Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Držela bych se především této věty: Kapitál může nabývat různých podob.

Pojem "kapitál" je mnohem větší než jen "materiální kapitál".
Obrovský kapitál je například zdraví, krása, inteligence, moudrost a mnoho dalších věcí...
Dokonce platí, že pokud má člověk jen hmotný kapitál a duchovně je mrzák, tak je politováníhodný.

Většina politiků vykazuje nějaké známky PSYCHOPATIE

O co jde, když se bavíme o psychopatii? Psychopatie je škála: To znamená, že psychopati vykazují určité psychopatické rysy v různých oblastech různě. Všichni psychopati poruchu osobnosti. Jen čtvrtina lidí s antisociální poruchou jsou psychopati. V České republice máme odhadem cca 1 % psychopatů, tedy cca sto tisíc. Psychopati jsou dvojího typu: kriminální (neúspěšní) a nekriminální (úspěšní psychopati). Přitahuje je moc a nemají strach.

Podle Františka Koukolíka je psychopatie tzv. porucha morálního mozku = tito lidé mají odlišně postavené určité části mozku. Zcela jim chybí svědomí a schopnost soucítit s ostatními. Sobecky si berou, co chtějí, dělají, co se jim zamane, a bez sebemenšího pocitu viny, studu či lítosti přitom porušují společenské normy a předpoklady... Navenek mohou působit dojmem, že jsou ctnostnější než ctnost sama - a na tento dojem dbají, protože vědí, že je to výhodné (často používají slova „etické“ nebo „morální“...), naučí se i soucitně tvářit – jenže za tím obličejem je prázdnota = žádná skutečná emoce. Psychopati bývají velmi přesvědčiví „herci“.

Doporučuji – F. Koukolík (Tvůrci zla): https://www.youtube.com/watch?v=_FqmhuSehjU
Další přednáška F. Koukolíka: https://www.youtube.com/watch?v=u68WfG1srfk
Další – velmi dobrá přednáška o mocenské posedlosti: https://www.youtube.com/watch?v=PpMJkaf117g
Podrobnější přednáška zde: https://www.youtube.com/watch?v=I_JsDrVJN88
O mozku a duši v širším kontextu: https://video.aktualne.cz/dvtv/koukolik-nas-mozek-je-vetsi-nez-by-mel-byt-mame-stejneho-pre/r~effa76a200aa11ebb408ac1f6b220ee8/ (O psychopatech – stopáž 28:30)

**************

Psychopati mají trvalou a nadměrnou potřebu vzrušení, vnějškového stimulu a nedokážou být dlouho sami se sebou. Nemají svědomí a přitahuje je moc. Podobné příležitosti najdou právě v politice (a mnoha dalších profesích). Bylo by hodně zajímavé zjištění, kdyby politici museli podstoupit vyšetření mozku... Dnes již máme k dispozici celou řadu zobrazovacích metod, kdy mozek můžeme detailně zkoumat. Pokud by čistokrevní psychopati museli na svůj post rezignovat – měli bychom pak ještě vůbec nějaké politiky? :) Charakter je zároveň patrně i situačně podmíněný, takže záleží kdo a v jaké míře odolá „svodům moci“, ale v politice zůstat s čistým štítem je snad nemožný úkol... Vstup do politiky bych ale vyšetřením mozku podmínila (zrovna tak bych byla klidnější, kdyby tímto vyšetřením prošli zejména uchazeči o práci u policie, uchazeči o lékařské profese či soudci...) :)

V demokracii má stejnou váhu hlas plně informovaného jedince jako hlas člověka v podstatě politicky negramotného, který ani neví, čemu nebo komu hlas dává a komu, čemu a proč vlastně slouží jako dobře namazané kolečko. Demokracie popisuje stav společnosti, v níž voliči jednou za volební období pod vlivem masové propagandy odevzdají hlasy těm stranám a jejich představitelům, jejichž propaganda je ovlivnila nejvíce...
K tématu doporučuji knihu F. Koukolíka: Zvíře politické (nakl. Galén, 2012)

**************


KLÍČOVÉ PROJEVY psychopatie podle knížky: BEZ SVĚDOMÍ (Robert D. Hare, vydalo nakl. Dům Harfa, 2015)

1. VÝMLUVNOST a DOBŘE MASKOVANÁ POVRCHNOST
Psychopati jsou zábavní a poutaví partneři v rozhovoru, vždy mají po ruce rychlou a chytrou reakci. Velmi dobře ovládají umění sebeprezentace a dovedou být okouzlující a přitažliví. Bystří pozorovatelé často vysledují, že psychopat něco hraje, jako by mechanicky „četl repliky“.

