Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Nechápu proč pan Urza vymýšlí nové termíny, když stačí se seznámit s těmi dosavadními. Nemusí tedy vytvářet nějaké polycentrické právo, ale stačí se zabývat termínem právní partikularismus.

Neměli bychom význam pojmů brát příliš vážně. Měli bychom být vědomi toho (bez ohledu na to jestli je někdo fanouš Ankap), že naše termíny jsou neurčité a přesnosti bychom měli dosahovat tím, že budeme stavě věty tak, že lehká neurčitost významů nevadí. Tak se vyhneme slovíčkaření.

1. Citoval jsem po paměti. Je to kniha K.R.Popper. Otevřená společnost a její nepřátelé.

2. Kritizuji právě Ankapisty za jejich vztah k definicím, který nejspíš vychází z Aristotela. Je to jako bych četl o boji o univerzalie.

3. Aristoteles věřil, že všechny pojmy se dají definovat pomocí základních premis. Takže veškeré poznání podle něj bychom ovládli tehdy, kdybychom pořidili seznam základních premis.

Aristotelés učil, že popisem podstaty, na niž poukazuje termín, který máme definovat,
určíme nebo vysvětlíme také význam termínu. Aristoteles pokládá definovaný termín za jméno podstaty věci a definující formuli za popis této podstaty. Trvá na tom, že definující formule musí podat vyčerpávající popis podstaty oné věci a je zároveň premisou, ze které je tento definovaný termín vyvozován.
Definice podle Aristotela může tedy dát odpověď pouze na otázku: "Co je to?", např.
"Co je to štěně?" - ptá se, jaká je podstata označená definovaným termínem.
Tento způsob je, ale již překonán, neboť ve vědě fungují definice jako těsnopisné symboly, které pouze zkracuji dlouhý příběh. Takže vědecký názor na definici: "štěně je mladý pes" není odpověďí na otázku, co je to štěně, ale spíše, jak nazveme mladého psa.

Každá definice kulhá. Měl byste se předsudku (vymyšlený Aristotelem), že si musíte přesně definovat pojmy, zbavit.

V demokracií se to řeší pomocí svobody projevu tzv. žvanírnou kombinovanou s parlamentem (a vládou) s limitovaným časovým mandátem.

Jde to i polopatě: ,,Pánové, když je mezi třema lidma jenom jeden rozumnej, tak nesmí - nesmí! - dojít k hlasování."

Stát nevytváří přesvědčení, jde o to, jací politici a z jakým programem stát zrovna ( v konkrétním okamžiku) vedou. Pro větší názornost uvádím odkaz na tradiční ilustraci tohoto vztahu: http://antonio.cz/literatura/kravy

Kašpárek roustuje Urzu z leva: https://finmag.penize.cz/recenze/335921-urzuv-anarchokapitalismus-je-lhostejny-k-cloveku-i-faktum

Cituji: ,,A řada z těch věcí, které tady zazněly, byly v některých případech bez hlubší znalosti věci prostě přečteny ze stanoviska České advokátní komory. No advokáti dělají naprosto správně to, co je jejich práce - hájí svoje zájmy. A jejich zájem je, aby nebyli regulováni státem. Samozřejmě budou protestovat proti veškeré regulaci praní špinavých peněz, proti veškeré regulaci daňových úniků apod.

Já si myslím, že ta svoboda, co máme v programu jako pirátská strana, neznamená svoboda prát špinavé peníze a organizovat masivní daňové úniky. To opravdu takhle nelze vykládat. Advokát má už dneska oznamovací povinnost a rozhodně neplatí, že by povinnost mlčenlivosti advokáta byla neomezená".

Za postupné změny stávající stavu vznikla mjm. sociální demokracie, ale bez ohledu na to kdo ty změny prosazoval, vždy platilo v případě změny zákonů, alespoň v evropské tradici, že zákon nepůsobí zpětně. Naneštěstí ankap žádnou tradici neuznává.

Buď to se domáháte revoluce (či jak to eufemisticky nazývá NH3 - změna společenského řádu) nebo spravedlnosti. Oboje mít nemůžete.

Lepší než vykrádat Sapkowského je, přečíst si nejlepší text, který na toto téma byl kdy sepsán:
http://bastiat.cz/spravedlnost-a-bratrstvi/

Zde si dovoluji zdůraznit následující pasáž:
Předmětem našeho zkoumání je toto: Je smyslem zákona, viděno ze všeobecného a teoretického úhlu pohledu, nalézt hranice již existujících vzájemných práv a dohlížet na to, aby byly respektovány? Nebo je jeho smyslem udělat lidstvo šťastným tím, že bude vynucovat činy solidarity(=dobročinnosti), sebeodříkání a vzájemné výpomoci?

