Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Domnívám se, že dokud lidé nedají svobodu svým dětem, není možné dosáhnout plně svobodné – tedy volnotržní – společnosti. Nějaká potřeba ovládat druhé či páchat násilí je navíc člověku do jisté míry přirozená. Zajímavá otázka zní, jaká míra násilí je společensky akceptovatelná, abychom společnost ještě mohli nazývat volnotržní, svobodnou, anarchokapitalistickou… Kde myslíte, že tato hranice leží?

Poštovní služby byly něco, na co si hodně dlouhou dobu nárokovaly různé státy monopoly; a lidé všeobecně věřili, že je to skutečně nutné – každý obligátně „věděl“, že volnotržně „by to nefungovalo“ (podobně jako to všichni dnes „vědí“ u mnoha dalších oborů). Dnes je jasné, jak se věci mají; státní monopol pro doručování zásilek je v drtivé většině zemí zcela mimo diskusi. Zrušení státní pošty sice není nic, co by mělo širokou podporu veřejnosti, leč sem tam se někdo najde a především protiargumenty se už posunuly z pozice „musí to dělat jen stát“ na „ve většině případů je soukromý sektor efektivnější“. Je krásné sledovat obor, kde se názory veřejnosti ze „stát musí mít monopol“ posunuly přes „OK, ať má konkurenci“ až k „nějak bychom se bez snad státu obešli (ač zatím nechceme)“. Tak kdy myslíte, že dojde ke zrušení (respektive spíše k úplné privatizaci) České pošty? Dožijeme se toho? A kdy začne i České televizi zvonit hrana?

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v Baru Behind the Curtain jsem mluvil o trestech; a šel jsem dost nad rámec ankapu.
Dnes budu mluvit o takzvaných „selháních“ „trhu“; a vysvětlím, proč se vlastně nejen nejedná o selhání, ale ani trhu.
Všichni jste též rovnou zváni na příští přednášku, která by se měla konat 5. března; budeme si tam povídat o spontánním řádu.
Těším se na vás dnes večer v 19 hodin v podniku Bar Behind the Curtain.

Jak je to s platností zákonů trhu? Záleží na tom, jak je nadefinujeme; a protože mainstreamová ekonomie často tržní zákony (o ceně, nabídce a poptávce, konkurenci a tak dále) definuje v prostředí dokonalé elasticity, informovanosti, konkurence a podobně, dalo by se říci, že neplatí nikdy. Rakouská ekonomie však formuluje tržní zákony s ohledem na realitu, tedy bez těch zbytečných nereálných předpokladů; lidé – navyklí na mainstreamovou ekonomii – však o rakouské ekonomické škole většinou nic nevědí, takže rádi mluví o „výjimkách“ ze zákonů nabídky a poptávky v případech, kdy trh funguje výrazně jinak, než v ideálních makroekonomických modelech. To však nemusí být špatně! Ani odvětví, kde obchoduje prakticky jen jeden subjekt likvidující veškerou konkurenci, nemusí být „netržní“ ani špatné pro zákazníky (vizte Standard Oil), není-li to způsobeno státními zásahy (ty jediné trhy skutečně deformují).

Čas od času člověk projíždí „úsekem častých dopravních nehod“, na což ho upozorní velká, výrazně žlutá a reflexivní cedule u krajnice. Přijde mi ale zajímavé, že jsem v takových místech v životě neviděl policejní hlídku s klasickou trojnožkou a radarem? Čím to? Není měření rychlosti prostředkem k ochraně obecného zdraví osob i jejich majetku? Nebo je zmíněná cedule dostačující výstraha? Cedule s třicítkou v obci už ale asi dostatečně nechrání a za garážemi schované auto „pomáhat a chránit“ s vykukujícím měřícím zařízení tam tak musí zajišťovat klid a pořádek, jinak by nepochybně zavládl chaos a GTA v reálném životě. Není důvodem spíše to, že se na přehledných a bezpečných úsecích dají vybrat peníze do obecních rozpočtů? Kdežto tam, kde je opravdu nebezpečno, jsou lidi opatrní sami od sebe, nechtějí zabít sebe ani ostatní a nejezdí tak jako blázni?