2. SEBESTŘEDNOST a VELIKÁŠSTVÍ
Psychopati mívají narcistický a vysoce přehnaný pocit své vlastní hodnoty a důležitosti, jsou až ohromujícím způsobem egocentričtí a přesvědčení o oprávněnosti všech svých nároků. Považují se za střed vesmíru, za nadřazené bytosti, které mají právo žít podle vlastních pravidel.

3. ABSENCE VÝČITEK SVĚDOMÍ a POCITU VINY
Psychopati si až zarážejícím způsobem neuvědomují, jak zničující dopady mají jejich skutky na ostatní. Často je to zcela upřímné. Klidně prohlásí, že necítí žádnou vinu, není jim líto bolesti a neštěstí, které způsobili, a všechno považují za zcela normální. Sériový vrah Ted Bundy promluvil před popravou o pocitech viny v několika rozhovorech: „Vina? To je mechanismus, skrz který kontrolujeme lidi. Je to iluze. Nic než mechanismus společenské kontroly – a je nesmírně nezdravý.“

4. NEDOSTATEK EMPATIE
Mnohé z typických rysů, které nacházíme u psychopatů – zejména jejich sebestřednost, absence lítosti, povrchní emoce a prolhanost – jsou úzce spojeny s výrazně chybějící empatií (schopností vytvořit si emocionální a mentální „otisk“ jiné osoby). Patrně nejsou schopni „vžít se do něčí kůže“ nebo si sami sebe „představit na něčím místě“, a když ano, pak jen čistě rozumově. Pocity druhých se psychopatů nikterak nedotýkají. Psychopati nevidí v ostatních lidech o mnoho víc než objekty, které mohou využít ke svému vlastnímu užitku. Oblíbeným cílem jsou slabí a zranitelní.

5. KLAMAVÉ a MANIPULATIVNÍ CHOVÁNÍ
Psychopati mají na lhaní, klamání a manipulaci přirozený talent. Když jsou přistiženi při lži nebo konfrontováni se skutečností, jen zřídkakdy je to zaskočí nebo zahanbí. Prostě se pokusí přeskupit fakta tak, aby zdánlivě odpovídala jejich lžím.

6. MĚLKÉ EMOCE
Psychopati jako by trpěli emoční chudobou, která omezuje rozsah a hloubku jejich pocitů. Někdy tvrdí, že prožívají silné emoce, ale nejsou schopni popsat jemné rozdíly různých emočních stavů. Například láska jim splývá se sexuálním vzrušením, smutek s frustrací a vztek s podrážděností. Emoce znají často jen z popisu, skrze četbu a prostřednictvím své nevyzrálé představivosti.

Všichni jsme svým způsobem kapitalisti – každý máme nějaký kapitál - nemusí s tím přímo souviset stav konta :)

Na houby občas chodím, ale muchomůrku zelenou ani rulík zlomocný jsem ještě v lese nenašla... :)
Něco jiného je půl roku hledat v lese jedy nebo na jeden klik bez problému zaopatřit smrtelnou dávku... myslím, že se chápeme.
Jinak se v tom nechci pitvat, je to na mnohem hlubší úvahy a musí se vycházet z různých premis, abychom si udělali komplexnější představu.
Jen to byl můj momentální postřeh k tomuto tématu, který není stoprocentně sluníčkový.

Já nejsem příznivec demokracie, ale mám k tomu taky pár otazníků. Pokud budou komukoli a kdykoli dostupné všechny drogy, mám obavu z jedné věci. Bude to další zbraň pro škodolibé nebo pomstychtivé lidi... Kdykoliv můžete cokoliv nasypat blízkým (i cizím) do pití, jídla... Tímto můžete celkem jednoduše i vraždit a nemusí se tak snadno zjistit kdo vraždí... Proto je to nebezpečné, nikoli jen z důvodu, že ohrozíte své zdraví nebo svůj život.

Data jsou rozličná. Existují na to studie se zcela odlišnými závěry... jak už to tak ve vědě bývá.

