„Ale tam by byl zase problém s garancí identity toho vystavitele směnek.“ – i toto má tržní řešení.Byla-li by dostatečná poptávka, našli by se tací, kteří by ji uměli ziskově uspokojit.

„Podvodníkovi se vyplatí i dlouhou dobu být vzorným obchodním partnerem jenom proto, aby až bude částka dost veliká, zmizel jako pára nad hrncem.“ – stejně jako ve fiat světě ;-) V BTC je jasné pravidlo, Not Your Keys, Not Your Coins. Držet peníze na burze je důvěra, která může být zklamána.

„Schůdným řešením je centralizace v bankách, které umí ohodnotit klienta na vlastní riziko a nemají problém s identifikací klientů.“ – s volnotržním řešením nemám problém, vlastně jsme dokonvergovali k témuž.

„Pokud by se směnky splácely v BTC“ – to bych nechal na trhu, co by zvolil. Nicméně, díky Lightning Network vrstvě by bylo možné toto dělat přímo v BTC a tak je otázka, jak vysoká by byla poptávka a akceptace směnek. V každém případě by bylo možné garantovat, že v BTC má daný držitel soukromých klíčů určitou sumu. Tu by nešlo snadno zfalšovat či nasimulovat a naopak je velmi snadné pravost takového tvrzení ověřit. Hra na černého petra by vzniknout mohla, pokud by hráčům na trhu přinášela více pozitiv než negativ. Bez zákonného vynucování by byla účast dobrovolná a s takovou já nemám žádný etický či morální problém.


„ale samotné peníze budou od BTC úplně odtrženy.“ – pouze v případě, že těm směnkám budou lidé tak masivně věřit.

„Pokud byste chtěl nad BTC vytvořit nějaký úvěrový systém “ – neplánuji nic vytvářet, říkám, že by mohl vzniknout a pokud by byl životaschopný, mohl by být způsobem, jak se na trhu s něčím, co považujete za problém vypořádat s protistranami, které by na tuto formu vypořádání svobodně přistoupily.

„Zde je zase otázka, jak zajisti, aby to krytí bylo spolehlivé.“ – ano, zde by to byla nadbytečná potřeba důvěry u BTC, který jako takový důvěru nevyžaduje. Ale co já vím, po em by trh prahl.

Za mne je důležité, že jsme se shodli, že tato cesta by mohla být realizovatelná, víceméně paralelní, v každém případě ale svobodná a odmítnutelná těmi, kteří by tímto způsobem fungovat nechtěli.Dle mého chápání morálky a etiky by byl takový systém lepší, protože by umožňoval více svobody.

Když myslíte, tak si to myslete. Můj názor jsem napsal, nemám pocit, že byl pochopen, ale jsem ochoten s tím žít.

„stisknutí jakéhosi tlačítka“ – tím bych já myslel metaforu faktu, že tomu nebrání fyzikální vlastnost (nutnost zlato vytěžit či „vyrobit“ – urychlovače už to umí, ale bylo by to to nejdražší zlato ve vesmíru) ale jen legislativa. Ta lze změnit – a je-li k tomu vůle a třeba i strach, tak to jde velmi rychle. Pokud se vláda s centrální bankou shodnou, nebo tam vláda dosadí jiné hlavouny, případně jim tuto pravomoc seberou a delegují na sebe (třeba ministra financí), mohou zaplavit trh novými penězi. U BTC toto neuděláte. Složitostí je to oproti takřka nemožnosti téhož u BTC opravdu ekvivalent stisknutí jakéhosi tlačítka.

Váš pohled na svět nesdílím a proto jsou naše hodnocení situace mimoběžná.

To je o názoru. Já ten systém nevnímám jako fungující, spíš jako soukolí plné písku, které se zadrhává, ložiska skřípou, zuby vypadávají – ale ještě se to točí, to je pravda.

Fungující systém byl i otrokářský, imperiální s koloniemi, feudální s nevolnictvím… Jde o to, kde si kalibrujete nulu a co vyhodnocujete jako znaky funkčnosti ve kterých směrech.

Diktátor a totalitní režim bude ve spoustě věcí efektivnější než demokracie. Je ale funkčnější? V jakých ohledech? Co budeme nadřazovat čemu, jaký užitek má převažovat?

Právě, že počítám s tím, že by různí lidé preferovali různá rizika, vlastnosti a kvalitu. To, co by se osvědčilo nejlépe by se patrně rozšířilo více, protože by to bylo efektivnější. Zároveň by ale paralelně mohly existovat další řešení, které by mohli zvolit ti, kteří si váží jiných kvalit jinak.

Nechci státní telefon. Vyhovuje mi konkurenční boj Androidu a iOS. Jsem rád, že mohou vznikat projekty jako Fairphone, že existoval Symbian, Palm, Windows Mobile a další cesty, které nakonec nebyly to, co přežilo. Jsem pro evoluci, ne pro diktát.

Stejně tak s energiemi – někdo by šel jen po ceně, někdo by si držel diverzifikované dodavatele právě z důvodů, aby ho nemohli „chytit za koule” a říci – platíš kolik řekneme, protože nemáš kam jít.

Protože právě proto, že dokáže najít lidi schopnější v daném oboru a chová se zodpovědně ke svým zdrojům, svěří řízení řidiči, operaci chirurgovi, účetnictví účetní a řízení společnosti někomu, kdo na to má předpoklady lepší než on.

„A ste si istý že tie pavedecké "výskumy" financujú štáty?“ – jsem si jist, že je vypsána velká řada grantů jen k tomu, aby se státní výzkumáky zabavily a zaměstnaly.

„A nie firmy ktoré z toho klamstva ťažia, ako napríklad keď tabakové firmy platili "výskumy" popierajúce zhubný vplyv fajčenia na zdravie?“ – nu, a stát z tohoto nešvaru stále doluje peníze zdaněním. A evidentně mu to vyhovuje, protože kuřák zaplatí více v průběhu života a dúůchodový systém zatěžuje o léta kratší dobu. Užitečnost různých genderových studií bych uznal za soukromé peníze, jinak bych to viděl raději třeba v investici na vzdělání dětí třetího světa.