Co mi vadí nejvíce na tom druhém systému (a k tomu se ještě v této eseji mnohokrát dostanu) je nejistota, kterou uvaluje na všechny lidské aktivity. Je to proměnná, se kterou je konfrontována společnost a neznámá, která má moc paralyzovat veškeré činnosti v ní probíhající. Každý může pochopit, co je spravedlivé a co ne. To je pevný a nezměnitelný bod. Pokud zákon přijme spravedlnost a nechá se jí vést, člověk bude vědět, čeho se má držet a bude podle toho jednat.

Ale jakého pevného bodu se může držet bratrství(solidarity=dobročinnosti),? Jaké je jeho omezení? Jaká je jeho forma? Evidentně jich může být nekonečně mnoho. Bratrství z definice znamená obětovat se pro druhého, pracovat pro dobro druhých. Kdykoli je spontánní a dobrovolné, tak tomu rozumím a tleskám. Obdivuji dobročinnost a cením si jí ještě více, pokud je upřímná. Pokud je však vyhlášen princip, že bratrství bude vynucováno zákonem, což znamená, otevřeně řečeno, že distribuce plodů práce bude vykonávána zákonodárcem absolutně bez ohledu na práva těch, kdo svou prací tyto plody vytvořili, kdo může říct, do jakých důsledků bude tento princip doveden? Jaký vrtoch zákonodárce ho bude formovat? Jaké instituce mohou být nadekretovány z jednoho dne na druhý? Může vůbec společnost existovat za takových podmínek?

Souhlasím, že státní školství je nesmysl, ale neříkáte nic nového, na to přišel už Bastiat (is the best - který, ale nijak nepopíral existenci státu jako takového).

Ankapu (pokud to není jenom model) využívá loajality, která tu je. Tedy loajalitu k národnímu státu se vším, co k tomu patří a to např.- svobodná výměna názorů, češtinu jako jazyk, který vyučován na školách na základě státních osnov.......................Trhy byly místem setkávání, protože za nimi stála autorita, která na nich vynucovala zásadu pacta sunt servanda, Jde o to, jak jen tahle autorita byla možná. Ankap občas tvrdí, že když se členové "dohodnou" na rozhodci, že bude vynucovat mezi nimi zásadu pacta sunt servanda, bude to v pohodě a bez státu. Problém je klasický: kdo ohlídá hlídače - tedy kdo bude vynucovat tu smlouvu mezi členy na jedné straně a rozhodcem na straně druhé. Jinak řečeno, kdo bude mít autoritu nad rozhodcem. Dá se to zobecnit, kdo je zdrojem autority - není to náhodou ta zjednodušená abstrakce jménem společenská smlouva - ta se dá přece představit i u ANkapu.
A jsme u toho mého původního příspěvku do diskuze - aby lidé spolu nějakou smlouvu vůbec mohli uzavřít, prvním předpokladem je, že mezi lidmi musí existovat nějakou sounáležitost = příslušnost ke společenství. Historicky nejdříve tou první sounaležitost, byla sounaležitost k rodině následně ke kmení. Po vynálezu náboženství, které lidi spojuje bez ohledu na příbuznost, se okruh lidí příslušných k jedné společnosti dále rozšířil, až došlo na vynález národního státu. Všechny tyto instituce tvoří pojivo společnosti. Ankap aby se prosadil, musí nejdřív toto pouto zničit podobně jako jiné ideologie a dosadit svoje vlastní - problém je v tom, že toto pojivo je u Ankapu neznámé. Pokud je to volný trh, tak radši chci být, co nejdál, jak nastane ten konkurenční boj mezi autoritami, které mají vynucovat pravidla volného trhu.

Nepsal jsem, že konkurence není prospěšná, jenom mám za to, že volný trh nikdy netvořil pojivo společnosti tak, jak ji tvoří rodina, náboženství nebo národ, protože jenom tyto předpoklady zaručují loajalitu vůči teritorialní jurisdikci, která může vynucovat zásadu pacta sunt servanda. Bez vynucení této zásady se volný trh může jít klouzat.

Nikdy v historii nepojil lidi k sobě (či utvářel společnost) kapitalismus (spíše volný trh). Historicky to šlo tak, že nejdříve to byla rodina, pak rozšířená varianta rodiny = kmen, pak došlo k vynálezu náboženství (například historie Islámu je hezký doklad sporů mezi loajalitou, která váže lidi ke kmeni a loajalitou, které tytéž lidi váže k náboženství). Poslední novinkou v této historii je vynález národního státu. Kapitalismus na rozdíl od národního státu dělá z lidí konkurenty, jak si překvapivě všimli i marxisti. Důvodem je to, že nemáme všichni stejné schopnosti a na každého se fortuna usmívá jinak a jindy.