Jsou lidi, kteří mají sklon k závislostem obecně... pro ty může být alkohol potenciálně nebezpečný. Ale pro ostatní nijak zvlášť nebezpečný nebude, pokud ho s něčím nezačnou kombinovat...

Já zastávám názor, že 1 sklenička vína nebo 1 pivo denně je naopak zdraví prospěšné. Totéž si myslí řada lékařů včetně např. Jana Pirka... :) Už lidé ve starověku věřili, že jim bohové dali tyto nápoje proto, aby jim pomohli lépe snášet těžký úděl lidské smrtelnosti... něco na tom bude.

Nikdy jsem se neopila tak, že bych nevěděla co říkám nebo měla dokonce výpadek paměti... kocovinu jsem zažila párkrát, ale už je to fakt dávno, takže si na to vzpomínám spíš matně. Alkohol mi nikdy neublížil a znám spoustu lidí, kteří to vidí podobně...

:D

1. zajdeme o víkendu na pivo - alkohol (jedna z nejhorších psychoaktivních látek)
2. uděláme si o víkendu takový „malý šamanský rituálek s použitím ayahuascy“ (nenávyková psychoaktivní látka, kde je společenská nebezpečnost v podstatě nulová)

***

Ohledně užití ayahuascy: Po užití dochází prý na pár hodin k výpadku centrální nervové soustavy. Důrazně se doporučuje, aby byl tento nápoj užíván pouze pod dohledem zkušeného šamana, protože o ty, kdo ho užijí, je třeba pečlivě pečovat. Slyšela jsem, že cca 3 týdny před obřadem byste měl zachovávat velmi přísnou dietu a tu dodržovat ještě 2 týdny po užití...
Užití je i tak většinou doprovázeno úporným zvracením - ale Ayahuasca je nebezpečná především v tom, že reakce na ni jsou individuální – problémem je dávkování a nepředvídatelnost chování i reakcí...

Netvrdím, že bychom měli děti někam nutit chodit. Vzdělání je určitá hodnota, která je pro mne dost zásadní.
Mohou být alternativy, ty bývají většinou finančně hodně nákladné - pokud to tedy myslíme se vzděláním vážně.

To je hezké :) Ale když se děti do školy na výuku i na paní učitelku těší, tak je ideál. Tak by to mělo být.

A z pohledu dítěte je to podle Vás jak? :)

Dobrý učitel inspiruje, je empatický a moudrý. Může být i přísný. Špatný učitel neinspiruje, není empatický, minul se povoláním. Je lhostejné zda je či není přísný.

PS: Pokud chcete mít jistoty a záruky, tak by to spíš odpovídalo filosofii komunismu než anarchokapitalismu :) Volný trh je dravý a živelný proud. Více svobody a více osobní zodpovědnosti. Více rizik.

Záruka není. Pokud nemám geneticky daný předpoklad, tak při vší snaze zůstanu prostě hloupá, to je bohužel fakt. V tom případě bych se snažila rozvíjet jiné dovednosti... :( Každý máme určitou determinaci, určité předpoklady - a správnou výchovou a vzděláním řadu věcí můžeme podchytit a hodně zlepšit... ne zcela, je tam limit, daný genetikou. Mám ale ráda rozmanitost a není to důvod k posměškům.

Pokud žijeme, musíme předpokládat i značná rizika každý den. Není zaručené, že se nestaneme terčem šikany, že nebudeme mít někdy myšlenku na sebevraždu, že se samozřejmě můžete něco naučit lépe mimo školu než ve škole...

Handicapem nazývám to, když jsem v porovnání s vrstevníky v něčem výrazně pozadu. To je smutné, leč stane se...

Ano. Pokud vím, že určitý učitel není dobrý, měla by být možnost ho operativně změnit... Myslím, že volný trh by v tomto dobře fungoval.

Já vnímám obrovský posun :) Dcera chodí do 2. třídy a školu i paní učitelku miluje. Má štěstí i na bezvadné spolužáky. Do školy chodí fakt ráda, nemohu si na nic stěžovat.

1. Ano. Pokud jsem velmi movitý člověk, tak mohu najímat každý den soukromé lektory.
2. Ano. Pokud jsem velmi movitý člověk a nemám ani vlastní zájmy, tak mohu s dětmi dle libosti řádit na hřišti nebo v hobycentru.
3. Pokud nebudu umět dobře číst, psát, počítat a logicky myslet, tak budu velmi handicapovaná.
4. To, že mají traumata je smutné, občas se to stane :( Co zkusit jinou školu nebo jinou paní učitelku?
5. Řekla bych, že téměř se stoprocentní jistotou by byla poptávka i nabídka :)
6. Fajn, fandím kreativitě i volnému trhu.
7. Prošla jsem školstvím a jsem zcela zdráva. V krysím závodě nejsem = dělám práci, která je zároveň mým koníčkem, miluji ji a uživí mne.
8. Super, to jsem ráda! :)

To samozřejmě chápu, pamatuju si taky, že jsme se učili naprostý hovadiny... :)
Ale vyznění příspěvku bylo z mého pohledu naprosté nepochopení základního vzdělání obecně. Ve škole zdaleka nejde jen o nějaké biflování. Jde tam zejména o rozvoj sociálních dovedností – toto je dost podstatná věc.
Od našich let se i ostatní věci dost zlepšily - ve škole se obecně klade větší důraz na porozumění látky – učí se spíš jak se s informacemi pracuje, rozvíjí se logické uvažování, kritické myšlení... Děti potřebují znát určité základy, aby se dokázaly nějakým způsobem ve světě zorientovat... podle zájmu si můžou určité zájmy prohlubovat apod.
Škola může disponovat dost zajímavým zázemím, může mít dobře vybavené počítačové učebny, dílny... může pořádat mimoškolní aktivity, navštěvovat divadlo, výstavy, koncerty, výlety... Tyhle všechny věci přece děti utvářejí a jsou potřebné...

Autorka deklaruje, že většina dětí inherentně nechce chodit do školy a tudíž nechápe smysl základního všeobecného vzdělání.
Je zcela přitažené za vlasy učit se základy na vysoké škole, proto jsem na toto moudro raději vůbec nereagovala.

Pro naprostou většinu dětí je vhodné chodit do školy – z mnoha důvodů.

1. Je důležitá pravidelná interakce s vrstevníky i s určitou autoritou – dítě se naučí spolupráci a rozvíjí tak potřebné dovednosti.
2. Je užitečné pobývat v jiném než domácím prostředí a komunikovat také s jinými lidmi než s rodinou a blízkými přáteli rodiny.
3. Je žádoucí naučit se dobře číst, počítat i logicky myslet. Pokud se to nenaučíme, tak nebudeme příliš konkurenceschopní.
4. Je zvláštní, že v dnešní době určitým lidem leží škola tolik v žaludku. (Mohou svým dětem zajistit individuální vzdělávání.)
5. Je vhodné mít přehled o tom - kdo a jak děti vzdělává.
6. Je důležité školství průběžně reformovat a dopřát dětem více volnosti ve výběru konkrétních předmětů i učitelů.
7. Je pochopitelné, že některé děti jdou po základní škole na střední a pak na vysokou školu. Některé děti zkrátka studium baví.
8. Je pošetilé školy i učitele generalizovat, školy jsou různé i učitelé jsou různí.

***
Mohu se zeptat - máte děti?

Možná bych to tedy přeformulovala takto :)
"Když budeme věnovat pozornost efektivnímu využití zdrojů, tak velmi pravděpodobně materiálně zbohatneme. Další klíčová věc je k jakým hodnotám se (jako jednotlivci i jako společnost) ukotvíme. Podle té kotvy se budeme totiž neustále rozhodovat a jednat v souladu s ní..."
Můžeme se rozvíjet k určitým altruistickým hodnotám a ideálům – nebo naopak k ryze sobeckým hodnotám a požitkům. Přičemž zde vůbec nezáleží na materiálním bohatství...

Seberozvoj je dost vágní pojem a nemusí mít s morálkou nic společného. Rolník ve středověku nebo i otrok v Egyptě mohl mít mnohem lepší charakter než vůl v sáčku.

"Keď miesto vychovávania ľudí venujeme pozornosť efektivite využitia zdrojov, zvýšime šance na rozvoj lepšieho človeka."

Když místo vychovávání lidí věnujeme pozornost efektivnímu využití zdrojů, tak nezvýšíme šance na rozvoj lepšího člověka. Materiálně zbohatneme, ale to je tak vše. Člověk není zvíře, většinou disponuje i svědomím, které by si měl "vychovávat" či "kultivovat"... Pokud toto u dítěte zanedbáme, tak je to dost blbé.
Výchova probíhá samozřejmě zejména v rodině a v kolektivu, ale je to naprosto zásadní věc, kterou nelze škrtnout ze seznamu.