Předsmuvní podmínkou u společenské smlouvy v případě národního státu je vědomí jednotlivců, že mají něco společné např. jazyk či území nebo jak je tomu v případě USA american dream. Velkou záhadou je, jak by tento předsmluvní a zdůrazňuji faktický předpoklad vypadal u společenské smlouvy konstitující ANkap.

No janě máte skupinu, který se na Ankap schodnou a pak máte ostatní skupiny, jak se bude skupina ankap chovat k nim, přičemž tyto další skupiny se poznaj tak, že nebudou dodržovat pravidla Ankapu....

Problém je v tom, že pokud odvrhnete stát, u Ankapu není úplně jasné na jakém základě pak bude fungovat společnost pod Ankapem. Co bude jejím stmelujícím prvkem - je to snad společenství víry v "přirozený zákon" či "trh" a pokud ano, existuje nějaký rituál, kterým se příjímají věříci doAnkapu, čímž se vzdávají příslušnosti ke státu? Budou pak příslušníky států a stát jako takový brát jako konkurenci??

Skutečnost, že se vám nezdá pan Pecina jako autorita ještě neznamená, že Vám to zabraní věcně argumentovat ..oh wait...oops

To si dělate srandu. Vždyť to je jasnej přestupek. Nemůže za to, že má advokátku jelito. Argumentace zde: http://paragraphos.pecina.cz/2018/01/zakerny-utok-nahymi-prsy.html

Nejdůležitější výhoda demokracie, je v tom, že existuje dohoda o nenásilném mechanismu změny vlády a součástí této dohody je čas, kdy se tak děje. V ankapu máte přírodní zákon, se kterým buď můžete a nemusíte souhlasit a podřiď se člověče. Dále sem nepochopil, jak se v ankapu omezuje někdo, kdo má prostředky vykonávat vůči ostatním svoji moc.

Dobrý den, těším se na Vaši pravidelnou reakci na seriál vymezující se proti anarchokapitalismu, který se objevil zde : https://a2larm.cz/2018/01/kdyz-jdou-libertariani-pres-mrtvoly/

Vy těm obyčejným lidem teda nakládáte. Nechceš se emancipovat, tak si honem hybaj najdi někoho, kdo ti bude říkat, co máš dělat, ale bacha bylo by dobrý, kdybys věděl na koho se obrátit, aby to byl ten, kdo to umí.
Jak tento člověk, který pouze chce, aby se mu vládlo (bez ohledu na to, kdo a jak) má ještě mít kompetenci, aby rozhodl, který s disponibilních vládců bude pro něj to nejlepší - to je přece stejný fenomén, který chtějí řešit různí opraváři demokracie včetně anarchokapitalistů....

Co znamená, že by jim nic jiného nezbylo?

Reaguji na situaci, kdy někteří lidé (to že je neznáte nevadí), chtějí být někomu podřízení. Resp. aby někdo jiný vykonával jejich vůli.

Otázkou vůbec jestli jsou lidé vůbec schopni pochopit nuance přirozeného zákona nutného k synergii v Anarchokapitalismu, potažmo jestli vůbec každý člověk je vůbec sám sobě schopen vládnout, pokud by byl ponechán sám sobě.

Ok :D. Asi byste měl vyhodit člověka, co vám dělá marketing, neboť Vaše společnost zajišťující všechny lidské potřeby je úplně neznámá.

Chápu to tak, že máte ambici lépe než v stávajícím mechanismu "starých strukturách" nově zjistit, co je vůle lidu?

Otázkou je, co si pod tím "zlepšením" každý představuje. Systém postavený na náhodě tady v historii do jisté míry byl, a problémy, které produkoval, nahradila demokracie jedinou pozitivní věci, kterou má a sice ať vládne jakkoliv složený sbor (kdokoliv), můžete ho, pokud se Vám zdá, že vládně podle Vás "nedobře", pomocí jasného mechanismu vyměnit.

Podsouváte mi něco, co netvrdím. O centralizaci či decentralizaci nebyla řeč. Tvrdím jen, že pro uplně každého bez ohledu na jeho intelektuální kapacitu bude extremě obtížné dodržovat Přírozený Zákona, za situace, že každý bude sám sobě autoritou.

Jistě u fiktivního anarchokapitalismu se fiktivnímu strašáku do zelí nevyhneme. Stejného strašáka do zelí používate, když uvádíte, že ti konrétní lidé rozhodují o nás všech. Rozhodují ve sboru, což znamená, že nerozhoduje jenom hloupý Hlavatý, ale i ti ostatní třebas chytří apod.

Anarchokapitalismus je extremě zavislý na tom, že všichni tj. nejenom chytří, ale i ti debilní se budou za každých okolností řídit Přirozeným Zákonem, což je ve variabilitě reality takřka nemožné nejenom pro ty extrémě chytré.