Můžete trochu rozvést tu poslední větu? Člověk s určitou dávkou fantazie z toho může mít i malinko husí kůži... :)

Trest bývá odpovědí na určité násilí a nepřiměřenou agresivitu. K vykonávání bezpráví existují dvě cesty: cesta násilí (přímá agresivita) a cesta lsti (nepřímá agresivita). Násilím mohu druhého usmrtit, oloupit nebo přimět k poslušnosti – tohle všechno mohu provést i lstí, když jeho intelektu podsunu falešné motivy, v jejichž důsledku musí udělat to, co by jinak neudělal. To se děje prostřednictvím lži... Proto je lež sama o sobě je velmi nebezpečný nástroj pro vykonávání bezpráví.
Agresivita, vztek, hněv nebo zlost jsou přirozenou součástí každého z nás od narození. Agresivita je trvalá osobnostní dispozice, kterou má a používá KAŽDÝ z nás, lišíme se jen v míře a ve způsobu realizace. Naším úkolem je naučit se s agresivitou pracovat v pozitivním smyslu slova.

DRUHY AGRESIVITY mají různé podoby:
1. Fyzická aktivní přímá (fyzický útok, bití, zabití)
2. Fyzická aktivní nepřímá (navádění, najmutí někoho k přímému útoku)
3. Fyzická pasivní přímá (bránění někomu něco udělat)
4. Fyzická pasivní nepřímá (odmítnutí splnit něčí požadavky)
5. Verbální aktivní přímá (urážení, nadávání, znevažování)
6. Verbální aktivní nepřímá (pomluvy, zesměšňování za zády)
7. Verbální pasivní přímá (odmítnutí s někým mluvit)
8. Verbální pasivní nepřímá (nezastat se někoho)
(druhy agresivity jsem převzala z přednášky Antona Heretika - https://www.youtube.com/watch?v=J6By1IaPFyY)

**************
Trest by se měl vždy pojit se spravedlností a dobrým úmyslem (cílem trestu by nemělo být urážení a ponižování). Pokud se ale poruší určité hranice, tak by hrozba trestem měla znamenat něco ve smyslu: „Za tuto mez už není možné jít, jinak bude následovat adekvátní trest.“ Když malému dítěti nevymezím žádné hranice (byť to provádím v dobré víře), tak mu ubližuji, protože s tím bude mít problém později v životě – a bude zraňováno (trestáno) v kolektivu a nebude přijímáno...

David Čáp (V tomhle videu je povídání o šikaně a pak následuje poukázání na důležitost nastavení mantinelů – dítě samo toho není schopné. Ale doporučuji celé video, je hodně zajímavé, pan Čáp je empatický, nestranný – to se mi dost líbí): https://www.youtube.com/watch?v=9LNZ1Es-PHs&t=1112s (stopáž 1:23)
Davida Čápa bych doporučovala na rozhovor do Svobodného přístavu na téma „škola a vzdělávání“ (viděla jsem pár jeho rozhovorů a přijde mi inspirativní)

**************

Lidská agresivita - a tím pádem i tresty mají obrovské množství podob. S různými typy agresivity i trestů se setkáváme v různé míře v podstatě denně, protože je to přirozená součást našich životů. To, co je pro jednoho obrana - to často dopadá na druhého jako trest. Často se trestáme, aniž si to sami uvědomujeme (slovem – skutečným či psaným v diskuzi, poznámkou, pohledem nebo odvrácením tváře, lhostejností, výsměchem, odmítáním komunikace, ostrakizací...). Tresty jsou zbraní proti agresivitě. Obojí: agresivita i trest mohou mít fyzický nebo psychický charakter (nebo kombinaci obojího). Dále mohou mít podobu přímou / nepřímou / pasivní / aktivní (a libovolné kombinace...), takže paleta je dost pestrá – od velmi malých trestů, které téměř nevnímáme jako tresty (spíš je vnímáme jako vymezování mantinelů) až po opravdu velké tresty za závažné zločiny...

Pro zajímavost: Pokud například přihlížíme nějakému nepřiměřenému verbálnímu útoku (kdy je někdo urážen, dehonestován, zesměšňován) – a nezastaneme se ho, tak se dopouštíme pasivní nepřímé agresivity a spolupodílíme se tak na násilí (například přihlížení šikaně nebo pomluvám).
(Nedávno jsem měla z podobného důvodu potřebu rozebrat „Otevřený dopis panu Jurečkovi“, jehož styl se mi vůbec nelíbil a dle mého soudu vykazoval známky agresivního útoku a manipulace...). Rozebrala jsem ho v diskuzi pod příspěvkem: https://stoky.urza.cz/texty/vsechny-deti-jsou-zaroven-lidi-2084

Cílem tohoto dopisu bylo totiž právě POTRESTAT pana Jurečku a přimět ho k omluvě a ke změně jeho deklarace, která by mohla později vést ke změně zákona. Autoři dopisu prohlašují sebemenší plácnutí přes zadek za násilí – a tím pádem volají po trestech pro všechny rodiče, kteří by se toho opovážili. Z mého pohledu je to zcela zvrácené a vadné, postrádající základní logiku.
Rozhovor s Marianem Jurečkou v DVTV: https://video.aktualne.cz/dvtv/jurecka-trestejme-surove-rodice-kriminalizovat-pohlavek-v-me/r~51104a02885e11ec94760cc47ab5f122/

**************
TREST není něco jednoznačně nežádoucího, protože jinak bychom rezignovali na spravedlnost – nebo bychom nedokázali uhájit své hranice, příp. hranice někoho slabšího... Evolučně má pro nás agresivita zásadní význam, jinak bychom neexistovali. Agrese je projev pudu sebezáchovy a nelze ji vymýtit, je potřeba se s ní naučit zacházet – například tak, že se snažíme jednat čestně a udržujeme naše svědomí v dobré kondici. Je zdravé jednat asertivně, kdy jasně definujeme požadavky a jsme schopni si své hranice obhájit – avšak jsme schopni zároveň naslouchat a vnímat druhého (podle situace přistoupit i na kompromis = jednat zároveň empaticky).
Pod pojmem SVĚDOMÍ chápu toto: https://www.youtube.com/watch?v=P0AuaC-C1Jo

Trest je přirozená obrana proti nepřiměřené agresivitě druhého (tedy agresivita jako zpětná vazba = protiútok), se kterou bychom se měli naučit adekvátně zacházet. Tuto zbraň všichni v určitých situacích a určitým způsobem používáme, aniž si to možná uvědomujeme. Pokud sami na protiútok nestačíme, tak potřebujeme, aby se nás někdo zastal a agresora potrestal (např. pokud jde o šikanu, krádež, znásilnění, vraždu...) - a eliminovalo se tím takové jednání v budoucnu.

**************
Agresivita, nespokojenost a SEBETRESTÁNÍ
Agresivita je často spojena s nějakou vnitřní nespokojeností, frustrací, úzkostí nebo mindrákem. Odpovědnost za tyto stavy má pak občas dotyčný tendenci házet na někoho jiného a vybít si své zoufalství na druhých – případně se uchýlí i k autoagresi (sebetrestání, sebepoškozování)... tímto si v dané chvíli uleví.
Podle Antona Heretika vede nedostatek nebo přílišné potlačování agresivity k úzkostem, neurózám a depresi – a to může vést až k autoagresi. Takový člověk zároveň inklinuje spíše k nepřímým typům trestů a bude mít tendenci trestat (a vinit) sám sebe... Autoagrese je patologie, která by se měla řešit s dobrým psychologem nebo koučem.

**************
TRESTY a DĚTI
Přiměřený fyzický trest (pro vymezení mantinelů) spojený s celkovým pozitivním postojem k dítěti je něco zcela jiného, než fyzické trestání vycházející z agrese trestajícího a provázené jeho zavrhujícím postojem a lhostejností k dítěti – takže stejný fyzický trest může mít úplně protichůdné dopady. Totéž platí o psychickém trestání, i když zde jde spíše o délku trvání psychického trestu. Rodič si může dovolit na určitou dobu odepřít dítěti lásku, pozornost, může mu něco vyčíst – nic z toho by však nemělo trvat příliš dlouho a měly by to být jen výjimečné situace v celkově pozitivním vztahu rodiče k dítěti. Dítě by totiž mělo vždy vnímat, že trest a s ním spojené odsouzení se týká jeho konkrétního chování, a ne jeho osoby.
(toto je převzato z Wikipedie)

***
Zde je pár ZAJÍMAVÝCH ROZHOVORŮ, které s tématem souvisí:
Andrej Drbohlav (patologická agresivita u malých dětí, ale velmi zajímavý je celý rozhovor): https://www.youtube.com/watch?v=0ZwTxhJIgrw (stopáž 53:00)
a dále zajímavý úvod k problematice o poruchách chování u dětí i významu vzdělávání: https://www.youtube.com/watch?v=ne-MlZQCnzk
Cyril Höschl (dotýká se problému jen stručně, ale jasně): https://www.youtube.com/watch?v=eUCaTmDlQMw (stopáž 1:07:50)
Jan Svoboda (zajímavá přednáška o procesu poznávání a důležitosti inspirace, motivace, povzbuzování i limitů): https://www.youtube.com/watch?v=47ZTKr5RV3s
Ivan Douda (o ideologiích, dětech, frustracích...): https://www.youtube.com/watch?v=2t8mFKmS1Nk
Jiří Horáček (důležitost pozitivních i negativních emocí pro korekci našeho jednání): https://www.youtube.com/watch?v=avYfz2lE7qE (stopáž 13:50)

**************
A ještě z jiného soudku - Andrej Drbohlav o TRESTU SMRTI a o příp. NÁPRAVĚ vraha: https://www.youtube.com/watch?v=0ZwTxhJIgrw (stopáž 1:09)

Mimochodem, Andreje Drbohlava také doporučuji na rozhovor ve Svobodném přístavu. Je to člověk, který na mě působí velmi empatickým dojmem a má nepřeberné množství zkušeností, myslím si, že by to mělo určitě velkou sledovanost a bylo by to pro všechny přínosné... Mohl by nám vysvětlit jak je to s trestem, vinou :)

Mám i pár myšlenek :)

:)

Ve svobodných školách prý šikana v podstatě neexistuje. Wow! Věřil byste tomu?

Po pravdě řečeno, takhle z toho nic moc nemůžeme vyvozovat, kontury příběhu jsou vskutku dost rozmlžené...
1. Co tedy šikanovaný žák znehodnotil - jednalo se o majetek školy - anebo toho agresora? Je v tom trochu guláš.
2. Jakým způsobem bylo naloženo s agresorem?
3. Vědělo se o šikaně ještě před touto konkrétní událostí?
4. Je důležité z jaké rodiny je šikanovaný žák? Mělo by se to řešit odlišně?

Jsem pro dobrovolnost ve vzdělávání, měla by to být záležitost domluvy mezi rodičem a dítětem - a dále pak mezi rodičem / školou a dítětem / učitelem.
Zajímalo by mne jak se v praxi ve svobodných školách postupuje, když žáci rozhodnou, že s konkrétním žákem nechtějí navštěvovat hodiny, nenazval byste to šikanou?

Nevíte jestli je ten film už hotový? Ráda se na něj podívám.

Paní Nováčková v traileru hezky říká, že vnitřně řízené vzdělávání je pro všechny děti, ale ne pro všechny rodiče. Dále to pokračuje dobrou připomínkou paní Řeřichové, že ti dospělí, kteří s dětmi sebeřízené vzdělávání realizují, na sebe berou zodpovědnost. S tím tedy souhlasím, pokud bych s dětmi toto provozovala, tak bych cítila zodpovědnost velmi silně, je to vlastně práce na plný úvazek, takže bych byla zároveň velmi frustrována, že nemám dost času na svou práci a své záliby a navíc by nás někdo musel sponzorovat... takže zodpovědnost by z dítěte přešla na několik lidí okolo. I tak by bylo mojí povinností s dítětem navštěvovat nějaký dětský kolektiv, kde by mělo dítě pravidelný kontakt s vrstevníky a mohlo rozvíjet sociální dovednosti a navazovat přátelství.

Na jiném místě tohoto krátkého traileru říká paní Janíková, že "děti mají být zodpovědné za svůj život a mají nést následky za své rozhodnutí"... je tam malinko diskrepance... Bylo by dost nefér od rodičů, chtít po dítěti, aby neslo od útlého věku veškerou zodpovědnost - i za taková rozhodnutí, jejichž následky ještě nedokáže předvídat... Kdybych tomu jako rodič přihlížela, tak bych měla velmi špatný pocit i výčitky svědomí...